O Boží prozřetelnosti! (Rút 1, 6-18)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Moábská Rút prokazuje věrnost

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem 15. října 2017

Pokoj vám a milost bratři a sestry! Z Boží milosti jsme začali vykládat knihu Rút. Knihu, která při letmém pohledu přináší obyčejný příběh, příběh obyčejných lidí. Nevidíme zde na první pohled veliké věci, ani zázraky, ani veliké bitvy a tvrdý zápas dobra se zlem. Příběh je zdánlivě poklidný a všední.

 Je to však jen naoko, jen na ten první pohled. Pokud se začteme do toho příběhu, uvidíme velikého Boha. Boha, který je svrchovaný a dobrý. Boha, který se stará o svůj lid. Stará se o všechny, jež povolává.  Boha, kterému můžeme plně důvěřovat. Uvidíme i zápas pravdy a lži, světla a temnoty, víry a nevěry.

V prvních pěti verších jsme četli o muži Elímelekovi a o jeho rodině. Měl ženu a dva syny. Viděli jsme, že v zemi zaslíbené nastal hladomor. Elímelek, jehož jméno znamenalo „můj Bůh je můj král“, nejednal podle svého jména. Nevěřil Bohu, že se postará o něj a jeho rodinu. Zřekl se podílu v zaslíbené zemi, mezi Božím lidem i podílu na Božích smlouvách, na zákoně!

Odešel s celou svou rodinou do Moábu a znamenalo to zkázu pro něj, pro jeho ženu Noemi i jejich syny.  Moáb byl věčným nepřítelem Izraele. V době soudců ho sužoval po celých osmnáct let. Moáb má svůj počátek v Lotově incestu s jeho nejstarší dcerou. Čteme o tom v Gn 19, 37. Bůh Moáb proklel kvůli jeho modloslužbě a nepřátelství vůči Izraeli.

  • Izajáš 16:6-7  Slýchali jsme o  pýše Moába přepyšného, o pyšné jeho povýšenosti a bezmezné zpupnosti; k  ničemu nejsou jeho žvásty. Proto bude Moáb kvílet nad Moábem, všichni budou kvílet. Touhou po kírcharesetských hrozinkových koláčích budou vzdychat úplně zdeptáni.

A ve čtrnáctém verši téže kapitoly proroka Izajáše stojí: Nyní Hospodin promluvil: "Za tři léta, jako jsou léta nádeníka, zlehčena bude sláva Moábova u celého jeho početného davu; zůstane mu malá, bezvýznamná hrstka."

I na tom si můžeme dobře uvědomit závažnost svévolného Elímelekova rozhodnutí. Od Boha k jeho nepřátelům. Ze země zaslíbené, jejíž lid měl ukazovat na Boží slávu a dobrotu okolnímu světu, šel Elímelek s rodinou do země modlářské stvůry Kemóše! Do země modlářů, kteří svůj původ jako národ mají v incestu.

Potom lépe chápeme důsledky, zkázu, kterou to přineslo Elímelekovi, jeho synům i jeho ženě Noemi, která zůstala se snachami bez ochránce, prostředků a tím i bez naděje.

Poznali jsme tedy, že na našich rozhodnutích záleží. Vždy mají důsledky pro nás a naše blízké. Špatná rozhodnutí, nesou špatné důsledky, a proto je třeba hledat pomoc a moudrost u našeho Pána a Boha Ježíše Krista a jednat podle Jeho vůle. V knize Římanům čteme:

  • Římanům 8:8-14  Ti, kdo žijí jen z  vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle  své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

Elímelekův příběh, i celá kniha Rút je pro naše ponaučení. Abychom nejednali svévolně, ale ve víře a v pevné důvěře v našeho Pána, kterého nám kniha Rút ukazuje jako Svrchovaného Pána, jež skrze prozřetelnost řídí vše k vytyčenému cíly. Dnes budeme vykládat text z první kapitoly knihy Rút, verše 6-18. Přečtěme je společně.

  • Rút 1:6-18  Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb. Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely do judské země, vybídla cestou Noemi obě své snachy: "Jděte, vraťte se každá do  domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně. Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže." A políbila je. Rozplakaly se hlasitě a namítaly jí: "Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu." Ale Noemi jim domlouvala: "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži? Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny, čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka." Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na  rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla. Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!" Ale Rút jí odvětila: "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt." Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.

1. Svrchovaný, milostivý Bůh a pragmatická Noemi

A. Noemi jde opět za chlebem těla!

Noemi žila v Moábu asi deset let a přišla během tohoto času o muže i o oba své syny. Zůstává se svými snachami sama. Všechny tři ženy jsou bez mužů. To je dost zoufalá situace. Znamená to zůstat bez živitele i ochránce. Tři osamocené ženy v době, která měla k tomu, co dnes vidíme na bohatém západě velmi daleko. Situace je zlá, je beznadějná.

Tyto zlé okolnosti předznamenaly Noemino rozhodnutí k tomu, že odejde se snachami z Moábských polí. Nejenom, že odejde, ale i to, že se vrátí. Kam? Do Judského Betléma. Odkud před deseti lety odcházela, následujíc svého muže.  Byla tu totiž ještě jedna, dost důležitá okolnost. Tentokrát dobrá a příznivá.

Ve verši šestém s v první polovině sedmého čteme:

Rút 1:6-7a  Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb. Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala.

Tak, jako v prvních pěti verších vidíme Boží svrchované jednání, když Bůh používá hladomor, jako trest a součást výchovy, nebo jako zkoušku víry. Tak nyní vidíme opět svrchované rozhodnutí Boží. Bůh dal svému lidu chléb. Bůh se k němu sklonil a ukončil jeho soužení.

Noemi však nic z toho zatím nevidí. Jedná čistě účelově, pragmaticky. „Jsme sami, naši mužové zemřeli. Nemůžeme zde zůstat bez zaopatření. Navíc jsem slyšela, že Bůh ukončil v Izraeli hladomor. Odejdeme tedy zpět do Judského Betléma.“ Jednání Noemi je nám tak blízké. Jak často sami vidíme jen ty vnější věci. Jen věci těla. Jak často se podle nich rozhodujeme a máme v tu chvíli naše rozhodnutí za dobrá a správná. Ale ony nejsou. Jsme kam vítr, tam plášť! Jsme jako plevy hnané větrem. Ale to je znak svévolníků z prvního žalmu a ne znakem Božích dětí!

B. Bůh se sklání ke svému lidu

Naštěstí Bůh je milostivý a ve své prozřetelnosti vede naše kroky, aniž to mnohdy tušíme. Ani Noemi zatím nic netuší.

  • Přísloví 16:9  Člověk uvažuje v  srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

Bůh je dokonce tak milostivý, dobrý a milující, že naše kroky směřuje k dobrému navzdory našim špatným rozhodnutím. Pán zná ty, kdo jsou Jeho a myšlenky Boží o Jeho dětech jsou myšlenky o požehnání. Poslechněme si slova proroka Jeremjáše.

  • Jeremjáš 29:11  Neboť to, co s  vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o  pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

Opravdu máme Bohu za co být vděční. Přesto svatí platí, že nemůžeme zneužívat Boží milosti a dobroty. Jsme povoláni k tomu, abychom rostli v poznání Páně i Jeho svaté vůle pro nás a abychom rostli i v plnění Jeho svaté vůle. Bůh nechce, abychom byli slepí a Jeho jednání bylo pro nás skryté a nepochopitelné. Nechce, abychom hleděli zrakem těla, ale vnitřním zrakem Božích dětí. Pavel píše do Efezu nádherné a úžasné slovo:

  • Efezským 1:15-19  Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a  osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a  slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.

Nejednejme proto na prvním místě účelově a podle vnějších věcí. Hledejme to, co je nad námi, co se líbí Bohu. Hledejme nejprve Jeho království a Jeho tvář. Bůh se sklání ke svému lidu. On nám vše ostatní přidá, i chléb pro naše těla. Vidíme v Rút i v Efezkým Jeho dobré a svrchované jednání a v tom je naše naděje i pevná jistota víry. Bůh je dobrý. Vše směřuje k plnosti v Kristu, k porážce zla a hříchu. Nic mu v tom nezabrání, ani naše pošetilost. Ale my jsme povoláni k růstu v Kristu, k zodpovědnému životu podle Kristova plného a dokonalého lidství.

K životu, který poznává a jedná veden Kristovým Duchem. Ne vnějšími věcmi. Nebuďme jako Noemi, soudící podle toho, co má před očima. Modleme se jako Pavel za vnitřní zrak božích dětí, aby sílil a byl ostrý a spolehlivý. Postupme dál.

2. Rozpolcenost a tělesnost Noemi

Když se vracely do judské země,  vybídla cestou Noemi obě své snachy: "Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně.  Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže." A políbila je.

A. Noemi posílá své snachy zpět do domu jejich matek

Tři ženy, vedené Noemi jdou směrem do Judska. Na začátku našeho textu, v šestém verši, vidíme ženy, jak se společně přichystaly k návratu. V sedmém verši čteme, že se vydaly se na cestu. Odešly z místa, kde deset let pobývaly.  Najednou však Noemi mění své rozhodnutí. Už nechce, aby její snachy šly společně s ní do Judského Betléma. A my chceme vědět proč najednou tak obrací. Co se odehrálo v jejím srdci.

Zalekla se toho, že přivede pohanské ženy svých zemřelých synů do Betléma a ony se stanou viditelným důkazem nevěry a selhání její rodiny? Vždyť vyvolený národ měl zapovězeno brát dcery pohanů svým synům za manželky (Dt 25, 5-6). Možná, že i takové věci řešila ve svém srdci. Ale to nám zůstává skryto. Text o tom nemluví. Musíme se držet toho, co je psáno.

Náš text nám říká, že Noemi si uvědomila to, jak to ona a její snachy budou mít těžké v Betlémě. Noemi jim nemůže dát, to, co podle jejího soudu nejvíce potřebují. Jsou ještě mladé, měli by se vdát a mít děti. Nyní vidíme jen tři vdovy a jejich zdánlivě beznadějnou situaci. Tak to vidí i Noemi a má pro ně nabídku. Posílá je zpět do domu jejich matek.

B. Noemi žehná snachám ve jménu Hospodinově!

A tak čteme tato Noemina slova: : "Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně.  Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže." Na rozloučenou je políbí.

Noemi vidí jako největší potřebu obou mladých žen znovu se vdát a mít děti. A k tomu jim dokonce žehná ve jménu Hospodinově, aby každá našla v domě své matky nového muže a svůj pokoj v roli ženy a matky. Na první pohled vidíme toto rozhodnutí jako dobré. Pragmatické, stejně jako u Elímelekova rozhodnutí opustit kvůli hladu Izrael a jít do Moábu. Ale to rozhodnutí není dobré a my si o tom řekneme o kus dále. Zpět k našemu příběhu.

3. Noemi zaslepená beznadějí, nevidí správně Boží jednání

Rozplakaly se hlasitě  a namítaly jí: "Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu."  Ale Noemi jim domlouvala: "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži?  Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny,   čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka."

a)      Bez naděje a východiska?

Noemi ve své nevěře a hledíc na celou situaci svým tělesným zrakem, posílá své snachy do domu jejich matek. Zpátky k jejich lidu. Ale ony nechtějí. Jsou překvapené a smutné. Obě jak Orpa, tak Rút pláčou a odmítají od Noemi odejít. Je to taková světlá chvilka v celé té vážné situaci. Jsou rozhodnuté jít s ní až do Judska. K národu, který neznají. Do země patřící neznámému Bohu, Hospodinu. Říkají: „Ne, nepůjdeme ke svým matkám, půjdeme dál s tebou!“ vidíme, že opravdu lnou pevným poutem ke své tchýni. Milují svou tchyni.

b)      Boží dobré jednání a naše slepota a nevíra

 A ona miluje je. Chce pro ně to nejlepší. Ale jedná bez víry. Jedná v nevěře Bohu. Hledí jen svým tělesným zrakem. Nevidí žádné jiné, lepší východisko. Proto dále přesvědčuje své snachy, aby ji poslechly, přemlouvá je a naléhá na ně:

 "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži?  Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny,   čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka."

V prvním okamžiku se zdá, jakoby Noemi setřásla ze sebe svou nevíru a rozpomněla se na svého Boha, Hospodina zástupů. Vidíme, že odkazuje na takzvaný levirátní zákon. To je zákon, který přikazoval bratru po zemřelém, aby vešel k vdově po svém bratru, zplodil s ní potomka a tak zachoval jméno zesnulého v Izraeli.

  • Deuteronomium 25:5-6  Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství. Prvorozený syn, kterého porodí, ponese jméno jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno.

Ale Noemi neprozřela, dál z ní mluví její tělesnost a nevěra. Ve třináctém verši mluví takto:

  • Rút 1, 13 Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka."

Noemi ví o Bohu. Vnímá Jeho jednání v jejím životě. Ale je úplně slepá! Bůh je v jejích očích tvrdým a nelítostným Bohem. Bohem, který jí stíhá krutým údělem. V knize Rút to ještě uvidíme, jak Noemi nevidí pravdivě Boží jednání. To jak lživě a strašně o Bohu smýšlí. Blaze nám ale, protože uvidíme i to, jak Bůh, který je dobrý, strhne Noemi ten závoj lži z očí!

Varujme se posuzovat Boha a Jeho jednání jinak, než duchovním zrakem nového stvoření v nás. Jinak, než očima pokorné víry. Nejsme totiž imunní tomu, jak vidíme jednat Noemi v našem textu. Ale to je, milovaní, nevěra! Noemi ve své nevěře odmítla to nejlepší pro své snachy. Odmítla to, co obě potřebovali zoufale ze všeho nejvíce. Nešlo o tělo, o chléb těla. Opět, stejně jako na začátku našeho příběhu šlo ve skutečnosti o duši a chléb pro ni. Nejlepší pro obě mladé ženy a jejich největší potřeba bylo jít do země zaslíbené. Do země, kde byl uctíván Bůh podle Boží vůle. Tam byla tehdy vidět ta pravá bohoslužba.

Varujme se drazí přátelé zaměnit evangelium za cokoli jiného. Varujme se ho vyměnit za sociální projekty. Varujme se zaměnit chléb z nebe, za pozemský chléb! Nesmíme dát prioritu věcem, které jsou jen prostředkem, ale ne cílem. Pokud tak učiníme, budeme lidem přinášet věci tohoto světa. Věcí časné, které pominou a které jsou nicotné oproti věcem věčnosti.

  • Jan 6:26-27  Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.   Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.

Lidé potom nebudou přicházet kvůli kázání evangelia, ale kvůli těmto věcem. Možná budou nasyceni, budou oblečeni, budou ubytování, ale nebudou mít možnost slyšet evangelium a v pokání mu uvěřit! Neudělejme stejnou chybu, jako Noemi. Církev pozbude moci evangelia.

Zdá se, že Noemi nemůže klesnout hlouběji a padnout více ve svém špatném úsudku, než nerozpoznat, co je nejlepší pro její dvě snachy. Ale Noemi zašla ještě dále ve své slepotě. Náš příběh pokračuje.

4. O vůli těla a o vůli z Ducha

Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla.  Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!"  Ale Rút jí odvětila: "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.  Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."  Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.

A. Hle tvá švagrová… 

Obě, Orpa i Rút se rozplakali ještě více. Jejich tchyně se zdá být neoblomná ve svém rozhodnutí. Nebohá Orpa se svou tchýní loučí. Políbí jí a odchází. Jméno Orpa se překládá, nebo spíše znamená tvrdohlavá. Škoda jen, že Orpa není na tomto místě věrnější svému jménu. Mohla spatřit národ a zemi Boží. Mohla spatřit pravou bohoslužbu. Ale tělo má své limity. A Orpa vyčerpala svou sílu a veškerou svou vůli následovat svou tchýni.

Jako tvrdohlavější se v tuto chvíli jeví Rút. A možná je. Čteme, že po dalším naléhání Noemi a dokonce po odchodu Orpy se navzdory všemu tomu, přimkla ke své tchýni. Možná je tajemství skryto v jejím jménu, které znamená přátelství. Hluboké, věrné a pevné přátelství.

Pojďme se ale podívat znovu na Noemi. Mluvil jsem o tom, jak daleko je možné zajít a padnout ve svém špatném rozhodování. Noemi totiž pokračuje ve své cestě slepoty.

Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!"  

Pádný argument! Velmi pádný. „Milá Rút, tvá švagrová mne poslechla a vrací se ke svému lidu a ke svým bohům. Udělej to samé a jdi za ní!“

Čeho se zde Noemi ve své tělesné slepotě dopouští? Co vlastně znamenají její slova? Znamenají toto:

„Nevracejte se v žádném případě se mnou do země, která spolu s národem v ní sídlícím patří pravému a živému Bohu! V žádném případě tam se mnou nechoďte, abyste byly tam, kde je Bůh. A kde je v pravdě uctíván! Jděte zpět ke vzbouřeným a mrtvým modlářům. Jděte tam a společně s nimi uctívejte modlářské stvůry!“

Doufám milostí zahrnutí, že nikdy nebudeme lidi přemlouvat k tomu, aby zůstali ve svých hříších, protože přijít doprostřed církve a následovat Krista něco stojí. Třeba hlad, nebo znovu se nevdat, nebo nemít rodinu. Prostě odříkání.

Noemi šla až tak daleko, že přemlouvala své snachy, aby se vrátily ke stvůrám, kterým byly obětovány lidské oběti. Ve druhé královské čteme.

  • 2 Královská 3:26-27  Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to.  Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v  zápalnou oběť, na městských hradbách. I postihlo Izraele veliké rozlícení, takže od něho odtáhli a vrátili se do své země.

K takovým modlářským stvůrám, jako byl Kemóš, se podle rady Noemi měly vrátit vdovy po jejích synech.

B. Víra a věrnost Rút

Ale Rút vrací Noemině nevíře úder! Poslyšme její slova, jsou úchvatná:

"Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.  Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."

Slyšíte tu sílu? „Říkej si, co chceš Noemi, nehnu se od tebe! Půjdu přesně v tvých stopách. Kde se zastavíš, zastavím se i já! Splynu s tvým lidem a pokleknu společně s ním, před tvým Bohem. Odevzdávám se do rukou Hospodina, ať se mnou naloží podle své vůle! Z Jeho rukou přijmu vše, život i smrt!

Svět bude mluvit po přečtení těchto slov o fanatismsu, tmářství a podobně.

Ale církev a každý, kdo patří Bohu, bude chválit Boha! Bude volat aleluja, sláva Tobě Stvořiteli a Pane, za tvou svrchovanou prozřetelnost, se kterou vše řídíš podle své dokonalé, dobré a nade vším vyvýšené vůle! Sláva Tobě Hospodine slávy, za víru, kterou si dal své služebnici Rút a dáváš ji i nám!

Tajemství není ve jménu Rút - přátelství, ale ve jménu Ježíš Kristus – Pomazaný Bůh je s námi. Náš příběh z knihy Rút se obrací od Elímeleka, jeho dvou synů i jeho ženy k Rút.

  • Přísloví 20:24  Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?

 Co jsme neviděli u Elímeleka, Noemi a jejich dvou synů, u členů vyvoleného národa, co jsme neviděli ani u nebohé Orpy, to vidíme u pohanské ženy Rút! Všichni, od Elímeleka až po Orpu, jednali ve své nevěře. Jednali tělesně, hledíc jen na tento pomíjivý a dočasný svět a svůj život v něm. Jednali a řešili své starosti a problémy podle své vůle.

Ale Rút jedná jinak. Jak je to možné? Pro vysvětlení pojďme do Písma:

  • Jozue 6:15-17  Ale sedmého dne za  časného jitra, hned jak vzešla jitřenka, obešli město týmž způsobem sedmkrát; jen onoho dne obcházeli město sedmkrát. Když obcházeli po sedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: "Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal. Město se vším všudy je klaté před  Hospodinem. Naživu zůstane jen nevěstka Rachab se všemi, kteří jsou u ní v  domě, neboť skryla posly, které jsme vyslali.

Jak to, že byla nevěstka Rachab ušetřena s celým svým domem? Co se stalo v Jerichu, když tam byli Jozuovi zvědové? Ona zvědy skryla. Riskovala život svůj i své rodiny, aby je zachránila. A poté je zavázala přísahou. To podstatné však je, že jednala na základě víry v Hospodina! Promluvila ke zvědům tato slova:

  • Jozue 2: 9-13  Řekla těm mužům: "Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a  všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku.  Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z  Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma emorejskými králi, se Síchonem a Ógem, které jste zahubili jako klaté. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Zavažte se mi nyní prosím přísahou při Hospodinu, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před  smrtí."

Rachab projevila víru. Uvěřila, že Hospodin je jediným a pravým Bohem. Bohem na zemi i na nebi. Hospodin je Bůh nade všemi bohy! List židům to potvrzuje. Rachab věděla, že svou záchranu musí hledat u Hospodina.

  • Židům 11:31  Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.

Rút v našem dnešním textu projevila stejně rozhodnou víru.

"Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.  Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."

Rút jedná ve víře. Ne Elímelek. Ne jeho synové. Ne Noemi, ale pohanská žena. Žena, která se narodila a žila jako uctívačka modlářské stvůry. Výrok z 16. verše o tom, že Noemin Bůh bude i Bohem Rút svědčí o jejím obrácení. A v 17. verši slyšíme slova přísahy, které její obrácení potvrzují.

Shrnutí:

My víme, že spasitelná, zachraňující víra je dar milosti Boží. A nikdo k ní nemůže přijít sám od sebe a ze své vůle.‘ Bůh povolal Rút ke spasitelné víře.

V našem příběhu vidíme dvě linie. Dvě vůle. Na jedné straně vidíme vůli lidí. Lidé se v čase jim vyměřeném rozhodují a jednají. Bůh se na věčnosti rozhodl a jedná. Lidská vůle jedná v mantinelech stvořeného a padlého světa. Boží vůle jedná jako vůle svrchovaná a nade vším stvořením vyvýšená.

Ale není to tak, že by lidé byli jen nějaké bezduché loutky v rukou Boha. Nějaké automaty. Zde v našem příběhu to jasně vidíme. Bůh nezastavuje Elímeleka tak, že by zneužil své moci a znásilnil by Elímelekovu vůli. Nechá ho i s rodinou odejít ze země zaslíbené. Nechá ho oddělit se od Božího lidu i od sebe samotného. Nechá jeho syny pokročit ještě o krok dále a dá jim oženit se s pohanskými ženami. Přinese to však důsledky pro ně tragické.

Nevidíme Boží vůli znásilňovat lidskou. Vidíme Boží vůli jako nadřazenou, vyvýšenou. Takovou, která si používá prozřetelné vše, co se pod sluncem děje, k tomu, aby vše spělo ke svému cíli. A ten cíl? Ten vytyčil Bůh ve svém věčném úradku a předsevzetí před stvořením světa.

  • Efezským 1:3-10  Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;  v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.  Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny  a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle  svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Bůh před stvořením světa a před prvním nadechnutím Rút rozhodl o tom, že pohanská Rút, ta uctívačka model, se obrátí a bude v rodopisu Ježíše Krista, Spasitele světa a Vykupitele Božího lidu! Prozřetelným jednáním, ve kterém vidíme zakomponovanou vůli lidí, dokonce svévolných lidí, vyvedl pohanskou Rút z temnoty a přivedl ji k Sobě. A to je velká naděje a jistota pro nás. Bůh je svrchovaný a vládne!

  • Př 16, 4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

 Amen!

PřílohaVelikost
rt_1_6_18_osnova.pdf232.51 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer