Praktický život manželů (Ef 5,15-21)

Následování Krista je základním kamenem biblického manželství.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 29. dubna 2018

Úvod

Dobré ráno, milí domácí víry i vy hosté, buďte pozdraveni pozdravem pokoje, který dává Pán Ježíš. On řekl učedníkům:

  • J 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Někteří z našeho sboru procházeli v uplynulém týdnu nelehkými zkouškami, které se týkaly jak zdraví tak i majetku. A právě do takových situací zní toto slovo Pána Ježíše! Jsou povzbuzením pro nás – pro jeho učedníky. Ano, tento věk a tento svět přináší trápení, ale nebojte se, utěšuje nás Pán,

  • Lk 12:7 i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny.

Náš život je v jeho rukou. Není to snad důvod k vděčnosti, že Pán zachoval životy těch, kteří byli postižení pohromami? Děkujme společně nebeskému Otci, že jsme Jeho děti, o které se On vždy stará.

A. Manželství k Boží slávě

Budeme dnes pokračovat v našem studiu tématu manželství. Co Boží slovo říká do života manželů? K čemu Bůh manželství ustanovil? Jak má vypadat?

Před dvěma týdny jsme společně studovali, k čemu Pán manželství učinil: jako pozemský nádherný vzor věčného svatého vztahu Pána Ježíše a vykoupených svatých – Jeho církve. Bůh stvořil muže a ženu, aby byli Božím obrazem. Skrze manželství je učinil jedním tělem, jednoho muže a jednu ženu, lidi stejné hodnoty, ale odlišných rolí. Jejich život měl nyní celému stvoření ukazovat na Boží slávu a vést vše ke chvále Stvořitele. Dobré Boží zaopatření pro člověka v Genesis 1 a 2 musí být neustále místem, kam se bude zaměřovat náš pohled, když chceme porozumět, k čemu bylo manželství ustaveno, i to, do kterého nás Bůh dnes staví.

B. Pád ruinuje manželství

Minulou neděli nám bratr Pavel vysvětlil důsledky pádu Adama a Evy do hříchu a důsledky, jaké to mělo právě na manželství jejich, ale i naše dnes. Žena nedůvěřovala Bohu, vzala ovoce ze stromu, z nějž Bůh zakázal jíst, ze stromu poznání dobrého a zlého, a spolu s mužem jedli. Eva je tu typem každého, kdo svým jednáním i smýšlením dnes říká: Boží slovo nemá dostatečné odpovědi na otázky křesťanského života.

Tady je kořen veškeré nedůvěry Božímu slovu, odtud vychází – je to nedůvěra Bohu samotnému.

Naproti tomu muže had nesvádí. Adam se rovnou postavil do vzpoury proti Bohu! Svým jednáním říká: Sám si budu rozhodovat a ten strom uprostřed zahrady mi přece nebude připomínat, že jsem podřízený Bohu! A tak Adam jedl spolu s Evou. Ten jediný strom v zahradě, ze kterého neměl jíst, byl Božím darem, připomínkou, že všechno, co člověk má, je od Boha a člověk mu je zodpovědný. Adam je tu typem každého, kdo svým jednáním a smýšlením dnes říká: nezajímá mě Boží vůle pro můj život, pro mé manželství.

Tady je kořen veškeré pýchy člověka – důvěra jen v sebe sama.

Pád Adama a jeho ženy do hříchu znamenal jediné: veškeré stvoření, včetně jich dvou, jejich vztahu k Bohu i k sobě navzájem je od této chvíle porušené. Co bylo stvořeno jako dobré, to je nyní poničeno. Do světa vstoupil hřích a skrze hřích smrt.

  • Ř 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

C. Boží odpověď

Co na to Bůh? Co je jeho odpověď na hřích?

Kdyby jednal Bůh jako člověk, skončilo by vše nejpozději Potopou. Když člověka někdo smrtelně urazí, rozlítí se a skoncoval by nejraději se vším najednou. Ale co dělá Bůh v takové situaci, když se jeho vlastní stvoření vzbouří a v pýše srdce se od Boha odvrátí?

  • Gns 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. 6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. 7 Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“

Ale Bůh není jako člověk. On se smilovává.

  • Gn 6:8 Ale Noe našel u Hospodina milost.

Boží odpovědí na hřích není odpověď lidská: zhřešils? Tak si nes důsledky a zaplať do posledního halíře! Boží odpovědí není ani to, že dá člověku tolik požehnání, že to člověk v tomto hříchem poničeném světě nějak zvládne, a když bude dost dobrý, tak i jeho život bude docela fajn. Pád přinesl do života člověka naprostou neschopnost těšit Boha, uctívat ho vším co je a ještě k tomu milovat své bližní. Naprostou neschopnost.

Manželství Adama a Evy je po Pádu poznamenané jejich neschopností milovat jeden druhého tak, jak k tomu byli stvořeni. Jeden se předhání s druhým, kdo bude rozhodovat, kdo bude „hlavou“ a na prvním místě je prospěch můj vlastní, pak teprve kohokoliv jiného.

Boží odpovědí na hřích člověka je Boží láska: Bůh dá svého jednorozeného Syna Ježíše Krista, aby hříšníci mohli být vykoupeni z prokletí hříchu: z věčné smrti v odloučení od Boží lásky.

Nikdo z celého stvoření nebyl schopen zaplatit dostatečnou cenu za hřích člověka. Jak málo rozumíme hloubce, dosahu a hrůze hříchu, jeho absolutní neslučitelnosti s Boží svatostí. Žádný člověk nemá moc zaplatit za hříchy svoje ani jiného člověka než věčnou smrtí. Nemáš nic! U Boha jsi úplný žebrák, i kdybys měl v bance milióny! A jestliže na zaplacení nemá nikdo z lidí, aby se z věčné smrti vykoupil, stejně tak chudí jsou i všichni andělé – protože i oni jsou jen stvoření. Jsou omezení a nemají čím vykoupit hřích proti neomezené, nekonečné a dokonalé Boží svatosti. Kdo tedy může zachránit? Nezbývá už nikdo jiný, kdo by měl čím zaplatit. Jenom Bůh sám. Už vidíš, kým je Kristus Ježíš? Jestli nerozumíš, že On je věčný Bůh v lidském těle, pak jsi ještě ve svých hříších a nemáš naději na vykoupení!

Boží odpovědí na náš hřích je Bůh sám: Ježíš Kristus.

  • J 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

II. Boží povolání pro naše manželství (5:15-17)

Jaké je Boží povolání pro naše manželství, abychom rostli do podoby toho manželství, které jsme viděli v Genesis 1 a 2, do takového, ke kterému jsme byli stvořeni? Jaká je Boží vůle pro manželství Božích dětí, aby rostli do podoby toho, co bude zjeveno při druhém příchodu Krista, kdy se naplní to dokonalé duchovní manželství Krista a jeho nevěsty církve?

Jak máme jako křesťané žít v manželství? Co je Boží vůle pro nás?

Oddíl, který dnes studujeme je pokračováním Pavlova vyučování církve, jak žít jako Boží vykoupené děti. Je tedy určen pro všechny křesťany.

Máte rádi rozkvetlé květiny? Nádherné květy v tomto ročním období zaplavují zahrady a záhony u domů. Všechny možné tvary, velkosti a barvy se předhánějí, aby ukázaly nádheru, se kterou je Bůh stvořil. Ale aby květ krásně a bohatě vykvetl, musí se zalévat kořeny rostliny. Teprve tehdy se projeví krása květu na opačném konci rostliny.

A tak je to i s manželstvím. Dva lidé, které Bůh spojil, se stali jedním tělem. To, co platí pro každého jednotlivého křesťana v oddíle 5. kapitoly 15-21, to nyní toto jedno tělo čte s novým pohledem: Bůh zalévá rostlinu manželství po celou dobu a ona začíná kvést skrze tento oddíl, aby se naplno rozvinula ke konci 5. kapitoly. Nádherně rozvinutý vonící květ manželství má své kořeny v dnešním oddíle.

Ve 21. verši 5. kapitoly pak přechází aplikace evangelia do vztahů v manželství. Abychom správně rozuměli, jaké jsou jednotlivé role muže, ženy i dětí v rodině, musíme určitě vyjít z kontextu Pavlova listu. A to nyní uděláme, když prozkoumáme oddíl od 15. verše.

První je zde varování:

  • Ef 5:15 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; 16 nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. 17 Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

A. Záleží na tom, jak žijete!

Pavel tu před naše oči staví velkou pravdu! Na tom, jak žijeme a pro co žijeme, opravdu záleží. Všechno to určuje cíl života. Čím naplníme každý den, týden za týdnem, rok za rokem, který nám Bůh zde na zemi dává, je určeno cílem, který člověk v životě má.

Je tvůj cíl tady na zemi, v radostech a potěšeních, které může svět nabídnout? Pak je jasné, že i tvůj život bude zcela podřízený tomu, abys svého cíle dosáhl.

Je to, jako když cestovka přiveze zahraničního turistu, aby viděl Prahu. Když ho vysadí na Jižním městě, může pak doma vyprávět přátelům, že sice navštívil Prahu, ale všechno, co o ní může říct je, že jsou tam všude jen paneláky.

Kdežto když si předem sestaví plán, že navštíví Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí, zažije cestou jistě dobrodružství objevování a Praha pro něj bude v paměti znamenat mnohem víc, než jen paneláky. Pozná architekturu, historii místa i lidí, kteří tu žijí.

Život, který nám Bůh dává, můžeme buď bezcílně promarnit anebo dobře využít.

Počínejte si jako moudří, pokračuje apoštol Pavel. Co tím myslí? Můžete mít v životě jasný cíl: být výborným hráčem na housle. Rozhodnete se, že budete cvičit sedm dní v týdnu, ráno i večer. A skutečně, po mnoha letech tvrdé práce můžete být skvělým houslistou. A to je dobré. Ale kdyby to byl hlavní cíl vašeho života, stane se i to krásné umění, jako je hra na housle, jen pomíjivost a honba za větrem (Kaz 2:26).

Robert Dick Wilson, později profesor semitských jazyků na Westminsterském teologickém semináři v USA, se jako student na vysoké škole rozhodl, že si udělá plán studia: 15 let bude studovat jazyky, dalších 15 let pak bude studovat Starý zákon za použití jazyků, které se naučil, a dalších 15 let bude psát o svých objevech! A Bůh mu to dal. Už jen kdyby se naučil těch 26 jazyků, bylo by to úžasné. Ale on šel dál: jeho cílem bylo použít svou práci k Boží slávě.

A to je správný cíl každého křesťana, ať dělá cokoliv, to je také ten nejvyšší cíl křesťanského manželství. Všechno menší, než je Boží sláva, zjevená skrze vaše manželství, je příliš nízký cíl, který nepovede k Boží oslavě, ale maximálně k oslavě člověka a to je „minutí se cíle“, což je význam biblického slova „hřích“. Jen Bohu patří sláva!

Manželé potřebují stanovit cíl svého manželství: tím je Boží sláva v něm zjevená a nic menšího! Mluvte společně a modlete se za porozumění, jaký je cíl vašeho manželství a jak jej naplnit.

Apoštol Pavel pokračuje:

B. Využijte čas, který vám Bůh dává!

  • Nepromarněte tento čas, jinými slovy: vykupujte tento čas. (v. 16)

Promarnit daný čas znamená, že člověk nevyužije příležitosti, které mu byly dány, které má k dispozici. Stejné řecké slovo je užito v:

  • Ga 6:10 A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

Dokud je čas, musí křesťané využívat každou příležitost k oslavě Krista. Znamená to, že budeme aktivně hledat příležitosti, jak přinést Bohu slávu ve svém životě, na místě, kam mě Bůh postavil. A to je pro každého křesťana jiná situace, ale má stejný cíl – oslavit Pána.

Otázka, na kterou budou manželé společně hledat na modlitbách a vzájemných rozhovorech odpověď, zní: Jak můžeme jako manželé sloužit Bohu? Jak použijeme dary, které nám Bůh dal k budování společenství církve, místního sboru? Jak můžeme povzbuzovat druhé křesťany, bratry a sestry ve sboru k těsnějšímu následování Pána?

Celý dopis apoštola Pavla je napsán do kontextu místní církve: adresáty jsou křesťané ve sboru v Efezu. Na to nesmíme zapomenout. Proto je důležité, že cíl oslavit Boha se uskutečňuje především a hlavně v kontextu místní církve!

C. Hledání Boží vůle

  • 17 Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

Rozumné jednání křesťana je hledat Boží vůli. Manželé, kteří chtějí oslavit Boha svým životem, dospějí ke společnému vyznání: naším cílem je, aby se Bůh skrze naše manželství oslavil.

To zní výborně, biblicky, zbožně. Srdce pastýřů se raduje, když slyší takové rozhodnutí manželů. Ale tahle nádherná věta, toto vyznání může zůstat jen vyznáním úst, pokud nerozumíme tomu, jak ho naplnit.

Jak najít Boží vůli pro manželství? Bůh jistě vede každého křesťana. Ale náš text nás nevybízí k pasivitě, jako bychom měli čekat, jak se to všechno vyvine, zatímco si budeme dělat, co nás baví.

To by se lehce mohlo stát, že strávíš svůj život čekáním na nějaké zjevení Boží vůle pro své manželství, ale prakticky promarníš čas, který ti Bůh svěřil a nakonec zjistíš, že místo k Boží slávě jsi svůj život strávil ke svojí slávě – v naplňování svého života tím, co tě baví, ale bez ohledu na Boží povolání.

Hleďte pochopit, co je vůle Páně. Hleďte pochopit, že Boží vůle pro váš život není skrytá, aby se objevila až někde v budoucnu. Boží vůle pro tvůj život se zjevuje nyní!

Jak jí najít? Není to složité: Boží slovo je světlem pro mé nohy, říká žalmista (Ž 119:105). Nerozumný křesťan bude hledat vlastní řešení situací, kterými prochází. Naopak ten rozumný bude zkoumat Písmo, jaké odpovědi, jaké principy, jaká varování, jaké vedení a ujištění Bůh ve svém slově do naší konkrétní situace má.

Proto také činíme Boží slovo ústředním zdrojem poznávání Pána i jeho vůle zde v této místní církvi. Proto dáváme tak veliký důraz na osobní studium Bible každého domácího víry. Proto klademe takovou důležitost na to, aby každý rostl ve své zodpovědnosti vést sebe i ty, které mu Bůh svěřil do Písma. Starší církev, v církvi jeden druhého, v rodině manželé své manželky i děti, maminky své děti.

Nečekej na zjevení Boží vůle někdy v budoucnu. Rozpoznej ji nyní! Ptej se na modlitbách, jaké je tvé místo v místním sboru a hledej příležitosti, jak sloužit druhým v církvi. Bůh tě povede a naplní tvůj život svou blízkostí a z toho plynoucí radostí.

III. Následuj Pána! (5:18-20)

Pavel nás vede dále:

  • Ef 5:18 A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, 19 ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce 20 a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

A. Čím plníš svůj život?

Nepromarněte svěřený čas věcmi, které nevedou k budování do Krista, ale pod záminkou zábavy vedou k ničení vašeho povolání k následování.

Odpočinek a radost z dobrých aktivit, které nám Bůh na zemi dává, je dobrým darem. Tak někdo skládá písně nebo píše básně, jiný rád běhá po lese nebo obdivuje rozmanitost a krásu Božího stvoření. Ale musíme jednat jako moudří! Co je to podstatné v mém životě? Čím ho naplňuji? Pavel tu říká: neopíjejte se vínem.

Příkaz Písma tu nezní: nepijte alkohol. Mnoho křesťanů raději vyloučí alkohol ze svého života úplně, protože ví, že tu je velké nebezpečí nechat se jím zotročit. Kdo se opije, nekontroluje sám sebe, často slovem či skutkem ubližuje druhým a vydává zlé svědectví o Kristu.

Písmo mluví o tom, že mírné užívání vína může být dobré pro zdraví člověka – 1Tm 5:23. Pán Ježíš byl na svatbě, kde proměnil vodu ve víno, aby bylo k radosti na oslavě (J 2:1nn).

Ale jako všechno dobré, máme sklony ve své padlosti zneužít ke zlému – ať už je to Boží dar vína, nebo jakákoliv zábava, koníček, radost. Pokud se něco z toho stane důležitějším, než věrná služba Bohu, pak pryč s takovým koníčkem!

Jestli se tvoje umění hry na housle stane takovým potěšením a radostí pro tvou duši, že je pro tebe důležitější než být na shromáždění v církvi, pak se zastav! Jestli tě tvoje koníčky, tvoje zájmy, tvůj sport vedou k tomu, že Boží slovo a společenství Boží církve jsou v tvém životě až na druhém místě, pak je čas se zastavit. Pak je čas hledat Boží pomoc, abys jednal moudře. Cokoliv, co zaujímá místo náležející v našem životě Bohu, stává se modlou, i kdyby to cokoliv vypadalo sebe lépe, sebezbožněji.

Jestli jsou tvoje záliby pro tebe důležitější než Boží zájmy, rychle se jich zbav!

Čím naplňuješ svoje srdce? Jaké jsou jeho touhy? Jsou to touhy světa? Pavel tu dělá obrovský kontrast:

nenaplňuj své srdce tím, čím ho naplňuje nevěřící svět, ale místo toho naplňuj své srdce Duchem svatým! (v. 19)

  • 19 ale plni Ducha ve verši 19 znamená nechejte se neustále naplňovat Duchem svatým.

Místo, abychom byli pod vlivem koníčků, zábavy, cílů v tomto světě, doslova byli jimi opilí jako vínem, buďme neustále pod vlivem Ducha svatého.

Být pod vlivem vína přináší prostopášnost (v. 18), ale být naplňován Duchem svatým, to přináší ovoce Ducha svatého, včetně sebeovládání (Ga 5:23).

Jak vypadá život křesťana, který se neustále nechává naplňovat Duchem svatým?

B. Nechává se vést Duchem svatým

  • Ř 8:12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. 13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.

Vyznává a opouští hříchy (1J 1:5-9). Tam, kde si chce křesťan držet své hříchy, tam zarmucuje Ducha svatého (Ef 4:30). Nechat se vést Duchem Božím znamená přizpůsobovat své touhy, přemýšlení i jednání Boží vůli. Kéž v nás její známost přebývá v bohatství! Kéž čteme, studujeme a posloucháme Boží slovo jako svůj denní chléb!

Tam, kde se křesťané v manželství směřují za Kristem tak, že rostou v poslušnosti, tam také porostou ve službě Božímu království. Z lidí, kteří byli kdysi užiteční především jen sami sobě, činí Bůh skrze manželství „jedno tělo“, které je užitečné pro věčnost.

Následování Pána přinese do života křesťana vděčnost!

  • Ef 5:19 ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce 20 a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Život křesťana je životem chvály Bohu. To, co nás vede k Bohu je vděčnost. Tam, kde není vděčnost Bohu, je přirozeně člověk vděčný někomu jinému – nejčastěji sám sobě. A tak v něm roste sebeláska, místo lásky k Bohu a bližním.

Společně vyjádřená vděčnost manželů je způsob, jakým Bůh spojuje muže a ženu, manžele ve službě a následování Krista.

Modlíte se společně jako manželé? Přemýšlejte každý den, za co můžete být vděční Bohu a děkujte.

  • Kol 3:17 Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Vděčnost jednoho srdce přináší chválu Bohu, ale společná vděčnost dvou srdcí přináší chválu Bohu a ještě je v té chvále spojuje.

  • 1 Te 5:16 Stále se radujte, 17 v modlitbách neustávejte. 18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

IV. Podřizujte se jedni druhým (5:21)

  • Ef 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým

K tomu, aby manželství křesťanů rostlo a vydávalo ovoce, potřebujeme mít společný cíl, za kterým jdeme, využívajíce čas, nám darovaný. Božími způsoby rosteme v následování Krista skrze službu druhým v církvi a s církví.

To vše nyní vrcholí v Pavlově příkazu podřizovat se v manželství jedni druhým – ženy mužům a muži ženám. Ale v jakém smyslu? Vždyť o několik veršů dále Pavel říká, že žena má být podřízena muži, protože on je její hlavou, jako je Kristus hlavou církve (v. 23)

A. Především v poddanosti Kristu.

To znamená, že v první řadě pro to, aby manželství vzkvétalo a rostlo, musí každý, manžel i manželka být především každý z nich sám poddán Kristu.

Když budeš spoléhat na to, že to je zodpovědnost tvého manžela, aby tě vedl za Kristem, pak se míjíš cíle svého života: následovat Pána.

Největším příspěvkem každého z manželů k posvěcování manželství je osobní zbožnost. To je také největší služba vašemu protějšku: jestliže každý z vás usiluje o zbožný život. Jaké větší požehnání pro manžela, když jeho manželka roste v posvěcení? A jaké větší požehnání pro manželku, když její manžel roste ve zbožnosti? Jestliže se jednotlivé části těla čím dál více připodobňují Kristu, pak celé tělo bude stále více v Kristu zářit!

B. Podřizujte se jedni druhým.

V tomto kontextu pořídit se jeden druhému znamená hledat, jak můžu pomoci mé manželce nebo manželovi, aby rostl v Kristu.

Vidíte ten rozdíl? Už nejde o to, co já můžu z našeho manželství získat, ale jak mohu pomoci milované osobě růst v posvěcení. To přináší zdravé ovoce do manželství – sráží naší pýchu a sobectví a podporuje lásku a vydání se. Nyní už manžel není orientovaný na sebe a svůj prospěch, ale na svou manželku: jak jí můžu pomoci budovat do podoby charakteru Pána Ježíše? A stejně tak se ptá manželka.

  • 31 `Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo´.

To tělo je součástí těla Kristova: dochází-li slávy jedna jeho část, všechny se radují spolu s ní (1K 12:26). Kéž se radujeme v manželství i v církvi z Boží dobroty!

Osnova kázání