Pokora nového srdce jako základ duchovního boje! (1Pt 5,5-7)

Verze pro tiskVytvořit PDF

 

1 Petrův 5:5-7 Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.

Pokoj vám a milost přátelé! Čas, který se nezastaví na své pouti k věčnosti, nás opět po týdnu přivedl sem, do společného shromáždění. Společně studujeme první list apoštola Petra. A ten list je o výjimečnosti, nádheře a síle evangelia. Je o pronásledování a o tom, jak se s ním vyrovnat.

V posledním kázání z tohoto listu jsme mluvili o starších. Jací mají být. Petr napomínal starší, aby jednali v souladu s učením Krista. V době Petrově, tedy ihned po vzniku rané církve se ukázalo to, co vidíme i dnes. Na místech starších byli lidé, kteří tam být neměli. Tito lidé neměli být nikdy ustanoveni jako starší. Někteří byli k této službě donuceni. Část se stala pastýři proto, aby něco získali. Materiální výhodu, viditelné postavení. Moc nad lidmi atd.

Petr káral starší a napomínal je k službě dobrovolné a horlivé. Starší také má být vzorným příkladem pokory a ne pánem nad druhými lidmi. A v kontextu listu, který mluví o pronásledování, jsme si řekli, že jedním z nezbytných předpokladů, který je potřebný k tomu, aby církev a jednotliví křesťané v čase soužení a pronásledování nepadli, jsou právě starší naplňující charakter daný Boží vůlí, Písmem. V historii Božího jednání s vyvoleným lidem najdeme příklady, kdy vedoucí svým hříchem strhli i celý Boží lid k hříšnému jednání! Zavrhují-li Boží vůli vedoucí Božího lidu, zavrhuje ji i lid!

  • 1 Samuelova 8:1-10 Když Samuel zestárl, ustanovil Izraeli za soudce své syny. Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v  Beer-šebě. Jeho synové však nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo. Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: „Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů.“ Ale Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: „Dej nám krále, aby nás soudil.“ I modlil se Samuel k Hospodinu. A Hospodin Samuelovi odpověděl: „Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. Vším, co dělali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, dokazují, že mě opustili a že slouží jiným bohům; tak jednají i vůči tobě. Teď však je uposlechni, ale důrazně je varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat.“ Samuel pověděl všechna Hospodinova slova lidu, těm, kteří od něho žádali krále.

Dnes půjdeme do páté kapitoly. Do veršů 5-7. Čteme zde:

1 Petrův 5:5-7 Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.

Dnešní kázání se bude jmenovat: „Pokora nového srdce, jako základ duchovního boje!“

Pokora před lidmi

Mladší starším

Petr začíná pátý verš slovy: „stejně se i vy mladší podřizujte starším.“ Stejně jako kdo? Budeme-li číst první čtyři verše páté kapitoly, zdá se, že odpověď nenalezneme. Petr promlouvá ke starším a slovo podřiďte se, zde neuvidíme přímo.

  • 1 Petrův 5:2-4 Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.

Čteme však tato slova: „Starejte se ne z donucení, ale dobrovolně, jak to žádá… Kdo? Jak to žádá Bůh!“

Je zde tedy po starších požadováno jednoznačné podřízení se Boží vůli. Pokora před Bohem. Ve třetím verši Petr mluví o tom, že starší se nemá chovat jako pán, ale má být příkladem. To tedy znovu předpokládá pokoru, tentokrát před lidmi, o které jsme mluvili v minulém kázání. A čtvrtý verš mluví o nejvyšším Pastýři. Mluví o Kristu, který je tím opravdovým Pánem nebes i země a je pánem církve. Je hlavou a my jsme jen služebníci, poslušně se podřizující Jeho vůli.

  • Efezským 1:20-23 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

První list Petrův používá sloveso podřídit se čtyřikrát, různé tvary slova poslušnost třikrát. Tvar slova pokora dvakrát a několikrát je zde psáno různými slovy o tom, že se máme svěřit do rukou věrného Boha, když trpíme pro pravdu. To vše nás vede k jedinému závěru. Pokora je něco, co neodmyslitelně patří do křesťanského života. Je nezbytná. Je součástí nového srdce. Je jedním z jeho charakterů a máme ji v sobě rozvíjet a růst v ní.

Pokora je něco, co nevychází z nás. Pádem jsme ji ztratili a nahradila ji zpupnost a tvrdost. Ale Bůh nám ji dal, je součástí nového stvoření. A stejně jako láska, je i pokora v životě křesťana přítomná nejdříve a na prvním místě k Bohu, k Jeho vůli, k Jeho slovu, které máme v Písmu. A na druhém místě potom k lidem, především k Božím dětem, ale i k ostatním. Pokora křesťanů mezi sebou je dnes naším tématem. Pokora je základem pro duchovní boj. Bez ní neobstojíme. Pýcha nás diskvalifikuje. Přináší pády. Rozbijí vztahy. Ničí lidi kolem nás! Pokud budeme jednat v pýše, nemůžeme obstát. Sami ani jako sbor.

V Petrově listu jsme dobře viděli, že kvůli Pánu se máme podřizovat každému zřízení, Každé Bohem ustanovené autoritě. Pokud máme obstát jako učedníci a jako církev musí, pokora před Bohem a Jeho vůlí přinášet vzájemnou pokoru a úctu ve vztazích v církvi. Kdo miluje Boha, miluje i Jeho děti! 1Pt 2, 11–3,9

V pátém verši páté kap. čteme v první polovině verše o pokoře mladších ke starším. Řečtina používá pro tyto starší věkem stejné slovo, jako pro starší církve, pastýře. Mnozí vykladači tento oddíl vykládají v kontextu prvních čtyřech veršů a tvrdí, že členové církve a především mladší lidé ve víře mají mít respekt a úctu ke svým vedoucím. Dělá to například Mc Arthur. Jistě můžeme souhlasit s názorem, že všichni členové Kristova těla si mají vážit svých starších, zvláště pak mladí lidé ve víře. Podřízenost vedoucím je znakem dospělosti v Kristu. A nedostatek poddanosti a úcty k podpastýřům Božího lidu ztěžuje jejich službu a rozbíjí celý sbor. Ale dovolím si s těmito vykladači nesouhlasit.

Myslím, že je to jednoduché. Podobně jako syn má ctít rodiče, tak mladší křesťan má ctít věkem starší sourozence v Kristu. Církev je rodina a v rodině mladší mají vždy ctít starší. Další věcí je to, že církev je složená z rodin s dětmi a Petr vede tyto mladé lidi k tomu, aby ctili své věřící rodiče a i ostatní dospělé věřící, jako autority a nebouřili se proti nim! Je to důležité, jinak bude v církvi bujet vzpoura, chaos a hřích. Taková církev nemůže obstát a v pronásledování už vůbec ne. Pokora je základem v duchovní bitvě o evangelium a záchranu duší. A Petr to potvrzuje hned v tom samém pátém verši, v jeho druhé půli.

Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´.

Pokora je důležitá, bez pokory není milosti Boží!

Jeden vůči druhému

Nejenom mladší mají ctít starší, ale máme se ctít mezi sebou navzájem! Druhé lidi ve sboru máme považovat za cennější sebe.

  • Filipským 2:3 v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;
  • Galatským 5:13 Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.
  • 1 Korintským 10:24 Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!

Použité řecké slovo překládané jako obléct znamená doslova přivázat na sebe něco pevný uzlem. Výraz se používal pro otroky, kteří si přes oděv oblékali pracovní zástěru. Petr nás vede k tomu, abychom měli mysl těchto otroků. Abychom byli pokorní, jako oni. Pokora v Petrově důrazu znamená nízkomyslnost. Sami sebe máme v Kristově těle považovat za nehodné a ne dost dobré k tomu, abychom posloužili druhým!

Je zde důrazné varování před pýchou, o které jsme si již řekli, že ničí a boří. Nemáme o sobě smýšlet vysoko! Protože Bůh pýchu nenávidí a staví se proti ní!

  • Galatským 6:3 Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.
  • Římanům 12:16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

Jsme služebníci, dokonce otroci Pána Ježíše Krista. Pýcha nepatří do našich životů. Pokud se nepodřídíme kvůli Pánu Jeho zjevené vůli, budeme-li prosazovat sami sebe, potom nás bude velmi přísně káznit a vychovávat! Bůh se postaví proti pyšným. Bůh nedopustí, aby kdokoli, kdo se k Němu hlásí, bořil a mařil Jeho dílo svou pýchou, svým hříchem. Pyšný a nespravedlivý neobstojí uprostřed shromáždění svatých! Bude před Bohem bez milosti. To Petr důrazně říká. Bůh jen pokorné navštěvuje svou milostí.

  • Žalm 1:5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.

Ten lepší případ je, pokud nás Bůh přísně vychovává. Horší je však, pokud nás ponechá napospas naší pýše. To je totiž Boží soud, ponechává-li Bůh člověka napospas jeho svévoli. Znamená to, že nejsme Boží děti.

  • Židům 12:5-9 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: ‚Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?

Boží dítě se pozná podle toho, že je poslušné slovu Krista. Podle toho víme, že Krista milujeme, zachováváme-li Jeho slovo. Proto mladší ať se v církvi podřizují starším a každý z nás ať oblékne šat otroka v nízkém postavení vůči druhým. Tak bude církev žít vzorně mezi pohany a mnozí vzdají chválu Bohu v den navštívení 1 Pt 2, 12. Tak bude církev dobře zrcadlit mnohotvarou Boží moudrost před zraky andělů svatých i padlých. Ef 3, 10

Oblečeni v pokoře jeden vůči druhému máme jít dál. Máme se podřídit pod mocnou Boží paži!

Pokořeni pod Boží mocnou ruku

Svrchovaný Bůh pokořuje v ten správný čas!

Nemáme se vzpírat svrchované Boží vůli ani, když na nás dopouští zlé věci. Nemáme s ní bojovat a marně se pozvedat ve své pýše. Pokud jsme nerozumné děti Boží, povede to jen k tomu, že Bůh o to více bude dopouštět do našich životů zkoušky, aby nás učil pokoře a spoléhání na Něj. Protože On zaslíbil, že dobré dílo v nás započaté dokončí.

Filipským 1:6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Svým vzdorem proti svrchované a mocné paži Boží získáme jen o to více přísné Boží výchovy. Pýcha není tou cestou, kterou nás dobrý Bůh chce vést. Vzpírat se, vinit Boha, nebo reptat znamená popírat svým jednáním pravdu ve svém životě. Znamená to převracet pravdu, protože Písmo říká, že Bůh je dobrý a Jeho myšlenky o nás, jsou myšlenky o pokoji, ale vzdorem to popíráme a říkáme, že Bůh není dobrý a Jeho smýšlení o nás není dobré a plné pokoje! Potom děláme z Boha lháře a nazýváme světlo temnotou a temnotu světlem. To je hřích. A ten rozbije nás, naše blízké a možná i celý sbor! Potom běda nám!

  • Izajáš 5:20 Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!

Pokud jednáme pyšně jako děti Boží v našich rodinách a s našimi bratry a sestrami, nejenom, že poneseme důsledky takového chování. Budou rozbity a poničeny naše vztahy. Nedojdeme důvěry u druhých. Lidé se nás budou stranit a náš vztah k nim i k Bohu bude porušený, ale Bůh také použije hůl a možná i meč k tomu by nás změnil a vyučil pokornému jednání. Pokud mu patříme, věřím, že nás nové srdce dovede k pokání. Čím déle ale vzdorujeme, tím větší cenu zaplatíme.

Ale co když zůstáváme pod Božím hněvem? Potom nejsme Jeho! Protože dobrý strom, kterým je znovuzrozený člověk, ten musí nést dobré ovoce a dobrá půda musí vydat násobek zrna!

  • Matouš 12:33 Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.
  • Marek 4:1-9 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale, když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“ A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

Bůh povýší v ustanovený čas!

Šestý verš páté kapitoly 1 Pt listu nám tedy ukazuje na svrchované Boží záměry a jednání v našich životech. V pokoře a poslušnosti máme přijímat zkoušky, tíseň tohoto věku, a pokud to bude Boží vůle i nespravedlnost. Bůh s námi svrchovaně jedná a učí nás pokoře, kterou vidíme u Krista. Proto můžeme směle i tváří v tvář zlým věcem vědět, že vše se děje pro naše dobro, k dobrému. Boží myšlenky o nás jsou vždy myšlenkami lásky a pokoje.

  • Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Pokud Bůh dopouští zkoušky a zlé věci v našich životech, potom nás milostivě učí chodit v Kristových stopách. Pokořuje nás, protože my jsme pyšní a hříšní a pokud chceme se podobat Kristu, potom potřebujeme obřezávat naše srdce. Bůh je dobrý a chce nás učinit podobnými Jeho Synu. Zkouška je jako nástroj chirurga v Boží ruce.

  • 1 Petrův 2:19-21 V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.

Podle Božího svrchovaného a nanejvýše dobrého a moudrého rozhodnutí je prostě čas k tomu, aby nás pokořoval a stejně tak v přesně Bohem daném čase přijde chvíle, kdy každý služebník Boží, bude povýšen. Asi to nebude tak, jak si to my sami představujeme podle svých lidských představ. Ale Bůh nás vytrhne ze zkoušky a upevní nás v Kristu!

Důvěřujte tomu, který vás miluje

Pojďte ke mně všichni, kdož jste obtíženi!

Petr vede věřícího člověka k pokoře před Bohem, před Jeho svrchovanou vůlí i k pokoře před druhými lidmi, zvláště věřícími. Mladší vede k prokazování úcty starším a všechny ovečky Kristova stáda k tomu, aby měli v úctě jeden druhého, aby neprosazovali sebe, ale měli druhé vzácnější než sebe. To je služba po vzoru Krista, to je láska po vzoru Krista.

  • Galatským 6:2 Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.

Věci, které nás tíží, zkoušky, soužení, nespravedlnost prostě vše, co nám bere pokoj a dokonce nás to někdy svádí i k hříchu, když to řešíme po svém třeba v hněvu, či agresí nebo oplácením. Všechny tyto starosti máme vložit do rukou našeho Pána Ježíše Krista a Boha Otce.

Trápí nás existenční problémy? Přinášejme je v modlitbách Bohu. Pokořme se pod jeho paži, není třeba jít krást, pracovat načerno, což je podvod a potom trpět pro tento svůj hřích, který povstává z nevěry, pýchy a tvrdosti srdce. Vždyť je psáno:

  • Lukáš 12:22-31 Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv. Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní? Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní! A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.“

Dobrý Bůh ví o vašich potřebách a věřte, že se o ně postará a zaopatří vás. Když jsme s Markétkou uvěřili, zrovna jsme zkrachovali. Měli jsme Second hand. Byli jsme mladí, nezkušení a do určité míry nezodpovědní. Prostě jsme nevěděli, co to obnáší podnikat. Ještě před tím jsem pracoval v podstatě za tu nejmenší mzdu a chodil jsem mít výlohy po nočních směnách, abych měl nějaké peníze. Po obrácení jsem byl nějaký čas bez práce a potom jsem dostal práci opět s minimální tehdejší mzdou. Obraceli jsme každou korunu třikrát. Ale věřte, že když přišly nějaké zvláštní výdaje, vždy se o nás Bůh postaral. Prostřednictvím našich rodičů, nebo prostřednictvím bratrů a sester, které Bůh vedl k tomu, že nám dali ze svého dostatku. A dnes můžeme oba říci, že nás dobrý Bůh pozvedl a povýšil v těchto záležitostech a dnes se z Boží milosti máme o co rozdělit s potřebnými!

Doléhá na vás soužení tohoto věku? Oblečte se pokornou podřízeností Bohu a vložte svou starost v modlitbě víry na Krista! On k nám promlouvá takto.

  • Jan 16:33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Znám jednu sestru. Ta má soužení se svým dospělým synem, který ne a ne dospět. Je starší než já a zdá se, že by potřeboval neustále i v tomto věku ochrannou náruč své matky vedle sebe. Velmi mnoho se natrápil svou matku, zdá se, že ještě i natrápí, ale já se raduji, když vidím, že naše sestra se má o koho opřít. Může všechnu svou starost vložit na Pána. Učí se to. Roste v tom a tím i její víra a pokoj, který ji v té záležitosti dává Bůh.

Toužíte po spravedlnosti, děje se vám nespravedlnost, někdo vám vyhrožuje, máte těžkou situaci v rodině? Někdo vás zneužívá, nebo využívá, manipuluje, nebo se k vám chová bez úcty a ponižuje vás, v práci, v místě bydliště, nebo dokonce v církvi? Zůstaňte pokorní, neoplácejte. Neberte spravedlnost do svých rukou. Vyčkejte na Boží jednání v ustanovený čas. Poslyšte toto podobenství od Pána Ježíše.

  • Lukáš 18:2-8 V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘ Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.‘ A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane.“

Bůh vás nikdy neopustí, nikdy vás nevydá a nezruší svůj slib daný všem svým dětem po Krvi Ježíše Krista! Drazí přátelé, dostáváme se k tomuto pro nás nejkrásnějšímu bodu dnešního textu. Dostáváme se k poznání, že Boží myšlenky o nás jsou plné dobra a pokoje. Proč se máme pokořit pod mocnou svrchovanost Boží a vložit na něj všechny naše starosti a obavy, proč je lépe trpět nevinně, než trpět pro své zlé jednání? Protože Bohu na nás záleží, říká Petr! Bůh nás miluje a Jeho vůle je pro nás tím nejlepším. Je tou nejlepší cestou. Vede na to nejkrásnější a nejlepší místo. A to, i když ta cesta vede třeba přes utrpení, soužení, pronásledování a dokonce i když vede údolím a branami smrti!

  • Žalm 23:1-6 Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

My víme, že Davidův život nebyl procházkou růžovým sadem, nebo dokonce rájem. Ale David věděl, že Bohu na něm záleží! Co všechno se skrývá za těmi čtyřmi slovy?

Bohu na vás záleží!

Můžeme takovému tvrzení věřit? Máme nějaké ověřitelné důkazy? Tak za prvé bychom měli svou víru, která je jistotou, stavět na výroku Božích úst. A Bůh říká ústy apoštola Petra, že mu na nás záleží! Bůh nemůže lhát.

  • Židům 6:13-18 Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém: Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků. A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu. Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor. Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané.

Za druhé z toho samého Božího slova víme, že Bůh potvrdil to, že mu na nás záleží tím nejmocnějším způsobem. Toto svědectví je potvrzené ústy mnoha svědků!

Podívejme se, jaká síla Boží lásky se skrývá za čtyřmi slovy o tom, že Bohu na nás záleží. Známe všichni dobře Janovo evangelium 3. Kap. Verš 16. Ale my nemusíme chodit do jiných knih Bible. Zůstaneme v 1 Pt listu!

  • 1 Petrův 1:1-5.18-20 Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti. Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. … Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.
  • 1 Pt 2, 21-25 K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On ‚hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest‘. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. ‚Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.
  • 1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.
  • 1 Petrův 4:1 Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.

Milostivý a soucitný Bůh zaplatil nejvyšší možnou cenu. Vykoupil si svůj lid utrpením a krví vlastního Syna! Jestliže bylo za nás zaplaceno tím neradikálnějším způsobem, potom by nikdo z nás neměl pochybovat o tom, že Bohu na nás záleží. Je přeci také psáno:

  • Římanům 8:28-32 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Amen!

Dobrý Bože, radujeme se z tvé věrnosti. Radujeme se z tvé moudrosti. Děkujeme ti za tvou vůli pro naše životy. Je vždy, na každém místě a v každém čase tou nejlepší. Pane svatý, uzdrav naše srdce i mysl od lidského padlého vnímání a pochopení. Je pro nás těžké v čase soužení neupadnout do nevěry a pochyb. Je pro nás těžké udržet v čase zkoušek víru, že jsou pro nás dobré. Jsme jenom hlína a prach oživlý dechem tvých úst. Jsme jenom hříšníci obmytí krví tvého Syna. Smiluj se nad námi hříšnými. Zachovej nás pro slávu tvého jména a jména tvého Syna. To je to jediné jméno pod nebem a na zemi, ve kterém je spasení a moc. Veď nás kvůli sobě, ne kvůli nám, po cestách spravedlnosti a věčnosti. A dej nám srdce pokorná a poslušná natolik, že i ta nejtvrdší srdce mezi námi, budou ctít tvou svrchovanou vůli a budou ji vyhledávat a žít s radostí v srdci i na rtech! Amen!

PřílohaVelikost
1_pt_5_5-7osn.pdf47.67 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer