pustina

Všechno začíná v pustině s Pánem a modlitbou! Lk 5, 15-16

Lukáš 5:15 Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí. 16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Úvod

Buďte pozdraveni políbením pokoje sestry a bratři! Vítám i případné hosty a každého, kdo hledá odpovědi na otázky své existence. Toho, proč tu jsme. Za jakým účelem. Člověk byl stvořen k Božímu obrazu, ne tak, že by snad Bůh nám byl nějak v čemkoli podoben. Bůh opravdu není jako člověk. Ale stvořil nás tak, že jsme duchovní bytosti. Stvořené ke službě Bohu a k oslavování Boha. Nejsme jenom duch, jako Bůh nebo andělé. Jsme v těle. Ale zároveň jsme duchovní bytosti, schopné žít v přímém vztahu s Bohem, který je Duch a chce, aby Ho lidé uctívali v Duchu a v pravdě. J 4, 24;

Hříchem Adamovým byl celý svět spolu s lidmi v něm stržen do pádu. Vztah člověka k Jeho Stvořiteli je zničen. Mezi Bohem a lidmi je ze strany lidí nepřekonatelná propast, protože lidským srdcím od doby pádu vládne nenávist a nepřátelství k Bohu, k pravdě, k pravému světlu a ke všemu dobrému, co je z Boha, od Boha a Boží! Nevěříte? Potom pohlédněte na Golgotu. Na to, co se stalo na kopci u Jeruzaléma. Když Pilát na naléhání i vyhrožování zástupů vydal Pána Ježíše k popravě, čteme dále v Janovi:

  • Jan 19:16 Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. 17 Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. 18 Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.

Lidem v srdcích vládne neskutečné zlo! Svět říká: „Člověk je v jádru dobrý, i když dělá zlé věci!“ Ale to je v přímém rozporu s Božím slovem, které říká, že člověk se nestává hříšníkem, protože hřeší. Ale proto, že již je hříšníkem ze své vnitřní podstaty a rodí se již jako hříšník, proto ve svém životě hřeší!

  • Žalmy 51:7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.

 

  • Marek 7:21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."

David v žalmu 51 neříká, že ho jeho matka počala ve smilstvu, nebo dokonce v cizoložném vztahu. Ale potvrzuje slova z Římanům páté kapitoly, že v Adamovi všichni zhřešili a mají už od početí hříšnou Adamovu přirozenost. A apoštol Marek jasně svědčí, že podstata přirozeného člověka je zasažená ve všech oblastech a úplně porušená zlem a hříchem, je zlá a je hříšná!

Tam na Golgotě to byly prvním místě mé hříchy, které Pána přibíjeli na kříž, mé ruce! Bylo to mé nepřátelství, plné zloby a zášti proti Božímu Synu! Nepřátelství, které pořád ještě přebývá v tomto mém těle a neustále bojuje proti Pánu Ježíši a Božímu zákonu. A tuto neblahou pravdu musí o sobě poznat a přijmout každý člověk na této zemi, a jednou ji každý přijme. Někdo v tomto věku, v pokání a při znovuzrození. Druhý na soudu s pláčem a skřípěním zubů, ale na pokání a milost bude už pozdě!

 Poznání naší hříšnosti a bídy je zdrojem velikého zármutku našim duším. Když si uvědomujeme, že poklad nesmírné ceny, evangelium, máme v chatrných hliněných nádobách. Ve kterých pořád sídlí jidášovská zrada, zaměřená proti našemu drahému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Zároveň je toto poznání pro nás dobré. Protože nás jasně činí závislými na nesmírné dobrotě a milosti našeho nebeského Boha Otce a Pána Ježíše Krista! A tak se naše naděje neupíná k nám a k naší zlé chabosti. Ale k veliké, nekončící a neutuchající milosti Boží! Vždyť Písmo učí, že…

  • Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Pojďme do Božího slova, abychom poznávali milost a slitování našeho Boha Otce a Spasitele Ježíše Krista. Nebudeme dnes pokračovat v Římanům. Ale půjdeme do Lukáše.

Lukáš 5:15 Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí. 16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Odkazy: J 1, 16; 4, 24; 19, 16-18; Ž 51, 7; Mk 7, 21-23;

Kde je Ježíšova sláva?

I. Boží Syn nemohl zůstat světu a lidem skrytý!

Náš text dnes začíná těmito slovy:

  • Lukáš 5:15 Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.

Sledujeme našeho drahého Pána Ježíše v okamžiku, kdy v jednom městě před ním padá tváří k zemi jeden muž plný malomocenství. Vidíme to ve verši dvanáctém. Padnout tváří k zemi před někým, znamená vrhnout se doslova na zem, lehnout si tváří k zemi. Je to výraz naprosté pokory a oddanosti, kdy dáváte sám sebe plně do rukou toho, před kým padáte na tvář! Tváří k zemi se padá pouze před někým, kdo má nade mnou absolutní moc. Před vládcem, který má absolutní moc nad lidmi ve svém království. Před svým pánem, jehož jsem otrok a kterému patří můj život a vše v něm. Před soudcem, když jsem spáchal hrdelní zločin a on rozhoduje o mém bytí, či nebytí! Malomocný muž z Boží milosti musel dobře vědět, koho má před sebou!

Věděl, že Ježíš je Pán, možná nevěděl to vše, co mi dnes o Kristu. Ale dobře rozpoznával Jeho autoritu. Jasně chápal, že tento muž, před kterým padá na tvář, je jediný, kdo má moc ho očistit a uzdravit! Jeho situace byla totiž zoufalá a v Izraeli beznadějná. Jediné, co mohlo pomoci, byl Boží zázrak. Proč?

Malomocenství je starozákonní obraz ukazující na úplnou zkaženost člověka pádem a hříchem. Tak, jak malomocenství totiž ničí tělesně člověka, tak stejně zhoubně ničí hřích duši člověka! Tak, jako bylo v té době malomocenství neléčitelné, je i hřích prostředky světa neléčitelný. Tak, jako se fyzicky rozpadal člověk, olupovala se mu kůže, dělali se mu po těle vředy a postupně odehnívali části těla. Tak stejně nakládá hřích s naší duší, až je v úplném rozkladu a rozpadu. Malomocný člověk byl úplně odloučen od společenství Izraele a tím i od Boha. Stejné důsledky má v našich životech i hřích. Ničí všechny naše vztahy s lidmi a se světem, odděluje nás od nejbližších a odděluje nás i od Boha! Písmo učí ústy Pavla nejen korintské.

  • 1 Korintským 6:9 Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, 10 ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.  

Bůh, který je spravedlivý nás povolává ke svatému životu. To, jestli jsme poznali Pána Ježíše poznáváme pouze po jediné věci. Podle posvěceného života poslušného Kristu. Jestliže svět žene do zhouby zvrácená touha hříchu, jak čistě a svatě musíme žít my, kteří říkáme, že jsme poznali Pána? Tak se ptá Písmo skrze apoštola Petra ve 2 Pt 3, 11. Pán Ježíš je veliké světlo, které tma nepohltila a nepohltí. Pán Ježíš je pramen živé, všeoživující čisté vody, které pokud se žíznivý napije, již nikdy nebude žíznit. Dokonce i z něho samotného začne tento pramen živé vody vyvětrat. Janovo evangelium.

  • Jan 7:37 V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! 38 Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo."

Ve chvíli, kdy se náš Pán narodil do tohoto temného světa, nemohl zůstat tomuto světu skrytý i kdyby chtěl. Když Pán Ježíš jako teprve dvanáctiletý zůstal v chrámě a rodiče Ho hledali, co čteme?

  • Lukáš 2:46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. 47 Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.

Veliké světlo v temném místě bude prostě zářit a prozáří temnotu. Bohatý pramen čisté vody v místě, ke před tím byl jen suchopár také neunikne pozornosti. Bude vidět. Protože v jeho blízkosti okamžitě vzejde bohatý život a ten se bude šířit podle hojností pramene!

V páté kapitole Lukášova evangelia se opakuje několikrát stejný obraz. Ukazuje veliké množství lidu. Celé zástupy hrnoucí se k Pánu Ježíši. Vidíte to v Lk 5, 1; 5, 15; 5, 19 i v 5, 29 na veliké hostině u celníka Léviho. Celé zástupy přicházeli k Němu, následovali Ho. Doslova Ho pronásledovali všude kam se hnul! Lidé až doposud chodící v temnotě spatřili veliké, nádherné a život dávající světlo. Lidé chřadnoucí a hynoucí žízní na poušti světa se doslechli o pramenu života a vydali se k Němu, aby se z Něj sami napili!

Přestože Pán Ježíš přikazuje očištěnému, aby o něm nikomu nic neříkal, ale obětoval kněžím na svědectví, nemohl zůstat skrytý Pán slunce, měsíce i hvězd, Jehož světlo je světlem života všeho stvoření. Nemohl zůstat bez povšimnutí pramen živé vody na poušti, uprostřed zástupů žíznivých! To je náš dnešní první verš:

  • Lukáš 5:15 Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.

Táhne nás Ježíšovo světlo stejně, bratře, sestro? Dychtíme po Něm jako žízní hynoucí jelen po čerstvé vodě? A jsme bratře, sestro ty a já lidem kolem nás, podobným světlem a oázou čerstvé vody? Září v nás život Ježíšův, tryská z nás voda a slovo života, evangelium?

II. Boží Syn nehledá slávu zde na zemi a u lidí!

Náš Pán a Spasitel září jako miliardy sluncí dohromady! A voda, jíž je pramenem je skutečné tou vodou živou, podobnou té, která se objevuje v pohádkách! Ale mnohem vzácnější a mocnější. Živá voda v pohádkách jako je ta o Zlatovlásce sice přivede mrtvého k životu, ale ten po čase musí opět zemřít. Voda Pánova je mnohem mocnější, dává život věčný, hasí věčnou žízeň duchovně mrtvých před Bohem. Žízeň po pravém životě v živém obecenství se svým Stvořitelem. K tomu totiž byl člověk Bohem stvořen!

Proto Pán nemohl zůstat skrytý před očima lidí. Světlo nelze v temnotě utajit, ani pramen vytrysklý na poušti nemůže ujít pozornosti žíznivých. Ale jak na to Pán Ježíš reaguje? Na všechnu tu pozornost těch davů? Už na příkladu malomocného je vidět, že Pánovým záměrem není užívat si té veliké pozornosti. I náš dnešní druhý verš ukazuje na to, že Pánovi nejde o slávu u lidí. Když ho všude stíhali zástupy, co dělal, Nechal se oslavovat? Ne.

  • Lukáš 5:16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

On nepřišel, aby hledal slávu u lidí a oslavoval sebe. Ježíš je pravdivý, On sám je Pravda. V sedmé kapitole Janova evangelia stojí tato Pánova slova.

  • Jan 7:18 Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.

A o kus dále v kapitole osm Ježíš říká, že On sám nehledá svou slávu, ale Otec ji pro Krista hledá a Kristu ji dává. Ježíš tedy má svou slávu u Otce a v tom, že nepřišel plnit svou vůli, ale Otcovu! Když se zamyslíme nad následujícími oddíly, poznáme, jak neskonale moudré je Kristovo počínání a konání. Když vše dává do rukou toho, který Ho poslal a neočekává nic od nikoho, protože vše má od Otce a v Něm. Podívejme se nyní do Písma na dvě místa. Když vjíždí Ježíš do Jeruzaléma děje se toto.

  • Jan 12:13 Vzali (přítomné zástupy) palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský."

Další místo v Písmu o několik kapitol dále.

  • Jan 19:14 Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: "Hle, váš král!" 15 Oni (přítomné zástupy) se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!"

Zástupy lidí jeden den chválí, a další den volají, ukřižuj Ho! Obecně vzato to jsou ti samí lidé. Ty samé zástupy, které se tlačily na Pána Ježíše a všude Ho v podstatě ne následovaly, ale pronásledovaly. Pochopte to dobře, ten dav není identický hlava po hlavě, ale jde o ty samé zástupy lidí.  Pán Ježíš ví, že sláva od lidí je pomíjivá ještě více než jepice zrozená za letního dne, jejíž život na sklonku téhož dne končí! On nehledá pomíjivost, ale věci věčné hodnoty. Není pokrytcem, který by jiné něco učil a sám činil opak.

  • Matouš 6:33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Zástupům, které se na Něj všude tlačily říká: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný;" J 6, 27;

Zeptám se vás jednu otázku vícero způsoby. „Kde stojíte vy?“ Čí slávu hledáte, svou anebo Boží, Kristovu? A snažíte se líbit lidem, anebo Bohu, Kristu? Je to důležité milovaní! Jsme ti, kteří Pána Ježíše následují, nebo ti, kteří Ho spíše pronásledují jako ty zástupy, pro vlastní prospěch a užitek tady a teď? Nebo padneme tváří k zemi jako ten malomocný, protože jsme si z Boží milosti v pravdě uvědomili, koho máme před sebou?

Jaký je náš postoj?

  1. Postoj soustředěný na senzaci vzbuzující moc? Která je nadpřirozená, ale zároveň tento postoj jasně ukazuje, že vůbec netušíme, koho to máme vlastně před sebou? Ten jediný a velký On nás nezajímá. Jen ta senzační nadpřirozená moc, co se u Něho projevuje? Tu potřebujeme, ne Jeho!  „Hele támhle stojí ten, který všecky uzdravuje, hurá na něj a hurá za ním, ať nás uzdraví, hned!“

 

  1. Anebo víme, kdo je Pán Ježíš, že je naší jedinou nadějí? Trpělivě ho očekáváme, vyhlížíme, voláme k Němu, jdeme k Němu? Kvůli Němu samotnému, abychom Mu vzdali čest, která mu náleží? A když se přiblíží nám a my k Němu, padneme před Ním tváří k zemi a postoj našeho srdce je: „Pane dobrý! Pane prosím očisti mne, vždyť chceš-li to učinit, kdo by ti v tom drahý Pane mohl zabránit!“

Hledám svůj prospěch a užitek, abych si dále mohl ve zdraví a hojnosti žít dál podle své vlastní vůle a pro svou slávu? Anebo hledám Jeho samotného a Jeho slávu? To první vede ke smrti! To druhé je vzácné, jen jeden malomocný proti desetitisícovým zástupům. A jen těm druhým Pán odpovídá: „Ano, chci, buď čist!“

Odkazy: 1 K 6, 9-10; 2 Pt 3, 11; J 7, 37-38; 7, 18; 12, 13; 19, 14; 6, 27;Lk 2, 46-47; Lk 5; Mt6, 33;

Tiché místo s Bohem Otcem a Pánem Ježíšem!

I. Měj svoji pustinu!

Vidíme, že verš šestnáctý ukazuje na to, že Pánův pokrm nebyla Jeho vlastní vůle a sláva, ale vůle a sláva Otce, který Pána Ježíše posílá! Ale ten verš nám toho může říci mnohem více! A já se budu snažit, abychom viděli i další bohatství Boží dobroty, slávy a užitku. To vše je ukryté v tomto verši. Pán ježíš ve chvílích, kdy na Něho velké zástupy vytvářeli tlak, dělal jednu věc. Nepodlehl tomuto tlaku a pokušení, ale odcházel na pustá místa, aby se modlil.

  • Lukáš 5:16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Jak jiné to je, že? Jiné než u každého dalšího člověka, že? Kdyby tam stál kdokoli z nás, neužíval by si té přízně davů? Alespoň trošičku, takhle malinko? Alespoň na oka mrknutí, ne? A někteří z nás, ti by se nedokázali odtrhnout! Tolik by byli uhranutí tím, že ty davy přišli za námi. Kvůli mně třeba, by nemuseli chodit ani davy. Skupina několika lidí, tři, pět, deset, dvacet. A už bych měl pocit, jaký jsme to velký král a guru. To je má stará přirozenost. Ta lehce prodejná pouliční holka. Člověk chce být obdivován, obletován druhými. Aby rostl pocit jeho ega, že je vlastně dobrý, obdivuhodný, láskyhodný. Tolik se obelháváme! Přitom každý z nás je přesným opakem těchto vlastností. Jsme zlí, opovrženíhodní a zavrženíhodní.

  • Římanům 3:23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;

A pak přijde On. Dar Boží lásky a milosti. Jednorozený a Jediný. Syn Boží a Syn člověka. Beránek Boží, svatý, krásný, zářivý, bez poskvrny. Pramen vody křišťálově čisté, věčnou žízeň hasící. Lev z Judy, před kterým třesou se nebesa i země. Božský Bohatýr z nebes, na Jehož ramenou spočinula vláda! Jediný hoden je vší chvály a uctívání. On je skutečný Král králů a Pán pánů. Jeho vladařská moc není závislá na počtu těch, co Ho následují. Může všechny zničit a stvořit znovu, nebo povolat k uctívání haldy kamenů!  I kdyby ani jeden z lidí za Ním nešel, On nepřestane být tím, kým je. Skutečným Pánem! A co dělá tento Člověk, Pán a Bůh?

  • Lukáš 5:16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Ježíš se chová naprosto iracionálně v tomto světě! Pustina. Místo, kde ani lišky nejsou, aby vám řekly: „Pavle dobrou noc!“ A my bychom řekli: „Dobrou liško, dobrou! Nebo vlastně počkej liško! Jak tu mám klidně spát, když celou noc lovíš myši!“

Jenže v pustině, kam odcházel náš drahý Pán Ježíš se modlit, tam není ani ta liška. Není tam nic! Pusto a prázdno. Jako na počátku země. A v tom je právě ten klíč. Poslouchejte.

  • Genesis 1:2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

Duch Boží je přítomen! Bůh sám je přítomen. Pustina ne - pustina. Nebylo nic, ale byl Bůh. Stvořil zemi a na ní nebylo nic, než pusto a prázdno. Ale Bůh tam byl! Půjdete-li do pustiny. Potom se připravíte o vše dobré, co svět nabízí. Budete sami bez lidské přítomnosti. Dokonce tam může chybět i mnoho krásných věcí ze stvoření. Zvířata, stromy, květiny. Pustina je nehostinná. Je to poušť bez vody, dobrého jídla. Nebude tam spousta dobrých, krásných a pro život příjemných i užitečných věcí. Ale Bůh tam bude! A čeká na vás! Na místě, kde budete jen a jen s Ním. A nebude vás nic od Něho rozptylovat a odvádět. Pustina je takový absolutní půst naprosto od všeho a všech! O to více budete na takovém místě pro Boha a s Bohem.

Pán Ježíš to věděl. Jako dokonalý člověk je nám i v této věci příkladem k následování. Je dobré ho napodobovat a chodit na pustá místa kvůli Němu, za Ním a Otcem. A trochu vás teď zaskočím. Máte takovou pustinu? Svou oblíbenou? Kam za vámi nikdo nesmí a nepřijde? Kde nestrpíte nikoho, ani své nejbližší, své děti? Ani svého muže, dokonce bratři ani svou ženu? Jen Bůh je tam a čeká jen na vás? Jsou chvíle, kdy Pán požaduje, abychom se zřekli úplně všeho a všech. Bůh musí být vždy ten první!

  • Lukáš 14:25 Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: 26 "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.

II: Naplň ji chválou, uctíváním a modlitbou!

Najděte si takovou pustinu! Vyděsil jsem vás? Nebojte se. Neženu vás ani na Saharu, ani na vrcholky Himalájí! Takové místo může být ve vaší blízkosti. Ve vašem domě. Ale především je to vnitřní záležitost vašeho srdce. Pokud nebude toto místo ztišení, kde jste jen vy před vaším Bohem a Pánem ve vašem srdci, kam nesmí nikdo jiný z lidí vstoupit, ani žádná jiná věc. Potom pravděpodobně nebude existovat ani žádné vnější místo, pustina, kde budete jen vy a Bůh! I kdybyste nakonec šli až na Saharu, až na vrchol Himalájí.

Je dobré mít takové místo. Když tlak světa a lidí je velký a stává se pokušením. Když tlak hříchu je velký a poráží nás. Když potřebujeme občerstvit kvůli únavě, rezignaci, depresím. Když jsou naše cesty pokřivené a potřebují narovnat. Když si potřebujeme srovnat priority. Když potřebujeme zkoumat sami sebe a svou víru. A myslím, že byste mi dokázali dát další mnohé důvody, proč mít takové místo, kde na mne čeká jen Bůh a nic jiného. Proč to tak je? Poslouchejte apoštola Petra.

  • 1 Petrův 5:7 Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.

Vidíme, jak je Bůh dobrý? Ukažte mi cokoli, s čím za Ním nemůžete přijít? Někdo možná řekne: „Nemůžu za Ním přijít s hrůzami, které vidím ve svém srdci. Tam vidím ohavnosti, za které se stydím. Vždyť v mém srdci nejsou jen samotné hříšné sklony a náchylnost k nim! Ale dokonce tam vidím nejen náchylnost, ale i náklonost, a dokonce u některých hříchů bratře, dokonce lásku k nim!“  Ano, vím, ze své vlastní zkušenosti a z pohledů do mého vlastního srdce, milovaný bratře, milovaná sestro! Jeden zbožný a obdarovaný bratr, jehož knihu nyní čtu řekl, parafrázuji:

„Nemusíte se bát toho, co je ve vašem srdci, protože o vás nemůže být odhaleno vám ani jiným nic, co by už nebylo dávno odpuštěno a přikryto vzácnou a drahou krví Spasitele a Krále Ježíše Krista!“

Tato slova jsou pravdivá, protože svůj základ mají v evangeliu našeho drahého Pána Ježíše. V evangeliu, které je mocí ke spasení pro každého, kdo věří! A navíc, odhaluje vám Bůh tyto strašlivé věci ve vašem srdci? A proč to dělá? Aby vás zdeptal, zničil a dohnal v zoufalství kdo ví kam? Naprosto ne! Miluje vás! Tou stejnou a plnou láskou, jakou miluje svého Syna Ježíše! Jeho myšlenky o nás jsou myšlenky o pokoji. O posvěcení a o tom, že dojdeme plnosti slávy Boží v Kristu Ježíši. Ti, v jejichž srdci byly, a ještě jsou tak hrozné věci, jako náklonost ke zlu a láska ke hříchu. Ti se budou jednoho dne podobat Kristu! Není to nadmíru nádherné a přemáhající, drazí bratři a sestry? Co uděláme s touto pravdou, jak ji uchopíme? K čemu nás povede?

Musí nás vést jen na jedno jediné místo a k jedné jediné věci! A to ke chvále a uctívání! Poslouchejme žalm stopadesátý.

  • Žalmy 150:1 Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, 2 chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! 3 Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, 4 chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, 5 chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály dunivými! 6 Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.

Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina. Boha jediného, Boha živého a pravého. Boha strašlivého ve svém hněvu, že běda každému svévolníkovi, který upadne do Jeho rukou! Boha tak milosrdného, slitovného a dobrého, že největší je ve svém milování, ne v hněvu, ale v lásce.

  • Žalmy 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Drazí v Kristu, vy máte nesmírnou moc ve svých životech díky Ježíši Kristu! Chcete, abych vám o ní řekl? Vy máte k dispozici moc změnit i tu nejhorší pustinu v místo modlitby, chvály a uctívání! V místo pravého života! Na Sahaře, v Himalájích, v Mariánském příkopu na dně oceánu. Všude to rozkvete jako zahrada Eden, zahrada rajská. Když zazní chvála z úst nového stvoření v Kristu. Když zazní uctívání a modlitba! A i největší pustota ve vašem srdci stane se rozkvetlým a ovocem nesoucím sadem, když se tam sejdete s Bohem v pokoře, modlitbě, uctívání a chvále!

Odkazy: Ř 3, 23; Gn 1, 2; Lk14, 25-26; 1 Pt 5, 7; Ž 150; 130, 3-4;

Každá cesta, služba a zápas začíná na kolenou a modlitbou!

I. Každou svou službu Bohu začni modlitbou!

Odcházejte duchovně i fyzicky na pustá místa, kde budete jen s Bohem, jako Pán Ježíš, A naplňte je životem. Modlitbou, chválou a uctíváním! Modlitba je základním krokem víry. Jestli znám pravdu o svatém Kristu a o svém hříchu, musím se modlit a začínat i končit každý den, každý krok a každou službu, věc na modlitbách!

  • Efezským 6:18 V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,

Pavel nám dává tento příkaz. Dobrý příkaz a jde nám také osobním příkladem. Podívejme se na úvody jeho listů.

  1. Římanům 1:9 Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji 10 při všech svých modlitbách…

 

  1. Koloským 1:2 Božímu lidu v Kolosách, věrným bratřím v Kristu: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho. 3 Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista,

 

  1. 1 Tesalonickým 1:2 Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách;

 

  1. 2 Timoteovi 1:3 Děkuji za tebe Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když na tebe neustále myslím ve svých modlitbách ve dne v noci.

 

  1. Filemonovi 1:4 Děkuji svému Bohu a stále na tebe pamatuji ve svých modlitbách,

 

Vidíme Pavla, jak se modlí za celé sbory, ale i za jednotlivce. Neustále také celou církev k modlitbám vybízí ve všech svých listech. On následuje příkladu svého drahého Pána. Pán Ježíš je mu tak drahý a evangelium Krista je takovým bohatstvím Pavla, že on sám se naprosto vydává Pánu a je s ním ztotožněn ve svém srdci a ve své vůli. Nemá svůj život, ale jeho životem je Pán! Nemá svou vůli. Tak jako Pán Ježíš říká, že má pokrm, který svět nemá, činit totiž vůli svého Otce. Tak apoštol Pavel má za svůj pokrm vůli Krista, a tedy vůli Boha Otce. Úžasná, dokonalá jednota.

Vím, to je apoštol Pavel, ten nejznámější apoštol. Apoštol pohanů. Kéž by v mém životě byla vždy stejná touha a jednota s Pánem Ježíšem i Bohem Otcem. Lenost, ignorance, pýcha, neznalost Pána a chabé pochopení evangelia našeho Spasitele Boha. Málo vidím, chápu a rozpoznávám Boží svatost a svou bídu a hříšnost! Pořád v mém životě proto má prostor zanedbávání modlitby. Myslím, že mohu žít a sloužit ze svých sil. Běda mi! Vždyť Písmo říká:

  • Jan 15:4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.

Skutečně si ratolest, která žádnou ratolestí nebyla, dokud ji Bůh sám nenarouboval na pravý vinný kmen v tělo Kristovo. Skutečně si myslí, že může růst, sílit a nést ovoce bez tohoto nezbytně nutného naroubování a spojení? Že může čerpat sílu k životu jinde?

Ale Bůh je milosrdný, plný soucitu a slitování. Věděl o mě všechno ještě před mým narozením! Před mým obrácením! A má řešení, má lék. Má terapii. Ví, že jsem takový, jak mi dává vidět. A ještě horší, než vidím! Říká:

 „Pros a bude ti dáno, tluč a bude ti otevřeno. Což vyženu kohokoli, kdo ke mně přichází. Ne! Což jsem neřekl, nikdy tě neopustím, nikdy se tě nezřeknu? Najdi si Pavle osamělé místo ve svém srdci, i ve svém okolí. Místo, kde budu jen já a ty a modli se, uctívej Mě a chval Mě! Pak porosteš v poznání Mě, Mého Syna i svého hříchu, tak budeš pevněji a pevněji vrůstat do Mého Syna Ježíše a budeš Mu stále více podoben, v modlitbě, chvále i uctívání!“

Málo se modlíte? Jděte na pustá místa, chvalte, uctívejte a modlete se! Tak bude vaše služba pravá, věrná a obstojí. Podívejte se, co dělal sám Boží Syn, jste snad větší, než On?

  • Lukáš 5:16 On … odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

II. A moc Páně bude s tebou!

V jedné chvále zpíváme následující slova: Má síla umdlévá dříve, než k službě dospěje. A je to pravda milovaní o každém z nás. O někom více, o někom méně. V zahradě Getsemanské i nejbližší Ježíšovi učedníci a přátelé spali a spali a spali. A Pán Ježíš se modlil. Modlil se tak, že ronil krvavý pot! Lukáš říká:

  • Lukáš 22:44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

Ježíš říká učedníkům, že jejich duch je odhodlaný, ale tělo slabé. Oni ve své mysli byli rozhodnuti být s Pánem, podpořit Ho svou vlastní modlitbou, ale tělo je zrazovalo. I jejich služba Pánu se tříštila dříve, než začala. A je to pro nás dobře, jinak by se mohl najít nějaký mluvka, který by tvrdil, že Pán obstál díky tomu, že se Jeho učedníci za Něj v Getsemane modlili! Ale naše spása přesto stojí na modlitbách člověka. Když si uvědomíme, že náš Spasitel byl naplno člověkem, jehož lidská přirozenost nebyla umenšená Jeho Božstvím. Dojdeme k poznání, že Ježíš to prostě neměl jako člověk ulehčené tím, že byl a je i Bůh! Proto odcházel na pustá místa se modlit, chválit a uctívat Otce. Pro své plné lidství. Lidství, které potřebuje být pevně zakotveno v modlitbě, chvále a uctívání. To je náš vzor, do kterého máme růst! Nikdo z nás nebude tvrdit, že rosteme do podoby Krista Boha. Nejsme a nikdy nebudeme bohové! Ale Písmo říká.

  • Efezským 4:10 Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. 11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 12 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, 13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

Zralé lidství. To je to, do čeho rosteme. V tom budeme Ježíši podobní. V plném, zralém lidství, které je pevně zakotvené v modlitbě, ve chvále a uctívání našeho Stvořitele! A máme nádherné zaslíbení od samotného Pána Ježíše, které nás všechny musí posilovat a povzbuzovat v životě a ve službě Bohu.

  • Jan 14:12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.

Budete sytit hladové? Ano, jste povoláni k tomu, abyste utišili hlad po chlebu života, po Kristu a Jeho evangeliu, po Božím slově! Nejprve svůj, ale i druhých. Kdykoli tedy Krista zvěstujete a vykládáte Jeho slovo, sytíte hlad lidských duší, aby nezemřeli!

Budete uzdravovat nemocné? Ano, jste povoláni, abyste uzdravovali nemoc hříchu. Nejprve u sebe, ale i u druhých. Aby lidské duše nakonec na tuto nemoc nezemřeli. Kdykoli tedy zvěstujete Krista, evangelium a kážete Boží slovo, jste lékaři lidských duší.

Budete křísit mrtvé? Ano. Jste povolání, abyste křísili a jako zástupci Krista povolávali z duchovních hrobů lidi tím, že zvěstujete Krista, evangelium a kážete Boží slovo! 

Zakončíme dnešní kázání pohledem do Lk 5, 17. Všimněte si toho, co stojí na jeho úplném konci.

  • Lukáš 5:17 Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.

Člověk Kristus Ježíš, vzor pravého lidství, který máme ve všem následovat, odcházel na pustá místa, kde chválil, uctíval Boha Otce a modlil se. Proto byla moc Boží s Ním, a Jeho služba byla úspěšná. Co uděláme my, milovaní? Amen!

Odkazy: Ef 6, 18; Ř 1, 9; Ko 1, 2-3; 1 Ts 1, 2; 2 Tm 1, 3; Fm 1, 4; J 15, 4; Lk 22, 44; Ef 4, 10-13; J 14, 12; Lk 5, 17;

 

Osnova kázání

Otázky ke studiu