Starší je pokorný služebník! (1 Pt 5,1-4)

Verze pro tiskVytvořit PDF

1 Petrův 5:1-4 Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.

Pokoj vám a milost! Domácím víry i hostům. Máme všichni od Boha velikou milost strávit další den na této zemi. A navíc máme tu milost rozhojněnou tím, že dnes uslyšíme výklad Božího slova. Stále trvá doba milosti a lidem je dáno naslouchat evangeliu Ježíše Krista, Syna Božího. Tím jsou všichni voláni a napomínáni k tomu, aby činili pokání!

  • Skutky apoštolské 17:30-31 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a  nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a  obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z  mrtvých.

Je to velmi důležité. Nejde o nic menšího než o záchranu duší. Záchranu před věčnou smrtí, o které mluví Písmo.

  • Zjevení Janovo 20:12-15 Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle  svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i  její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.

Procházíme první list Petrův. Vidíme církev zkoušenou a pronásledovanou. Apoštol, nazvaný skála ji povzbuzuje a buduje přesně na té skále, podle níž nese od Pána Ježíše jméno. Jde o skálu pravdy. Petr buduje církev na Kristu. Na evangeliu. Na té dobré zprávě. Nejlepší, kterou kdy kdo zvěstoval.

Bůh je veliký ve své lásce a nepřekonatelný podle své shovívavosti. Bůh je milosrdný nad všemi časy i pokoleními. Poskytuje všem lidem čas, aby činili pokání. Je to naléhavé, čas milosti spěje ke svému konci. A to od chvíle, kdy byl evangeliem vyhlášen poprvé.

  • Matouš 3:1 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“
  • Mt 3, 10-12 Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a  hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za  mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.".

Volání evangelia dnes je o to naléhavější, že Bůh ústy Petra mluví k nám o soudu začínajícím od Božího domu. Jedno evangelium, dva důsledky, spása a soud. Ovce a kozlové. Věčný život a věčná záhuba.

Kdo chce být zachráněn, musí ke Kristu. Musí věřit Kristu. Musí zachovávat Jeho přikázání a žít, tak jako žil on.

A proto, abychom mohli poznávat Krista, Jeho vůli a žít podle ní, proto musíme do Písma. Dnes budeme v oddíle páté kapitoly, 1 Pt listu.

1 Petrův 5:1-4 Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.

I. Autorita apoštola Petra!

A. Já také starší, napomínám starší

V první větě našeho textu vidíme jednání apoštola Petra, postavené na třech pilířích. Budu nyní mluvit o tom samotném jednání a o prvním pilíři, na kterém je postavené.

Apoštol Petr napomíná starší církve. V kontextu soudu z konce čtvrté kapitoly. Toho soudu, který začíná od Božího domu. A vidíme zde dvě věci. Za prvé to, že v církvi se již tehdy vedl zápas o to, kdo má být a jaký má být starší.

Ne všichni starší v době sepsání listu konali svou službu v souladu s Písmem, podle Boží vůle! Někteří z nich nebyli povolání Bohem, někteří padli do pokušení špatných pohnutek a vlastního sobectví.

Druhá věc, kterou vidíme, je souvislost mezi tím, jaké má sbor starší a mezi tím, jak je sbor silný a vybudovaný, aby obstál uprostřed výhně zkoušek a pronásledování.

Špatný strom nemůže nést dobré ovoce a špatný starší nemůže dobře vést a správně budovat tělo Kristovo. To je potom samozřejmě slabé a náchylné jednat v těžkém čase v rozporu s Petrovým vyučováním. Petr proto napomíná starší mezi lidem Krista. To je to jednání Petra.

Nyní k prvnímu pilíři, na kterém je postavené Petrovo napomenutí starších. Petr říká: „ Starší mezi vámi napomínám, sám také starší!“

První pilíř, na kterém Petr staví váhu svého napomenutí je: Petr je sám starším církve. Vyjadřuje svou sounáležitost s lidem Krista a zvláště se staršími. Říká jinými slovy toto: „ Sám sebe nevyjímám z tohoto napomenutí ani z povinnosti a autority tohoto příkazu Božího slova. Je to pro mne stejně závazné, jako pro vás!“

Petr je v souladu sám se sebou, buduje církev ne jako pán nad lidmi, ale jako ten, který jde příkladem. Uvidíme to ve verši třetím. Povzbuzuje a vybízí starší v církvi k tomu, aby ho následovali.

B. Účastník slávy

Druhým pilířem, na němž Petr staví je fakt, že apoštol označuje sebe jako účastníka Boží slávy, která přijde. Znovu tím ukazuje, že patří k nám. Proto jeho napomenutí je napomenutím staršího a zralejšího bratra v Kristu. Ne jen někoho, kdo má moc ke káznění a napomínání. Sounáležitost Petra se staršími a s celým Božím lidem ukazuje na Petrovu pokoru, lásku a oddanost. Je to pro nás velmi povzbuzující a stejně tak to vnímali křesťané i tehdy. My všichni bychom měli jednat stejně. Pokorně, s láskou, oddání celým srdcem Pánu a Jeho lidu, církvi. Tyto principy platí pro každého křesťana, ne jen pro starší církve.

C. Svědek utrpení Krista

Třetím sloupem, stojícím mezi prvníma dvěma je argument Petra, očitého svědka Kristova zatčení, odsouzení a utrpení! Tento sloup je argumentem, který dává Petrovi autoritu mluvit jako někdo, kdo má v církvi váhu, kdo byl k tomu povolán Bohem. Jde o apoštolskou autoritu, ve které Petr nestál sám, ale připomeňme si několik věcí, které činí Petra trochu výjimečným a čnícím nad ostatními apoštoly:

Petr je první, komu Bůh Otec zjevuje pravdu o Kristu a kdo ji první veřejně vyřkne.

  • Matouš 16:15-18 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A  já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Dále, Pán Ježíš při událostech majících v evangeliích větší význam má Petra vždy nablízku.

  • Matouš 17:1 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na  vysokou horu, kde byli sami.
  • Lukáš 8:51 Když přišel k  němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a  Jakub s otcem té dívky i s její matkou.
  • Marek 14:32-35 Přišli na  místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“ Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a  úzkost. I řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.

Hora proměnění, vzkříšení Jairovi dcery, zápas v Getsemane. Vždy je Petr mezi třemi nejbližšími a vždy je jmenován jako první! A sám Pán Ježíš svými ústy Petra potvrzuje před námi.

  • Lukáš 22:31 "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."

Petr se obrátil, a stal se posilou celé církve. Tehdy i dnes. Apoštol Petr, posila svých bratří z Kristovy vůle a moci. Očitý svědek těch nejdůležitějších událostí. Zatčení, odsouzení, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. To dává Petrovým slovům váhu, když mluví k církvi a starším církve.

II. Jak to Bůh žádá!

Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou,

A. Pastýřem z lásky

Petr říká, že starší má být někým, kdo svou službu vykonává rád a dobrovolně. Nemá být starším z donucení. Lidé vás nemohou vmanipulovat do služby staršího. A dokonce ani to, že vidíte potřebu a zodpovědnost a smysl pro povinnost před Bohem vás vede k tomu, abyste ji naplnil. Ani to není úplně ta správná pohnutka k tomu, stát se starším. Vstup do této služby musí vycházet z touhy nového srdce. Tuto touhu musí vložit do srdce člověka sám Bůh. Musíte toužit po tom, být pastýřem Božího lidu.

  • 1 Timoteovi 3:1 Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu.

Pokud se dnes podíváte po sborech církve, uvidíte mnoho způsobů, jak se stát starším. Uvidíte samozvance, uvidíte lidi vybírané jako jednotlivé kandidáty a volené počtem hlasů jako do parlamentu. Uvidíte lidi, kteří to takzvaně vezmou, protože to nikdo jiný dělat nechce. Uvidíte lidi dosazené z nadřízeného orgánu nějaké denominace, nebo lidi vybrané pastorem, který kolem sebe staví tým těch, co věci vidí stejně jako on. To všechno je špatně!

