Slovo a Duch - Ef 1,13

Jedinečný prostředek spasení

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 16. února 2014

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Před námi je dnes text z Božího slova, z Pavlovy modlitby v listu Efezským. Jsou zde dva verše, které tvoří mohutný závěr celé této Pavlovy modlitby: verše 13-14.

Před sebou máme první modlitbu z listu Efezským. V Bibli máme knihu modliteb a to je kniha Žalmů. Kdybychom chtěli označit nějakou knihu v Novém zákoně jako knihu modliteb, tak to bude právě list Efezským. První modlitba, která tady je, ta která je nyní před námi, je mohutnou oslavou trojjediného Boha – je to oslava Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. To je Boží trojice – Otec, Syn a Duch svatý.

V našem studiu už jsme viděli dílo Boha Otce, dílo vyvolení, dílo adopce, mluvili jsme také o díle Božího Syna – dílo vykoupení a posvěcení – uvedení do Boží moudrosti a do poznání Božího díla a plánu spásy skrze Ježíše Krista. Poslední dva verše této modlitby potom mluví i díle Ducha svatého. Tyto dva verše v následujících týdnech trochu prozkoumáme.

Dnes se podíváme na první část třináctého verše – na jeho podstatnou část. Minulý týden jsme si více říkali o tom, kdo je to křesťan podle této modlitby apoštola Pavla a končili jsme ve dvanáctém verši tím, že křesťan je ten, kdo upnul svou naději na Krista. Ve třináctém (i ve čtrnáctém) verši Pavel pokračuje v popisu toho, kdo je to křesťan a vysvětluje ty nejdůležitější věci, které se týkají našeho spasení – vysvětluje způsob spasení – skrze víru – když jste uslyšeli a uvěřili, vysvětluje jedinečný Boží prostředek spasení – Boží slovo, slovo pravdy, evangelium a nakonec vysvětluje, kdo je agentem, tedy činitelem, tím, kdo působí spasení – a to je právě třetí osoba Boží trojice, Duch svatý. To jsou tedy věci, jimiž se budeme dneska zabývat a na které se podíváme trochu podrobněji, protože toto je skutečně základní, nejdůležitější učení Božího slova. 

První věcí, kterou se dozvídáme ze třináctého verše a kterou tento verš navazuje na verše předchozí, je:

I. Způsob spasení – skrze víru

Dva listy v Písmu nejlépe a nejkomplexněji vysvětlují evangelium – je to jednak list Římanům, který popisuje evangelium v jeho šířce a vedle něj je to právě list Efezským, kde je evangelium popsáno do hloubky. Mohli bychom také říci, že v listu Římanům je popis evangelia, zatímco v Efezským najdeme spíš rozjímání nad evangeliem. Ale v obou případech se jedná o totéž evangelium:

  • Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Je to známý verš z tohoto listu – jeden z mnoha, které stojí za to naučit se z listu Efezským zpaměti. Podobně čteme v listu Římanům:

  • Římanům 1:16-17 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

To jsou jednoduchá a stručná vyjádření evangelia, která nám v obou případech ukazují na způsob spasení – spaseni jsme milostí skrze víru.

Třináctý verš listu Efezským to rozebírá trochu důkladněji. Celá Pavlova modlitba z první kapitoly se v podstatě tímto tématem zabývá – a to hned z celé řady rozličných důrazů. Ale třináctý verš jde k jádru věci. Jde přímo do srdce spasení, k podstatě toho, co to znamená být křesťan.

A. Uslyšeli

Když jste uslyšeli… – to jsou slova ze 13. verše, která těsně navazují na to, co bylo řečeno ve verši dvanáctém, v němž byli křesťané charakterizováni jako ti, kdo upnuli svou naději na Krista. To, co je řečeno nyní, jde k jádru toho, co to znamená upnout svou naději na Krista. Především to znamená slyšet – uslyšet zvěst evangelia. Apoštol Pavel tady mluví o tom, jak se člověk může stát křesťanem, a první věcí, kterou říká, je, že musí slyšet evangelium.

Křesťanem se člověk nemůže narodit – třeba tak, že se narodí do křesťanské rodiny. Děti poslouchejte – i když jste se narodily do křesťanské rodiny, tak z vás to nedělá křesťany. Člověk se nestane křesťanem ani tím, že změní své chování, své postoje nebo své názory. Tyto věci také souvisejí s křesťanstvím, ale není to způsob, jak se někdo může stát křesťanem.

V dnešní době se šíří mezi křesťany názor, který říká, že nejprve je potřeba člověka zapojit a jaksi ho pokřesťanštit navenek, aby se mohl stát křesťanem. Takže církve dělají různá setkání, aktivity, aby přitáhly nevěřící lidi k sobě – dělají se např. noci kostelů, nebo církve pořádají filozofická či umělecká setkání – jenom aby lidé přišli a zapojili se. Myšlenka je asi taková – když jim bude s námi dobře, tak budou brzo ochotní věřit v Boha a stát se křesťany. Poslechněte si například, jak se jeden sbor prezentuje na svých internetových stránkách: Vytváříme volnočasové aktivity pro co nejširší spektrum obyvatel – vyučujeme angličtinu a Bibli v rámci našich kurzů, pořádáme Alfa kurzy, manželské kurzy a další aktivity, které vedou ke zkvalitnění lidského života a pomáhají lidem najít naději v dnešním zmateném světě.

Moji milí, nejsem proti aktivitám, které pomohou zkvalitnit lidský život – je vždycky dobré, když takové aktivity ve společnosti jsou, ale co říká náš text o tom, kde najdeme naději v dnešním zmateném světě? Jenom v Kristu. Na Krista jste upnuli svou naději! Kdy? Když jste uslyšeli… Proto zásadní úkol církve není vytvářet aktivity pro zlepšení života lidí, ale vyhlašovat dobrou zprávu o našem spasení, kázat evangelium, svědčit o naději v Kristu.

Lidé se nestanou křesťany tím, že se zapojí do nějaké aktivity. Nestanou se křesťany tím, že budou nějaké věci dělat, nestanou se křesťany tím, že budou mít nějaké zkušenosti, že zažijí nějaké věci, že uvidí nějaké věci – např. zázraky. Nestanou se křesťany tím, že budou chodit do církve nebo dokonce sloužit v církvi. Je jenom jeden jediný způsob, jak se člověk může stát křesťanem a ten je popsaný právě v tomto verši – není to nijak jinak, než že uslyší a uvěří.

  • Ř 10:17 Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo. (B21)

B. Uvěřili

Víra je ze slyšení a proto čteme v Efezským 1,13, když jste uslyšeli a uvěřili. To je ten jediný způsob, jak se člověk může stát křesťanem – uslyší evangelium a uvěří. Bez víry to prostě nepůjde. Nepůjde to ani bez slyšení – tyto dvě věci jdou ruku v ruce. My to můžeme dokonce říci tahle – že kdo slyší, kdo skutečně slyší zvěst evangelia, která je mu přinášena v moci Ducha svatého, ten také věří. Kdo ale poslouchá evangelium a nevěří, tak o tom můžeme říci, že ve skutečnosti ani doopravdy neslyší. To je to, o čem mluví Pán Ježíš, když se ho učedníci ptají na to, proč mluví k lidem v podobenstvích. On jim řekl:

  • Mk 4:11-12 Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno‘.

Stejná slova, ale nikoliv o podobenství, ale o jasně vysvětleném evangeliu, řekl apoštol Pavel Židům, kteří za ním přišli, když byl jako vězeň převezen do Říma:

  • Skutky apoštolské 28:25-27 Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše: „Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.“

Co bylo těmto lidem kamenem úrazu? Ježíš Kristus. Co jim chybělo? Víra v Něj, víra v evangelium. V listu Židům čteme, že bez víry není možné zalíbit se Bohu. Víra je nutná. Na prvním místě – jak je to v Žd 11,6 – kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh je. Kdo nevěří, že je Bůh, nemůže se stát křesťanem. Bůh ale stvořil tento svět tak, aby lidé věřili, že je Bůh, který je Stvořitelem světa – stačí, když se budou dívat kolem sebe. Proto může Bible říct, že kdo nevěří, že je Bůh, kdo popírá Boží existenci, kdo říká: „Bůh tu není“ (Ž 14,1), je hlupák, bloud, pošetilec. To není člověk, ve kterém by Bůh našel zalíbení.

Základem našeho vztahu k Bohu je víra. Ale není to jen tak ledajaká víra – spasitelná víra není prostou vírou, že Bůh je. Víra, skrze kterou jsme spaseni, je mnohem jasnější, konkrétnější – je to víra v dokonané dílo Ježíše Krista. Je to spolehnutí se na to, že Kristus udělal všechno. Abychom měli takovou víru, abychom byli spaseni, ustanovil Bůh prostředek, v němž k nám tato víra přichází. Už jsme o tom slyšeli v Ř 10,17 – víra je ze slyšení zvěsti a tou zvěstí je:

II. Prostředek spasení – slovo pravdy

Nebude zachráněn nikdo, kdo by neuvěřil. Bez víry není žádné spasení. Skrze víru – to je způsob, jak jsme zachráněni. Detailně je to rozebráno v Římanům 3 a 4. Čteme tam mimo jiné:

  • Římanům 3:21-22.24-25 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. … jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.

Abychom mohli věřit, potřebujeme prostředek, kterým budeme přivedeni k víře. Znovu – stejně jako v případě slyšení a víry – chci zdůraznit, že se jedná o naprosto jedinečný a jediný prostředek. Tím prostředkem je:

A. Slovo Pravdy

Když jste uslyšeli slovo pravdy… a uvěřili mu. Apoštol Pavel mluví o tom, co máme nyní před sebou – a to je Písmo. V době, kdy napsal tento list, to byl ještě jenom Starý zákon, ale je to totéž – Boží slovo, Písmo. Není to nic jiného.

Musíme to zdůraznit a zvláště v dnešní době to nemůžeme nikdy zdůraznit natolik, že by to bylo moc. Písmo je naprosto nutným, jedinečným a zásadním prostředkem spasení a nejenom ke spasení, ale k celému křesťanskému životu.

Čtěte katechismus Charlese Spurgeona – je to hned druhá otázka, čtěte Komenského, stará reformační vyznání víry – všude shodně zní slovy Londýnského baptistického vyznání víry z roku 1689:

Pouze Písmo svaté je jediným dostatečným, spolehlivým a neomylným pravidlem a měřítkem všeho poznání o spasení, víře a poslušnosti.

Jak svědectví Božího slova, tak svědectví věrných svědků miunulosti, kteří nás předešli ve víře, říkají totéž: Potřebujete se postavit na Slovo pravdy.

Milí křesťané, toto je něco, co je dnes hrubě popíráno. Teď nemluvím o katolické církvi, která sama sebe a svou tradici nadřadila nad Písmo nemuvlím o různých sektách nebo popíračích Písma. Mluvím o lidech, kteří se nazývají evangelikální – tedy evangeliu věřící – křesťané. Dnes je v kurzu stavět na všem jiném jen ne na Písmu! Máte psychické problémy – jděte za psychiatrem. Máte problémy v manželství? Tady je dobrá psychologická poradna. Chcete, aby vaše církev rostla – učte se od manažerů. Chcete vědět, jestli mají být ženy kazatelky? Rozhlédněte se kolem sebe – jsou ženy hornice, hutnice, jeřábnice, policistky, premiérky – proč by nemohly být kazatelky? Chcete vědět, jestli je homosexualita hřích? Zeptejte se odborníků – lékařů, nebo samotných homosexuálů. … Skutečně věříme Božímu slovu? Znamená tohle, že vážně věříme Slovu pravdy? Apoštol Pavel napsal Timoteovi známá slova – otočte na chvilku v Bibli do:

  • 2 Timoteovi 3:15-17 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Boží slovo je křesťany neustále snižováno, ale 2Tm 3,17 nám říká, že jestli chcete být připraveni k nějakému dobrému činu, tak k tomu potřebujete… Boží slovo! Všimněte si, že: 1. Bez Božího slova se z vás nestane Boží člověk. Z Písma pochází moudrost ke spasení. 2. Bez Božího slova nemůžete poznat, zda něco je či není dobrý čin. Jistě jsou některé věci, které poznáváme i ze své zkušenosti, o nichž můžeme říci, že jsou dobré – přesto, abychom si byli jistí, potřebujeme Boží slovo. 3. Bez Božího slova nemůžete být náležitě připraveni dělat dobré činy. Náležitě připravený znamená plně vybavený, dokončený, vycvičený. Není možné žít křesťanský život k Boží slávě a odsunout stranou Boží slovo.

Ale nejde jenom o křesťanský život. Náš verš v Ef 1 mluví o samotném začátku křesťanského života. Křesťan je ten, kdo uslyšel slovo pravdy a uvěřil mu. A my musíme zdůraznit ono slovíčko „pravdy“. Ježíš ve své modlitbě říká:

  • Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Nedávno jsme dočetli Žalm 119 – skoro pokaždé, když jsme ho četli, zaznělo, že to je slovo pravdy (v. 43, 86), pravda (v. 75), naprostá pravda (v. 138).

  • Žalm 119:160 To hlavní v tvém slovu je pravda.

Moji milí, toto je důvod, proč stavíme na Božím slově – protože je to pravda. Je to také důvod, který odlišuje křesťanství od jiných náboženství a Bibli od jiných náboženských knih – je to slovo pravdy. Ježíš říká:

  • Jan 8:32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.

Jestli chcete být zachráněni, potřebujete poznat pravdu. A tu můžeme poznat jedině skrze slovo pravdy, skrze Bibli. Ano, může přijít anděl z nebe a zvěstovat vám evangelium – a dějí se občas takové věci, např. mezi muslimy. Ale stejně tak může přijít anděl z nebe, anděl světla, a zvěstovat vám falešné evangelium. Bude prokletý, tak to říká Písmo, ale pokud nebudete mít Písmo, nepoznáte, že se jedná o falešné evangelium a budete věřit lži. A můžete si být jistí, že tak jako se děje to první, děje se stejně jistě a stejně často (možná i častěji) to druhé.

V našem textu apoštol používá ještě jedno vyjádření pro slovo pravdy:

B. Evangelium o našem spasení

Slovo pravdy je evangelium. Toto celé – celé Písmo – je evangelium. To je evangelium v celé jeho plnosti. To je dobrá zpráva o naší záchraně. Evangelium je o naší záchraně – říká nám, že potřebujeme zachránit, že jsme v bryndě, ze které se sami nemůžeme dostat. Evangelium nás zachraňuje před přicházejícím Božím hněvem. Je to dobrá zpráva o tom, že Ježíš Kristus se narodil proto, aby na sebe vzal tento hněv namířený proti nám.

Ale tady jsme zpátky u slova pravdy – bez pravdy Božího slova jen obtížně dojdeme k tomu, že jsme v takovém průšvihu, v takovém postavení, že potřebujeme záchranu. Proto Ježíš mluví o tom, že nepřišel kvůli zdravým – a mluví o duchovně zdravých – nikdo takový sice neexistuje, ale každý člověk si to přinejmenším do určité doby sám o sobě myslí. Ježíš přišel uzdravit nemocné.

  • 1 Timoteovi 1:15 Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.

Toto je evangelium, to je slovo pravdy. Jak by mohl být člověk spasený, když toto slovo neuslyší? Jak by mohl být někdo spasený, když nebude znát pravdu – pravdu o sobě, pravdu o Bohu, pravdu o Kristu? Poslouchejte, jak to popsal Petr:

  • 1 Petrův 1:23-25 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. …slovo Hospodinovo zůstává na věky – to je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu.

Když jste uslyšeli evangelium a uvěřili mu… To nás vede ke třetímu bodu dnešního kázání – viděli jsme jaký je způsob spasení, skrze víru, viděli jsme prostředek spasení, kterým je Boží slovo, evangelium, zbývá nám:

III. Agent spasení – Duch svatý

Tady se dostáváme ke klíčové věci v otázce spasení – a to je dílo Ducha svatého. Kontext Efezským 1 je v této věci velmi důležitý. V Efezským 1,4 je řeč o tom, že nás Bůh vyvolil před stvořením světa a v následujícím verši čteme, že jsme předurčeni k adopci. Ale vyvolení ještě není spasení. Vyvolení neznamená spasení. Rozumějte mi – bez vyvolení není spasení. Ale vyvolení samo o sobě ještě není spasením. Potřebujeme rozumět tomu, že v nebi nebude ani jeden spasený, který by nebyl před stvořením světa vyvolen a předurčen k adopci. A v pekle nebude ani jeden zatracený, který by byl před stvořením světa vyvolený. Bůh se neplete ani nejedná chaoticky. Boží dílo je naprosto jisté. Ale vyvolení samo o sobě ještě neznamená záchranu.

V sedmém verši první kapitoly se mluví o tom, že Syn vykoupil ty, které Otec vyvolil. I tady musíme říci, že zaplacení ceny ještě samo o sobě neznamená spasení. Znovu mi prosím rozumějte dobře – bez Kristovy oběti, bez vykoupení není žádné spasení. Žádný hříšník nemůže být zachráněn bez toho, že by za něj Kristus zaplatil svou krví. A ani jeden z těch, za které bylo zaplaceno Kristovou krví, už nebude muset platit za své hříchy. V tomto smyslu platí, že Kristova oběť skutečně vykupuje – účinně, efektivně, dokonale. Za koho Kristus zaplatil, ten bude zachráněn. A ten, kdo bude zatracen, je tím, za koho nebylo Kristem zaplaceno. To je ten, kdo musí sám zaplatit za své hříchy. Ale samotná Kristova dokonaná a dokonalá oběť ještě neznamená naše spasení jako takové.

Aby byl člověk zachráněn, musí slyšet evangelium a uvěřit mu. Aby byl člověk zachráněn, musí být v Kristu. To slovní spojení „v Něm“ je v originále hned dvakrát ve třináctém verši. Jak se tam dostane? Jak se to stane, že jsme „v Něm“? To je třetí část chvály apoštola Pavla – je to dílo Ducha svatého v konkrétním čase a při konkrétním hříšníkovi. Toto dílo je naprosto nezbytné. Toto dílo nakonec dovádí hříšníky ke spasení.

A. Nutnost Ducha svatého

Otec vyvolil před stvořením světa, Kristus zaplatil, když se naplnil stanovený čas a On se narodil z ženy a Duch svatý přivádí hříšníky ke spasení v konkrétní chvíli jejich pozemského života. Bez Ducha svatého není žádné spasení.

Pokud nepřijde Duch svatý, tak lidské srdce zůstane tvrdé, kamenné, zatvrzelé, nevěřící. I kdyby takový člověk znal Písmo od začátku do konce, nebude mu to vůbec k ničemu. Apoštol Pavel napsal křesťanům do Tesaloniky:

  • 1 Tesalonickým 1:4-5 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti.

Když Duch svatý nejedná v životě člověka, tak Boží slovo padá na tvrdou, udusanou půdu a potom hned přichází ďábel a krade to slovo, aby člověk nevěřil. Takhle to vysvětluje Pán Ježíš v podobenství o rozsévači. Je to jasné učení celého Písma. V 1K 2 Pavel vysvětluje, že tělesná mysl nemůže přijmout slova Ducha, slovo pravdy, evangelium. Pro přirozeného člověka je evangelium bláznovstvím. To je něco, co bylo vlastní nám všem předtím, než jsme se stali křesťany. Boží slovo, evangelium nám bylo k smíchu a stejně tak křesťané. Ale když Bůh změnil naše srdce, tak se všechno změnilo. Asi nejjasnější popis nutnosti práce Ducha svatého v životě člověka najdeme:

  • Sk 16:14 Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.

Bůh jí otevřel srdce – Duch svatý pracoval v jejím srdci a současně Duch svatý použil slovo evangelia, které slyšela. To je dílo spasení. Proto je také řečeno, že spasení není z nás, je to Boží dar (Ef 2,8).

Bůh nijak neznásilňoval naši vůli ani na nás nečinil nátlak, aby nás obrátil. Ale svým Duchem v jediném okamžiku změnil naše srdce, takže tam, kde bylo nepřátelství a odpor proti evangeliu, se najednou objevila nenasytná touha po pravdě Božího slova. To je duchovní narození, znovuzrození z Ducha svatého.

  • Jan 3:3 Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.

Bez nového narození není Boží království, není žádná víra, není pokání – nic. My ale nejsme schopni k tomu říci o mnoho více, než to, co jsem nyní řekl. Ježíš přirovnává dílo Ducha svatého k větru, jehož projevy jsou vidět. A tak to bylo i v našem životě. U někoho byl ten předěl jasnější, u jiného méně jasný. Ale každý křesťan vám řekne, že byla chvíle, kdy vzdoroval Bohu, kdy byl zjevně nevěřící – a to i přes to, že třeba mnoho věcí o Bohu svou myslí znal.

Podívejte se na svědectví apoštola Pavla. Je ve Skutcích hned třikrát – v 9., 22. a 26. kapitole. Pavel podrobně popisuje, co bylo před jeho obrácení, a ještě podrobněji, co bylo po něm. Ale samotné obrácení shrnuje slovy Ananiáše, který mu zvěstoval Krista a řekl mu:

  • Skutky apoštolské 22:16 Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.

To je vše! Žádně pozvání Ježíše do svého srdce, žádné vyprávění o kapitulaci před Pánem, žádné svolení s tím, aby Ježíš převzal vládu nad jeho životem, žádná modlitba hříšníka nebo něco podobného. Tak zní svědectví o obrácení dneska. Ale v Písmu nic takového nenajdeme. Pisatelé Písma rozuměli dílu Ducha svatého v lidském životě. Nedokážeme ho chytit a přesně vysvětlit, ale jedno víme – byli jsme nevěřící, ale nyní jsme věřící. Nestalo se to tak, že by to vyplynulo z naší přirozenosti, nebylo to z našeho rozhodnutí, ani se to nestalo z naší vůle, ale bylo to dílo Ducha svatého, který nám dal novou přirozenost a s ní nové touhy, takže jsme se svobodně a radostně rozhodli, že budeme následovat Krista a obnovuje naší mysl a naši vůli, takže chceme dělat, co se mu líbí. On v nás působí, že chceme i činíme.

B. Slovo a Duch

Dostali jsme se na samotný závěr, v němž spojíme všechny tyto věci dohromady. Je tady slyšení, je tady víra v Boží slovo, je tu slovo pravdy a je tady dílo Ducha svatého.

Svatý Duch používá svaté Slovo, aby z hříšníků učinil svaté. Slovesa, která máme v našem textu – uslyšeli, uvěřili, byli zapečetěni – patří k sobě. V našem překladu to vypadá jako určitá časová posloupnost – když jste uslyšeli, a potom uvěřili, tak jste pak byli zapečetěni. Ale v originálním textu patří dohromady. Je to dobře vystižené pomocí přechodníků, kterým už dneska moc nerozumíme:

  • Ef 1,13 …slyševše slovo pravdy, … i uvěřivše, znamenáni jste (K)

Všechny ty tři věci probíhají najednou. Ve stejné chvíli. Duch svatý otevírá srdce, takže člověk doopravdy slyší evangelium, což je dobrá zpráva o jeho spasení, a to znamená, že nemůže nevěřit, takže věří a je zapečetěn Duchem svatým, jako Boží dědictví, je adoptován do Boží rodiny, ke chvále Boží slávy.

Duch svatý je v Božím slově – on to Slovo inspiroval, vydechl, takže můžeme říci, že Boží slovo je plné Ducha svatého. Ježíš dokonce říká – poslouchejte, jak to spojuje všechno, o čem jsme mluvili:

  • Jan 6:63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.

V Ef 5,19 je výzva k tomu, abychom se naplňovali Duchem. Paralelní oddíl z listu Koloským nám pomáhá vysvětlit, co to znamená:

  • Koloským 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství…

Jestliže někdo o sobě prohlašuje, že je plný Ducha svatého, ale odmítá Písmo nebo svým jednáním jde proti Písmu, tak plný Ducha svatého rozhodně není. Slovo a Duch patří k sobě a nejdou od sebe oddělit.

Hlavním úkolem Ducha svatého je vydávat svědectví o Kristu. Celé Písmo svědčí o Kristu a ukazuje na Něj. Všechno, co dělá Duch svatý, ukazuje na Krista. Duch svatý nás uvádí do pravdy Božího slova. Boží slovo nám zjevuje pravdu o Kristu. Čím více v pravdě poznáváme Krista, tím více duchovního požehnání nebeských věcí zakoušíme – a to můžeme vztáhnout v první řadě právě na zaslíbeného Ducha svatého. Čím blíže jsme Kristu, tím více budeme plni Ducha svatého a tím více budeme také taženi do Božího slova. To je způsob, jak je Kristus oslavován v našich životech.

  • Efezským 1:13-14 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Amen. 

Osnova kázání