Slyšte evangelium! Izajáš 51, 1-3

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 3. května 2020

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost drazí svatí! Scházíme se po dlouhé době, kdy od 24. 3 2020 až k nynějšímu dni nebylo podle nařízení vlády možné se scházet. Jsme Bohu vděční za to, že se můžeme společně sejít. I když zatím jen v počtu do 15. lidí. Ale přeci jen. Nepřestali jsme být sycení Božím slovem z úst kazatelů a starších. Většina sborů využila moderních způsobů komunikace pro výklad Božího slova. Také jsme mohli v rodinách a sami ve svých životech využít tento čas oddělení k obnově našich srdcí a našeho vztahu s Pánem Ježíšem.

V každé době, v každý čas a v každé situaci lze z Boží milosti přicházet k Pánu Ježíši. V každý čas je možné růst v poznání Krista. Vždy lze také ve světle Písma poznávat sebe. Činit pokání, prosit o obřezání našich srdcí o posvěcení a usilovat o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. Každá doba má své projevy a skutky. A každý lidský počin svůj čas.

  • Kazatel 3:1  Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: 2  Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; 3  je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; 4  je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; 5  je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; 6  je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; 7  je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; 8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

Kniha Kazatel mluví o tom, že veškeré lidské dílo, skutek, čin. Všechno úsilí, konání, pachtění je marností, pokud člověk nespočine v Kristu a ve víře usmířen s Bohem. Kazatel říká, že vše, i to nejkrásnější a nejlepší v lidském životě je marnost nad marnost, všechno pomíjí a žádného trvalého smyslu a významu to nemá, pokud člověk mine svůj cíl ve svém životě. Pokud neučiní to, pro co byl stvořen a neoslaví Boha!

A to lze jen skrze pokání, skrze evangelium, které uslyším a z Boží milosti v něj uvěřím. Potom je pryč všechna ta marná a tvrdá námaha i pomíjivost lidského údělu. A nastává pravý opak. I ta nejhorší chvíle, ten nejhorší úděl, a nejtěžší zkouška, dokonce i zlo, které nás může vždy v tomto světě postihnout je požehnáním.

  • Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. 29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. 31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Jaká moc to může způsobit? Už jsme si to řekli. Je to moc kříže, moc evangelia Ježíše Krista. Tato moc je nepřemožitelnou silou pro každého člověka, který v ní věří. A o ní budeme dnes opět mluvit. Jak jinak. Pojďme do Izajáše 51, 1-3.

Odkazy: Kz 3, 1-8; Ř 8, 28-31;

Izajáš 51:1 Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. 2 Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. 3 Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování.

 

II. Slyšte!

A. Slyšte, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina!

Svatý Bůh promlouvá ústy Izajášovými ke svému lidu. Mluví k Izraeli. A ten kontext našeho dnešního textu vidíme v kapitole 50. Kde mluví Bůh a kárá svůj lid takto:

  • Izajáš 50:1 Toto praví Hospodin: "Kde je rozlukový lístek vaší matky, jímž jsem ji vyhostil? Anebo je tu někdo z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, byli jste prodáni svou vlastní vinou, vaše matka byla vyhoštěna jen pro vaše nevěrnosti. 2 Když jsem přicházel, proč tu nikdo nebyl? Volal jsem, a nikdo se neozýval. Což je má ruka tak krátká k vykoupení? Nemá k vysvobození dost síly? Hle, svou pohrůžkou vysušuji moře a řeky obrací v poušť; ryby v nich páchnou, protože není vody, a lekají žízní.

A tak jsme v situaci, kdy Bůh jedná se svým lidem, přísně ho kárá a vychovává. Říká jim, já jsem vás neopustil. Nevykázal jsem vaši matku ze svého domu rozlukovým lístkem. Neprodal jsem vás žádnému věřiteli. Ale pro své viny a pro svou nevěrnost jste byli prodáni a vyhoštěni. Proto jste v Babylónském zajetí.  Ale nebojte se, má ruka není krátká na spasení. Má pravice není slabá k záchraně! Já budu jednat, Já to učiním. Vaše záchrana, spása a vykoupení je cele jen a jen Mým dílem!

Zatímco ale v Iz 50 Bůh mluví k celému Izraelskému národu, který je v zajetí Babylóna. Mluví jak k těm, kteří se ve svém doufání utíkají k Němu Iz 50 ,10, tak i k těm, kteří doufají v sebe a ve světlo svých ohňů Iz 50, 11, tak náš dnešní text začíná tímto oslovením:

  • Izajáš 51:1 Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni.

Slyšte Mě Vy všichni, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina! Bůh se obrací ke skupině lidí, kterou oslovil již ve verši 10 v padesáté kapitole.

  • Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.

Když si ty dva verše Iz 50, 10 a Iz 51, 1 položíme vedle sebe, nebo kdybychom je mohli položit na sebe, jakoby přes sebe, jako dvě vrstvy mapy a číst je najednou, co nám vyvstane? Co za pravdu uvidíme? Dám vám nápovědu, služebník, kterého poslouchají ti, kdo mají bázeň před Bohem, je Ježíš Kristus. Izajáš prorokuje o Kristu a pasáže z Izajáše řadíme k těm nejjasnějším a nejzřetelnějším proroctvím Krista. Co tam vidíme, když si uvědomíme tyto pravdy,

Za prvé, že počátkem moudrosti je bázeň před Hospodinem! Př 1, 7

Za druhé, že tato bázeň nás přivádí k jedinému prostředníku mezi Bohem a lidmi, ke Kristu. Žádný jiný není! 1 Tm 2, 5

Za třetí, že usilovat o spravedlnost v tomto textu, tedy neznamená usilovat jakýmkoli způsobem o jakoukoli spravedlnost, ale usilovat v Kristu o Boží spravedlnost přičtenou hříšníkovi skrze víru a pokání. Ř 4, 5; 1, 17; 3, 21-22;

A za čtvrté, z tohoto stejného důvodu nejde v našem textu o žádné hledání Boha podle lidských představ, ale hledání biblického Hospodina a zase pouze v Kristu a skrze Krista. Mnoho lidí ve světě hledá smysl života. Hledá Boha v různých systémech, filosofiích a náboženstvích, ale k ničemu to není. Ř 3, 11

Žíznit po spravedlnosti, bát se Boha, hledat Boha a poslouchat Boha lze jen v Kristu jako nové stvoření. Jako někdo, kdo má nové srdce, kdo se narodil z Božího Ducha!

 

B. Vytesání ze skály, vykopání z hluboké jámy!

Vše, o čem dnes mluvíme je možné pouze a jen z milosti. Všichni potřebujeme milost. Velikou Boží milost. My musíme trvat na tom, ačkoli budeme vždy osočování z netolerance a z pýchy, že není jiné cesty k životu, že není jiné pravdy, která osvobozuje a přivádí k Jedinému, Pravému a Živému Bohu, než v Božím Synu Ježíši Kristu! J 14, 6; Tuto skutečnost musí každý člověk na tomto světě v pokoře přijmout a podle ní jednat. Ježíš je ta cesta, On je ta pravda a On je ten život.

Ale myslím si, že náš dnešní text nám ukazuje ještě další náležitosti, které musíme poznat, pochopit a přijmout. Proč je Kristus tak výjimečný? Proč tolik potřebuji poznat Ho v pravdě a pochopit Jeho kříž, evangelium? Proč potřebuji milost?  Podívejte se, co píše dál Izajáš, co nám zaznamenal?

  • Iz 51, 1nn Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni.

Ti, kteří hledají Boží spravedlnost i Hospodina samotného jsou vytesání ze skály a vykopáni z hluboké jámy.

Půjdeme nejdříve k té skále. Co je to skála? Je to kámen. Hornina, nebo minerál. Je to neživé. Tvrdé a samo od sebe studené. A přesně to jsme byli my všichni. Byli jsme neživí před Bohem, mrtví ve svých vinách a hříších Ef 2, 1.

Byli jsme tvrdí k Bohu. Naše šíje i srdce byla neživou a studenou skálou před Bohem a Jeho vůlí. Dt 9, 6; Ez 2, 4; 3, 7;

A tak jsme byly před Bohem mrtví, bez života, studení a tvrdí jako skála. I naše šíje, čelo i srdce byly jako skála. A Bůh bere tuto skálu a tesá z ní každého z nás. A vdechuje z novu v naše chřípí dech života. Jsme znovuzrozeni, znovustvořeni. Opět je zde brán do Božích rukou prach země, protože prach země není nic jiného než zvětralá skála. Bůh nás ještě před tím, než se úplně a nenávratně rozpadneme ve svých vinách,  bere znovu do ruky. Vytesává z kamene naši podobu a vdechuje do nás nový život v Kristu!

A co jáma, z jejíchž bezedných útrob jsme vykopáni? Je to podobné, stejné. Jsme mrtvi Ef 2, 1. V Matoušovi čteme:

  • Matouš 4:16 lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti. ´

A tak jsme v hrobě, v jámě, která možná ještě není nadobro, úplně a navěky zaházená. Ale je hluboká a není z ní záchrany, pouze v Kristu a skrze víru v evangelium. A to jsou ty další věci a náležitosti, které musíme poznat, pochopit a v pokoře přijmout. Bůh je svatý a člověk mrtvý ve svém hříchu. Potřebujeme Boží milost, potřebujeme být vytesání ze skály a vykopáni z hluboké jámy! Jedinou cestou k tomu je hledat Boha Písma a Jeho spravedlnost. Jedinou cestou je věřit evangeliu Krista a žít podle něj.

To je jedinou nadějí světa a každého člověka. Biblický Bůh Hospodin zástupů, Boží Syn Ježíš Kristus a Jeho kříž, Jeho evangelium. Chtěl bych ale ještě říci, že pokud dojdeme Boží milosti v Kristu, jsme obráceni a znovuzrozeni a kráčíme-li po tomto světě již jako křesťané, nic se na věci nemění. Právě naopak. Proto vše, co jsme až do teď řekli. Protože Bůh v Iz 51, 1 oslovuje právě ty, které již omilostnil vírou v evangelium Ježíše Krista. To jsou ti jediní, kteří z Boží milosti usilují o spravedlnost, hledají pravého Boha a rozumějí dobře tomu, jakou mrtvou, studenou a tvrdou skálou byli a z jakého hlubokého hrobu hříchu byli vykopáni. Jako Boží lid jsme v Iz 51, 1 vybízeni, abychom v čase těžkostí a zkoušek sami sobě připomínali všechny pravdy, které jsme si právě řekli. Je darem nesmírné ceny, být vytesán ze skály, vytažen z bezedné jámy a uvědomovat si to. Je darem nesmírné ceny skutečně hledat spravedlnost a tvář Pravého Boha, Hospodina zástupů. Uctívat Ho v Duchu svatém a v pravdě. Protože Bůh si to tak přeje a k tomu nás stvořil. J 4, 23

Odkazy: Iz 50, 1-2; 50, 10; Př 1, 7; 1 Tm 2, 5; Ř 4, 5; 1, 17; 3, 11; 3, 21-22; Ef 2, 1; Ez 2, 4; 3, 7; Mt 4, 16; J 4, 23;

 

III. Boží nesmírná moc jedná s prachem země!

A. Bůh dokazuje svou nesmírnou moc prostřednictvím slabých a bezmocných!

Ve druhém verši našeho textu pokračuj Iz těmito slovy:

  • Iz 51, 2 Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho.

Náš zrak se má upřít na Abrahama a na Sáru. Proč? V prvním verši nás Bůh vedl k poznání, že dílo spásy, které se děje v našich životech je Jeho dílem. Nikdo z nás k němu nemůže nic přidat! Jsme spaseni milostí skrze víru. A jsme odkázáni na tuto milost. Bůh chce, abychom se cele soustředili na Něj a na Jeho Syna Krista. Pokud opravdu hledáme spravedlnost a Boha, je to Boží milost, slitování a dar. V bázní a chvění je nám umožněno, že uvádíme ve skutek naše spasení, protože platí Fp 2, 13. A tam stojí.

  • Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Nyní však Bůh chce, abychom odvrátili svůj zrak od Něho a upřeli jej na obyčejné smrtelníky. Na muže a na ženu, jako jsme my všichni. Jak je to možné a co tím Bůh sleduje? Myslím, že se shodneme na tom, že Bůh se o nás velice dobře a láskyplně stará. Je laskavý a dokonalý ve své péči o nás. Nechce, abychom hledali záchranu u lidí. Svou slávu nikomu nedá Iz 48, 11. Ale kvůli sobě samému to činí, když nám dává poznat pravdu o své veliké moci, lásce a dobrotě na životě obyčejných smrtelníků, kteří byli stejně jako my pouhým prachem země. Pouhými mrtvými kusy skal a nebožtíky v hlubokých jamách, hrobech!

Kdo byl Abraham, dříve Abram, kdo byla Sára, dříve Sáraj? Byli to lidé jako my! Smrtelní, hříšní, pochybující a rouhající se Bohu!

Abram byl muž, který vzýval pohanské modly. U nich hledal zabezpečení svého života. U výtvoru lidských rukou, u kusu dřeva, kamene, zlata. Svým životem popíral a zapíral Boha a svým modlářstvím se rouhal. Sáraj byla to samé. Když je Bůh obrátil, učili se poznávat Ho a důvěřovat mu. Věřit Mu. Až jednoho dne došli poznání, že boží slovo je neměnné, pevné a trvalé nad věky. Ale nejdříve je vidíme v Gn mnohokrát jednat podle svých starých, hříšných zvyků. Vidíme je se bát, pochybovat a nevěřit. Vidíme Sáru se Bohu a Jeho slovu v nevíře smát.

A když se podíváme na další muže a jejich ženy? Izák, jákob, Mojžíš. Vidíme pořád to samé. Pochyby, nevíru, tvrdost srdcí, hřích. Ale Bůh jedná. Neochvějně. Stále stejně vytrvale, láskyplně, s rozvahou a moudrostí. Zůstává věrný, sám sobě, svému slovu a tím i nám všem, které povolal.

A tak přestože Bůh obrací náš zrak k Abrahamovi, k Sáře i k dalším mužům a ženám. Ukazuje stále na sebe, na svou dobrotu, lásku a vytrvalou věrnost. Ukazuje na svou nesmírnou moc, která vysvobozuje a vytrhuje ze smrti a otroctví hříchu.

Bůh nás zastavuje, obrací od model k sobě a dává se nám poznávat v Duchu a v pravdě. Znovu a znovu nás vytrhuje z pokušení, ze slabostí a hříšných sklonů. Znovu a znovu obrací náš zrak i srdce ke Kristu, k Sobě samotnému. Bere naši nevíru, sklony ke vzdoru a neposlušnosti. A mnohokrát nejen sklony, ale i dokonanou neposlušnost, vzdor a modlářství. Znovu a znovu nás přivádí k sobě a k poznání Své věrnosti.

Všechna ta nevíra, slabost a hřích roztává pod mocí Božího milosrdenství, pod mocí kříže a evangelia Kristova. Stává se prachem a drtí, oddělovaná od skály, ze které nás Bůh vytesává a to, co zůstává ožívá více a více mocí evangelia! Pomalu, ale neochvějně. Nezadržitelně a s jistotou, která vychází z podstaty Boha. Mocí, která vychází z Jeho dokonalého a neměnného, dobrého charakteru, jsme proměňováni a posvěcováni do podoby Pána Ježíše Krista. Toužebné očekávání a vyhlížení cíle, konečné dokonání naší proměny je skutečností. Protože Bůh je Bůh a z Jeho podstaty roste nádherný květ jistoty naší víry. Milovaní, je to prosté, nemůže to být jinak, než jak Bůh určil, oznámil a koná! Znovu se zaposlouchejme do síly těch slov Iz 51, 1, znovu slyšte evangelium, ten tón jistý, který nezeslábne ani nebude umlčen! Hleďte na jistotu vaší víry! Bůh k nám mluví.

  • Izajáš 51:1 Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. 2 Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila,

 

B. On jediný!

Druhý verš našeho textu pokračuje…

  • Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho.

Bůh říká, že Abraham je tím jediným, koho Bůh povolal, požehnal mu a rozmnožil ho. Víme, že je to slovo skutečně pravdivé. Ale jak jsme si již řekli nezůstávejme u člověka, u duše smrtelné, ale upřeme zrak skrze jednání Boha s Abrahamem znovu zpět k Bohu. Abraham nebyl ničím výjimečným uprostřed lidského pokolení. Možná by vám mnozí křesťané řekli, že byl. Měl přeci víru. Ale již víra samotná, víra, která se rodila v Abrahamově srdci je darem Boží nezasloužené milosti. V Galatským Pavel píše.

  • Galatským 3:23 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena.

Víra k nám přichází jako dar od Boha. Pokud o nás neplatí, co stojí v Ef 1, 4, že si nás Bůh zamiloval v Kristu již na věčnosti, žádná spasitelná víra by se v našich životech neobjevila.  A když půjdeme k Abrahamovi, musíme zkoumat, jak k němu máme přistupovat. Už jsme řekli, že na něm máme opět jen vidět Boha a Jeho jednání. Musíme se vyvarovat chyby, kterou činili mnozí Židé, zákoníci a farizejové ve svém špatném chápání Božího slova. Možná že i zrovna této naší pasáže. V Mt evangeliu čteme následující.

  • Matouš 3:4 Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5 Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6 vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.  Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. 9 Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 10 Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

Jan velmi přísně kárá farizeje a saduceje, když přicházejí k němu, aby je křtil. Proč je tak tvrdý a přísný? Oni přeci přicházejí činit to stejné, co dělali před nimi jiní a co vidíme ve verši šestém. Přišli vyznat své hříchy a nechat se pokřtít na znamení tohoto pokání. Ale když náš druhý verš mluví o potomstvu, které povstalo z Abrahamových beder a bylo přivedeno na svět v bolesti ze Sářina klína, nemluví o tělesném, ale o duchovním potomstvu. Být Abrahamovým tělesným potomkem nestačí. Když Pavel kárá Galaťany, protože se vrací k zákonu Mojžíšovu, říká jim:

  • Galatským 3:5  Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili? 6  Pohleďte na Abrahama: `uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´ 7  Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.

Farizejové a saduceové nepřichází k Janovu křtu z víry, ale dál stavějí na vnějších věcech, spoléhají na své skutky, na to že plní zákon. Jsou sami sobě spravedlivými ve svých očích. Lidé víry jak ze Židů, tak i z pohanů, ti jsou tím pravým potomstvem Abrahamovým. Ví, že potřebují boží milost. A tak přestože platí, že jsme potomstvo Abrahamovo, není to sám Abraham, který by nás vytrhl z otroctví hříchu a zhouby smrti a byl tak prostředkem naší spásy. On nemohl vyprostit ani sám sebe, ale spoléhal tak jako my na Boží milosrdenství a odpuštění. Když čteme tedy o Abrahamovi, že on byl ten jediný vyvolený, povolaný a ten jehož potomstvo se rozplodí a zaplní zemi, je potřeba ho vidět jako předobraz Krista. Krista, prvorozeného všeho stvoření a prvorozeného z mrtvých, Ko 1, 15-18. A je to Kristovo potomstvo, které naplní zemi a osídlí ji na věky. Bude to nové nebe a nová země, bude to nový Boží lid ze Židů i pohanů. A sám Pán Ježíš nám to potvrzuje v Písmu, ve ZJ.

  • Zjevení Janovo 21:5  Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá."

Ano jsme potomstvem Abrahamovým, který byl jako jediný povolán z mnoha lidí a národů, ale když čteme tuto pasáž, musíme vidět toho skutečně Jediného. Beránka Božího, vyvoleného od věků k tomu, aby vykoupil Bohu Otci lid svatý, a to svou vlastní krví! Aby i o nás neplatilo, že zkoumáme Písma, a přitom zůstáváme mrtví, protože nevidíme Krista, o kterém Jediném Písma svědčí! J 5, 39;

Odkazy: Fp 2, 13; Ga 3, 23; 3, 5-7; Ef 1, 4; Mt 3, 4-10; Kol 1, 15-18; ZJ 2, 15; J 5, 39;

 

IV. O potěšení Siónu!

A. Vše, co je zbořené hříchem bude obnoveno v Kristu!

Náš poslední bod kázání mluví o našem potěšení. O potěšení a naději Sijónu. Přečtěme celý třetí verš.

  • Izajáš 51:3  Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování.

Vidíme zde nádherná Boží zaslíbení. Veliká, krásná, která nám vlévají do žil novou sílu, vždy když potřebujeme posílit. Rozdělíme si verš na dvě části. Ta první je, že Bůh potěší Sijón tak, že vše, co je v troskách bude znovu vybudováno a už ne k tomu, aby to bylo opět zbořeno. Vše, co je vlivem hříchu pouští, stane se zahradou Boží, zahradou Eden, zahradou věčně zelenou a plodící.  A to požehnání bude mít věčné trvání. A já bych nyní nechtěl mluvit pouze obecně, ale ke každému z nás osobně.

První věc, kterou si musíme uvědomit je, že ten základ obnovy už byl dán. V Kristu jsme probuzeni ze smrti do života. Jsme nová stvoření, a to je základ na kterém Bůh staví celou a úžasnou stavbu. My spolupracujeme s Bohem, jak jsme si již řekli. V bázni a chvění uvádíme ve skutek naši spásu. Ale ten, jehož je to dílo celé, je Bůh, Kristus! Stavba roste Boží mocí a jaká bude? Nádherná! Každý jeden z nás bude touto nádhernou stavbou. V Ef 4, 13 čteme jakou stavbou, jaký ten cíl je a jak vypadá. Máme se sytit Písmem, modlit se, povzbuzovat se a vzájemně budovat až…

  • Efezským 4:13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.

A tak drazí svatí, trápí nás slabost tváří v tvář pokušení? Trápí nás naše hříšné sklony? Je náš charakter vlivem pádu a hříchu v troskách? Nepodléhejte porážce a rezignaci, kapitulaci. Protože ať si je to v troskách, to staré! Hle Bůh činí v Kristu vše nové. A ty bratře i ty sestro jste nová stvoření. Ať už jsi hřešil jakkoli. Byl jsi zloděj? Nyní je v tobě život z Krista a bude růst až do člověka, který prací svých rukou zajistí nejen sebe, svou rodinu, ale i potřebné kolem sebe.

Byl jsi zvyklý lhát a podvádět? Neboj se, je v tobě nový život z Krista a bude růst až do člověka, jehož slovo bude v očích druhých pevné a jisté.

Byl jsi smilník a cizoložník, otrok zmítaný tělesnými vášněmi, neschopný být věrný? Neboj se, nyní je v tobě nový život z Krista, který ti dá zvítězit a ovládnout hříšné touhy. Naučí tě být věrným Bohu i lidem. A tak bych mohl pokračovat dál a dál, brát jeden hříšný sklon, nebo hříšnou touhu za druhou. Není to potřeba. Není hříchu, na který by byla Kristova krev slabá. Izajáš to dosvědčuje.

  • Iz 50, 2 Což je má ruka tak krátká k vykoupení? Nemá k vysvobození dost síly? Hle, svou pohrůžkou vysušuji moře a řeky obracím v poušť; ryby v nich páchnou, protože není vody, a lekají žízní.

Bůh má moc a jistojistě potěší a již potěšil Sijón a každá troska zbořená hříchem povstane znovu zbudována v novosti života v Kristu. Každá poušť spálená hříchem stane se rajskou zahradou s půdou plnou plodivé síly, zahradou plnou nádherného ovocného stromoví, které nese své ovoce v pravý čas a jehož listí neuvadá Ž 1. Ta Boží moc je s námi, ta Boží moc je v nás spolu s Duchem svatým! Upři svůj zrak tedy na Krista a své srdce k Jeho slovu a žij!

  • Izajáš 51:3 Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova.

 

B. Co bylo ve smrti umlčené hříchem, povstane k jásotu a k chvále Boha mocí kříže!

Na začátku jsme mluvili o skále. O neživém, tvrdém a studeném kameni. A ten kámen má ještě jednu vlastnost. Je sám o sobě němý. Mlčí a hlasu nevydá. Nemůže chválit Boha a Jeho bohatýrské, mocné a bázeň budící činy! A to jsme byli. Mrtví ve svých vinách, tvrdých čel, šíjí i srdcí. A byli jsme ještě horší než kámen. Ten mlčí, my jsme mnohokrát nemlčeli, ale mluvili jsme vzdorovitě, vzpurně, nepřátelsky a se záští proti Bohu. Kdybychom alespoň mlčeli, ale naše ústa i skutky mluvili zle proti pravdě a Bohu.  To vše je pryč, tak, jako trosky, tak, jako poušť!

  • 2 Korintským 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

A náš dnešní text, jeho poslední část k tomu dodává: Izajáš 51:3 nn Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování.   

Kde bude radost a jásot? V Sijónu. A kdo, nebo co je ten Sijón? To je Boží lid milovaní. Jste to vy. Ta nová stvoření. Bývalé trosky, pouště a mlčící kameny.  Jenže jsme byli vytesáni z mrtvého materiálu skály a přivedeni k životu. Byli jsme vykopání z hluboké jámy smrti a hříchu. Naše čela, šíje i srdce jsou nová. Měkká. Naše hlasivky již nejsou kamenné a studené. Neschopné vibrovat a vydávat zvuk. Jsme povolání k životu v posvěcení a neutuchající chvále Boha a Krista. Ta slova z Iz 51, 1-3 jsou určena nám!

  • Izajáš 51:1 Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. 2 Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. 3 Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování.

Tváří v tvář našim slabostem, okolnostem, pokušením i naším pádům hleďme na Krista! On nás vytesal z mrtvých kamenů. Vykopal z hluboké jámy. Dívejme se i na tu mrtvou skálu a hluboký hrob hříchu, na to, čím a v čem jsme byli!

 Když bojuji s hříchem, nebo sám se sebou. Se zlobou v srdci vůči lidem kolem mě. Když bojuji s pokušením jednat tak jako ve starém životě. Když čelíme různým krizím, jako je ta dnešní. Když začínáme být rezignovaní, slabí a poražení vůči hříchu i světu, zkouškám, protivenstvím i okolnostem. Když čelíme krizím v našich rodinách a sborech, kvůli naší tělesnosti a třeba i hříchu. Vždy když máme pocit, že Boží moc slábne a temnota sílí. Vždy si připomeňme, co pro nás již Bůh učinil, z čeho nás vytesal a vykopal! To, co stojí v Iz 51, 1-3. Vždy si připomeňme Božím slovem a modlitbou, kdo a jaký je Bůh, Kristus a jaká je moc Ducha svatého v nás! Vždy si připomeňme, že právě proto, kdo a jaký je Bůh, nemůže temnota nikdy zvítězit! Proto se radujme, jásejme a chvalme Boha vždy! Amen!

Odkazy: Ef 4, 13; Ž 1; 2 K 5, 17;

Osnova kázání