Starším může být jen ten, koho už Bůh při vyvolení určil. Člověk, o kterém Bůh rozhodl, že ho učiní starším. Dá mu do nového srdce touhu po krásném úkolu. Dá mu růst, aby naplňoval požadavky na schopnosti a charakter. Takový člověk musí mít vnitřní jistotu víry o svém povolání Bohem. Musí být rozpoznán těmi, kdo již staršími jsou a celým tělem Kristovým, celým sborem. Takový člověk roste v poznání Boha i Krista a slouží jako starší dávno před tím, než je uveden do služby.

  • 1 Timoteovi 3:1-6 Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. 7 Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a  ďáblových nástrah.

Bude-li se církev pevně držet požadavků Božího slova, ušetří si spoustu trápení a nebude muset být napomínána, jako zde v páté kapitole 1 Pt listu! A pokud budou ve sboru všichni věřící naplňovat ve své službě Bohu i tělu Krista stejné principy dobrovolné, pokorné a láskyplné služby, bude služba jednotlivců i celého sboru k Boží slávě! Je to služba pramenící z vděčnosti, je to služba pramenící z lásky k Bohu. Kdo miluje Boha, miluje i Jeho děti. Bůh žádá láskyplnou touhu, schopnosti a charakter. Ne donucení, ale dobrovolná touha z lásky k Bohu a Jeho dětem! Ta touha je váš život. Touha sloužit Bohu a Jeho dětem vás musí pohltit. Musí se stát vaším chlebem!

Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou,

B. Církev není byznys

Bůh také požaduje, aby naše služba nebyla zištná. Dokonce nízce zištná, nebo mrzce zištná. Ale chce horlivou ochotu. Jestliže se však přidržíme toho, co jsme si již řekli, už tím dostatečně zabráníme tomu, aby se naše služba nestala zištnou!

Pojďme se podívat na to, co se skrývá pod nízkou a mrzkou zištností a potom se podíváme na to, co je horlivá ochota podle Boží vůle. Na vysvětlenou si vezmeme pomoc z listu Římanům.

  • Římanům 8:5-8 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

Nízká zištnost je aktem čistého sobectví, kdy to co dělám, dělám na prvním místě pro sebe a kvůli sobě. Jde o soustředění na sebe a to je Bohu nepřátelské.

Zištnost může být čistě materiální povahy. A na tomto místě v Písmu jsem přesvědčen, že se jedná primárně o touhu materiálně se obohatit, zajistit se. Petr vidí církev v nesnázích a také vidí některé starší, kteří svým životem ukazují na to, že neslouží Bohu a Jeho dětem, ale na prvním místě sobě a svému břichu. Podle toho církev potom také vypadala. A uprostřed zkoušek a utrpení nebyla schopná obstát. Je lepší nemít žádné starší, než špatné starší v rozporu s požadavky Písma.

Když dnes čteme o zištnosti, každého ihned napadne, že se jedná o lidi, kteří získávají obrovské částky na úkor druhých tím, co dělají. Ale tak to není!

V době sepsání listu nebyla situace taková, jakou vidíme dnes na bohatém západě. Dnes vidíme mnohé „starší a kazatele“, kteří získávají obrovské částky. Ale v době Petra stačilo, když si někdo řekl:

„ Budu starším křesťanského sboru, protože vidím, že věřící se o takové lidi starají na základě Písma a zaopatřují je i s celou jejich rodinou.“ Mohlo jít jen o základní prostředky na živobytí, které ani nemusely být vypláceny v penězích, ale v naturáliích. Ale to je svatí v Kristu služba na místě staršího vedená mrzkou zištností, kdy mojí touhou není láska a vděčnost k Bohu a jeho dětem. Tak to být nemá, říká Petr!

