Služba k oslavě Boží skrze Ježíše Krista (1Pt 4,11)

Verze pro tiskVytvořit PDF

1 Petrův 4:11 Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh - tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.

1. Dobří správci Božích dobrých darů!

Pokoj vám a milost milovaní křesťané! V posledním kázání z 1 Pt listu, ze čtvrté kapitoly verše 7-10, jsme si řekli dvě důležité věci. Za prvé, že konec všech věcí je blízko a podle toho máme žít. Druhou velmi důležitou věcí, která přímo souvisí s prvním bodem, je to, že láska překrývá množství hříchů.

Bůh nám dal rozmanité dary své milosti. Není na světě věřící křesťan, který by nebyl štědře obdarován skrze Krista k budování těla Božího lidu!

  • Efezským 4:7-8 Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: `Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.´

Bůh dal hojné dary lidem. Pavel to o malý kousek dále v listu do Efezu vysvětluje. Jedny povolal jako učitele, jiné jako proroky, další za evangelisty, jiné jako praktické služebníky, nebo modlitebníky a tak dále.  Bůh to dělá proto, abychom podle slov apoštola Pavla: „Byli všichni připraveni k dílu služby, tedy k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.“ Ef 4 kap.

To je Boží záměr, to je Boží cíl! Každý věřící křesťan je povolán k tomu, aby dorostl do pevné zralosti měřené podle Krista. A to není vůbec žádný malý úkol. Každý člověk rodící se jako potomek Adamův je bytostí padlou, převrácenou. Zkaženou v každém ohledu.

 Ta převrácenost znamená, že jsme naprostým protikladem toho, kým jsme měli být! Jsme převráceni ve smyslu toho, že místo abychom zrcadlili Boží dokonalost a dobrotu, jako správci Jeho stvoření. Odrážíme v sobě a zrcadlíme ve svých duších naprostou zkaženost ďáblovu, o kterém Písmo svědčí jako o vrahovi a lháři od počátku. Místo aby naše životy oslavovali našeho Stvořitele, sloužíme otrocky zlému a oslavujeme padlého anděla, který se stal vůdcem padlých démonských sil!

Ale Bůh bohatý ve svém milosrdenství a dobrotě povolává lidi ze všech národů, jazyků a ras. Ze všech generací. Povolává je, aby povstali ze smrti do života. Povolává doslova mrtvé, staré, suché, po poušti rozházené kosti. Jak čteme v proroku Ezechielovi v 37. kapitole. Tedy něco, co je jen ohavným odpadem a nečistotu. A činí z tohoto odpadu nová stvoření v Kristu a ke Kristovu obrazu! Poslechněme slova z Ef, čtvrt kapitoly, kde stojí:

  • Efezským 4:24  oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Nové lidství, které povstává z hrobu hříchu, je proměňováno podle obrazu svého Stvořitele Krista, roste do spravedlnosti a svatosti pravdy. Není to nádherné drazí svatí?  Co může být povoláno z hrobu? Vzpomeňme na Lazara. Byl v hrobě již čtvrtý den, byl v rozkladu, zapáchal, ale Ježíš ho svým mocným slovem povolává zpět k životu.

Stejné, mocné Boží slovo povolává z té mnohem horší smrti, než je smrt těla. Povolává ze smrti duchovní. Kdo nebude povolán Kristem z této duchovní smrti, ten zůstane před Bohem mrtev navěky.

Každý, kdo byl vyučen od Otce, kdo padl před Kristův kříž, kdo činil pokání u Jeho nohou, každý takový zažil ve svém životě daleko mocnější a zázračnější působení Božího slova, než Lazar, nebo než syn vdovy z Naim. Každý věřící člověk byl povolán mocí větší, zázračnější a slavnější, než jakou byli povoláni k životu Adam s Evou, a celé ostatní stvoření!

Když Bůh tvořil nebesa a zemi, tvořil z ničeho. A je to velikým důkazem toho, jak mocný je náš Bůh a Otec duší všeho tvorstva. Ale když Bůh činí nová stvoření v Kristu, tvoří z něčeho, co je padlé, převrácené a zkažené. Povolává ke svatému, čistému, spravedlivému a pravdu odrážejícímu životu něco, co bylo nečisté, zkažené, ve smrti zahnívající a ve lži se rozkládající!

Taková je moc Boží lásky a dobroty, kterou zahrnuje své padlé stvoření. Láska skutečně poráží hřích, jak jsme si řekli v minulém kázání.

Cílem Božím je nový člověk, pevný a zralý v Kristu. Podílející se věrně na budování Kristova těla. Člověk využívající štědré Boží dary k tomu, aby Kristova nevěsta byla připravená a oděná v zářivém rouchu pro svého ženicha. Vše se má dít v Kristu, skrze Krista a pro Krista. To je cílem a vůlí Boží, a můžeme směle říci, že i cílem každého křesťana.

Milovaní, v listu apoštola Petra vidíme, jak Boží služebník Petr staví církvi před oči velikost, nádheru a úžasnou moc evangelia našeho Pána Ježíše Krista. Mluví o nehynoucím dědictví, o věčné slávě Božích dětí v Kristu 1 Pt 1, 4.  Mluví o slávě a nádheře obnoveného stvoření, pro kterou stojí za to, projít i těžkými zkouškami. Mluví o nezbytnosti boje s hříchem a zlými žádostmi, které určovali celé směřování a podstatu našeho starého života.

Pro nádheru Krista a Jeho evangelia máme být svatí, jako i ten, kdo nás povolal je svatý! Pro drahou krev Ježíše Krista, kterou jsme byli vykoupeni, máme vést vytrvalý, odhodlaný boj s hříchem v našich životech i kolem nás. Protože jsme zrozeni slovem života, slovem evangelia Božího 1 Pt 1, 23.

Postaveni pevně v Kristu a na Kristu, na základu nejpevnějším a jediném, máme odhodit každou špatnost i hříšný sklon, který by nás mohl spoutávat a strhávat zpět do života ve lži Satanově.  Místo toho máme sytit a posilovat své duše mlékem a chlebem Božího slova 1 Pt 2, 1-10.

Protože my již nejsme svévolní, Bohu odcizení pohané, ale lid Boží, vyvolené královské kněžstvo, hlásající Kristovo evangelium, evangelium zázraků a Boží moci. Moci činící z hnijících ostatků nové stvoření, živé v Kristu.

Jako cizinci uprostřed tohoto padlého světa žijeme vzorně mezi pohany. A kvůli Pánu a Jeho krvi podřizujeme se každé Bohem ustanovené autoritě. Zlo tohoto světa přemáháme Boží milostí a dobrotou. Učíme se raději trpět, než abychom opláceli.

Se zrakem upřeným k našemu drahému Spasiteli, na Jeho svatý život. Na Jeho rány a kříž. Na Jeho pokoru a poslušnost Otci, se kterou učinil sám sebe hříchem. Se zrakem upřeným na Jeho ústa, která mlčela v hodině největšího zločinu a nejohavnější nespravedlnosti, která kdy byla lidmi spáchána, přijímáme uzdravení z hříchu. A vděčně odvracíme své životy od zlého, aby směřovali k Božímu pastýři a strážci našich duší 1 Pt 2, 11-25.

Podřizujeme své životy moudré vůli našeho Stvořitele a budujeme naše životy a vztahy pevně zakotvené v řádu, který Bůh ustanovil. Od vnějších, pomíjejících věcí, obracíme svůj zrak k tomu, co nás převyšuje, co je nad námi, co je Božské a věčné. Máme druhé za přednější sebe, usilujeme o úctu ke každému člověku a svou mysl obnovujeme Božím slovem, abychom byli Božím lidem jedné mysli, soucitní a plní bratrské lásky.

Strach ze světa a ze zlého vystřídala bázeň z Boha a odvaha čelit zlému. Ta svou sílu hledá a čerpá u Pána Ježíše, hledíce na Jeho odvahu, se kterou čelil zlému na kříži. Jsme vyzbrojeni stejnou myšlenkou, ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem. Chvála Bohu na nebi a pokoj lidem Boží vůle na zemi.

To vše je shrnutí 1 Pt listu, od prvního verše až k našemu dnešnímu textu. Proč jsem se odvážil riskovat a shrnout tak veliké a mocné pravdy do několika vět?

Učinil jsem to, protože dnes máme před sebou vrchol Petrova listu. Alespoň já to tak vidím a vy prosím zkoumejte, zda mám pravdu.

Všechny tyto mocné pravdy, které nám Petr před oči staví, vrcholí dnes v jednom jediném verši.  Bůh podle Petra s námi učinil podivuhodné a mocné činy. Z mrtvých ostatků živé v Kristu.  Dal nám úžasné, rozmanité dary. Máme být dobrými správci této milosti. Bůh chce, abychom rostli jako jednotlivci do plnosti Krista. A jako církev, Kristova nevěsta máme dosáhnout jednoty víry a plnosti poznání Syna Božího! To je náš směr, ale ne cíl!

Protože kdybychom skončili zde, zůstali bychom zaměřeni na sebe. Na člověka. Dnešní text nám ale odhaluje, skutečný, první, jediný a nade vše vyvýšený důvod a cíl, ke kterému spějí všechny mocné skutečnosti a vznešené pravdy 1 Pt listu i celého Písma! My máme být dobrými správci Boží štědrosti a potom Petr pokračuje:

  • 1 Petrův 4:11 Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh - tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.

2. Kázat Boží slovo a ne žádné jiné!

Pojďme do jedenáctého verše, kde Petr začíná slovy o lidech povolaných kázat. Mluví o těch, kteří jsou ve službě jako starší a kazatelé. Kdo káže, má kázat Boží slovo!

Milovaní, mohlo by se zdát, že s tímto požadavkem nebude mít nikdo problém. Jak by mohl kazatel kázat něco jiného, nějaké jiné slovo? A čí slovo by asi tak měl kázat člověk povolaný Bohem, uprostřed Božího lidu, než slovo Boží?! Kdyby s tím ale nebyl problém, Petr by zde o tom nemluvil.

Podívejme se dnes kolem sebe, nemusíme chodit daleko do světa. Zůstaneme u nás v ČR. Na mnoha místech, kde se schází viditelná církev, v mnoha sborech bylo Boží slovo nahrazeno slovem jiným.

Vidíme ne odklon od Písma, ale úplné pohrdnutí Písmem, jako něčím, co je překonané. Slyšíme z kazatelen znít psychologii, liberalismus, synkretismus a mnoho dalších věcí.  Slovo Boží bylo nahrazeno slovem lidským, slovem lidské moudrosti. Ale co o tom říká Písmo?

  • 1 Korintským 1:19-20 Je psáno: `Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?

Milovaní, moudrost lidí, moudrost světa je Bohu k smíchu. Ale dějí se horší věci. Někde bylo slovo Boží nahrazeno ještě horším slovem, než je slovo lidské. Na mnoha místech se učí dokonce démonské nauky.

  • 1 Timoteovi 4:1 Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami,

Petrova slova bychom tedy neměli brát jako nějaké doporučení, ale příkaz. Jako nezbytnost. „Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží!“

To je požadavek Božího slova. Je to potřeba církve a Bůh dává obdarované lidi, kteří ji dokážou naplnit. Nikdo jiný nemá za kazatelnou co dělat! Jen ten, kdo je Bohem povolán. Nejde o vzdělání. Nejde o tituly teologické, ani žádné jiné. Nejde o dobré výsledky u psychologa, které nyní požaduje největší a nejrychleji rostoucí denominace u nás, hlásící se k reformaci, pro své kazatele.

 Jde o Boží vůli a Boží povolání. Kdo je dobrým správcem Boží rozmanitosti, slouží tím darem, který od Boha přijal. Nemůže přeci dobře sloužit darem, který mu Bůh nedává! To je nesmysl a takový člověk je před Bohem svévolník. A to je velmi vážné. A má to vážné dopady na církev.

Kdo je povolán kázat, má kázat slovo Boží. A milovaní věřte, že ten, kdo je Bohem povolán kázat, bude kázat slovo Boží a ne nic jiného. Je snad Bůh neschopný prosadit svou vůli, připravit dobře svého služebníka? Na tomto místě by apoštol Pavel zvolal: „ naprosto ne!“

Stojí-li ve sboru za kazatelnou svévolník, který si myslí, že ho povolává kázat jeho teologické, či jiné vzdělání, nebo člověk povolaný čímkoli jiným, než Bohem, dochází ke svádění duší. Výsledkem je společenství lidí, kteří nikdy nedosáhnou jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak nedorostou zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.“ Ef 4 kap.

A je to horší, výsledkem bude společenství lidí, z nichž možná většina prožije to, co je psáno v Mt 7.

  • Matouš 7:21-24 Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? ´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. ´ A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.

A těm, kteří možná patří Kristu v takovém společenství, kde se nekáže slovo Boží, těm jejich dílo shoří. Sami budou sice zachráněni, ale budou před Pánem při Jeho příchodu jako nazí. Protože stavěli místo ze zlata, stříbra a drahého kamení, ze dřeva a slámy. Jsou totiž jako Lot, který si myslel, že lze budovat život ke slávě Boží uprostřed Sodomy. Sám byl sice spravedlivý, ale místo aby žil spravedlivě uprostřed Abrahamova společenství, usadil se uprostřed bezbožných.

Kdo káže, musí kázat slovo Boží. Tam, kde se tak neděje, nemůžeme mluvit o církvi Kristově. Nemůžeme mluvit o Božím lidu. Možná můžeme mluvit o několika spravedlivých uprostřed Sodomy.

Nikde žádná zralost. Nikde žádné poznání Krista v plnosti. Nikde žádná moudrost a nikde žádný služebník k Boží slávě. Chaos, zmatek a zmítání kdejakým větrem falešného učení a závanem bludu!

Taková církev být nemá. Taková církev ani není. Dějí-li se takové věci, nemůžeme hovořit o církvi Kristově! Tím se dostáváme k dalšímu bodu. Kdo káže, má kázat slovo Boží. Kdo slouží, má sloužit ze síly, kterou mu dává Bůh.

3. Sloužit z Boží síly a ne z žádné jiné!

Boží služebník slouží ze síly, kterou dává Bůh.  Milovaní, je to jednoduché. Boží služebník nemůže sloužit z jiné síly, než ze síly od Boha. Služebník Boží slouží z podstaty nového stvoření. On se zrodil z Boha, ne jako se rodí tělo.

  • Jan 1:12-13 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.

Všimněte si posloupnosti, kterou nám staví před oči Petr. Všichni jsme Bohem obdarováni! Každý je povolán k rozmanité službě a má být dobrým správcem a služebníkem. Na prvním místě ale apoštol mluví o těch, co stojí za kazatelnou. A myslím, že je nám to všem jasné. Jsme povoláni ke zralému lidství podle Krista. Jsme povoláni k jednotě víry a poznání Krista. Kde nacházíme toto poznání, tyto pravdy. Milovaní to, co zní z úst těch, co kážou, je důležité. Čisté, biblické učení je důležité. Pouze a jedině Písmo a ne nad to, co je psáno! To je velmi a pro církev životně důležité.

 Jak nepopulární tvrzení v našich končinách a v tomto čase, že? Jaké pohrdnutí Písmem, slovem Božím a tím i samotným Bohem! Kolik výsměchu a dokonce nemístného varování takzvaným „písmákům“, kteří nemají podle „mnohých“ Božího Ducha a sytí se prý jen „mrtvou literou“. To je, drazí sourozenci po Krvi Kristově tragický blud nazývat živé a mocné, Bohem vydechnuté Boží slovo mrtvou literou. To je rouhání. Cožpak ti „mnozí“ nevědí, že mrtvou literou, je zákon na kamenných deskách, který Bůh dal Mojžíšovi?

 Nikdo kdo naslouchá těmto radám „mnohých“ a zůstává ve sborech, kde se nekáže pouze a jen Písmo neporoste jako zralý křesťan. Nikdo totiž nebude svou víru opírat o pravdivé, biblické a tedy z Božího inspirovaného slova vyrůstající poznání pravého Krista! Neporoste jednotlivec a neporoste ani sbor. Lidé a celé sbory budou svou víru a svou službu stavět na jiných základech a informacích, místo aby stavěli na Bohem vydechnutém Písmu. Jejich bůh, jejich spasitel, jejich kristus nebude pravý. Bude kristem a bohem jejich marných představ. Potom ale dojde k tomu, k čemu dojít nemá.

Nebudou sloužit ze síly a moudrosti, kterou dává Bůh. Budou svou sílu a moudrost čerpat v sobě, v druhých lidech a ve všemožných lidských představách a v lidském myšlení. Tím budou oslavovat člověka a tyto své marné představy. Když to dovedeme do důsledků, bude se jednat o modlářství. Služba těchto sborů a lidí nebude vycházet z pravdy a proto nebude vycházet z Boha a síly, kterou dává svým služebníkům.

4. Vše v Kristu a pro Krista!

Kdo slouží, a milovaní platí, že sloužit má každý křesťan, protože každý je k tomu jedinečně obdarován. Každý kdo slouží, má sloužit ze síly od Boha. A platí, že žádný věřící nemůže sloužit ze síly a moudrosti Boží, když nezní z kazatelen pouze a jen Boží slovo.

  • 2 Timoteovi 3:15  Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. 16  Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17  aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Apoštol Pavel nabádá Timotea k tomu, aby byl věrný Božímu slovu, Písmu. To dává moudrost a spásu. A je dobré ke všemu, co Boží člověk potřebuje. Vyzbrojuje dostatečně a plně ke každému dobrému činu v Kristu. Všichni, kteří zpochybňují, a proto také opouštějí Písmo, by měli nyní nastražit uši a dobře, velice pozorně naslouchat.

Jestliže zde stojí psáno, že Bible náležitě připraví ke každému dobrému činu. Potom platí, že není žádný dobrý čin, ke kterému potřebujeme něco jiného, co nás na něj připraví! Bible je dostačující!

A za druhé. Není žádný dobrý čin před Bohem, který je učiněn mimo Krista. Dokonce můžeme a musíme jít ještě dál. Přestože důsledky jsou hrozivé, pokud je budeme aplikovat na situaci ve viditelné církvi.

  • 2 Janův 1:9  Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.

Kdo nezůstává v učení Krista, nemá Boha! To je velmi vážné a tvrdé slovo. Nikdo z nás ale nepopře absolutní důraz Pána Ježíše na Písmo. Na Boží slovo! Pokušiteli se bránil slovy: „Je psáno!“

Učedníky i protivníky vždy odkazoval na to, co je psáno. A v Matoušově evangeliu čteme:

  • Matouš 5:18  Amen, pravím vám, Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Nic na zemi se neděje ke slávě Boží mimo, vně Ježíše Krista. Nic na zemi se neděje ke slávě Boží tam, kde kazatel nekáže slovo Boží na základě principu Sola skriptura, jedině Písmo! Tam, kde se ubírá, či přidává do základu, na kterém se staví, tam nemůžeme mluvit o církvi Ježíše Krista. Ani o pravém evangeliu. Stačí si přečíst list Galatským. Anebo zjevení Janovo, jeho závěr.

  • Zjevení Janovo 22:18-19 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.

Má-li se vše dít ke slávě Boží skrze Pána Ježíše, potom musí z kazatelen věrně znít výklad Božího slova. A služebník, který je povolán k rozmanité službě bude naslouchat, budovat svou víru na pravdivém poznání Boha a Krista. Bude sloužit z Boží vůle i síly.

5. Vše jen pro Jeho slávu!

1 Petrův 4: 11  Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh - tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.

Všechny mocné pravdy, které nám Petr před oči staví ve svém prvním listu od první kapitoly až k jedenáctému verši kapitoly čtvrté, vrcholí dnes v jednom jediném verši. Mocné, úžasné a bázeň budící činy učinil Bůh s každým, kdo činil pokání a vložil svou naději na Krista.

Bůh dal nám křesťanům úžasné, rozmanité dary. Chce, abychom je dobře spravovali, používali a rostli jako jednotlivci do podoby Krista. A jako církev, Kristova nevěsta máme dosáhnout jednoty víry a plnosti poznání Syna Božího! To je náš nádherný úkol.  Ale kdybychom skončili zde, zůstali bychom jen na půl cesty.

Petr říká, že dobrotivý Bůh dal svému lidu dary proto, aby ho Boží lid věrně oslavil v Kristu a skrze Ježíše Krista. Kázat slovo Boží a sloužit ze síly od Boha má jeden cíl. Bůh, Kristus má být oslaven!

Oslaven má být Pán Ježíš Kristus proto, že oslavit Boha může člověk pouze tím, že ve svém životě vyvýší a oslaví Pána Ježíše. Toho Beránka dokonalého, bez vady a poskvrny. Toho Lva z pokolení Judova. Toho Božského Bohatýra, jenž nese na svých ramenou vládu a moc. Toho, o kterém sám Bůh Otec na jednom místě Písma říká Davidovými ústy:

  • Žalm 110:1  Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám."

Bůh musí být a bude oslaven v Kristu. Bůh jediný je hoden slávy, uctívání, vzývání a vyvýšení nade vším, co jest.  Poslechněme si slova žalmu 113:

  • Žalm 113:1-9 Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina! Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina. Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu. Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja

Verš první je zjevený příkaz Boží vůle. Vy kdo jste služebníci Boží, chvalte Jeho jméno! Verš druhý mluví o tom, že v každém čase má být jméno Boží chváleno, nyní i na věky! Verš třetí a čtvrtý říká, že jméno Boží má být chváleno na každém místě světa a v celém stvoření, protože On je vyvýšený až nad nebesa! A verše pět až devět mluví o Jeho svrchované vládě a o milosti, kterou prokazuje svému stvoření, zvláště člověku. Když z prachu smrti, z kalu hříchu a z bezbožné neplodnosti, činí sobě zvláštní Boží lid a královské kněžstvo v Kristu Ježíši, svém Synu a našem Pánu. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen!

Milovaný Bože, chválíme tě a radujeme se z velikých věcí, které činíš v našich životech! Když jen chvíli přemýšlíme nad tvým konáním, jsme plní úžasu a naše mysl není schopná obsáhnout Tebe, ani tvé dokonalé dílo. Děkujeme ti za Pána Ježíše, děkujeme ti, Pane Ježíši, za tvé dary. A prosíme tě, Pane, smiluj se nad námi! Ať se v našich životech děje vše v pravdě, vše z tvé síly a vše k tvé slávě! Jen ty jsi Pane a Bože náš, hoden přijmout slávu, čest i moc na věky věků amen!

PřílohaVelikost
1pt4-11-osnova.pdf238.72 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer