Pád a jeho důsledky pro manželství a vztahy (Gn 3, 1-24)

Oddělení od Boha - rozdělení v manželství

Pavel Borovanský, 22. dubna 2018, Ústí nad Labem

Pokoj vám a milost drazí sourozenci v Kristu, přátelé i hosté! Mám velikou radost z každé tváře, kterou zde vidím. Těším se, až společně půjdeme do Božího slova. Musím se přiznat, že každou neděli roste má radost a myslím, že i vaše. Vysvětlím vám proč. Pojďme pro lepší pochopení do Nehemjáše, do osmé kapitoly.

  • Nehemjáš 8:5-8 I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: „Amen, amen.“ Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi. Nato Jéšua, Baní, Šerebjáš, Jamín, Akúb, Šabetaj, Hódijáš, Maasejáš, Kelíta, Azarjáš, Józabad, Chanan a Pelajáš, levité, vysvětlovali lidu Zákon, zatímco lid stál na svém místě. Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli.

Vidíme stát kněze a znalce zákona Ezdráše před zrakem Božího lidu. Stojí výše než ostatní a v rukou drží knihu, Boží slovo. Stojí výše než ostatní a to nám obrazně a symbolicky ukazuje na autoritu Písma, slova Božího. Je nad námi a my, Boží lid obracíme svůj zrak k němu. Zapsané Boží slovo, Písmo svaté není nad námi autoritou samo pro sebe. Neuctíváme Písmo, ale je nad námi proto, že je živým slovem Boha. Cele vydechnuté Božím, svatým Duchem! 2 Tm 3, 16;

Nikdo z Božího lidu, nikdo z křesťanů nemůže totiž říci, že skutečně uctívá Boha, pokud nepřistupuje k Jeho slovu, jím vydechnutému, s pokorou a bázní. Kdo nectí Boží slovo nám dané, nectí Boha!

Ale my se radujeme, protože vidíme požehnání, které nám Bůh dává jako místnímu sboru, místnímu tělu Kristovu. Z Boží milosti vykládáme každou neděli Boží slovo. Čteme ho po oddílech, po celých knihách a v moci Božích dětí ho v Duchu svatém vykládáme. A vidíme, že nám to přináší užitek a Bůh nám žehná. Bůh žehná celému našemu sboru a tak nás i minulou neděli uvedl do série tematických kázání. A to na téma manželství. Dnes se budeme zabývat pádem, hříchem a důsledky, které to přináší zejména do manželství, ale i do ostatních vztahů. Přestože máme pro tuto sérii téma, přesto bereme biblický text a ten vykládáme. Dnes půjdeme do Gn, do třetí kapitoly. Přečteme ji celou.

I. Pýcha, touha po bohorovnosti a pád (1-7)

A. Převrácení Božího slova, příprava k frontálnímu útoku!

Všichni známe události, které se udály v zahradě Eden. Vzpouru ďábla, která vedla k tomu, že svedl Adam s jeho ženou k pádu. V žalozpěvu nad týrským králem z Ez 28 kap. Čteme:

  • Ezechiel 28:12-15 “Lidský synu, začni žalozpěv nad týrským králem. Zapěj o něm: Toto praví Panovník Hospodin: Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost.

Tato slova jsou určena člověku, týrskému králi. Ale tato slova jsou také o ďáblu a o jeho pádu. Týrský král nebyl věrným obrazem pravzoru, nebyl přítomen v Edenu v zahradě Boží. Nebyl ani zářivým cherubem ochráncem. Týrský vladař byl jen nakažen stejnou nákazou, jako padlý cherub ochránce z Boží zahrady Eden. Tak, jako je každý člověk, každý potomek Adamův! A my se podíváme, jak se to stalo.

Ďábel, padlý cherub ochránce zatoužil vyvýšit svůj trůn nad trůn Boží. A učinil proto jednu věc. Přišel v zahradě Eden k člověku a svedl ho ke hříchu a pádu. Čteme.

  • Genesis 3:1-5 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli. «„ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

Všimněte si prosím toho, jak had v zahradě Eden jedná. Je lstivý a úskočný. Líčí past na svou oběť. Nepřijde hned s odsouzením Boha a tedy se zjevnou lží. Neřekne hned na tvrdo: „ Bůh to s vámi nemyslí dobře, obelhává a vás a to nejlepší vám odpírá.“ Místo toho položí otázku. A v ní použije taktiku převrácení toho, co řekl Bůh. Úplně převrátí Boží výrok, jeho směřování. Použije jakousi směs pravdy a lži. Lehce se otře o Boha, o Jeho svatost a dobrotu.

On jen ten, kdo se právě doslechl hroznou zprávu o Bohu. Zprávu, které snad ani nechce věřit, jak je strašná. A proto se vlastně přichází jen zeptat, zda je to vůbec pravda. A tváří se tak, že ani nechce slyšet odpověď, nechce se dozvědět tu strašnou věc o Bohu, který jedná tak špatně. Ďábel hraje divadlo. A v něm se činí lepší než Bůh. Udělá to tak, že na první pohled jen kosmeticky pozmění výrok Božích úst! Ale obsah se mění radikálně!

Říká ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ My ho úplně můžeme slyšet! Můžeme dokonce rozpoznávat jeho pohoršenou intonaci! „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?!!! To snad ani nemůže být pravda! Nebo snad ano Evo?“

Had v tuto chvíli nazývá dobro zlem a světlo temnotou. On jako první se dopouští toho, co Bůh nenávidí ze všeho nejvíc! V podstatě říká ženě, že Bůh je zlý, protože stvořil člověka, stvořil zahradu Eden s dobrými stromy a vynikajícím ovocem. A potom to všechno člověku odepřel. Bůh stvořil člověka a rozhodl se o něj nepostarat. Bůh stvořil nádhernou zahradu, nesoucí lahodné plody, ale zakázal lidem to lahodné ovoce jíst. Ďábel zasel zlo, zasel svár a pochybnost o Bohu do lidského srdce! Připravil si tak půdu pro frontální útok.

  • Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.

Vidíte, žena zná pravdu, zná dobře svatý výrok Božích úst. Ďábel nemohl přijít přímo, musel nejdříve zasít tu pochybnost o tom, že Bůh je dobrý a dobré je i celé Jeho dílo. Že Bůh miluje člověka a učinil pro něj to nejlepší, aby mu to dal k užívání. A potom had zaútočí přímo, uštkne. Nejdříve hypnotizuje a potom kousne a vstříkne jed.

  • Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

Had učinil Boha zlým a sebe prezentoval jako toho, komu na člověku záleží a chce pro něj to nejlepší. Zatímco Bůh to nejlepší ze špatných a sobeckých důvodů zatajil a člověku odepřel. Přitom dobrý Bůh dal člověku zákaz jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, aby člověka chránil před zlým, před smrtí! Ale had nahradil světlo svou temnotou a pravdu svou lží.

 Eva je již otrávená tímto jedem. A to je prvním důsledkem pádu a poznamenává to celý lidský život a všechny naše vztahy včetně manželství. Otrava nevěrou, která způsobuje, že Boží pravdu odmítáme a satanskou lež jako pravdu přijímáme! Na to prosím pamatujme, když přemýšlíme o manželství. Podívejme se nato, jak se mění pohled Evy, ale podle Písma i Adama důsledkem otravy nevěrou.

B. Touha po tom být jako Bůh!

  • Gn 3, 6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

V srdci Evy roste touha po ovoci ze stromu poznání. Touha po tom být jako Bůh. A Adam? Ten je v tom s ní. I on propadl stejné touze. Adam nebyl nikde daleko. Byl s Evou, když přišel had. A byl to on, kdo jako hlava ženy měl zodpovědnost. Měl ženu chránit a hada odehnat. Neřekl ani slovo, vzal a jedl také. Člověk zhřešil a pád začal. Po nevíře Bohu následuje jako druhý důsledek pádu, který poznamenává každou oblast našich životů včetně manželství pýcha našich srdcí. „Já jsem bůh!“ To říká od té doby každý člověk a na životě každého z nás i na našich manželstvích je to vidět.

C. Hřích a stud!

Jako další důsledek pádu přišel stud. Stud je věcí hříchu a pádu. Stud nás vede ke skrývání našich hříchů a jejich důsledků. Ve druhé kapitole Gn stojí známá slova.

  • Genesis 2:25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Ale ta po pádu již neplatí. Poskvrněné svědomí člověka začíná pracovat. Adam s Evou si uvědomili, že neposlechli Boha, přestoupili Jeho svatý příkaz a zhřešili. Přestoupili zákaz pod hrozbou smrti. Hřích a smrt převzaly vládu nad člověkem. I to je důsledek pádu. Rodíme se jako hříšníci a přitom se snažíme svůj hřích před Bohem i lidmi skrýt! I tato věc zasahuje naše vztahy, včetně manželství. Podívejme se, jak to začalo. Gn 3, 7

  • Gn 3, 7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

Adam s Evou nejdříve zkouší skrýt hřích sami před sebou a před svým svědomím. Vyzkouší fíkový list. Ale situace se radikálně mění příchodem Boha na scénu. Ale rozumějme tomu dobře, Bůh nikdy nebyl ze scény pryč. On byl pořád s člověkem. Nyní však Bůh vstupuje do děje. Aktivně zasahuje. Poslechněme si, jak to bylo dál.

II. Přichází Bůh, přichází důsledky pádu (8-19)

A. Konfrontace a odmítání zodpovědnosti

  • Gn 3, 8-13 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“

Bůh se prochází v zahradě a Adam s Evou slyší Jeho hlas. Jejich obviněné svědomí jim velí schovat se před Bohem. Všimněte si prosím, jak člověk ihned po pádu zhloupne. Myslí, že se před Bohem schová za strom! Bůh samozřejmě ví, kde Adam s Evou jsou, ale zkouší člověka. Vše je součástí Božího svrchovaného plánu a jde to přesně podle něj. Bůh zavolá na člověka a ptá se, kde je. Člověk odpovídá.

„Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“

Je tady změna. Svobodný přístup člověka k Bohu byl porušen. Jeho obecenství s Bohem bylo okamžitě napadeno hříchem a poničeno. Bůh ví, co se stalo, protože ve svém svrchovaném plánu předzvěděl pád ďábla i lidí. Ví, že lidé přestoupili zákaz.

Bůh však vede člověka k osobní zodpovědnosti. Proto se ptá člověka, zda neporušil Boží zákaz týkající se stromu poznání. Ale Adam s Evou se rozhodli, že se budou dál před Bohem skrývat, i když mu stojí tváří v tvář. Adam vše svádí na ženu, dokonce ve své odpovědi obviní i Boha samotného, protože říká: „Žena od tebe, ta co jsi mi ty dal, ta mi přinesla to ovoce.“ Ale Adam byl s Evou, když mluvila s hadem a nezasáhl! A žena svede celou věc na hada. Dalším důsledkem pádu, o kterém musíme vědět, že poznamenává naše vztahy a tedy i manželství je odmítání odpovědnosti a svalování viny na druhého a to i na Boha.

B. Prokletí části duchovního světa (had) nepřátelství lidé x had a jeho sféra duchovního světa

Poté co Adam s Evou odmítnou odpovědnost za přestoupení Božího zákazu jíst ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, přistoupí Bůh k uskutečňování svého svrchovaného záměru podle svého věčného rozhodnutí. A začne u hada.

  • Gn 3, 14-15 I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože si to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“

Bůh hada proklíná. A na tomto místě vidíme, že had padl níže než všechno ostatní stvoření. To je sice celé prokleté od okamžiku, kdy lidé pojedli zakázané ovoce, ale had padl nejhlouběji ze všech zvířat i polní zvěře. Je od nich ve svém prokletí oddělen a vyvržen. Stal se symbolem všeho odporného, mrzkého a nízkého. Je stigmatem hanby. Spolu s tímto hadem byla prokleta i část spolu s ním vzbouřeného duchovního světa. Protože had zde reprezentuje ďábla. Mezi ďábla a jeho svět a mezi ženu a její potomstvo je položeno nesmiřitelné nepřátelství. Símě z ženy, Mesiáš rozdrtí ďáblu hlavu.

Také toto nesmiřitelné nepřátelství ďábla a jeho světa k lidem je důsledkem pádu, který ovlivňuje svět lidí a jejich vztahy, včetně vztahu manželského. Písmo o hadu ústy Ježíše říká:

  • Jan 8:44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.

Ďábel je tedy vrah a lhář a jeho cílem je obelhat a zahubit člověka. Zničit vše dobré, co Bůh člověku dal, tedy i manželství. I na to musíme pamatovat, když mluvíme o pádu a manželství! Každý člověk a každé manželství na tomto světě mají nesmiřitelného nepřítele ďábla.

C. Prokletí intimního kruhu vztahů, rodina (Eva) nepřátelství v manželství a rodině muž x žena, rodiče x děti, svobodní nezpůsobilí a ovdovělí

Bůh hada proklel spolu se všemi vzbouřenými anděly. Mezi tímto padlým duchovním světem a člověkem je nesmiřitelné nepřátelství, které nemůže být a nebude nikdy smířeno! V Kristu bude celé stvoření na nebi i na zemi sjednoceno a smířeno s Bohem, ale ďábla, jeho padlých andělů se to netýká, pro ně je hořící jezero. Lépe tedy chápeme hadovu nenávist, se kterou útočí na člověka a jeho vztahy.

Ale Bůh nezůstal u hada. Obrací se k člověku a nejprve mluví se ženou.

  • Gn 3, 16 Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“

Vidíme zde další oblast postiženou a prokletou pádem. A nyní je to oblast, o které dnes více a podrobněji hovoříme. Čtěte prosím pozorně.

  • 16 Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“

Je to oblast nejužších a nejintimnějších vztahů, jaké může člověk s člověkem mít. Jedná se právě o manželství a o rodinu.

Bůh ženě říká, že kvůli pádu bude její trápení i bolest těhotenství a porodu mnohokrát intenzivnější a silnější. A my jsme toho svědky, všichni to můžeme dosvědčit. Těhotná žena, která nosí ve svém lůně život a poté rodí, to je obraz těžkostí a bolesti. Pro organismus ženy je to nesmírná zátěž.

Víme, že dobrý Bůh neučinil to, že by žena prožívala jen a jen bolest a neměla nikdy radost z těhotenství i chvíle, kdy je dítě zrozeno. Ale také víme, že mnoho žen umírá během rizikových těhotenství, nebo během porodu, či krátce po něm. K utrpení a bolesti matek lze přičíst i další věci, které se dějí při výchově dětí. Nemoci dětí, nebo když dítě umře. Také prostý strach o potomka a jeho budoucnost.

Manželství a rodina není však v této oblasti poznamenané jen tímto. Bůh dále ženě říká, že bude dychtit po svém muži, ale on bude nad ní vládnout. Touha ženy po muži není nějakou intimní, nebo dokonce sexuální touhou, ale prostou touhou muže vlastnit jako majetek a ovládat ho. Pádem došlo k převrácení Božího dobrého, přirozeného řádu. Ten se stal převráceným. Padlá žena je ve válce s tímto Božím řádem a neuznává muže jako svou hlavu. A to je dalším, pro manželství velmi důležitým, negativním důsledkem pádu!

Ale jen bláhový člověk by doufal, že v této oblasti bude takto postižena jen žena. Bůh Evě říká: Ty sice budeš dychtit po vládě nad svým mužem, ale bude to on, kdo bude vládnout nad tebou! Mnoho z mužů by si nyní mohlo říci, že tak je to přeci v pořádku, ale není. To, že muž má být hlavou ženy, neznamená, že má být jejím vládcem. Muž má svou ženu milovat, láskyplně o ni pečovat a správně ji vést. Sloveso vládnout zde znamená ten zlý a odporný způsob padlých mužů, které svět nazývá Macho. Je převrácený, proti Bohu otočený, a přinesl světu mužů a žen mnoho zla! Převrácenost žen a mužů má za následek nepřátelství mezi pohlavími, které se promítá do všech oblastí života. A pro manželství jako takové, znamená zkázu!

Bůh tímto způsobem proklel svět mužů a žen, svět manželství a rodin. Pád muže a ženy v této oblasti poznamenal a důsledky toho jsou všude viditelné. Neúcta k manželství jako takovému. Konzumace vztahů a sexu mimo manželství. Následné cizoložství, homosexualita, neschopnost žít v manželství. To vše je důsledkem pádu. A k tomu se ještě vrátíme, protože manželství je dnes naším tématem. Pojďme však dál do textu.

D. Prokletí celé země, nepřátelství ve vztazích mezi člověkem a zemí, mezi všemi lidmi

  • Gn 3, 17-19 Adamovi (Bůh) řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“

Bůh se obrací k Adamovi a mluví k němu. Nyní vede muže, toho, který měl být hlavou ženy a který se této role dobrovolně vzdal, když uposlechl svou ženu, k zodpovědnosti. Pokud Eva mohla skutečně říci, že byla svedena a část zodpovědnosti svalit na hada. Adam nyní stojí před Bohem v úplně jiné pozici. Jeho lenost být zodpovědnou hlavou ve vztahu s Evou, jeho ignorantství a nepochopitelná lhostejnost je vidět na odpovědi Bohu: „ Žena, kterou si mi dal Ty, ta mi dal jíst z těch plodů!“

Ale my víme, že Adam byl po celou dobu s Evou. On hleděl přímo na ten rozhovor Evy s hadem. A proto před Bohem jeho drzá odpověď Adamovi jen přitížila. Adam je hlavou ženy, byl stvořen Bohem jako první. Jeho selhání je větší, než u ženy, za kterou měl odpovědnost a měl ji hlídat, tak jako měl hlídat celou zahradu Eden. A proto kvůli Adamovi je prokleta celá země!

Mužové a často i ženy od těch dob jsou odsouzeni k tvrdé, lopotné a velmi namáhavé práci. K dřině, která je úmorná mnohdy až ke smrti. Tak se na ní odráží zhouba hříchu. Od těch dob člověka provází při práci únava, bolest a pot. A i tento důsledek má velký vliv na manželství, jako takové. Ani úmorná dřina v tomto padlém světě nemusí přinést výsledek. A Všichni také známe, když po těžkém dni toužíme po všem možném, jen ne po tom, sloužit láskyplně doma svému partnerovi a rodině. Mnohokrát skrze takové chvíle padáme do hříchu. Náš text pokračuje.

III. Vyhnání, zapuzení a oddělení od Boha, zdroje a pramene života (20-24)

A. Oddělení znamená smrt

  • Gn 3, 19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“

Skutečně zbrocení potem pracujeme až do úmoru. A to až do chvíle, kdy se navracíme do prachu, ze kterého jsme byli vzati. Bůh řekl člověku, že když pojí ze stromu poznání, zemře. A tak se skutečně ihned stalo. Adam s Evou nezemřeli tělesně, ale duchovně a následně i tělesně. A duchovní smrt, to je další důsledek pádu, který ovlivňuje zásadním způsobem manželství. Podívejme se do Efezkým, do druhé kapitoly.

  • Efezským 2:1-3 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Mrtví v hříchu, poslušní ďábla, žijící podle vlastních sobeckých sklonů a zájmů. Tak žijí muži a ženy tohoto světa. Tak vypadají manželství tohoto světa. I my všichni jsme tak žili. To je duchovní smrt, navzdory tomu, že Pavel říká, že jsme žili. Pod vládou hříchu smrti však o skutečný život nejde a nemůže ani jít. Taková parodie života jednou podlehne a navrátí se do prachu, do zkázy.

B. Nepřátelství mezi člověkem a Bohem

Pád a hřích přinesl do života mužů a žen i do života celého stvoření opravdu těžké důsledky. A jde o skutečné prokletí. Kdybychom měli charakterizovat to všechno prokletí jednou větou, několika slovy, jak bychom to učinili? Nemůžeme to učinit lépe než Písmo!

Gn 3, 20-24 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Zapuzení, vyhnaní od Boha. Válka a nepřátelství mezi lidmi a Bohem. Cherubové s ohnivým mečem, střežící přístup ke stromu života a tedy k životu samému. Tak lze charakterizovat prokletí. Ale nemylme se, to nepřátelství je naším dílem. Bůh je dobrý, i když ta slova zní tvrdě, v konečném důsledku v nich uvidíme Boží dobrotu. Bůh člověka varoval, a člověk neuposlechl. Proto i tak tvrdá slova - „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ – jsou projevem Boží dobroty. Představte si, že by Bůh ponechal člověka navěky žít v jeho padlém a prokletém stavu. Ale Bůh je dobrý. Chrání člověka před totálními a zkázonosnými důsledky věčného zla. A v textu je i náznak řešení. Bůh přioděl Adama s Evou do suknic ze zvířecí kůže. To zvíře muselo být zabito a tak jeho krev byla první krví zvířete, odkazující na krev Beránka Božího.

C. Lidské i démonské náhražky vztahů?

Vidíme tedy, že pád přinesl do života člověka, do života mužů i žen mnoho zlého. A když budeme mluvit o tom, jak poznamenal oblast manželství a vztahy mezi muži a ženami, tak můžeme říct, že převrácenost pádu zasáhla tvrdě i tuto oblast. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu Gn 1 27. Božím dobrým plánem bylo manželství. Každý muž měl mít svou ženu a každá žena svého muže. Tak by člověk prožíval plnost jednoty a plnost lidství, o které Písmo mluví.

  • Genesis 2:22-24 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

Ale my dnes vidíme důsledky pádu a prokletí. Vidíme sexuální nevázanost a konzumaci vztahů. Smilstvo, cizoložství a homosexualitu. To vše je důsledkem převrácenosti a hříchu. A o tom není potřeba mnoho mluvit. To vše je důsledek pádu a následné převrácenosti.

Vidíme ale také lidi ovdovělé, lidi nezpůsobilé pro manželství a lidi mimo manželství. Vidíme manželství smíšená, kdy jeden z manželů je věřící a druhý nikoli. To je také neblahým a zlým důsledkem pádu. Když je dnes jakýkoli člověk sám, ať už proto, že ovdověl, nebo pro nezpůsobilost žít v manželství nebo prostě proto, že nenašel vhodného partnera, to vše je důsledkem hříchu a pádu. Když se jeden z manželů odmítá poddat evangeliu, to je důsledkem pádu, který má zhoubný vliv na takové manželství.

Shrnutí, aplikace a východisko

Poznáváme tedy, že nemůžeme dost dobře mluvit o manželství, když nebudeme mluvit o pádu. Nestačí zůstat v první a druhé kapitole knihy Genesis, která mluví o ustanovení manželství. Něco se totiž stalo a přineslo to závažné důsledky. A my musíme mluvit i o tom co se stalo a co to přináší za důsledky. Protože jinak nikdy nebudeme moci mluvit o manželství pravdivě. Pravda její poznání je pro život člověka tím nejdůležitějším. Pojďme si shrnout všechny důsledky a zla, které přinesl pád a poznamenal tak všechny oblasti lidské existence a tedy i manželství.

Jsme neschopní rozpoznat pravdu od lži. Boha odmítáme a místo toho věříme ďáblu, tedy lži.

Jsme pyšní. „Já jsem bůh!“ To říká od té doby každý člověk a na životě každého z nás i na našich manželstvích je to vidět.

Rodíme se jako hříšníci a přitom se snažíme svůj hřích před Bohem i lidmi skrýt! I tato věc zasahuje naše vztahy, včetně manželství.

Odmítáme odpovědnost a svalujeme vinu na druhého a to i na Boha.

Ďábel je vrah a lhář a jeho cílem je obelhat a zahubit člověka. Zničit vše dobré, co Bůh člověku dal, tedy i manželství.

Je tu celková převrácenost a rozbití Božího řádu vlivem nevíry a pýchy. Ta působí nepřátelství mezi mužem a ženou a touhu po vládě nad tím druhým.

Naším údělem je únava, bolest a pot při práci. Těžká úmorná lopota, která nám ubírá sílu i vůli.

Jsme zapuzení a vyhnaní pryč od Boha a tedy i pryč od života.

Jsme mrtví v hříchu, poslušní ďábla, žijící podle vlastních sobeckých sklonů a zájmů. Jsme obtíženi těžkou a únavnou lopotou bez konce, která naplňuje beznadějí a bere dech.

Ano, tak žijí lidé tohoto světa. Tak vypadají manželství tohoto světa. Všechna tato prokletí jsou vyjádřena velmi dobře v Ef 2, 1-3. Jsme duchovně mrtví. Jsme odloučeni od Boha, zdroje našeho života. Jsme uzamčeni pod kletbou hříchu a smrti. Celý svět je pod mocí zlého. 1 J 5, 19; Proto tolik bolesti a hříchu v našich životech a proto tolik bolesti a hříchu i v našich manželstvích.

Ale Písmo naštěstí nekončí ve třetí kapitole knihy Gn. Ale pokračuje až ke slavnému vzkříšení a nanebevstoupení Pána Ježíše Krista. On svou smrtí porazil hřích i mocnosti temnoty. Na kříži bylo zlomeno prokletí pádu. Byla zlomena moc hříchu a smrti. Ježíš zlomil moc nevíry, pýchy a sobectví. A proto každý muž, každá žena i každé manželství může být v Kristu osvobozeno od neblahých důsledků pádu.

Vírou v Krista, vírou v evangelium kříže má každý člověk přístup k milosti, o které Písmo mluví jako o milosti přebohaté Ef 1, 7. Tato milost je mocnější než každý náš hřích, hříšný sklon i než každý důsledek pádu a prokletí. Jakub když ukazuje na to, že náš hřích uráží Boha, když ukazuje na vážnost hříchu v našich životech, mluví takto:

  • Jakubův 4:4-6 Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo je psáno: `Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´? Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.´

Bůh žárlivě střeží to, co do nás vložil, ale mocnější je Jeho milost, kterou dává. A tak v Kristu a skrze pokání máme přístup k milosti Boží, která je nevyčerpatelná a nepřemožitelná.

  • Římanům 5:1-10 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

Už nejsme a nemusíme být bezmocní. Protože Ježíš Kristus za nás zemřel. Beránek Boží, který snímá hřích světa. A apoštol Pavel říká, že pokud jsme smíření s Bohem v Kristu my, kteří jsme byli nepřátele Boha, potom vzkříšený Kristus a moc kříže, moc přehojné milosti nás zachrání a chrání i před důsledky pádu.

V Kristu už člověk nemusí praktikovat převrácené náhražky vztahů, jako je smilstvo, cizoložství a homosexualita. Místo toho máme přístup k manželství, které je neskutečně požehnané pravdou, ze které vyrůstá a na které může stavět. Tou pravdou je Ježíš Kristus.

V Kristu opět můžeme jako manželé prožívat plnost lidství, učit se lásce, která má druhého za přednějšího sebe a je nesobecká. Milost Boží vítězí nad důsledky pádu i našimi hříšnými sklony, ať už jde o tvrdost srdcí mužů, nebo žen. A tak každé manželství roste v Kristu ke slávě Boží. V rozděleném manželství, kde jeden je nevěřící, může ten, kdo věří být světlem ukazujícím manželovi na Krista a Jeho milost. 1 Pt 3, 1

Tam, kde se nám prostě nedostává, tam jsme v Kristu doplněni tak, že se sami stáváme zřídlem živé vody. Apoštol Jan o tom svědčí.

  • Jan 7:38 Kdo věří ve mne, ‚proud živé vody poplyne z jeho nitra‘, jak praví Písmo.

Vdova, či vdovec, nebo člověk nezpůsobilý pro manželství je ve své samotě doplněn v Kristu a Kristem. I ten, kdo nenašel zatím partnera, nebo se rozhodl zůstat sám a žít jen pro Boha. O cokoli přicházíme kvůli hříchu a pádu, to nám dává Bůh ve své štědrosti a dobrotě v Kristu. Dokonce každý věrný služebník dostane stokrát více, než o co přišel. Mk 10, 30.

A tak vidíme, že Bůh a Jeho milost v Kristu Ježíši, našem Pánu vítězí nad prokletím pádu. To Kristus a Jeho kříž vítězí nad prokletím. Poslechněte Pavla z Galatským.

  • Galatským 3:27-29 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

Tam, kde bylo prokletí, tam je nyní plnost v Kristu. Oblékli jsme Krista! Kde se nám čehokoli nedostávalo kvůli pádu a důsledkům, tam nám všem nyní hojně přebývá a tak se máme vždy o co rozdělit s ostatními. To je pravá jednota a pravá plnost lidství.

Taková je milost Boží v Kristu Ježíši a my jsme povolaní v ní stát. Amen!

Osnova kázání