Dnes narážíme na lidi, kteří získávají milióny dolarů od důvěřivých křesťanů. Ale ani dnes se nemusí jednat o vyloženě horentní sumy. Na mnoha místech, v mnoha církvích jsou kazatelé, či starší, kteří jsou staršími jen proto, že si to zvolili za své povolání, které je živí! A tak to být nemá, říká Bůh ústy Petra!

V souvislosti se zištností bych chtěl hovořit ještě o jedné věci. Nemusí jít vždy o peníze, nebo jiný materiální prospěch. Může se jednat i o věci jiné, na první pohled méně viditelné. I touha být první, být vidět, vyvýšit sebe, mít jméno, mít vliv, mít moc nad druhými a mít moc rozhodovaní. To všechno se může schovat pod slovem mít zisk. To vše je špatná pohnutka a zlá základna pro službu staršího, ale i jakoukoli jinou službu uprostřed Božího lidu. Ať ve chválách, nebo jako ten, kdo povzbuzuje druhé, nebo jako ten, kdo přispívá. Vždy pokud jde o nás a o naše oslavení, je to špatně! A tak to být nemá!

  • Matouš 6:1-5 Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u  svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u  lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

Tak to být nemá.

C. Láska horlivá, láska ochotná

 Podíváme se na to, jak to podle Petra má být. Petr mluví o horlivé ochotě. A my společně půjdeme na začátek listu do první kapitoly.

  • 1 Petrův 1:22-23 Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.

Zde máme jasně položený základ pro službu křesťanských starších, ale i každého jiného služebníka. Petrova slova a varování o tom, že služba nemá být motivována donucením, nebo dokonce zištností je velmi důležitou obranou církve. U člověka donuceného být starším nutně ještě nehrozí, že nemá nové srdce. Může se jednat o člověka, který je křesťan. Je slabý a jen podlehl nátlaku druhých. Přesto důsledky jsou stejné jako u zištnosti, která může být znakem neobřezaného srdce. Ale ani člověk sloužící z donucení nemůže svou službu konat dobře.

Zištnost je závažnějším problémem. Ta může skutečně ukazovat na neproměněné srdce. A to by bylo přeci tragédií, kdyby Boží lid vedl člověk, který nepatří Kristu!

Bohužel to není věc neobvyklá. Obávám se, že mnoho dnešních starších a vedoucích v mnoha sborech jsou lidé neobrácení. Protože Písmo přestalo být autoritou a měřítkem evangelia, které se káže a autoritou a měřítkem toho, co je církev, jak má vypadat a žít. Ale církev potřebuje dobré starší.

  • Jan 10:11-13 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a  utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.

Je opravdovou tragédií a Božím soudem, pokud na místě staršího stojí neobrácení muži. Pohané zůstávající pod Božím hněvem! Přesto v kontextu 1 Pt listu, který je pro pronásledovanou církev vidíme, že nejen v čase pronásledování jsou starší z donucení, či zištnosti pro církev naprosto stejným nebezpečím, ať už se jedná o neobrácené jedince, nebo o skutečné křesťany, kteří podlehli pokušení!

Najatý námezdní pastýř, ale i pastýř z donucení zmizí, když se blíží vlci. V horším případě je takový pastýř sám vlkem rvoucím stádo. Hlavním důrazem Petra v kontextu jeho prvního listu je, že člověk, který se stal starším z donucení, nebo ze zištnosti, nemůže být dobrým pastýřem. Pastýřem, který bude stádo budovat příkladem své vlastní pokory a zbožnosti. Není schopen vybudovat a připravit stádo na chvíle, kdy přijdou vlci. Není v jeho silách stádo bránit a vést ho v čase útoků. Špatné motivy jeho srdce ukazují na to, že není skutečný pastýř. Ale možná sám vlk v rouše beránčím. Dobrý pastýř vypadá a chová se jinak. Dobrý pastýř položí život za ovce, za své přátele! To nikdo z donucení, natož ze zištnosti neudělá a ani to po něm nikdo nemůže žádat! Jaký má být pastýř podle Božího srdce?

  • Jan 15:12-14 To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.

Motivem dobrého staršího a každého služebníka bude vždy láska k Bohu a k Jeho dětem. Dobrý starší je ten, kdo je k tomu povoláván Bohem. Má od Boha nové srdce plné touhy po krásném úkolu. A být starším je něco, po čem doslova prahne a co nevidí jako povinnost, ale jako výsadu a odměnu. Nemá větší radost, než z toho, že může Bohu sloužit na takovém místě. Žádné donucení, žádná mrzká zištnost.

 A ještě jedna věc, dobrý starší je poslušný Kristu pro lásku, kterou Bůh vložil do jeho srdce. Bratři a sestry starší miluje a proto neutíká, zůstává poslušný a věrný podle vůle a příkladu svého Spasitele a Pána Krista!

III. Ne vlastník a pán, ale správce a příklad!

A. Jen jeden Pán nás všech

Apoštol Petr varuje všechny, kteří by se chtěli stát staršími z donucení, nebo pro své obohacení, či z touhy být vidět. A když se podíváme do světa, potom uvidíme, že s jídlem roste chuť. Tam, kde je hlad po penězích a touha být vidět, bývá velice často touha po moci. Ten, kdo chce být vidět, musí čnít nad ostatní, penězi či jménem. A když už člověk ční nad ostatními, je zde již jen krůček k tomu, aby druhé lidi nejen využíval pro svůj prospěch, ale aby nad nimi ze své pozice vládl. To je ve světě naprosto přirozené. V církvi to ale být nemá! Podívejme se na bratry Zebedeovi a jejich nezdravou touhu být prvními. Slyšme také odpověď Pána Ježíše. Ve chvíli, kdy Boží Syn mluví o tom, že bude vysmíván, popliván, zbit a nakonec popraven jako nejhorší zločinec, myslí ti dva jen na jedno:

  • Marek 10:35-45 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme." Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?“ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za  první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a  kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Svatí v Pánu Ježíši, vidíte to, dva z apoštolů Jakub a Jan, synové hromu by zde v tomto úseku měli být spíše zváni synové lidské pýchy. Ti dva spolu s Petrem byli ti, kteří byli s Pánem na hoře proměnění i v zahradě Getsemane! A oni, kteří skutečně později pili z Pánovy vůle kalich, o kterém Pán mluví, podléhali pokušení ve své slabosti. Ale tento příběh je zapsán pro naše poučení. Petrovo napomenutí starších a všech křesťanů je tady kvůli nám a pýše, která přebývá v nás. Nejde o to vědět, jak strašně byli Jan a Jakub pyšní, jde o to vědět, jak my jsme pyšní!

To my, ať už starší, či jiným způsobem služebníci, my se máme vyvarovat nečisté touhy a zlých pohnutek! Ne z donucení, ne ze zištnosti a ne jako vládci nad druhými! Jsme totiž jenom správcové Boží milosti. Nejsme vlastníci ani páni. Pán je jen jeden a je Pánem nás všech!

Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem.

Donucení diskvalifikuje, zištnost diskvalifikuje, touha po moci diskvalifikuje! Nic z toho nepatří k tomu, co má u staršího být. Touha po nejkrásnějším úkolu, zbožný charakter a schopnosti vést, budovat a chránit stádo. To je to co má správce Boží milosti mít. Jen tak bude dobrým správcem. Ne jako pán, ale jako věrný správce. Jinak stádo bude slabé a nemocné. Nebude prospívat, vlci ho najdou, a sežerou, či rozeženou! Kdo chce být velkým, musí být nejmenším služebníkem druhých. A kdo chce být prvním, dosáhne toho jen jako otrok všech!

B. Příklad staršího bratra

Starší musí být ten, kdo vede svěřené ovce svým zbožným příkladem. Ne svou silou, nebo mocí svého postavení. Jinými slovy nemůže po druhých cokoli požadovat, ale musí být vždy připraven vydat sám sebe a vše co má. A to není lehké. Nesmí být jako velitel, který rozkáže, ale jako starší bratr, který vede druhé k poznání pravdy skrze Boží slovo a moc Ducha svatého, který mu byl dán. Co káže, musí žít. Usilovat o to z celého srdce a z celé síly. Sám musí čerpat svou sílu u Pána. A tím nejlepším příkladem, tím nejlepším bratrem pro každého z nás, ne jen pro starší, je sám Ježíš Kristus.

  • Mk 10, 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
  • Židům 2:9-14 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro  utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká: ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘ A jinde praví: ‚Také já svou důvěru složím v Boha.‘ A dále: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.

Pohnutkou a silou Krista ke službě až na kříž je láska k Bohu Otci a láska k Otcovým dětem. Ježíš sám nás nazývá svými bratry a sestrami. Nestydí se za to. Ježíš nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sám sloužil druhým. Tři věci charakterizují Jeho službu, Boží láska agapé. Z této dokonalé lásky pramení Ježíšova poslušnost a pokora. Láska, poslušnost, pokora.

  • Jan 13:12-17 Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a  posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.“

Petr říká: „Napomínám starší mezi vámi, sám také starší, služte ne z donucení, ne ze ziskuchtivosti, ne jako vládcové, ale služte dobrovolně, horlivě a ochotně. Jděte druhým příkladem. Víte a chápete přeci, co pro nás Pán a Mistr učinil.“

Jak bychom mohli my, kteří jsme pouhá hlína oživlá dechem Božích úst, smýšlet o sobě více, než ten, který nás stvořil a který pro nás prošel branou smrti sám, zmučený a odloučený od Boha Otce pro naše odporné hříchy.

IV. Příchod nejvyššího Pastýře!

A. Druhý příchod Pána a jeho dvojí důsledek

V posledním verši našeho textu Petr mluví o návratu Pána Ježíše. Začali jsme dnes napomenutím a končíme povzbuzením. Petr nás napomíná, nás všechny, nejen starší, abychom svým životem a službou dělali Pánu čest. Pobízí nás ke stejné věrnosti, jakou vidíme u Pána. Starší mají vést ostatní a být příkladem. Petr mluví o vavřínu vítěze. O tom, že se všem, kteří slouží z lásky k Bohu a jeho dětem, dostane podílu na slávě Božích dětí a věrných Božích služebníků.

Přesto si dovolím i díky tomu, že Petr začíná napomenutím mluvit nejdříve o negativním obsahu, který je ve čtvrtém verši 5. Kp. 1 Pt listu skryt. Pokud starší církve nebudou brát vážně Petrovo napomenutí, oslabují církev a stane se, že jejich dílo před Pánem neobstojí. Budou před ním stát v hanbě. Starší musí stát a zůstávat v Kristu a v Jeho slovu úplně stejně, jako každý věřící a navíc má být v tom všem dobrým příkladem celému tělu. Apoštol Jan říká:

  • 1 Janův 2:28 Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu.

Další, horší možností je, když starší není starší, ale vlk. Potom nepůjde o hanbu, ale o soud a věčný trest. Trest, který bude horší, než u obyčejného svévolníka. Protože tento vlk bude ještě posuzován jako ten, kdo trhal a sváděl na scestí Boží lid.

  • 2 Petrův 2:1-3 V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v  opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z  vás těžili. Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je blízká.

Petr začíná napomenutím, proto nemůžeme opomenout tento aspekt. Pán Ježíš se vrátí. Jeden je Bůh, jedno evangelium, Jeden Ježíš Kristus, který znovu přijde jako Pán v moci a slávě se svými anděly. Ale důsledek toho všeho je dvojí. Svévolní, nevěrní, pravdě odpírající obdrží věčnou záhubu.

B. Odměna věrného služebníka

Věrní a spravedliví obdrží slávu na nové zemi. Vejdou do slávy a budou se radovat. Bude velká radost, Kristova nevěsta, krásná, čistá a věrná bude provdána za svého Ženicha.

  • Zjevení Janovo 21:1-4 A  viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A  slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.

Amen!

PřílohaVelikost
1pt5-1-4-osnova.pdf219.81 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer