Sedm věcí, které činí církev církví! Sk 2, 37-47

 

Sedm věcí, které činí církev církví!

Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.
Efezským 3:20-21

 

Úvod

Pokoj vám a milost Bohem vyvolení a milovaní! Pokoj také vám, kteří jste hosté nebo hledající. Sešli jsme se dnes na tomto místě a není to náhoda. I když mnozí budou namítat, že ano. Ale to, proč tu dnes jsme, je, že Bůh tady dnes chtěl mít každého z nás! A to platí o nás všech. I o těch, kteří o sobě řeknou: „Nejsem ani hledající, já nevěřím v Boha, v Krista!“ jenomže skutečnost, že se považuji za nevěřícího, nemá nic co do činění s tím, proč tady dnes jsem. Jsem tady, a každý z vás je tady, právě proto, že nás Bůh tady dnes chtěl mít! To je prostě fakt, který nemůžete změnit! Poslouchejte slovo Písma z knihy Přísloví:

  • Přísloví 16:9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

 

  • Přísloví 20:24 Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?

Člověk hledá a volí cestu i způsob, kterým ji absolvuje, ale věci třímá pevně v rukou Bůh! On určuje naše kroky. Nejenom kroky mužů, ale i žen. Všech na tomto světě. A tak platí, že pokud je Boží vůlí být dnes zde, nebylo by moudré, kdybychom nesoustředili cele svou pozornost a všechno své úsilí k tomu, abychom pochopili, co Bůh po nás žádá a co nám chce říct. Bylo by to velmi neuctiví vůči Stvořiteli, a bylo by to velmi nezodpovědné vůči nám samotným.

Bůh volá k pokání všechny lidi. Ve Skutcích o tom čteme v kapitole sedmnácté. Je to v podstatě příkaz daný všem lidem. Aby činili pokání, obrátili se k Bohu a věřili evangeliu o vzkříšeném Kristu. Koneckonců to dnes jasně uvidíme i v našem dnešním textu. Ale Bůh také ujišťuje ve svém slově, že On je dobrý. A člověk díky Boží dobrotě může být zachráněn od zhouby, do které směřuje celý svět, protože ho do této zhouby žene padlá, hříšná, zvrácená touha! 2 Pt 1, 4; V knize žalmů, ve třicátém čtvrtém žalmu, ve verši devátém stojí slova:

  • Žalmy 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.

I když většina lidí na tomto světě tomu nebude věřit Bůh je genderově velmi vyvážený a spravedlivý. I Když totiž žalm 34, 9 mluví o muži, který je blažený, jeho význam zahrnuje plně i ženy i děti. Každá žena, která se utíká k Hospodinu je blažená. Každé dítě, které se utíká k Hospodinu je blažené, bez ohledu, zda jde o děvče, či chlapce.

Ti z vás, kteří nejsou v Kristu, a nemají víru ve vzkříšeného, živého Pána, ti ať nyní pozorně poslouchají. Aby i oni mohli poznat a okusit, že Pán je dobrý. Ti z nás, kteří věří v Pána Ježíše, ti již vědí, že Bůh je dobrý. Již okusili a trvale zkoušejí Boží milosrdenství, lásku a dobrotu. Ale ani jim nebude na škodu znovu si zopakovat tyto pravdy, oživit je v srdci i v mysli. Vždyť právě jim, věřícím, Božímu lidu jsou uřčena slova z:

  • Jeremjáš 29:11 Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

Bůh s námi zamýšlí jen dobré věci. Jsou to myšlenky plné pokoje, naděje, záchrany. Dnes budeme ve Sk 2, 37-47; Tam je dobře vidět dobré boží dílo, které zachraňuje ty, které povolává ze smrti do života.

Skutky apoštolské 2:37 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" 38 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. 39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." 40 A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" 41 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. 42 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. 43 Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. 44 Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. 45 Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. 46 Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. 47 Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Odkazy: Př 16, 9; 20, 24; Ž 34, 9;

Církev je zasažena pravdou, miluje pravdu, věří pravdě, poslouchá pravdu! Verše 37-41

I. Zasaženi v srdci!

Lukáš, který je autorem knihy Skutků pro nás zaznamenal ve verši 37 velmi důležitou informaci. A já vím, že ji už dobře znáte. Před týdnem zde o tom kázal bratr Aleš Novotný. Třicátý sedmý verš začíná těmi důležitými slovy: „Byli zasažení v srdci!“ to jsou důležitá, zásadní slova. Zde totiž, v tomto bodě začíná Boží dílo v srdci a v životě člověka. Je to místo, kde ještě nikdo z nás nemůže o daném člověku s jistotou prohlásit, že výsledkem tohoto Božího jednání bude spasení. Protože evangelium je pro jednoho vůní ke spasení, druhému vůní k zahynutí!  Přesto je to velmi dobré místo a velmi požehnaná pozice. Protože každý, kdo kdy činil pokání, uvěřil a dnes patří Kristu, zažil ve svém životě tento okamžik, chvíli, nebo více takových chvil, kdy byl zasažen v srdci zvěstovanou pravdou evangelia Božího!

Evangelium, Boží slovo, nebo chcete-li zvěstovaná pravda Božího slova je mocným nástrojem. V Písmu čteme, že Boží slovo se nikdy nevrací z prázdnou zpět k tomu, kdo ho vysílá. Nýbrž vždy přinese Bohu plné ovoce a plnou míru Boží slávy! U člověka, který je zachráněn, i u člověka, který je zatvrzen a odsouzen! V knize Izajáš Bůh pro dobré pochopení přirovnává své slovo k dešti, k lijavci.

  • Izajáš 55:10 Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. 11 Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."

Proto nezbytným, naprosto žádoucím a plně potřebným je pro každého člověka, který chce a který má být spasen, právě proniknutí Boží pravdy, Božího slova hluboko do jeho srdce! Chtěl bych, abychom si uvědomili dvě skutečnosti, za které můžeme, máme a musíme děkovat Bohu.

Ta první je skutečnost, že Bůh pravdu evangelia zjevil naprosto dokonalým a plným způsobem celému světu, a tak ji v podstatě zpřístupnil všem lidem. Právě ve skutcích čteme, že…

  • Skutky apoštolské 17:30 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Druhou věcí, za kterou musíme být vděční, je samotná moc Božího slova, pravdy, která osvobozuje, jak říká samotný Pán Ježíš! V listu Židům čteme:

  • Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. 13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

Každý bude jednou rozsouzen, rozetnut Božím slovem! Je velmi důležité, jak a kdy. Budu rozsouzen pravdou zde, v tomto časném věku? Nebo až ve věku budoucím? Zde, a právě nyní je ten čas milosti, kdy lidé stále ještě mohou činit pokání a přicházet vírou ke Kristu, aby byly jejich duše zachráněny pro věčnost! Jste-li zasaženi v srdci, neváhejte. Dokonce pokud jste slyšeli Boží slovo a nejste zasaženi v srdci, neváhejte a proste, abyste zasaženi byli! Protože nikdo nikdy neví, jestli bude dána další příležitost. Bůh je dobrý a nanejvýše milostivý. Ale nevyplácí se pohrdat Jeho milostí. Mít ji za lacinou. Říkat si, snad příště! My si tě přijdeme Bože, poslechnout příště, až někdy jindy.

 Vždyť prvním znakem Božích dětí, prvním krokem, který vede do lůna Božího lidu. Je skutečnost, že jsem pravdou zasažen v srdci. Že mi pravda není lhostejná a pohnula mým srdcem od základu! Církvi prostě není a nemůže být pravda lhostejná! Církev miluje pravdu!

II. Zrození víry!

Druhý nezbytný aspekt církve a Božího lidu vůbec je pro nás zaznamenaný ve verši čtyřicet jedna. Hned na jeho začátku. 41 Ti, kteří přijali jeho slovo, …

V nepřeberném zástupů lidí okamžitě při kontaktu s evangeliem, s Boží pravdou začne docházet k rozdělení. A je to naprosto biblické! Lukáš ve dvanácté kapitole svého evangelia zaznamenal Ježíšova drsná slova!

  • Lukáš 12:51 Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! 52 Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, 53 budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

Toto rozdělení má příčinu v tom, že celý svět je pod vládou zlého a každý člověk ve vzpouře proti Bohu! Bez Božího milostivého zásahu by k žádnému rozdělení nedocházelo a nedošlo. Všichni by svorně jako jeden muž pravdu evangelia odmítli a nikdo by se jí dál nezabýval! Ale Bůh si vyvolil před stvořením světa v Kristu velkou skupinu lidí, jednotlivců, které si zamiloval. A těm dává zvláštní, spasitelnou milost, která začíná tím prvním krokem, o kterém jsme mluvili. Bůh zasáhne člověka v srdci!

Ale obecně platí, že bez tohoto Božího zásahu není kladná reakce na evangelium možná! Podívejte se, jak hluboko ve skutečnosti každý člověk je ve své vzpouře proti Bohu. Ještě před Petrovým zvěstováním ukřižovaného a vzkříšeného Krista je vidět, jak daleko je člověk schopen zajít. Jak hluboko je schopen ve své vzpouře klesnout! Když Duch svatý sestoupil na učedníky a dával jim promlouvat v jazycích různých národů, co se stalo?

  • Skutky apoštolské 2:5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9  Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10  Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11  židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!" 12  Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?" 13  Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!"

Mnozí si mysleli, že ti lidé, kteří začali mluvit v jazycích všemožných národů, jsou opilí! Tak daleko, a tak hloupě může člověk argumentovat, aby se vyhnul odpovědnosti a nemusel přemýšlet o zvěstovaném evangeliu. Jestli se stačí opíjet, abych se naučil plynně hovořit cizím jazykem, budu sedět v hospodě od rána do večera!

Naštěstí Bůh je milostivý a povolává ke spáse ty, které vyvolil a předem určil Ř 8, 29-30. Nejdříve zasáhne jejich srdce pravdou. A potom jim dá nové srdce. Úžasnou a spásu přinášející milost, aby tuto pravdu přijali, uvěřili jí a postavili na ní základ svého nového života!

Pán Ježíš Kristus říká v Janově evangeliu:

  • Jan 17:5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. 6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. 7 Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; 8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.

Druhou věcí, která činí církev církví, je milost spasitelné víry v Krista Ježíše ukřižovaného, vzkříšeného a vystoupivšího na nebesa, po pravici trůnu Božího! Je to víra, která postaví celý svůj život a vše v něm na Božím slově, jako na neotřesitelné a nezměnitelné pravdě!

III. Zrození poslušnosti!

Když se zrodí tato pevná víra zachraňující duše. Rodí se spolu s ní i další vlastnost církve. Další charakteristika, znak, který činí církev církví. Jde o poslušnost. Stále ještě jsme ve verši čtyřicet jedna:

  • 41 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

Boží slovo přesně tak, jak máme popsáno v Židům, ve čtvrté kapitole, verších dvanáct a třináct roztíná nejenom srdce jednotlivých lidí. Toto slovo roztíná také celé skupiny, národy a celé lidstvo. Z těla padlého lidstva, z tohoto spolku a obecenství hříchu. Nadevše ostrý meč Božího slova odsekl a tím oddělil skupinu těch, kteří byli nejdříve mocně zasažení pravdou ve svých srdcích. Potom z Boží milosti přijímají pravdu evangelia jako neotřesitelný a jediný základ pro své životy. Přijímají vírou slovo.

Jsou vzati ze společenství hříchu, vzpoury a svévole. Jsou Duchem svatým ve křtěni do těla Kristova. Jsou naroubování na kmen života. Ježíš učí.

  • Jan 15:1 "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. 3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. 4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Poslušnost těchto nově narozených dětí Božích je okamžitá. Toho dne se k nim přidalo na tři tisíce lidí. Lidí, kteří byli Bohem poznáni a zamilováni ještě před stvořením světa! A zde se na chvíli zastavím. Proč? Protože milovaní z pravdy, z milosti a z víry narozená poslušnost je jedním z klíčových znaků křesťana a církve. Poslouchejte nyní pozorně.

To, že jsme zasaženi v srdci Božím slovem a jeho pravdou, to se podle všeho dá kamuflovat a předstírat! To, že jsme přijali tuto pravdu jako základ pro své životy, to se dá podle všeho také předstírat a kamuflovat. Ale pravá biblická poslušnost se podle mě kamuflovat ani předstírat nedá. Alespoň ne dlouhodobě. Přirozený člověk nemůže něco takového dlouhodobě dělat. Proč? Protože pravá biblická poslušnost nového stvoření nám velí co? Abychom umírali sami sobě. Abychom následovali Ježíše na kříž. Abychom se nechali tak jako On, na dřevo kříže přibít. To je ten nejtěžší zápas církve a každého křesťana.

Proto poslušnost je klíčovým znakem živé víry:

  • 1 Janův 2:3 Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. 4 Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy.

A v našem oddíle vidíme, že nikdo neotálí, ještě ten den se připojuje tři tisíce lidí a nechávají se pokřtít, jak jim velí evangelium. Jestliže hned v prvních okamžicích církve a jednotlivých prvních křesťanů vidíme s jakou okamžitostí reagují poslušností na příkaz o křtu. Vidíme ten důraz na okamžitou poslušnost. Jak bychom si mohli myslet, že pro nás dnes je poslušnost nějakým okrajovým tématem? Okamžitá poslušnost. Petr jim na otázku co máme dělat odpověděl následovně:

  • Skutky apoštolské 2:38 "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.

A oni to bez váhání učinili. Radostná a okamžitá poslušnost je věc, ve které bychom měli být zakořeněni od počátku. A měli bychom v ní růst a sílit. Je dalším, třetím a také klíčovým znakem Božího lidu!

Odkazy: Iz 55, 10-11; Sk 17, 30-31; Žd 4, 12-13; Lk 12, 51-53; Sk 2, 5-13; Ř 8, 29-30; J 17, 5-8; 15, 1-5; 1 J 2, 3-4; Sk 2, 38;

Posvěcení a růst! Verše 42-43

I. Hlad po Božím slově a po modlitbě!

Pojďme ale dál do našeho textu, abychom poznali další charakteristické věci, které činí církev církví a křesťana křesťanem.

  • Skutky apoštolské 2:42 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.

Ve verši čtyřicet dva čteme o první církvi, že naslouchali učení apoštolů. Naslouchali evangeliu a to vytrvale. Můžeme říct, že i neustále, nepřetržitě. Církev měla jasný další znak. Touhu po větším poznání Boha a Krista. Jak je to kontrastní s dnešní dobou, kdy Písmo je opouštěné a opomíjené. Zlehčované a zavrhované. Mnoho skupin, které sami sebe nazývají církví Kristovu a Jeho učedníky, dnes opouští Boží slovo, učení apoštolů a tím i Kristovo!

 Ale tady čteme, že tento hlad po učení apoštolů, po Božím slovu Kristovu, je zjevným a silným znakem těch, co Kristu skutečně patří.  Jde to ruku v ruce s předchozím, klíčovým znakem poslušnosti. Nelze tvrdit, že miluji Krista a opouštět, či zavrhovat Jeho přikázání. Jeho slovo. Nelze tvrdit, že mám hlad po Božím, Kristově slovu a učení a zlehčovat, opouštět, odmítat Jeho přikázání v Písmu, opouštět samotné Písmo!

Navíc ten znak je popsán jako vytrvalý, trvalý, nepřetržitý, stále se projevující, aktivní a tím tedy živý! Pokud jsme skutečně kristovci. Pokud jsme skutečně v Duchu svatém a v pravdě okusili, že Pán je dobrý, potom nemůžeme nikdy zlehčovat, opouštět, odmítat, zavrhovat Písmo! Protože kde jinde máte k dispozici učení apoštolů a tím i Kristovo.

Chceme-li zůstávat v Kristu, musíme zůstávat v Jeho učení, v tom, které předal apoštolům a které apoštolové zvěstovali a vyučovali. Musíme zůstávat v Písmu. A víme, že je životně nezbytné zůstávat v Kristu, v tom pravém vinném kmeni! Co k tomu říká jeden z apoštolů, Petr?

  • 1 Petrův 2:4 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. 5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.

Abychom byli živí, musíme přicházet ke Kristu! A to sloveso přicházet je v nedokonavém, v průběžném tvaru. Jde o nepřetržitě trvající děj. Přicházejte k Němu, znamená buďte v Něm neustále!

Buďme tedy zároveň neustále, vytrvale hladoví po Božím slově, Písmu, jako první učedníci. A stejně hladoví, jako po učení Kristovu musíme být i po modlitbě. Stejně vytrvalí a stejně toužící! Pavel v Efezským říká:

  • Efezským 6:18 V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,

Vidíte? V každý čas setrvávejte v bdělé a vytrvalé modlitbě. A abych prokázal, že na tomto místě Pavel nevyučuje něco, co by bylo z něj. Co by bylo jeho slovem a jeho učením, půjdeme se podívat na slova samotného Pána Ježíše, která říká nejbližším učedníkům v Getsemanské zahradě:

  • Marek 14:38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

A pokud mi ještě někdo v tuto chvíli nevěří, že učení apoštolů je učení samotného Krista, podívejme se na praktické jednání Pána Ježíše.

  • Matouš 14:23 Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.
  • Marek 1:35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.
  • Lukáš 5:16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Hlad po Písmu, touha po poznání pravdy, vytrvalá, silná, nepřetržitá. Stejně silné puzení a touha se modlit. Vytrvale a neustále. Máme před očima čtvrtý zjevný, nepřehlédnutelný znak církve a každého křesťana. V tom jsme zakořeněni, v tom musíme usilovat růst! Protože milovaní, pokud si sáhnu poctivě do svědomí, uvidím veliký deficit a slabost. A co uvidíte vy milovaní?

II. Růst bázně!

Ve verši čtyřicet tři náš text pokračuje:

  • Skutky apoštolské 2:43 Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení.

Všech se zmocnila bázeň! Tou příčinou bylo, že Pán Bůh skrze apoštoly potvrzoval Krista, jako svého Syna a jediného Spasitele! O dvě kapitoly dále, v kapitole čtyři stojí:

  • Skutky apoštolské 4:12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

A já budu nyní mluvit o tom, že bázeň je dalším charakteristickým znakem. Pátým rozpoznávacím znakem církve a každého kristovce. A už slyším tu námitku. My dnes přeci nejsme svědky těch mocných, zázračných znamení, která činili apoštolové. Jsou přeci dávno s Pánem? Dovolím si dvě zásadní námitky.

Ta první zní: My samozřejmě jsme naprosto regulérně legitimními svědky všech těch mocných znamení, která Pán činil skrze apoštoly. Vždyť Písmo, které je zaznamenává, je přeci pro nás neotřesitelné a naprosto pravdivé slovo Boha živého!

Druhá námitka je stejně silná a závažná: My dnes nejsme svědky mocných Božích činů ve světě, a především v církvi? Bůh dnes již odpočívá, protože se tenkrát asi vyčerpal a dnes již nemá dostatek sil k tak mocným znamením?

V USA postavili pomník toho nešťastného muže Floyda. Toho, který byl prý zavražděn zakleknutím policistou. Na pomníku tento muž, který byl otrokem svých zlých hříšných sklonů, a proto také umřel, na tom pomníku byl zobrazen s andělskými křídly a se sluncem nad hlavou, které silně připomínalo svatozář. Jaký to obraz dnešní doby. Zločinec, kriminálník a nenapravitelný zloduch, vyobrazen jako svatý mučedník. Víte, co se stalo? Do pomníku udeřil blesk a zničil ho. Myslíte, že to byla náhoda? Ne mám bázeň a Bůh má svatý, bázeň budící smysl pro humor!

Nebo se podívejte na přírodní katastrofu na Moravě. Na tornádo. A na záplavy v Německu. Je to strašné a musíme mít soucit s těmi, kterým se dějí tyto hrozné věci. S těmi, kteří zemřeli, nebo přišli během jediné chvíle o všechno, co měli a budovali. Ale dejte si to do souvislostí s tím, že EU dnes vydává temnotu a převrácenost za světlo a dobro. A propaguje to, co podle Božího slova je zlé a odporné. A lidé to přijímají a schvalují!

EU se chlubí těmito takzvanými hodnotami, které jsou hodnotami Sodomy a Gomory. Za moudrost a dobro se považuje to, co v Ř 1, 18-28 Bůh nazývá nepravostí, marností a zcestností. Bůh to nazývá bláznovstvím, nečistotou, zneuctěním. Hanebností, nepřirozeností a důvodem rostoucího Božího hněvu, protože to samotné hanebné chování je již Boží odplatou za scestnost a zvrácenost mysli! Bůh mluví a mocně jedná. Já mám bázeň. A modlím, se abychom ji měli všichni stále větší!

A ve světě to neskončí. Copak my dnes v církvi nejsme dnes a denně svědky mnohem mocnějších činů, než byly ty, které Bůh konal skrze apoštoly v první církvi? Což není každý jeden zachráněný hříšník, který činí pokání a věří evangeliu mnohem mocnějším zázrakem než narovnané kosti chromých. Než fyzicky slepí, kteří prohlédli. Než uzdravení z nemocí tím, že jim byl přinesen šátek, který držel apoštol Pavel v ruce?

Každý, kdo činil pokání a věří evangeliu, je důkazem nesmírné Boží moci, která povolává z hrozivého otroctví hříchu a smrti k životu ve světle a v pravdě. Každá takový člověk byl duchovně před Bohem mrtev, ale nyní žije v Kristu Ježíši. To je zázrak nad všechny zázraky. A děje se na mnoha místech po celém světě. Děje se desetitisícům a statisícům lidí. Děje se nepřeberným zástupům!

Ještě nemáte bázeň? Ten pátý znak církve a každého křesťana? Tak o ní vytrvale proste.

Odkazy: 1 Pt 2, 4-5; Ef 6, 18; Mt 14, 23; Mk 1, 35; Lk 5, 16; Sk 4, 12; Ř 1, 18-28;

Jednota církve je zjevná sláva Boží!

I. Jeden Pán, jedna víra, jeden Duch!

Verše čtyřicet čtyři až čtyřicet šest.

Skutky apoštolské 2:44 Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. 45 Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. 46 Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.

Jaký je ten šestý, nepřehlédnutelný znak církve? Co najdeme jako hlavní a silnou charakteristiku v těchto třech verších? Sledujte slova všichni, pospolu, společné, všem a svorně. Šestým, předposledním znakem Božího lidu, církve je jednota. A u jednotlivých věřících se musí projevovat silná touha po této jednotě. Tato jednota je vzácná, protože je to jednota pravdy uprostřed světa a pokolení zvráceného, uprostřed tisíců lží!

Ale Boží lid uvěřil jednou spasitelnou vírou jednomu, stejnému, biblickému evangeliu! Má jednoho Boha Otce, jednoho Pána a Spasitele Ježíše Krista, jedním týmž samým Duchem svatým je Boží lid naplněn a každý jeden věřící ve křtěn do jednoho těla Kristova. Co říká apoštol Pavel v listu Efezským? Prosí i velí, abychom ctili a zachovávali nepřehlédnutelnou a úžasnou jednotu Božího lidu, protože je vzácným Božím darem.

  • Efezským 4:1 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, 2 dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce 3 a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. 4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; 5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

Také dále Písmo nazývá církev tělem Kristovým. A lidské tělo je úžasným důkazem jednoty celku. 

  • 1 Korintským 12:12 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. 14 Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. 15 Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla. 16 A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla. 17 Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? 18 Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. 19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? 20 Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.  21 Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"

Vidíte tu nerozdělitelnou jednotu? jako tělo všichni potřebujeme hlavu, Krista. Ale také potřebujeme jeden druhého, každý úd a orgán má důležité místo v těle. A tělo ke správnému fungování potřebuje všechny části zdravé. Jednota Božího lidu je důležitá a je dalším nezbytným a silným znakem církve. Uvědomujeme si to dobře? Žijeme tak? Zapíráme sami sebe a sloužíme Kristu tím, že sloužíme svým ženám, dětem, církvi, bratrům a sestrám? Vždyť podle mého postoje k rodině, k církvi se pozná velmi jasně můj vztah k Bohu.

  • 1 Janův 4:7 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. 8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

II. Chvála jako jednotný chorál!

Náš poslední zjevný znak církve je chvála, která vyrůstá a pramení ze všech těch znaků předchozích. Je jako nádherné květy na keři růží. Je jako krásné sladké ovoce na zdravém, silném stromě. Je to cíl všech věcí a všeho dění v celém stvoření, a hlavně v církvi! Verš 47.

Sk 2, 47 Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Chválili Boha. Milovaní to je cíl. A všechny ty úžasné věci, o kterých jsme až do teď mluvili jsou podřízeny tomuto cíli. Jsou to nástroje potřebné k dosažení cíle. Jsou to jednotlivé etapy závodu a chválit Boha znamená doběhnout v rekordním čase a zvítězit! Boží sláva, sláva zjevená celému světu v evangeliu a v osobě Božího Syna, který byl vydán do rukou hříšníků, zabit a po třech dnech vzkříšen. Tato Boží sláva musí být příčinou toho, že srdce církve i každého křesťana se bude pozvedat v mohutném, sílícím, oslavném choru, který bude chválit a vyvyšovat Boha. Písmo říká:

  • Izajáš 42:8 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

Na jiném místě stojí:

  • Žalmy 22:24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!

A Pavel v efezským píše:

  • Efezským 5:19 plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce

Zopakujme si na závěr společně sedm znaků, které charakterizují církev a křesťany. A které jsme viděli dnes v našem textu.

  1. Církev byla spasitelně zasažena pravdou, proto miluje pravdu!
  2. Církev věří pravdě, a učinila ji základem svého života!
  3. Církev je poslušná pravdě!
  4. Církev dychtí po pravdě a vytrvale naslouchá pravdě, aby rostla v poznání pravdy. Církev se vytrvale modlí v pravdě!
  5. Poznání pravdy působí bázeň v srdci církve!
  6. Poznání pravdy působí nerozdělitelnou jednotu v církvi. Jednotlivec touží po této jednotě a slouží ji!
  7. To vše spěje v srdci církve i jednotlivého křesťana k trvalé a viditelné chvále Boha!

Pojďme milovaní v pokoře a v bázni před Bohem zkoumat tyto znaky v našich životech. Hledejme je a prosme o ně. Chtěl bych vás všechny vyzvat k většímu modlitebnímu úsilí, aby tyto znaky v našich životech sílily, rostly a byly patrné celému světu. Když budeme v těchto charakteristikách růst, bude růst i církev a Pán bude přidávat mnohé spasené duše do našich řad, Amen!

Odkazy: Ef 4, 1-6; 5, 19; 1 K 12, 12-21; 1 J 4, 7-8; Iz 42, 8; Ž 22, 24;

 

Osnova kázání

Otázky ke studiu