Pravda tě osvobodí (J 8,31-59)

Verze pro tiskVytvořit PDF

 

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 29. října 2017

Ježíš má slova života pro otroky hříchu.

Dobré dopoledne, pokoj vám ve jménu Pána Ježíše Krista, všem, kteří tento pokoj hledají i těm, kteří ho již ve svém životě znají: ať se vám milost a pokoj rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána (1Pt 1:2).

I. Úvod: Volby

Je to týden, co v naší zemi proběhly volby. Každý občan této země starší 18-ti let měl právo vybrat některou z kandidujících politických stran a té dát ve volbách svůj hlas. Každý, kdo volí, mohl vybírat mezi stranami od těch, které mají za cíl, aby život v této zemi byla spíše jedna velká párty, kdy jde o to, by každý měl příležitost uskutečnit svoje sny o životě, protože o to prý hlavně jde, až po druhou stranu spektra, kde jste mohli vybrat stranu, která raději omezí svobody jednotlivců proto, aby byl silný stát, který bude mít hodně kontroly nad lidmi, a oni se nemuseli moc starat, protože se postará stát.

Tak ať jste spíše těmi, kteří trvají na své osobní svobodě jako na jedné z nejdůležitějších hodnot anebo raději svěříte část své zodpovědnosti jiným, tedy státu, jedna skutečnost je jistá: nikdy, ať zvolíte kteroukoliv stranu ve volbách, ani když nepůjdete volit vůbec, tak ani v jednom případě vám nikdo z lidí kandidujících ve volbách do zákonodárného parlamentu nemůže zajistit skutečnou svobodu.

Co to je svoboda? Nejprve negativně, co svoboda není: svoboda není dělat si, co chci. Svoboda člověka neznamená, dělat si co chci.

Dám vám příklad. Vezměme, že jste byli právě propuštění z vězení, kde jste strávili roky života jako trest za krádeže. Nyní jste propuštěn. Máte svobodu! Už nejste ve vězení, kde jste musel dělat, co vám řekli, a nemohl jste jít, kam jste chtěl a dělat, co jste chtěl. Ale nyní jste venku, trest skončil. Jste volný. Máte svobodu se rozhodnout, co budete dělat. Pokud je svoboda dělat si co chci, pak můžete jít třeba znovu krást. Ale tím vaše svoboda brzy skončí - sotva že vás chytí!

Svoboda musí tedy nutně znamenat něco jiného, než že si budu dělat, co chci. Svoboda znamená, že budu dělat to, co je správné. To, co je dobré. Když se budete řídit tímto pravidlem, pak nepůjdete znovu do vězení, ale budete žít na svobodě.

Pojďme zpátky k příkladu voleb. I kdyby zvítězila strana, která vám zaručí, že si budete moci dělat v životě co nejvíc z toho, co chcete, nebudete svobodní. To proto, že jako lidé neumíme vždy dělat co je správné.

 

  1. I.                    Kdo je svobodný?

Stejný problém měli lidé, Izraelci, v době Pána Ježíše. Bylo to před dvěma tisíci lety, kdy Ježíš učil lidi v Jeruzalémě. Zástupy lidí přicházeli, aby slyšeli jeho učení, protože se po celé zemi všude o Ježíši mluvilo: o zázracích, které dělal, jak uzdravoval lidi, o moci a moudrosti, se kterou mluvil jako nikdo jiný. A pak tu dokonce byli lidé, jejichž život byl zcela změněný setkáním s Kristem. Tento Ježíš říkal lidem:

  • J 8:31-32 „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“

Ta slova řekl židům, kteří se shromáždili v Jeruzalémě v chrámě, aby ho slyšeli.

A. Vnější a vnitřní svoboda

Židé žili v době Pána Ježíše pod nadvládou římské říše. Judeu spravoval Pontius Pilát, římský správce. Bez jeho svolení nesměli židé vykonávat popravy. Měl také právo udělovat milost. Ačkoliv měli židé mnoho autonomie, přesto celý národní život židů byl podroben římskému dohledu. Země byla obsazena dokonale vycvičenou a schopnou římskou armádou.

V žádném případě tedy židé nebyli svobodným národem. Ale uvnitř, ve svých myslích, se považovali za svobodné. Proto také říkají Ježíšovi:

  • Jsme potomci Abrahama a nikdy jsme nikomu neotročili (v 33).

Jak moc si nyní snaží židé chránit alespoň svou vnitřní svobodu svědomí. Navenek jsou podrobeni jako národ okupační moci: Římanům. Ale nechtějí si přiznat, že by byli zotročeni. Alespoň uvnitř ve své mysli se považují za svobodné.

Před 30 lety v naší zemi vládla totalitní vláda, která se snažila o to, aby všichni ve státě dělali to, co ona chce. Když jste měli jiný názor, nemohli jste ho říkat nahlas, veřejně, protože by vás rychle čekal postih – u mnohých lidí nakonec šlo o odsouzení u soudu a následné vězení. Vnější svoboda projevu byla omezená, a tak někteří kladli důraz na vnitřní svobodu – myšlenek. Vznikaly písně a knihy, které se svobodně vyjadřovaly, ale nesměly být vydávány u nás, ale jen na západě v zahraničí. Lidé pak doma tajně poslouchali vysílání rádia ze zemí, kde svoboda projevu byla možná, pašovali se sem knihy a nahrávky.

Touha po svobodě, po hodnotě člověka, je do nás vložená. Odráží Toho, který nás všechny stvořil ke svému obrazu. Bůh stvořil člověka jako svobodného - k tomu, aby jednal dobře. Stvořil ho jako objekt své lásky. Pro Boha má člověk cenu.

Židé se za takto svobodné považovali, i když navenek pod nadvládou Římanů, uvnitř v myslích svobodní. Proto nechápavě kroutí hlavami, když jim Ježíš říká:

  • poznejte pravdu a pravda vás učiní svobodnými (v. 32).

B. Lidé jsou otroky hříchu

Nyní tu stojí Ježíš a říká židům:

Nejste ve skutečnosti svobodní, ale jste otroky. To je pro ně naprosto nečekané. Oni a otroci?

Stejnou děsivou skutečnost máme před sebou v Písmu zapsanou i my. Jsme na stejné lodi spolu s židy: skrze stránky Bible hovoří nyní Ježíš k nám. Jeho slovo je živé a mocné a zní:

I vy jste spolu se židy otroky hříchu!

I kdyby se židé vymanili z římské nadvlády, i kdybyste vy zvolili tu nejlepší politickou stranu v naší zemi, aby ji spravovala po příští čtyři roky, nikoho z nás by to nepřivedlo k opravdové svobodě. Naše otroctví je zakořeněno hlouběji. V našich srdcích.

  • J 8:34 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

Židé se spoléhali na svoje kořeny. Jejich předkem byl přeci Abraham, kterému Bůh dal tolik zaslíbení. Dokonce řekl, že mu dává zemi, ve které budou žít, převelice jej rozmnoží, vzejdou z něj králové a bude jich jako písku v moři a jako nebeských hvězd. Všechny národy země dojdou v Abrahamově potomstvu požehnání. Hospodin sám jim bude Bohem.

Ale židé nedokázali být Bohu věrní. Místo, aby Bohu důvěřovali, obraceli své naděje k lidem a k vymyšleným bohům. Nedokázali žít svobodně, tedy dělat, co je správné.

V Božím domě ale žádný otrok nemá místo navždy, ale bude vyhnán. Smlouvu, kterou Bůh kdysi s Abrahamem uzavřel, oni nedodrželi. Tak přichází čas, aby nastala změněna. Vždyť otrok může být kdykoliv prodán z domu pryč. A v historii ta doba právě nastala právě před dvěma tisíci lety: Bůh poslal vlastního Syna, Ježíše Krista, aby On vedl Boží dům, aby ho spravoval k Boží radosti. Vyžene ven z Božího domu ty nevěrné správce, kteří Bohu nevěří. Židé už nebudou zvláštním lidem, těšícím se Božímu jedinečnému požehnání mezi národy. Pro svou nevěru budou vylomeny mnohé větve z ušlechtilé olivy, aby byly naroubovány větve z olivy plané - mnozí z pohanů, kteří uvěří (Ř 11).

Požehnání svobody na tomto světě jsou dočasná. I dnes, kdy se máme v naší zemi velmi dobře, kdy možná vzejde z voleb vláda, která přinese mnoho dobrého lidem země, netrvají tato požehnání svobody automaticky dále a dále.

Protože náš duch je otrokem hříchu. Nejsme svobodní.

III.  Jsme věrni duchovnímu dědictví

Židé si zakládali na tom, kdo jsou - Boží vyvolený národ, potomci praotce Abrahama. Ježíš jim ale před oči staví realitu: vím, že jste tělesní potomci Abrahama, ale nejste jeho duchovní následovníci. Kdybyste byli, jednali byste jako on. Vy jste ale otroky hříchu a tak vaším duchovním otcem je původce lži. Proto žijete jako on.

Jak se pozná, že jsme otroky hříchu?

a) Víra vede ke svobodě

  • J 8:39 Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.

Hned se zvedla vlna odporu. Židé odpověděli Ježíši: my jsme svobodní, protože náš otec je Abraham.

Ale Abraham jednal ve víře Bohu. Poslouchejte, jak jednal:

  • Gn 15:1 Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna." 2 Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer." 3 Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?" 4 Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." 5 Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." 6 Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Abraham, tehdy ještě jménem Abram, důvěřoval Bohu, důvěřoval tomu, co Bůh říká, jeho slovu a poslouchal ho. Najdeme ho mezi svědky víry v Žd 11 a je vzorem člověka, kterého Bůh spasil skrze víru, že mu Bůh sám dá spravedlnost (Ř 4).

b) Nevěra vede k otroctví

Ježíš říká: vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce (38). A Abraham to není, ten Bohu věřil.

Kdo je tedy otcem lidí, kteří Bohu nedůvěřují? Ježíšova slova zní tvrdě, protože pravda, kterou odhalují je závažná:

  • J 8:44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.

Ďábel, ten anděl, který se chtěl rovnat Bohu, se kvůli své pýše stal nejubožejším stvořením. Protože skrze něho přichází pokušení, čeká jej to nejpřísnější odsouzení. Ale nyní je mu dána moc nad tímto světem.

Je nazýván vládcem nadzemských mocí, duchem působícím v těch, kteří dosud vzdorují Bohu (Ef 2:2).

On je vrah od počátku a skrze lži je jeho cílem přivést k věčné smrti lidi. Ze všech sil se snaží zatemňovat naši mysl, abychom neviděli světlo, nebyli obráceni, neuvěřili a neměli věčný život s Bohem. Jeho heslo je: když ne já, tak ani vy.

Otroctví se pozná takto:

 - člověk dělá zlé skutky. Židé, kteří nyní s Kristem diskutují, nemají ve svém srdci místo pro Ježíšova slova. Nechtějí ho poslouchat. Místo toho jej jejich srdce naplněné myšlenkami, jak to udělat, aby se Ježíše zbavili, aby ho zabili. Že je člověk otrokem hříchu, se pozná, že nemůže nehřešit.

- člověk nemůže snést Ježíšova slova.

  • J 8:43 Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.

Hříšnému, neobrácenému srdci jsou Ježíšova slova odporná. Zarývají se do svědomí posluchačů, a proto taková řeč působí bolest. Jsme totiž uvnitř obviněni, protože je nám jasné, že to co Ježíš říká o mě, o mojí nedobrotě, zkaženosti a neschopnosti těšit Boha i jiné lidi, je pravda pravdoucí. Ale nikdo nechce slyšet, že je zlý.

Projděte se po náměstí. Tolik dobrých lidí chodí po ulicích. Že občas někdo něco špatného udělá, to přiznáme. Ale že by byl člověk úplně ve všech směrech neschopný jednat dobře, že by vždycky byly jeho skutky nebo motivy poskvrněné sobectvím, touhou po vlastním prospěchu, uznání od druhých nebo něčím jiným co je kalí? To si přiznat nechceme.

A přece není nikdo, kdo by byl schopen jednat jenom dobře. Ďábel svedl Adama a každý kdo se narodí jako potomek Adamův, každý člověk, pokračuje v jeho šlépějích: žije v hříchu a nechce a ani nemůže si pomoci. Jsme od narození zajatci vlastní hříšnosti. Jediné co si umíme zvolit je různý rozmanitý způsob života, jak žít v neposlušnosti Bohu. To je naše takzvaná svoboda. Máme jen svobodu hřešit. Sami v sobě nemáme naději na záchranu. Jsme ubozí lidé. A není nikdo jiný z lidí, kdo by nám mohl pomoci. Každý člověk je stejný hříšník, jako já... kdo mě zachrání?

IV. Pravda osvobozuje

Ježíš Kristus přišel, aby nás vysvobodil. Přišel, aby nás vytrhl, vyrval ze spárů ďábla a my dostali nového otce - Otce v nebesích, samotného živého Boha!

Nikdo z nás lidí není bez otce. Fyzicky jsme se každý narodili, protože máme matku a otce. Ti nám dali život. Duchovně máme také jenom jednoho otce: buď jsme děti ďáblovi nebo děti Boží (1J 3). Dětmi ďáblovými se rodíme, každý, ale nemusíme jimi zůstat navždy! Můžeme se stát dětmi Božími!

Jak? Jak se to může stát? Jak se můžeme stát Božími dětmi?

Poslouchejte Ježíšova slova. On mluví pravdu a pravda má moc vás učinit svobodnými! Poslouchejte spolu s lidmi, o nichž se píše v evangeliích:

  • Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! (7:34)
  • Věřte v Ježíše a budete mít život věčný (6:51)

Jezte jeho tělo a pijte jeho krev skrze víru. Jeho tělo bylo ukřižováno na kříži místo nás. Jeho krev byla prolita, aby vás očistila od vašich hříchů. Věřte, že to vše udělal pro vás!

Věřte, že Ježíše poslal jeho nebeský Otec, aby přinesl vysvobození z otroctví ďáblova každému, kdo v Ježíše uvěří.

Věřte Ježíši a jeho slovům i skutkům. Slyšte Boží řeč a ukáže se, že jste Boží děti (47).

Jestliže však nebudete poslouchat Ježíše a neuvěříte mu, pak si buďte jisti, že spolu s židy, kteří s Ježíšem diskutují, nejste z Boha. Pak je jisté, že váš otec je někdo jiný.

Kdo poslouchá Ježíšova slova a miluje Ježíše, může s jistotou říci, že jeho Otec je Bůh (42). Ježíš mluví pravdu. Kdo mu věří, stane se Ježíšovým učedníkem. Už nebude otrokem hříchu, ale stane se od moci hříchu svobodným.

V tom je skutečná svoboda člověka. Nejen ta vnější, dočasná, závislá na vládě země, na politice, na ekonomické situaci, na vojenské síle. Svoboda, kterou přináší Ježíš je dokonalá a věčná. Žádný člověk vám ji nemůže vzít. Dokonce ani ďábel už nemá moc vás obžalovat, abyste byli u Boha odsouzeni.

Ježíšova svoboda přináší člověku pokoj s Bohem. Děti ďáblovy jsou Božími nepřáteli a budou souzeni a odsouzeni spolu s ďáblem k věčnému trestu v plameni ohně (Mt 25:41). Ale:

  • Ř 4:7 `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. 8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´

Blaze tomu, kdo je Bohem prohlášen za spravedlivého skrze víru v Ježíše Krista. Ježíš Kristus prokazuje svou lásku k nám tím, že za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Ale věříme-li, že umíral místo nás a pro nás, jsme zachráněni od Božího hněvu a jeho soudu. Jsme smířeni s Bohem.

A Bůh učiní nové slavné skutečnosti v našem životě: prohlásí nás za svoje děti, dá nám do nitra svého Ducha, aby nás vedl. Povede nás k proměně života, aby se z lidí přivyklých hřešit každý den, stávali lidé svobodní od moci hříchu, kteří se posvěcují, aby byli svatí, jako Bůh je svatý. Bůh nás k tomu zmocňuje, když nás vede do svého slova, abychom ho poznávali a učili se žít k Jeho radosti a slávě mezi lidmi.

V. Děti ďábla nenávidí Boha

Vidíte, jak hluboká je nenávist židů k Ježíši? Odpověděl na všechny jejich otázky tak, že nebylo úniku. A místo, aby padli před Ježíšem na kolena a prosili o odpuštění hříchů, o milost, jejich nenávist se odkrývá víc a víc. Už tu nejde jen o teologickou debatu. Nyní přechází do útoku na osobní rovině:

Všimli jste si, jak často když lidem dojdou argumenty, rychle přejdou k osobnímu útoku?

Byli dva bratři. Oba přinesli Bohu oběť. Ale jedna byla pro Boha přijatelná, druhá ne, protože nebyla darována ve víře. Místo, aby Kain hledal, co udělal špatně a napravil to, jeho reakce byla osobní a násilná. Svůj hněv obrátil na svého bratra a zabil ho.

Je to jenom Boží milost, že se lidé pokaždé nepobijí, když se neshodnou. Asi tu nenajdeme dnes nikoho, kdo v životě zabil. Ale stejně tak těžko tu najdeme někoho, kdo nikdy nebyl ve svém nitru na někoho jiného tak naštvaný, že by to nejradši udělal.

A židé jsou na tom nyní úplně stejně. Kde dojdou argumenty, uchýlí se k osobnímu útoku:

  • J 8:48 Židé mu odpověděli: „Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?“

Prostě nám nemáš co říkat. Určitě jsi Samařan, což znamená, že není žid, ale je to pohan, člověk, který nemůže znát Boha, i když se tváří, že ano. Vmetli mu do tváře, cosi celou dobu myslí: My jsme ti pravověrní, a o tobě se to říct nedá. Náš předek, nebo-li otec, je Abraham. A o tobě se ví, že ani nikdo nezná tvého otce, protože ses narodil ze smilstva. A to je dodnes rozšířený názor mezi židy.

Tady se hrubé urážky těch lidí ale nezastavily. Pokračují dál ve výlevu svého hněvu, který odhaluje, co je skryto v srdci: jsi posedlý zlým duchem!

Ten, který je svatý, hříchu neučinil, jehož Duch je svatý a věčný, na toho nyní lijí tu nejhorší možnou špínu.

Představte si člověka, který zachránil anglickou královnu při pokusu o atentát. Nasadil vlastní život, aby ji uchránil. Nyní ho vedou ke královně na audienci. Jde si pro nejvyšší možné vyznamenání, které se v Britském imperiu uděluje za statečnost a odvahu. Jak tak slavnostně kráčí mezi špalírem lidí v nádherném sále, začnou se na něj slétávat shnilá rajčata a smradlavá vejce, bláto a kamení. Místo cti jen pokoření a hanba.

Ale Ježíš jde hrdě dál. On vzdává čest svému Otci, na sebe samotného nemyslí. Na sobě mu nezáleží, ale záleží mu na svém Otci, na Bohu, aby byl oslaven vším, co Ježíš dělá i říká.

A do toho zazní, co nikdo nečekal: kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky. (51)

Čekali bychom, že se bude Ježíš rozčilovat, bránit, osočovat protivníky? Čekali bychom takové jednání od kteréhokoliv člověka. Ale Pán Ježíš tak nejedná. Místo toho dále odkrývá nádheru spasení, které je připraveno pro každého, kdo mu věří.

Jestliže věříš Kristu, pak nejenže pro tebe platí všechny ty nádherné skutečnosti, o kterých jsme dnes již mluvili, ale to vše je korunováno Božím darem věčného života: kdo zachovává Kristovo slovo, kdo žije v poslušnosti Kristu, nezemře navěky.

Na této zemi musí každý člověk umřít, leda by ho Bůh vzal k sobě, jako to udělal s některými – třeba s Enochem. Ale to je smrt těla, které musí obléknout nepomíjitelnost. Jestliže budeš ve svém životě následovat Krista, když se stane tím, kdo tvůj život vede, když budeš žít tak, abys Jeho potěšoval, pak ta druhá, věčná smrt v ohnivém jezeře nemá nad tebou moc.

Židé tomu nerozumí: vždyť Abraham umřel, proroci umřeli a Ježíš tu říká, že kdo ho následuje ve víře, bude žít navěky.

Odpověď dává sám Ježíš v

  • Mk 12:26 A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův´? 27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"

Abraham je stejně tak živ u Boha, jako Mojžíš i Eliáš, se kterými se setkal Ježíš na hoře proměnění. jan toho byl svědkem spolu se svým bratrem Jakubem i s Petrem (Mt 17).

Pro židy byl Abraham už téměř dva tisíce let mrtvý. Ale on je u Boha živý! Zná Ježíše, protože tady na zemi za svého života Bohu uvěřil, že mu Bůh odpustí hříchy a zachrání ho. Nevěděl tenkrát všechny podrobnosti, jak a kdy to Bůh udělá, ale když v poslušnosti Bohu vzal svého zaslíbeného a milovaného syna Izáka, aby ho Bohu obětoval, Bůh sám ho zastavil a řekl mu:

  • Gn 22:16 "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17 jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel 18 a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu."

Abraham Bohu uvěřil a žil ve víře a poslušnosti Bohu. Ve víře se zaradoval, že Bůh sám připraví spasení. A on to udělal.

Bůh Otec vzal svého jednorozeného Syna, Ježíše Krista a na kříži tam na kopci za Jeruzalémem jej nechal přibít na kříž a zemřít. Jeho smrtí jsme zachráněni.

Stejně jako Abraham, který žil ve víře a poslušnosti Bohu. Proto je nyní u Boha živý navždy.

Odvraťte se nyní od svých hříchů a uvěřte Ježíši Kristu. Proste Boha o odpuštění a žijte z víry v poslušnosti Božímu slovu. Protože ten, který zde k vám mluví skrze stránky Písma, je ten, který viděl Abrahama.

Stojíte před samotným Bohem! A židé rozuměli tomu, co říká, proto vzali kameny a chtěli je na něj házet. Ale nechtěli to přijmout. Tak zůstali syny ďábla a spolu s ním budou odsouzeni.

  • J 8:58 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“

Už podruhé v této kapitole a popáté v Janově evangeliu slyšíme z jeho úst, kým Ježíš je: věčný Bůh. Poslechnete ho?

Je dobré a důležité jít k volbám a vybrat co nejlepší stranu, proto aby v naší zemi prosazovala právo a spravedlnost, abychom žili těch několik desetiletí svého života my a po nás naši potomci v pokoji.

Ale to nejdůležitější v životě je zbavit se otroctví hříchu. Protože ten, kdo se jako otrok hříchu narodil a také tak umře, bude jeho otrok navěky. A věčnost netrvá několik desetiletí, ta trvá věčně. Poslouchejte Ježíše: jeho evangelium a uvěřte mu. Vyznávejte mu své hříchy a proste o milost.

  • 1 J 1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Očištěni Kristovou krví staneme se svobodnými na věky!

PřílohaVelikost
j_831-59_-_osnova1.pdf211.97 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer