Podívej se a věř! (J 20,1-18)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 11. srpna 2019

Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.

Žalm 16:9-10

 

Pokoj vám, bratři a sestry, milí hosté,

pokračujeme dnes výkladu části Nového zákona, Janova evangelia, kapitola 20. Na úvod přečteme z našich Biblí oddíl od 1. do 18. verše.

I. Úvod: Nejlepší zpráva

Náš poslední společný pohled do Janova evangelia byl zaměřen na události Pánova ukřižování za hradbami Jeruzaléma na vrchu zvaném Golgota. Naplnilo se Písmo a Boží Syn byl započten mezi hříšníky a zabit.

  • Sk 2:24  Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

To je ta nejlepší zpráva dnešního rána! Ježíšův hrob je prázdný! Proč je to ta nejlepší zpráva všech dob? Proč má smysl trávit nyní tuto hodinu čtením příběhu, který je starý 2000 let a přemýšlením nad tím, co znamená? Protože prázdný hrob je důkazem, že máme naději! Kdo z lidí by mohl stanout a pohledět na svatého Boha a přitom nebýt smeten Jeho ohromující svatostí, kdo by mohl obstát tváří v tvář Jeho dokonalé spravedlnosti a nebýt zdrcen Jeho majestátem, pokud je sám hříšník! Co bychom Bohu mohli říci, když o nás odhaluje odsuzující pravdu:

  • 1K 6:9  Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, 10  ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. 11  A to jste někteří byli.

A kdo by se snad v tomto výčtu nenašel a považuje se za dobrého, hodného spásy, pak má pro něj Písmo ještě jedno varování: dejte si pozor,

  • Ef 5:6   aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají.

protože

  • Žd 10:31  Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.

Proto prázdný hrob je nadějí pro každého člověka. Je to důkaz, že spravedliví nebudou odsouzeni, aby po věčnost čelili Božímu spravedlivému hněvu! Hrob, smrt a peklo není nevyhnutelnou budoucností pro každou duši!

Kdo je spravedlivý, ten nemůže být v moci hrobu, smrti a trestu za hřích! Vzkříšený Ježíš je toho dokonalým důkazem! Písmo říká, že Ježíš zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění (Ř 4:25) Ukřižování Pána Ježíše by bez vzkříšení byla ta největší tragédie.

  • 1K 15:17  Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,

Vzkříšení je nepohnutelný základ biblické víry. Bez víry ve vzkříšení není ani spasení člověka. Víra ve vzkříšení mění život a jednání člověka. Zde se skrze víru setkává s živým Bohem, Jeho slávou a Jeho mocí! Pojďme se nyní přesvědčit, že Ježíš je vzkříšený.

 

II. Kámen je odvalen (1-2)

  • J 20:1  První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.

Právě skončila sobota a veliký svátek, po který měla být mysl i srdce židů upnuta k Bohu v uctívání. Poslušností Božímu slovu, poslušností Mojžíšovu zákonu,  se vyjadřovala podřízenost Bohu. Obvyklý ruch ostatních dní v týdnu se na krátký čas vytratil. Ani těla odsouzenců nesměla přes sobotu zůstat na kříži. Proto se také římští vojáci svými nástroji, kladivem a kopím, přesvědčili, že těla odsouzenců jsou již bez života. Potom Josef z Arimatie sňal toho pátečního podvečera Ježíšovo tělo z kříže a spolu s Nikodémem je uložili do Josefova nového hrobu, který byl nedaleko. Ale prvního dne po sobotě, ještě za tmy, pospíchaly ženy, které dříve přišly s Ježíšem z Galileje, k místu, kde bylo jeho tělo pochováno. Od pátku již měly připraveny vonné masti a oleje pro zemřelého. Evangelisté zmiňují některé z těchto žen: Marek připomíná také Marii, matku Jakuba a Salome (Mk 16:1), Matouš pak ještě další ženu jménem Marie (Mt 28:1) a Lukáš (24:10) zmiňuje Janu a další ženy, jejichž jména neuvádí. Ale všichni píší na prvním místě o Marii z Magdaly. I apoštol Jan soustředí naši pozornost na Marii Magdalskou, jak ještě za tmy přichází k hrobu Pána Ježíše.

A. Kdo je Marie Magdalská

Kdo je tato žena? Co nám Písmo říká o Marii Magdalské? Lukáš a Marek nám připomínají, že Ježíš vyhnal z Marie Magdalské 7 démonů a tak ji uzdravil, podobně jako jiné ženy od zlých duchů a nemocí (Lk 8:1). Podruhé se s touto Marií setkáváme až mezi ženami, které stály u Ježíšova kříže, jak jsme nedávno četli u Jana v 19:25. Žádná jiná zmínka o ní v Písmu není. Můžeme ještě odvodit, že tato Marie pocházela z Magdaly, města na břehu Galilejského jezera. Je možné, že nebyla vdaná, neboť je označována jménem města odkud pocházela a ne jménem svého manžela. Je také zřejmé, že byla movitá, protože patřila mezi ženy, o kterých Lukáš říká, že se ze svých prostředků staraly o Ježíše a jeho 12 učedníků. Avšak více o tom, kdo byla tato žena, nám Písmo již neříká. Vše ostatní, co se během historie církve o ní napsalo, jsou spíše domněnky lidí, které Boží slovo však neříká. Ať už ji někdo spojuje s ženou hříšnicí, která v domě Šimonově pomazala vzácným olejem Pánovy nohy, nebo se sestrou Marty a Lazara z Betanie, jedno je jisté. Nevíme. Písmo o tom mlčí. Co ale víme je, že nyní tato žena, Marie Magdalská přišla z rána k hrobu, kam bylo položeno v pátek večer Ježíšovo tělo. A nyní spatřila, že kámen je od hrobu odvalen! Kdo jej odvalil? Evangelista Matouš popisuje, kdo ho odvalil:

  • Mt 28:2  A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm.

Boží mocí byl ten velmi těžký kámen odvalen. Stráže, které k hrobu nechal Pilát postavit, byli strachem bez sebe a nemohli se ani hnout, když spatřili anděla. Strnuli jako mrtví (Mt 28:4). Ženy vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly (Lk 24:3). Kámen je odvalen a hrob je prázdný! Anděl ženám řekl:

  • Mt 28:5  "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. 6  Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. 7  Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých;

B. Ženy v Ježíšově doprovodu

Ty ženy spěchaly ještě za tmy k Ježíšovu hrobu. Proč? Vždyť neočekávaly, že bude vzkříšen, ještě tomu nerozuměly, stejně jako další učedníci. Ale tyto ženy uvěřili, že Ježíš je Boží zaslíbený Mesiáš. Jsou to ženy- věřící Staré smlouvy, jejichž víra dozraje skrze ustanovení a zjevení Nové smlouvy. Ale jejich život byl v minulosti zcela proměněný setkáním s Ježíšem. Opustily své domovy, aby mu sloužili při jeho pozemské službě. Použily svůj majetek pro službu Božímu království. Daly svůj čas Kristu a nenechaly si ho pro sebe. Kdyby toho nedělního rána seděly doma, nebo spíše spaly tvrdě ve svých postelích, minuly by  tuto chvíli. Ale jejich život byl zjevně zaměřen na Ježíše: chtěly mu posloužit, i když už je mrtvý! Neváhaly vstát velmi brzy a jít k hrobu za město, aby pomazaly jeho tělo vonnými mastmi a oleji. Věřili Ježíši, že je jejich Spasitel, i když nerozuměly podrobnostem. Věřím, že kdyby toho rána zůstaly doma, nepřišly by o své spasení a byly by přesto na věčnosti v blízkosti Pána, hledíce na jeho velikou slávu a moc. Ale protože byl jejich život naplněn láskou a službou k Ježíši, vstaly a šly. A byly odměněny. Jako první se setkaly se vzkříšeným Ježíšem.

  • Mt 28:8  Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. 9  A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. 10  Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí."

Snad se Marie Magdalská dostala mezi tím k učedníkům Janovi a Petrovi a sama se setkala s Ježíšem až po chvíli znovu u hrobu. Nevíme to přesně, jak se věci udály, ale zjevně to byly právě ženy, které se setkaly se vzkříšeným Pánem jako první. Ap: Milý křesťane, čím ty naplňuješ svůj život? Co vede a řídí tvé myšlenky, co naplňuje tvůj čas? Do čeho dáváš své peníze? Je tvůj směr napnut k Bohu? Vede On tvé přemýšlení, co budu dělat dnes a zítra? Je tvou myšlenkou: jak budu dnes sloužit Ježíši? Přemýšlíš, jak využít zdroje, ať v oblasti financí, nebo obdarování, které ti dává, pro Ježíše a jeho království? Pak si buď jist, že tvůj život nebude prostý povzbuzení, radosti a užitečnosti. Budeš mít dennodenně důvod k vděčnosti a tvůj život se bude moci přirovnat ke košatému stromu, v jehož větvoví hnízdí mnoho ptáků a který dává stín a odpočinek mnohým. Zkrátka budeš užitečný a vděčný křesťan. Jestliže však tvůj život nebude zaměřený na Ježíše, neočekávej ani projevy Jeho moci a milosti ve svém každodenním životě. Dej však pozor, jak stavíš na základě své víry, kterým je Ježíš:

  • 1 K 3:12  Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - 13  dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 14  Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 15  Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

 

III. Dva učedníci (3-10)

Marie Magdalská tedy:

  • J 20:2  Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili."

Marie Magdalská poslechla anděla a utíkala za učedníky. Běžela k Šimonu Petrovi a k autoru tohoto evangelia - k Janovi, učedníku, o kterém Jan píše zvláštním způsobem: neuvádí své jméno, ale popisuje se jako ten, koho Ježíš miloval.

A. Učedník, kterého Ježíš miluje

Jan nám i sobě neustále připomíná, jakou láskou ho Ježíš miloval. Takovou, že charakterizuje celého člověka. Jan si toho byl natolik vědomý, že sám sebe označuje tím, co je v jeho životě nejdůležitější: učedník, kterého Ježíš miluje. Přemýšleli jste o tom někdy? Jestli věříš Ježíši, pak i ty jsi poznal jeho lásku. I ty jsi nyní učedník, kterého Ježíš miluje! Učedník, kterého Ježíš miluje! Jan je se svým bratrem Jakubem v Písmu nazván: synové hromu, Boanerges (Mk 3:17) Zjevně v Janově povaze i jednání bylo něco, co nebylo k milování a zvláště ne u Boha. Ale Pán Ježíš povolal právě Jana, aby byl jeho učedníkem. Ježíš také celou dobu pracoval on sám osobně i Duch svatý, aby Jana proměňoval - až do podoby charakteru Pána Ježíše: a o něm, o Pánu Ježíši, Písmo říká, že byl tichý a pokorného srdce (Mt 11:29). Ze syna hromu udělal pokorného syna Boha Otce. Ap: Možná nejsi vážený mezi lidmi, ale spíš sklízíš posměch. Ale neboj se, nemusíš měřit svou sebedůvěru, svůj význam, svou cenu, očima tohoto světa, pohrdavýma očima spolužáků nebo spolupracovníků. Tvá cena je dána: jsi Bohu tak milý, že se rozhodl dát za tebe to nejdražší, co má: svého Syna. Krev Ježíše Krista určuje tvou cenu, ne měřítka tohoto světa. Ten shoří v plamenech, ale ty jsi byl vykoupen pro věčnost! Jsi učedník, kterého Ježíš, Syn Boží, Král králů a Pán pánů, miluje!

B. Ten druhý učedník,

kterému Marie Magdaléna řekla: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili", je Petr. Ten Petr, který před třemi dny, ještě v pátek ráno, v den ukřižování, třikrát zapřel Pána. Tak byl odhodlaný prát se za Ježíše, ale když stál tváří v tvář situaci, kdy přiznání se k Ježíši bude něco stát, strach v něm zvítězil. Ale Pán Ježíš i jeho miloval. A tak s ním Duch svatý pracoval. Nejdřív potřeboval Petr poznat, kdo doopravdy je. Potřeboval vidět, jak chatrné jsou základy jeho sebedůvěry. A dostal tu lekci velmi brzy. Nejdřív vykřikoval: i kdyby od tebe Ježíši všichni odpadli, já ne! Z milosti Boží však zanedlouho místo sebedůvěry ve svou dostatečnost, jsou vidět na Petrově tváři slzy. Poznal, že sám neobstojí. Potřebuje Boží milost! To je cesta pokání. A Bůh mu dal milost k pokání. Petr už nyní rozumí, že jediný, kdo ho opravdu zná, není on sám, ale Ježíš. Všechno o něm věděl, i to, že ho zapře. Dokonce mu to řekl! A Petr tomu nevěřil. Asi si myslel svoje: co mi kdo bude vykládat, já nejlépe sám vím, co udělám. Ne, Petr neznal sám sebe. Nerozuměl, že je před Bohem padlý, nedostatečný vzhledem k míře Boží svatosti. Ale nyní už rozumí. Jeho naděje je ten Ježíš, o kterém prohlásil: ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého! (Mt 16:16) Proto nyní jde, ano, už dokonce běží, aby se přesvědčil, zda to je pravda, co mu Marie Magdalská řekla: Pán není v hrobě! Petr je tu kvůli všem, kteří ještě věří ve svou dostatečnost před Bohem.

Ještě jsi jako ten Petr před Ježíšovým zatčením? Plný sebedůvěry, že si stačíš sám, protože obstojíš a zůstaneš věrný? A když slyšíš z Ježíšových úst: ty mě zapřeš!, myslíš si, že se tě to netýká? Anebo už začínáš vidět, že tě tento Ježíš, Boží Syn dobře zná? Začínáš rozumět, že neobstojíš ani sám před sebou, natož před svatým Bohem? Utíkej s Petrem! Běž se přesvědčit, zda je opravdu hrob prázdný!

C. Jan i Petr běželi k hrobu

  • Jan 20:4-10  Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. 5  Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. 6  Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, 7  ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. 8  Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. 9  Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. 10  Oba učedníci se pak vrátili domů.

Jsou tu nyní dva svědci, kteří viděli to stejné: Ježíš není v hrobě. Svědectví dvou svědků by obstálo i před židovským soudem jako pravdivé. Ježíšovo tělo v hrobě není, zbyly tu jen plátna, do kterých bylo v pátek zabaleno jeho tělo. A co je zvláštní, šátek, kterým byla ovázána Ježíšova hlava, ležel svinutý stranou.

Vzal někdo Ježíšovo tělo z hrobu? Kdo by mohl? Římští profesionální vojáci drželi u hrobu stráž. Pokud by to byli židé, museli by vojáky přemoci nebo uplatit a pak tělo odnést. A když začali po 40 dnech v Jeruzalémě vydávat učedníci svědectví o vzkříšeném Ježíši a ke vnikající církvi se připojili tisíce lidí, mezi nimi kněží i farizejové, nebylo by nejsnadnější pro představitele židů ukázat ukradené Ježíšovo tělo a tak zbavit vznikající církev jakéhokoliv důvodu víry ve vzkříšení a tedy i k existenci - vždyť centrem vyznání církve je: Ježíš vstal z mrtvých! Pokud však jeho tělo odnesli židé, stačilo ukázat, kam opravdu jeho tělo dali a byl by v Jeruzalémě klid.

A co možnost, že jej odnesli učedníci? Vždyť tak to nakonec židé nechali rozhlásit:

  • Mt 28:11-15  Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. 12  Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze 13  s pokynem: "Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. 14  A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti." 15  Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

Kdyby jej vzali učedníci a ukryli jinde: kde by potom vzali odvahu stoupnout si před davy židů v Jeruzalémě a zvěstovat jim, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš a Bůh to prokázal, když jej vzkřísil z mrtvých. Jediné co mohli čekat, kdyby to byl výmysl je, že se to provalí. Ale tady stojí úplně jiní učedníci. Plní jistoty a víry ve vzkříšeného Ježíše. A pět set bratří jej vidělo najednou vzkříšeného (1K 15:6). A ten svinutý šátek. To nevypadá na zločin - krádež Ježíšova těla. Vše nasvědčuje tomu, v co nyní uvěřil Jan:

  • J 20:8-9  Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. 9  Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.

Jan spatřil prázdný hrob a uvěřil. Doposud nevěděl, že podle Písma musí Pán vstát z mrtvých. Opravdu? Copak jim to Ježíš několikrát neřekl? Evangelisté Matouš a Lukáš uvádějí alespoň tři příležitosti, kdy Ježíš přímo řekl, že bude zabit a třetího dne vzkříšen. Když Petr vyznal, za koho Ježíše pokládá: za Mesiáše, Syna Boha živého (Mt 16:21). Stejně tak po svém proměnění na hoře v Mt 17:23.  A do třetice před svým triumfálním vjezdem do Jeruzaléma, kdy přijížděl na oslátku jako král (Mt 20:19). Jan byl vždy u toho. Ale zjevně tomu vůbec nerozuměl. Není divu, že v Janově evangeliu není o těchto příležitostech ani slovo! A to je právě ta pointa! Teprve vzkříšení Ježíše to vše úplně změnilo! Vysvětlení najdeme už v 2. kapitole Jana, když Ježíš vyhnal penězoměnce a prodavače z chrámu.

  • J 2:19-22  Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." 20  Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?" 21  On však mluvil o chrámu svého těla. 22  Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

Jan uvěřil, že Ježíš byl vzkříšen. A to je začátek jeho cesty  následování Krista ve víře. Nyní uvěřil a od této chvíli začíná také jeho nové porozumění Písmu! To je dílo Ducha svatého v jeho srdci. Z jeho očí byl stržen závoj, který dál zůstává na očích těch, kteří, když čtou Písmo bez pomoci Ducha svatého, tak

  • 2K 3:15   leží na jejich srdci závoj. 16  Avšak `když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn´.

Víra ve vzkříšeného Krista je klíč! Jan uvěřil a Písmo mu začalo dávat smysl.

Tak jako kámen byl od Ježíšova hrobu odvalen, aby Petr, Jan i ženy mohli vidět, že Ježíš není v hrobě, ale je vzkříšený, stejně tak Pán dal tento dar tobě, kdo nyní posloucháš. Stačí se podívat do Písma - čteš tu o této skutečnosti. Setkal ses s pravdou a nemůžeš před ní uhnout: buď uvěříš jako Jan, že Ježíš je vzkříšen a tvůj život bude proměněn anebo zůstaneš dál ve svých vinách a hříších sám, bez naděje, bez Krista, bez Boha na světě. Anebo se ti s Janem otevřou oči a Písmo ti začne dávat smysl, budeš růst den ze dne v porozumění Kristovy lásky, která jej dovedla až na golgotský kříž. Každý se musí rozhodnout.

 

IV. Marie Magdalská a živý Ježíš (11-18)

Ještě je tu Marie Magdalská, která se vrátila k hrobu. Jak stála před hrobem a plakala, naklonila se do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu a uslyšela otázku: Proč pláčeš, ženo? Proč Marie Magdalská pláče u prázdného hrobu Ježíše? Ne, není to ještě víra ve vzkříšeného Krista, která by ji vedla k slzám. Její pláč je nyní prozaický:

  • J 20:13  Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“

Marie si přála důstojné místo a důstojný odpočinek pro Ježíše. V tom se otočila a spatřila za sebou postavu. Její oči byly plné slz a proto nepoznala, kdo to je. Asi zahradník, který má tu zahradu na starosti, kdo jiný by tu po ránu byl?  Ale Marie Magdalská uslyšela stejnou otázku podruhé: Proč pláčeš? a potom: Koho hledáš? Dotyčný se neptal: Co hledáš - snad tělo? Ptal se: koho hledáš? Koho hledáš v Písmu, když jej čteš? Ještě pořád jen tu historickou postavu, Ježíše z Nazareta, který nakonec umřel a byl pohřben, jako všichni ostatní? Starost o mrtvé nechej mrtvým, říká Písmo! Hledej Božího Syna, Boha v lidském těle, hledej Spasitele! Nehledej mrtvolu, hledej živého!

  • Lk 11:9  A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. 10  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Marie uslyšela to, co nečekala: svoje jméno v rodném jazyce: Miriam! Miriam! A poznala, kdo ji volá. To nemůže být nikdo jiný, než ten, který jí změnil celý život, když jí osvobodil z moci sedmi démonů. To nemůže být nikdo jiný, než Mesiáš!  Obrátila se a i ona zvolala hebrejsky: Rabbuni!, to znamená Mistře. Mirijam jej poznala: to je Ježíš. Živý, vzkříšený! Setkala se se vzkříšeným Pánem. Kde je pláč? Kde jsou slzy? Kde je smutek? Je ten tam! Ježíš je živ! Ježíš Kristus přišel na zem, aby nalezl lidi pohlcené svými starostmi, uprostřed svých emocí: smutku, lítosti, zklamání i nedůvěry. Zde se vzkříšený Ježíš setkal s Marií Magdalskou, stejně jako s dalšími ženami, později s Jedenácti učedníky i s pěti sty dalších najednou. Nikdo z nich neodešel z tohoto setkání stejný. Jejich život byl od té doby naplněn vírou v Krista, radostí z odpuštění hříchů, důvěrou a poslušností Bohu a jejich ústa přetékala vyznáním: Hrob je prázdný, Ježíš je vzkříšený!

Nahlédni i ty, a přesvědč se, zda je hrob prázdný! Uvidíš, že Ježíš je vzkříšený!

Osnova kázání