Schopný pastýř – Tt 1,9

Povzbuzovat i usvědčovat zdravým učením

Jaroslav Kernal, Kladno 17. listopadu 2013

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Znovu dnes otevíráme list Titovi – jeden z nejmenších, ale také nejhutnějších novozákonních dopisů. Dneska máme před sebou devátý verš první kapitoly, kterým se přehoupneme do druhé poloviny této kapitoly. Je to verš, který je v mnoha ohledech klíčový. Ale než se do něj pustíme, kvůli kontextu přečtěme Titovi 1,1-16. 

 

Úvod

  • Titovi 1:9 [Starší, biskup má být] pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.

Před námi je verš, který je návodem na řešení problémů současné církve. List Titovi je zhutnělá, koncetrovaná teologie, která se projevuje v praxi církve i jednotlivců. A verš, který je před námi, je přesně takový.

Kromě toho tento verš odpovídá na problémy, s nimiž se potýká součásná křesťanská církev – a to nejenom u nás, ale i všude jinde ve světě.

Jsou tady čtyři věci, jejichž důsledná aplikace do života církve by církev rázem proměnila v živou, Boha oslavující, čistou a krásnou Kristovu nevěstu. Což se obvykle nedá říci o viditelné církvi, jak ji známe ze svého okolí. O které čtyři věci se jedná? 1. Tento text je o starších, kazatelích, pastorech, biskupech, dohlížitelích, vedoucích – to všechno jsou v Božím slově synonyma. Podle Písma nejde o různé skupiny lidí, ale jde o jednu skupinu – nejčastěji se používá slovo starší, a proto budu toto slovo používat i já. Náš text popisuje druhou nejdůležitější věc, která se týká starších.

2. Tento text je o zdravém učení. Spolu s biblicky kvalifikovanými staršími je zdravé učení nedostatkovým zbožím v současné církvi. Zásadní problém je – stejně jako u biblicky kvalifikovaných starších – že po tomto zboží není mezi křesťany žádná poptávka. Vždycky bylo vzácné, ale v současné době, mezi současnými křesťany není ani žádané. Nikoho nezajímá zdravé učení. Nikdo ho nechce.

3. Tento text mluví o povzbuzování ve zdravém učení. To je moderní slovo a můžete ho slyšet všude v církvi. Ale koncept, který za tím stojí, obvykle znamená říkat lidem hezké, dobré věci – v podstatě takové, které chtějí slyšet. To není povzbuzování, o kterém je tady řeč. Povzbuzování ve zdravém učení je něco naprosto jiného.

4. Tento text mluví o usvědčování odpůrců. Toto je podle mě skutečný kámen úrazu současného křesťanství. Souvisí to se vším výše uvedeným – s charakterem a schopnostmi starších, tedy s biblickou kvalifikací starších, s poznáním toho, co je to zdravé učení – pokud není definované zdravé učení, potom nelze napomínat odpůrce, protože žádní odpůrci nebudou. Proč se ekumenické a charismatické hnutí tolik brání přesnějšímu teologickému vymezení? Tady je ten důvod.

I. Starší

Pavel v doprovodu Tita navštívil Krétu potom, co byl propuštěn z vězení v Římě – o tomto vězení víme ze Sk 28. Na Krétě se Pavel setkal s křesťany, s církví, která si v ničem nezadala s tou dnešní. V církvi byl obrovský zmatek – jak co se týče učení, tak také co se týče jednání.

Byli zde lidé, kteří učili špatné věci – rozvraceli celé rodiny, nerozlišovali, kdo je a kdo není křesťan, zabývali se nekonečnými rodokmeny, způsobovali rozdělení v církvi, byli zde sektáři, lidé nebyli vedeni k tomu, aby sloužili druhým, ale starali se jen o sebe.

  • Titovi 3:14 Ať se učí i naši lidé vynikat v dobrých skutcích, kde je jich naléhavě potřebí, aby nebyli neužiteční.

A. Starší jsou klíčem

V takové situaci ponechal apoštol Pavel Tita s tím, že mu dal potřebné instrukce, co a jak má dělat. Podívejte se do pátého verše:

  • Titovi 1:5 Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil.

Pavel ponechal Tita na Krétě s jasným úkolem. Dal mu přesné instrukce – jak jsem ti nařídil. Ale kromě toho mu znovu píše dopis, kde mu všechno toto opakuje. Nebyla to Titova první velká mise, jak se někteří domnívají – již dříve udělal mnoho pro korintské křesťany (2 K 8,16). Pavel napsal Titovi tato slova jako povzbuzení pro něj osobně a napsal mu je také proto, aby potvrdil Titovu pravomoc, autoritu udělat všechny tyto věci na Krétě.

Z pátého verše vidíme, že cestou k zavedení pořádku a stability do církve je ustanovení starších. Bůh nechce církev, která by byla chaotická a kde by si každý dělal, co se mu zlíbí. Titus měl dát věci do pořádku. V originále to slovo znamená nedostatek, nebo když něco chybí, když je někde nějaká potřeba. Nedostatkem církve na Krétě byla naprostá absence starších.

Ale nestačí mít nějaké starší – od šestého verše Pavel říká, že:

B. Starší musí mít předepsaný charakter

Ukazovali jsme si dvě velké oblasti – starší musí být milující pastýř a musí to být laskavý pastýř. Je zde položen velký důraz, jak na ono musí, tak na jednotlivé vlastnosti jako takové. Znamená to, že kdo nesplňuje tyto požadavky Písma, nesmí být starším církve. To je docela vážná věc – protože nekvalifikovaný starší, starší, který neodpovídá biblickým požadavkům, je horší, než žádný starší. Moderní pragmatické smýšlení nám říká opak, ale není tomu tak.

Když chybí starší v církvi, tak bude církev v chaosu, jako byly církve na Krétě (přečtěte si list – 46 veršů – a uvidíte sami). Když jsou v církvi nekvalifikovaní starší, tak dochází mnoha daleko závažnějším věcem:

1. Je podkopávaná autorita Božího slova. Boží slovo je znevažováno. Jak je znevažováno? Jestliže ustanovíme starší, kteří nemají biblickou kvalifikaci, říkáme tím, že Boží slovo není závazné. Boží slovo sice něco říká… ALE my to vidíme jinak… A jestliže takto k Bibli přistupujeme v otázkce starších, proč by totéž neplatilo o krádeži, smilstvu, homosexualitě, vraždě, potratu, falešném učení… Je mnohem nebezpečnější ustanovit starší neodpovídající Písmu, než nemít žádné!

2. Nekvalifikovaní starší jsou – sice potenciální, nicméně velmi pravděpodobní – vlci v rouše beránčím. Starší jsou ti, kdo vedou, kterým byla svěřena autorita nad stádem. To je důvod, proč Ježíš říká, že kdo chce být velkým, musí být služebníkem všech (Mk 10,43). Muž, který nemá charakter předepsaný Písmem, nemůže stát v takovém postavení. Dříve nebo později dojde k tomu, že své postavení zneužije. Manipulace, duchovní zneužívání, sexuální hříchy, finanční machinace – to jsou nejčastější hříchy lidí v církvi, kteří vedou, ale jejichž charakter neodpovídá jejich postavení. Je lepší nemít starší, než mít špatné starší!

Když v církvi nejsou starší, tak je v ní zmatek. Když jsou starší, kteří neodpovídají biblickým požadavkům, je v ní zmatek také a kromě toho dochází k daleko horším věcem:

  • 3 Janův 9-10 …Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání, jak nás zlomyslně pomlouvá; a na tom nemá dost - ani bratry nepřijímá, a těm, kdo je chtějí přijmout, v tom brání a vylučuje je z církve.

Starší musí mít Písmem předepsaný charakter. Neznamená to, že bude dokonalý. Ale pozitivní vlastnosti, které jsou ve verších 6-8 u něj musí být ve zjevné, nikoliv potenciální míře. A negativní vlastnosti by naopak měli být pouze v potenciální a nikoliv zjevné míře. Charakter je po Božím povolání k této službě skutečně tím nejdůležitějším kritériem. Ale není to jediné:

C. Starší musí mít předepsané schopnosti

Tady se dostáváme k našemu dnešnímu verši. Starší musí mít vlastnosti, tedy charakter, ale starší musí mít také schopnosti. Musí něco také umět. Jak v 1 Tm 3,2 tak zde je mezi vlastnostmi uvedena jedna schopnost – schopnost učit. V 1 Tm 3,2 je slovo, o němž někteří učenci říkají, že znamená jak schopnost učit, tak také schopnost se učit – tedy být poučitelný. Úplně se s tímto názorem neztotožňuji, protože kdo není schopný se učit, kdo je nepoučitelný, nenapomenutelný, je podle Písma hlupák. A hlupák není ani rozvážný, ani zdrženlivý, ani zbožný. Kromě toho Titovi 1,9 je naprosto jasný text, který ukazuje, co to znamená, že starší má být schopný učit.

Když se podíváte do 1 Tm 3, tak uvidíte, že schopnost učit je tím, co v zásadě odlišuje staršího od diákona, protože popisovaný charakter je v obou případech v podstatě totožný. Diskutuje se také o tom, zda diákonkou může být žena, což v případě starších Písmo vylučuje. Ale i zde vidíme souvislost s vyučováním – starší je ten, kdo v církvi vyučuje.

Náš text ukazuje na dvě stránky schopnosti učit – schopnost předat zdravé učení takovým způsobem, aby to vedlo k růstu věřících, k jejich víře a nakonec také k lásce, což cílem vyučování (1 Tm 1,5). Na druhé straně to znamená obhájit zdravé učení a to nejenom pasivně, ale tak, že to usvědčí protivníky. Nyní pojďme ke společnému jmenovateli toho všeho, a tím je:

II. Zdravé učení

Jedním z velkých důrazů listu Titovi a listů Timoteovi je zdravé učení. Často můžete slyšet křesťany, jak říkají, že církev není o učení, křesťanství není o učení – důležitá je touha, ne informace. Aha… Víra snad přichází z touhy?

  • Římanům 10:17 Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží. (Kral.)

A. Zdravé učení je důrazem Písma

Podívejme se na pár příkladů. Co bylo a je povinností rodičů podle zákona – je to něco, co se nijak nezměnilo od okamžiku, kdy byl zákon vydán:

  • Dt 6:6-7 A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.

Budeš vyučovat své děti Božímu slovu. To je příkaz Písma. To je povinností každého křesťanského rodiče, muže i ženy.

  • Žalm 25:5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása…

Král David toužil po tom, aby ho Bůh vyučoval pravdě. V Žalmu 119 – nejdelším Žalmu, který se týká jenom Božího slova, šestkrát opakuje:

  • Žalm 119:12.26.64.68.124.135 …vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

Známý verš z proroka Ozeáše je ohromným varování pro současnou církev:

  • Ozeáš 4:6 Můj lid zajde, protože odmítá poznání. Ty jsi zavrhl poznání a já zavrhnu tebe…

Co dělal Ježíš, když přišel do tohoto světa? Víme, že uzdravoval, dělal zázraky, sytil hladové, vyháněl démony, ale co říká On sám – když ho zástupy hledaly, protože všechny uzdravil? Řekl svým učeníkům:

  • Marek 1:38 Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.

Co dělala první církev v Jeruzalémě?

  • Sk 2:42 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.

Co dělali Berojští, když jim Pavel kázal Boží království? Každý den zkoumali v Písmu (Sk 17,11). Co dělal Pavel v Korintě? Zůstal tam rok a půl a učil je Božímu slovu (Sk 18,11). Co dělal v Efezu? Každý den vykládal Boží slovo v přednáškové síni filozofa Tyranna (Sk 19,9). Potřebujeme učení! Ale ne učení ledajaké – potřebujeme zdravé učení, a to je:

B. Zdravé učení je učením Písma

V originále jsou v Tt 1,9 celkem tři výrazy, které označují zdravé učení. Mohli bychom přeložit tento verš asi tak, že starší mají přilnout k věrnému slovu podle souhrnu učení, doktrín a povzbuzovat zdravým vyučováním.  

Je možné položit na něco ještě větší důraz než je zde na zdravé učení?

Věrné slovo, překládá se také věrohodné, spolehlivé. Souhrn učení, doktrín – řecké slovo znamená učení, nauky, můžeme říct teologii, znamená to ucelený soubor, souhrn. Zdravé vyučování – v řečtině je slovo, které známe i v češtině – HYGIAINÓ. Od toho máme slovo hygiena. Vyučování nesmí být ušmudlané, špinavé, znečištěné, nemocné, poškozené. Jak má tedy vypadat?

Myslím, že to vyplynulo už z veršů, které jsem četl před chvílí na podporu nutnosti vyučování v církvi – apoštol Petr to shrnul jednoduše:

  • 1 Petrův 4:11 Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží.

To je zdravé učení. To, které vychází z Písma a staví na něm. Učení Božího slova – ne učení vlastních nápadů podle Božího slova. Jsou kazatelé, kteří přečtou text Písma, použijí ho jako odrazový můstek a potom se vznášejí na vlnách svých nápadů a myšlenek, které „podpírají“ dalšími texty Písma.

Zdravé učení znamená vzít text Písma a tento text vyložit jak v jeho bezprostředním kontextu, tak také v kontextu celého Božího slova. Samotný text přitom musí stále dávat smysl. Dovolte mi příklad: J 10,27-30.

Ježíš říká: Nikdo je nevytrhne z mé ruky. Mnoho kazatelů – skutečně mnoho, ale namítne: Bůh přeci nikoho neznásilňuje, takže je sice pravda, že nikdo jiný nemůže křesťana vytrhnout z Boží ruky, ale on sám to udělat může. Je to to, co tento verš znamená? Dosaďte si do tohoto textu tento „výklad“:

Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život; doufám, že nezahynou navěky, vždyť každá z nich se může vyrvat z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny, přesto se každá z nich může vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.

Toto je praktická ukázka toho, co můžete udělat sami a jak můžete jednoduše rozlišit zdravé učení od falešného. Ještě pár charakteristik zdravého učení a pak musíme pokračovat dál: 1. Vždycky oslavuje Boha a ne člověka. 2. Vyvyšuje Krista – cele Boha, který se stal cele člověkem. 3. Vede ke spasení z milosti skrze víru. 4. Vyzdvihuje zapsané Boží slovo, Bibli.

C. Zdravé učení je silou starších

Titovi 1,9 doslova říká, že starší má přilnout k věrnému slovu podle učení Písma. Starší má být prosycen zdravou biblickou teologií. To slovo, které popisuje vztah starších ke zdravému učení, znamená držet se, ujmout se, přilnout. Je to, jako když přilepíte dva papíry k sobě. Přilnou k sobě. Už je neoddělíte bez poškození. Právě tak musí starší přilnout k zdravému učení.

To není jednoduchá, snadná ani přirozená záležitost. Přirozeně totiž lneme, lepíme se, držíme se hříchu, falešného učení, lži. Teprve když Bůh změní naše srdce, tak do něj vkládá lásku k pravdě. Křesťan je ten, kdo je vyučen od Boha (J 6,45). Bůh nikdy nikoho nepovede ke lži. Jak to, že je mezi křesťany tolik různých falešných doktrín? J 6,45 je odpovědí – ne takovou, která by se nám líbila nebo nám byla příjemná, ale je to pravdivá odpověď od Boha: Kdo se drží falešných doktrín, nebyl vyučen od Boha, jinými slovy, není křesťanem.

Rozumějte mi dobře – neříkám, že někoho může spasit zdravé učení. Spaseni jsme jenom z Boží milosti skrze víru v dokonané dílo Pána Ježíše Krista. Ale zdravé učení vede ke spasení a k růstu v milosti, zatímco falešné učení nikoho ke spasení nedovede. Falešné učení nemá moc zachránit člověka. Falešné učení zvěstuje falešného Krista, Krista, který nezachraňuje.

Proto se musí starší tak pevně držet zdravého učení. V 1 Tm 4 Pavel popisuje zdravé a falešné učení a potom dodává:

  • 1 Timoteovi 4:6 Toto bratřím zdůrazňuj a budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, vychovaným slovy víry a pravého učení, které sis osvojil.

Všimněte si – vychovaný slovy víry. Výchova je dlouhodobá záležitost. Vytrvalá, stabilní, kterou musíte dělat den za dnem. Jde o opakování stále stejných věcí – nemůžete jeden den děti učit, že krást se nemá a druhý den, že je to v pořádku. To není výchova! V tomto verši je ještě slovo ‚osvojil‘. Plně poznal, porozuměl mu, zažil si ho. Je to jak s vyjmenovými slovy – musíte se je naučit zpaměti, musíte trénovat jejich používání, a za nějaký čas už nemusíte přemýšlet nad tím, že ve slově přemýšlet je tvrdé Y, protože je to od slova myslet, které je ve vyjmenovaných slovech. Osvojili jste si znalost vyjmenovaných slov. Právě tak si každý křesťan má osvojovat zdravé učení. A starším může být ten, kdo si ho již osvojil. Přilnul k němu, takže nyní může povzbuzovat ve zdravém učení a usvědčovat odpůrce.

III. Povzbuzování

Co to znamená „povzbuzovat ve zdravém učení“? Můžeme tomu rozumět ve smyslu prostředí – povzbuzovat v prostředí, v kontextu, v tom všem, co obnáší zdravé učení. Můžeme tomu také rozumět ve smyslu prostředku – povzbuzovat čím, jak: zdravým učením. Myslím, že uděláme dobře, když tomu budeme rozumět v obojím slova smyslu. Zdravé učení musí tvořit jak prostředí, rámec, v němž se pohybujeme, tak musí být prostředkem, který používáme. Ale musíme se tady zastavit u slova povzbuzovat. To slovo má totiž dva různé – skoro protichůdně vypadající – aspekty.

A. Povzbuzovat ve smyslu útěchy

Máme se povzbuzovat jako ti, kdo jsou na dlouhé cestě k vytouženému cíli a potřebují dodat sílu.

  • Židům 10:25 Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje. (ČSP)

(E) zde má slovo napomínat. Je tam totéž slovo, jak je zde v Titovi 1,9.

Často umdléváme pod tíhou boje s hříchem, jsme unavení, jsme zdrcení, když vidíme, jak se rozmáhá hřích a nepravost ve společnosti kolem nás, jak se rozmáhá v rodinách, často v naší vlastní, jak ničí Kristovu církev. Jsme z toho zoufalí a mnohdy nevíme, kam se obrátit a co dělat. Potřebujeme povzbuzení – a to povzbuzení zdravým učením, povzbuzení Božím slovem. To je něco, co potřebujeme úplně všichni, a úplně všichni to také máme dělat – všichni jsme k tomu Bohem povoláni:

  • Ř 15:4.14 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. … Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.

Každý křesťan může ukazovat cestu druhým ve zdravém učení. Pro starší církve je to povinnost – je to popis jejich práce. Toto je nejkrásnější a nejjednodušší část práce starších – povzbuzovat ve zdravém učení. Ale slovo povzbuzovat má ještě druhý aspekt, který už jsem zmínil:

B. Povzbuzovat ve smyslu nápravy

Jedná se o napomínání. Napomínání bratří a sester v Kristu když se dopouštějí hříchu. Toto už není tak krásná nebo spíš tak jednoduchá část práce starších, protože to znamená, že starší musí být odvážný a pevný muž. Musí být také laskavý, protože napomínání se musí vždy dít v lásce. Ale přes obtížnost napomínání je i toto krásná práce na Boží vinici, protože Bůh nám dává vidět, jak jsou mnozí skrze napomínání Božím slovem obnoveni a přitaženi zpátky ke Kristu. Jak se jejich láska znovu rozhoří a jejich víra a horlivost pro Pána znovu rozkvete.

  • Jakubův 5:19-20 Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.

To jsou slova řečená křesťanům, do církve. Znovu tak vidíme, že to je úkol každého křesťana – a tohle skutečně ukazuje, co to znamená žít ve společenství. A opět – pro staršího je to povinnost. Pokud starší nedělá takovou práci, proviňuje se proti tomu, kdo ho povolal k této krásné službě. Tak to je povzbuzování ve zdravém učení – a před námi je poslední věc:

IV. Usvědčování odpůrců

Toto je skoro nejtěžší díl práce Božích služebníků. Toto je duchovní boj. Řekl jsem, že toto je kámen úrazu současné církve. A je to tak. Odpůrci zde jsou – ne, že ne. Falešní učitelé, lidé, co se vydávají za apoštoly nebo proroky. I sem do Kladna takoví lidé jezdí a učí v některých církvích. A není, kdo by je usvědčil. Proč to tak je? Jsou nejméně tři důvody: 1. V církvích nejsou starší ustanoveni podle normy Božího slova. 2. Nikdo pořádně neví, co je to zdravé učení a možná ani nechce vědět, protože by to mohlo přinést do jeho života problémy. 3. Je to těžká práce a duchovní boj.

A. Kdo jsou odpůrci?

Už jsem zmínil falešné učitele – učí, co se nepatří. Podívejte se do v 10-11:

  • Titovi 1:10-11 Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. Těm je třeba zavřít ústa.

Tady je shrnuto několik skupin odpůrců na jednu hromadu – všechno, co čtete v desátém verši, můžeme zahrnout pod význam slova odpůrci. Jsou to lidé, kteří se nepodřizují, vzpurní, nepoddajní. Jako Diotrefés (3 J 9-10). Takoví lidé vedou prázdné řeči a svádějí lidi. Je třeba je umlčet – zdravým učením. A pokud nezmlknou, a dál svádějí lidi, tak Pavel říká:

  • Tt 3:10-11 Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni; je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud.

Jinou skupinou lidí jsou ti, kdo vzdorovitě odporují evangeliu. Takový byl kovář Alexandr: Velmi se stavěl proti Pavlovým slovům, takže Pavel říká Timoteovi, aby se mu vyhnul (2 Tm 4,14-15).

Dnes bychom mezi takové lidi zařadili militantní ateisty, evolucionisty, pronásledovatele křesťanů z řad jiných náboženství – muslimů, hidnuistů, buddhistů nebo jiných. Starší musí umět s takovými lidmi jednat.

B. Co znamená usvědčovat?

Slovo, které tady apoštol Pavel použil, má širokou škálu významů a znamená usvědčit, napomenout, kárat, potrestat, odkrýt, odhalit, vynést na světlo. To jde úplně ruku v ruce s tím, co to znamená zdravé učení – učení Božího slova, které odhaluje, usvědčuje, kárá, napomíná (Žd 4,12-13).

Jak by mělo takové usvědčování vypadat? Podívejme se do Písma:

  • 2 Timoteovi 2:24-26 Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli.

Tady je celá řada charakteristik. Nemá se hádat, ale má být laskavý – podívejte se do Tt 3,2:

  • Titovi 3:2  Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně.

Má vlídně poučovat odpůrce. Všimněte si toho důrazu na pokoj, vlídnost, trpělivost, laskavost. Nejde totiž o to vyhrát ve slovní potyčce, nejde o to prokázat svou inteligenci, nejde o to být nejlepším řečníkem. O co jde?

Především jde o to oslavit Boha. Jsme Jeho vyslanci. On má moc způsobit, že se někdo obrátí, pozná pravdu a vzpamatuje se z ďáblových nástrah. Ale aby poznal pravdu, tak je třeba zvěstovat pravdu Božího slova, zdravé učení. Bez zdravého učení to prostě nepůjde.

Víte, jde o duše ztracených, jde o hříšníky, jak jsme byli my. Možná se nyní rouhají, možná vzdorují Bohu, možná plánují zlé věci, jsou to odpůrci, ale lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš (Jk 1,20). Nejde o nás, moji milí, jde o záchranu lidských duší!

Možná i mezi námi sedí dnes někdo, kdo vzdoruje Bohu. Prosím vás, pohleďte na Krista. Jako Boží beránek šel na kříž. Proč? Kvůli našim hříchům, aby usmířil Boží hněv namířený proti nám. Aby svou krví smazal naše viny. To je Boží milost udělená hříšníkům. To je Boží milost, která přináší spásu.

  • Titovi 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Modleme se…

Osnova kázání