Radost v Kristu – Fp 1-4

Verze pro tiskVytvořit PDF

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 6. ledna 2013

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Setkáváme se dnes poprvé v novém roce a já bych chtěl využít několik následujících nedělí k tomu, abychom se zamysleli nad novozákonní církví. Na několik týdnů tedy opustíme knihu Genesis a přesuneme se do Nového zákona, konkrétně k listům apoštola Pavla.

Apoštol Pavel je autorem třinácti nebo čtrnácti novozákonních dopisů. Většina z nich byla určena konkrétním církvím, společenstvím křesťanů na konkrétních místech. My dnes studujeme tyto listy a podrobně – často verš po verši a někdy dokonce i slovo od slova – je rozebíráme. Ale lidé v první církvi s těmito listy zacházeli trochu jiným způsobem. Oni dostali od apoštola dopis a četli ho jako dopis.

Dopis, který je povzbudil i napomenul, dopis, který řešil problémy v jejich sboru, který je varoval, který je budoval a vyučoval. Bůh skrze tyto listy promlouval do církve a dělá to dodnes.

Dneska se trochu podobným způsobem podíváme na Pavlův dopis do církve ve Filipis. Pokusíme se přiblížit si atmosféru první církve a povzbudíme se navzájem v Kristu. Kéž naše srdce hoří stejně, jako hořela srdce prvních čtenářů tohoto krátkého dopisu. Modlitba. Otázky pro děti.

I. Úvod – dopis milované církvi (1,1-11)

Filipis bylo makedonské město, v době apoštola Pavla patřilo mezi významnější města v dané oblasti. Bylo to první město na evropském kontinentě, kde vznikla Kristova církev. Podle některých zmínek v Písmu někteří učenci říkají, že se v tomto městě narodil Lukáš a podle Skutků to vypadá, že ve zdejší nově vzniklé církvi sloužil nějaký čas jako pastýř. Několik let, které uběhly mezi Sk 16, kde je popsán vznik církve ve Filipis a Sk 20, kde popsána Pavlova návštěva Filip strávil Lukáš ve Filipis.

A. Milovaná církev (1,1-2)

Podle toho, co víme z tohoto listu, byla filipská církev Pavlovou nejmilejší církví, můžeme-li to tak říci. Před námi je dopis, v němž není skoro žádné vážné napomenutí. Je zde několik výzev, které uvidíme, ale především je zde mnoho chvály a radosti. Myslím, že kdyby chtěl Pavel být v nějaké církvi pastýřem, tak by to byla filipská církev.

Hned z prvních slov listu můžeme vytušit, že to nebyla malá církev – byla to církev, která měla vybudovanou strukturu, měla ustanovené starší i diakony. Bylo zde tolik práce, tolik služby potřebným v církvi, že bylo nutné tuto službu zorganizovat a ustanovit diakony.

Filipská církev, jak to ještě uvidíme, byla radostí apoštola Pavla. Mimochodem slovo radost nebo radovat se se v této krátké epištole opakuje celkem patnáctkrát. Boží slovo říká, že to je úžasné a lidem prospěšné, když křesťané, tedy Kristova církev, dělá radost svým pastýřům:

  • Židům 13:17 Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.

Tuto Pavlovu radost i lásku můžeme vidět i v modlitbě, kterou se modlí:

B. Modlitba za církev (1,3-11)

1. Především můžeme vidět, že se jedná o modlitbu vděčnosti. Pavel je vděčný za tuto církev a děkuje za ní při každé příležitosti. To je obrovská výzva pro každého z nás. Jak často, bratři a sestry děkujete Bohu za svou církev, za náš sbor? Jsme vděční za církev za církev, kterou nám Pán dal? ____ Já vím, že jste vděční a děkujete Bohu za tento sbor – a to mě naplňuje podobnou radostí, jakou asi zakoušel apoštol Pavel, když myslel na filipské křesťany.

2. Kromě toho je Pavlova modlitba také modlitbou jistoty. Podívejte:

  • Filipským 1:6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

To je skutečně veliké vyznání, které mluví o Boží věrnosti, o vytrvalosti Kristově v těch, které vykoupil svou drahocennou krví. Nikdo z těch, které mu Otec daroval, nezahyne, ale všechny dovede do nebeských příbytků.

Pavel měl tuto jistotu o filipských křesťanech, protože svou víru přesvědčivě prokázali a neustále prokazovali svou praktickou láskou a vzájemnou službou.

3. Konečně je Pavlova modlitba také modlitbou touhy – jednak touhy po společenství s filipskými, ale především touhy po dalším, trvalém a horlivém duchovním růstu filipských křesťanů. Pavel se nemodlí za to, aby Bůh naplnil prázdné židle ve filipské modlitebně, nemodlí se za to, aby uvěřili všichni obyvatelé Filipis, ale modlí se za to, aby křesťané v církvi duchovně rostli.

  • Filipským 1:9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost;

Církev ve Filipis věděla, co to je milovat bližního a znala Krista. Přesto potřebovala růst v lásce i v poznání. A my, milovaní, na tom nejsme jinak. Boží slovo nám říká, že v lásce budeme vždycky dlužníky, proto se musíme učit milovat jedni druhé, odpouštět si navzájem a sloužit si. To je totiž jediná cesta, jak se i my můžeme stát radostnou a krásnou církví, jakou byla ta filipská.

II. Povolání k jednotě v Kristu (1,12-2,18)

Pavel píše křesťanům, co se s ním děje. Píše jim z vězení, kde čeká na rozsudek smrti. Ale píše jim s radostí a v pokoji. Svým vlastním postojem ukazuje filipským, na čem doopravdy záleží:

  • Filipským 1:12 Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia,

Tady se musíme na chvilku zastavit, protože před námi jsou verše, které bývají velmi často zneužívány. Tyto verše mluví o:

A. Šíření evangelia (1,12-18)

Mnozí, co si říkají křesťané, a řada z nich jimi skutečně je, používají tyto verše k tomu, aby obhájili svou vlastní neochotu k duchovnímu rozlišování.

  • Fp 1:18 Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat.

Podívejte se do textu, co tady Bible říká – jsou tady lidé, kteří zvěstují evangelium. Pravé evangelium, které je Boží mocí ke spasení. Někteří z nich ho zvěstují ze špatných pohnutek, ale nikdo těch, o nichž tady Pavel píše, nekáže falešné evangelium. Přesto jsou tyto verše často používány těmi, kteří hájí lidi, kteří kážou falešné evangelium.

Prostudujte doma tento oddíl! Všimněte si toho, co je tady napsáno. Pavel mluví o těch, kteří mají špatné motivy ke kázání evangelia – může to být zištnost, může to být touha oslavit sebe sama, touha po uplatnění, může to být touha způsobit bolest Pavlovi, který možná některé z těchto mužů nedoporučil pro duchovní službu a oni si nyní řekli – teď, Pavle, uvidíš! Jsi ve vězení, nic s tím nenaděláš, a já budu kázat. To byly špatné motivy, ale zvěst byla pravá.

Tito lidé kázali ukřižování, smrt a vzkříšení Ježíše Krista, volali lidi k pokání a k víře. Nesnažili se lidi přesvědčit podbízivými slovy ani nereálnými sliby, nechtěli je nalákat na milého a hodňoučkého pánbíčka, který se třese na to, až se lidé konečně ustrnou a udělají mu tu radost a uvěří. Taková zvěst není evangeliem. Z takové zvěsti se nelze radovat, protože uvádí sebe samu pod prokletí Božího slova.

B. Život v Kristu (1,18-26)

Pavel mluví o těch, kdo se mu snaží způsobit bolest tím, že budou kázat Krista. A prokazuje v tom příkladný postoj. Ale to není největší věc, která by ho trápila.

Pavel je vězení, kde čeká na rozsudek. Buď bude osvobozen a potom se bude radovat z toho, že může zase sloužit křesťanům, nebo bude popraven a to ho také vede k radosti, protože pak už bude navždy se svým milovaným Spasitelem. Život je pro něj Kristus a smrt je pro něj zisk.

Právě takto vypadá život zaměřený na evangelium, život pro Krista a v Něm.

C. Život podle evangelia (1,27-2,4)

K takému životu, k životu podle evangelia, nebyl povolán jenom apoštol Pavel, ale k takovému životu je povolán úplně každý křesťan.

  • Filipským 1:27 Jenom veďte život hodný Kristova evangelia.

Jaký život má Bible na mysli? Je to jednoduché – stačí, když se podíváme do našeho textu. Je to život v jednotě Božího ducha.

Taková jednota je možná jenom pro ty, kdo Božího ducha mají, tedy pro opravdové křesťany. Ti jsou povoláni k tomu, aby tuto jednotu zachovávali. Jak ji máme zachovávat? Pohleďte do Písma:

  • Filipským 2:2 Buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení.

Jednota církve, jednota místního sboru, není něčím, pro co bychom se mohli rozhodnout, nebo bychom to mohli odmítnout – je to jednoznačný příkaz Písma. Proto to musí být také předmětem našich modliteb a důsledek naší závislosti na Pánu Ježíši Kristu.

  • Filipským 2:3-4 V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Copak může někdo takto žít? Je to vůbec možné? Tuto otázku jsem dostal tento týden – znáš nějakého křesťana, jehož život se od základu změnil tak, jak o tom svědčí Písmo? Z Boží milosti jsem mohl pravdivě odpovědět, že znám – nikoliv jednoho, ale celou řadu takových lidí, kteří mohou vydat svědectví o tom, že je Bůh proměnil a proměňuje. Přesně tímto způsobem. Od ješitnosti, ctižádosti, sobectví a pýchy k pokoře a službě druhým. To je skutečná Kristova církev, to jsou opravdoví křesťané. To jsou ti, jejichž vzorem je sám Pán:

D. Mysl Kristova (2,5-11)

Druhá kapitola listu Filipským obsahuje jeden z nejznámějších oddílů Nového zákona, který mluví o Kristu. V těchto několika verších je souhrn celého evangelia. Někdy se také říká, že to je takový chvalozpěv první církve o Kristu. Tento oddíl ukazuje na to, že Kristus byl středem novozákonní církve, znamenal pro křesťany skutečně úplně všechno.

V těchto několika verších je skutečně celé evangelium – od toho, kým Kristus doopravdy byl a je – způsobem bytí byl roven Bohu, přes to, kým se stal – stal se jedním z lidí, stal se služebníkem, otrokem, k tomu, co učinil – podstoupil smrt, a to smrt na kříži. Nejpotupnější a nejbolestivější smrt.

Byl ukřižován a zemřel. To je jádro evangelia. Ale nezůstal mrtvý – přemohl smrt a vstal, vystoupil k Otci a ten ho vyvýšil nade vše. Proto se jako křesťané těšíme na den, kdy se Pán vrátí, kdy se setkáme s tímto vyvýšeným a oslaveným Pánem a kdy také my budeme oslaveni. V onen den:

  • Fp 2:10-11 …se před jménem Ježíšovým skloní každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyzná: Ježíš Kristus je Pán.

Křesťané již nyní s radostí poklekají před svým Pánem a vyznávají Jeho jméno, jméno nad každé jméno – jméno Ježíš. Není jiného jméno, v němž bychom mohli být spaseni. Díváme se na Krista – na Jeho pokoru i slávu a tak jsme touto slávou proměňováni do Pánovy podoby. To jsou následující verše:

E. Pokračující dílo spásy (2,12-18)

Evangelium proměnilo život Lydie, která jako první uvěřila ve Filipis. Proměnilo život žalářníka, který zoufale volal: „Co mám dělat, abych byl spasen?“ Evangelim proměnilo životy všechn křesťanů, jak jsme to mohli vidět v Pavlově modlitbě na začátku listu. Živý Kristus byl zdrojem této proměny. Ale nebylo to jenom něco, co se událo dávno v minulosti – Boží slovo nám ukazuje, že tato proměna se týká celého křesťanského života od znovuzrození až ke smrti nebo příchodu Pána.

  • Fp 2:12 A tak, moji milí, s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.

Proč s bázní a chvěním? V tomto oddíle jsou nejméně dva důvody, které nám vysvětlují, proč máme uvádět své spasení ve skutek s bázní a chvěním:

1. Především je to proto, že známe velikost a slávu Pána Ježíše Krista. Vidíme to, co vykonal na kříži i to, jak byl vyvýšen do slávy. A to jsou věci, které skutečně vzbuzují bázeň. Bůh sestoupil ze své slávy, stal se jedním z lidí a zemřel za svůj lid, abychom my mohli v Jeho jménu žít.

  • Žalm 130:4 U tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Když vidíme Boží milost, tak jsme naplněni bázní.

2. Když vidíme svou vlastní neschopnost, tak se začínáme třást hrůzou. Bůh je svatý, ale my jsme hříšníci. Jeho sláva je veliká. Jeho svatost nesnese nejmenší poskvrnu, nesnese nejmenší hřích, hříšnou myšlenku ani slovo. Jak bychom se my, kteří jsme skrz naskrz prosáklí hříchem mohli ukázat před Jeho tváří? Jak bychom mohli konat své spasení? Copak je to možné? U lidí je to nemožné! Proto poklekáme před Bohem a prosíme Boha o slitování a o milost. A tuto milost dostáváme – podívejte se do dalšího verše:

  • Filipským 2:13 Je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Bůh nás zachraňuje z naší bezmocnosti. Dává nám nové srdce, novou vůli, novou touhu jednat podle Jeho slova a k Jeho slávě, a dává nám také sílu, abychom skutečně žili novým způsobem života.

Pavel viděl tento proměněný život filipských křesťanů a radoval se z toho. A také je vyzýval k tomu, aby se radovali.

  • Filipským 2:17-18 Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; stejně tak se i vy radujte a spoluradujte se mnou.

A aby věděli, jak mají následovat Pána v radosti, tak jim předkládá dva:

III. Vzory církve (2,19-30)

Apoštol Pavel byl vždy obklopen skupinou dalších lidí, učedníků, pomocníků, přátel. Tito lidé sloužili spolu s ním, pomáhali mu, starali se o něj. Nejinak tomu bylo i nyní. Pavel je ve vězení, což v té době nebyl trest, ale spíš něco jako je naše vazba – tedy čekání na soud. Takový člověk mohl mít celkem velkou míru volnosti, a soukromí, když nepočítáme neustálou přítomnost vojáků, kteří ho museli ve dne v noci hlídat a doprovázet. Proto je i nyní Pavel obklopen dalšími křesťany. Jedním z nich je:

A. Timoteus (2,19-24)

Filipští křesťané Timotea znali. Už s nimi strávil nějaký čas a apoštol jim ho doporučuje. Dává mu to nejlepší doporučení, jaké může člověk dostat:

  • Filipským 2:20-21 Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše.

Tady byl Boží muž, který měl na srdci to, co se týkalo Krista Ježíše. A to na prvním místě znamenalo, že měl veliký zájem o Kristovu církev. Upřímně se stará o filipské křesťany. Mezi nimi byl vřelý vztah, a proto byl tím nejlepším, koho mohl apoštol poslat do cilipské církve. Věděl, že Timoteus tam bude užitečný, a že mu přinese pravdivé zprávy o tom, jak si tato církev vede.

Dalším mužem, který byl s apoštolem Pavlem, byl:

B. Epafroditus (2,25-30)

Epafroditus pocházel z Filipis. Filipští křesťané ho poslali za Pavlem, aby Pavlovi sloužil. Sloužil až k smrti:

  • Filipským 2:30 …neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, v čem vy jste mi posloužit nemohli.

Filipská církev milovala Pavla a chtěla ho potěšit a pomoci mu – proto vybrali jednoho muže ze svého středu a poslali ho, aby Pavlovi posloužil v tom, co Pavel potřeboval. Prostě aby byl Pavlovi k ruce.

Koho to za Pavlem poslali? Najali si nějakou soukromou společnost? Nebo vybrali někoho, kdo neměl ve sboru moc práce? Poslali někoho, koho by moc nepostrádali? Kdo by jim ve sboru příliš nechyběl? Podívejte se na to, jakými slovy apoštol popisuje Epafrodita: je to spolupracovník, spolubojovník, je to člověk, který má vážnou starost o filipskou církev – byl velmi znepokojen, když slyšel, že se dozvěděli o jeho vážné nemoci.

Apoštol píše křesťanům, aby si vážili takových lidí, jako je Epafroditus. Zdá se, že patřil k předním mužům filipského sboru. Myslím, že Filipští vybrali ze svého středu osvědčeného a milovaného bratra, možná jednoho ze starších sboru, a takového člověka vyslali, aby Pavlovi sloužil. Už v Epafroditovi chtěli dát Pavlovi to nejlepší, co měli. To je velmi zralý postoj. Pavel je kvůli tomu miluje a raduje se z jejich věrnosti. A vrací jim Epafrodita zpět, aby jim nezpůsobil zármutek. Tady můžeme vidět, jak funguje církev ve vzájemné závislosti jednotlivých údů a služeb. Přesto i taková krásná církev potřebovala:

IV. Napomenutí církve (3,1-4,3)

Pavel se nemusí vyrovnávat s žádným falešným učením, nemusí řešit nějaké vážné problémy, kromě jednoho konfliktu dvou žen. V této věci je list Filipským naprosto výjimečný. Je to jeden z mála listů, v němž se Pavel nemusí vyrovnávat s vlivem falešných učitelů. Nemusí bojovat o církev a o křesťany, jako např.:

  • Gal 4:19 Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.

Z Filipských se Pavel raduje. Nemusí se nijak trápit. Přesto se ani taková krásná církev neobejde bez:

A. Varování (3,1-4)

Na začátku třetí kapitoly je tvrdé varování před falešnými učiteli.

  • Filipským 3:2 Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´!

To nejsou žádná jemná slova. Pavel varuje církev. Tato církev se zatím nedostala do konfliktu s falešnými učiteli, přesto o nich potřebuje slyšet. A slyší jasná slova. Pes nebyl v té době žádným domácím mazlíčkem, jako je to dneska, ale prašivé nežisté zvíře, které se živilo zbytky, mršinami, bylo nebezpečné a mohlo být nebezpečné. Tady byla církev, se kterou byl Pavel naprosto spokojený, přesto jim říká, že mohou přijít špatní dělníci, kteří budou ke spasení z pouhé milosti přidávat další lidské podmínky.

B. Pavlovo svědectví (3,4-17)

Pavel sám říká, že kdyby někdo mohl stavět na lidských zásluhách, tak on se může hlásit jako první. Ale:

  • Fp 3:7 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.

Pavel by se měl čím chlubit, ale všechno, na co by mohl být ve svém životě pyšný, považoval za ztrátu. Ve srovnání s Kristem bylo všechno nicotné, a nejenom nicotné, ale přímo ztráta.

  • Matouš 13:44 Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

Pavel chce získat Krista, a proto běží, směřuje k dokonalosti. Není dokonalý, ani se za dokonalého nepovažuje, ale směřuje k dokonalosti. A vybízí křesťany, aby jednali podle jeho příkladu. Na rozdíl od jiných, kteří byli pro křesťany:

C. Varovné příklady (3,18-4,3)

Pavel přidává dva varovné příklady:

1. Jedná se o ty, kteří žijí jako nepřátelé Kristova kříže. O koho se jedná?

  • Filipským 3:19 Jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně.

Jejich koncem je zahynutí. Pavel o nich mluví s pláčem.

2. Jsou zde dvě ženy, které potřebují napomenutí a které se musí navzájem usmířit. Jednota v církvi nemůže trpět vzájemnými rozkoly. Rozkol mezi dvěma členy nebo členkami církve znamená ránu na těle celé místní církve. Proto je potřeba usmíření. Proto Pavel prosí svého věrného druha – nevíme koho – aby se obou žen ujal a vedl je ke smíření. Některé spory potřebují zásah další osoby, která v Kristově lásce povede znesvářené strany k usmíření a k obnovení jednoty v Kristu.

Ale ani takové věci nemohou narušit Pavlovu spokojenost s církví ve Filipis. Proto jim připomíná, že jsou jeho radostí. A v poslední části listu říká, proč.

V. Radost z církve (4,4-20)

Znovu – poněkolikáté už – je vyzývá k tomu, aby se radovali v Pánu. Křesťanská radost je motorem křesťanského života. Radost je nebeskou záležitostí. Nebe se raduje, když hříšník činí pokání. Puritán Matthew Henry řekl, že svatá radost je olejem na kola křesťanské poslušnosti. A J. I. Packer říká, že radost je srdcem spokojeného života.

A. Radost, pokoj a čistota (4,4-9)

  • Filipským 4:4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!

Všimněte si, jak úzce spolu souvisí tři věci ve verších 4-9: radost, pokoj, čistota. Radost a působení pokoje, mírnost, radost a uspokojení v Bohu, vložení svých starostí na Něj, radost a modlitba, radost a čistota.

  • Filipským 4:8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

Je to o tom, čím se duchovně sytíme. Jak by vypadala Kristova církev, kdyby si její jednotlivé údy přivlastnily tento verš a důsledně ho aplikovaly do svých vlastních životů? Co by to znamenalo pro naše společenství, pro naši službu, pro svědectví nevěřícím lidem? Tady je skutečná moc křesťanského života.

Tento verš se může stát měřítkem veškerého našeho rozhodování. Budu sledovat tento televizní program? Je pravdivý, čestný, spravedlivý, čistý, milý, má dobrou pověst, bude to k mojí chvále a povede mne to k ctnostnému životu? Budu číst tyto knihy, časopisy, noviny? Budu trávit svůj čas ve společnosti těchto lidí? Budu podporovat tyto aktivity, navštívím tuto konferenci, … To je jen pár z mnoha otázek, které si můžeme klást. Takto můžeme Boží slovo používat v každé oblasti svého života. Je to každém skutku, každé myšlence, každém slově, o všem, na co se díváme, s čím zacházíme, s kým se scházíme: je to programové prohlášení křesťanského života. ____

A křesťanská radost je spojená ještě s jednou věcí – a tou je:

B. Štědrost (4,10-20)

V závěrečném oddíle Pavel děkuje filipské církvi za jejich štědrost:

  • Filipským 4:10 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost.

Vždycky měli Pavla na srdci a podporovali ho. Když Pavel založil sbor ve Filipis a pak musel odejít, tak šel do Tesaloniky. A Filipští mu minimálně dvakrát poslali svou podporu. A nejenom tam – v jeho službě na dalších místech se s ním jako jediní podíleli na jeho příjmech a vydáních, snažili se zabezpečit jeho potřeby. Doslova tam stojí, že žádná církev s ním neměla společenství. Dávání, finanční podpora byla a je skutečným společenstvím v díle evangeia a byla vyjádřením Kristovy lásky a jejich vzájemného partnerství. To je skutečné duchovní společenství. Jak vypadala jejich podpora? Podívejte se na to, co Pavel napsal:

  • Filipským 4:18 Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali - jsou vůní příjemnou, obětí vhodnou, Bohu milou.

Jejich štědrý dar byl ve skutečnosti obětí Bohu. Podpora Božích služebníků je obětí Bohu, který vysílá tyto své dělníky. Ačkoliv je dávání něčím fyzickým, je to na druhé straně duchovní oběť obětovaná Pánu.

Jako starší tohoto sboru jsem vděčný Pánu za vás, moji milí, protože jste stejně ochotní a štědří v dávání, jako byli křesťané ve Filipis. Podle Písma je to něco, co se připisuje k vašemu dobru a čím je náš Bůh oslaven. To jsou také závěrečná slova listu radosti apoštola Pavla filipské církvi:

  • Fp 4:19-20 Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. Našemu Bohu a Otci sláva na věky věků. Amen.

p style=Copak může někdo takto žít? Je to vůbec možné? Tuto otázku jsem dostal tento týden – znáš nějakého křesťana, jehož život se od základu změnil tak, jak o tom svědčí Písmo? Z

PřílohaVelikost
00_fp_1-4_-_osnova.pdf191.13 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer