Spravedlnost vyšší farizejů a zákoníků! (1Pt 3,10-12)

‚Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo.‘ (1Pt 3,10-12)

Úvod:

Pokoj vám milovaní v Kristu! Máme před sebou další výklad z prvního Petrova listu. A budeme dnes mluvit o věcech, jež jsou tématem, které nikoho nenechává chladným.  Dnes máme před sebou oddíl mluvící o lásce k životu. O životě, který nese radost a pokoj. Pán Ježíš v Janově evangeliu v 10 a 15 kapitole mluví o plnosti, hojnosti života a o radosti, která z toho plyne.

  • Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. (J 10,9-10) 
  • Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.  To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná." (J 15,9-11) 

Plnost a hojnost života, radost, touha po dobrých věcech, po dobrých dnech. Každý člověk na tomto světě touží prožít spokojený, radost a naplnění přinášející život. Život, který nezná strach, bolest, utrpení, války, hlad, nemoci a další zlé věci. Je jedno, zda jde o člověka věřícího v Kristu, nebo o pohana, který Krista odmítá.

Pokud ale nyní někdo z vás ve svém srdci podlehne představě, že lze na tomto světě prožít život, který nepřinese ani jednu zlou chvíli, nedá povstat času byť jen malého a krátkého utrpení. Nepřinese poznání boje, války a sváru minimálně v našich srdcích, nebo osobních vztazích, potom takový člověk bude zklamán! Celý svět je pod mocí zlého. 1 J 5, 19. Každý tvor, celé stvoření je uzamčené pod pečetí smrti vinou člověka! Bůh řekl Adamovi.

  • Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. (Gn 2,17)

A v knize Jób můžeme číst tato slova vyřčená samotným Jóbem.

  • Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé. (Jb 30,23)

Dnes na tomto místě nebudeme hlásat evangelium prosperity, oblíbené mezi charismatickými proudy. Nebudeme tvrdit, že Beránek Boží bez vady a poskvrny, určený před stvořením světa a vtělený v Ježíši Kristu přišel, aby nám dal časnou naději v tomto časném světě. Je tady něco daleko většího, než tento padlý svět, který propadne záhubě, jak čteme ve 2 Pt 1, 4, nebo v:

  • Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. (2Pt 3,10)

Ten, který trůní nad nebesy praví:  „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ (Zj 21,5)

Naše naděje není v tomto světě, ve viditelných věcech, ale v duchovních skutečnostech, které zůstávají tomuto světu skryté pro jeho vědomou vzpouru a jsou odhalovány těm, kterým Bůh chce tyto věci odhalit.

  • Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce. (J5,21)

Naše víra se upíra k neviditelným skutečnostem, my jsme si jisti tím, co nevidíme. K takové víře se Bůh přiznává! Žd 11, 1-2

Pevná jistota víry zakotvené v osobě a díle Pána Ježíše Krista přemáhá soužení a strasti tohoto světa a ve své zázračné moci přináší plnost života tam, kde vládne smrt. Hojnost tam, kde vládne nouze a nesmírná bída a radost tam, kde vládne zármutek a žal. To je evangelium Písma, to je evangelium Krále Salemu, Krále míru a pokoje. Vpřed do našeho textu!

‚Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo.‘ (1Pt 3,10-12)

1. Chceš-li milovat život a žít dobré dny, zdržuj se zlého ve všech podobách!

A. Povoláni ke svatosti, protože Pán Ježíš Kristus je svatý!

Petr začíná desátý verš slovem, které nám ukazuje na podmínku. Jde o podmiňovací způsob.  Petr říká, chceš-li.  Chceš-li milovat života a užívat si ho v radosti střež svůj jazyk a rty od zlého, odvrať se od zlého a konej dobré. Usiluj o pokoj se všemi. Petr cituje v 10-12 verši část žalmu 34.

  • Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni. Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra? Střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi. Vyhýbá se zlu a koná dobro, vyhledává pokoj a snaží se o něj. Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho. Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich. (Ž 34,10-17)

Tento žalm je prorockým žalmem. Ukazuje na Pána Ježíše Krista, On je tím Spravedlivým, kterému nebyla zlomena ani jedna kost v těle (Ž 34,21). Petr cituje tento text z 34. žalmu a nás tímto vystupňovaným požadavkem znovu nabádá, abychom se střežili zlého v každé podobě a konali dobré. Pokora, úcta, láska a soucit musí být určujícím prvkem našeho života.

Navazuje a vystupňuje tím výzvu v osmém a devátém verši, která samotná je gradací celého oddílu od 11. verše druhé kapitoly až právě do devátého verše kapitoly třetí. Tento text začíná sdělením, že jsme v tomto světě cizinci a proto máme žít vzorně mezi pohany. Následuje silná část o pokoře a podřízenosti v občanském životě, v pracovní sféře, v manželství a rodinných vztazích a vrcholí oblastí, která má být a je výkladní skříní Boží lásky, moudrosti, požehnání a dobroty. Mluví o vztazích mezi sourozenci po krvi Kristově, o lásce a soucitu v církvi.

  • Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (1Pt 3,8-9)

Máme být pro svět požehnáním. Máme přemáhat zlo dobrým jednáním v Kristu. To proč Petr vede církev k takovémuto jednání má několik důvodů. Umlčuje to nerozum světa, obrací to pozornost nevěřících k evangeliu, některé to může získat, uvolňuje to cestu našim modlitbám. Ale tím největším nejsilnějším důvodem a motivací je sám Ježíš Kristus. Petr tuto myšlenku rozvíjí od 3. verše druhé kapitoly. Říká nám tyto pravdy:

  1. Poznali jsme, že Pán je dobrý! 1 Pt 2, 3
  2. Kristus je kamenem zavrženým od lidí, ale před Bohem je kamenem té nejvyšší, naprosto jedinečné hodnoty. Je základním, úhelným kamenem 1 Pt 2, 4. Kdo v Něho doufá, nebude zahanben!
  3. V Kristu jsme lid Boží, národ svatý a rod vyvolený, královské kněžstvo povolané svým životem hlásat Kristovo světlo! 1 Pt 2, 9.
  4.  Kristus je náš Mistr a Učitel! K tomu jsme přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za nás a zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích. On hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´. 1 Pt 2, 21-22

 Naše svaté, dobré jednání, pokora a podřízenost ve vztazích má jednoho jediného, společného jmenovatele, kterým je 13. verš druhé kapitoly. Zde stojí: kvůli Pánu!

Petrovo vyzdvižení Krista je naprosto samozřejmé a přirozené, bez Krista nic nejsme a nic nezmůžeme. Bez Krista jsme vydáni světu na pospas.

  • Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (J 15,5)

B. Povoláni ke svatosti, protože Kristus je Pán!

Ale v historickém kontextu je Petrovo vyzdvižení Kristovy osoby a díla také velmi praktické. V minulých kázáních jsme si řekli, že církev trpěla pronásledováním a byla v pokušení se vzepřít tlaku zlého ze světa po světském způsobu, nebo možná podle starozákonního oko za oko, zub za zub!

Proto Petr staví církvi před oči Kristův příklad, jeho pokoru a podřízenost, se kterou šel až na smrt, aby tak naplnil vůli svého Otce a oslavil Ho tím. A to je klíč.

  • Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. (J 13,12-17) 

Posel není nad toho, kdo ho poslal, sluha není nad svého pána a žák nad svého mistra, učitele. Jestliže se pokořil až na smrt sám Pán Pánů a Král Králů, skrze Něhož a pro Něhož vše bylo stvořeno, jak bychom si my mohli myslet, že můžeme jít jinou, nějakou svou cestou.

C. Milost a sláva Boží!

Kristus je náš Pán, je také náš Mistr a máme ho tedy poslouchat i následovat Jeho příkladu. Je důležité si osvětlit, že Ježíš není jen náš Pán, ale také učitel, Mistr. Můžeme v tom vidět tedy nejen Boží svrchovanou moc a vládu, ale také dobrotu. Příkazy Krista nejsou jen nějakým rozmarem toho, který má nad námi moc. Jsou moudrostí vedoucí k životu u těch, co zahynuli, ale byli vzkříšeni v Kristu na kříži, jsou dobrotou Boží, která nás chrání v tomto padlém světě. Na cestě lidských úvah a možností se řešení prostě nenalézá. A není tam ani žádná sláva. 1 Pt 2, 18-20.

  • Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. (1Pt 2,18-20)
  • Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. (1Pt 4,12-16)

Chceš-li milovat život a žít dobré dny, zdržuj se zlého v myšlení, ve slovech i v konání. Ta posloupnost je důležitá! Co je v našem srdci, v mysli, to plyne z našich úst a projevuje se to i v našich skutcích. Tak pracuje hřích, ovládne mysl, potom ústa a nakonec naše jednání. Tomu se máme vzepřít v Kristu a kvůli Kristu a následovat Ježíšův příklad v dobrém jednání.

Shrňme si to nyní! Máme odpírat hříchu a žít vzorně podle Kristova příkladu ve světě pohanů, ve světě zla. A to navzdory tomuto všemožnému zlu a nespravedlnosti. My máme uskutečňovat spravedlnost v Kristu! Máme hledat pokoj a usilovat o něj za každou cenu, i za cenu vlastní časné újmy. Náš život bude potom plný dobrých dnů, radosti a věčného požehnání, i kdybychom zde museli projít nakrátko zármutkem, soužením zlého třeba i smrtí.

zrekapitulujeme to v několika bodech“

1)      Ježíš Kristus je Mistr a Pán! My jsme Jeho sluhové a poslové. Blaze nám, když to víme a jednáme podle toho! J 13, 16-17

2)      Bázeň v Pánu a pokorná podřízenost i přes tvrdost a nespravedlnost světa přináší milost do našich životů! 1 Pt 2, 19-20

3)      Tíseň, soužení a výheň zkoušek je branou ke skutečné radosti, kterou můžeme zakoušet jen v Kristu a navzdory vší temnotě světa! Je také cestou k podílu na Kristově slávě! 1 Pt 4, 12-13

4)      Tupí-li nás všemožně nevěřící svět, a to v jakémkoli vztahu, jsme blahoslavení, protože na nás spočívá bohatství Ducha Kristovi slávy, požehnání plnosti Ducha svatého! 1 Pt 4, 14

Blahoslavenství, milost, radost, podíl na slávě, bohatství Ducha Kristova a plnost Jeho požehnání. To znamená dobré dny, lásku k životu a jeho plnost, to je už nyní podíl na Kristově radosti i slávě! Ať se děje cokoli zlého. Patřit Kristu znamená milovat život, vidět dobré dny!

2. Boží oči střeží kroky jen spravedlivých v Kristu, slyší modlitby jen svého lidu.

A. Nejsme to my!

Pokud bychom vytrhli náš dnešní text z kontextu Písma, snadno bychom se mohli dostat k nějaké formě zákonictví, záslužnictví. A je to pochopitelné. Petr cituje část žalmu 34, o kterém bychom mohli říci to samé. Pokud vytrhneme část žalmu, jež Petr cituje z kontextu Žalmu i celého Písma, které celé svědčí o Kristu, snadno podlehneme pocitu, že je to vše jen a jen o nás a na nás. My to jsme, kdo máme svobodnou vůli se rozhodnout pro dobré, nebo pro zlé. Ale tak to není, a my to dobře víme. Je mnoho textů Písma, které mají v očích mnoha věřících jiné, mylné významy, protože byly vytrženy z kontextu. A i náš dnešní text, pokud ho vytrhneme kontextu oddílu i celého listu, potažmo Písma, svádí nás k mylným závěrům! Stačí konat dobro, vyvarovat se zla a mám zaslíbení plnosti, radosti ze života a dobrých dnů.

B. Evangelium je moc Boží!

Naštěstí Petrův list sám dostatečně svědčí o Kristu, o tom, že jen v něm dosahuje člověk tohoto požehnání a plnosti života. Navíc Pán Ježíš prohlašuje, že celé Písmo svědčí o něm!  J 5, 39 A v listu Římanům Pavel říká veden Božím Duchem:

  • Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. (Ř 1,16-18)

Pavel píše důležité věci. Evangelium je mocí Boží ke spasení těm, kdo věří. Není to tedy o nás, ale jen a jen o Bohu! Je to evangelium, je to živé a mocné Slovo Boží, které vede k životu a křísí, probouzí ze smrti do života. Je to Kristus a Jeho život, služba a kříž. To je to, co nám přináší život!

  • Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. (J 10,10)
  • Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,24)

C. Spravedlivým pouze v Kristu!

Tento život člověk obdrží pouze z milosti Boží skrze víru. Pavel píše: „ Spravedlivý z víry bude živ!“ A my víme, že ospravedlnění je dar od Boha.

  • Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. (Ř 3,21-25)

Spravedlivým se člověk stává a může být pouze v Kristu! Bůh dává hříšníkovi nové srdce, do kterého vepsal svůj zákon. Takové srdce je schopné reagovat vírou a činí člověka novým, spravedlivým stvořením v Kristu.

  • Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma. Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle. Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. (Ga 6,11-15)

D. Nikdo a nic vás Bohu nevytrhne z rukou!

Ano milovaní, každý jeden z vás, který věří evangeliu Božímu v Kristu Ježíši, každý z vás je tím spravedlivým, o kterém Petr říká ve dvanáctém verši, že je střežen Božím zrakem, kterému nic neunikne! Vy jste ti, jejichž modlitby přicházejí před trůn milosti, skrze krev Mesiáše, prolitou na kříži. Skrze Jeho smrt, Jeho vzkříšení i Jeho vystoupení na nebesa! Byla to Kristova láska k Otci i k vám k dětem Otcovým, byla to Ježíšova pokora a poslušnost, jež zpřetrhala okovy hříchu i smrti!

Propast, která je nepřekročitelná nohou pouhého smrtelníka, kterou nemohou letem zdolat žádná křídla živá, či vyrobená, ani křídla božích andělů vás nemohou přenést přes tuto propast. Jejich svatost služebníků Nejvyššího a jediného živého Boha není dost dokonalá. I oni jsou jen stvořenými bytostmi. Byl to Ježíš Kristus Boží Syn. On nás přenesl přes propast našich hříchů a vzpoury. A jen díky Kristu Ježíši, a jen v Kristu Ježíši jste spravedlivými lidmi před Bohem a proto mohou na vás hledět oči Stvořitelovi s láskou, soucitem a milosrdenstvím, bez strašlivých záblesků ohně Božího hněvu, který spálí jako plevy každého, kdo odpírá pravdě. Děkujme vroucně milovaní, protože Bůh nám dal věčné království, co nikdy se nepohne! Bůh nám dal svého Syna, Krista! Tak miloval svět a ty, které ze světa vyvolil. J 3, 16-18.

Proto, jen a jen proto vás střeží nadevše čisté Boží oči, které nemohou hledět na zlé, Abakuk 1, 13. Není to zázrak? Kde je ten čas, kdy pohled na vás probouzel v Božích očích spravedlivý hněv pro vaše hříchy?  Vaše modlitby dochází vyslyšení u trůnu Toho, kdo jediný je Živý a vládne neomezenou mocí! Čeho byste se měli bát?

Evangelium je mocí Boží, nikoli mocí lidskou, či jinou. A proto Petr říká, svěřte se Bohu. Svěřte se mu uprostřed času pokoje, aby vaše poslušnost zjevovala Jeho slávu, důvěřujte mu plně i uprostřed zkázy a chaosu, kdy se třeba celý svět obrátí proti vám. Petr říká:

  • A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré. (1Pt 4,19)

3. Zuřivý obličej Páně, aneb soud v domě Božím začíná!

A. Boží hněv a přísná výchova, časný soud!

Boží zrak tedy bedlivě střeží své svaté a jeho sluch je nakloněn jejich modlitbám, nic jim nebrání. Když věrně následují příkladu svého Mistra! Tvář Páně je však obrácena proti těm, kdo činí zlo! Ekumenický překlad zde trochu pokulhává. Úplně nevystihuje podstatu věci. Lepší je Kralický překlad, který mluví o zuřivé tváři Boží.

  • Nebo oči Páně obrácené jsou na spravedlivé a uši jeho k prosbám jejich, ale zuřivý obličej Páně na ty, kteříž činí zlé věci. (1Pt 3,12 KRAL)

Parafrázovat bychom mohli tento 12. verš asi takto: „ milostivě shlíží Bůh na spravedlivé a vyslýchá jejich volání, ale pachatelům zlého nejen, že svou přízeň odmítá, dokonce se proti nim aktivně staví ve svém spravedlivém hněvu.

Měli bychom si zde uvědomit, že Petrův list je adresován církvi, Božímu lidu. A je zajímavé vidět, že Petr nevylučuje možnost špatného, vzpurného jednání křesťanů. Písmo nás nazývá spravedlivými, ale naše spravedlnost je podmíněna a závislá na Kristu.

Skutečně se tedy může stát, že i křesťané budou jednat zle, upadnou do hříchu. Kdo z nás dá ruku do ohně sám za sebe? My moc dobře víme, že jen v Kristu je naděje a vítězství. Je to milost Boží, která nás zachránila a střeží. Poslyšme, co říká apoštol Pavel o ostnu, který mu byl dán.

  • A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. (2K 12,7-9)

Pán Pavlovi odpověděl: „ Má milost ti stačí!“ Ano milost Boží je pro nás dostačující, ona je nad všechnu moc světa. Milost vládne.

  • A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána. (Ř 5,20b-21)

Boží milost je úžasná! Jakub říká, že Bůh žárlivě střeží ducha, co do nás vložil, ale mocnější je Jeho milost. Jk 4, 5-6. Boží milost je nádherná v tom, že pokud jedno z  Jeho dětí upadne do hříchu, potom ho tato milost Boží přivádí zpět, a učiní pro to vše. Pokud tedy bude zapotřebí, použije si Bůh i hůl, někdy i meč, aby přivedl svůj lid k pokání a zpět k poslušnému následování Kristova příkazu. Poslyšte Leviticus 26:13-25  :

  •  Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma. Jestliže mě nebudete poslouchat a nebudete plnit všechny tyto příkazy, jestliže zavrhnete má nařízení a zprotivíte si mé řády, takže nebudete plnit všechny mé příkazy, ale budete porušovat mou smlouvu, pak já vám učiním toto: Navštívím vás hrůzou, úbytěmi a zimnicí, pohasnou vám oči a budete plni zoufalství. Nadarmo budete sít obilí, snědí je vaši nepřátelé. Postavím se proti vám a budete poraženi svými nepřáteli, a budou nad vámi panovat ti, kdo vás nenávidí, budete utíkat, i když vás nikdo nebude pronásledovat. Jestliže mě ani potom nebudete poslouchat, budu vás trestat za vaše hříchy ještě sedmkrát víc. Roztříštím vaši pyšnou moc a učiním, že nebe vám bude jako železo a země jako měď. Nadarmo bude spotřebována vaše síla. Země vám nedá svůj výnos a stromoví v zemi neponese ovoce. Jestliže mi i pak budete odporovat a nebudete mě chtít poslouchat, přidám vám sedmkrát víc ran pro vaše hříchy. Pustím na vás polní zvěř. Ta vás připraví o děti, vyhubí váš dobytek a ztenčí vaše řady; vaše cesty zpustnou. Jestliže se tím nedáte ode mne napomenout a budete mi dále odporovat, i já se vám budu stavět na odpor a budu vás bít sedmkrát víc za vaše hříchy. Uvedu na vás meč pomsty, aby pomstil porušování smlouvy. Shromáždíte-li se do svých měst, pošlu mezi vás mor a budete vydáni do rukou nepřítele! (Lv 26,13-25)

Tento text mluví o Boží milosti! Nevěříte? Ale je tomu přesně tak. Bůh neustane, on naplní, co slíbil. Jeho paže není krátká na spasení. A Leviticus 26 kap. pokračuje ve verši:

  • Avšak i když budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezprotivím si je, jako bych s nimi měl skoncovat a zrušit svou smlouvu s nimi. Já jsem Hospodin, jejich Bůh. (Lv 26,44)

To je Boží milost, ale váš život bude postrádat plnost, radost i pokoj. Neuvidíte dobré dny, dokud se nenavrátíte v pokání k Bohu a k poslušnosti Jeho slovu!

Bůh učiní to, co si předsevzal. Nikdo z jeho dětí se mu neztratí. Nikdo z těch, které si zamiloval. Ale Písmo také říká, že nikomu Bůh nestraní. Bůh rozhodně nebude přehlížet vzpouru a hřích svých dětí. Byl by totiž špatným Otcem, kterému nezáleží na jeho dětech. Proto bychom se neměli divit, že nám neprojde to, co jindy mnohokrát prochází nevěřícím. Bůh je dobrý a spravedlivý, proto Jeho soud začíná od Jeho domu! Petr nás znovu ujišťuje o tom, že naše víra bude prozkoušena a varuje nás před selháním a odpadnutím.

  • Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? ‚Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?‘ A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré. (1Pt 4,12-19)

Bůh nás moudře vychovává a chce nás uchránit před důsledky našeho případného vzdoru. Nikdo z nás nechce skončit jako Samson. Samson tak dlouho překračoval Hospodinova nařízení, až skončil pohaněn, oslepen a sláb v zajetí nepřátel. Činil sice potom z milosti Boží pokání a Bůh mu vrátil sílu. Samson zahubil své nepřátele a Bůh ho nevydal úplné potupě, Samson však všechno, co měl v tomto světě, ztratil, i svůj život. Miloval to příliš, příliš mnoho se vzpíral Božím příkazům a bylo to k jeho škodě. Přečtěte si 16 kap. Soudců.

B. Boží hněv a budoucí, věčný soud!

Ještě jeden aspekt z dvanáctého verše bych chtěl zmínit. Boží hněv se zjevuje a staví se na odpor pachatelům zlého. A my jsme viděli, že Bůh nestraní svým dětem, není nespravedlivý, nenadržuje jim a rozhodně netoleruje jejich hříšné jednání. Pokud uvidí, že jeho dítě sklouzlo do spirály hříchu a ztratilo se z jeho života pokání, tedy pravá a účinná lítost nad hříchem, bude jednat! Je tu však další a nebezpečnější aspekt, pro ty, kteří patří k viditelnému Božímu lidu, k viditelné církvi.

  • Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“ (Mt 13,24-30)

Mezi pšenici zasel nepřítel Boha plevel. A my bychom měli sami sebe zkoumat, žijeme z víry, nebo klameme sami sebe? Je naše víra spasitelnou vírou, která nese ovoce, skutky pravé víry, nebo je vírou démonů? Vždyť i oni věří v existenci jediného Boha! Ale děsí se soudu. Je v mém životě pravé pokání celníka, nebo jen náboženská horlivost farizeje? Nejsme spaseni příslušností k místní církvi!

Naše víra projde mnohou zkouškou, Petr říká, očekávejte to, je to normální a musí to tak být.  A podle toho, jak budeme jednat, podle toho se pozná, zda jsme pšenice nebo plevel. To není o tom, že nepadnu do hříchu, že už nikdy neučiním nic zlého druhým lidem. Přesto musí v mém životě převažovat dobré jednání, pokora, úcta, soucit a milosrdenství. Padnout můžu, ale dříve nebo později musí přijít pokání, jako u Samsona, i kdyby to mělo být na poslední chvíli. Samsona však mějme na paměti jako extrém, daný nám jako výstraha i povzbuzení.

Výstraha před časnými důsledky naší neposlušnosti, povzbuzení o vítězící a zachraňující Boží milosti. Je nám dán pro naše poučení, abychom nejednali nemoudře. Protože dobrá půda, osetá dobrým zrnem nemůže být bez výnosu. To je pravidlo, o kterém Pán Ježíš mluví velmi jasně!

  • Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou. (Mt 13,18-23)

Jak jsme na tom my, drazí posluchači? Přinášíme násobek míry, do nás zaseté? Komu se hodně odpouští, ten hodně miluje! Amen!

Pane Bože svatý, čím více pronikáme do tvého slova, tím více si uvědomujeme tu strašlivou propast, která dělí nás, tvé padlé stvoření, od tebe Svatého Boha a Pána zástupů. Každé tvé slovo, každý požadavek je ranou naší pýše a sobectví. Bože svatý dej ať je to ranou smrtelnou. Smiluj se nad námi a dej, aby naši pýchu nahradila pravá bázeň před Tebou, pokorná poslušnost tobě a tvému slovu, která bude živá v našich vztazích. Ne jen v našich myšlenkách, či slovech. Bez tebe, mimo Krista nic nezmůžeme. Ale ty jsi nás vysvobodil z otroctví hříchu a padlému tělu. Slituj se, svatý Pane náš nad našimi slabostmi, hříšnými sklony. Nauč nás pevně se chytit tvé dobrotivé milosti a žít jen pro ni, jen z ní! Bože ty jsi naší jedinou nadějí a spásou. Bez Tebe bídně zhyneme ve svých vinách, zadušeni a rozdrceni ve svém poničeném svědomí drtivým tlakem našich hříchů a vědomím tvé spalující svatosti. Ty jsi Hospodin, Bůh strašlivý ve svém hněvu a nedostižný ve svém odpuštění a lásce. Ty jsi, Pane, oheň a žár stravující, ukroť prosím žár své svatosti pro krev Tvého Syna Ježíše a shlédni na nás v našem ponížení a zahanbení zrakem tvé dobrotivé lásky a milosti. Učiň to pro slávu Tvého jména a pro dílo Ježíše Krista! Amen!

Osnova kázání