Poznejte velikou radost (Lk 2,1-20)

Z čeho se raduje celé nebe, to je nyní zvěstováno lidem: narodil se Spasitel.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 24. prosince 2017

Dobré dopoledne, pokoj vám! Ještě jednou vás všechny vítám ve shromáždění církve Biblické společenství křesťanů, zvláště milé hosty a také domácí víry.

Chci dnes před nás postavit tři otázky: Příběh, který jsme četli: stal se, nebo ne? Pokud ano, proč to všechno? A nakonec – jaké jsou důsledky té události?

Naše první otázka tedy může znít takto:

I. Kdysi kdesi, bylo nebylo?

A. Náš Štědrý den

Dnes je štědrý den a asi zvláště pro děti je tím, na co se dnes těší, na dnešní večer - na ten Štědrý. Domovy jsou už jistě připravené - nazdobené, vánoční stromky už jsou nastrojeny, bramborový salát je v chladnu, tak už zbývá jen pár hodin do chvíle, na kterou se lidé těší. I obchodní centra se již za chvíli uzavřou a ztichnou. S blížícím se večerem se ulice pomalu vyprázdní a lidé se sejdou doma, většinou se svými milými a nejbližšími.

Zní to vše krásně a malebně. Kdyby k tomu ještě tak byl venku na ulicích sníh, byly by to téměř dokonalé ladovské Vánoce.

Ale počkejte, zastavme se na chvíli. Přemýšlejme - odkud se Vánoce vzaly? Proč to všechno děláme?

Bezpochyby je pro většinu lidí vánoční čas spjatý s pozitivní náladou. Je jistě dobré obdarovat druhého člověka, aby měl radost, a také rádi dárky dostáváme. Je to povzbuzující, když uprostřed tmy svítí vánoční světla; je to příjemné, když jsme s těmi, které máme rádi, obklopeni pokojem. A navíc je to vše tak trochu zahaleno rouškou tajemství a očekávání.

Co je obsahem Vánoc? Je to láska? Nakonec, lidé dnes nazývají v některých zemích tyto dny ne jako Vánoce, ale jako Svátky světla. Už v nich nejde o narození Spasitele, ale o to, že si lidé navzájem projevují lásku. Je to doba, kdy se více soustředí na dobro než na projevy zla. Ty zůstávají na pár dní v pozadí, nyní je chvíle projevovat dobro k druhým.

Pokud je smyslem těchto svátků projevovat lásku lidí k druhým lidem, pak se ptám: může moje láska pomoci druhým?

Jistěže může. Dokonce určitě pomáhá! Také jste přispěli letos o Vánocích na charitu? Pomohli jste třeba někomu, kdo to opravdu potřebuje. Pro mě osobně je důležité, když mi má rodina projevuje svou lásku. Těší mne to, mám z toho radost a jsem za to velmi vděčný Bohu. Protože žít bez lásky druhých se dá jen velmi, velmi těžko. Pak je svět ještě smutnější místo k žití, než musí být.

Ale dovede láska člověka zachránit druhého? Výjimečně je člověk ochoten položit život za druhého, na kterém mu nějak záleží. Tak 11. září roku 2001 projevili velikou statečnost cestující na palubě 4. uneseného letadla, když se vzbouřili proti únoscům. Věděli už o jiných unesených letadlech i to, že byla navedena na budovy v New Yorku. Rozhodli se tedy jednat, i když budou muset zaplatit svým životem, aby ochránili druhé lidi. Letadlo se po souboji s únosci zřítilo do polí.

Jeden člověk tak může zachránit život druhého člověka. Ale je to jen pro časnost. Žádný z lidí nedovede a nemá ve své moci zachránit druhého pro věčnost, pro věčný život!

Tak vidíme omezenost Vánoc. Jsou krásné pro jednu chvíli. Ale nedovedou nám pomoci trvale. A přesto jim tak důvěřujeme, skládáme do nich své naděje na štěstí. Kdo z nás však ví, jak dlouho se Vánoce slaví? Znali je podobně naši rodiče, babičky a dědové, generace před nimi. Ale první stromeček se v Čechách zdobil teprve na začátku 19. století. Vánoce jsou plné zvyků, které se nám líbí. Ale nevíme o jejich původu mnoho.

Ale o událostech narození Ježíše nás chce lékař Lukáš, evangelista, ujistit bezpečně.

B. Narození Ježíše je zakotveno historicky

Proč soupis lidu? Autor evangelia – Lukáš, lékař, historik a geograf, zasazuje události v Betlémě pevně jak v čase tak i místně. Nechce nás nechat na pochybách. Kdy se to vše stalo?

  • Luk 2:1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.

O původu našich vánočních svátků máme jen nejisté informace. Naproti tomu o událostech narození Ježíše nás Boží slovo nenechává na pochybách.

Lukáš v první kapitole, verši 5, konstatuje, že se ty popisované události staly

  • za dnů judského krále Heroda (1:5)

Druhá kapitola pak mluví o dnech za císaře Augusta (2:1). Jde o římského císaře, který se původně jmenoval Gaius Octavius, nebo-li Oktavián. Jako mladý byl adoptován svým prastrýcem Gaiem Juliem Caesarem. Narodil se 23. 9. 63 př. Kristem a zemřel roku 14 po Kristu. Augustus je titul, přiznaný mu římským senátem a znamená "úctyhodný". Tak je znám pod jménem Caesar Augustus, císař Augustus - verš 1.

Jeho vláda se časově překrývala celých 23 let s vládou krále Heroda Velikého, který vládl Judeji a také se správcovstvím Quirinia v Sýrii. Všechny tyto postavy a jejich doba vlády jsou spolehlivě doloženy také mimobiblickými historickými zdroji (Josefus, O starobylosti Židů; Ramsay, Narodil se Kristus v Betlémě?).

Kdykoliv je možné historicky ověřit Lukášovo zápisy v Bibli, bez výjimky se potvrzuje Lukášova historická přesnost. Máme dokonce zaznamenáno, jaký pracovní postup Lukáš zvolil, aby vše sepsal:

Svůj přístup nám sděluje hned na začátku svého evangelia:

  • Lk 1:1-4 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

Lukáš popořádku sepsal, co se stalo mezi židy v jeho dnech. Ta událost je tak důležitá, že si dal tu práci, aby prošel jiné prameny, vybral, co je důvěryhodné a vše sepsal tak, aby se další mohli dozvědět o těchto událostech, které ovlivňují lidské životy pro věčnost.

I skeptik, který má pochybnosti o biblické zprávě o Kristu, má více důvěryhodných důkazů o skutečnosti událostí narození Krista před více než 2000 lety, než má o Vánocích, které tak pečlivě lidé dnes střeží ve svém srdci.

Jestliže máme více než spolehlivé důvody důvěřovat historickým událostem, které Lukáš popisuje ve 2. kapitole svého evangelia, pak je nanejvýš rozumné uvažovat i nad Lukášovým vyprávěním, proč se Ježíš narodil.

II. Proč se to stalo?

  • Luk 2:4-5 Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, (5) aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.

Tady máme praktické vyústění císařského nařízení v životě Josefa a Marie, kteří byli manželi. Poslušni příkazu, i oni se vydali do Betléma. Z Nazareta, kde bydleli, to je asi 150 km na jih do Betléma. Cestu absolvovali v době vrcholícího těhotenství Marie. Betlém je místo, odkud pocházel Josefův rod. Tam také kdysi pásal ovce David, později velký král v Izraeli. Josef je jeho potomek. Nyní se oba manželé blíží k Betlému. Přišli do něj, hledali ubytování, ale všude už bylo plno. Protože se naplnili Mariiny dny, narodil se jí syn.

A. Co je tak zvláštního na tom, že se narodí dítě?

Ano, je to smutné, když se dítě narodí do podmínek, které Lukáš popisuje: není žádné místo nikde v domech, tak se narodí ve chlévě, mezi hospodářskými zvířaty. Ale v takových bídných podmínkách se přece dnes a denně rodí mnoho dětí.

Ale tohle dítě je zvláštní. Obvykle se žena dozví o svém těhotenství nějaký čas po početí. Pak to radostně oznámí manželovi. Ale tady, že se dítě narodí, dozvěděla se jeho matka Marie předem a to od anděla:

  • Lk 1:26-33 … byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Marie. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“

Tohle dítě je počato, aniž by Marie měla intimní vztah s mužem. Marie se tomu moc divila a tak se ptá:

  • Lk 1:34-37 Marie řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“

To není nám obvykle známý průběh těhotenství. Toto dítě bylo počato zvláštním, jedinečným způsobem - sám Bůh, Duch svatý, to způsobil. Každé dítě musí mít fyzického otce - toto dítě, Ježíš, má za Otce Boha samotného.

Není to samo o sobě důvod, abychom si kladli otázku: Kdo toto dítě je? Jestliže Bůh - Stvořitel světa, celého vesmíru, který jej udržuje v každé vteřině v chodu, který působí všechny přírodní síly ať už v neživé přírodě nebo v živých organismech, dává tak zvláštní početí dítěte, neměli bychom se zastavit a ptát se: kdo to ten Ježíš je?

Ježíš byl tedy počat nadpřirozeným způsobem Duchem svatým v Mariině lůně. Už tak každý kdo o tom slyší, musí být velmi překvapený. Ale Lukáš ještě není hotov s překvapeními!

B. To dítě je dlouho zaslíbený Mesiáš, Vykupitel.

Po jedenačtyřiceti dnech přinesli Josef a Marie Ježíše do Jeruzaléma do chrámu, aby zde obětovali, co bylo předepsáno Mojžíšovým zákonem. Ve městě žil muž jménem Simeon. Byl to člověk zbožný, který očekával splnění naděje celého izraelského národa (2:25-26).

A to je důležité místo. Jakou naději měli Izraelci? Co očekávali? Simeonovi bylo předpovězeno, že nezemře, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše (2:26).

  • Lk 2:28-32 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“

Simeon spolu s dalšími v národě očekávali vykoupení! Záchranu. Jak to, že ji očekávali? Protože byla dávno zaslíbená. Už v první knize Bible, Genesis, Bůh zaslibuje lidem zachránce – potomka ženy Evy, který zničí hada, satana.

Abrahamovi Bůh zaslíbil, že v jeho potomstvu dojdou požehnání všechny národy na zemi, protože mu věřil. Dokonce na příkladu Abrahamova vlastního milovaného syna Izáka Bůh ukázal, že si sám vyhlédne beránka jako oběť dokonalou za hříchy.

Skrze Mojžíše Bůh vyvedl Izraelce z egyptského otroctví, kde byli po 400 let.

To všechno byly fyzické obrazy duchovních skutečností, které se mají naplnit v zaslíbeném Mesiáši. Snad nejznámější proroctví o Spasiteli pak najdeme u proroka Izajáše. Už 700 let před Kristem prorokuje, co se stane a o čem dnes čteme, že se naplnilo za dnů císaře Augusta.

  • Iz 7:14 Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).

V 53. kapitole pak čteme nečekané podrobnosti o Spasiteli, které se dokonale naplnili v Kristu.

  • Iz 53:1-4 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.

Přečtěte si dnes večer u Štědrovečerní večeře celou 53. kapitolu Izajáše. Jestliže budete číst s bolestí v srdci, která se proměňuje v radost, budete rozumět, o čem Izajáš píše.

Protože v tu chvíli porozumíte pravé podstatě Vánoc. Porozumíte, proč Bůh tak dlouho znovu a znovu zasliboval Mesiáše, Vykupitele, Spasitele. Proč Izraeli znovu a znovu dával příklady o cestě vysvobození, o cestě spasení.

Proč to všechno Pán Bůh připravoval? Proč se v určený čas na předem známém místě narodil Ježíš, ten zaslíbený Mesiáš?

  • Sk 3:26 Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.“

Protože

III. Co to způsobilo?

A. Potřebujeme zachránit

Ta veliká sláva, která zachvátila celé nebe tak, že pastýři, kteří jako obvykle pásli svá stáda ovcí na okolních horách kolem Betléma, zůstali stát jako u vytržení. Anděl Páně jim oznamuje: narodil se vám ten dlouho zaslíbený Mesiáš, Kristus Pán, v Betlémě. A k tomu se přidává množství nebeských zástupů, aby společně chválili Boha: Sláva na výsostech Bohu!

Celé nebe ví, že lidé potřebují Spasitele! Ví to i pastýři, proto neváhali a spěchali do Betléma, aby se podívali na to, co se tam stalo. Boží láska se zjevuje novým způsobem!

Každý člověk, který se kdy narodil, zakoušel Boží lásku - ať už lidé v době před narozením Krista, nebo dnes. Vždyť Bůh

  • Mt 5:45 dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Uvědomujete si, že i vy ve svém životě zakoušíte kým Bůh je? Každý den užíváte důsledků Božího charakteru: On je láska (1J 4:16). Každý člověk, který se ráno vzbudí, měl by děkovat Bohu za svůj život, dech i všechno co k životu má. Ale lidé mu nebyli vděční:

  • Ř 1:19-21 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

Přátelé, žijeme ve tmě, jestliže nejsme vděčni Bohu! Židé nebyli Bohu vděční, ačkoliv je Bůh zahrnul zvláštní milostí – jim dal svatá Písma, aby Boha znali ještě lépe, aby Mu byli vděční a důvěřovali Mu.

Ale místo toho člověk raději důvěřuje sám sobě. A tím říká jedno jediné: já Boha nepotřebuji, já jsem sám sobě Bohem.

Bible tento stav shrnuje:

  • Ř 3:10-12 jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Ale nemylte se. Bůh je spravedlivý! A každého volá k odpovědnosti. On není jako lidští soudci, kteří jsou omezení a tak ne vždy soudí spravedlivě. Bůh je spravedlivý soudce. Každé přestoupení Jeho zákona bude soudit a spravedlivě je odmění.

Jaká bude tvoje odměna? Vždyť Boží zákon zná každý. Máme ho v srdci napsaný. Víme dobře, že někdy jednáme správně a naše svědomí nás hájí a také víme, kdy jednáme zle. Pak nás i naše svědomí obviňuje. Někdy se nám podaří jej umlčet, ale nedaří se nám to vždy. Naše vlastní svědomí nás před svatým Bohem odsuzuje.

Vždyť Boží slovo jasně říká: mzdou hříchu je smrt! Bůh je dokonale svatý a proto spravedlivý. Díky Bohu, že každý hřích bude potrestán. Bez toho bychom neměli žádnou naději na spravedlnost. Ale kdo může uniknout spravedlivému Božímu hněvu? Vždyť Duch svatý v Písmu říká, že není nikdo! Nikdo není před Bohem spravedlivý!

Mzdou hříchu je smrt. Ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši! Haleluja! Sláva Bohu! Nebeské zástupy volají "Sláva na výsostech Bohu". Ano!

Ano, protože nyní Bůh zjevil, to co připravoval od počátku!

  • J 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Proto se tento syn narodil. Je to Boží Syn narozený v lidském těle. On přišel, aby zachránil to, co spěchalo do zahynutí. Proto se Ježíš narodil, aby z hříchu vysvobodil! A kříž Golgoty je toho důkazem. O třicet tři let později porazí Ježíš na kříži smrt. Protože smrt vládne nad těmi, kdo hřeší. Vládne nad každým člověkem, který se rodí do tohoto světa. Důkazem je, že všichni umírají! Není ani jeden, koho by se fyzická smrt netýkala. Je tak blízko!

Proto se Ježíš narodil, aby na kříž přibil hříchy všech lidí, kteří mu uvěří. Bůh na lidském těle potrestal hřích. Ale smrt nemohla spravedlivého Ježíše udržet - proto byl třetího dne vzkříšen!

Pokoř se ve svém srdci, poklekni a vyznávej Bohu své viny! Uvrhni svou veškerou naději na záchranu před spravedlivým Božím hněvem na Krista. Pak jeho oběť na kříži patří i tobě a budeš zachráněn. To je cesta, jak se může člověk smířit s Bohem.

  • 1 J 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

 A potom budeme radostně jásat spolu s nebeským zástupem: Sláva Bohu na výsostech! On připravil spasení pro ty, kteří jinak neměli u spravedlivého Boha naději!

Už vidíte více, co je pravým významem Vánoc? Narodil se Spasitel, Kristus Ježíš v judském Betlémě.

Poběžíte spolu s pastýři, abyste se přesvědčili, podívali na to, co bylo zvěstováno andělem? Mějte se na pozoru a nenechte se oklamat krásou ozdobených vánočních stromků a tajemně zabalených dárků pod ním.

Kristus je darován lidem, aby nebyli odsouzeni k věčnému odloučení od Boží lásky v pekle. Ta cesta záchrany je však úzká. Proto vás vyzývám:

  • Mt 7:13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Čiňte pokání a věřte Kristu! Teprve tehdy budete slavit opravdové Vánoce - narození Spasitele a vaše radost vydrží déle než jen pár dní po Štědrém večeru!

Neboť v tom se zjevuje Boží láska, že připravil vše, abychom mohli být ospravedlněni Kristem skrze víru. A potom je ta veliká radost Vánoc jen začátek věčné radosti, která den za dnem sílí, jak se blíží příchod Kristův.

  • 2 K 4:16-18 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.

Budeme zpívat píseň Tichá noc.

Osnova kázání