Proč otevíráme Lukáše (Lk 1,1-4)

Čtyři důvody pro studium Lukášova evangelia.

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 3. února 2008

Pokoj vám a milost. Dobré dopoledne vám všem.

Milí bratři a milé sestry máme dnes znovu vzácnou příležitost otevírat Boží Slovo. V 1Te 1 Pavel napsal věřícím v Tesalonice, nebo také v Soluni:

  • 1 Tesalonickým 1,4-5 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti.

Stále se setkávám s lidmi, kteří chtějí oddělit dvě věci, které zde Pavel napsal. Chtějí oddělit slova - slova Ducha Svatého, o nichž náš Pán řekl:

  • Jan 6,63 Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.

Tato slova chtějí oddělit od moci Ducha svatého a mluví o tom, že Boží Slovo může být zvěstováno bez moci, bez účinku, prázdně a planě. Ale podívejme se do Skutků apoštolů, jak to vypadalo, když apoštol Pavel přišel do Tesaloniky. Jsou tam popsány ty veliké a mocné věci, které se děly:

Skutky apoštolské 17,1-3 Dali se cestou, která vede přes města Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde měli Židé synagógu. Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil, vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. "A ten Mesiáš", řekl Pavel, "je Ježíš, kterého já vám zvěstuji."

Všimněte si toho, co dělal apoštol Pavel - křísil mrtvé? Uzdravoval nemocné? Vymítal démony? Dělal zázraky? Ne! Mluvil - to slovo v originále můžeme přeložit jako kázat, vykládat, zdůvodňovat nebo mluvit jak to máme přeložené my. Vykládal nebo vysvětloval a dokazoval, předládal jasné věci o Ježíši. To co bych chtěl nejvíce zdůraznit je, že to dělal z Písma. Všechna tři zde použitá slovesa se vztahují ke dvěma věcem - k základu, kterým bylo Písmo a k cíli, jímž byl Ježíš Mesiáš. A toto Pavlovo jednání nezůstalo bez užitku. Podívejme se ještě do dvou následujících veršů:

  • Skutky apoštolské 17,4-5 Někteří z nich se tím dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jediného Boha, a nemálo žen z významných rodin. To však naplnilo Židy hněvem a závistí. S pomocí několika ničemných lidí z ulice vyvolali srocení davu a tak pobouřili celé město. Pak napadli Jásonův dům a chtěli Pavla a Silase postavit před shromáždění.

Byla zde dvojí reakce na kázání a výklad Božího Slova. To je přesně to, o čem později Pavel napsal do Tesaloniky, že Slovo Boží k nim nepřišlo jenom ve slovech, ale v přesvědčivé plnosti. Jedněm lidem bylo evangelium mocí ke spasení a druhým vůní k smrti.

A tak vidíme, že musíme pečlivě zkoumat Boží Slovo, srovnávat jednotlivá místa a nespokojit se s nějakou lacinou, i když možná líbivou odpovědí. A tak jsem vděčný Bohu, že každý týden společně otevíráme Boží Slovo a vykládáme ho postupně, oddíl za oddílem. Jsem hodně povzbuzen tím, že mnoho z vás nechce zůstat jen na povrchu, ale jste odhodláni jít do Božího Slova a pečlivě ho zkoumat a studovat.

Dostali jsme se k dalšímu takovému mezníku v našem sboru, který nás - s Boží pomocí a z Jeho milosti posune o něco dále. V minulém roce jsme společně prošli tři knihy z Božího Slova - jednu ze Starého zákona - proroka Agea a dvě z Nového zákona - list Titovi a list Galatským. Všechny tyto knihy se soustředí především na budování církve nebo společenství Božího lidu zevnitř.

Nyní otevíráme další knihu Nového zákona, knihu, která by nás měla vést trochu dál. Jedná se o Lukášovo evangelium. V tomto dnešním kázání chci, abychom si ukázali na čtyři důvody, proč máme studovat právě Lukášovo evangelium. Jeden z těch důvodů je obecný, ale další tři jsou velice konkrétní a myslím, že jsou o nás, o našem společenství a ukazují na to, že Lukášovo evangelium je Boží Slovo pro nás právě v tomto úseku života našeho sboru.

O jaké důvody se tedy jedná?

1. Lukášovo evangelium je Božím Slovem. To je velmi obecný důvod a na základě tohoto důvodu můžeme říci, že je pro nás vhodné otevírat, číst a studovat jakoukoliv část Božího Slova - prostě proto, že to je Boží Slovo. Nic z této knihy nebylo vyškrtnuto jako nepoužitelné a nic není natolik důležité, abychom odsunuli nějak do pozadí to ostatní. Apoštol Pavel řekl, že:

  • Římanům 15,4 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

2. Lukášovo evangelium nás vede přímo ke spasení.

  • Lukáš 19,10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.

Lukáš představuje Ježíše, který hledá hříšníky a zachraňuje je. To je něco, co potřebujeme slyšet velice často, protože my sami jsme hříšníci. A je to také něco, co potřebují slyšet lidé kolem nás - totiž že je to jenom Ježíš, kdo má řešení pro jejich hřích.

3. Lukáš ukazuje na to, že jsme služebníky a tento důraz se mnohokrát v Lk opakuje:

  • Lukáš 17,10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.´

V minulém roce jsme se více soustředili do církve a na budování církve zevnitř - na upevnění základů o spasení z milosti pouhou vírou, mluvili jsme o osobní vydanosti místnímu společenství církve, o vedení církve a o dalších věcech. Nyní se potřebujeme soustředit na to, jak můžeme sloužit druhým - abychom byli dobrými služebníky našeho Pána.

4. Lukášovo evangelium soustředí naší pozornost od začátku až do konce na Krista. A to je přesně to, co tolik potřebujeme - strávit čas v blízkosti Ježíše, naslouchat jeho slovům, dívat se na jeho skutky, vidět jeho poslušnost až na smrt.

  • Lukáš 24,27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Pán sám ukázal učedníkům, co je tím nejdůležitějším v Božím Slově a my si to díky Lukášovu evangeliu budeme moci připomínat.

Toto jsou čtyři důvody, proč budeme otevírat právě Lukášovo evangelium. Mohli bychom určitě najít ještě řadu dalších, ale v tuto chvíli zůstaneme jenom u těchto. V průběhu toho, jak budeme procházet Lukášovým evangeliem, se zcela jistě objeví i další. Pojďme se nyní společně podívat blíže na tyto čtyři důvody.

Takže tím prvním důvodem bylo to, že Lukášovo evangelium je Boží Slovo. Sám Lukáš napsal:

Lukáš 1,1-4 Poněvadž se mnozí pokusili po pořádku sepsat vyprávění o těch věcech, ve kterých my máme plnou jistotu (neboť nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova), zdálo se i mně dobré, abych ti o tom po pořádku napsal, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno od začátku pečlivě vyhledal, abys poznal hodnověrnost těch věcí, jimž jsi byl naučen.

Máme tady nádherný zápis o tom, jak vznikalo Boží Slovo. A Lukáš tady poznamenává, že to, co zapsal, není něco, co by si vymyslel, ale všechno má od očitých svědků - a to nikoliv od „obyčejných“ svědků - ale od služebníků Slova. Tedy od takových svědků, kteří na toto své svědectví položili svůj vlastní život a v mnoha případech toto své svědectví také svým životem zaplatili.

Jedním z těchto svědků byl bezesporu apoštol Petr. On byl jedním z těch, kdo byli Pánu nejblíže, a byla řada situací, o nichž věděl jenom on a Pán. Vzpomínáte na tu situaci, která byla asi nejhorší v Petrově životě? Bylo to, když zapřel Pána Ježíše Krista - třikrát prohlásil - neznám tohoto muže. Všichni evangelisté tuto Petrovu zradu zaznamenávají. Ale jenom Lukáš popisuje jeden detail:

  • Lukáš 22,60-61 Petr řekl: "Vůbec nevím, o čem mluvíš!" A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát."

Tady střetly dva pohledy - Petrův a Ježíšův. Co viděl Petr v Pánově pohledu? Kdo jiný, než právě Petr, mohl o tomto vydat svědectví?

Pojďme se teď podívat na dvě místa v Písmu, která ukazují na Boží Slovo. To první je právě z pera apoštola Petra. V jistotě své blízké smrti napsal Petr „těm, kteří dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista“ (2Pt 1,1):

2 Petrův 1,16-19 Když jsme vám pověděli o moci našeho Pána Ježíše Krista a o jeho příchodu, nedrželi jsme se vymyšlených bájí, ale mluvili jsme jako očití svědkové jeho slávy. Tu slávu a čest přijal od Boha Otce, když k němu z velkolepé slávy zazněl hlas: "Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení." My jsme s ním byli na oné svaté hoře a ten hlas z nebe jsme sami slyšeli. Navíc tu máme nesmírně spolehlivé slovo proroků a vy děláte dobře, že se ho držíte jako lampy zářící v temnotách, dokud se nerozbřeskne den a ve vašich srdcích nevzejde jitřenka.

Otevřete si své Bible ve druhém listu Petrově (nebo můžete sledovat text v osnově, kterou máte) a podívejme se společně na to, co napsal apoštol Petr.

V 16. verši ujišťuje své čtenáře, že to, co jim předal, není nic vymyšleného, není to žádná báje ani mýtus, ale je to něco, co zakusil na vlastí kůži. Petr popisuje velebnost a slávu Ježíše, když byl před jejich očima proměněn na hoře. Petr tam byl. Petr na vlastní uši slyšel Boží hlas:

  • Lukáš 9,35 Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.

Ale Petr nechce, aby čtenáři jeho listu byli nějak na pochybách - bylo tady jeho ujištění, že jeho slova nejsou vymyšlená, bylo tady jeho svědectví, osobní zkušenost, ale podívejte se do textu, co chtěl Petr zdůraznit - v. 19.

  • 2 Petrův 1,19 Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

Tím se nám potvrzuje prorocké slovo nebo (NBK) navíc tu máme nesmírně spolehlivé slovo proroků. Petr říká - měl jsem velké zkušenosti s Bohem, který přišel v těle a nic z toho jsem si nevymyslel, ale to všechno, je jenom výsledek nebo odraz Božího Slova. Toho se pevně držte.

A tak tady máme Lukášovo inspirované svědectví, které přijal od očitých svědků a které Duch Svatý naplnil a ustanovil jako Slovo Boží.

Pojďme nyní otevřít druhý text z Božího Slova, který ukazuje něco podobného, ale jde ještě o trochu dál ve svých výzvách. V závěru svého života - všimněte si té podobnosti - v závěru svého života napsal apoštol Petr, že to pevné a spolehlivé, to na čem máme stavět je Boží Slovo. V závěru svého života podobně píše apoštol Pavel svému synovi ve víře - Timoteovi. Poslechněme si, co mu píše:

2 Timoteovi 3,10-4,2 10 Ty sis však osvojil mé učení, můj způsob života, můj záměr, mou víru, trpělivost, lásku a vytrvalost. 11 Poznal jsi pronásledování a utrpení, která mě potkala v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál! Pán mě ale ze všech vysvobodil. 12 Právě tak budou pronásledováni všichni, kdo chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši. 13 Se zlými lidmi a šarlatány to bude stále horší - budou svádět druhé, sami svedeni. 

Pavel píše Timoteovi, že je dobře vyučen, že si dokonce osvojil způsob života, víru, trpělivost, lásku i vytrvalost. Mimochodem - to je ohromná pochvala.

Timoteus měl ohromné zkušenosti v životě víry. A apoštol Pavel mu tyto zkušenosti připomíná. Jako kdyby mu říkal - nezapomeň na tyto zkušenosti. Ale vyvaruj se zlých lidí, kteří chtějí svádět druhé. Sami jsou oklamaní a klamou sami sebe i druhé.

14 Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil. Víš, že je to pravda, neboť víš, od koho ses učil.

Timoteus poznal Pavla jako důvěryhodného svědka - tato informace je pro nás zajímavá, protože jak si ukážeme příští týden, Lukáš, autor Lukášova evangelia, byl blízkým spolupracovníkem Pavla. Víš, od koho ses to naučil.

Přátelé, dáváme pozor, od koho se učíme? Je to taková výzva pro nás - dneska máme ohromný a v historii nevídaný přístup k informacím - ke knihám, k vyučování, kázání, … Ale víme jistě, o jaké zdroje se jedná? Ne vždy si to můžeme ověřit, ale neměli bychom toto varování brát na lehkou váhu.

Pavel tedy připomínal Timoteovi - zůstávej v tom, co ses naučil. A teď poslouchejte, jak pokračuje:

3,15-17 Od dětství přece znáš svatá Písma, která ti dokáží dát moudrost ke spasení skrze víru v Krista Ježíše. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu. 

Znáš Svatá Písma. Veškeré Písmo je vhodné, užitečné. Celé Písmo. Není ani kousek Písma, které by nebylo vhodné. To je výzva, co říkáte? Od dětství znáš svatá Písma. Můžeme se zeptat dětí, jestli znají Boží Slovo. Je povinností rodičů učit děti Boží Slovo. Celé Boží Slovo. Nemusíme se bát číst s dětmi Bibli - těžké pasáže ze Starého zákona. Nebojte se číst s dětmi Písmo, třeba list Římanům a mluvit s nimi o tom. Možná si říkáte, oni tomu nerozumí, ale my tomu rozumíme? Rozhodně ne vždycky.

Veškeré Písmo je vhodné - k učení, k usvědčování, k výchově a k nápravě ve spravedlnosti. A připravuje nás ke každému dobrému dílu. A proto Pavel pokračoval ve svém psaní Timoteovi:

4,1-2 Zapřísahám tě před Bohem a před Pánem Ježíšem Kristem, který bude soudit živé i mrtvé, až přijde nastolit své království: Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí.

Kaž Slovo. To je přesně to, co děláme, když otevíráme Lukáše.

Pojďme tedy k dalšímu důvodu, proč bychom měli studovat Lukášovo evangelium. Je to proto, že Lukáš nás vede ke spasení. Ke spasení z milosti. Lukáš má ve svém evangeliu deset kapitol, kteréí obsahují příběhy, které nenajdeme v ostatních evangeliích. Jedná se kapitoly 9 - 19. A v 19. kapitole nacházíme jeden ze známých příběhů - příběh celníka Zachea. My se s ním seznámíme blíže, až budeme procházet touto kapitolou, ale nyní chci upozornit na jediný verš z tohoto příběhu. V určitém slova smyslu je to jeden z klíčových veršů Lukášova evangelia:

Lukáš 19,10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

Chci zdůraznit tři věci z tohoto verše a vezmeme to od konce.

Tou první je něco, co zahynulo. V tomto příběhu se zjevně mluví o celníku Zacheovi. Ale ukazuje to dále - ukazuje to na nás. I my jsme byli mrtví ve svých vinách a hříších. Úplně mrtví, k smrti mrtví. Žádný život, žádná naděje, žádný smysl života.

  • Římanům 5,8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

My jsme byli mrtví a lidé kolem nás na tom nejsou jinak. A to co potřebují je slyšet evangelium o Božím Synu, který přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.

Druhá věc z tohoto verše - Ježíš hledá. Na jeho straně je aktivita. Ježíš není pasivní ani bezmocný. Je to právě naopak, jak jsme viděli. Ještě jeden verš z listu Římanům:

  • Římanům 5,6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.

Ježíš je ten, kdo je aktivní. Na jiném místě v listu Římanům čteme - není, kdo by hledal Boha. Přes tato jasná prohlášení, že to Ježíš, kdo nás hledá a že jsme to my, kdo naopak nehledáme, stále mnoho lidí mluví o svém hledání Boha.

Nemyslím si, že bychom tak nemohli mluvit, ale musíme jasně vidět tuto věc - nebyli jsme to my, kdo se vypravili na cestu za Bohem, ale byl to Ježíš, kdo se vypravil na cestu za námi.

Jan to řekl ještě jiným způsobem:

  • 1 Janův 4,10 Ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Ježíš hledá ztracené. Lukáš to popsal v jednom nádherném podobenství, které je zaznamenané v 15. kapitole. Je to známe podobenství o ztracených - o ztracené ovci, kterou pastýř hledá - opustí 99 a hledá jedinou, která se zatoulala. Hledá ji tak dlouho, dokud ji nenajde. A to je ta třetí věc, o které se chci zmínit. Ježíš přišel, aby hledal a spasil. On zachraňuje.

O ženě, která ve svém domě ztratila peníz a nedá pokoj, dokud neprohledá úplně celý dům a minci nenajde. Právě tak Bůh hledá ztracené a neskončí, dokud nebudou všichni vyvolení svatí shromážděni v jeho blízkosti.

A konečně je to známé podobenství o ztraceném synovi, které je tak moc o nás. Mladší syn naplival svému otci do tváře, když mu jinými slovy řekl, že by si přál, aby byl mrtev a mohl odejít s dědictvím. A tak mu otec vyplatil dědictví a syn odešel do daleké země, kde ho promrhal a hříšným způsobem utratil. Potom se nechtěl vrátit domů, ale věděl, že jako nádeník u svého otce se bude mít lépe než jak na tom je nyní. A potom čteme ta úžasná slova:

  • Lukáš 15,20-23 I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. Ale otec rozkázal svým služebníkům: Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí.

Víte co charakterizuje všechny tyto příběhy?

  • Lukáš 15,10 Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.

Radost ze spasení. Celé nebe se raduje, když jsou lidé zachraňovaní Boží milostí skrze evangelium.

A právě toto je důvod, proč máme studovat Lukášovo evangelium. Pojďme nyní ke třetímu důvodu: Lukášovo evangelium nás vede ke službě:

Lukáš 17,10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.

Lukáš nám jasně ukazuje, že jsme služebníci. Nic víc než služebníci. A Lukášovo evangelium nám na mnoha příkladech ukazuje, jak máme sloužit. Ježíš je vzorem dokonalého služebníka. Podívejme se na jeden příběh. Na otázku jednoho zákoníka, co má dělat, aby byl spasen, Ježíš odpověděl:

  • Lukáš 10,27 Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe.

Ale Lukáš říká, že ten položil další otázku - totiž, kdo je můj bližní? Přeci nemohu sloužit všem a milovat všechny. Co kdyby to byli lidé, kteří si to nezaslouží, které nemám rád, co kdyby to byl někdo jako bezdomovec nebo nějaký opilec, či Róm. Ale Lukáš poznamenává, že zákoník položil tuto otázku z jediného důvodu, protože se chtěl ospravedlnit. Prostě nechtěl sloužit lidem kolem sebe.

A tak mu Ježíš vyprávěl podobenství o milosrdném Samařanovi. Je to známé podobenství a nebudeme se jím teď zabývat, ale chci z něj připomenout jeden verš:

  • Lukáš 10,37 Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."

A to je moji milí výzva také pro nás. Abychom šli a prokazovali skutky milosrdenství lidem kolem nás. Proto budeme společně studovat Lukášovo evangelium.

A nyní se dostáváme k poslednímu důvodu našeho studia a tento důvod zastřešuje všechny ostatní. Písma svědčí o Ježíši, jsme spaseni jedině vírou v Ježíše Krista a díky němu můžeme sloužit druhým v lásce. A my se od něj chceme učit a v tom nám bude Lukášovo evangelium velikou pomocí, protože bude znovu a znovu usměrňovat náš pohled na Pána. Když se Ježíš setakl se svými učedníky v neděli vzkříšení, byli zmatení a smutní a nevěděli, co mají dělat. Podívejme se, co udělal Ježíš:

Lukáš 24,27 Začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 

Znovu to tady slyšíme - veškeré Písmo, celé Písmo svědčí o Kristu.

  • Jan 5,39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Ježíš je hlavním tématem Božího Slova. Není to zákon, nejsou to smlouvy, není to desatero, není to morální život - je to Ježíš Kristus.

Jenom v Něm je život - a to jsme si dnes ukázali - pro každého, kdo v Něj věří. A Lukášovo evangelium nám zde může být o to bližší, že mluví opravdu ke všem - od malých dětí, přes větší děti, dospělé, muže, ženy - v Lukášově evangeliu vystupuje celá řada žen, které jsou spaseny skrze víru v Ježíše Krista. Jsou zde mladí i staří, bohatí i chudí. Mezi všemi Ježíš hledá a zachraňuje to, co zahynulo.

A my ho v tom chceme následovat. Chceme se řídit Jeho příkladem a sloužit druhým v lásce.

Proto vás chci vyzvat - pojďte ke Kristu. Musíme strávit čas u Jeho nohou, u Jeho kříže, před Jeho obličejem. A jako Petr zachytil jeho pohled tak také my potřebujeme zachytit pohled Ježíše. Může se nám to podařit podobně jako Petrovi - u ohně společně s nepřáteli Pána - ale vzpomeňte na Petra. Vyšel ven a hořce se rozplakal. Ale nebe se radovalo, protože Petr potom hledal v pokání Pána a jeho milost. A znovu je to Lukáš, který zaznamenává, že se Petr to ráno při vzkříšení setkal s Ježíšem. Nic víc o tom nevíme, ale po své zradě měl Petr soukromé setkání se vzkříšeným Pánem.

Nebo se nám to může podařit podobně jako Petrovi na hoře proměnění, kde spatřil slávu Pána Ježíše a slyšet Otcův hlas - toto je můj milovaný syn, toho poslouchejte. On je náš Pán, my jsme jeho služebníci.

Chci vás povzbudit, abyste se ponořili do Lukášova evangelia. Přečtěte si ho. Chci vás povzbudit, abyste si ho přečetli v kuse, celé najednou. Najděte si tichý čas, kdy budete jenom s Pánem a jeho Slovem a přečtěte si celé Lukášovo evangelium.

Pro každého z vás, kdo ho takto přečte, tady budu mít příští týden zvláštní odměnu. Modlete se, aby to mohlo být stejně, jako zapsáno v Lukášově evangeliu.

  • Lukáš 24,45-48 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky.

Amen.

Osnova kázání

Otázky ke studiu