Slova věčného života (J 6,60-71)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 9. července 2017

Ježíš Kristus je cesta, pravda i život. (J 14,6)

Dobré dopoledne, milí hosté i vy domácí víry. Vítám vás na shromáždění církve Biblické společenství křesťanů v Ústí nad Labem. Jsme církví, což znamená, že jsme společenství lidí, kteří vyznávají, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. Cílem shromáždění, jako je toto dnešní, je uctívat Boha skrze modlitby, společný zpěv a nejdelší čas věnujeme výkladu Božího slova – Bible, abychom věděli, jaký je Bůh a jaká je Jeho vůle pro náš život. Bůh sám je cílem našeho uctívání a společenství s Ním cílem víry.

Budeme číst z Janova evangelia 6:22-71.

I. Úvod: Chceme znát pravdu?

Kolikrát si již mnohý člověk posteskl: „Kdyby tak Ježíš žil dneska, to bych se mohl na vlastní oči přesvědčit, jestli je to všechno pravda. Viděl bych, jestli to opravdu byly zázraky, co dělal a slyšel bych na vlastní uši, co říkal. To by bylo něco docela úplně jiného, než když o něm druzí vyprávějí.“

Napadla vás někdy taková myšlenka – jaké by to bylo, být přítomný Kristovu vyučování a být svědkem jeho mocných činů, které udělal?

Ježíš Kristus je osobou, která stále přitahuje pozornost davů lidí. Lidé se ptají: Je to opravdu ten, kdo má moc uzdravit moje nemocné tělo, vyléčit rakovinu nebo vrátit zrak slepému od narození? Je to opravdu ten, který ovládá počasí svým slovem a je schopný dát najíst tisícům lidí jenom z pěti chlebů a dvou ryb?

Pojďme zjistit pravdu o tomto Ježíši.

II. Ježíšova hrozná řeč (v. 60)

V době, kdy Ježíš žil, měli lidé úplně stejné otázky. Po celém kraji se rozkřiklo, že Ježíš uzdravil v Jeruzalémě člověka ochrnutého už 38 let. Ve městě Kafarnaum uzdravil na smrt nemocného syna královského služebníka, aniž by se s ním vůbec osobně setkal. Takové věci se neutají a tak kdo o tom slyšel, pomyslel si hned: To bude ten, který nás vysvobodí.

Tak trochu to v Izraeli připomínalo dobu před třiceti lety u nás v Čechách: v zemi byla sovětská armáda se spoustou vojáků a celá společnost byla pod kontrolou komunistů v Moskvě. Nemohli jste říkat ani dělat, co byste chtěli, ale jen to, co bylo dovoleno. Židé v době Pána Ježíše také nespravovali svou zemi sami, ale byli podrobeni Římanům.

Ale teď možná přichází naděje na vysvobození! Nadcházejí velikonoční svátky, kdy si celý Izrael připomíná vysvobození předků z otroctví v Egyptě skrze toho, koho povolal k tomuto úkolu Bůh: skrze Mojžíše. Tak jistě nás tento člověk Ježíš, který dělá úžasné věci, vysvobodí od okupantů – od Římanů. Půjdeme za ním a provoláme ho králem! (6:15)

A tak se na pět tisíc mužů, k tomu ženy a děti vypravili za Ježíšem, když se doslechli, že směřuje s učedníky přes Galilejské jezero na druhý břeh. Nalezli je a Ježíš před jejich očima prokázal, že je Pánem nad stvořeným světem: vzal pět ječných chlebů a dvě ryby, vzdal díky Bohu Otci v nebesích, rozdílel a dával učedníkům, kteří roznášeli jídlo mezi lidi. Všichni byli toho dne nasyceni, každý si mohl vzít, kolik chtěl. Nakonec všechno ani nesnědli a tak zbylo 12 košů nalámaného chleba. Tak opravdu – Ježíš má takovou moc, že ho i živly poslouchají. Kdo z lidí to dokáže?

Ježíš lidi učil. Pokračoval v tom i druhý den v Kafarnaum. Lidé se tam za ním vrátili a vyhledali ho v místní synagoze. A znovu je učil. Podívejte se, co se ale po tom vyučování stalo:

  • Jan 6:60  Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"

Co to Ježíš říkal, že ho lidé odmítli? Co tak ty lidi naštvalo, že se od Ježíše začali odvracet?

Byly to odhalení motivy srdce: První věcí, kvůli které se židé začali od Ježíše odvracet, bylo, když jim řekl:

  • Jan 6:26  Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.

a) On je Bůh

Protože Ježíš, Boží Syn ví, co je v člověku – a nikdo mu to nemusí říkat, tak vynesl na světlo motivy, kvůli kterým ho lidé vyhledávali, proč za ním vlastně šli.

A nebylo to nic duchovního.  Snad tisíc a jeden důvod najdeme mezi lidmi v jejich srdci, proč se zajímají o Ježíše. Ale všechny mají jedno společné: tím důvodem je uspokojit své vlastní já: svoje potřeby, utišit svoje obavy, získat jistotu v nebezpečném světě, najít někoho, kdo se o mě postará, kdo ví jak na to a kdo nakonec převezme na sebe mou vlastní odpovědnost za to jak žít v tomto světě. Hledají zachránce v tomto světě. Jinak se mu říká politik, vůdce národa.

Ale všechna ta znamení, která Ježíš udělal, volají na nás něco docela jiného: podívej, koho máš před sebou. Jan Křtitel, když viděl, jak při křtu Ježíše na něj sestoupila holubice, a z nebe se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte“ (Mt 3:17), vyznal: „Toto je Syn Boží“ (J 1:34).

Ježíš je Boží Syn. Nic méně! Hledejte Krista, protože On je „způsobem bytí roven Bohu“ (Fp 2:6), On je „věčné Slovo, které na počátku bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Svět skrze Něj povstal a bez Něho nepovstalo nic, co jest (J 1:1-3). On a Otec jsou jedno. Kdo vidí Syna, vidí i Otce. (J 14:9)

  • Ježíš Kristus je Bůh v lidském těle. Přišel do svého vlastního světa, ale lidé ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. (J 1:11-12)

Přicházíte před toho, kterému je dáno jméno: „Immanuel – Bůh s námi“ (Iz 7:14). Přicházíte k tomu, který je Pánem a Soudcem celé země. On je ten, skrze koho byl svět stvořen i ten, skrze koho bude souzen. To je Ježíš Kristus, zjevený v Písmu. Bůh a nikdo jiný.

Židé to nemohli snést, a proto odcházeli. Vidíte v Písmu Ježíše, který se pokouší napravit tenhle nemocný svět anebo Krista, o němž svědčí Písma, Boha v lidském těle, který zachraňuje člověka pro věčnost?

b) On je chléb života

  • J 6:27  Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť."

Ježíš přišel, aby nám dal víc než jen jídlo a zajistil pokojný život. Aby všechno klapalo a šlo pokud možno bez větších zádrhelů dobře kupředu.

Kristus je schopen nasytit duši věčnou potravou. Zástupy lidí byly Ježíšem nasyceny, najedly se chleba, ale druhý den už opět měly hlad! Ježíš přišel, aby dal lidem více než jen to, co zítra pomine. Jeho potrava dokáže nasytit člověka nejen pro celý dnešní den, ale i pro zítřek, příští týden, rok, po zbytek života a dokonce po celou věčnost!

To, po čem touží lidská duše a je stále neklidná, protože toho nemůže dosáhnout, to přináší Ježíš Kristus.

Je to předně pokoj s Bohem.  Žije-li člověk bez Boha, v jeho srdci je nepokoj, protože jeho srdce nezná odpovědi na otázky, které ač možná nevysloveny, ovlivňují náš život. Snažíme se život něčím naplnit, co by nám přineslo radost a pokoj. Ale pořád ne a ne toho dosáhnout. Proto se lidé obrací ke stále novým věcem, zážitkům, informacím, vztahům. Ale pořád nám něco chybí… Duše hladoví.

Kristus však tenhle hlad duše zažene. On přišel, aby nám zjevil Otce. Kristův vztah s Otcem vyjadřuje naplnění cíle života. V Bohu je radost člověka, protože Bůh je zdrojem dobrých věcí: lásky, spravedlnosti, odpuštění, pokoje, péče, porozumění. Teprve, když v Něm spočinou touhy naší duše, dojdeme pokoje.

Ježíš Kristus přišel, aby nás smířil s Bohem. Ten neklid v duši člověka je zapříčiněný lidskou vzpourou proti svému Stvořiteli. A dokud nevyřešíme svůj vztah k Bohu, klid nenajdeme.

Proto se Ježíš stal duchovním chlebem života. Na kříži svou smrtí zaplatil za naše viny, aby je Jeho prolitá krev dokonale smyla. On zahlazuje hříchy těch, kteří Mu důvěřují. Ježíš má moc nás smířit se spravedlivým Soudcem našich životů. A dokud se to nestane, bude nás naše vzpoura proti Bohu, naše odmítání Bohu přiznat ve svém životě Jeho místo, Jeho vládu, do té doby nás bude náš hřích od Boha oddělovat nepřekonatelnou vzdáleností.

c) Jez ten chléb a budeš živ

Ale Ježíš o sobě říká:

  • J 6:35  Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.

To je Ježíšova výzva: Věř Kristu, že jeho oběť na kříži je tu pro tebe, abys i ty byl usmířen s Bohem, aby ani tobě nepočítal tvoje provinění (2K 5:18nn).

On disponuje vším potřebným, aby ti mohlo být odpuštěno: je sám bez hříchu a tak nad ním smrt, trest za hřích, nemá moc. Proto je vzkříšený a žije.

Ty naopak nemáš nic, čím by ses mohl vykoupit od přicházejícího Božího hněvu, který je trestem za tvoje viny. Jediná naděje je vydat svůj život do rukou tomuto Kristu Ježíši. Poklekni na kolena a vyznej: smiluj se nade mnou hříšným! Daruj mi svou spravedlnost! Věřím, že jsi neumíral na Golgotě kvůli sobě, ale abys zaplatil místo mě!

Tak budeš jíst ten pravý duchovní pokrm – Kristovo tělo přibité na kříž místo tebe a duchovně pít jeho krev svou vírou, že ji prolil za tebe, aby tě tak očistil od tvých vin.

Ježíš se ti tak stane duchovním pokrmem, který tě skrze víru bude sytit na věky, protože budeš navěky živ u Boha. To je věčný život!

III. I ty odmítáš Ježíšovu řeč? (61-65)

  • Jan 6:60  Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“
  • Jan 6:66  Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.

Už během Kristova kázání mnozí kolem stojící mrmlali, reptali a dokonce se mezi sebou dohadovali (6:41.52). Ale teď už byli opravdu naštvaní i ti, kteří jen nepřišli poprvé včera ze zvědavosti, ale i ti, kteří byli považováni za Jeho učedníky. „To je hrozná řeč, kdo to může poslouchat?“ (61). Tak ne že by to, co Ježíš říká, bylo těžké k porozumění. Konec konců na tom není nic složitého, ačkoliv mluví duchovních věcech. Všechno to dává smysl, odpovídá životním zkušenostem posluchačů. A přece jsou ti lidé znechucení a naštvaní! To proto, že nejtěžší je ta slova Ježíšova pro sebe přijmout.

Tím nejtěžším na celé věci není to, že by Ježíš nemluvil pravdu. Jeho slova jsou pravdivá. Nenajde se nikdo, kdo by dokázal usvědčit tohoto kazatele, že nemluví pravdu. Dva tisíce let se o to lidé snaží, ale nenašel se za celou tu dobu jeden jediný důkaz, že by Ježíš lhal. To proto, že žádný nalézt nelze. Neexistuje.

Ta nejtěžší a také nakonec jediná překážka, proč lidé Kristu nevěří je, že nechtějí.

Srdce přirozeného člověka nechce uznat, že je to Bůh, kdo má vládu nad tímto světem. Možná nakonec připustíš, že Bůh má moc – jako to musely připustit ty tisíce lidí, kteří byli nasyceni z pěti chlebů a dvou ryb. Ale nepřekonatelná překážka pro přirozené srdce je uznat, že Bůh má nárok na tvůj život! Že mu patří. Ty si ho chceš nechat pro sebe. Myslíš si: co je komu do toho, co si myslím a co dělám? O tom rozhoduji já, to je moje věc.

Ale podívej se, jak smutná je to skutečnost. Ty jsi nahradil živého Boha modlou stvořenou ve svém srdci a ve své mysli. Ty sám jsi zaujal místo, které patří Bohu. Sám sobě jsi bohem.

Pokoř se před Bohem a vyznej mu svojí vzpouru! Pros jej o odpuštění. Volej k Němu o pomoc!

A On tě neodmítne. Jeho láska je tu. Vždyť vydal to nejcennější co má: svého milovaného Syna poslal na tento svět, aby se stal smírnou obětí za naše hříchy. Kristus na svém těle nesl naše viny, aby byl potrestán místo nás.

Může být větší důkaz lásky? Někdo se snad odváží podstoupit smrt za spravedlivého člověka.

  • Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.  (Ř 5:7-8)

Ne něco za něco. Na nás nebylo nic hodného k milování. Žádné naše vlastnosti, žádné naše dílo, nic nebylo, proč by nás měl Bůh milovat. Jeho láska je bezpodmínečná, svobodná a dávající. To je pravá láska.

  • Bůh je láska (1J 5:8).
  • Slova, která Ježíš mluví, jsou Duch a jsou život (v. 63).

Nehleďte jen na ukřižované tělo Kristovo na golgotském kříži, nehleďte jen na jeho prolitou krev. Hleďte dál, k tomu co to znamená. Ta slova Ježíšova nesou život. Důvěra Kristu přináší odpuštění a věčný život. Jeho spravedlnost je skrze víru připočtena tomu, kdo věří.

Zvaž nyní tuto otázku:

Budeš stejný, jako ty tisíce lidí – zástup mužů, žen a dětí, kteří Krista odmítly a řekly: „To je hrozná řeč, kdo to může poslouchat?“, nebo půjdeš cestou apoštolů, těch dvanácti, kteří tu zbyli a řekli: „Pane, ke komu bychom šli?“

To je vyznání, které vede:

IV. Vyznání k věčnému životu (66 – 69)

Mnoho jeho učedníků jej opustilo a už s ním nechodili (66). A nyní se Ježíš obrací ke svým nejbližším, k úzkému okruhu následovníků, jeho učedníků: „I vy chcete odejít?“ (67).

Je to jednoduchá a přímá otázka: I vás pohoršuje, co Ježíš říká? Ale Šimon Petr mu odpovídá:

  • Pane, ke komu bychom šli?

Petr mluví za všech dalších 11. To je vyznání z hloubi srdce: nemáme jinou naději, než jsi ty! Přesvědčili jsme se, že ty jsi poslaný od Boha, že jsi Boží Syn.

  • Ty máš slova věčného života. (68)

Je tu snad někdo na celém tomto světě, kdo by mohl dát život věčný? Kolik jen je náboženství na světě, ale jen jeden, Ježíš Kristus, je Spasitelem, který je živý. Smrt jej pro jeho spravedlnost nemohla udržet a tak byl vzkříšen.

Apoštol Pavel o tom později vydal toto svědectví:

  • 1 K 15:3-8  … Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně (Pavlovi).

Ježíš Kristus je vzkříšený – a to je důkaz, že On je Pánem věčného života. Stovky očitých svědků dosvědčili jeho vzkříšení a další pak i Jeho vystoupení na nebesa. Slova, která mluvil, přináší život. Důkaz o tom podal všem lidem ve svém vzkříšení.

  • 1 Pt 3:18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.

Jak to, že někteří s Kristem zůstali a neodešli?

Stejný Duch, který obživil Ježíše, obživuje i každého, koho Bůh povolává k víře. Tak koná Bůh své dílo v člověku. Všechno, co dvanáct učedníků Ježíšových od jejich Mistra slyšelo, je způsobem, jakým v nich Duch Boží pracuje. Přesvědčuje, usvědčuje, ukazuje cestu.

Není to náhoda, že jsme tu dnes na tomto místě. Všechno, co slyšíme, to si Duch používá, aby se oslavil.

Oslavil se i na Jidáši, který Krista později zradil. Apoštol Petr nyní mluví za všech dalších 11 učedníků, ale on nevidí do jejich srdcí. Bůh tam vidí, my lidé potřebujeme čas, aby se to, co je skryto uvnitř srdce, projevilo i navenek: v našem jednání, ve způsobu života. Naše skutky vypráví o naší víře. Jedenáct učedníků, apoštolů, kteří jsou tu nyní s Ježíšem, bylo věrných až do konce svého života. Většina jich zemřela kvůli víře v Krista násilnou smrtí. Jeden odpadl a zradil. V jeho srdci živá důvěra Kristu nikdy nebyla a čas to prokázal.

Kde složíš svou naději dnes ty? Až se za čas podíváš zpět do svého života, co řekneš?

To byla hrozná řeč anebo, Ke komu bychom šli, Pane? Ty máš stále slova věčného života!

Jedenáct učedníků vyznalo, že nemají jinou naději pro svůj život, než Krista. Jaké je vaše vyznání? Řeknete Kristu, že se jeho řeč nedá poslouchat anebo už rozumíte, že nemáte nikoho jiného, ke komu byste šli a měli život věčný?

PřílohaVelikost
j_660-71_-_osnova.pdf216.9 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer