Poslouchejte své vedoucí (Žd 13,17)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Střeží vaše duše a budou se za vás zodpovídat

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 22. října 2017

Pokoj vám a milost, milí křesťané, domácí víry i milí hosté, milí přátelé. Dneska máme výjimečnou příležitost – Bůh se slitoval nad tímto sborem a dal do srdce našeho bratra Pavla touhu sloužit Božímu lidu. Dlouho jsme se za to modlili, povzbuzovali jsme Pavla, sledovali jeho růst, zkoumali jeho způsobilost a kvalifikaci, až jsme dospěli k dnešnímu dni, kdy bude Pavel ustanoven jako starší tohoto sboru. Byl to dlouhý proces, ale povzbuzující a radostný. A je to důvod, proč dnes nepůjdeme společně do listu Efezským, ale otevřeme list Židům a budeme se zabývat jediným veršem, který mluví o vztahu starších a církve. Je to verš, který je určen především církvi, nicméně najdeme v něm i podstatu práce starších, je v něm vzájemná zodpovědnost starších vůči sboru a sboru vůči starším. Budeme číst Židům 13,7-21 a pak se zaměříme na v. 17.

Než se pustíme do vlastního textu, chtěl bych připomenout dvě věci. První z nich se týká vedoucích v církvi. Bible mluví jen o jedné skupině vedoucích, kterou popisuje několika slovy. Nejčastěji používá tři – starší (πρεσβυτερος), dohlížitel nebo také strážce (επισκοπος), což je slovo, které se v českých Biblích obvykle nepřekládá, ale používá se náboženský převod řeckého slova – biskup, a třetím slovem je slovo pastýř (ποιμην), z čehož vznikl další pojem, který má opět spíše náboženský než biblický význam – pastor, odvozeně také farář. Ale v Bibli najdeme tato slova jako synonyma – není rozdíl mezi starším, pastýřem a dohlížitelem. Je to jedna osoba a každé z těch slov ukazuje na nějaký aspekt služby, kterou takový muž zastává. Velmi dobře to můžeme vidět ve Skutcích 20, kde k sobě Pavel do Milétu zavolal starší (presbytery) církve v Efezu. A když tito starší přišli, Pavel s nimi mluvil a mimo jiné jim řekl:

  • Skutky apoštolské 20:28  Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce [episkopos], abyste byli pastýři [v řečtině sloveso – pást] Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.

Říká jim, že starší jsou dohlížiteli, strážci a jejich úkolem je pást, být pastýři. A vidíme, že ve sboru nikdy nemá být jeden pastýř, ale dva a více, skupina starších, pastýřů, kteří jsou si rovni, a to bez ohledu na to, zda jsou plně nebo částečně podporovaní církví nebo nejsou vůbec podporovaní a vydělávají si sami na svou službu. Žádný starší není víc než ostatní, nemá větší slovo než druzí, není důležitější, ani takzvaně první mezi rovnými (to samo o sobě je protimluv). Toto je první důležitá věc, která se týká církve.

Tou druhou věcí, kterou jsem chtěl zmínit, je kontext. Bezprostřední kontext sedmnáctého verše mluví o uctívání:

  • Židům 13:15-16 Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno. Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.

Součástí uctívání, které se Bohu líbí, je poslušnost a podřízenost starším. Celý křesťanský život je pokorné podřízenosti. Písmo jasně říká, že se máme podřizovat jedni druhým (Ef 5,21). Bůh nás zachránil jako vzpurné a po nezávislosti dychtící sobce – ale učinil z nás tělo, jsme součástí Kristovy církve, která funguje jako organismus, kde žádný úd nemůže být nezávislý, sobecký, oddělený od ostatních – a pokud k tomu dojde, je takový úd mrtvý. Pojďme tedy do našeho textu. To první, co vidíme, je:

I. Poddanost Božího lidu

  • Židům 13:17 Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim …

V našem textu jsou dva příkazy, které jsou určené Božímu lidu. Tohle musíme zdůraznit hned na začátku – že se jedná o příkazy, které jsou dané Božímu lidu, nikoliv vedoucím v Božím lidu. Zvlášť v dnešní době to musíme zdůraznit, protože jsme svědky mnohého zneužívání tohoto verše, jsme svědky zneužívání autority v církvi, vidíme lidi, kteří jsou hluboce zranění, protože jejich špatní vedoucí je zneužívali a manipulovali jimi. Často je k takovému zneužívání, k manipulaci používán právě tento verš. Potom můžete slyšet od lidí, že musí poslouchat, protože já jsem vedoucí a vedoucím se máte podřizovat. Ale takto ten verš postavený není. Nechci nijak zpochybnit obsah toho verše – tento text jasně říká, že křesťané se mají podřizovat svým vedoucím a mají je poslouchat. A za chvíli si ukážeme, jak daleko má tato poslušnost jít. Ale chci varovat před zneužíváním tohoto verše. Je to podobné, jako když čteme v listu Efezským, že ženy se mají podřizovat svým mužům a muži mají milovat své ženy. Není tam napsáno: „Muži, donuť svou manželku, aby tě poslouchala!“, ale je tam napsáno: „Muži, miluj svou manželku, jako si Kristus zamiloval církev“ (Ef 5,25). A podobně není řečeno ženám, že mají tlačit na své muže, aby je milovali, nebo jim vyčítat, když to tak není, ale je napsáno: „Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu“ (Ef 5,22). Právě tak v našem textu je řečeno církvi, jednotlivým křesťanům, aby poslouchali své vedoucí a podřizovali se jim. To je způsob, jak je Ježíš Kristus oslaven, jak křesťané opravdově uctívají Boha a jak mu přinášejí oběť chvály.

Kam až sahá podřízenost křesťanů vedoucím v církvi? Kde jsou hranice? Jak se máme podřizovat? V čem všem máme své vedoucí poslouchat? Měli by vedoucí mluvit do toho, za koho se kdo ožení nebo vdá, kdo by měl kde a jak pracovat, jak vést domácnost, jak by kdo měl nebo neměl sloužit? Co nám k tomu říká Písmo? Začal bych vysvětlením slov, která tady máme.

První slovo, které překládáme slovem ‚poslouchejte‘ v sobě nese také význam důvěry, spolehnutí se na druhého. Dá se přeložit také jako ‚být přesvědčen‘ nebo ‚nechat se přemluvit‘. Ukazuje to na vztah. Vede nás to k moudrosti, která hledá množství rádců, která se podřizuje a poslouchá druhé, zvláště ty, kdo stojí v nějaké autoritě – v knize Přísloví je to na prvním místě otec a matka, zbožní rodiče, kteří vedou své děti ke svatosti.

Vedoucí v církvi stojí v podobné roli. Vedou křesťany ke zbožnosti, vedou je ke Kristu, vedou je do Božího slova, učí je podřizovat se Kristu samotnému. Nevedou je k sobě a nevážou lidi na sebe, ale vedou je ke zralosti a dospělosti v Kristu. Připomínám, že mluvíme o zbožných pastýřích, kteří mají Bohem předepsaný charakter, dobře vedou svou rodinu a jsou pevní ve slovech pravé nauky, jak to předepisuje Písmo (Tt 1,9). Jenom takoví muži mají vést Boží lid. Takové poslouchejte! Poslouchejte, co kážou, poslouchejte, jak vykládají Boží slovo, poslouchejte je, protože vám říkají pravdu.

Jsou to lidé, kteří jsou hodni důvěry, protože jsou bezúhonní. To je základní a hlavní charakteristika starších. To neznamená, že jsou bezchybní, ale jejich chyby nejsou takového charakteru nebo rozsahu, že by je diskvalifikovaly ze služby. Jsou to lidé, kteří se sami podřizují Božímu slovu. V čem to můžeme vidět na první pohled? Můžeme to vidět ve způsobu, jak vykládají Písmo.

V listu Efezským je nyní před námi oddíl o smilstvu, dvojsmyslných a hloupých řečech a tom, že když se křesťan nechá svést prázdnými řečmi, stihne Boží soud, protože neposlouchá Boha (Ef 5,3-6). To jsou těžké věci a není snadné to kázat. Ale kdybych je přeskočil, protože jsou tak nepříjemné, nebo je nějak odbyl třeba tím, že bych si z nich vzal jenom onu větu, že křesťané mají vzdávat Bohu díky a to ostatní neřekl, ukazovalo by to, že já sám se nepodřizuju Božímu slovu, protože neříkám to, co v něm je, nebo si přidávám to, co v něm není.

Podřízenost starších Božímu slovu můžeme vidět na prvním místě v jejich přístupu ke Slovu. Nepřidávají k němu to, co v něm není, ani z něj neubírají to, co v něm je. A takovým lidem mohu důvěřovat, mohu se na ně spolehnout a Písmo mi tady přikazuje, že je mám poslouchat. Nikoliv proto, že zastávají nějakou pozici v církvi, protože v církvi nejsou žádné pozice, ale všichni jsme bratří, ale proto, že Kristus mi přikazuje poslouchat ty, kdo mě vedou. Tento vztah poslušnosti je zodpovědností každého jednotlivého křesťana. A je to zodpovědnost, kterou má na prvním místě vůči Kristu.

Druhé slovo, které charakterizuje naši poslušnost vůči starším, je ještě silnější než to první. První je poslouchejte, druhé znamená ‚podřizujte se‘, poddávejte se, podrobte se, nechte na sebe vložit jho. Je to o člověku, který se poddá druhému, který ustupuje, protože je slabší. Je to slovo, které je spojené s podřízeností autoritě. Ale tady znovu musíme být velmi opatrní, protože to je opět něco, co bývá často zneužíváno. Starší má autoritu, která vychází jenom z Božího slova. Co to znamená? Autorita není ve starším samotném, není v jeho osobě, není v jeho pozici (úřadu), ale v Božím slově, které starší používá a na kterém staví. To znamená, že je kvalifikovaný podle Slova, jedná podle tohoto Slova a správně toto slovo používá – pokud to tak není, potom takový člověk nemůže být vedoucím v Božím lidu a není mu svěřena žádná autorita, protože nestojí na Písmu.

Zatímco slovo „poslouchejte“ bychom mohli více vztáhnout k vyučování, „podřizujte se jim“ bychom mohli více vztahovat k vedení. Vedení vždycky obsahuje vyučování, ale je víc než to – obsahuje také napomínání, povzbuzování, varování i budování. Hlavním nástrojem v tom všem je znovu Boží slovo, proto starší musí správně vykládat Písmo a být v tom věrný. Pavel pověřil Timotea:

  • 2 Timoteovi 2:2 … a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.

Kam až tedy sahá poslušnost a podřízenost, do jaké míry mohou zasahovat starší sboru v životě jednotlivých křesťanů? Dosud jsme viděli, že křesťané se mají podřizovat svým vedoucím. Dokonce Písmo jde ještě dále, protože říká, že se všichni máme podřizovat jedni druhým (Ef 5,21). To ukazuje, že v církvi neexistuje nadřazenost a podřazenost, církev není firma, kde by byl někdo ředitel a někdo zaměstnanec, ani není armádou s hodnostmi a veliteli. Církev je královské kněžstvo, všichni jsme bratři a sestry a máme jednoho Pána, máme jedinou hlavu a tou je Kristus. Proto k sobě musíme přistupovat ve vzájemné úctě, v pokoře a v bázni. Jenom tak můžeme naplnit zákon Kristův. Přesto:

  • 1 Tesalonickým 5:12-13 Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo. Žijte mezi sebou v pokoji.

Bůh dal církvi pastýře, kteří jsou podpastýři Kristovými. Dal své církvi správce, kteří spravují to, co není jejich a musejí se o to starat s náležitou péčí. A to nás vede k další hranici, k dalšímu bodu dnešního kázání:

II. Povinnosti starších

Ačkoliv je náš text řečený církvi, nikoliv vedoucím, přesto mluví také o nich a ukazuje, jaká je jejich role v církvi, co je obsahem jejich práce a jaká je jejich zodpovědnost. List Židům byl určený církvím v Judsku – a všimněte si, že každá církev měla mít své starší. A ne jednoho, ale více. A každý křesťan má být poddaný svým starším, což znamená, že má být součástí konkrétní rodiny víry, místního sboru. Podívejte se znovu do sedmnáctého verše:

  • Židům 13:17 Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat.

Jsou tu tři věci řečené o starších. Jejich označení, které mluví o jejich zodpovědnosti, je tu vymezen rozsah jejich práce a je tu řeč o vykazatelnosti.

A. Kteří vás vedou

V originále je slovo, které má velmi široký význam. Toto slovo je ve třinácté kapitole hned třikrát (v. 7, 17, 24). Často se používá v tom smyslu, že chcete dát něco dopředu. Ve Fp 2,3 se mluví o tom, že máme druhé ‚pokládat za přednější než sebe‘ a je tam použité právě toto slovo. V Židům 13,7 jsou tito lidé charakterizováni tím, že kázali Boží slovo a vedli bezúhonný život. Vedli takový život, který stojí za to, aby byl následován. To nemluví o jejich prosperitě, nemluví to o jejich úspěších v zaměstnání, v umění nebo sportu, ale mluví to o kvalitě jejich křesťanského života. Mluví to o jejich lásce (v. 1-2), službě (v. 2-3), vztazích (v. 4), o jejich víře (v. 5-6). Tito muži (tvar slovesa, které je použité, je přechodník v mužském rodě) kázali Boží slovo a žili k Boží slávě. Jsou hodni toho, aby je ostatní křesťané následovali. Pavel napsal Timoteovi o posledních časech a lidech, kteří budou zbožní jen naoko, ale nebudou znát moc skutečné zbožnosti, protože ta vychází z pravdy – tito lidé však odporují pravdě.

  • 2 Timoteovi 3:10-11 Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře.

Následně Pavel popsal zlé lidi a podvodníky, s nimiž to půjde stále k horšímu, protože obelhávají jiné lidi i sebe – znovu je zdůrazněna pravda. A pokračuje:

  • 2 Timoteovi 3:14 Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil.

Máme tedy před očima muže, kteří vedou příkladný život, kážou Boží slovo, jsou dobrým vzorem k následování, jsou příkladem pro druhé. To je způsob, jak mají starší vést církev. Velmi jasně to vysvětluje Petr:

  • 1 Petrův 5:2-3 Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem.

Starší nejsou páni. Církev nemá dvě skupiny lidí – vedoucí, profesionály, duchovní a vedle nich lid, laiky. To je falešná představa, dokonce vysloveně pohanská představa, která jde přímo proti učení Písma. Církev je společenstvím služebníků, z nichž některým byla svěřena větší zodpovědnost a jiným menší. Pavel to přirovnává k lidskému tělu, kde jsou různé údy, které mají různé funkce – některé jsou důležitější, jiné mají význačnější místo, ale všechny tvoří jedno tělo a podporují se navzájem a budují se v souladu a v lásce.

Starším byla svěřena zodpovědnost za Boží lid a označení, které je v tomto verši, na to ukazuje. Je tady slovo, které se jinde překládá také jako vládce. Nemyslím si, že by to bylo správné na tomto místě, kde se mluví o církvi. V církvi je jenom jeden vládce a tím je Kristus. Jenom on je majitel, vlastník, Pán a ženich. Ale to slovo ukazuje na zodpovědnost v rozhodování, vedení. Starší jsou těmi, kdo rozhodují, kdo mají zodpovědnost za konečné slovo ve všech duchovních i praktických záležitostech, které se týkají církve. Nejsou vládci, nerozhodují jako diktátoři bez ohledu na druhé. Starší musí mluvit se všemi v církvi, protože všichni máme Ducha svatého a jsme královským kněžstvem, všichni jsme byli vyučeni Otcem a přivedeni ke Kristu. Přesto je na starších církve, aby přijali zodpovědnost za rozhodnutí. Je to podobné jako v rodině, kde muž a žena spolu musí mluvit o závažných i méně závažných věcech, které se týkají rodiny, ale muži Bůh dal roli hlavy, jemu je daná zodpovědnost za vedení a za finální rozhodování. On bude volán Bohem k zodpovědnosti. Stejně tak je to se staršími – také oni jsou zodpovědní za rozhodování v církvi, za vedení, a v tomto smyslu za vládu. Oni udávají směr, vykládají Boží slovo a tak vedou.

Další charakteristika ještě více vymezuje rozsah jejich působení.

B. Bdí nad vašimi dušemi

Překladatelé ekumenického překladu Bible na tomto místě neodvedli úplně nejlepší práci, protože toto místo přeložili jenom slovy „bdí nad vámi“. Autor listu Židům, Lukáš, také mohl napsat „bdí nad vámi“, ale on to takto nenapsal. A myslím, že na tomto místě je důležité, abychom rozuměli tomu, že použil slovo duše a napsal „bdí nad vašimi dušemi“. Jsem přesvědčený, že autor chtěl zdůraznit duchovní rozměr služby starších, vedoucích v Božím lidu, a proto použil slovo duše. Je to víc než jenom prosté „bdí nad vámi“.

Starší jsou pastýři duší. Bůh jim svěřil duchovní rozměr života člověka. To neznamená, že ten fyzický rozměr má jít stranou, ale duchovní stránka je na prvním místě. Starší se starají na prvním místě o duchovní život těch, kdo jsou jim svěřeni. A to znamená, že musí varovat a chránit před hříchem, pomáhat v boji s pokušením, povzbuzovat v následování Krista a vysvětlovat, co to znamená být křesťanem, tedy následovníkem Ježíše Krista. Musí vyučovat Boží lid všemu, co Kristus přikázal, tedy na prvním místě, že mají mít lásku jedni k druhým, protože v tom je shrnut celý zákon (Ř 13,10).

Starší jsou těmi, kteří vedou druhé ke Kristu. Vedou je k tomu, co je nad námi, tam, kde Kristus sedí po pravici Boží, k tomu, aby hledali na prvním místě Boží království a jeho spravedlnost, učí každou mysl podřízenosti a poddanosti Kristu a jeho vládě, dávají pozor na Kristovy ovečky, protože jsou správci a mají se věrně starat o to, co jim bylo svěřeno. A těm, kdo vedou, Bůh svěřil opravdu hodně. Podívejte se do Skutků 20, jak Boží slovo mluví o církvi:

  • Sk 20:28 … abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.

Zde jsou Kristovi vykoupení. A starší církve byli povoláni k tomu, aby se starali o toto stádo, které jim Bůh svěřil, které získal krví vlastního Syna. Řecký text říká doslova, které si Bůh získal vlastní krví! Starší jsou správci, kteří se starají o svěřený poklad – a tím pokladem je církev. V praxi to znamená, že starší musí věrně kázat Boží slovo, vysvětlovat ho věřícím, napomínat je a varovat je před hříchem a povzbuzovat je ke svatosti a k následování Ježíše Krista. Musí vést křesťany k tomu, aby se spoléhali na milost a ne na skutky.

  • Žd 13:9 Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal.

Starší znají své ovečky, modlí se za ně a slouží jim. Slouží každé z nich podle toho, jak každá z nich potřebuje. Na jedné straně paušálně Božím slovem a jeho výkladem. To je základ, bez kterého se nemůžeme obejít. Ale vedle toho také osobní péčí. Slabou musí posilovat a věnovat jí zvláštní péči, možná jí dokonce sytit ještě navíc stranou od ostatních, aby zesílila. Nemocnou musí dát do karantény, aby nenakazila ostatní, a musí se jí věnovat s náležitou péčí, protože cílem je, aby se uzdravila a byla povzbuzením a oporou pro ostatní. Takovou, která se dere dopředu a odstrkuje ostatní, musí ukáznit a ukázat jí, jak ubližuje ostatním. A všechny musí vést k tomu, že v Kristu jsou povoláni k tomu, aby sloužili druhým a praktickým způsobem jim prokazovali lásku.

Toto je péče o duše, bdělost pastýře nad ovcemi. Je to břemeno, které nese každý pastýř. Je mu svěřena duše člověka a jeho úkolem je, aby se o ni staral a neustále ji vedl k tomu skutečnému pastýři duší, k Ježíši Kristu. To je úkol starších církve a z této práce, kterou jim Duch svatý svěřil:

C. Budou vydávat počet

A to je poslední charakteristika, která je zmíněná v našem verši. Starší se budou ze své práce zodpovídat. Tím, kdo je bude volat k zodpovědnosti, je sám Bůh. On jim svěřil svůj lid. Dal jim velkou zodpovědnost a bude je soudit s mnohem větší přísností. Když Pán Ježíš učí o správcích, mluví přesně o tomto:

  • Lukáš 12:48 Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Náš text nám říká, že starší se budou zodpovídat za to, jak se starali o duše těch, kteří jim byli svěřeni. Bůh od nich bude vyžadovat mnohem více než od jiných. To, co jiným projde bez povšimnutí, starším neprojde. Jak u lidí, tak u Boha. Týká se to všeho – charakteru, jednání, mluvení, vyučování. Jakub říká:

  • Jakubův 3:1 Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

Jak málo si to dnes lidé uvědomují! Tolik lidí chce mít dnes moc, chce vládnout nad druhými. Chtějí učit, ale nepřemýšlejí nad tím, co dělají. Ale ani v minulosti to nebylo jiné. Pavel napsal Timoteovi o lidech, kteří chtěli být učiteli v Božím lidu, ale vůbec nerozuměli milosti. Dali se na prázdné řeči.

  • 1 Timoteovi 1:7 Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví.

Totéž vidíme i dnes. Je mnoho těch, kteří chtějí učit druhé, ale vůbec nerozumějí tomu, co říkají. Nechápou svá vlastní slova. Nerozumí tomu, že je Bůh bude soudit. A ti, kdo je slepě následují, budou odsouzeni spolu s nimi:

  • Jeremjáš 23:1-2 „Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy,“ je výrok Hospodinův. Proto Hospodin, Bůh Izraele, praví proti těm pastýřům, pastýřům svého lidu, toto: „Mé ovce rozptylujete, rozháníte je a nedohlížíte na ně. Hle, já vás za vaše zlé skutky ztrestám, je výrok Hospodinův.“

To je služba starších v Božím lidu, služba pastýřů, kteří se budou Pánu zodpovídat z toho, jak se starali o Boží lid. Což nás vede k dalšímu bodu dnešního kázání. Náš text mluví o dobrých a moudrých pastýřích, a jejich:

III. Prémie starších

  • Židům 13:17 … budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.

Tady můžeme dobře vidět, jak se buduje vztah mezi staršími a církví.

Autor listu se znovu obrací k církvi. Popsal práci starších a nyní ve formě výsledku popisuje jednání sboru, jednání těch, kteří jsou starším svěřeni. Kristova církev může být radostí starších, ale může být také nářkem pro starší. Co to znamená? Jak může být církev radostí pro starší?

Je to velmi jednoduché – pokud církev bude jednat podle příkazů tohoto verše, bude radostí pro každého staršího. Kde se křesťané poddávají vedení starších, kde poslouchají jejich učení, kde přijímají výklad Písma (výklad, který je postavený na pravdě), tam je církev skutečnou radostí a odměnou pro starší. Je to důvod, proč Pavel napsal Tesalonickým:

  • 1Te 2:19-20 Vždyť kdo je naše naděje, radost a vavřín chlouby před naším Pánem Ježíšem Kristem při jeho příchodu, ne-li právě vy? Ano, vy jste naše sláva a radost.

Pavel mohl napsat tato slova, protože Tesaloničtí přijali Boží slovo, které jim zvěstoval jako Boží slovo. Přijali ho radostně a s důvěrou, přijali ho s horlivou ochotou jednat podle tohoto slova, přijali ho s důvěrou a s vírou. Přijali ho v moci Ducha svatého, takže jejich životy byly proměněny a byly velikým svědectvím široko daleko. Proto se mohl Pavel radovat z této církve a mohl se jí chlubit. Byla to církev, která rostla ve víře v Pána Ježíše Krista a v lásce k bratřím. Je možné říci to samé o vás, moji milí? Jste lidmi, kteří rostou v milosti? Rostete v lásce a ve víře? Jste radostnou odměnou pro své starší, protože se ochotně poddáváte slovu, které vám zvěstují?

Přijde den, kdy starší budou vydávat počet ze své služby tomuto sboru. Bude to jejich radost, nebo jejich nářek? Boží slovo tady nemluví o službě špatných starších, špatných pastýřů, kteří nezvěstovali Boží slovo, nedbali o Boží lid, ale mluví o dobrých starších, kteří vedli Boží lid Božím slovem, kteří věrně ukazovali na Krista, kteří varovali před hříchem, kteří svým životem byli svědectvím o Boží milosti a proměňující moci Ducha svatého. Jde tu o dobrou službu dobrých pastýřů. A důraz je v našem verši položen na církev. Budou moci tito pastýři vydat svědectví o církvi, které bude k jejich radosti a chvále nebo budou vydávat svědectví, při kterém budou jejich oči zalité slzami?

Jak je to s tímto sborem? Jak je to s vámi, moji milí? Jak je to s tebou milá duše, která tady dneska sedíš? Posloucháš a podřizuješ se? Miluješ Pána Ježíše Krista víc, než cokoliv jiného na tomto světě? Chceš se pokorně podřizovat Kristu, a proto posloucháš ty, kdo tě vedou? To není jenom o slepé poslušnosti, ale je to odevzdané a ochotné službě starším. Je to o podpoře starších. Děláš všechno pro to, aby tvoji starší mohli sloužit tvé duši s maximálním užitkem a s radostí, který plyne z růstu do podoby Ježíše Krista? Jsi vděčný svým starším za službu, kterou dělají? Projevuje se tato vděčnost slovy i skutky? Je vidět na tom, jak rosteš do podoby Ježíše Krista?

Náš dnešní text mluví k církvi, a to znamená, že mluví k jednotlivým křesťanům, ze kterých se Kristova církev skládá. Budou se starší této církve zodpovídat Pánu s radostí nebo s nářkem? Přivedou Pánu nevěstu, která je svatá, čistá, která touží po svém ženichovi a která slouží druhým? Nebo budou plakat, protože zde mají nevěstu, která je špinavá od hříchu, která neví, jestli miluje víc sebe nebo svět nebo Krista? Která by chtěla to nejlepší ze světa a to nejlepší od Boha – tedy sedět na dvou židlích a složit dvěma pánům? Jak jste na tom milovaní svatí? Náš text je zakončen několika slovy, která mluví k církvi, mluví o prospěchu církve a vztahují se k nářku starších:

IV. Prospěch církve

  • Žd 13:17 Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.

Církev může prospívat a může mít užitek z toho, jak se stará o své vedoucí, jak se staví k jejich vyučování a k jejich vedení. Těch několik slov na konci sedmnáctého verše nás vede přímo k aplikaci a k otázce, jak je to s námi. Jsme těmi, kteří následují své vedoucí a poslouchají, takže se starší sboru mohou radovat z takových křesťanů, nebo jsme těmi, kteří stále reptají, kteří stále něco zpochybňují, kterým se pořád něco nelíbí, kteří ví nejlépe, jak by to bylo nejlepší, kteří nechtějí poslouchat své starší a podřizovat se jim? Jak je to s námi? Jak je to s tebou, milý bratře, milá sestro? Jak je to s vámi, milí přátelé?

Už jste vložili svůj život do rukou Pána Ježíše Krista? Poslechli jste ty, kdo vás vedou a odevzdali jste svůj život Bohu, jak vás k tomu neustále vybízejí? Už jste činili pokání ze své nevěry Bohu a věříte v Ježíše Krista, který je jedinou nadějí pro hříšníky? Posloucháte své starší a podřizujete se jejich vedení? Rostete do podoby Pána Ježíše Krista?

Neexistuje větší odměna pro starší, než vidět jednotlivé křesťany, jak rostou do podoby Ježíše Krista, jak stále více slouží druhým, jak milují bratry a sestry a chtějí jim sloužit. Taková církev je církví, která roste ve zralosti, taková církev je radostnou odměnou pro své starší. Jste takovou církví? Jste takovými křesťany?

  • Židům 13:17  Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vašimi dušemi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.
PřílohaVelikost
zd13-17-osnova.pdf252.2 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer