Nespoléhej na sebe! Fp 3, 4-8

 

NESPOLÉHEJ NA SEBE

(Fp 3,4-8)

 

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 23. května 2021

 

Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

Židům 11:1 

 

 

I. Úvod: Setkání s Bohem

Pokoj vám a milost od Boha Otce a Pána Ježíše Krista, milí Kristem vykoupení. Vítám také naše hosty.

Máme dnes příležitost podívat se na život jednoho člověka, o kterém se v Písmu píše, abychom na jeho příkladě viděli a porozuměli, jak člověk může poznat Boha. Poprvé se v Bibli setkáváme s tímto mužem v knize Skutků apoštolských v 7. kapitole. V Jeruzalémě právě členové židovské rady v čele s veleknězem vyslýchali muže jménem Štěpán, jednoho ze sedmi diákonů, služebníků, první církve. Byl obviněn, že mluví proti Mojžíšovu zákonu a proti posvátnému místu všech židů - chrámu v Jeruzalémě. Štěpán se před radou hájí a zvěstuje jim Ježíše jako toho zaslíbeného Mesiáše, kterého nyní židé zradili, vydali Římanům a zavraždili. Členové rady začali zuřit. Štěpán pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak nyní vzkříšený, stojí po pravici Boží. Jak to židé uslyšeli, ohromně se rozlítili a nakonec Štěpána začali kamenovat. Tak zemřel první mučedník pro víru ve vzkříšeného  Krista Ježíše. A u toho kamenování stál také jeden mladík, a hlídal pláště těch, kdo kamenovali Štěpána. Jméno toho mladíka bylo Saul. A to je právě náš muž, skrze kterého nás dnes Duch svatý učí, jak může člověk znát Boha nyní i na věčnosti. Saul schvaloval, že Štěpána zabili. A dokonce se stal člověkem, který se snažil zničit mladou církev. Horlivě začal pátrat dům od domu v Jeruzalémě a zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. A když měli být usmrceni, schvaloval to. Po všech synagogách ve městě dával následovníky Krista trestat a nutil je, aby se rouhali (Sk 26:10-11).

  • Sk 26:11  Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech.

A právě, když se chystal vyhledat a zatknout křesťany i v dalším městě, v Damašku, stalo se mu na cestě něco, co zcela změnilo jeho život.

  • Sk 26:12-18  A tak jsem se vypravil s plnou mocí a pověřením velekněží do Damašku. 13  Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. 14  Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: `Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.´ 15  Já jsem se zeptal: `Kdo jsi, Pane?´ A Pán řekl: `Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16  Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. 17  Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, 18  abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.´

Saul se setkal s živým Ježíšem Kristem. Kristus se mu dal poznat. A vše, co z tohoto vyprávění ve Sk 26 víme je, že Saulův život se při tom otočil o 180 stupňů. Od té chvíle vidíme v Písmu úplně jiného muže - dříve horlivý pronásledovatel církve je nyní sám tím, kdo zvěstuje o vzkříšeném Ježíši, o tom zaslíbeném Spasiteli, kterého očekává Izrael. Saul se stal křesťanem. Ale co se to vlastně stalo na té cestě do Damašku? Co to bylo, že Saul je nyní nový člověk, který miluje Krista a cele mu slouží. Dokonce tak, že kvůli své věrnosti Kristu, kvůli kázání, ke kterému ho Kristus povolal, čteme nyní o Saulovi, kterému nyní říkají Pavel, jako po třiceti letech od té chvíle, je nyní v římském vězení a kvůli následování Krista probíhá soud a vše nasvědčuje, že bude odsouzen ke ztrátě života. To je náš list Filipským, ze kterého se dozvídáme, co se to stalo na cestě do Damašku. Jak Bůh zcela změnil Pavlův pohled a porozumění tomu, o co celý svůj dosavadní život usiloval: jak se líbit Bohu.

  • Fp 3:1-11  A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou. 2  Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´! 3  Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci - 4  ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: 5  obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon - farizeus; 6  jde-li o horlivost - pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. 7  Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. 8  A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, 9  abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře, 10  abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, 11  abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.

II. Spoléhání na sebe

Stejně jako v Galacii, i do filipského sboru zjevně přicházejí lidé, kteří tvrdí, že líbit se Bohu může jen ten, kdo je obřezán, to znamená, že nese na svém těle znamení, že patří k lidu, s jejichž předkem - Abrahamem uzavřel Bůh smlouvu a kdo dodržují předpisy Mojžíšova zákona. To je nejrychlejší cesta, jak může člověk místo radosti v Bohu prožívat peklo už na zemi.

 

A. Věčný život

Místo, aby žili v moci Ducha svatého a jejich slávou byl Spasitel, Boží syn, Ježíš Kristus, spoléhají tito špatní dělníci, tito psi lační trhat duše, spoléhají na vnější věci (v. 3). Otázka zní: v čem na ně spoléhají? Apoštol Pavel nám to vysvětluje ve verši 9: i on se na něco spoléhá a to proto, aby "získal Krista a byl nalezen v něm" (v.9a), "abych tak dosáhl zmrtvýchvstání" (v. 11). Tak jsou tu dva tábory: jedni, o kterých je napsáno, že spoléhají na vnější věci, aby se líbili Bohu a pak je tu apoštol Pavel, který říká, k čemu ty vnější věci jsou dobré. Ale spasení to není! Přicházejí lidé a říkají: podívej Pavle, my máme na co spoléhat! A to je přesně to, na co spoléhal Saul, tedy apoštol Pavel, v době než se setkal se vzkříšeným Kristem na cestě do Damašku. Co považoval Saul ve svých očích za způsob života, který vede k Bohu? Spoléhal na sebe, na to, co dokázal, kým je v očích lidí, na svou horlivost, na své znalosti, na své společenské postavení, na svůj původ. Spoléhal na vnější věci (v. 3). Čím se to chlubil před lidmi i před Bohem? Co bylo základem Saulova přesvědčení, že se Bohu líbí a že jej Bůh přijme k sobě do svého království?

B.  7 prázdných důvodů pro věčnost

Tady je výčet Saulových důvodů, proč by ho měl Bůh zachránit pro věčnost. Zde je 7 důvodů, které neobrácenému srdci Saulovu dodávaly pocit Boží přízně, který však nebyl založený na pravdě Božího slova!

  •  Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: 5  obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon - farizeus; 6  jde-li o horlivost - pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.

První důvod, proč se Saul spoléhal,, že ho Bůh přijme:

1) obřezán osmého dne

První, na co se spoléhal, je jeho znamení na jeho těle: obřízka. Jakoby říkal: vidíte, já jsem podstoupil ten správný rituál, který mi zaručuje Boží přízeň. A nejen to, byl jsem obřezán právě osmého dne, přesně jak to požaduje Mojžíšův zákon. To určitě nemohou říct všichni ti, co si říkají židé, protože mezi nimi byli i proselyté - tedy pohané, kteří v dospělosti přijali židovství. I když se takový muž nechal obřezat, určitě to nedosahovalo stejné důležitosti v očích lidí, jako v Pavlově případě. On byl 100procentní. Spoléháš, že tě Bůh přijme, protože jsi prošel nějakým rituálem? Myslíš, že když tě rodiče nechali jako děcko pokřtít, je to vstupenka do nebe? Nebo je tvoje naděje na věčný život v tom, že dodržuješ křesťanské svátky? Nebo že neděli co neděli chodíš do kostela nebo do sboru? Přesně na to spoléhal Saul před svým setkáním s Kristem. Co dál? Co mu dodávalo jistotu věčného života?

2) že byl z rodu izraelského 

Saul se narodil rodičům, kteří pocházeli z rodu Izraelského. Ne jak mnozí přistěhovalci do Palestiny, kteří se k Izraeli přidali. Nejen, že je Saul potomek Abrahamův - to jsou i Izmaelci, Nejen že je potomek Izákův - to jsou i Edomité, potomci Ezaua. Ale Saul je z rodu Jákobova, kterého Bůh nazval Izraelem. Saul tedy pochází rodem z vyvoleného národa, z privilegovaného národa smlouvy. Má být na co pyšný! Ani tvůj původ není u Boha vstupenkou do nebe. Není nikdo, komu by zaručovalo spásu to, kde se narodil. Jestli v Číně nebo v Soběchlebech. Všechny lidi Bůh volá k pokání a víře v Krista. Bez rozdílu, protože všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Nespoléhej na sebe, že bys byl lepší než jiní a tak si zasloužil Boží přízeň.

3) z pokolení Benjamínova

Jediný syn, který se Jákobovi, tedy Izraelovi, narodil v zaslíbené zemi - Benjamín. Syn, kterého mu porodila jeho milovaná žena Ráchel. Z pokolení Benjamín pocházel první izraelský král: a měl stejné jméno jako Saul. Benjamínci spolu s Judovci stáli při domu Davidově v době dělení království (1Kr 12:21). Benjamínci byli základem navrátilců z exilu (Ezd 4:1). Byl-li někdo pyšný na svůj původ, pak to byl člověk z rodu Benjamínova, jak byl Saul. Ani věrnost a zásluhy našich předků nejsou zárukou našeho spasení. Jednou mi můj děda řekl: ale já jsem se narodil v křesťanské zemi, tak je se mnou u Boha všechno v pořádku. Nebylo to v pořádku se Saulem, není ani s nikým jiným. Náš původ není zárukou spásy. Tou je Kristus!

To byly 3 důvody, které nemohl Saul ovlivnit. Následují 4 důvody, proč by se měl líbit Bohu, kterých dosáhl vlastní snahou.

4) Hebrej z Hebrejů

Saul se pyšní nejen svými předky, ale  svou trvalou oddaností židovským tradicím předků. Narodil se v Tarsu, v dnešním Turecku, ne v Izraeli. Ale zatímco mnozí v této provincii přijali řecký jazyk a kulturu, Saul zůstal pevně u jazyka svých předků - hebrejštiny, u tradic předků i u jejich zvyků. Nestal se pořečtělým židem, ale odešel z Tarsu do Jeruzaléma, aby tu studoval na nejprestižnější židovské škole - u Gamaliele. Hebrej z Hebrejů. A přece ani ty nejctnostnější snahy Saula mu nejsou u Boha zárukou spasení. Ani to, že čteš Bibli, studuješ teologii  nebo ses dlouho dobu pohyboval v náboženském prostředí, není zárukou tvé spásy.

5)  jde-li o zákon - farizeus

Saul žil podle nejpřísnějšího směru židovského náboženství - jako farizeus (Sk 26:5). Farizejská strana má své počátky v období mezi Starým a Novým zákonem. Tato strana vznikla jako reakce na obecně rozšířenou světskost mezi židy té doby. Nebyli to nacionalisté jako Zéloti, ani radikálové jako Saduceové ani politici jako Herodiáni. Věřili Zákonu a zcela se oddali životu podle něj. Navíc se podřizovali rabínskému výkladu Písem. Jestli někdo žil náboženský život podle Mojžíšova zákona, pak to byli právě farizeové - a Saul s nimi. Farizeů nebylo mnoho - Josefus jich odhaduje na 6000 v prvním století. Být farizeus, znamenalo příslušet k elitě, která má ve společnosti vliv a která je vysoce ostatními lidmi respektována. Často se postili, vykládali a střežili i poslouchali Zákon. To je Saul. Ale ani to není důvod pro Saulův věčný život. Ani pro tvůj. Bůh tě nepřijme do svého království, protože jsi jeptiška, kněz, mnich, teolog, ani protože znáš z paměti list Koloským. Tím se spása nedá dosáhnout.

Předposlední důvod, který Pavel vyjmenovává, je:

6) horlivost

Saul byl horlivý pro své náboženství. Zaměnil však lásku k Bohu za nenávist lidí. Galatské církvi později napsal:

  • Gal 1:13  Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit.

Saul byl upřímný ve své touze po Bohu, ale neznal Boha a to se projevilo místo lásky nenávistí k lidem. A stejná horlivost pro náboženství může vypadat  obdivuhodně: co všechno je člověk ochoten obětovat pro své náboženství. Jen aby potěšil „svého boha“. Můžeš se postit, modlit nebo žít v odříkání nebo dělat dobré skutky. Ale žádná horlivost ti nezajistí spásu ani věčný život.

7) jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.

Tak přísně dodržoval Saul Mojžíšův zákon, že nikdo, kdo by sledoval jeho život, by nemohl říci: on porušuje zákon! Byl podoben jednomu z předních mužů, který se později ptal Ježíše, jak může získat věčný život?

  • Lk 18:18-22  Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" 19  Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš `dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 20  Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku." 21  On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí." 22  Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"

Dodržoval zákon a v lidských očích byl bez poskvrny. A přece mu Ježíš neřekl: to stačí. Ani morálně správné jednání nám nemůže zaručit věčný život. V tom všem vynikal Saul nad své soukmenovce. Těchto 7 důvodů, to všechno mu bylo před setkáním s Kristem ziskem v jeho očích i v očích židů.

C. Ztráta a zisk

Před Bohem Bible to však byla ztráta. To vše se odehrálo v Saulovi, když poznal Ježíše. Jakoby to světlo, které spatřil z nebe na své trestné výpravě do Damašku, nejen oslepilo jeho oči (Sk 26:13), ale ve skutečnosti to světlo proniklo až do nitra Saulova srdce a odkrylo bláhovost všeho, na co u Boha spoléhal! A stejně jako pro Saula, platí i pro tebe: Nic z toho, ani jeho původ, ani jeho přísně náboženský způsob života, ani jeho horlivost pro Boha, nedokázaly mu zajistit Boží přízeň a věčný život.

  • Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.

Všechno to, co považoval před svým setkáním s Kristem za zisk, to se ukázalo být před Bohem jen ztrátou. Proč? Je snad něco špatného narodit se rodičům, kteří se dobře starají o své děti? Je snad něco špatného na tom usilovat o vzdělání nebo život bez hříchu? Je snad něco špatného na tom horlit pro spravedlnost? Určitě ne. Když Pavel ve v.3 říká, že nyní slouží Bohu v Duchu svatém, Kristus je jeho sláva a nedá na vnější věci, používá výraz "tělo" - právě pro vyjádření, že již nespoléhá sám na sebe, na vnější věci - už nežije podle těla. Ale podíváme-li se v listě do Filipis zpět do 1. kapitoly, odhalíme to jediné další místo v celém dopise, kde používá stejné slovo: tělo.

  • Fp 1:22-24  Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil,23  táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší;24  ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.

Tady není slovo tělo použito vůbec negativně: Pavel chce dál žít v tomto těle, tedy nezemřít, aby mohl pomáhat filipské církvi růst do podoby Kristovy. Je dobré a užitečné sloužit církvi a tak Pánu, i když bychom raději byli už s Pánem v jeho přítomnosti v nebi.  Obrovská chyba by ale byla chtít se líbit Bohu bez toho, aniž by člověk byl pravou obřízkou. Tedy bez toho, aniž by žil pro Boha a šel za ním s pomocí Ducha svatého - jen z vlastních sil, jen podle svých schopností, ale bez víry v Krista. Svou lidskou snahou můžeš v tomto životě dosáhnout mnoha výtečných úspěchů - můžeš být obílený u lidí, svou pracovitostí dosáhnout jistého stupně uznání od lidí a blahobytu. Dokonce můžeš být člověk, který žije podle zákonů. Toužit po pravdě a životě v ní. Nejspíš by tě nikdo ani nemohl obvinit z nějakých lží. Můžeš být dokonce horlivý ve svém zaměstnání a pro dobré věci. Lidé si tě budou vážit. Je možné, že ani není nic nemorálního v tvém životě, o čem by někdo jiný věděl a mohl říci: to je hrůza. Můžeš žít spořádaný, prospěšný život. A přece, jestli jej žiješ bez Krista, nic ti to neprospěje pro věčnost. Apoštol Pavel to pochopil uprostřed své nenávisti ke křesťanům, která ho hnala až do města vzdáleného 220 kilometrů. Hnal se, jen, aby je vyhledal a skoncoval s nimi. Vím, že ty dnes křesťany nepronásleduješ. Proto máš klid na své přemýšlení. Zastav se. Podívej se zpět na svůj život - jistě tam bude mnoho dobrého. Ale Písmo nám dnes odkrývá realitu: pro věčný život s Bohem ani ty nejlepší zásluhy, ani ty nelepší úmysly, ani ty nejpozoruhodnější úspěchy, kterých si v životě dosáhl, nemají moc, ti dát věčný život! Před Boží dokonalou svatostí je to málo! A víte, jakým slovem Pavel zhodnotil vše, na co by podle těla mohl spoléhat, když se setkal s Ježíšem Kristem, se svatým Bohem Synem?

  • Fp 3:8  A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,

Ano, pokládá to za nic. To řecké slovo ale má ještě hlubší význam než nic: odpad, dokonce hnůj. A úplně nejsilnější výraz  je "exkrement"! Pro spásu to neznamená vůbec nic. A pokud ti tvé úspěchy, dosažené mety, měly bránit v poznání Ježíše, směle to zahoď! Neboť poznat Ježíše je to nejdůležitější pro tento a ještě více pro věčný život. Bůh nehledá dokonalé super lidi. Ví o nás úplně všechno. Není nic, co bychom mohli před vševědoucím Bohem skrýt. Vidí až do nejtajnějších záhybů našich srdcí. Ví, co jsme dělali před dvaceti lety, i když mi to už dávno zapomněli. Bůh zná každou naši nepravost, každý jeden hřích. Mzdou hříchu je smrt. To je mzda za hřích. A přece se Bůh rozhodl, že na naše hříchy již nevzpomene. Nemůže ztratit paměť, to by nebyl Bůh. Ale On se ve své lásce vědomě rozhodl, že naši špínu, naši nespravedlnost, přikryje Kristovou spravedlností. Rozhodl se vyprat náš špinavý oděv hříchu v krvi Beránkově, v krvi vlastního Syna. Rozhodl se jej nechat přibít na golgotský kříž, aby tak můj dlužní úpis byl proplacen a tak můj dluh smazán. Otec, Syn i Duch svatý společně před stvořením světa ve své lásce připravili, v určený čas naplnili a na věky zapečetili vykoupení hříšníků. A dnes je ten den, kdy Bůh volá každého, kdo ještě nespolehl pro svou budoucnost, pro svoji věčnost, na Krista: pojď ke Kristu! Vyznej Bohu své marné snahy svojí dobrotou, svým jednáním, svými skutky se mu líbit. Vyznej mu svou bídu a uvěř Kristu. Uvěř mu, že On jediný má moc zaplatit za tebe Otci výkupné - vždyť dal sám sebe! Svěř svou naději, upni svou naději, spolehni se ne sám na sebe, na vnější věci, na "tělo", ale na Krista. On je tvá spása! Jdi k němu. On tě neodmítne ani nevyžene. Proto přišel na zem, aby dal svůj život za mnohé. Chceš k nim patřit i ty?

 

 

 

 

Osnova kázání

Otázky ke studiu