Povzbuzení v Kristu - 1 Te 1-5

Verze pro tiskVytvořit PDF

…stali jste se příkladem všem věřícím…

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 20. ledna 2013

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Společně studujeme novozákonní církev na listech apoštola Pavla a dneska máme před sebou – pro tuto chvíli – poslední studii – a tou je První list apoštola Pavla do Tesaloniky. V době apoštola Pavla to bylo veliké město (200 tisíc obyvatel) s velkou židovskou komunitou, která měla v tomto městě, a nejenom zde, ale i na dalších místech, nezanedbatelný vliv. 

Už jsme viděli církev ve Filipis – zralou a krásnou církev. Pavel jim psal o radosti, kterou má on sám v Kristu, o radosti, kterou má z nich, protože jednají podle Boží vůle a o radosti, kterou se oni sami mají v Pánu radovat. Byla to církev, která byla stabilní, pevná, dospělá v učení i ve skutcích.

Další církví, na kterou jsme se zaměřili, byla církev v Kolosách. Byla to zdravá církev, která byla známá pro svou víru v Ježíše Kristu a svou lásku ke svatým. Ale byla to církev nezralá, nedospělá. Potřebovala pevně zakotvit v Kristu, a proto jim apoštol psal o tom, kdo je Ježíš Kristus.

Dnes je před námi Pavlův list do Tesaloniky a církev v tomto velikém městě.

Církev v Tesalonice se liší od těch předchozích církví – asi největší odlišnost najdeme v tom, že to je církev, které apoštol Pavel nevytýká vůbec nic. Pavel je povzbuzuje, chválí. I zde najdeme nějaká drobná vyrování, ale v tuto chvíli – tedy ve chvíli napsání listu, zde není nic, co by jim apoštol mohl vytknout. Nicméně druhý list do Tesaloniky už v této věci je trochu jiný a my si tady můžeme uvědomit, že novozákonní církev zápasila o to, aby žila svatě a čistě před Bohem úplně stejně, jako s tím zápasíme my.

I. Církev, která je chloubou

Apoštol píše církvi, která je jeho chloubou. Z listu skutečně čiší radost, kterou Pavel z této církve měl. Bylo toho ještě mnoho, co tato církev potřebovala, byly zde mnohé oblasti, v nichž musela růst a vyrůst, ale ten dobrý základ byl dávno položen a to, co z něj vyrůstalo, bylo zdraví a životaschopné. Podívejte se na to, jak Pavel viděl tuto církev:

  • 1 Tesalonickým 2:19-20 Vždyť kdo je naše naděje, radost a vavřín chlouby před naším Pánem Ježíšem Kristem při jeho příchodu, ne-li právě vy? Ano, vy jste naše sláva a radost.

Pavlova chlouba, sláva a radost. Uff! To jsou skutečně silná slova na adresu nějakého křesťansko sboru. Zvláště, když se jednalo o církev, která byla:

A. Mladá církev

Máme před sebou list, který napsal apoštol Pavel mladé církvi, nově založenému sboru, církvi, společenství křesťanů, kteří byli skoro nemluvňaty ve víře. Přesto – pokud se podíváme do celého listu – by tato „nemluvňata“ strčila do kapsy většinu současných křesťanů.

Apoštol Pavel přišel do Tesaloniky z Filipis. Tam zanechal církev, o níž jsme již mluvili. Zanechal tam církev pod vedením pravděpodobně několika důvěryhodných bratrů, kteří tuto nově založenou církev vedli jako dočasní starší a kteří nejspíš po nějakém čase ustanovili řádné starší.

V Tesalonice to bylo trochu jiné. Z Filipis Pavla vyhnali představitelé města a to ze strachu, protože nechali zbičovat bez soudu římského občana. Ale v Tesalonice to byli Židé, kteří vytvořili opozici proti Pavlovi a dokonce ho pronásledovali.

Podržte si založený 1 Tesalonickým a otočme na chvíli na do knihy církevní historie, do Skutků. Ve Sk 17 nacházíme popis toho, co se dělo v Tesalonice. Sk 17,1-15.

Pavel strávil v Tesalonice jenom krátkou dobu – kdybychom chtěli dospět k nějaké konkrétní době, viděli bychom, že se jednalo maximálně o tři měsíce – ze Sk 17 to vypadá na tři týdny, ale v 1 Te a na dalších místech) jsou zmínky, které svědčí o tom, že to bylo o maličko déle (např. Fp 4,16 – z Filipis poslali Pavlovi nejméně dvakrát finanční podporu, což ukazuje delší časový úsek, nežli jsou tři týdny).

Podobně jako z Filipis, odkud Pavel přišel do Tesaloniky, musel i z Tesaloniky odejít velice rychle a nakvap a zanechal za sebou církev, která hned na začátku své existence čelila protivenství.

B. Velká církev

A nebyla to nějaká skupinka křesťanů, ale velký a velmi různorodý sbor – byli tu lidé z více etnických i společenských skupin. Tesalonika měla v té době 200 000 obyvatel a velikou židovskou obec. Podívejte se do:

  • Sk 17:4  Někteří z nich [Židů] se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jediného Boha, a nemálo žen z významných rodin.

Vidíme, že tato církev se skládala jak ze Židů, tak z obrácených pohanů, tedy z Řeků a Makedonců, zcela jistě také z lidí z dalších národů, protože Tesalonika byla veliké centrum. Kromě toho zde byly také ženy z významných rodin – evangelium proniklo mezi chudé i bohaté. Jistě zde byli otroci, kterých obvykle bylo v každém sboru mnoho, ale Lukáš ve Skutcích zmiňuje i onu skupinu žen z významných rodin, což se dá také přeložit jako „žen předních mužů“ – pravděpodobně šlo o manželky mužů z městské rady, nebo významných a bohatých obchodníků.

Tato pestrá a veliká církev čelila vážnému a tvrdému pronásledování (uvidíme to za chvíli). Proto psal apoštol Pavel s určitou úlevou – protože slyšel, jak si tito mladí křesťané vedou ve víře. A to, co slyšel, ho naplňovalo radostí, chloubou a chválou. Proto hned od začátku listu vyjadřuje svou vděčnost za tesalonickou církev.

A nyní si představme tuto situaci – Pavel je v Korintu (300 km) a zakládá tam další sbor (předtím založil sbor v Athénách) a dostává zprávy od Timotea, kterého poslal do Tesaloniky, ale nejenom od něj:

II. Vzorová církev

Lidé sami vypravují (1 Te 1,9). Církev v Tesalonice byla vzorovou církví. Lidé sami vypravovali. Pověst o jejich víře se šířila široko daleko. To je úžasné svědectví – a předtím (v. 8) – od vás se evangelium rozeznělo po celé Makedonii a Acháji.  Pavel byl nadšen tímto sborem a dal ho za příklad všem věřícím v Makedonii a Acháji a všude. Jejich příklad nám ukazuje, že opravdová víra nezůstává skryta, ale rozezní se (rozezvučí jako zvon), roznese se do širokého a dalekého okolí. Evangelium pevně zakořenilo v srdcích lidí v tesalonické církvi, evangelium neslo hojné ovoce. A toto ovoce je vzorem.

  • Jakubův 2:17 …není-li víra spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

O jaké ovoce se jedná? Chci, abychom si všimli čtyř druhů ovoce, které je výstavním ovocem křesťanského života tesalonické církve, a které Pavel dává za vzor ostatním církvím i nám:

A. Vzorem ve víře

Tesalonická církev byla církví víry. O jejich víře se vědělo všude. Podobná chvála zazněla také na adresu koloské církve:

  • Koloským 1:4 … slyšeli jsme o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím…

Ale víra tesalonických byla mnohem hlasitější, takže si Pavel neustále připomínal jejich činnou víru (1 Te 1,3), tedy víru, která se projevuje ve skutcích, víru, která je vidět v každodenním životě. Ale nejen to:

  • 1 Tesalonickým 1:6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého.

To jsou slova chvály. Takových slov v Písmu mnoho nenajdeme. Vy jste jednali jako my i Pán! Apoštol píše mladičké církvi a říká, že to je církev, která jedná podle vzoru Ježíše Krista. Ačkoliv je jen několik měsíců stará, tak je to dospělá církev, protože jedná podle Pánova vzoru. ___ Kéž by i v naší zemi bylo mnoho takových církví!

Je několik oblastí, na nichž bylo vidět víru Tesalonických. Chtěl bych, abychom si všimli dvou, které jsou hned v první kapitole listu.

1. Usilovná láska. Víra křesťanů se projevovala usilovnou vzájemnou láskou (1 Te 1,3). Je tady láska jedněch k druhým:

  • 1 Tesalonickým 4:9 O bratrské lásce není třeba, abych vám psal, neboť Bůh sám vás vyučil, jak se máte mít mezi sebou rádi.

Byla to natolik přirozená charakteristika víry, že Pavel říká, že není třeba o ní vůbec psát. Kromě toho, je to sám Bůh, kdo své děti učí této lásce.

  • 1 Janův 4:10-11 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.

Tak je to naprosto jasné. Boží láska je vylita do srdcí křesťanů skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Ř 5,5). Ale apoštol Pavel pokračuje v listu Tesalonickým – říká, že Bůh sám je vyučil, jak se mají mít mezi sebou rádi a:

  • 1 Tesalonickým 4:10 A takoví opravdu jste ke všem bratřím v celé Makedonii

Tak to je opravdu ohromné. Bůh vás vyučil, jak se máte milovat a vy to skutečně děláte. Tím dokazujete opravdovost své víry. Vaše víra je jednoznačně potvrzena vašimi skutky. Ale pozor! Apoštol tady nekončí, ale pokračuje:

  • 1 Te 4:10 …jen vás prosíme, bratří, abyste v tom byli stále horlivější.

Vidíte to? Ačkoliv je Pavel chválí, tak je také prosí, aby rostli v lásce a byli v ní stále horlivější. A to je to, co nacházíme v první kapitole v onom slůvku „usilovná“ láska. Pavel si připomínal usilovnou lásku. To slovo, které tam nacházíme, se překládá také jako námaha lásky, práce lásky, lopota lásky.

V originále to slovo, které je tam použité znamená „námahu“, „potíž“, „těžkou práci“ (dřinu). A tohle slovo nám ukazuje, že křesťanská láska není nic jednoduchého a snadného. Není ničím, co by šlo jen tak samo.

Není to o sladkém úsměvu, není to o objímání se, není to o lichotkách nebo o používání zdrobnělin ve jménech (Honzíček, Mirečka, …), není to o sladkém hlásku, ale je to o dřině, lopotě.

Ale takhle si lásku nepředstavujeme! O takové lásce si vůbec nejsme jistí, že bychom ji chtěli?

Co vůbec taková láska znamená?

Co taková láska znamená, vidíme dobře v J 13, kde Ježíš myje nohy svým učedníkům a potom jim říká:

  • Jan 13:15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.

Křesťanská láska znamená na prvním místě sloužit druhým křesťanům. Sloužit jim obětavě, laskavě, pravdivě. A taková služba bolí. Taková služba pokořuje. Taková služba znamená přinést oběť pro druhého člověka, pro bratra, pro sestru, pro společenství. To je láska.

2. Šíření evangelia. Podívejte se na to, jakého svědectví se jim dostalo:

  • 1 Te 1:8 Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili.

Po celé oblasti, kterou ze zeměpisu známe jako současné Řecko, se rozeznělo evangelium. V celé té oblasti byla víra tesalonických vzorem pro ostatní křesťany. Jejich víra se projevila jejich horlivostí vést druhé lidi ke Kristu.

Víte, oni měli před očima velmi dobrý příklad – příklad apoštola Pavla:

  • 1 Tesalonickým 2:8 Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými!

Na jiném místě v Písmu Pavel vysvětluje, co to znamená, že se mu nějací lidé stali tak drahými:

  • Ř 1:14 Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.

Kvůli evangeliu se Pavel cítil dlužníkem všech lidí – Židů, Řeků, barbarů, vzdělaných, nevzdělaných, chudých i bohatým, mladých i starých. Proto říká v následujícím verši listu Římanům:

  • Ř 1:15 Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.

Odtud byla také jeho touha zvěstovat evangelium těm, kteří byli v Tesalonice, ve Filipis, v Kolosách, v Beroji, v Athénách, … a mohli bychom pokračovat ještě velmi dlouhým výčtem. Pavel byl vzorem pro křesťany v Tesalonice a proto i oni toužili nést evangelium dalším lidem. Tím se stali vzorem také pro nás. Studujme list Tesalonickým, abychom viděli, jak můžeme nést evangelium druhým, studujme druhou kapitolu, abychom se naučili, jak můžeme druhým lidem sloužit Božím slovem v lásce. Tesalonická církev byla:

B. Vzorem ve vytrvalosti v utrpení

Hned na začátku svého křesťanského života zakusili pronásledování kvůli evangeliu. Židé vyhnali křesťany ze synagogy. A když se ke křesťanům přidali další lidé, tak pobouřili celé město.

Někdy si křesťané stěžují, že se jim lidé posmívají, mají je za hlupáky, myslí si o nich hrozné věci, atd. Ano – takové věci nejsou příjemné a pokořují nás. A něco z toho skutečně může být určitou formou pronásledování. Ale musíme si uvědomit, že to je pro Krista. A takové pronásledování nám vždycky přinese hojnou odměnu, kterou dostaneme v onen od Krále krále – od Krista.

  • 1 Tesalonickým 2:14-16 Nesete podobný úděl jako církve Boží v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku. Vytrpěli jste stejné věci od svých vlastních krajanů jako církve v Judsku od židů. Ti zabili i Pána Ježíše a proroky a také nás pronásledovali; nelíbí se Bohu a jsou v nepřátelství se všemi lidmi, když nám brání kázat pohanům cestu spásy.

Církev v Tesalonice se díky svému postoji k utrpení a k pronásledování stává vzorem pro všechny křesťany i pro nás. Zakusili pronásledování a obstáli v něm. Zakusili těžkosti a Bůh se na nich oslavil.

Podobným způsobem chváli apoštol adresáty listu Židům:

  • Židům 10:34 Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.

Pokud skrze to může být oslaven Pán Ježíš Kristus, tak křesťané raději snášejí škodu, protože vědí, kdo je jejich Pána a kde je jejich poklad. Pavel dává také tesalonickou církev za:

C. Vzor ve svatosti

Tohle je úžasná charakteristika. Když uvážíme, že tady byli křesťané, kteří chodili s Bohem méně než rok a již byli pro druhé vzorem v tom, jak žít svatě, tak je to pro nás docela zahanbující.

  • 1 Tesalonickým 4:3-5 Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.

Svatí v Tesalonice prokazovali na svých životech, že jsou skutečně svatí. Jejich život byl charakteristický čistotou, pokáním, touhou vyvarovat se hříchu, a pokud upadli tak usilovnou snahou očistit se od něj. Nechtěli žít jako pohané, nechtěli, abych jejich životy byly stejné jako životy těch, kdo neznají Boha. Kdyby měli webové stránky, tak by si na ně určitě nedali to, co si dávají mnohé současné církve, když zvou nevěřící na návštěvu do shromáždění církve – přijďte k nám, protože my jsme stejní jako vy.

Tesaloničtí znali Boží slovo a Boží příkaz:

  • 1 Petrův 1:16 Svatí buďte, neboť já jsem svatý.

Tento příkaz si zamilovali a prakticky ho uváděli do svého života – jak jednotlivců, tak i celého společenství místní církve. Poslední věc:

D. Vzor v očekávání druhého příchodu Krista

Tato charakteristika by se dala vlastně zařadit k víře, protože očekávání druhého příchodu Pána Ježíše Krista je neoddělitelnou součástí křesťanské víry. A víra, jak jsme si řekli, se dá poznat ze skutků.

Ale chtěl jsem, abychom se jí věnovali samostatně, protože má důležité místo v listu Tesalonickým. V každé kapitole najdeme zmínku nebo celou pasáž o Kristově druhém příchodu ve slávě.

  • 1 Tesalonickým 1:10 …abyste očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Slovenský kazatel Peter Vajda na včerejší konferenci říkal krásnou ilustraci – jako malý kluk býval často u svých prarodičů a jeho rodiče přijížděli jenom na víkendy nebo jenom občas. A když se od svých prarodičů dozvěděl, že mají přijet, tak stál u plotu a vyhlížel, sledoval každé auto, které jelo okolo, jestli to náhodou není auto jeho rodičů. V tu chvíli ho nezajímaly hry, nepotřeboval hračky, neměl zájem o zábavu nebo o nějaké dobroty, protože se těšil na příjezd svých rodičů. Toto očekávání mělo dopad na celý jeho život.

Stejné je to s očekáváním Kristova druhého příchodu.

Křesťané – očekáváte skutečně Kristův návrat? Těšíte se na něj? Jak se to projevuje ve vašem životě? Jak se to projevuje ve vašich vztazích? Je to vidět na vaší službě v církvi? Je to vidět na vaší práci?

  • 1 Tesalonickým 4:16-18 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

To je tesalonická církev. To je vzororová církev Nového zákona. To je norma, ke které chceme směřovat také my. Podívejme se proto ještě na nějaké:

III. Praktické aplikace

Už jsme slyšeli nějaké praktické věci, které můžeme ve svých životech používat. Chtěl bych na závěr ukázat ještě tři takové věci, které přímo vyplývají z toho, co jsme si dneska ukazovali.

Tou první z nich je:

A. Pokora

Proč právě pokora? Vždyť právě tesaloničtí by měli být na co pyšní! Stali se příkladem pro církve v celé zemi!

Ale – byl to jejich cíl? Měli plán, jak zasáhnout každou domácnost ve městě? Měli vypracovanou vizi, jak zvětšit svůj vliv v makedonských médiích? Měli své lobisty, kteří prosazovali jejich zájmy v parlamentu? Nic takového.

Oni neusilovali o to, aby byli vzorem, oni se prostě soustředili na Ježíše Krista a těšili se na to, až přijde se všemi svými svatými (1 Te 3,13). To je pokorná služba Kristu samotnému.

Také my potřebujeme tuto pokoru. Ano toužíme po spasení našeho národa, toužíme po probuzení v této zemi, chceme vidět proměnu této duchovně vypálené země, toužíme po tom, aby Bůh zjevil svou slávu. Ale tato touha nás musí hnát k nohám Ježíše Krista, k uctívání Pána. K tomu, abychom se od Něj samotného učili, co je to být tichý a pokorného srdce.

Jenom pokorné srdce může totiž Bůh použít a vyvýšit. Jenom pokorné srdce má své místo v Božím království:

  • Matouš 5:5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
  • Izajáš 29:19 Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele.

Pokora nás vede k druhé věci, a tou je:

B. Věrnost

To je to, co od nás Pán žádá – abychom mu byli věrní. Abychom se vyhnuli kompromisům, abychom se odvrátili od nevěry. Abychom přestali jednat polovičatě, ale jako vykoupené Boží děti jednali rozhodně a jasně.

Nemůžete sedět na dvou židlích, nenůžete sloužit dvěma pánům!

  • 1 K 14:8 Kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?

To je o věrnosti. To je vytrvalé věrnosti. Je to o důsledném následování Pána Ježíše Krista, krok za krokem. Apoštol Pavle to shrnuje:

  • 1 K 4:2 Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.

My jsme těmi správci – každý z nás, každý křesťan. Bůh nám svěřil evangelium, svěřil nám své Slovo, a to je poklad, který musíme věrně střežit. Zde se na prvním místě bude projevovat naše věrnost. Držíme se Božího slova? Chceme ho naplnit i tehdy, když nás to bude něco stát? Zůstaneme věrní navzdory okolnostem? Poslední aplikací je:

C. Opravdovost

Souvisí s věrností i s pokorou. Je pravým opakem přetvářky.

Tesaloničtí byli opravdoví a proto se stali vzorem pro všechny ostatní křesťany. Byla to právě jejich opravdovost, která dělala jejich víru tak přitažlivou. Bylo na nich vidět, že to, co říkají, to čemu věří, myslí vážně. To je věrnost, které ná volá Bůh.

Jak odpovíme?

  • 1 Tesalonickým 5:23-24  Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.

Amen.

PřílohaVelikost
1te1-5-osnova.pdf218.09 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer