Nevracejte se již k základním věcem - učení o křtech

Verze pro tiskVytvořit PDF

Výběr z Písma

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 7. června 2009

Dobré dopoledne vám všem. Dnes máme před sebou něco zvláštního - a bylo to zvláštní pro mě a bude to zvláštní i pro vás. Dnes nebudeme pokračovat ve výkladu Lukášova evangelia, ale máme před sebou kázání na jedno jediné téma - tím tématem je křest. Za tři týdny budeme mít křestní shromáždění a já chci, abychom si všichni, jak jsme tady, ujasnili, co to je křest.

Podívejme se na to, co napsal apoštol věřícím Židům:

  • Židům 6:1-3 Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha, k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu. Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.

Tento text následuje po vyučování o veleknězi podle řádu Melchisedechova, který vrcholí výtkou:

  • Židům 5:11-14 O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet. Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.

Měli by už sami vyučovat druhé, ale zatím se potřebují stále ještě učit abecedě Boží řeči. A potom následuje náš text o o základech, o počátečním učení a o dospělosti. K dospělosti patří určité věci a ještě další věci jsou v dospělosti jaksi samozřejmé.

Když jsem byl malý kluk, tak jsem se učil zavazovat tkaničky, nebo si mýt ruce, když přijdu z venku, v první třídě jsem se učil číst, psát a počítat. To všechno jsou věci, které dnes naprosto automaticky používám. A nemusím přemýšlet nad tím, jak že se to ta tkanička zavazuje nebo co je právě tohle za písmenko. Když jsem se naučil číst, tak jsem se radoval z toho, že umím číst a když jsem viděl nějaká písmenka, snažil jsem se je přečíst. To byl smysl toho, že umím číst. Dnes už to nedělám. Dnes musím řešit jiné otázky: co nebudu číst, protože to nechci číst a co nebudu číst, protože to nestihnu přečíst a co budu číst. Ale základní věci ohledně čtení jsou mi jasné.

Stejné je to v našem křesťanském životě. Když jsme uvěřili, tak jsme se radovali, že jsme nalezli Spasitele, že náš život dostal smysl, že máme nový život, že nám Bůh odpustil naše hříchy a očistil naše svědomí. Po několika letech ale daleko více žasneme nad tím, jak všechno zapadá do sebe, jak ohromná je Boží láska, protože mi Bůh odpustil i přes to, že mě dobře zná a ví, co ještě ve mně je, divíme se hloubce Boží milosti a radujeme se z každodenních projevů Boží lásky k nám.

Učení o křtech (v množném čísle) 

Podobné je to také s křtem. Když jsme uvěřili v Krista, když jsme se znovuzrodili, tak jsme dříve nebo později slyšeli o také o tom, že bychom se měli nechat pokřtít. Všechno, o co v danou chvíli šlo především, byl křest ve vodě a věci, které jsou s tím někdy spojené.

Když se nyní podíváme do našeho textu v listu Židům, tak si můžeme všimnout, že otázka křtu je tady zařazena mezi základní učení. Mezi věci, ke kterým se křesťané již nemají vracet nebo u nich zůstávat. Chtěl bych přečíst verš 2 z několika dalších překladů:

CEP k učení o křtu, KR Křtů učení, NBK učení o křtech, KMS z učení o křtech – jenom ekumenický překlad zde používá jednotné číslo, jinak ve všech ostatních českých překladech je slovo křest v množném čísle – nezůstávejte u základního učení o křtech. Myslím, že v tomto případě se nejedná o nijak zásadní problém v překladu, protože ať již budeme mluvit o křtech nebo o křtu a o jeho významu z biblického hlediska, tak se vždy dostaneme k několika křtům, které jsou v Písmu, a budeme si je muset vysvětlit. A to je první věc, kterou si dneska ukážeme. Předtím si ale ještě musíme říci, že křest je slovo, s nímž se setkáváme v Nověm zákoně. Ve Starém zákoně není nic takového jako křest. Jaké tedy máme křty v Novém zákoně: Slovo křest – řecké slovo baptismos, ze kterého pochází anglické slovo baptism, odkud je i název denominace - baptisté, se v Novém zákoně nachází mnohokrát – více než stokrát (včetně odvozenin) a v řadě různých spojení.

Především ho najdeme v souvislosti s Janem Křtitelem, jehož narozením začíná evangelium podle Lukáše. Jan byl nazýván Křtitel, protože křtil – volal lidi k pokání, a ty, kteří nesli ovoce pokání, na nichž bylo vidět, že odvrátili od starého způsobu života, potom křtil ve vodě. Takto – s jistými výhradami – pokřtil také samotného Ježíše. Ovšem sám Jan ukazoval na někoho, kdo přijde po něm, na Krista:

  • Matouš 3:11 Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

Tady se setkáváme s dalšími druhy křtu – křest Duchem Svatým a ohněm. Již jsme o tom mluvili při výkladu Lukáše 3, kde je stejný text jako u Matouše a ukazovali jsme si, že se jedná o jednu jedinou věc nahlíženou ze dvou perspektiv – z perspektivy milosti a soudu.

  • Lukáš 3:16-17 Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."

Milost a spasení na jedné straně – shromáždění pšenice a soud, který spálí všechny plevy ohněm neuhasitelným na straně druhé. To je dvojí dílo Ducha Božího, Ducha Svatého, který působí také ve světě a usvědčuje nevěřící z hříchu, který ale ve své plnosti přebývá ve věřících.

Ale to ještě nejsou vyčerpány všechny možnosti slova křest v Písmu. Ježíš mnohokrát ukazoval svým učedníkům na kříž a při jedné takové příležitosti klade kříž do souvislosti s křtem:

  • Lukáš 12:50 Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!

To Ježíš říká dávno poté, co byl pokřtěn Janovým křtem a myslí tím zcela jasně kříž, kde bude trpět za hříchy lidí. To je Ježíšův naprosto zvláštní křest – křest v hříchu na kříži Golgoty. Ten, který se nikdy hříchu nedopustil, byl ponořen do lidských hříchů a zemřel kvůli nim.

  • 2 Korintským 5:21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

A je tady ještě další křest:

  • 1 Korintským 10:1-4 Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.

Izraelci na poušti byli pokřtěni v oblakovém sloupu a v moři a spojeni s Mojžíšem. Zde je křest jako symbolický výklad události vyjití Izraelců z Egypta. Všimněte si, k čemu ty čtyři verše jasně směřují, a co je nakonec spojuje – je to Kristus.

Dále najdeme v listu Korintským ještě jednu zmínku – zvláštní zmínku o křtu – totiž o křtu za mrtvé.

  • 1 Korintským 15:29 Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?

Existuje více než třicet různých výkladů tohoto místa – ovšem většina z nich je exegeticky špatná. Nevíme přesně, o čem tady apoštol mluví. Nevíme, jaká byla praxe Korintských a z této jediné zmínky ji nedokážeme sestavit. Nechtěl bych zacházet nikam dál. Spokojme se s tím, že to nevíme. Je to jediná zmínka v celém Písmu, a kdyby to byla důležitá věc, Bůh by nám dal vysvětlení na jiném místě.

Poslední křest, o němž se chci zmínit, je křest křesťanů, kteří uvěřili. Jedná se o ponoření lidí, kteří uvěřili v Ježíše Krista do vody, jak to přikázal Ježíš svým učedníkům:

  • Matouš 28:19-20 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

Ve Skutcích najdeme řadu míst, kde se mluví o tom, jak lidé uvěřili a byli pokřtěni ve vodě. Na začátku Skutků to bylo tři tisíce lidí, kteří uvěřili na základě Petrova kázání a ještě ten den byli pokřtěni. Dále můžeme zmínit etiopského ministra financí z osmé kapitoly, a jeho slova:

  • Skutky apoštolské 8:36-37 Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?" Filip odpověděl: "Věříš-li celým srdcem, je to možné." "Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn!" řekl na to dvořan.

A mohli bychom jmenovat další – apoštola Pavla, Lydii a žalářníka z Filipis, atd. To jsou křty, o nichž se mluví v Novém zákoně. Ale jak tohle všechno souvisí s námi a naší dobou?

Jeden křest - křest Duchem svatým

Podívejme se nyní na další místo z Písma, které nám možná přinese malé překvapení:

  • Efezským 4:1-6 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

Je jenom jeden jediný křest. Apoštol Pavel napsal list Efezským křesťanům a jedním z důrazů tohoto listu je výzva k zachování jednoty. Jednoty, která mezi křesťany, mezi skutečnými křesťany, již existuje. Není třeba jí dosahovat nějakým vnějším, formálním způsobem. Tato jednota zde je. A Pavel v našem textu uvádí řadu věcí, které tuto jednotu dokládají – jedno tělo, jeden Duch, jedna naděje, jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh. Existuje pouze jeden jediný křest, který spojuje všechny křesťany, který je vlastní všem skutečným křesťanům, jeden křest, bez něhož si nelze představit žádného spaseného člověka. Nyní stojíme před otázkou, o jaký křest se jedná? A Písmo nám na tuto otázku dává naprosto jednoznačnou odpověď:

  • 1 Korintským 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

Je třeba poznamenat, že Pavel psal církvi, kde bylo mnoho hříchu, nesrovnalostí a problémů. Přesto napsal, že všichni v této církvi byli pokřtěni jedním Duchem. Ten jediný křest, který je vlastní všem křesťanům je křest Duchem Svatým. To je křest, o kterém mluvil Jan Křtitel ve vztahu k Ježíšovi. Podívejme se teď na několik věcí, které se týkají tohoto křtu – co nám o něm říká Boží Slovo.

Křest Duchem Svatým byl předpovězen ve Starém zákoně:

  • Jóel 3:1-2 I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.

Tato slova proroka Joele citoval apoštol Petr během svého kázání v den Letnic, kdy opravdu došlo k vylití Ducha Svatého. Lidé tehdy byli udiveni tím, co se to děje a nechápali to. Jiné zaslíbení najdeme:

  • Ezechiel 36:25-27 Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Byla zde jasná zaslíbení a mohli bychom jich číst ještě mnohem více. Židé jasně rozuměli tomu, že až přijde Mesiáš, tak to bude spojené s darem Ducha, s vylitím Ducha. Už nerozuměli tomu, jak přesně to bude, ale Nový zákon nám to ukazuje velice jasně:

  • Jan 7:37-39 V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

A na jiném místě čteme:

  • Titovi 3:6 Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele,

Už jsme si ukázali, že Ježíš Kristus je ten, kdo je zodpovědný za tento křest – On dává svého Ducha. To není práce člověka – nikdo z lidí to nemůže udělat. A jak nám ukazuje 1K 12:13 (jak jsme četli), tento křest je daný všem věřícím. Na jiném místě je to popsáno takto:

  • Efezským 1:13-14 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Duch Svatý byl dán věřícím – když uvěřili, byli tak pokřtěni Duchem do těla Kristova. Mohli bychom to klidně říci obráceně – když byli pokřtěni Duchem, uvěřili. Nejde oddělit jedno od druhého. Okamžik, kdy jsme uvěřili – a ten okamžik nemusí být nijak jasně daný – nemusí jít o přesnou chvíli v našem životě, kdy bychom mohli říci – to je ten bod. Přesto budeme vnímat nějaké PŘEDTÍM a POTOM. Tento okamžik je naprosto zásadní – tehdy jsme byli očištěni a obnoveni Duchem Svatým. Tehdy jsme uvěřili. Krásně je to popsáno v listu Titovi včetně ohromné Boží lásky a milosrdenství, které nám tím Bůh dává:

  • Titovi 3:4-7 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.

A jsou zde patrné ještě další věci – Bůh nás zachránil ze své milosti, ne pro naše zásluhy nebo naší dobrotu. On sám je tím činitelem znovuzrození, které způsobuje svým Duchem, On sám je ten, kdo nás tímto křtem očišťuje a ospravedlňuje. A všimněme si, co přitom používá:

  • Efezským 1:13-14 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium
  • Skutky apoštolské 10:44 Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.
  • Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy,
  • Efezským 5:26 aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem;

Tento poslední text mluví o Kristu a církvi a není přímým poukazem na znovuzrození nebo křest Duchem, ale je určitou analogií a ukazuje na to, jak Bůh očišťuje svou církev.

Bůh používá své Slovo, Boží Slovo, k tomu, abychom se znovu narodili. Je to Duch Svatý, kdo způsobuje toto nové narození, ale je to Boží Slovo, které zde působí jako nástroj Božího Ducha. Proto tam, kde není Boží Slovo, můžeme jenom těžko mluvit o novém narození a naopak všude tam, kde Boží Slovo zní – a může to být interpretováno jakkoliv, ale když zní Boží Slovo, Boží Duch ho používá a dává lidem nový život.

Když to shrneme, tak jsme si ukázali některé druhy křtů, které se objevují v Novém zákoně, a ukázali, že existuje pouze a jenom jeden platný křesťanský křest – a to je křest Duchem Svatým. Tento křest je daný všem znovuzrozeným křesťanům, je jim vlastní a bez tohoto křtu nemůžeme mluvit o spasení. Proto je tak závažná otázka apoštola Pavla, kterou dává učedníkům Jana Křtitele – kteří byli Janem pokřtěni ve vodě:

  • Skutky apoštolské 19:1-6 Zatímco byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam se setkal s nějakými učedníky. Zeptal se jich: "Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?" Odpověděli mu: "Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý." Pavel řekl: "Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?" Oni řekli: "Křtem Janovým." Tu jim Pavel prohlásil: "Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše." Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.

Učedníci uvěřili v Krista, a přestože již byli Janem pokřtěni, tak se dali pokřtít ve jméno Ježíše. Jejich víra byla doprovázena – na tomto místě viditelným – přijetím Ducha Svatého – křtem Duchem Svatým. Proto je i pro nás zásadní ta otázka, kterou zde čteme – přijali jste Ducha Svatého?

  • Římanům 8:9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

A my jsme si již ukázali, kdo má Ducha Kristova. Ten kdo slyšel Slovo pravdy, evangelium a na základě tohoto evangelia uvěřil v Ježíše Krista. O takovém Boží Slovo říká, že je spasen, že je součástí Kristovy církve, že byl pokřtěn Duchem Svatým, že má Ducha Kristova.

Křest ve vodě

Jak je to ale se křtem ve vodě? Má nějaké opodstatnění? Má pro nás vůbec nějaký význam? Rozhodně má. Dovolte mi, abycho to ilustroval na jednom příkladu z Písma. Když byl Ježíš ukřižován, tak spolu s ním byli ukřižováni také dva lotři. Jeden z nich činil pokání a uvěřil v Ježíše Krista jako ve svého zachránce. A slyšel od Pána slova nádherného zaslíbení:

  • Lukáš 23:43 Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.

Tady byl člověk, který uvěřil, byl spasen, a protože uvěřil, tak přijal Ducha Svatého, nicméně nebyl pokřtěn vodou. Vidíme, že křest vodou není žádnou podmínkou ke spasení. Tou je jenom a jedině víra v Ježíše Krista:

  • Galatským 5:6 V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.

Mohli bychom to parafrázovat tak, že v Kristu Ježíši nezáleží na tom, zda je někdo pokřtěn, či nikoliv, ale záleží na víře – ovšem kdybychom to udělali, tak bychom se dopustili vážné chyby. Ono to totiž tak úplně není pravda. Pro naše spasení rozhodně NEZÁLEŽÍ na tom, zda je nebo není člověk pokřtěn.

Ovšem pro naše chození s Kristem tady je něco jako svatební obřad – a tím je křest ve vodě.

Je to vnější vyjádření toho, co se stalo uvnitř. Toho, co už tady je. Když se dva lidé zasnoubí, tak to znamená, že jsou uvnitř, ve svém srdci rozhodnuti pro toho druhého a jsou mu naprosto a bezvýhradně oddáni. Ten druhý snoubenec již je jejich partnerem. V naší kultuře a společnosti to už nemá tento význam – dnes se lidé ani neberou natož, aby byli zasnoubeni – jenom tak spolu žijou – spíše víc, než méně nezávazně. Nejsou oddáni tomu druhému, a když se naskytne „něco lepšího“, bez rozpaků se rozcházejí. Ale v židovské kultuře znamenaly zásnuby velmi mnoho. A rozchod v době zásnub byl často vnímán jako rozvod. A svatba byla potom „jenom“ vnějším vyjádřením toho, co se již stalo uvnitř. Byla veřejným svědectvím, že tito lidé jsou si navzájem naprosto oddáni. A podobně je to s křtem. Nemůžeme odhodit křest ve vodě jako něco nepodstatného. Protože to tak není. Není to tak z jednoho prostého důvodu – protože Ježíš ustanovil tento křest.

  • Matouš 28:19-20 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

My už jsme si ukázali, že je pouze jeden křest a že se jedná o křest Duchem Svatým. Ukázali jsme si také, že to je Bůh, kdo tento křest vykonává a nemůže ho udělat žádný člověk. Aby tyto verše z Matouše neztratily svůj smysl, potom se musí jednat o křest vodou, který je symbolickým vyjádřením křtu Duchem. Ostatně to vyplývá i ze samotného textu.

Učedníci mají nejprve vyjít k dalším lidem, z těchto lidí získat další učedníky – tedy ty, kdo uvěří v Ježíše Krista a potom je mají pokřtít. Navenek stvrdit to, co se odehrálo uvnitř. A potom je mají vyučovat. Nejprve tady musí být víra – když je tady víra, tak je to známka, že došlo k novému narození a tedy ke křtu Duchem Svatým a potom má dojít ke křtu ve vodě. To nejsou dvě odlišné věci, ale dvojí vyjádření jediné věci. Je to stejné jako v našem příkladu se svatbou. Jestliže se muž a žena zamilují, tak logickým důsledkem bude svatba, kdy se odevzdají jeden druhému. Logickým důsledkem nového narození je poslušnost Kristu, který chce, abychom tuto svou víru v něj vyjádřili i navenek – ve křtu. Můžeme tedy také říci, že křest je skutečně prvním krokem v následování Krista. Kdo uvěří, ať se pokřtí, říká Boží Slovo. Podívejme se na několik příkladů z Písma, které mluví o tom, kdy byli lidé, kteří uvěřili, pokřtěni.

  • Skutky apoštolské 2:40-41 A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.
  • 10:44-48 Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: "Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?" A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.
  • 16:13-15 V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: "Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty"; a my jsme její naléhavé pozvání přijali.
  • 16:30-33 Co mám dělat, abych byl zachráněn?" Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě." A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít.

Vidíme, že lidé byli křtěni celkem bezprostředně poté, co uvěřili. Byla tady jediná věc, kterou museli splňovat – nové narození, víra v Ježíše Krista. A ve všech těch případech se zdá, že tady bylo také jasné porozumění tomu, co to je křest. Nejsou žádné jiné podmínky pro to, aby mohl být někdo pokřtěn. Věříš v Ježíše Krista? Narodil ses nově z Ducha Svatého? Pokud ano, potom nic nebrání tomu, abys byl pokřtěn. Rozumíš tomu, co to je křest? Pokud ano, tak neváhej a dej se pokřtít.

Pokud si nejsi jistý svou vírou, tak utíkej ke Kristu a volej k němu, aby ti On sám dal jistotu a pokoj. Mluv o tom s dalšími lidmi, se staršími sboru nebo s kýmkoliv, ke komu máš důvěru a víš, že ti může v těchto věcech pomoci. Ale pokud si nejste jisti svou vírou, nehoďte to za hlavu. Boží Slovo říká:

  • Židům 3:7-8 Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru

Ale vraťme se ještě na okamžik ke křtu, než toto téma shrneme a uzavřeme.

Protože je křest vyjádřením toho, co se stalo uvnitř, je důležitým krokem na naší cestě následování Krista. Symbolizuje smrt starého člověka – ponoření do vody – pohřbení spolu s Kristem a symbolizuje vzkříšení nového člověka – vynoření z vody – vzkříšení spolu s Kristem. A je to fyzický, vnější bod, o který se můžu ve svém životě opřít. Přijdou totiž chvíle, kdy budu přemítat o své víře, kdy se mě bude satan snažit zviklat, kdy svět bude chtít ovládnout moje srdce. Tehdy můžu poukázat právě na skutečnost křtu – vědomého vyznání víry před dalšími svědky a mohu se na to pevně postavit. Průkazně jsem navenek vyjádřil to, co se stalo uvnitř. Na tom stojím a odtud se nepohnu.

Podobně když přichází pokušení hříchu, tak mohu říci – já jsem byl pohřben spolu s Kristem, nežiju už já, ale žije ve mně Kristus. Byl jsem ponořen do vody, což byl symbol mého ponoření do Krista a do jeho smrti. Tak jsem mrtvý pro pokušení, které přichází. Toto je naše každodenní aplikace křtu ve vodě.

  • Římanům 6:3-7 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.

Shrnutí 

Vidíme, že křest je vnějším znamením něčeho vnitřního. Co se odehrálo v duchovní oblasti, má být vyjádřeno navenek. To, že se člověk ztotožnil s Kristem, byl spolu s ním pohřben a vzkříšen. Že zemřel sobě, ale žije Kristu. To je smysl křtu. Samotné potopení do vody bez těchto podstatných duchovních událostí nemá žádný smysl. Křest ve vodě není magický úkon, který by s námi něco udělal, ale je to veřejné vyznání Krista a vyjádření touhy po Něm, první krok poslušnosti v následování Pána.

Za tři týdny budeme mít křestní shromáždění. Jirka vyznal svoji víru v Ježíše a rozumí tomu, co to je křest. Pokud tímto dnešním slovem promlouval Bůh také k vám, kdo ještě nejste pokřtěni, můžete se k němu připojit. Mluvte o tom se mnou nebo s Honzou nebo s Petrem. Chceme v poslušnosti následovat Krista. A tak jestliže vyznáváte Krista jako svého Spasitele, dejte se pokřtít.

A jestliže jste již byli pokřtěni, žijte v této moci a síle, kterou jste přijali skrze víru v Ježíše Krista. Oblékněme se do Krista a choďme ve víře tak, abychom dělali ve všem čest našemu Pánu a Spasiteli. Amen.

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer