Otevřený přístup k Bohu (Ef 3,12)

V Kristu smíme otevřeně a s důvěrou…

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 30. srpna 2015

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, bratři a sestry v Kristu Ježíši, milí přátelé i hosté. Jsme uprostřed třetí kapitoly listu Efezským a před sebou máme text, který se musí pro každého křesťana stát opravdovým klenotem:

  • Ef 3:12 V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.

Než otevřeme tento nádherný text, pojďme se nejdříve sklonit před Bohem a prosit Ho o milost a požehnání, aby otevíral naše srdce a dával nám růst ve víře i v lásce k Němu samotnému i ke druhým.

Jsme ve třetí kapitole listu Efezským, jsme na konci dlouhého souvětí, které začíná druhým veršem a končí třináctým. Obsahem tohoto souvětí je Kristovo dílo pro církev – je to vysvětlení Božího tajemství, jímž je evangelium, jímž je Kristova církev. Je to tajemství, o kterém čteme, že:

  • Ef 3:5-6 … v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.

V první části tohoto souvětí (v. 2-6) Pavel vysvětluje toto tajemství a ve druhé části souvětí (v. 7-12) ukazuje, jak souvisí se službou – jak s jeho vlastní službou, tak se službou celé církve. Mluvili jsme o tom velikém Božím plánu, o věčném Božím záměru s církví, ve kterém Bůh ukazuje, jak církev oslavuje a navěky bude oslavovat Boha:

  • Efezským 3:10-11 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Věčný Boží záměr je spojený s Kristem, je naplněný v Kristu a je dosažitelný a nám přstupný jenom skrze Krista a jedině v Něm. Znovu se tak vracíme k nejdůležitější charakteristice křesťana, k nejjednoduššímu popisu toho, co to znamená být křesťanem – „křesťan je ten, kdo je v Kristu“. Toto je definice křesťana podle listu Efezským a je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou se z tohoto listu máme naučit. Křesťan je dílem Ježíše Krista. A o Kristově díle mluví i náš dnešní text. Ukážeme si tři věci ze dvanáctého verše – především, že skrze Krista máme přístup k Bohu. To je opakování toho, co už jsme viděli jak v první tak i ve druhé kapitole, kde jsme například četli:

  • Efezským 2:18 A tak v něm [v Kristu] smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.

Druhá důležitá věc, kterou vidíme v našem verši je charakteristika tohoto přístupu – náš přístup k Bohu je skrze Krista svobodný a doširoka otevřený, je bez jakýchkoliv překážek, přistupujeme k Bohu s důvěrou. A to je naprosto šokující věc, když si uvědomíme, že my jsme jenom stvoření, zatímco Ten, k němuž přistupujeme, je Stvořitel, vládce a Pán celého vesmíru. I to už bylo součástí jak první, tak i druhé kapitoly listu Efezským – doporučuju vám, abyste si třeba dneska večer udělali čas a celý list si znovu přečetli.

  • Efezským 2:6 Spolu s ním [s Kristem] nás vzkřísil a spolu s ním [s Kristem] uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,

Moji milí, to jsou slavné věci, které se týkají našeho spasení. Ale to ještě není všechno, co vidíme ve dvanáctém verši třetí kapitoly. Třetí věc, která zde je nám říká, že tento svobodný, otevřený a důvěrný přístup k Bohu skrze Krista máme ve víře, jenom skrze víru, Sola Fide – pouhou vírou, jedině vírou jsme ospravedlněni. Jediný způsob, jak může člověk přistoupit k Bohu, je skrze víru v Ježíše Krista – v Krista, který sestoupil z nebeské slávy, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa, odkud se vrátí, aby soudil živé i mrtvé. To je křesťanská víra! Všechno je to jenom a pouze o Kristu. Což nás vede zpátky do dvanáctého verše, který je v originále „zarámován“ do Krista, protože začíná slovy „v Něm“ a končí slovy „skrze víru Jeho“, jak to můžeme vidět např. ve starém kralickém překladu:

  • Ef 3,12 V němžto máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho. (KRAL)

A odtud můžeme jít hned k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Máme přístup

  • Ef 3:12 V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.

Smíme přistupovat, nebo ještě lépe a přesněji – máme přístup. Boží slovo tady říká, že je nám dovoleno přicházet k Bohu. V desátém verši jsme viděly anděly, kteří přicházejí před Boží tvář a někteří z nich stojí před Boží tváří ve dne v noci a volají: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin Bůh zástupů!“ Tito andělé přicházejí, aby se skrze církev učili mnohotvaré Boží moudrosti. Ale nejenom andělé smí přistupovat k Bohu – skrze Ježíše Krista smíme přistupovat k Bohu i my, a to svobodně a s důvěrou. Uvědomujete si, jaká je to sláva? Uvědomujete si jaká je to vyýsada?

Milí přátelé, musíme si připomínat, kým jsme byli a co se s námi stalo. Ve svém křesťanském životě se potřebujeme neustále vracet na začátek druhé kapitoly listu Efezským, kde vidíme, kým jsme byli, do prostředku druhé kapitoly, kde čteme o tom, co se s námi stalo a na konec druhé kapitoly, kde nám Bůh ukazuju, co z nás udělal. A následně do třetí kapitoly, kde vidíme výsady, které nyní máme. Nyní smíme přistupovat k samotnému Bohu.

  • Efezským 2:1-3 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Nikdo v této místnosti nebyl jiný a někteří z vás dosud takoví jsou! Nikdo z nás, jak jsme tady, jsme nežili jinak – někdo možná žil lépe a někdo hůře, někdo žil poctivěji a někdo méně poctivě, ale všichni do jednoho jsme byli bezbožníci a žili jsme pro své vlastní sobectví, pro své vlastní vášně a touhy. A Boží slovo velmi jasně říká, že to znamenalo, že jsme všichni propadli Božímu soudu, spočíval na nás Boží hněv, který se obrací proti lidským hříchům a lidské svévoli. A možná tak někdo z vás ještě žije!

Jedinou cestou, jak z toho ven, je víra v Ježíše Krista. Museli jsme činit pokání, tedy litovat svého bezbožného života, litovat svých hříchů a odvrátit se od nich, opustit je a uvěřit v Ježíše Krista. To je stále stejné a nic se na tom nemění. Není jiná cesta ke spasení, než činit pokání a věřit v evangelium. Takové pokání a taková víra jsou darem Boží milosti:

  • Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Sláva Bohu! Bůh se nad námi smiloval a ze své milosti nám poslal Spasitele Ježíše Krista a dal nám víru, abychom byli zachráněni před Božím hněvem. Z bláta a špíny hříchu udělal Bůh nové stvoření. To je Boží milost. Místo srdce zatvrzelého, kamenného, nám Bůh dal srdce nové – masité, věrné a milující, srdce, které věří dobré zprávě evangelia a které s radostí poslouchá Boha. To je nové narození, znovuzrození z Ducha svatého. Z takových srdcí potom Bůh buduje svůj svatý chrám, Boží příbytek v Duchu svatém (Ef 2,22). To je místo, kde přebývá Bůh. Proto je psáno, že už nepatříme sami sobě, ale patříme Kristu, který za nás zaplatil a tak nás vykoupil z hříchu a smrti. Jsme Jeho stavbou, Jeho chrámem, Jeho církví. A v Něm máme přístup k Bohu.

Musím zdůraznit toto „máme“, protože to je slovo, ze kterého vyplývá veliká jistota. Máme, které je v originálním textu, jde ještě o něco dále než slovo „smíme“, které používají některé české překlady. Slovo „smíme“ ukazuje, že je nám něco dovoleno – a v tomto smyslu v našem textu může zdůraznit výsadu, kterou máme – jako Boží děti, jako ti, kdo jsou v Kristu, nyní smíme přistupovat k Bohu. Nejenom nebeské mocnosti, ale nyní i my smíme přistoupit před Boží tvář a zakoušet nádheru Jeho slávy.

Ale v originálním textu je slovo „máme“, a to jde podle mě mnohem dál. Ukazuje to, že je nám něco vlastní. A tak to skutečně je – kdo je narozen z Božího Ducha, ten přístup! Takový člověk má novou, Bohem darovanou a obnovenou přirozenost a proto má přístup. Je jeho výsadou přistupovat k Bohu, ale je také jeho přirozeností přistupovat k Bohu. Je mu to vlastní, je to něco, co patří k němu, k jeho životu. Takový člověk už nechce žít bez Boha, protože je novým stvořením, je Božím dítětem.

Nově narozené dítě vztahuje ruce po své mámě, touží být v jejím objetí, touží sát mléko z jejích prsů – je to jeho přirozenost. Miminko má přístup ke své matce. Právě tak je to s nově narozeným křesťanem – má přístup k Bohu.

Je to něco, co jsme z podstaty své přirozenosti neměli. Vzpomeňte si, co nám Boží slovo říkalo o době, kdy jsme žili bez Krista:

  • Efezským 2:12 [Pamatujte,] že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

Neměli jsme žádný přístup k Bohu. A i Izraelci, kteří všechny tyto věci měli, je měli jenom tělesně, ale bez nového narození z Ducha svatého ani jim nebyly vlastní duchovně. Izraelci mohli přistupovat k Bohu, ale jenom skrze kněze, kteří k tomu byli určení, jenom na jednom jediném místě, které Bůh ustanovil – a t v jeruzalémském chrámě, jenom určitým způsobem – s obětí, kterou přinesli. Byl to komplikovaný a vzdálený přístup.

Kdybyste chtěli navštívit britskou královnu, nemůžete si myslet, že pojedete do Londýna a zaklepete na dveře Buckinghamského paláce a ona vám přijde otevřít v teplákách a v zástěře. Ke dveřím Buckinghamského paláce se vám nepodaří ani se přiblížit. A kdybyste si vyžádali audienci, půjde to přes mnoho nejrůznějších sekretářek a tajemníků a všech možných dalších lidí a stejně bude velmi ne pravděpodobné, že se stejně ke královně samotné dostanete. Nemáte přístup. Takto jsme neměli přístup k Bohu.

Stalo se to díky Adamovi a Evě v zahradě Edenu, kteří odmítli poslouchat Boha a vzbouřili se proti Němu. Raději se rozhodli pro hřích místo pro vztah s Bohem a společenství s Ním. Nechtěli mít přístup k Bohu.

  • Genesis 3:23-24 Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Žádný potomek Adama a Evy už neměl přístup k Bohu. Ale v Kristu se všechno změnilo. Nyní cesta k Bohu otevřená! Nyní máme přístup a tento přístup a je vlastní všem, kdo jsou v Kristu.

  • Efezským 2:13 Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

Tento přístup máme už nyní. Nemusíme čekat na to, až budeme po smrti – všichni lidé se po smrti setkají se svým Stvořitelem – jedni s ním budou mít vztah jako se svým nebeským Otcem, protože uvěřili v Ježíše Krista, zatímco druhým se stane Soudcem, který je odsoudí k věčné samotě, věčnému trápení, k věčnému životu bez Boha. Ale nemusíme čekat až na tento den – už nyní máme skrze Krista přístup k Bohu. Už nyní k Němu můžeme přicházet. Křesťanská víra je vírou pro dnešek, je vírou pro současnost. Protože máme přístup k Bohu, žijeme s Ním už dnes, žijeme ve vztahu s Ním, těšíme se ze společenství s ním, radujeme se z Jeho přítomnosti a jsme potěšeni Jeho blízkostí a útěchou. Protože už nyní míme přístup k Bohu – a to nás vede ke druhému bodu kázání – máme:

II. Svobodný a otevřený přístup

Náš text nám říká, že nyní smíme přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. Pavlík říká, že máme smělost a přístup v důvěře. Originální text bychom mohli přeložit také tak, že máme svobodu a přístup v jistotě. Je tady charakteristika našeho přístupu k Bohu. Podobná slova říká apoštol Petr, když vyjmenoval celou škálu vlastností, které máme připojit ke své víře:

  • 2 Petrův 1:10-11 Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Ekumenický překlad na tomto místě mluví o doširoka otevřeném přístupu, jiné překlady zde mluví o hojném, bohatém přístupu. Máme přístup k Bohu skrze Ježíše Krista. Je slovy Petra doširoka otevřený a náš text ho popisuje ještě dalšími slovy – máme svobodný přístup a přistupujeme s důvěrou, nebo také s jistotou. Podívejme se trochu blíže na tyto dvě charakteristiky.

A. Svobodně

Máme svobodný přístup. Jestliže jsme v Kristu, není nic, co by nám mohlo zabránit v přístupu k Bohu. Co může člověku bránit v přístupu k Bohu? Poslechněte si slova proroka Izajáše:

  • Izajáš 59:1-4 Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší. Vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti. Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Doufají v nicotu a šalebně mluví, plodí trápení a rodí ničemnosti.

Hřích, náš vlastní hřích, naše hříšná přirozenost nás odděluje od Boha. Není to Bůh sám, kdo by nechtěl mít s námi společenství, kdo by nechtěl mít vztah s člověkem, ale je to člověk, který nechce mít společenství s Bohem. Člověk si zamiloval hřích, zamiloval si temnotu a nepravost a proto nechce být s Bohem, který je světlo, který je spravedlivý. A Bůh nemůže mít společenství s ničím, co není svaté, co není čisté, co není dokonalé. Hřích je zásadní a hlavní překážkou mezi člověkem a Bohem. Ale co udělal Ježíš Kristus?

  • Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost,

Kristus zaplatil za naše hříchy, obětoval svůj život, abychom mohli žít spolu s Ním a abychom mohli mít vztah s Bohem. Nejsou zde žádné překážky a žádná omezení. Můžeme přicházet k Bohu naprosto svobodně. Má to jedinou podmínku – že budeme v Kristu. A to znamená, že musíme činit pokání, litovat svých hříchů a věřit evangeliu, věřit v Krista. Neexistuje žádné jiné omezení. Nemusíte se stát něčím, čím nejste. Křesťanství není jenom pro někoho – není jenom pro určitou skupinu lidí – pro bohaté nebo pro chudé, není jenom pro muže nebo jenom pro ženy, jako je to v některých jiných náboženstvích, nemusíte přestěhovat do Jeruzaléma, abyste mohli věřit v Krista, ani se nemusíte naučit řecky nebo hebrejsky. Jediné, co musíte, je být v Kristu. Ježíš zve k sobě všechny bez rozdílu – to je o svobodném přístupu k Bohu:

  • Jan 6:37 … kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.
  • Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Kristus vás zve, milí přátelé, abyste přišli k Němu. Každý, kdo k Němu přijde, bude mít svobodný přístup k Bohu. Nezáleží na tom, jestli je to muž nebo žena nebo dítě, nezáleží na tom, jestli je to člověk vzdělaný nebo nevzdělaný, nezáleží na tom, jestli je to Čech, Rus, Slovák, Němec nebo Syřan, Arab nebo Číňan. Kristus volá každého, aby přišel k Němu, aby činil pokání a věřil v Něj a skrze Něj měl svobodný přístup k Bohu. A tento přístup je nejenom svobodný, ale je také naprosto jistý a proto přistupujeme:

B. S důvěrou

Kvůli Kristu a skrze Něj máme přístup k Bohu a tento přístup je volný, svobodný, je bez jakýchkoliv překážek, takže můžeme přistupovat s důvěrou. Jinými slovy to znamená, že přistupujeme k Bohu bezpečně. Přistupovat s důvěrou znamená s vědomím toho, že se nestane nic zlého, s porozuměním tomu, kdo Bůh je a co od Něj můžu čekat.

Před nedávnem jsem mluvil s jedním mladým mužem o víře, o Kristu a o tom, že musíme vydat svůj život Bohu. A on mi řekl, že se bojí vydat svůj život Bohu, protože ví, že Bůh je naprosto spravedlivý a to jediné, co si od Boha zaslouží, je spravedlivý trest. Ano, je to přesně tak. Nikdo z nás si nezaslouží nic jiného. Ale právě tady se ukazuje nádhera evangelia a tady vidíme důvod, proč je evangelium dobrou zprávou – náš trest na sebe vzal někdo jiný, za naše hříchy zaplatil Kristus. Bůh není nespravedlivý a po nikom nebude vyžadovat dvojí platbu. Už je zaplaceno za všechny, kdo věří v Krista, a to je důvod, proč ti, kdo jsou v Kristu, mohou k Bohu přistupovat s naprostou důvěrou. Přistupujeme k Bohu jako ke svému nebeskému Otci. Bůh vás miluje, jste milovaní Boží, proto musíte přímo letět k Bohu. Jako marnotratný syn padl do náručí svého otce, právě tak i my s důvěrou přistupujeme ke svému nebeskému Otci. Ve víře v Krista se nemusíme bát, vždyť:

  • 1 Janův 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
  • 1 Janův 3:1 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha.
  • Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Křesťané, jste milované děti Boží. Ježíš Kristus udělal všechno a vaše spasení je naprosto jisté! Kristus je skálou našeho spasení. Díky Němu a v Něm je spasení nepohnutelné, jisté a pevné. V Něm máme přístup k Bohu. Není nic pevnější, než je dílo Pána Ježíše Krista na kříži Golgoty. Tohle dílo má věčné účinky. Nic na této zemi nebude trvat věčně – ani to krásné ani to špatné, ale dílo Kristova kříže ponese ovoce navěky. V této jistotě přicházíme před Boží tvář, s touto důvěru přistupujeme ke svatému Bohu. Je to prostá a jednoduchá dětská důvěra, dětská víra, kterou po nás žádá Pán.

  • Matouš 18:3 Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.

Pán hledá pokorné srdce, které s důvěrou spočine v Boží náruči. Právě takový je náš přístup k Bohu. Není to nic křečovitého ani nic upjatého, nejde o žádnou formální nebo zdvořilostní návštěvu, jde o vztah nebeského Otce a jeho milovaného dítěte. Poslechněte si slova krále Davida, která dobře popisují tento důvěrný a láskyplný vztah – a všimněte si, jak David začíná:

  • Žalm 131:1-2 Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.

V Kristu máme přístup k Bohu svobodný a s důvěrou. Což nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání, protože tento důvěrný vztah, tento důvěrný přístup, který máme v Kristu, máme:

III. Přístup skrze víru

Náš dnešní verš je v originále doslova zarámován do Krista. Kristus je na začátku i na konci. Je to stejné, jak to čteme na jiném místě Písma, že je původce i dokonavatel naší víry (Žd 12,2). Apoštol Jan v knize Zjevení mluví o Kristu jako o počátku a konci a nazývá Ho Alfou i Omegou (Zj 1,8). Kristus je tím nejdůležitějším, je tím, o koho jde. Ne my, ale On je středem všeho stvoření. Jde o Jeho vyvýšení a Jeho slávu. A v našem textu to není jinak. V minulém verši (Ef 3,11) jsme mluvili o odvěkém určení, které Bůh naplnil právě v Kristu Ježíši, našem Pánu.

  • Ef 3:12 … v němž máme smělost a přístup v důvěře skrze víru v něho. (Pavlík)

Je zde několik věcí, které musíme zmínit. Především jde o to, že jsme:

A. V Něm

Už jsem o tom mluvil, ale v souvislosti s vírou se k tomu musím vrátit. Znovu se vracíme k Pavlovu refrénu z listu Efezským – zvlášť v první kapitole, ale i ve druhé, jsme viděli mnohokrát toto spojení „v něm“ nebo „v Kristu“. Je to charakteristické pro list Efezským. V Něm máme všechno a bez Něho nemáme vůbec nic. V Něm máme přístup k Bohu a mimo Něj není žádný způsob, jak se k Bohu třeba jen přiblížit. Ježíš sám o sobě říká:

  • J 14:6 Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Kromě Krista nevede k Bohu žádná jiná cesta. Křesťanství je naprosto exluzivní náboženství, protože vylučuje všechny ostatní náboženství a odmítá je jako falešná. V Kristu máme přístup k Bohu. V Něm se setkáváme s Bohem. Ježíš řekl, že kdo vidí jeho, vidí Otce (J 14,9). To jsou slova, která pohoršovala Židy. Stejná slova dnes pohoršují muslimy i všemožné humanisty. Ale Kristus je Bůh, který přišel v těle. Jenom v Něm je život, jenom v Něm je spasení, jenom v Něm máme přístup k Bohu, jenom v Něm máme věčný život, v Něm máme všechno nebeské požehnání duchovních věcí, v Něm je veškerá moudrost i plnost Božství. Křesťané, nikdy nedovolte nikomu a ničemu, aby vám zastínilo Krista. Ať se žádný hřích ani žádná dobrá věc nedostanou na místo, které patří jenom a jedině Kristu. Jestliže jste byli vzkříšení z duchovní smrti spolu s Ním, jste už navždy v Něm, a proto hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí po pravici Boží. To je nyní váš život. Odhoďte prázdné věci světa, hloupou zábavu, sobecké touhy, veliké věci v očích světa a usilujte o to, abyste byli více v Něm. Jak to máme udělat? Odpověď je v našem textu:

B. Skrze víru

  • Ef 3:12 … v němž máme smělost a přístup v důvěře skrze víru v něho. (Pavlík)

Víra je klíčem. Dneska máme shromáždění spojené se křtem. Když Filip zvěstoval evangelium etiopskému dvořanovi na cestě z Jeruzaléma do Gazy, dvořan se ho zeptal, když uviděl nějakou vodu, jestli může být pokřtěn.

  • Sk 8:37 Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“
  • Římanům 10:9-10 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,

Víra je klíčem. Věříš ve svém srdci, že Bůh vzkřísil Krista z mrtvých a tento vzkříšený Kristus je Pánem a vládcem? Jestliže věříš, budeš spasen. Jestliže věříš, jsi v Kristu. Ale jestliže nevěříš, nejsi v Kristu, a to znamená, že jsi na tom nejnebezpečnějším místě na světě. Je to místo, kde se zjevuje Boží hněv z nebe. Milí přátelé, pokud nejste křesťané, pokud nevěříte v Krista, prosím vás, abyste odhodili svou zatvrzelost a pýchu, abyste odložili prázdné ohledy na druhé a na to, co tomu řeknou, ale abyste se pokořili před Kristem a uvěřili v Něj. Už jsme o tom dnes mluvili, ale nevadí, když to zopakujeme – je jenom jedna podmínka spasení – a tou je být v Kristu skrze víru. Poslechněte si, co říká známý text Písma, který mluví o Boží lásce:

  • Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Žádný, kdo v Něho věří – přesně tak je to také v našem textu:

C. Skrze víru v Krista

Skrze víru v Krista máme přístup k Bohu. To nejdůležitější na víře je její předmět, tedy to v co, nebo čemu věříme. Předmětem naší víry je a musí být Ježíš Kristus. Žádná jiná víra vám nepomůže, skrze žádnou jinou víru nemůžete mít přístup k Bohu. Nezáleží na tom, jestli vaše víra bude silná nebo slabá, protože jestliže je dostatečný předmět vaší víry, potom bude dostatečná i ona. A Kristus je naprosto dostatečný. Víra, která zachraňuje, je výlučně vírou v Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých. Skrze tuto víru máme přístup k Bohu. Skrze tuto víru jsme ospravedlněni a Bůh nás přijímá jako své děti. A tato víra – a to je poslední věc, kterou musím zmínit, je:

D. Skrze víru Kristovu

V našem textu najdeme zajímavé spojení – „skrze víru jeho“ (ČSP, KRAL). Je to doslovný překlad řeckého textu a je možné ho přeložit několika způsoby. Ten nejjednodušší je ten, který jsem zmínil – „skrze víru v Něj“. Bylo by možné to ale přeložit také jako skrze jeho věrnost, tedy přistupujeme k Bohu skrze Kristovu věrnost, což by také odpovídalo kontextu a ukazovalo by to na dílo Pána Ježíše Krista – On byl věrný až na smrt a dobrovolně šel na kříž, vzal na sebe naše hříchy a přijal trest místo nás.

Ale je tu ještě jedna možnost, jak to vysvětlit – a to skrze víru, která pochází od Krista – skrze víru jeho. Je to víra, která je Kristem darovaná. V Něm máme přístup k Bohu, svobodný a důvěrný, skrze víru, kterou nám On sám daroval. On je počátek i konec, On je Alfa i Omega. Jemu patří všechna sláva za naše spasení. Milostí jsme spaseni skrze víru (Ef 2,8).

  • Ef 2,10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. (ČSP)     

Amen. 

Osnova kázání