Sláva všemohoucího Boha I. (Ef 3,20)

Bůh ve vás působí svou mocí

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 17. ledna 2015

Pokoj vám a milost, milí svatí. Po měsíci se znovu vracíme do listu apoštola Pavla do Efezu. Jsme na konci třetí kapitoly a před námi jsou poslední dva verše třetí kapitoly.

  • Ef 3:20-21 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Dneska se budeme zabývat jenom prvním z nich. Ale abychom se úplně neztratili v tom jediném verši, musíme si připomenout několik věcí ze širšího kontextu. Dva verše, které máme před sebou, jsou oslavou Boha. Někdy se pro taková místa používá cizí slovo ‚doxologie‘, což je z řeckých slov ‚doxa‘, sláva, a ‚logos‘, slovo, nauka. Takových doxologií najdeme v Písmu celou řadu – známým textem je třeba závěr modlitby, kterou Pán učil své učedníky:

  • Matouš 6:13 … neboť tvé jest království i moc i sláva na věky věků.

Doxologie je chvalozpěv o Boží vznešenosti, a na tomto místě v listu Efezským uzavírá nejenom samotnou modlitbu apoštola (Ef 3,14-21), ale celý oddíl od Ef 2,11 a nakonec celou první polovinu tohoto listu. Tvoří určitý předěl, kdy Pavel přechází od věcí, které jsou více teologické k věcem, které jsou více praktické. Nejprve buduje teologický základ, tedy vysvětluje, čemu věříme a na čem stavíme, aby mohl následně ukázat, jak podle toho žijeme.

Pavel těmito dvěma verši uzavírá celou první polovinu listu, ve které se zabýval Božím dílem v Kristu a skrze Krista. Mluvili jsme o díle spasení, které bylo naplánováno Otcem před stvořením světa, zajištěno Synem, když se naplnil stanovený čas a Kristus se stal člověkem a na lidském těle zaplatil za hříchy svého lidu. Toto Kristovo dílo nyní Duch svatý aplikuje na životy těch, které si Bůh od věčnosti zamiloval.

Rozsah tohoto díla a velikost Boží moci jsme viděli ve druhé polovině první kapitoly, kde jsme četli o tom:

  • Efezským 1:19 (ČSP) … jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly.

Ve druhé kapitole Pavel psal o tom, jak toto dílo spasení probíhá v životě jednotlivců. Mluvil o lidské hříšnosti, o Boží lásce a o spasení z milosti.

  • Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

A od jedenáctého verše druhé kapitoly až do konce třetí kapitoly Pavel ukazuje, jak skrze oběť Ježíše Krista toto dílo Ducha svatého vede k proměně jednotlivců a k vytvoření nového stvoření – církve.

  • Ef 2:14-16 V něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství.

 Tím se apoštol dostává k tajemství, které bylo po celá pokolení skryto, ale nyní je zjeveno – je to tajemství Božího díla v nás, je to spasení, tajemství nového stvoření, tajemství církve, tajemství evangelia, tajemství Boha samotného, který v Kristu zcela zjevně odhalil sám sebe způsobem, jakým nikdy předtím nebyl a ani nemohl být poznán. Tajemství evangelia se naplno odhaluje v církvi, která je Kristovým tělem a Kristovou plností:

  • Efezským 3:10-11 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Všechny tyto věci vedly nakonec apoštola k tomu, že musel vzdát chválu Bohu, vedly ho k modlitbě, která začíná čtrnáctým veršem třetí kapitoly. Tato modlitba začíná Boží slávou (v. 16) a je zakončena Boží slávou (v. 21). Tato modlitba začíná mocí Ducha svatého v křesťanech a je zakončena oslavou velikosti této moci v nás, kteří věříme. Tato modlitba se krok za krokem stupňuje a vede od nejjednodušších věcí, od upevnění vnitřního člověka, které se stane mocí Ducha svatého (v. 16), k věcem stále větším a složitějším, jako je přebývání Božího Syna v nás (v. 17), v jehož důsledku budeme mít lásku jedni k druhým (v. 18), což nakonec vrcholí věcmi, které jsou skoro nepochopitelné: Poznáme Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání a ačkoliv jsme omezená stvoření, budeme prostoupeni plností nekonečného Boha (v. 19). Ovšem Boží sláva je ještě větší a vede Pavla k oslavě všemohoucího Boha, který jedná daleko nad to, co jsme schopni vyslovit a dokonce jeho moc sahá dál, než jsme schopni si vůbec představit. Právě o tom je náš dnešní verš i toto kázání. Začíná u všemohoucího Boha:

I. Bůh, který je mocen

  • Ef 3,20 Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji… (KRAL)

Apoštol se znovu vrací k tomu, kdo je Bůh. Nedělá to poprvé v tomto listě – viděli jsme to několikrát od začátku celého listu (chtěl bych vás povzbudit, abyste si doma přečetli první tři kapitoly nebo klidně celý list). „Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy“ (Ef 1,17), „Bůh, bohatý v milosrdenství“ (Ef 2,4), náš „Otec“ (Ef 2,18), „Otec našeho Pána Ježíše Krista“ (Ef 3,14), Stvořitel, „od něhož pochází veškerý nebeský i pozemský rod“ (Ef 3,15) – to je jenom pár označení Boha, s nimiž nás apoštol ve svém listě seznamuje.

Ve dvacátém verši potom mluví o Bohu, který je mocen. To je doslovný překlad – tomu mocnému, schopnému, tomu, který má moc a je schopen ji užívat, který ji užívá. Není to jenom o tom, že Bůh je mocný, ale ještě více o tom, že může, má schopnost a spolu s ní také sílu i prostředky udělat všechno, co chce. Bůh je mocen učinit… To je Bůh, ke kterému se Pavel modlí!

Tady máme důvod, proč můžeme očekávat, že Bůh odpoví na naše modlitby. Bůh je schopen odpovědět, má moc odpovědět a má schopnost uvést věci do pohybu. Bůh není závislý na nikom a na ničem. Proto mluvíme o tom, že Bůh je všemohoucí. A to znamená, že může opravdu všechno. Nemusí čekat, až mu někdo něco dovolí nebo až se změní nějaké okolnosti, které by mu umožnily jednat. Bůh sám mění okolnosti – a nejenom okolnosti: Bůh mění lidské životy a lidská srdce. Není nikdo, kdo by mu mohl vzdorovat, když se Bůh rozhodne jednat. To neznamená, že nelze Bohu vzdorovat, ale znamená to, že můžeme Bohu vzdorovat a vzdorujeme mu jenom do té míry, do jaké nám to dovolí. A jakmile řekne dost, nikdo nic nezmůže.

Bůh dal králi Nebúkadnesarovi vládu nad obrovskou říší. Dal mu moc nade všemi lidmi v té říši. Skrze proroka Jeremjáše Bůh říká:

  • Jeremjáš 27:6 … dal jsem mu i polní zvěř, aby mu sloužila.

A co se stalo o pár let později? Prorok Daniel byl zavolán před Nebúkadnesara, aby vyložil sen, který se králi zdál. Ten sen byl proroctvím:

  • Daniel 4:22 Vyženou tě pryč od lidí a budeš bydlet s polní zvěří. Za pokrm ti dají rostliny jako dobytku a nechají tě skrápět nebeskou rosou. Tak nad tebou uplyne sedm let, dokud nepoznáš, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že je dává, komu chce.

Na sedm let bylo království králi odňato a potom mu zase bylo vráceno, protože se pokořil před Bohem, rozum se mu vrátil, jak je psáno, a vzdal chválu učiniteli nebe a země. Nebúkadnesar sám říká:

  • Daniel 4:31-32 Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: „Co to děláš?“

To je přesný popis toho, co to znamená, že Bůh je všemohoucí. Může udělat všechno, co chce a nemusí čekat na ničí souhlas. Bůh není nějaký nebeský hazardér, který by riskoval, když stvořil člověka. Bůh je absolutně moudrá, absolutně laskavá a absolutně mocná bytost, která všechny věci řídí přesně podle svého plánu. Bohu se nemůže nic vymknout z rukou, ale i ten nejvzdálenější atom v nejvzdálenější galaxii se řídí Božím plánem.

  • Žalm 135:5-6 Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy. Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.

To je důvod, proč se můžeme a máme modlit s důvěrou. Náš Bůh je velký. Dělá všechno, co chce. Efezským 1,11 říká, že Bůh působí všechny věci rozhodnutím své vůle. A text, který je před námi, jde ještě o něco dál. Nezůstává jenom u všemohoucnosti, ale říká, že ‚Bůh je mocen učinit nade všechno víc‘. Boží moc sahá vždy ještě dál. Doslova to překládá Pavlík:

  • Efezským 3,20 … je mocen učiniti mnohem hojněji nad všechny věci…

Znovu si připomeňme kontext této Pavlovy modlitby – za co se Pavel modlil? Aby Duch svatý svou mocí posílil vnitřního člověka křesťanů tak, aby Kristus přebýval v jejich srdcích, takže křesťané budou milovat jedni druhé a budou poznávat Kristovu lásku k nim a budou zakoušet Boží plnost. A co k tomu Pavel dodává? Bůh má moc udělat ještě víc než tohle všechno!

Ó, moji milí, jak bychom byli šťastní, kdybychom ve svých životech viděli trochu víc z těch věcí, které jsou v Pavlově modlitbě! Ale Pavel tvrdí, že Bůh je takový, že bude dělat ještě víc! A tady se dostáváme na místo, kde se nám všechny ty věci spojují dohromady – Duch svatý působí svou mocí, Kristus skrze víru přebývá v našem srdci a nás to vede k poznání Boží lásky, která se promítá do našich vztahů na straně jedné a k poznání Boha samotného a velikosti jeho moci a jeho plnosti na straně druhé. A když poznáváme velikost Boží milosti a moci, roste naše důvěra v Boha, stále více se spoléháme na jeho Slovo a jsme tak vedeni Duchem svatým, který nás tímto způsobem posiluje, takže Bůh dělá v našich životech mnohom víc nad všechny tyto věci.

Apoštol tady nemluví o Bohu, který by byl nějakou pouťovou atrakcí, trhákem, který přitáhne množství platících zákazníků, protože dělat spoustu zázraků, uzdravovat z vnitřních nemocí a prodlužovat zkrácené končetiny – nic takového! Pavel nám ukazuje Boha, který svou mocí proměňuje životy lidí, vede z duchovní smrti do života, od hříchu ke svatosti, od bezbožnosti k hluboké a zbožné oddanosti Bohu, od prázdného života k plnosti Boží lásky, od nekázně k sebeovládání, od chaosu k řádu. To je skutečná moc Boží, která proměňuje lidské životy. To je váš Bůh křesťané! To je Bůh, ke kterému se modlímu, to Bůh, kterého uctíváme.

Proto přistupujeme k Bohu směle a s důvěrou. Proto se horlivě modlíme za to, aby Bůh jednal jak v našich životech, tak v životech našich bližních, aby proměňovat srdce lidí – především naše srdce, aby vyváděl svůj lid z duchovní temnoty. Proto se s důvěrou modlíme za to, aby Bůh dal této zemi čas milosti a vylil své probuzení na tento národ, který mílovými kroky směřuje k peklu! Bůh je mocen učinit mnohem hojněji nad všechny tyto věci. A podívejte se dál do našeho verše, podívejte se na celý rozsah toho, co Bůh může učinit:

II. Bůh, který nás přesahuje

  • Efezským 3:20 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit

Apoštol nám ukazuje Boha, který nás přesahuje. Náš Bůh není Bohem, kterého bychom mohli poskládat do nějaké krabičky, není to pejsek na provázku, který by jednal podle toho, jak mu budeme říkat, náš Bůh není jako my – náš Bůh nás přesahuje a neexistuje žádné srovnání, které by nám řeklo, jak moc je Bůh větší než jsme my. Mohli bychom třeba vedle sebe postavit slunce a vypálenou sirku, ale dokonce i takové srovnání je jen vzdáleným stínem rozdílu mezi námi Bohem. Ale podívejte se do našeho textu, jak daleko jde apoštol Pavel!

Pavel se modlí a ve své modlitbě vzdává chválu Bohu za to, že je mocen učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit. Bůh má moc jít daleko za to, co jsme schopni vyslovit svými ústy. Někdy sbíráme odvahu k tomu, abychom se za některé věci modlili, nejsme si jistí, jestli se vůbec můžeme modlit, například za to, aby Bůh dal do této země a do celé Evropy znovu probuzení. Říkáme si, jestli to není příliš troufalé, jestli Bůh nechce trestat Evropu arabským bičem, ale apoštol Pavel nás tady povzbuzuje, abychom se modlili za veliké věci Boží, abychom se modlili za dílo Boží v životě křesťanů, za moc Ducha svatého, který proměňuje srdce lidí.

Někdy jsme možná zklamaní, protože máme pocit, že jako křesťané moc nerosteme, nebo se za někoho už dlouho modlíme a vidíme jenom malé nebo skoro žádné změny v jeho životě, ale Duch svatý nás tady skrze apoštola povzbuzuje, že Bůh má moc udělat mnohem víc, než za co se modlíme. Bůh slyší naše modlitby a vyslýchá je. On je schopen naplnit naše modlitby, protože je zná – žalmista David říká:

  • Žalm 139:4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

A vím, že mnozí můžete ze své vlastní zkušenosti potvrdit, že Bůh často odpovídá na naše modlitby způsobem, který ukazuje na jeho dobrotu, štědrost, velkorysost – ano, skutečně dělá mnohem víc, než zač se modlíme.

Někdy se modlíme za nějakou věc a vůbec nám nedocházejí další souvislosti, za které bychom měli také Boha prosit – ale když odpoví na takovou naši modlitbu, tak většinou se vším všudy a my jenom žasneme a říkáme si, ano – za tohle jsem se měl také modlit, ale vůbec jsem nevěděl, že to spolu souvisí – ale Bůh to věděl a udělal všechno ke své slávě. Bůh je mnohem větší než my. Vzpomeňte si na úžasný příběh moábské ženy Rút, která se po smrti svého manžela rozhodla, že zůstane se svou tchyní Noemi, bude jí následovat do země jejího Boha, Bůh Noemi se stane jejím Bohem:

  • Rút 1:16-17 Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.

Bůh jednal v životě Rút a odměnil její věrnost a odvahu. Dal jí víc, než za co prosila, dal jí víc než, co si dokázala představit. Stala se prababičkou velikého izraelského krále a najdeme jí v rodokmenu Pána Ježíše Krista. Nebo si vzpomeňte na příběh Josefa a jeho bratrů. Bůh je mocen udělat víc, než zač prosíme a co si doveme představit. Ani sám Josef si nedovedl představit, co by se s jeho životem mohlo stát – jeho bratři se proti němu postavili, prodali ho do otroctví, byl nespravedlivě obviněn, odsouzen a strávil několik let ve vězení. Ale Bůh udělal víc, než si kdokoliv z Jákobovy rodiny dovedl představit – udělal z Josefa muže č. 2 v celé egyptské říši a Josef říká svým bratrům:

  • Genesis 50:20 Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.

Bůh jedná tak, že si to nedovedeme ani představit. Znovu to může potvrdit každý z nás, kdo jsme nevyrostli v křesťanské rodině. Kdo by si pár let před svým obrácením dovedl představit, že jednoho dne bude sedět společně s dalšími lidmi ve shromáždění, poslouchat výklad Bible, modlit se a společně zpívat k Boží chvále a slávě? Bůh udělal mnohem víc, než jsme si dovedli představit! Boží plány, Boží cíle, Boží záměry a Boží jednání jsou vždycky větší než naše. Bůh je mocen udělat mnohem víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit a Bůh dělá mnohem víc, protože je mnohem větší, než jsme my.

Kdo si kdy dovedl představit spasení pohanů skrze víru v Krista? Koho by napadlo, že Bůh stvoří církev? Kdo by jen mohl vymyslet evangelium o spasení z milosti skrze víru? Jak by jen mohlo někoho napadnout, že Bůh se stane člověkem a vezme na sebe lidské hříchy, aby lidé mohli být spaseni? Kdo by si kdy přestavil, že Bůh je trojjediný – Otec, Syn a Duch svatý?

Když čteme poslední kapitoly knihy Zjevení, naše představivost je namáhaná až do krajnosti. Modlíme se za to, aby přišlo Boží království a jeho spravedlnost. Toužíme po tom, abychom spatřili, jak nebeský Jeruzalém sestupuje z nebe – ale až přijde ten den a náš Pán se zjeví jako blesk spolu s desetitisíci svých svatých, budeme šokováni, budeme překvapeni a užasneme nad nádherou, slávou, krásou a dokonalostí Božího Syna a celého Božího díla. Žasneme už nyní, když přemýšlíme o tomto díle, když stále lépe vidíme nádheru a dokonalost spasení nebo to, jak Bůh pracuje v našich životech a v životech našich blízkých.

Možná se modlíte za některé své přátele nebo příbuzné a najednou Bůh začne pracovat v jejich životěch a vy jen žasnete a říkáte – už dlouho jsem se modlil a už jsem se skoro vzdal naděje, že se něco stane, ale najednou jsou tady tak veliké věci Boží… Bůh je mnohem větší než si vůbec dovedeme představit a jeho jednání přesahuje všechno, co nás jen může napadnout. Bůh zná všechny naše nápady, ví o nich, protože zná všechny naše myšlenky, všechna naše přání, naše touhy a ví o nich úplně všechno, zná každý detail i každý důsledek. Proto může udělat a dělá mnohem víc, než co si vůbec dovedeme představit.

Kromě toho s námi Bůh nejedná podle naší omezenosti, ale podle své neomezenosti. Nedává nám svou milost v omezené míře, ale stědře nás zahrnuje přehojnou milostí. Je to jeho charakter, jeho podstata – proto dělá mnohem víc, než jsme schopni si představit a za co se modlíme.

Řecké slovo, které je použité v našem textu pro vyjádření oné míry kterou nás Bůh přesahuje, je opět jedním z Pavlových „super“ slov. Jeden z českých překladů Nového zákona (Petrů) se to pokusil vyjádřit tak, že Bůh má moc vykonat věci „nad pomyšlení nesmírně vznešenější“ – to je překlad jednoho jediného slova, které použil apoštol Pavel. I toto jediné slovo nám odhaluje Boží charakter, Boží velikost, Boží slávu, Boží moc. Na tomto místě možná začneme více rozumět tomu, proč Pavel pokleká na kolena (v. 14) – ví totiž, ke komu přistupuje na modlitbě a je přemožen Boží velikostí. Nelze udělat nic jiného, než padnout na kolena a vzdávat chválu velikému Bohu a mocnému králi, který svou nesmírnou mocí proměňuje naše životy. A to je poslední bod dnešního kázání a samotný závěr našeho verše (podle KRAL):

III. Bůh, který v nás jedná

Ekumenický překlad je zde maličko zavádějící, protože mluví o působení Boží moci mezi námi. Není to úplně špatně, protože Pavel se modlí za církev, modlí se za Boží jednání v jednotlivcích a skrze ně – máme spolu se všemi svatými pochopit velikost Boží lásky a tato láska se má projevovat skrze nás k ostatním bratrům a sestrám. Ale v originálním textu je přece jenom větší důraz na Boží jednání v nás, jak to překládají ostatní české překlady.

  • Ef 3,20 Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, nežli my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kterouž dělá v nás… (KRAL)

„Podle síly, kterou působí v nás“ (ČSP). Bůh v nás působí svou mocí. To je celý smysl tohoto vyjádření. Dvacátý verš je mocí přímo nabitý. Bůh je mocen, schopen, Bůh může činit, Bůh jedná – a jedná podle své moci, a touto mocí působí, koná. V řečtině jsou zde dvě slova, která mohou být synonyma – slovo dunamis a slovo energew. Dynamis je moc, síla, schopnost – na začátku verše je sloveso odvozené z tohoto slova – Bůh je mocen, Bůh má moc a podle této moc působí (a zde je sloveso energeó), koná, jedná, činí. Bůh není pasivní, není lhostejný, není mrtvý, ale je živý, slyší naše modlitby, odpovídá na ně a jedná v našich životech. Pavel se modlí za dílo Ducha svatého v životech křesťanů a ukazuje, že Bůh dělá víc, než za co se Pavel modlí.

Boží jednání, o kterém je tady řeč, je přítomné jednání. Bůh pracuje v každém Božím dítěti. Každé Boží dítě je mocí Ducha svatého upevňováno a zakotvováno do Krista. Kde je nový život z Boha, tam se musí objevit také ovoce Ducha svatého. Je to naprosto přirozený a zároveň naprosto nadpřirozený proces. Strom se pozná po ovoci – jaké je ovoce, takové jsou kořeny. Ovoce je to, co je vidět, kořeny jsou to, co vidět není. Přesto jsou to kořeny, které určují charakter ovoce a ne obráceně.

Bůh energicky, mocně, aktivně a účinně působí v životě každého křesťana. Kde je nové stvoření, tam bude také toto mocné Boží působení. Jak se projeví? Právě o tom je celá tato Pavlova modlitba. Boží dílo se projevuje zakořeněním a zakotvením v Kristu, tedy tím, že křesťan stále lépe a více rozumí tomu, co Kristus vykonal na kříži Golgoty. Bůh nám otevírá oči a my rosteme – není to najednou, ale krok za krokem. Spolu s tímto porozuměním roste radost křesťana, roste úžas i vděčnost, roste stále větší ochota činit pokání, kdykoliv zhřešíme, protože toto porozumění vede také k pochopení toho, že každý hřích je namířený především proti Bohu a jeho svatosti.

Čím více Kristus přebývá v našich srdcích, tím více roste také naše vzájemná láska. To je Boží dílo, že jsme taženi do společenství Božího lidu, že chceme spolu se všemi svatými sdílet, co znamená hloubka, délka, výška i šířka Boží lásky. Bůh pomalu proměňuje naše životy a z člověka, který byl naprosto sobecký a zaměřený jenom na sebe, na uspokojení sebe sama, svých potřeb a svých zájmů, nyní dělá člověka, který začíná soustředit na druhé – na naplnění jejich potřeb – těch duchovních na prvním místě a těch fyzických následně. Když Kristus roste v životě člověka, začíná se objevovat pokora, tedy ochota podřídit se, ochota ustoupit, dát přednost druhému a radovat se z toho, že bratr nebo sestra v Kristu jsou přede mnou. To je působení Boží moci v nás.

  • Filipským 2:3-5 … v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.

Podobná slova uslyšíme už zanedlouho z listu Efezským. Pavel položil základ a na něm bude stavět – podívejte se se mnou na začátek 4. kapitoly:

  • Efezským 4:1-2 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví.

Váš život, křesťané, musí být svědectvím! Jak se to stane? Náš text na to odpovídá – je to dílo Božího Ducha, působení Boží moci a výsledek modlitby. Bůh se rozhodl, že bude pracovat skrze modlitby svého lidu a přesně to také dělá. Resp. dělá ještě víc – dělá neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit. Protože náš Bůh je mocný a jednající. A protože vy, kteří jste Krista vyznali a následujete ho, jste Božími dětmi. Patříte do Boží rodiny, byli jste smířeni s Bohem a zapečetěni Duchem svatým. Pokud opravdu patříte Bohu, Bůh ve vás musí jednat, protože jste jeho chrámem, jste církví, jste tělem Ježíše Krista a jeho nevěstou, a to znamená, že Bůh bude jednat víc, než za co ho prosíme a co si dovedeme představit.

Pokud ale toto Boží mocné dílo ve svém životě nevidíte, potom musíte volat k Bohu a prosit ho o milost a slitování, protože to znamená, že mu nepatříte. Musíte ho prosit, aby zasáhl svou mocí do vašeho života, aby změnil vaše srdce a naklonil je k sobě, aby vás přitáhl ke Kristu, a vy jste mohli zakusit moc jeho kříže. Musíte volat tak dlouho, dokud nedostanete odpověď, dokud nebudete Duchem svatým ujištěni, že patříte všemohoucímu Bohu.

To je Bůh, ke kterému se modlí apoštol Pavel. Není bezmocný ani slabý Bůh, ale všemohoucí Bůh, není to omezený Bůh, který by nemohl jednat, ale je to Bůh, který už jedná! Je to El Šaddaj, Bůh všemohoucí. On říká:

  • Izajáš 43:13 Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám?

Milovaní, musíme vzdát chválu našemu Pánu, musíme padnout v úžasu před všemohoucím Bohem a oslavovat jeho velikou moc, kterou nás přetváří do podoby Pána Ježíše Krista. Jeho svou mocí vzkřísil z mrtvých a se stejnou mocí bude jednat i v našich životech:

  • Filipským 3:21 On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.

Amen. 

Osnova kázání