Růst ke zralosti (Tt 2,2-3)

Zdravá víra vyrůstá ze zdravého učení

Jaroslav Kernal, Kladno 14. června 2015

Pokoj vám a milost, milí svatí. Otevíráme dnes znovu list Titovi a budeme pokračovat ve druhé kapitole druhým a třetím veršem.

  • Titovi 2:2-3 Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém…

Máme před sebou v podstatě velmi jednoduchý text, kterému musí rozumět i dítě.

Není v něm nic komplikovaného, není ani nijak hluboce teologický, ačkoliv – jak uvidíme – se bez teologie rozhodně neobejde. Je to text, který popisuje starší muže a starší ženy. Před námi se rázem vynoří otázka – proč bychom se měli zabývat tímto textem? Možná je tady pár lidí, kteří se považují za starší, tak to je pro ně, ale co já s tím? Je nějaký důvod, proč by se třeba děti nebo mladí lidé měli zabývat tímto textem? Milovaní, je celá řada důvodů! Ale měl by nám stačit jediný důvod – je to v Božím slově, je to Boží slovo! A Boží slovo je živé, mocné a ostré, Boží slovo je hutným duchovním pokrmem pro naše duše – a to samo o sobě je dostatečným důvodem pro to, abychom se zabývali naprosto každým slovem, které vychází z Božích úst.

Jiným důvodem, proč se všichni musíme zabývat tímto oddílem Písma, je skutečnost, že tyto verše popisují něco, k čemu všichni směřujeme, a to nevyhnutelně na straně jedné, a také něco, k čemu bychom měli a jsme povinni směřovat, ačkoliv to není tak přirozené, jako to první. V tom prvním případě mluvím o stáří – a to je něco, k čemu všichni směřujeme naprosto nevyhnutelně. Pokud nás Pán neodvolá dříve, všichni, skutečně všichni, jednoho dne – a věřte mi, že to nebude dlouho trvat – zestárneme, a o každém z nás bude možné říci: To je starší muž, to je starší žena. Naše kultura je kulturou mládí, vitality, dravosti a síly, která je spojená s mládím, proto nechceme moc slyšet o stáří nebo o něm přemýšlet. Přesto je stáří nevyhnutelné a všichni jak jsme tady, budeme jednoho dne staří.

Ta druhá věc, o které jsem mluvil – ta, která není nevyhnutelná, přesto je – přinejmenším pro křesťany – povinná, je zralost, o které mluví toto Písmo. Starší muži i starší ženy mají být zralí – to vyplývá z popisu, který se k oběma kategoriím vztahuje. Mají to být duchovně i lidsky zralí, vyzrálí lidé. A to je něco, k čemu musí směřovat každý muž a každá žena. Je to také zásadní myšlenka celého tohoto textu, ve kterém si ukážeme tři věci, které se týkají zralosti – ukážeme si, že zralost je cílem, k němuž máme směřovat, ukážeme si výsledky, které to bude mít i prostředky, které nás dovedou k tomuto cíli. Pojďme tedy k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Zralost – cíl

Chci, abychom viděli, že zralost je cíl, ke kterému musíme směřovat. Zralost je něco, co oslavuje Boha. Zralost je důsledek zdravého učení, jak to vidíme v prním verši druhé kapitoly. Titus měl vyučovat věci, které jsou v souladu se zdravým učením, a toto zdravé učení se bude projevovat na životech lidí. Nebude se projevovat jenom na jejich hlavě, tedy na tom, že toho budou více vědět – i když tam to musí začínat, protože potřebujeme nejprve slyšet zdravé učení, porozumět mu, přijmout a teprve potom podle něj můžeme jednat. Zdravé učení se bude projevovat především na zdravém způsobu života – a teď nemám na mysli zdravou výživu, ale zdravý duchovní život. Co to znamená, vidíme v celém oddílu, který následuje po prvním verši druhé kapitoly. Křesťan, který je vyučován zdravým učením, povede život, který bude odpovídat tomuto učení – tedy zdravý duchovní život. A náš text nám říká, že zdravý duchovní život, není pro křesťana volba, ale:

A. Povinnost

Náš text začíná slovy:

  • Titovi 2:2  Starší muži ať jsou… (E) – mají být (ČSP)

Ať jsou, mají být – v originále je infinitiv slovesa být, který může znamenat, jak ono přání – „ať jsou“, nebo určitou míru povinnosti – „mají být“, nebo přímo závazek povinnosti – „musí být“. Před námi není možnost, křesťan si nemůže zvolit, jestli takový bude nebo nebude. Boží slovo tady říká, že křesťan takový prostě být má, musí. Tohle je cíl, k němuž je třeba směřovat.

Úplně stejně se apoštol vyjadřuje o starších v 1. Timoteovi 3,2, že starší:

  • 1Tm 3:2 … má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný…

Je předpokladem pro práci starších, že ve zjevné míře budou mít vlastnosti, které jsou jmenované v tomto i v následujících verších, stejně jako v Titovi 1. Není to rada ani doporučení, je to nutnost. Stejná nutnost platí také v našich dvou verších. A neplatí to jenom pro verš druhý, kde se píše o starších mužích, ale platí to úplně stejně i pro verš třetí, kde je řeč o starších ženách. Což mě vede k tomu, že si musíme všimnout dalšího slovíčka, které v našem textu:

B. Rovnost pohlaví

Pavel píše Titovi o tom, jak má jednat s různými skupinami lidí v církvi – na prvním místě jsou zde zmíněni starší muži a po nich pak následují starší ženy. Ale musíme si ve třetím verši všimnout slovíčka „podobně“, protože toto drobné slůvko znamená velmi mnoho. Slovo, které je v původním textu bychom mohli také přeložit jako „stejně“, „právě tak“ nebo „rovněž“. Tak se překládá toto slovo např. opět v 1Tm 3, kde se mluví o diakonech:

  •  1 Timoteovi 3:8 Rovněž diákoni mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví.

Apoštol Pavel mluvil o starších a potom přechází k další skupině služebníků ve sboru, k diákonům a říká: „Rovněž…“ „Stejně tak…“ To jednoduše znamená, že to, co bylo řečeno o první skupině, musí platit i druhé skupině. A úplně stejně je to také v našem texu v listu Titovi. Co je řečeno o první skupině, tedy o starších mužích, musí podobně, právě tak, rovněž platit i o starších ženách. Obě skupiny můžeme spojit, protože obě mají směřovat k duchovní zralosti.

Není to tak, že by Pavel chtěl u starších mužů řešit ty velké duchovní vlastnosti, jako je víra, láska, trpělivost, zatímco ženy by napomínal kvůli přílišnému pití vína. Ženy stejně jako muži musí být zdraví ve víře, lásce i trpělivosti, protože právě to znamená zralost. Boží slovo nemá jiné měřítko zralosti pro starší muže – tedy víru, lásku a trpělivost, a jiné měřítko pro ženy, tedy omezení pití vína. Nic takového! Boží slovo platí pro všechny stejně. V tomto směru platí, že:

  • Galatským 3:28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.

V Kristu Ježíši musíme všichni dorůstat do podoby Božího syna – jenom tehdy budeme zralí, až budeme jako on. Když už ale zmiňujeme jak muže, tak ženy, co si máme počít se slovíčkem „starší“ v našem textu?

C. Rovnost věku

Kdo je starší? To je velmi diskutabilní. Například pro naše děti jsme dinosauři a jsme vykopávkami z minulého století. Bezpochyby by řekli, že toto slovo je přímo pro nás. Pro malé děti jsou starší všichni, kteří jsou o dvě hlavy větší než oni, bez ohledu na věk. Jak to tedy je? Co je podstatná otázka? Jak je to v Písmu? Pavel napsal Timoteovi, že jím nemá nikdo pohrdat pro jeho mládí (1Tm 4,12). Pavel tato slova napsal Timoteovi v době, kdy Timoteovi bylo něco mezi 35 a 45! Možná bychom mohli pro určení toho, o jak staré muže a ženy se tady jedná použít ještě jiný text – text, který mluví o křesťanských vdovách:

  • 1 Timoteovi 5:9 Mezi zapsané vdovy smí být přijata žena ne mladší než šedesát let, jen jednou vdaná…

Zdá se, že v očích apoštola byly takové vdovy starší, protože mladší – ty, kterým je pod šedesát – nabádá, aby se znovu vdaly. Nepochybně je tedy tento text na prvním místě určen mužům a ženám, kteří jsou ve věku seniorů, tedy starším mužům a starším ženám, a to se zvláštním důrazem pro každou z těchto skupin, a se zvláštním důrazem pro tento seniorský věk. Přesto můžeme vidět, že vlastnosti, které jsou tam uvedené, se netýkají jenom staršího věku, ale opravdu se jedná o vlastnosti, které jsou charakteristické pro zralost. Kromě toho jsme si řekli, že každý člověk – pokud mu Bůh neurčí jinak – se jednoho dne stane seniorem, proto v tomto smyslu můžeme jednoznačně říci, že tento text je určený všem. Úkolem dětí je růst ke zralosti a úkolem jejich rodičů je vychovávat je ke zralosti v Kristu i v tom obecně lidském slova smyslu. Úkolem mladých lidí je růst do zralosti – a my to v našem textu ještě uvidíme dále, a proto musí mít před očima obraz toho, jak taková zralost vypadá. A to je něco, na co se musíme podívat:

II. Zralost – podoba

Jak vypadá zralost? Jak si máme představit člověka, který je duchovně vyzrálý? Člověka, který je dospělý, zralý v Kristu? Boží slovo nám tady ukazuje, že ve zdravé církvi, budou starší lidé, kteří budou vzorem křesťanského života pro ostatní. V našem textu máme osm vlastností, které rychle projdeme – tyto vlastnosti se týkají jak mužů, tak i žen a jsou to vlastnosti, které nám říkají, jak vypadá duchovní zralost křesťana. Většinu – ne-li všechny tyto vlastnosti najdeme v charakteristice vedoucích v církvi. Starší církve – bez ohledu na svůj věk, musí tyto vlastnosti mít.

  • Titovi 2:2 Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti.

1. Střídmý

To slovo v češtině používám obvykle o jídle, o zdrženlivosti v oblasti stravování, ale řecké slovo je mnohem více všeobecné a mohli bychom ho také přeložit slovem ukázněný nebo zdrženlivý. Jde o sebeovládání, sebekázeň. To je vlastnost zralého Božího člověka. Neukázněný člověk, muž nebo žena, je snadnou kořistí svých vlastních žádostí, hněvu, kritiky, lenosti, každého pokušení, které mu ďábel podstrčí pod nos.

  • Přísloví 25:28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

Hradby byly nejdůležitější obranou starověkého města. Pevné a bezpečné město mělo silné a vysoké hradby. Podle Šalamouna jsou takové hradby u člověka sebeovládáním. A sebeovládání je také ovoce Ducha svatého (Ga 5,23). Tedy znovu něco, co se týká naprosto každého věřícího, co musíme trénovat, co se musíme učit, je to vlastnost, na které musíme usilovně pracovat. Duch svatý bude měnit naše srdce a vystaví pevné hradby, které odolají útokům zlého. Takový člověk bude stálý, obezřelý, ukázněný a jasně myslící.

2. Čestný, vážný

Řecký slovník říká, že slovo, které je tu použité, můžeme přeložit jako ctihodný, důstojný, čestný, ušlechtilý, vážený. Jde o člověka, který je opravdový, důstojný v tom nejlepším slova smyslu. Možná bychom si mohli představit anglickou královnu – myslím, že je dobrým příkladem, který skvěle ilustruje toto slovo. Mohli bychom takového člověka popsat také tak, že to je člověk, který stojí za svým slovem, je to člověk, který je přesně tím, co o sobě říká. Jeho slova a jeho činy jdou ruku v ruce. Je to člověk, jehož ano je ano, a jehož ne je ne.

To je vážnost, důstojnost, ušlechtilost, která vychází z Kristova charakteru, který se zrcadlí na člověku. Je to ryzí charakter, čistá duše, to je člověk, kterého Ježíš popisuje v blahoslavenstvích: Blaze tichým (Mt 5,5), blaze těm, kdo mají čisté srdce (Mt 5,8). To je charakter, který nemůže být způsoben nikým jiným, než samotným Kristem, který přebývá v křesťanech skrze Ducha svatého. U starších mužů i starších žen je to norma. Už dlouho žijí s Pánem a to je něco, co musí být na jejich životě zjevné.

3. Rozumný

Rozumný je člověk, který je pomalý k vynášení soudů. Toto slovo zdůrazňuje sebeovládání, zvláště ve vztahu k vynášení nějakého úsudku. Je to člověk, který není impulsivní, je to člověk, který si věci dvakrát i třikrát rozmyslí, než zareaguje, je rozvážný, přemýšlí o věcech, chce slyšet názor druhých, nechá si poradit. Není vláčen okolnostmi a názory druhých, nemusí hned reagovat na všechno, co se k němu dostane, co mu kdo řekne nebo co mu kdo udělá, či jak se k němu zachová. Rozumný člověk přikrývá přestoupení (Př 17,9). Usiluje o objektivní pohled a hledá citlivé řešení. Rozvážnost zmírňuje pýchu, autoritářství, sebeospravedlňování.

4. Zdravý

Další charakteristika, kterou máme ve druhém verši je trochu složitější:

  • Titovi 2:2  Starší muži … ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti.

To slovo zdravý na tomto místě se vztahuje ke třem následujícím slovům – k víře, lásce a trpělivosti. Tyto tři věci mají své místo v životě křesťana – není možné si křesťana bez nich představit. Křesťan bez víry není křesťan, křesťan bez lásky není křesťan a stejně tak nemůžeme mluvit o křesťanovi, není-li zde trpělivost. Ale může být křesťan, který má nemocnou víru, nemocnou lásku, nemocnou trpělivost nebo naději, která se v praxi projevuje trpělivostí. Co to tedy znamená, když je někdo zdravý v těchto věcech? Slovo zdravý ukazuje na neporušenost, na to, co není nemocné, porušené, ochromené nebo nějak jinak defektní, poškozené. Zdravá víra, láska i naděje vycházejí ze zdravého učení.

a. ve víře

Co je to víra? Boží slovo nám dává jednoduchou definici:

  • Židům 11:1-2 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.

Tato víra je popsaná dále v jedenácté kapitole Židům. Je to víra, která se projevuje poslušností Bohu, která se projevuje jednáním. Je to víra, která má zdravý pohled na předmět víry, tedy na ony neviditelné věci, ve které doufáme. To znamená, že musíme mít pravdivý pohled na Krista, potřebujeme pravdivé učení – a to už jsme slyšeli, vzpomínáte?

  • Titovi 1:13 Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru…

b. v lásce

Co to znamená být zdravý v lásce? Abychom to pochopili trochu lépe, musíme nejdřív rozumět tomu, co je to láska. Jestli totiž neporozumíme tomu, co je to láska podle Písma, nemůžeme vůbec vědět, co je to zdravá láska. Podívejme se tedy na pár veršů od apoštola lásky – Jana:

  • 1 Janův 3:16 Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život.
  • 1 Janův 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
  • 2 Janův 1:6 A to je láska: žít podle Božích přikázání;

S jakými slovy spojíme slovo láska podle těchto veršů, které nám říkají, co je láska? Často křesťané spojují slovo láska se vztahy. Ale ani jeden z těch veršů není o vztazích mezi lidmi! Kdybychom měli vybrat nějaká slova, kterými bychom charakterizovali lásku podle těchto veršů, museli bychom zdůraznit slova jako oběť, nezasloužená přízeň, což je milost, slova jako poslušnost nebo podřízenost. To je láska! Milovat znamená přinést oběť! Milovat znamená žít pravdivě, tedy žít podle Božích přikázání, podle Božího slova.

Zdravá láska tedy bude vypadat jako Boží láska, jako láska Kristova:

  • Efezským 5:25-27 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

c. v trpělivosti

Trpělivost je naděje převedená do praktického života. Naše naděje musí být zdravá. Zralý křesťan bude zdravý v trpělivosti, což znamená dvojí – především bude trpělivý. Nezdravá trpělivost je prostě netrpělivost. Křesťan nemůže být netrpělivý. Trpělivost je mimochodem také ovocem Ducha svatého stejně jako láska a věrnost. Ta druhá věc je, že zdravý v trpělivosti znamená mít zdravou naději, která je zdrojem naší trpělivosti – a to je věc doktríny, učení, zdravého učení, zdravého pohledu na Krista a jeho druhý příchod, zdravého pohledu na věci, které s Kristovým příchodem souvisí. V listu Židům čteme, že jsme nalezli útočiště v naději, která nám byla daná, a pak autor pokračuje:

  • Židům 6:19 V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně.

Touto nadějí je Kristus – nejsou to žádné vnější věci, není to spoléhání na sebe, spoléhání na nějaká znamení, ale je spoléhání na Krista. Tím nakonec můžeme shrnout celou tuto trojici – být zdravý ve víře, lásce a trpělivosti nás vede ke Kristu a ke spolehnutí se na Něj samotného.

5. Důstojný, zbožný

  • Titovi 2:3 Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém

Slovní spojení, které je na tomto místě ukazuje na člověka, který se chová svatě, zbožně. Mohli bychom si představit starozákonního velekněze, který si na sebe vezme to svaté velekněžské roucho ozdobené zlatými ozdobami, na prsou má zlatou desku posázenou drahými kameny, zlaté nárameníky a zlatou šňůru stočenou na jednom z těch nárameníků, na hlavě má ozdobnou čepici, lemovanou zlatem – je oblečený do svatého oděvu a to je představa, která se skrývá za slovy, která jsou v našem verši. Starší muž i žena mají být oblečeni do svatosti, do zbožnosti – ta bude jejich důstojností. Poslouchejte, co řekl moudrý Lemúel, když mluvil o ženě statečné:

  • Př 31:25 Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.

6. Nepomlouvačný

Člověk, který ovládá svůj jazyk. Řecké slovo pro pomluvy je přídavné jméno „diabolos“. Od něj známe i podstatné jméno ďábel, což znamená žalobce nebo pomlouvač. Jestli je nějaká charakteristika, která je více zaměřená na ženy, je to, myslím, tato. Když apoštol Pavel mluví o křesťanských vdovách, které mají být zapsané mezi vdovy, o které se nemá kdo postarat a má se tedy o ně postarat církev, říká, že mladší vdovy se mají znovu vdát a mít děti, protože jinak:

  • 1 Timoteovi 5:13 … si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří.

Ovládat svůj jazyk je těžký úkol a kdo to dokáže, je dokonalý muž, nebo žena. Zralý křesťan bude známý tím, že má svůj jazyk pod kontrolou.

7. Nepropadají přílišnému pití vína

Opilství je hřích, který je třeba káznit (Ga 5,21). Boží slovo říká, že opilec nevejde do Božího království (1 K 6,10, Ga 5,21). Petr říká, že pohané si libují v opilství (1 Pt 4,3). Boží slovo přináší hodně varování proti nebezpečí přílišného pití vína a opojných nápojů. Ale Pavel nezakazuje alkohol. Pouze ukazuje, že starší lidé se musí umět ovládat. Bible neučí abstinenci, byť to někteří křesťané tvrdí. Bible učí sebekázeň a sebeovládání. Není zde napsáno, že má abstinovat, ale „že nemá propadat přílišnému pití vína“.

  • Efezským 5:18 A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem…

Křesťan nemá být plný vína, ale plný Ducha svatého. A to ho povede:

8. Vyučovat v dobrém

Tato poslední věc je zde výslovně spojená se staršími ženami ve vztahu k mladším ženám. U mužů se předpokládá, že povedou své rodiny Božím slovem, a to znamená, že budou učit – jak své ženy, tak své děti – rozumět Božímu slovu, znát Boží slovo a milovat Boží slovo. O ženách Písmo říká, že jim nedovoluje učit muže, protože žena nemá mít autoritu nad mužem. Ale starší ženy mají podle našeho textu učit mladší ženy. Obsahem jejich vyučování se budeme zabývat příště. Nyní chci, abyste si všimli moudrosti, která je zde skryta: Nejsou to starší muži, kteří by měli učit mladší ženy – důvod je myslím celkem jasný – taková situace by jenom nahrávala pokušení i pomluvám. A ze stejného důvodu to není ani Titus, který by měl učit mladší ženy. Ale jsou to starší ženy – moudré, rozvážné, zbožné, zdravé ve víře, lásce a trpělivosti, ženy, které dovedou ovládat svůj jazyk i své vášně a žádosti – právě takové ženy mají vyučovat mladší ženy v dobrém.

To jsou charakteristiky zralosti v životě křesťana. K takovým věcem musí každý křesťan směřovat od svého znovuzrození. V křesťanském životě to není otázka volby – to je následování Krista. To není možnost, ale nezbytnost. Je to norma pro ty, kteří jsou starší, ale je to také cíl pro vás všechny, kteří jste mladší – to je zralý charakter, to je Kristův charakter, to jsou vlastnosti, které chceme vidět v našich životech a které chceme vidět v církvi. Jak nádherná bude církev, která bude naplněná takovými lidmi! Jak se k takovému charakteru dobereme? To je poslední bod mého kázání:

III. Zralost – prostředky

Jaké jsou Bohem ustanovené prostředky, které nám pomohou růst do Kristovy podoby? Je zde něco, co můžeme použít jako nástroj, který nás dovede ke zralosti? Moji milí, je to velmi jednoduché:

  • Titovi 2:1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení.

Je tady příčina a je tady důsledek. Je tady rozsévání a je tady sklizeň. Je tady zdravé učení a je tady zdravý charakter, který z něj vyplývá. Křesťanská zralost nevyroste z ničeho nic. Křesťanské zralosti nedosáhneme pouhým dostatečným časovým vkladem. Nestačí tomu jenom nechat čas s tím, že to samo uzraje. Neuzraje! Aby uzrál charakter křesťana, musí se sytit zdravým učením, musí se sytit Božím slovem. Ale nestačí jenom slyšet nějaké doktríny, poslouchat, co se píše v Bibli, je potřeba tyto doktríny aplikovat do svého života a do života církve. To je zdravé učení, o kterém je řeč v našem textu, to je Bohem ustanovený prostředek k růstu a ke zralosti.

Někdy můžete slyšet, že je třeba chodit do církve, abyste mohli růst. Souhlasím s tím, ale musím dodat, že to je jenom půlka pravdy. Když budete chtít mít velké svaly, musíte chodit do posilovny. Ale nestačí zajít do posilovny, sednout si tam k baru, dát si drink, hoďku dvě koukat na posilovací stroje a potom jít domů. Musíte chodit do posilovny cvičit. Jenom tak dosáhnete toho, že vaše svaly porostou. Stejné je to s duchovní zralostí.

Nestačí jenom slyšet zdravé učení, nestačí jenom mluvit, vyučovat zdravé učení, zdravé učení je nezbytně nutné také žít. Jinak nebude zdravé. Jinak nepovede ke zralosti. Aby člověk duchovně rostl, musí chodit do církve, ale musí to být církev, která vyučuje a žije zdravé učení. Vyučuje i žije. Titus měl aplikovat zdravé učení do sborů na Krétě. Měl dále mluvít toto zdravé učení, a výsledek vidíme v našich dvou verších a ve verších následujících. Ježíš říká:

  • Lukáš 6:46 Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?

Zdravé učení je o Kristu, vede ke Kristu, stejně jako druhá kapitola Tita, a směřuje k poslušnosti Kristu. Kristus je základem a poslušnost je důsledkem.

  • Titovi 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Je tu Boží lid, který roste ve zralosti, tedy v poznání Krista. Charakter, o kterém jsme dnes mluvili, je Kristovým charakterem. Nikdo není schopen sám ze svých sil dosáhnout takových věcí, které jsou popsané v našem textu. Kristus to musí udělat. On musí žít svůj život v nás. A přesně to je křesťanská zralost. Z toho vyplývá naprosto zásadní otázka, kterou dneska skončíme: Jsem v Kristu a je Kristus ve mně? Jsi v Kristu? Žije Kristus svůj život v tobě skrze Ducha svatého? Jak to mohu poznat? Je to prosté! Projevuje Pán Ježíš svůj charakter – ty vlastnosti, o kterých jsme dneska mluvili, na tvém životě? Nemáme hned hledat dokonalost, ale musíme vidět alespoň směr – jasný a jednoznačný směr. Pokud zde je, pracuj na něm, rozvíjej ho zdravým učením, nasloucháním kázání, studiem Božího slova a zdravým jednáním. Ale pokud tady tento směr není, potom je nejvyšší čas volat k Bohu a prosit Ho o milost, činit pokání a věřit v Krista, protože bez Něho nemůžeme nic.

Milí přátelé, jestliže Kristus nežije svůj život ve vás, potom váš život směřuje do té nejstrašlivější tragédie – přímo do pekla. A vaší jedinou nadějí je Ježíš, Spasitel hříšníků, který přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10). Proto nesmíte váhat, ale musíte jít k Němu, ještě dneska, nyní, teď hned!

Osnova kázání