Posazeni v nebesích (Ef 2,6)

Cizinci bez domovského práva

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 21. září 2014

Pokoj vám a milost, milí svatí, milí hosté. Před námi je jediný verš z listu Efezským z druhé kapitoly, jediná fráze, která nás vede přímo před Boží tvář, přímo na nebeský trůn. Budeme číst od čtvrtého do sedmého verše a potom se zaměříme na druhou polovinu šestého verše.

Před sebou máme velmi praktickou část oddílu, který celý mluví o spasení v Kristu. Je to spasení, které Bůh udělal od začátku až do konce. Mezi prvním až šestým veršem je přesun z nejhlubší propasti hříchu, ze smrti, z vlády temnoty, satana, světa, žádostí těla a mysli až do nebeských výšin. Nemůžeme ani zdůraznit, jak obrovský tento rozdíl je. Tento text je doopravdy majestátní. A fráze, která je dneska před námi, je ohromující. Je to samotný vrchol toho, co je v pátém a v šestém verši.

  • Efezským 2:6 …spolu s ním nás uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,

Když slyšíte tato slova, tak byste měli být v šoku. Je to jako z pohádku o Shrekovi. Šeredný, ohyzdný, smradlavý zlobr Shrek a nádherná princezna Fiona, který se stane jeho ženou. Vy, kdo znáte ten příběh, víte, že to všechno dopadlo nakonec jinak, ale v našem textu v Bibli to je ještě horší.

Tady je nádherný a dokonalý Vykupitel, který nás vykoupil svou vlastní krví (Ef 1,7). Je tady vládce, jemuž byla dána veškerá vláda na zemi i na nebi, jemuž bylo všechno podrobeno pod nohy a který byl ustanoven svrchovanou hlavou církve. Je tady dokonalý Boží beránek, je tady svatý Boží Syn, On je kníže pokoje, Otec věčnosti, divuplný Rádce, Božský bohatýr. To je Kristus, který sedí na nebeském trůnu, kam byl posazen Otcem – sedí po Otcově pravici. To je svrchovaný král ve svém majestátu, ve své slávě a ve své nádheře. A my jsme jako Shrek. Ale Shrek je sice zelená a trochu zapáchající, ale celkem milá obluda – což se však o nás říct nedalo.

  • Efezským 2:1-3 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

Mrtvola ve svém rozkladu, zlý, nesmiřitelný nepřítel ve své vzpouře, sobec, hnaný zájmy své tělesnosti a své převrácené mysli, odsouzenec, dítě Božího hněvu – to je popis nás, lidí. A Boží slovo tady zdůrazňuje, že tento popis se na nás vztahuje ne kvůli tomu, co děláme, ale kvůli tomu, kým jsme. Svou přirozeností (v. 3 ČSP) jsme byli dětmi hněvu. Z naší přirozenosti potom vyplývá to, co děláme. Není v nás vůbec nic, kvůli čemu by v nás měl mít Bůh zalíbení, proč by nás měl přijímat, proč by nás neměl rovnou zničit.

Když vidíme tento stav přirozeného člověka, měli bychom skutečně žasnout nad tím, co Bůh udělal. Mrtvého hříšníka v Kristu oživil, syny vzdoru vzkřísil spolu s Kristem k životu ve spravedlnosti a pravdě a z dětí hněvu učinil své vlastní milované děti, které spolu s Kristem posadil v nebesích na místo, kde již sedí Ježíš Kristus – tedy po své pravici.

To je zahanbující, protože to ukazuje Boží dobrotu v kontrastu k naší vlastní hříšnosti. Je to přemáhající, protože to ukazuje velikost Boží moci v kontrastu k naší vlastní bezmocnosti. Je to úchvatné, protože to mluví o místě, o kterém se nám ani nesnilo a proti kterému jsme se aktivně bouřili. Je to plné Boží milosti, protože nic z toho jsme si nezasloužili. Je to plné Boží lásky, protože to je ten hlavní důvod, proč to Bůh udělal:

  • Ef 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval…

Je to také velmi exluzivní, protože je tady řeč jenom o těch, které si Bůh zamiloval – jenom ty oživil, jenom ty vzkřísil spolu s Kristem a jenom ty posadil s Kristem v nebesích. A to znamená, že to obsahuje také velké výsady, které mají ti, kdo jsou v Kristu. A to nás vede přímo do našeho textu:

I. Výklad textu

Před námi je fráze, která doslova říká, že jsme „s Ním byli posazeni na nebesích v Kristu Ježíši.“ To je skandální. Co to Bůh udělal? Jak vůbec můžeme o něčem takovém jenom přemýšlet? Podívejme se na to zblízka.

A. Skutečnost křesťanova života

V předchozích kázáních jsme si zdůraznili, že pátý a šestý verš jsou realitou v životě křesťanů. Pavel nemluví o budoucnosti, ale mluví o přítomnosti. Používá minulý čas, aby nám ukázal, že život, vzkříšení i vyvýšení spolu s Kristem už jsou realitou našich životů. Je to duchovní realita, ale to neznamená, že by byla nějak méně skutečná. Duchovně jsme byli přeneseni z veršů 1-3 do veršů 5-6.

Přestože jsme ještě v těle, které je propadlé hříchu, už nejsme mrtví v hříchu. Přestože ještě ďábel řve, obchází a hledá, koho by uchvátil, už se nás nemůže ani dotknout, protože jsme byli vzkříšeni spolu s Kristem a byla nám připočtena Jeho spravedlnost. Přestože ještě žijeme ve světě a svět se snaží mít vliv v našich životech, víme, že nejsme z tohoto světa, protože naše místo je s Kristem v nebesích. V listu Koloským Pavel mluví o vděčnosti křesťanů nebeskému Otci, který nás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle:

  • Koloským 1:13-14 On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.

A velmi podobně a v podobném kontextu mluví apoštol Petr o tom, že:

  • 1 Petrův 2:9 …rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Minule jsme mluvili o vzkříšení a ukazovali jsme si, že kdo věří v Krista, už přešel ze smrti do života (J 5,24). V životě toho, kdo se stal křesťanem, nastala naprosto radikální změna. Změnilo se úplně všechno. O tom jsou naše dva verše. Nic nezůstalo při starém. Dokonce i to tělo, které nám zůstalo a které bude jednoho dne nové, ztratilo svou moc – už není tou vůdčí a rozhodující složkou našeho života. Křesťané už nejsou těmi, kdo by se dali řídit svými žádostmi. To neznamená, že je nebudou mít, ani to neznamená, že jim nemohou podlehnout, ale tyto žádosti už nebudou mít hlavní slovo.

Byli jste posazeni spolu s Kristem v nebesích – to je skutečnost, na které máte postavit svůj život. Stále budeme vyznávat své hříchy, protože slabí a často hřešíme – v srdci, v myšlenkách, v postojích, svými ústy, svými pohledy i svými skutky. Ale už nejsme hříšníci mrtví ve svých hříších, ale jsme hříšní i svatí v jednu chvíli. Usilujeme o to, abychom byli svatí, jako On je svatý, přesto jsme hříšní a zůstaneme hříšní, dokud Ho nespatříme tváří v tvář. Náš text říká, že už nynní jsme:

B. S Kristem a v Kristu

V pátém a v šestém verši jsou tři slovesa, která mají společnou předponu – je stejná u každého z nich. Tato předpona ukazuje na to, že to co se stalo, to, o čem mluví každé to sloveso, se stalo spolu s Kristem, spolu s Ním. Je to o sjednocení s Kristem, je to o tom, že každý křesťan je v Kristu, a každý, kdo je v Kristu je křesťan, a kdo není v Kristu, křesťan není.

Toto sjednocení s Kristem ukazuje na konec první kapitoly Efezským, kde se mluví o církvi, která je Kristovým tělem a o Kristu, který je její Hlavou.

Toto sjednocení s Kristem je jak skupinovou, tak také individuální záležitostí. Individuální je v tom, že každý jednotlivec musí být sjednocen s Kristem. Je to o jednotlivcích, je to o každém z nás. Buď jste v Kristu, nebo ne. Buď máte osobní zkušenost s Kristem – a to je důraz těchto několika veršů, nebo nemáte žádný vztah s Bohem a musíte činit pokání, volat k Bohu, aby vás zachránil a věřit v evangelium. V tomto smyslu je křesťanství velmi individuální záležitostí. Bohu můžeme důvěřovat jenom každý sám za sebe. Víru nelze zdědit, nedá se k ní vychovat, nedá se naučit, není to něco, co lze předat jiným nebo další generaci. Před Bohem stojí sám za sebe. Proto obživení, vzkříšení a vyvýšení spolu s Kristem je individuální záležitostí.

Než jsem se stal křesťanem, tak jsem si říkal, že křesťané jsou hrozní sobci, protože myslí jenom na to svoje spasení a o druhé lidi nejde. Bylo to proto, že jsem chtěl vidět jenom to, co jsem si přál vidět a ve skutečnosti to byla hloupá výmluva – jenom jsem hledal nějakou špínu, kterou bych mohl na křesťanství hodit. Ale přemýšlejte – jak by to bylo, kdyby se topilo deset lidí a plavčík by se rozhodl, že statečně a nesobecky bude sdílet jejich úděl? Všichni by se utopili. Ve skutečnosti je to tak, že občas musí plavčík, který zachraňuje člověka, který se topí, toho člověka omráčit, nebo ho přitopit, aby ho mohl bezpečně vytáhnout na břeh a zachránit ho. Kdyby to neudělal, mohlo by se stát, že ten člověk utopí i toho plavčíka. Ale to není sobectví – to je moudrost. A právě tak i my musíme mít sami vztah s Bohem, abychom mohli pomoci druhým lidem ke spasení. To je ta individuální rovina.

Vedle ní je ta skupinová. Jsme posazeni s Kristem v nebesích – každý sám za sebe, ale nikdo sám o sobě. Jsme tam totiž jako tělo Kristovo, jsme tam spolu s Kristem, ale nejsme tam jako individualisté. Jsme tam především spolu s Kristem. Kde je On, tam jsme také my, protože jsme se stali součástí Jeho těla. A jsme tam také spolu s bratry a sestrami.

Moji milí, chápete, že tohle znamená konec jakékoliv hierarchie v církvi. V církvi není někdo větší nebo menší, co se týče významu nebo postavení. Církev je společenství bratrů a sester v Kristu. Máme různé úkoly, máme různá obdarování, máme různé služby, máme různou míru odpovědnosti a různým údům církve náleží různá čest. Ale hodnota a postavení je u všech stejná – je to nebeské postavení, nebo jak říká Ekumenický překlad – nebeský trůn. V Božím lidu neexistuje nic takového jako kněží a laici nebo lajky. My všichni jsme královským kněžstvem. My všichni zaujímáme vznešené postavení – a to rozhodně není něco, co by nás mělo vést k pýše, ale je to přesně naopak – je to něco, co nás musí vést k pokoře a k vzájemné úctě.

  • Filipským 2:3-4 …v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Naše vyvýšení, posazení v nebesích je jenom s Kristem – a to znamená jenom díky Němu. A apoštol to tady ještě zdůrazňuje, protože k tomu přidává – a je to něco, co se týká jenom spoluposazení v nebesích – v Kristu. Jako kdyby nestačilo říci, že jsme vyvýšeni jenom s Kristem, ale bylo nutné poznamenat, že se to týká jenom těch, kdo jsou v Kristu. Jenom tehdy, když jste v Kristu, jste také spolu s Ním posazeni v nebesích.

Možná vám to přijde trochu jako slovíčkaření, ale jsou lidé, kteří říkají, že nyní jsou těmi králi, protože mají trůn v nebesích a tak mají nyní autoritu nade vším a mohou přikazovat větru a dešti. Nic takového, milovaní. Ten jediný, který má trůn v nebesích, je Ježíš Kristus. Ten jediný, jemuž byla dána veškerá moc na zemi i na nebi, je Ježíš Kristus. Ten jediný, jemuž bylo všechno podrobeno pod Jeho nohy, je Ježíš Kristus. A pokud nám něco z toho náleží – a v určitém slova smyslu nám náleží to všechno – je to jenom a jedině proto, že jsme v Kristu Ježíši. Jenom kvůli Němu, jenom skrze Něj, s Ním a v Něm nám tohle všechno náleží. Ale bez Něj jsme prázdné nádoby a uschlé odřezané větve, hříšníci, kteří jsou mrtví ve svých hříších.

Ještě u poslední věci se musíme zastavit a potom už musíme jít dále:

C. V nebesích

Jsme posazeni v nebesích. Ekumenický překlad zde dodává ještě slovo trůn, ale to slovo není v originálním textu. Tam je to přesně tak, jak jsem řekl – v nebesích v Kristu Ježíši. Co to znamená?

Tehdejší představa byla asi taková, že jsou tři různá nebe. První nebe bylo to, jak dnes rozumíme atmosféře – to modré nad námi, oblaka, vzduch, který dýcháme, atd. Druhým nebem lidé tehdy rozuměli to, co je nad oblaky, tedy viditelný vesmír – místo, kde jsou nebeská tělesa – slunce, měsíc, hvězdy. Třetí nebe bylo ještě dále, jakoby nad tím vším nebo za tím – a bylo to místo, kde přebývá Bůh, místo, které je svou podstatou duchovní a které tehdejší lidé umísťovali nad nás, nahoru.

Dneska máme trochu jinou představu o tom, jak funguje atmosféra a vesmír, ale jedno je jasné jak v listu Efezským tak i dnes – nebe, o kterém mluví Pavel, je duchovním místem, které není z tohoto světa. I kdybychom prozkoumali celý fyzický vesmír, stejně ho nenajdeme. Je to místo, které je svou podstatou duchovní, je to místo, kde přebývá Bůh. Není to místo, které bychom mohli najít na tomto světě a v tomto věku, ale je to místo, které najdeme ve světě, který přichází, ve věku, který je teprve před námi.

  • Zjevení 21:1-3 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid …“
  • Zjevení Janovo 22:3-4 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.

Nový Jeruzalém sestupuje od Boha – tím novým Jeruzalémem je Kristova nevěsta, církev (Zj 21,9-10). Už nyní je na místě, kde je Bůh a přijde den, kdy bude s Bohem na nové zemi a v novém nebi. Nebe a země už nebudou oddělené, ale bude to jedno místo, kde Bůh bude uprostřed svého lidu.

Nyní je to místo, které se připravuje, které Kristus buduje a připravuje v něm pro každého křesťana jeho jedinečné místo. A v duchovním slova smyslu je to místo, kde už jsme – jsme v Kristu a Kristus je v nás. Duch svatý z nás učinil svůj chrám a přebývá v každém věřícím. Bůh už je s námi a my jsme s Bohem. Proto můžeme říci, že ačkoliv jsme ještě v tomto těle, už jsme také svým duchem s Bohem, v Jeho blízkosti, posazeni v nebesích.

II. Význam textu

Dostáváme se tak k tomu, co chtěl apoštol tímto vyjádřením křesťanům v Efezu a na dalších místech a spolu s nimi také nám vlastně říct. Chtěl bych se zaměřit na dvě věci, které vyplývají z toho, že nás Bůh spolu s Kristem posadil na nebeský trůn v Kristu Ježíši. První věc znamená, že jsme:

A. Cizinci na zemi

Náš domov už není tady. Narodili jsme se z Boha, byli jsme vzkříšeni k novému životu ve spravedlnosti, a ačkoliv tento život žijeme zde, na zemi, byli jsme posazeni na nebesa – naše občanství je nebeským občanstvím. To je úděl všech svatých, všech spasených od počátku věků. Velmi dobře to popisuje autor listu Židům, když mluví věřících jako o poutnících, kteří se nedožili naplnění slibů, které jim Bůh dal. Jenom z dálky je zahlédli a pozdravili a vyznávali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci.

  • Židům 11:14-16 Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží. Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.

Nebeský Jeruzalém je skutečným domovem všech křesťanů, všech věřících všech dob. My už jsme ale na rozdíl Ábela, Henocha, Noeho, Abrahama, Sáry a dalších viděli, jak se naplňují Boží sliby, protože Ježíš Kristus už přišel.

  • 2K 1:20 Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘.

Jsme cizinci bez domovského práva. Ale naším králem je Ježíš. Náš domov je u Něj. On je naším pokladem, kde je On, tam je naše srdce. Nyní jsme tady, na zemi, protože musíme dokončit úkol, který nám dal – nést evangelium dalším lidem, národům, dalším generacím, které přijdou po nás, protože tam všude mezi těmito lidmi má Bůh svůj lid, který povolává skrze evangelium. A i když jsme na zemi jenom cizinci, tak to neznamená, že bychom tady neměli zastání. Pán Ježíš se za nás modlil, nyní se za nás přimlouvá a Duch svatý, který přebývá v každém věřícím, se za nás přimlouvá také a vede nás tak, abychom oslavili Pána Ježíše Krista vším, co děláme. Ježíš se modlil:

  • Jan 17:14-16 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.

Naše místo, moji milí, je u Otce v nebesích. To je důležitá pravda, kterou Pavel napsal křesťanům, aby je ujistil o jejich identitě. Pavel jim píše z vězení a možná do situace, kdy museli čelit pronásledování nebo těžkostem a tohle je způsob, jak je ubezpečit a posílit ve všem soužení, která přicházejí. Pamatujte na to, že jste tady jenom hosté a váš opravdový domov je v nebesích. To vám dá odvahu čelit těžkostem, dá vám to sílu vzepřít se pokušení a pomůže vám to žít k Boží slávě. Druhá věc, která z toho vyplývá je, že jsme:

B. Boží děti v Kristu

Toto je něco, co se opakuje u každého z těch tří sloves, která jsou v Efezským 2,5-6. Spolu s Kristem oživeni, spolu s Kristem vzkříšeni a spolu s Kristem vyvýšeni. To je popis křesťana. Jestliže jste uvěřili v Ježíše Krista, je to také váš popis. Každý, kdo věří, už byl spolu s Kristem posazen v nebesích. Takový člověk se stal cizincem pro tento svět a domácím pro Boha. Už není Božím nepřítelem, ale milovaným Božím dítětem. Vždyť vás spolu s Kristem posadil na nebesa, na místo nekonečné slávy, radosti, pokoje a bezpečí. Už nejsme Božími nepřáteli a Bůh už není naším nepřítelem. Dívá se na nás skrze kříž Ježíše Krista a nevidí hříšníky, ale svatí, nevidí nepřátele, ale vlastní syny.

  • Římanům 8:31-32 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Křesťané, Bůh vás miluje – z veliké lásky, jíž si nás zamiloval (Ef 2,4). Jeho láska přesahuje hranice viditelného světa, přesahuje hranice času a věčnosti, a to na obě strany – jak do minulosti – miloval vás již před stvořením světa, tak do budoucnosti – nikdy vás nepřestane milovat. Ale především – jeho láska je tady také nyní – tolik vás miloval, že poslal svého Syna, aby se stal obětí smíření za vaše hříchy a potom vás spolu s Ním posadil po své pravici v nebesích. V celém stvoření neexistuje moc, která by vás mohla od Jeho lásky oddělit.

  • Ř 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.
  • Ř 8:38-39 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Milovaní, radujte se v Pánu a žasněte nad velikostí Boží lásky. S Kristem jste byli posazeni v nebesích! To je projev Boží dobroty, to je součást a také důsledek spasení z milosti. Bůh je s vámi, jako nikdy předtím. Kéž jsou naše srdce naplněna chválou, kdykoliv čteme Ef 2,6 – a to je přesně to, co s námi Bůh zamýšlel, totiž abychom byli chválou Jeho slávy. Proto s námi učinil tak veliké věci. Haleluja! Sláva Bohu!

III. Aplikace textu

Ale ještě než skončíme, musíme se podívat na nějaké aplikace, které z našeho textu vyplývají. Apoštol Petr napsal:

  • 1 Petrův 2:11-12 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‚v den navštívení‘.

Protože jste v tomto světě cizinci, říká Petr, musíte jednat určitým způsobem. Protože jste posazeni s Kristem v nebesích, nemůžete už žít tak, jako jste dosud žili. Co to tedy znamená? Podívejme se nejdřív na to, co to je:

A. Ve vztahu k nám samotným

Chtěl bych zmínit alespoň jednu věc, která vyplývá ze slov apoštola Petra, která jsem četl – protože jsme cizinci, musíme žít způsobem, který bude ukazovat, že naše místo je v nebesích. Souvisí to s tím, o čem jsme mluvili minule – s životem ve spravedlnosti, s naším posvěcením. Znamená to život v pravdě, čestný život bez tajností a pokřiveností, bez skrytých a skrývaných hříchů, které jsou tak charakteristické pro současný svět. Nejsme dokonalí, jsme duchovně slabí, ale pokud rozumíme tomu, kde je naše místo – že je v nebesích – bude to pro nás posilou. Bude to naší silou, takže i když selžeme, budeme se moci zase zvednout, opustit hřích a jít znovu ke Kristu, vyznat mu své hříchy, prosit o odpuštění a jít dál.

Křesťan nežije dvojí život – jeden pro jednu skupinu lidí, druhý pro jinou skupinu. Nic takového. Jako křesťané máme usilovat o to, abychom mohli kdykoliv vydat počet ze svého života – Bohu i lidem, aby naše životy byly jasné. Život křesťana má být jako světlo, které svítí – co konkrétně má v jeho životě svítit? Poslechněte si Pána Ježíše Krista:

  • Matouš 5:16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

To jsou dobré skutky, které jsou důsledkem našeho spasení. Jsou to skutky, které nám Bůh ze své milosti připravil (Ef 2,10). A to nás vede k další oblasti, o které musíme přemýšlet v souvislosti s tím, že jsme s Kristem posazeni v nebesích – jak se to bude projevovat:

B. Ve vztahu k druhým

Protože víme, že jsme spolu s Kristem posazeni v nebesích, můžeme sloužit druhým lidem. Není to vědomí, že si svou službou mohu něco zasloužit nebo vysloužit – je to přesně obráceně. Protože vím, že jsem si nic nezasloužil a že si ani nemohu nic zasloužit, mohu skutečně sloužit druhým s opravdovou láskou a pokorou. Nedělám to pro zisk, ale pro slávu Boží.

Skutečnost našeho nebeského postavení nás motivuje k tomu, abychom jednali s druhými právě tak, jako s námi jedná Bůh. Naše hodnoty se radikálně změnily, protože už nejsou zaměřené na to, co pomíjí, ale jsou formované tím, co nepomíjí – vycházejí z toho, že jsme spolu s Kristem posazeni v nebesích a už máme podíl na nebeské slávě. To byl důvod, proč Štěpán s radostí obětoval svůj život pro evangelium. Věděl, kde je jeho místo a spatřil nebesa otevřená a Božího Syna po pravici Boha Otce. Právě toto byl důvod, proč Petr s Janem vyznali před veleradou:

  • Skutky apoštolské 4:19 Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho.

Ze stejného důvodu povzbuzuje autor listu Židům věřící, kteří podstupovali mnohé zkoušky a zápasy, procházeli nejrůznějším utrpením:

  • Žd 10:33-34 …tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených. Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.

Křesťané vždy byli ochotní a připravení obětovat všechno pro Boha, protože věděli, že jejich občanství je v nebi, že už byli spolu s Kristem posazeni v nebesích.

C. Ve vztahu k Bohu

A to nás vede k poslední věci, kterou chci zmínit – a ta se týká našeho vztahu s Bohem. Ochota obětovat cokoliv, dokonce i svůj vlastní život pramení z jistoty, kterou máme v Bohu. Postavení, které máme – že jsme posazeni spolu s Kristem v nebesích, je nepohnutelné. Bůh to udělal! Bůh nás posadil spolu s Kristem v nebesích v Kristu Ježíši. Bůh nás obživil a vzkřísil z mrtvých spolu s Kristem. To všechno je Boží dílo – od začátku až do konce. To je jistota křesťanů. Víme, že náš život ani nic, co máme, nepatří nám, ale Bohu. Nemáme svůj život ve svých rukou. Nikdo ho nemá ve svých rukou. Ale my, moji milí, se důvěrně známe s Tím, který má ve svých rukou životy všech a dobře víme, jak je dobrý a jak moc nás miluje.

  • Židům 13:6 Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘

To je naše jistota, jistota víry, pevně posazené spolu s Kristem v nebesích. Amen.

Osnova kázání