Nic nezůstane skryto (Lk 12,1-12)

Pozor na kvas farizeů!

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 30. srpna 2009

Dobré dopoledne. Tento týden jsem měl možnost dozvědět se něco více z historie naší země a konkrétně to bylo něco o našich posledních Habsburských panovnících. Mezi pravidelné zvyky císaře a císařovny patřilo velikonoční mytí nohou dvanácti chudým lidem. Podle vzoru Ježíš Krista, který tu noc před svým ukřižováním umyl nohy svým učedníkům, myli císař s císařovnou na Velikonoce nohy dvanácti chudým starým mužům a ženám. V muzeu, kde jsme byli, měli i seznam těch mužů z jednoho roku a byli to lidé mezi 80 a 100 lety. Ovšem mělo to jeden docela maličký háček – těch dvanáct mužů a dvanáct žen bylo předem pečlivě vybráno, prošli důkladnou lékařskou prohlídkou, byli velmi pečlivě umyti a teprve potom, se mohli ukázat před císařským párem. Když jsem to poslouchal, tak jsem si uvědomil, jak veliké pokrytectví se za tím vším skrývalo. Naprosto prázdný zvyk.

To je přesně to, o čem jsme mluvili minule z Lukášova evangelia. Druhá polovina jedenácté kapitoly je velikým varováním před povrchní a pokryteckou vírou, jakou měli zákoníci a farizeové. Vírou, která se projevovala prázdnými skutky, jako bylo dávání desátků ze zahradních bylin nebo stavění pomníků zavražděným prorokům minulosti. Ježíš velmi tvrdými slovy káral tyto pokrytce.

  • Lk 11:52 Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili."

A když skončil se svým napomínáním, tak se na něj farizeové a zákoníci sesypali jako vosy a snažili se ho chytit za slovo, dostat ho svými otázkami do nějaké bezvýchodné situace, aby ho mohli obžalovat, umlčet ho, zbavit se ho, ukřižovat. A náš dnešní text velmi těsně navazuje na tuto situaci.

Budeme číst z Lk 12,1-12. Než se pustíme dále, tak bych chtěl říci jednu důležitou poznámku – když Lukáš psal toto evangelium, tak do něj nenapsal úplně všechno, co v něm máme dneska my. Lukáš nepsal kapitoly ani čísla jednotlivých veršů. To jsou pozdější lidské dodatky do textu a mají nám usnadnit orientaci v textu Bible. Je to dobrá pomůcka, ale někdy nám může tak trochu bránit pochopení kontinuity biblického textu. Podobně nadpisy, které jsou v některých Biblích, jsou dodatkem, který do textu vložili překladatelé, a často odpovídá nějakému pohledu překladatelů a určitým způsobem také předznamenává náš pohled na text, který následuje za takovým nadpisem. My to uvidíme ještě dále v textu Lukáše, např. velmi výrazně v 16. kapitole, kde je v ekumenické Bibli nadpis „Podobenství o boháči a Lazarovi“ u příběhu, který není podobenstvím, ale který naopak poodhaluje realitu toho, co je po smrti.

Také v našem textu máme nějaké nadpisy, které nám text rozdělují na několik částí, které pak vypadají jako samostatné oddílky, ale jak si dneska ukážeme, tak celý tento text se vztahuje k předchozímu textu jedenácté kapitoly a začíná příběhem o vyhnání démona z němého člověka (v.14).

Někteří lidé se divili, další byli pohoršeni. Jedni žádali znamení z nebe, další tvrdili, že to není dílo Boží, ale dílo Satanovo. A Ježíš jim ukazoval, že nedostanou žádné znamení, kromě Božího Slova a také jim ukazoval, jakou zatvrzelost vyžaduje jejich tvrzení, že tento zázrak osvobození němého člověka vykonal skrze satanovu moc. Nechte světlo, aby vešlo do vašeho života a celý život prozářilo.

  • Lukáš 11:35 Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.

Potom ho pozval jeden z farizeů k jídlu. Byla tam řada dalších farizeů a zákoníků a byli pohoršeni, když se Ježíš před jídlem obřadně neomyl. A Ježíš, místo aby se jim za to omluvil, tak je začal kárat. Napomínal jejich pokrytectví a povrchnost. A jedenáctá kapitola končí slovy:

  • Lukáš 11:53-54 Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat, činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.

Celá situace začala vypadat docela vážně. A to nás vede k našemu textu:

  • Lk 12,1 Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: "Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.

Ježíš znovu varuje před pokrytectvím farizeů. Proč to ale dělá? V jakém kontextu? Všimněme si toho, že tato slova jsou „jakoby“ určená učedníkům. Samozřejmě, že Ježíš věděl o zástupu, který se shromáždil. Vždyť ti lidé se jistě tlačili i na něj a dokonce Lukáš uvedl, že se div neušlapali. Jistě to byla významná událost, když se tak hluboko zapsala do myslí učedníků, takže ji potom takto předali Lukášovi, který ji pod vedením Ducha Svatého zapsal. A všimněme si ještě toho, že se Ježíšova pozornost soustředí na učedníky. Proč asi? Co v takové chvíli asi prožívali? Jak reagovali na vzniklou situaci? Před malou chvílí to byla skupina zákoníků a farizeů, kteří se snažili Ježíši dostat na kobylku, a nyní byla tato skupina doslova převálcována zástupem, který se tlačil kolem Ježíše.

Vypadalo to, že není nejlepší okamžik příliš se hlásit ke Kristu. A proto Ježíš oslovuje právě učedníky, i když s vědomím toho, že kolem nich je shromážděno množství zástupů. Bible 21 trochu lépe překládá, že se jednalo o mnohatisícový dav. Doslova je tam myriáda, deset tisíc, ačkoliv se toto slovo může použít také o ohromném, nespočetném, jak je v E, množství. Ježíš si byl vědom zástupů i toho, co prožívají učedníci a tak jim opakuje to, co před chvílí učil v domě farizea. Varujte se kvasu farizeů, tedy pokrytectví.

Jen na dvě věci z tohoto verše chci upozornit a pak půjdeme dále. První věc, kterou chci zmínit je kvas, o kterém Ježíš mluví. Varujte se kvasu farizeů. Když při jiné příležitosti Ježíš varoval učedníky před kvasem farizeů a saduceů, tak se učedníci dohadovali o tom, že si zapomněli vzít chleba (Mt 16,6-11).

Tehdy jim to Ježíš vysvětloval, takže pak čteme, že:

  • Mt 16:12 pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.

Učení farizeů a saduceů vedlo přímo k pokrytectví. Zanedbávalo srdce člověka a soustředilo se na vnější věci. Proto před ním Ježíš varuje. A přirovnává toto učení ke kvasu. Kvas sám o sobě není nic špatného a v příští kapitole uvidíme, jak Ježíš přirovnává ke kvasu také Boží království (Lk 13,20-21).

To nás ale musí vést k tomu, abychom přemýšleli nad vlastnostmi kvasu a nad tím, proč Ježíš přirovnává toto falešné učení ke kvasu. Jeho největší nebezpečí v tomto kontextu je v jeho účincích. Apoštol Pavel napsal Galatským, když se odvrátili od pravdy k falešnému učení o vnějších věcech:

  • Galatským 5:9 Málo kvasu celé těsto prokvasí.

Stačí jen maličko kvasu, dneska používáme daleko více kypřící prášek do pečiva, a celé těsto se prokvasí. Zkuste potom oddělit kvas od těsta. Už to nejde. Už se to nedá nijak vrátit. A je tím poškozené nebo zasažené celé těsto. Všechno těsto. Proto Písmo klade takový důraz na čistotu učení. Na to, aby naše smýšlení odpovídalo tomu, co říká Písmo.

Varování před tímto učením je tedy celkem jasné. A předchozí oddíl v 11. kapitole celkem dobře popisuje toto pokrytectví farizeů. Pokrytectví je vlastně takové divadlo, kdy se člověk navenek představuje jako někdo jiný, než je ve skutečnosti. A to je něco, co je vlastní každému z nás. Nechceme před druhými příliš ukazovat, co v nás ve skutečnosti je. A možná bychom tady měli upozornit na nebezpečí druhého extrému, který je hodně rozšířený mezi lidmi. Lidé se chlubí svými špatnostmi. A přebíjejí se navzájem v tom, co kdy kde špatného udělali. To je taková převrácená stránka pokrytectví, kdy stejně nejsme ochotní si přiznat to, jací doopravdy jsme.

Pokrytectví, které prokvasí celým člověkem, jeho smýšlením, jeho chováním, jeho pohledu na sebe sama, takže nakonec člověk žije jedno velké divadlo s přesvědčením, že je všechno v pořádku. Podívejme se na několik příkladů z Božího Slova:

Dobrým příkladem může být jeden z praotců Izraele, Jákob (Gn 27). Na radu své matky velmi přesvědčivě hrál před svým slepým otcem svého staršího bratra Ezaua a tak podvodně získal Izákovo požehnání, jako by byl prvorozený. K čemu toto pokrytectví vedlo?

  • Genesis 27:41 I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: "Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba."

Jiným příkladem může být mládenec Géchazí, který sloužil proroku Elíšovi. Když Bůh skrze Elíšu uzdravil syrského Naamána z malomocenství, tak čteme:

  • 2 Královská 5:20 řekl si Géchazí, mládenec Elíši, muže Božího: "Hle, můj pán ušetřil toho Aramejce Naamána, když nevzal z jeho ruky, co přivezl. Jakože živ je Hospodin, poběžím za ním a něco si od něho vezmu."

Rozběhl se za Naamánem a řekl:

  • 22 Můj pán mě posílá se vzkazem: »Hle, právě ke mně přišli z Efrajimského pohoří dva mládenci z prorockých žáků. Dej jim talent stříbra a dvoje sváteční šaty!«"
  • 25-27 Sám pak vešel a postavil se před svého pána. Elíša se ho zeptal: "Odkudpak, Géchazí?" Odvětil: "Tvůj služebník nikam nešel." Elíša mu řekl: "Což jsem v duchu nebyl při tom, když se muž obrátil ze svého vozu a šel ti vstříc? Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně? Proto Naamánovo malomocenství navěky ulpí na tobě a na tvém potomstvu." I vyšel od něho malomocný, bílý jako sníh.

Vidíme, že pokrytectví je podvodné jednání. Něco jiného představuje navenek a něco jiného je uvnitř. A našli bychom celou řadu dalších příkladů – naposledy pak ve Skutcích Ananiáše a jeho ženu Safiru, kteří předstírali, že dávají církvi všechen svůj majetek, ale přitom si něco ulili stranou.

  • Skutky apoštolské 5:3-5 Ale Petr mu řekl: "Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!" Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň.

To je pokrytectví. Dělat ze sebe něco jiného, než ve skutečnosti jsem. A proto Pán pokračoval v našem textu v Lukášovi:

  • Lk 12,2-3 Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.

Všechno nakonec vyjde najevo. V našem textu to říká učedníkům, kteří asi v tuto těžkou chvíli řešili svůj postoj ke Kristu. Ježíš urážel farizeje a zákoníky, zástupy se na něj tlačili, takže lidé po sobě šlapali a učedníci přemýšleli, jak z toho ven. Ale Ježíš je povzbuzuje ke statečnému a čestnému vyznání.

Nedá se skrýt, co je uvnitř. Vždycky to vyjde najevo. Dříve nebo později. Když psal apoštol Pavel Timoteovi instrukce, jak si má počínat v církvi v Efezu, tak mu o tomto tématu napsal:

  • 1 Timoteovi 5:24-25 Hříchy některých lidí jsou zjevné, ještě než dojde k soudu; u jiných vyjdou najevo až na soudu. Právě tak jsou zjevné dobré skutky; a pokud ještě nejsou zjevné, nezůstanou skryty.

Některé věci nevíme a nevidíme, ale nic nedokážeme nakonec utajit. Přijde den, kdy bude všechno zjeveno. Budou otevřeny knihy a lidé budou souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách (Zj 20,12). Proto Ježíš varuje před pokrytectvím. Konkrétně před pokrytectvím farizeů, které je nakažlivé.

  • Matouš 23:3-5 Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli:

Znovu – je to jenom divadlo pro lidi. Ale vy se nebojte lidí.

  • Lk 12,4 Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.

Tady je velmi důležité uvědomovat si kontext tohoto textu. Mluvíme o pokrytectví. A jak jsme si

ukázali na příkladu farizeů, tak to velmi úzce souvisí se strachem z lidí. Oni dělali věci kvůli lidem. Byli zcela závislí na tom, co si o nich budou druzí myslet.

A Ježíš to tady převádí do situace učedníků a říká jim, že se nemusí bát lidí. Nemusí být závislí na jejich názorech a mínění druhých. Protože nejde jen o ty vnější věci. Lidé mohou zabít člověka, odsoudit ho – to chtěli udělat Ježíši a nakonec to udělali. Ale víc udělat nemohou. Ale existuje ještě něco víc, než je tělo člověka. Existuje víc, než je vnější člověk, než jsou vnější věci. Je tady vnitřní člověk. A vedle tohoto časného života, který žijeme v těle, je tady věčný život, duchovní život, který můžeme žít s Bohem v nebi, nebo bez Boha v místě věčného utrpení, v pekle. A tak Ježíš říká učedníkům:

  • Lk 12,5 Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!

Nebojte se lidí, bojte se Boha. Lidé se dnes nebojí Boha, a proto to vypadá se společností tak, jak to vypadá. Ale bázeň před Bohem je základem moudrého života.

  • Přísloví 14:26-27 V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.

Všimněte si, jak Ježíš připomíná učedníkům i zástupům poslední soud – a ještě to v našem textu uvidíme. Všechno vyjde najevo, řekl. A nyní mluví o Bohu, je naprosto svrchovaný a jehož spravedlivý a svatý hněv může rázem skoncovat s kýmkoliv.

Dnes je Bůh mezi křesťany často představován jako dobrý kamarád, jako přítel, jako milý a příjemný Bůh, který nám chce žehnat a v jehož přítomnosti je tak blaze. Lidé jsou zvaní – pojďte k Bohu, On vás přijímá a miluje vás. Nemusíme se bát Boha, ale máme s Bohem užívat. Ale podívejme se na to, jak Boha představuje náš Pán. Ježíš nemá problém s tím říci a dokonce to zopakovat a zdůraznit – bojte se Boha. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Bůh je ten, kdo vzbuzuje bázeň. Izraelci se třásli hrůzou, když slyšeli Boží hlas pod horou Sinaj. Prorok Izajáš volal – běda mi, neboť spatřil Panovníka Hospodina a jsem člověk nečistých rtů. Pastýři v Lukášově evangeliu padali na zem, když obloha zazářila Boží slávou při narození Pána a zjevili se jim andělé, kteří jim oznamovali narození Spasitele.

  • Žalm 89:8 Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.

Přemýšlejme o našem Bohu, který je svatý. Přemýšlejme o Jeho velikosti a budeme přemáháni bázní. A to je počátek moudrosti i poznání Hospodina. Tato moudrost a poznání Hospodina nás učí spoléhat se na jedině na Něj a ne na sebe. A to je to, jak Ježíš dále pokračuje ve svém vyučování.

  • Lk 12,6 Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.

Znovu si uvědomme souvislosti. Nic nezůstane skryto. Nebojte se lidí. Bůh o vás ví. Bůh ví o každém vrabci, který se prodává na tržišti. On ví o každé maličkosti. On je svrchovaný vládce a stvořitel toho všeho. A nejen stvořitel, ale také udržovatel. Tak jak by nevěděl o každé maličkosti?

  • Lk 12,7 Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.

Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a nebojte se ani sami o svůj život. Bůh o vás dobře ví. Dokonce i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny, říká Ježíš. Bůh zná každý detail. Pamatujete na to, co řekl farizeům?

  • Lukáš 11:40 Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?

Bůh o vás ví. Ježíš ujišťuje své učedníky, že mají větší cenu než mnoho vrabců. Je to tak, že Bohu na nás záleží. Dokonce kvůli nám poslal svého Syna, aby zaplatil za naše hříchy.

  • 2 K 5:21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Apoštol Pavel zdůrazňuje korintským křesťanům, nepatříte sami sobě, bylo za vás zaplaceno výkupné.

  • Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Ti, kdo byli Kristem vykoupeni, byli koupeni za velmi vysokou cenu. Jsou Božím vlastnictvím. Proto může Ježíš říci – a dokonce to zopakovat – nebojte se. Nebojte se lidí, ale jděte za Kristem.

  • Lk 12,8 Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly.

Bohu na vás záleží a Bůh vás zná. Budete Kristem poznáni a označeni. To je to, o co nakonec jde – nikoliv o to prohlašovat: „Já znám Boha“, ale žít s jistotou, že On zná mě. To kromě jiného znamená, přiznávat se k němu před lidmi. A znovu si připomeňme náš kontext. Učedníci jsou nesví z tlaku okolností, v němž se ocitli. Proto je Pán varuje před pokrytectvím, před tím, že by chtěli zapřít Pána ze strachu z lidí, z toho, co si druzí pomyslí, jak se na to budou dívat, nebo zda námi nebudou pohrdat, či nás dokonce pronásledovat.

  • Lk 12,9 Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.

K povzbuzení Pán připojuje také varování. To jsou velmi vážná slova a měla by nás znovu vést k bázni před Bohem, a také k odvážnému svědectví. A podívejme se ještě dál, kde je asi nejvážnější slovo v celém Písmu.

  • Lk 12,10 Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude.

Neodpustitelný hřích. Tento text je černou můrou mnoha křesťanů. Zároveň je také místem, které způsobuje mnoho zmatků a problémů mezi křesťany. A v rukou některých lidí se tento verš stává silným bičem na ostatní. Ovšem jsem přesvědčený, že většina těchto problémů je způsobená tím, že nečteme a nevykládáme Boží Slovo v jeho kontextu a věnujeme málo času pečlivému pozorování a místo toho často rovnou skáčeme k aplikacím textu. Podívejme se tedy na tento text blíže. První věc, kterou můžeme vyloučit hned na začátku, je názor, že Bůh - Duch Svatý je nějak významnější než Bůh Syn - Ježíš Kristus.

  • Koloským 2:9 V něm je přece vtělena všechna plnost božství;

A v Janově evangeliu Ježíš říká: Já a Otec jsme jedno (J 10,30). Kristus je vrcholem Božího zjevení (Žd 1,1-3). Není nic významnějšího, než je On. Dokonce Duch Svatý přišel proto, aby vydal svědectví o Kristu (J 15,26). Proč je tedy hřích proti Duchu neodpustitelný? V čem tento hřích spočívá?

Všimněme si pečlivě našeho kontextu. V Lk 11,14 Ježíš vyhnal démona z němého člověka. To byla jedna z věcí, která ukazovala na to, že On je ten zaslíbený Mesiáš. Pamatujete si, jak Jan Křtitel poslal za Ježíšem své učedníky, aby se ho zeptali, zda je to opravdu On? On jim neřekl – ano jsem. Ale:

  • Lukáš 7:21-22 A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. Odpověděl jim: "Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

To byla naprosto dostatečná odpověď. A každý zbožný žid okamžitě věděl, koho má před sebou. A my už jsme si toho všimli několikrát v Lukášovi a ještě to uvidíme, že farizeové a zákoníci – a jistě i mnozí další - věděli, kdo Ježíš je. Rozhodně jim bylo jasné, za koho se pokládá. Přesto v jedenácté kapitole tito lidé říkají, že to, co dělá, není z Ducha Svatého, ale je to dílo Satana.

  • Lukáš 11:16 Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.

Všem těmto lidem Ježíš ukazuje, že viděli dost, slyšeli dost a nad to, že mají Písmo, které jim samo o sobě dává dostatečnou odpověď. A potom ještě znovu v domě farizea ukazuje na zatvrzelost lidského srdce. Zatvrzelost, za níž stojí pýcha.

  • Lukáš 11:45 Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: "Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!"

Co tento muž čekal, že Ježíš udělá? Že se omluví? Sorry nevšiml jsem si vás, nebo spletl jsem se? Tady vidíme vrchol lidské pýchy a zatvrzelosti, která se vzpírá přímému napomínání samotného Pána. A je to také vrchol pokrytectví, protože všechna ta pýcha byla skrytá za zbožnou fasádou. A to je přesně to, na co Ježíš odkazuje v našem verši. Marek to vyjádřil naprosto jasně:

  • Marek 3:28-30 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."

Oni viděli všechna znamení, která sama o sobě dosvědčovala, že tady stojí vtělený Boží Syn.

  • Lukáš 10:13 Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.

Přesto se pyšně odvrátili a řekli, to je dílo satanovo. To je skutečné rouhání se Duchu Svatému. To je zatvrzelá pýcha, která přes do očí bijící pochopení Kristova díla, chce Krista obžalovat a ukřižovat.

To je hřích lidí, kteří poznali pravdu o Kristu, ale odvrátili se od něj a řekli – to je ďábelské. A stojí za tím pokrytectví, kvas farizeů, kteří dělali věci lidem na oko.

  • 1 Janův 1:7-8 Jestliže chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.

Takoví lidé hrají divadlo pro oči druhých lidí. A jejich srdce se zatvrzuje víc a víc. A je to cesta, ze které není návratu. Na této cestě není odpuštění, není tady milost k pokání. Není tu spasení. Chybí zde totiž poznání vlastního hříchu, upřímnost k sobě a bázeň před Bohem.

  • 1 Janův 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Tohle je cesta křesťanů. V upřímnosti před Bohem i lidmi. Bez přetvářky a pokrytectví. V bázni před Boží tváří a zároveň s důvěrou v Boží zaopatření na cestě spasení. S důvěrou, která vede k vyznání Krista před lidmi. A toto vyznání je vyznáním Ducha Svatého, který skrze nás svědčí o Kristu. A nejen to, je to také přiznání se Ducha Svatého k nám.

  • Lk 12,11-12 Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit a co řeknete. Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci."

A tak – nebojte se lidí – Bůh Otec se o vás postará, přizná se k vám ve vaší bázni před ním. Bůh Syn, Ježíš Kristus vás přijme a přizná se k vám před Božími anděly, jako vy se k němu odvážně přiznáváte před lidmi. Před těmi, kteří zatvrzují své srdce proti Duchu Svatému. Ale Bůh – Duch Svatý se k vám přizná a naučí vás, jak máte mluvit, když vás budou chtít soudit, aby zabili vaše tělo.

Není to moji milí dostatečná záruka z Boží strany? Není to dostatečné varování?

  • Židům 3:7-10 Proto, jak říká Duch svatý: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky po čtyřicet let.

Pojďme ke Kristu. V Něm je spasení. Skrze Něj přijímáme pečeť Ducha Svatého. Jenom v Něm nacházíme bezpečí a jistotu našeho chození s Bohem. Kdo k Němu přijde, proudy živé vody poplynou z jeho nitra. S ním jsme v bezpečí i na tom nejnebezpečnějším místě. Proto odhoďme veškerou nevěru a neposlušnost a pokořme se pod mocnou ruku Boží. Amen.

Osnova kázání