Nežijte jako pohané! (Ef 4,17-20)

Čemu jste byli vyučeni Kristem?

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 20. listopadu 2016

Pokoj vám a milost, milovaní v Kristu. Dneska budeme pokračovat v našem výkladu Pavlova listu církvi do Efezu. Jsme uprostřed čtvrté kapitoly a definitivně jsme opustili doktrinální část listu. Neznamená to, že už před námi nejsou žádné doktríny, jsou, a je jich ještě dost, ale ty nejdůležitější věci byly řečené v prvních třech kapitolách listu. Všechno ostatní už nějakým způsobem vychází z toho, co bylo řečeno a staví na tom. Vzpomeňte si na velké „proto“ na začátku čtvrté kapitoly:

  • Efezským 4:1-2 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem…

Nyní, v sedmnáctém verši Pavel na toto proto navazuje. Budeme číst verše 17-32 a potom se budeme zabývat prvními čtyřmi z nich.

Svým životem dělejte čest povolání, kterým vás Bůh povolal – to znamená na prvním místě, že už nebudete žít tak, jako žijí pohané. Jestliže jste Kristovi, budou vaše životy proměněné. Už nemůžete žít stejně, jako jste žili. To jsou věci, které jsme slyšeli hodněkrát v prvních třech kapitolách a v první polovině čtvrté. Byli jste vyvoleni, abyste byli svatí a bez poskvrny před Boží tváří (Ef 1,4), byli jste vykoupeni Kristovou krví a vaše hříchy byly odpuštěny (Ef 1,7). Byli jste zapečetěni Duchem svatým (Ef 1,13), Bůh vám odhaluje velikost vašeho dědictví v Božím lidu (Ef 1,18), byli jste učiněni Kristovým tělem (Ef 1,23). Byli jste probuzeni z mrtvých, vzkříšeni k životu a posazeni spolu s Kristem na nebeských místech (Ef 2,5-6). Jste cele Božím dílem (Ef 2,10), jste novým stvořením (Ef 2,15), máte novou rodinu a nebeského Otce (Ef 2,19), bylo vám svěřeno evangelium a Bůh ve vás působí svou mocí (Ef 3,7-8). Bůh nás skutečně zahrnul a neustále zahrnuje svou milostí, svou dobrotou, svou láskou. Proto máme usilovat o to, abychom zachovali jednotu Ducha (Ef 4,3) a společně rostli jako tělo Kristovo a budovali se navzájem v lásce (Ef 4,16).

To je ve zkratce základ prvních tří kapitol. Jestli vysychá pramen vaší chvály a ubývá vaší vděčnosti, přečtěte si znovu Efezským 1-3 a budeme mít znovu proč chválit Boha, budete mít za co děkovat. A protože jsme dostali tak veliké věci a tak nádherná zaslíbení, má se to projevit na našem všedním životě. A o tom je náš dnešní text. Žili jsme jako pohané a ničím jsme se nelišili od lidí kolem nás. Ale byli jsme vykoupeni Kristovou krví, byli jsme spaseni z milosti skrze víru a to je něco, co obrací život člověka naruby. Už nemůžeme dále žít stejně, protože už nepatříme do tohoto světa – naše občanství je nebeské, naše rodina je Boží, naše srdce je nové, naší hlavou je Kristus a naší touhou je oslavit ho celým svým životem, který je postaven na pravdě. Proto bylo řečeno:

  • Efezským 4:15 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.

V sedmnáctém verši odtud Pavel opět vychází a vede křesťany k praktickým aplikacím dorůstání v Krista. Což nás vede k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Proto dosvědčuji v Pánu (v. 17a)

  • Efezským 4:17 A proto toto pravím a osvědčuji v Pánu… (KRAL)

V originálním textu je na začátku tohoto verše drobné řecké slůvko, částice, která pokazuje na kontinuitu. Různé české překlady toto slůvko překládají slovem ‚pak‘ nebo ‚tedy‘, ekumenický překlad ho vynechává úplně. Kralická Bible ho překládá s důrazem, který je na místě, slovem ‚proto‘. Kristus je vaší hlavou, proto už nemůžete jednat tak, jako jste jednali dříve.

Pavel nepíše křesťanům přikázání, ale mluví k nim naléhavě a svá slova podepírá svým svědectvím v Kristu, dosvědčuje v Kristu. Kvůli tomu co se stalo ve vašem životě, kvůli Kristu, který vás přenesl ze tmy do svého podivuhodného světla, kvůli svědectví o Kristu, kterým nyní jste, nežijte už tak, jako žijí pohané.

„Toto vám pravím a osvědčuji v Pánu…“ – to je zdůraznění Pavlových slov. Vysvětlil křesťanům, co se stalo v jejich životech a nyní jim ukazuje, co z toho vyplývá. Jestli máte nové srdce, nemůžete už jednat starým způsobem. Jestli žijtete nový život, nemůžete už přemýšlet starým způsobem. Jestli jste přijali Ducha svatého, nic ve vašem životě už nemůže být stejné! Tím neříkám, že věci se změní jako mávnutím kouzelného proutku – to vůbec ne. Podívejte se dál do čtvrté kapitoly – Pavel mluví o obnově, mluví o tom, že máme odložit starý způsob života (v. 22), máme obnovovat své smýšlení (v. 23), máme obléci nové lidství (v. 24) a z toho vyplývají praktické důsledky – A všimněte si, že následující věci příše křesťanům! – máme přestat lhát (v. 25), přestat se hněvat na druhé (v. 26), přestat krást (v. 28), přestat mluvit špatně (v. 29) a odpuštět si navzájem. To všechno je proces na cestě následování Krista. Je to proměna, která nastává krok za krokem. Ale je to proměna, která je naprosto nezbytná!

Pokud taková proměna chybí, zjevně není něco v pořádku. Když se narodí malé děťátko, rodiče se radují, všichni příbuzní a přátelé ho obdivují a rozplývají se nad tím, jak má maličké prstíky a krásné oči, hebké vlásky atd. Ale pokud by během následujících dnů a týdnů bylo děťátko stále stejné, nijak by nerostlo, nepřibíralo na váze, nerozvíjelo by své schopnosti a dovednosti, všichni by chodili za rodiči a říkali jim, že musí navštívit lékaře a zjistit, co se děje, protože zjevně není něco v pořádku. Nově narozené děťátko roste v řádu dnů a mění se v horizontu týdnů.

S křesťanem to může být podobné – ale také nemusí. Křesťané v Efezu byli křesťany už řadu let, přesto jim Pavel musel psát tyto věci. Podobně křesťané ze Židů, nejspíš převážně bývalí levité a kněží z rodu Áronova, kterým je určen list Židům. Autor listu (Lukáš) jim napsal:

  • Židům 5:12-14 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.

Autor dopisu jim říká, že vůbec nerostou! Říká jim, že to není v pořádku, protože každé Boží dítě by mělo růst – ve víře, v lásce a v naději. Každé Boží dítě by mělo stále více opouštět věci tohoto světa a přiklánět se k věcem toho světa, který přichází, který očekáváme spolu s příchodem Pána Ježíše Krista. A pokud to tak není, objevuje se velmi vážná otázka – podívejte se, co Pavel napsal křesťanům do Korintu – píše křesťanům a hned od začátku listu to velmi zdůrazňuje, ale zároveň jim píše velmi vážné věci:

  • 1K 3:2-3 Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést - ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?

To je totéž, před čím varuje Pavel křesťany v Efezu! Korinťanům píše, že vypadají, jako kdyby vůbec nebyli křesťany, říká jim, že dosud patří světu. A to je velmi vážná věc! A všimněte si dobře, s čím to souvisí: souvisí to se stravou. Stejně jako novorozené děťátko potřebuje dobrou stravu mateřského mléka a později hutnou kvalitní stravu dobrého pokrmu, i nově narozený křesťan – a nejenom on, potřebuje dobrou stravu pravdy Božího slova. Když bude dítě jíst odpadky, zbytky, špatné věci, neporoste, ale bude trpět mnoha nemocemi a možná kvůli tomu i zemře. Když se křesťan nesytí pravdou Písma, ale lidskými slovy a výmysly, nejrůznějšími filozofiemi, prostě čímkoliv jiným než je čistá pravda Božího slova, neporoste, bude nemocný duchovně a bude strádat.

Proto musíme jít ke Kristu a prosit ho, aby nás sytil svým slovem – ne podle našich představ, ale podle pravdy, kterou zjevuje v Písmu. Někdy je holá pravda Písma hůře stravitelná pro naše životy, ale je to jediná zdravá strava, ze které můžeme růst a která má moc proměnit naše životy. Pravda musí zakořenit v našich srdcích a osvobodit nás od spoutanosti hříchem. Teprve potom bude možné jít k tomu, co dále říká náš text:

II. Nežijte jako pohané (v. 17b-19)

  • Ef 4:17-19 … nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.

Popis, který nám tady předkládá Písmo, je docela temný, nemyslíte?

Přesto je to popis, který je naprosto pravdivý. Jsou to věci, které platí o každém člověku, který žije bez Krista, a platilo to úplně stejně také o nás. Jsou to věci, před kterými Pavel varuje církev v Efezu – říká jim: „Jestli se budete podobat těmto lidem, potom se buď nesytíte pravdou, nebo pravda ještě vůbec nezasáhla váš život!“ Jste křesťané, už nejste pohané. Jste nové stvoření, stvořené Boží milostí skrze víru. Kristus za vás zaplatil plnou cenu, proto už nežijte tak, jako žijí pohané! Jak žijí pohané? Kdybychom shrnuli ty tři verše do krátkých sloganů, mohli bychom jednoduše říci tři věci, ukázat na tři oblasti života, o kterých se tu mluví – je tu řeč o mysli, o srdci a o jednání, je tu zatemnělá mysl, zatvrzelé srdce a žádostivé ruce, chtivé jednání. Podívejme se na to podrobněji, postavme si před oči negativní příklad, abychom viděli, jak jako křesťané nemáme žít. Přesně to tady Pavel dělá – na negativním příkladu ukazuje, jak nemá vypadat křesťanský život.

Pavel v osmnáctém verši říká, že „jsou odcizeni Božímu životu“ – důkaz jejich odcizení vidí na jejich mysli, na jejich srdci a na jejich jednání. Jestliže jejich mysl je zatemněná a žije pro marné věci, jestliže jejich srdce není pokorné, ale je zatvrzelé, vzdoruje Kristu a nepodřizuje se Božímu slovu, jestliže jejich jednání je naplněné chtivostí toho, po čem touží svět, potom je to jasným důkazem toho, že jsou vzdáleni Božímu životu, že Kristus nepřebývá v jejich životě a nejsou proměňováni mocí Ducha svatého. Křesťané, proto vás Boží slovo volá: „Nežijte už jako pohané!“

A. Zatemnělá mysl

  • Ef 4:17-18 … podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl …

Není překvapivé, že Pavel začíná svůj popis u mysli. V patnáctém verši mluvil o pravdě, a předtím o učení, bludu, chytráctví, mluvil o poznání Božího Syna. Nové narození začíná evangeliem, pravdou, začíná slyšením zvěsti o Ježíši Kristu, který byl ukřižován za naše hříchy, zemřel, byl pohřben a třetího dne vstal slavně z mrtvých. Nový život začíná dobrou zprávou, kterou slyšíme, které porozumíme, na kterou se spolehneme a celým svým srdcem jí uvěříme. Ale nejprve musíme slyšet tu zprávu a rozumět jí, abychom jí mohli uvěřit.

  • Římanům 10:14 A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?

Lidská mysl zůstává v temnotě, dokud nepřijde světlo evangelia. Nic jiného kromě evangelia nemůže vysvobodit lidskou mysl z temnoty a z marnosti. Náš text mluví o marnosti, mluví o marných, hloupých, zbytečných věcech, jimiž lidé naplňují svou mysl. A pamatujme na to, že to nemusí být nutně jenom hříšné věci – mohou to být i věci, které bychom mohli označit za dobré – lidé se mohou soustředit na svou rodinu, mohou se soustředit na práci, na odpočinek, na přírodu, na své koníčky, na vzdělání nebo na sport – a nic z toho není samo o sobě hříšné. Ale pokud není Kristus tím nejdůležitějším v životě člověka, potom všechny tyto věci jsou marností, jsou prázdné a slouží jenom k uspokojení sebe sama, slouží jenom našim sobeckým zájmům.

  • Kazatel 1:2-3 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

Petr mluví o marnosti života, o prázdném způsobu života, který jsme přejali do svých otců a za kterého jsme byli vykoupeni převzácnou krví Kristovou (1Pt 1,18-19). Přesně to jsou věci, které máme zanechat za sebou – marný způsob života. Prázdnota života začíná v mysli, začíná potemnělou, otupělou myslí. Je to mysl, která není osvětlována světlem evangelia, je to mysl, které nezáří Kristus, proto je otupělá a propadlá marnosti. Náš text říká:

  • Efezským 4:18 … odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost…

Doslova je tam „kvůli nevědomosti, která je v nich“. Slovo nevědomost bychom mohli přeložit také jako ignoranci, protože to není tak, že by lidé nevěděli – Boží slovo jasně říká, že lidé vědí o Bohu, že lidé vědí o hříchu, ale ignorují to, je jim to jedno. Místo toho hledají všechny možné způsoby a možnosti, jak umlčet toto vědomí hříchu a známost Boha.

  • Ř 1:21.32 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. … Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

Jejich mysl je zatemnělá. Žijí v marnosti své mysli. Žijí v poddanosti ďáblu, který působí v jejich životech, který bravurně využívá jejich vzdor proti Bohu a jeho Slovu, který umí dobře využít jejich žádosti, jejich sobectví, jejich touhu po vyvýšení sebe sama. Proto je řečeno, že:

  • 2K 4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

Jenom evangelium slávy Kristovy je zbraní, která boří tyto hradby pýchy a sobectví, jenom evangelium má moc vypořádat se s hříchem v našich životech a jenom evangelium nám dá sílu, abychom nežili tak, jako žijí pohané. Ale život v zatvrzelosti mysli má své kořeny ještě hlouběji:

B. Zatvrzelé srdce

Osmnáctý verš velmi dobře překládá ČSP:

  • Efezským 4:18 Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. (ČSP)

Nevědomost, která je v nich, ignorantství, marnost smýšlení a otupělost mysli – to všechno má svůj zdroj a pramen v zatvrzelosti srdce. Písmo dobře říká, že lidské srdce je zatvrzelé, takže je jako srdce kamenné. A jinde:

  • Jeremjáš 17:9 Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?

Věřím, že rozumíme tomu, že když Bible mluví o srdci, nemluví tady o tom svalu, o orgánu, který rozhání krev po našem těle. Když Písmo mluví o srdci, mluví o vnitřním člověku, mluví o duchovní podstatě člověka, která je pokřivená hříchem, zatvrzelá, úskočná a nevyléčitelná. Na zatvrzelost lidského srdce neexistuje žádný lék. Je jenom jedna možnost, jak s tím něco udělat – a to je transplantace. Je to ale druh transplantace, kterou nemůžou udělat na žádné klinice na světě – to může udělat jenom Bůh. Je to přesně to, co Bůh zaslíbil, že udělá a co také dělá – Bůh slíbil, že uzavře se svým lidem novou smlouvu, protože stará smlouva, přestože byla vytesaná do kamenných desek, neměla moc proměnit kamenné srdce. Byla to smlouva, která působila na srdce zvenčí a jejím jediným výsledkem byla smrt – proto je také nazvána smlouvou, která sloužila smrti (2K 3,7). Ale Bůh zaslíbil novou smlouvu:

  • Ezechiel 36:26-27 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Ta nová smlouva už není vnější, ale vnitřní. Začíná transplantací, výměnou srdce. Místo srdce kamenného dostanete srdce nové, masité, srdce měkké, poddajné, které bude s radostí jednat podle mých nařízení, které bude na prvním místě milovat Boha a jeho lid. To nové srdce je nejenom schopné milovat Boha, ale chce milovat Boha, touží po Bohu více než po čemkoliv jiném. To je nová smlouva. To je nové narození. To není zatvrzelé srdce, které je nepoddajné, vzdorovité, nechce se pokořit, nechce se sklonit před pravdou, ale vzdoruje pravdě, vzdoruje Kristu, vzdoruje Božímu slovu. Nové srdce je úplně jiné, protože je to srdce, které je očištěné od hříchu:

  • Židům 10:16-17 Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.
  • Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost.

Haleluja! Bůh učinil to, co zákon nemohl učinit a dal nám nové srdce a vložil do nás svého Ducha. Proto Nový zákon stále znovu zdůrazňuje proměnu, která začíná uvnitř. Proto Pavel říká, že nezáleží na obřezanosti, nebo na neobřezanosti, nezáleží na vnějších věcech, kterými by se chtěl chlubit člověk, ale záleží na novém narození, záleží na novém srdci. Proto Ježíš řekl Nikodémovi: „Musíš se narodit znovu!“ (J 3,3). Musíte se narodit znovu. Jestliže nemáte nové srdce, nemůžete vejít do Božího království, jestliže nemáte nové srdce, budete stále žít, jako žijí pohané, i kdybyste se na hlavu stavěli, protože vaše srdce bude stále zatvrzelé, bude ve vzpouře proti Bohu a nebude se chtít podřídit Kristu. Proto musíme jít ke Kristu. On je prostředníkem nové smlouvy. On je dárcem nového srdce. On je tím nebeským chirurgem, který jediný je mocen a schopen vyměnit srdce kamenné za srdce masité. Pohleďte na Krista! Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.  Moji milí, srdce je klíč. Ze srdce vychází také všechno, co následně popisuje devatenáctý verš našeho textu:

C. Žádostivé ruce

  • Efezským 4:19 Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.

Pán Ježíš vysvětluje ve svém vyučování vztah mezi srdcem a jednáním:

  • Mk 7:21-23 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.

Zatemnělá mysl, zatvrzelé srdce, otupělost – to je základ hříšného jednání. Je to lidská zatvrzelost, která miluje hřích a nenávidí pravdu, nenávidí svatost, čistotu, Boha. Lidé si více zamilovali tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé (J 3,19). Jejich zlé skutky vycházejí z jejich zlého srdce. To je učení o lidské přirozenosti. Když Bůh zničil lidstvo vodami potopy kvůli bezbožnosti a zkaženosti lidí, podíval se na osm z milosti zachráněných a řekl:

  • Gn 8:21 Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

Každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý. Srdce je klíčem. Jaké je vaše srdce? Je to srdce kamenné, o kterém platí, že každý jeho výtvor je od mládí jen zlý? Nebo je to srdce měkké, darované Bohem, ve kterém sám Bůh působí, že chceme i činíme, co se mu líbí (Fp 2,13)? O čem svědčí vaše skutky? Jakým jazykem mluví váš život? Jste-li Kristovi, nežijte jako pohané! Spolu s Pavlem a zástupy svědků vás volám k tomu, abyste vydali svůj život Kristu a žili pro něj!

III. To vás Kristus nenaučil (v. 20)

  • Efezským 4:20 Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili…

Důvod, proč takto nemáte žít, je zde – je jím sám Kristus. Jestli jste opravdu Kristovi, se pozná podle toho, že jste byli vyučeni samotným Kristem. Co to znamená? Znamená to, že vám Bůh otevřel oči a vy jste uviděli Ježíše tak, jak jste ho nikdy předtím neviděli. Vyučení od Krista neznamená nic jiného a nic menšího než nové srdce. To je znovuzrození!

  • 1 Janův 2:6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

Kdo nežije, jako žil on, není jeho. Teď nemluvím o nějaké dokonalosti, ale mluvím o životě, který je soustředěný na Krista. Říkal jsem, že duchovní růst je proces – a v tomto procesu není nejdůležitější jednotlivý okamžik, protože to může stejně dobře okamžik vítězství nad hříchem jako okamžik pádu, ale nejdůležitější je celkové nasměrování.

  • Přísloví 24:16 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.

Pokušení, pád, hřích se křesťanům nevyhýbá. Ale máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. Takže i když křesťan sedmkrát padne, znovu povstane, znovu utíká ke Kristu, znovu prosí o smilování, milost, činí pokání, prosí o odpuštění, hledá sílu u Krista překonat pokušení, nepodlehnout hříchu. A i když znovu padne, zase nezůstane ležet, ale spěchá ke Kristu, protože jenom u něj je odpuštění, u něj je hojnost milosti, u něj je očištění od hříchu, u něj je síla zvednout se a jít dál. Ale ten, kdo nevstane, kdo se dál válí v bahně hříchu, kdo s chtivostí dělá hanebné věci, je svévolník, je to pohan, který klidně může mluvit o Kristu, ale jeho skutky ho usvědčují ze lži.

  • Titovi 1:16  Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.

Otupělá mysl, která nerozumí evangeliu a není schopná duchovního rozlišování mezi pravdou a lží, zatvrzelé srdce, které nechce poslechnout Boží slovo, žádost, chtivá touha po věcech tohoto světa, po hanebných věcech a po bezuzdnosti – to nejsou věci, které jste se učili u Krista. Váš život, vaše skutky, vaše slova, vaše touhy, vaše soustředění se na Krista a jeho slávu budou opravdovým důkazem nového narození, důkazem toho, že jste byli vyučeni Kristem. Jím jsme byli vyučeni, ale od něj se stále učíme. Co se učíme?

Učíme se tichosti a pokoře, učíme se poddanosti a poslušnosti.

  • Matouš 11:29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Podívejte se na Pána Ježíše – podívejte se na jeho jednání: Kde mohl, tam pomáhal – svým dotykem uzdravil nemocné, pozvedl chromé, nasytil hladové, přijímal odmítané, těšil zarmoucené, byl pohnut soucitem, když viděl, jak lidé bloudí jako ovce bez pastýře – to je srdce, které naplněné Boží láskou. Ale jeho tichost a pokora se projevovala také jeho odvahou, protože být tichý a pokorný neznamená být ušlápnutý. Ježíš se nikdy nebál nazvat věci pravým jmén. Neváhal říci pokrytcům, že jsou pokrytci, nezamlčoval hříšníkům, že jsou hříšníci a pokud nebudou činit pokání, čeká je jenom Boží soud. Být pokorný znamená být odvážný. A Kristova odvaha je spojená s moudrostí – když ho přišli chytit za slovo, použil Písmo, aby obrátil jejich slova proti nim. Kdykoliv šlo o pravdu, nikdy neváhal ani na okamžik, aby jasně ukázal, kde stojí. Když šlo o Boží slávu, byl ochotný dokonce uplést si bič a vyhnat prodavače z chrámu, měl být domem modlitby a ne doupětem lupičů. Ale vedle toho vidíme jeho pokoru v tom, jak se neustále podřizuje Otci a naplňuje jeho vůli. Poslušnost Otci byla jeho pokrmem (J 4,34). To je pokora.

Podívejte se na Krista a učte se z jeho moudrosti – jeho mysl není otupělá, ale je ostrá a vybroušená Božím slovem, takže jím dokáže jak povzbudit, tak přísně napomenout. Jeho kázání zasahují srdce svou jednoduchostí a zároveň svou hloubkou a zasahují mysl svou silou. Neoddal svůj život marnosti, ale přišel, aby zachránil hříšníky a nikdo a nic ho nemohlo odradit od tohoto cíle. Ani jeho nejbližší přátelé, jako byl Petr, který ho odrazoval od cesty do Jeruzaléma, ani jeho rodina, která o něm šířila zvěsti, že se zbláznil, ani varování zákoníků a farizeů, že mu Herodes usiluje o život. Nic ho nemohlo zastavit před tím, aby naplnil vůli svého nebeského Otce.

Tohle jsou věci, které se učíme od Ježíše. A každé znovuzrozené srdce touží po tom, aby se učilo stále víc. U Pána se neučíme marnosti myšlení ani zatvrzelosti srdce, nikdy u něj nevidíme špatné, hříšné nebo žádostivé jednání, ale vždy dokonalou svatost, pokoru a poslušnost. To je to, co se učíme u Krista. Proto každý křesťan s radostí vyznává spolu s Pavlem:

  • Filipským 3:13-14 Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

Je to také vaše vyznání? Je Kristus také tvým cílem? Pokud ne, musíš z něj svůj cíl udělat – nedovol ničemu jinému, aby se postavilo mezi tebe a Krista, protože jenom on je nadějí pro věčnost. Jenom v něm je život, nový život naplněný proměňující mocí Ducha svatého.

A jestli vyznáváte Krista, potom, bratři a sestry, spěchejte k němu. Nežijte už tak, jako žijí pohané, v marnosti mysli, tvrdosti srdce a špatnosti jednání. Tomu jste se u Krista neučili. Odhoďte to všechno a s pohledem upřeným na Ježíše vyhlížejte ten den, kdy se zjeví ve své slávě. Je to den radosti, den naděje a den zaslíbení, protože víme, že až se zjeví podruhé, budeme mu podobní, protože ho spatříme takového, jaký je (1J 3,2).

  • Ko 3:1-2 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Milovaní, pojďte ke Kristu, pozvedněte svá srdce ke svému Vykupiteli! Pozvedněte svůj hlas ke svému vládci. Pojďme společně vzývat toho, který byl a který je a který přichází, Krále králů a Pána pánů. Jemu patří čest, sláva i moc na věky věků. Haleluja. Amen.

Osnova kázání