Svědectví o Ježíši Kristu (1J 5,6-10)

Svědectví o Ježíši Kristu

  • 1Ja 5:6-10  To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda.  (7)  Tři jsou, kteří vydávají svědectví  (8)  – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno.  (9)  Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu.  (10)  Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.

Úvod - Kristus přemohl svět

Pokoj vám, sestry a bratři v Pánu Ježíši Kristu, milí hosté, procházíme společně 5. kapitolou 1. Janova listu. Apoštol Jan nás v ní vyučuje, jak přemáhat svět. Tím světem je myšleno všechno, co člověka ničí - je to lidský hřích. Hřích je to, co člověka odděluje od svatého Boha. Dělat hřích, hřešit, to znamená žít proti Božímu zákonu; znamená to žít tak, jak Bůh nechce, abychom žili. Hřešit znamená žít život proti Bohu, ve vzpouře proti Němu, proti Jeho zjevené vůli pro život člověka.

Žít v hříchu, podléhat mu, podléhat světu znamená tedy vzpouru proti Bohu. Znamená to také, že bez Boha v našem životě, tento život dobrovolně ničíme. Pokud hřešíme, jednáme jako narkoman, který chce znovu a znovu to, po čem touží a přitom ničí svůj vlastní život. Nežijeme jej k tomu, k čemu nám byl dán, k čemu jsme byli jako lidé stvořeni - k životu, který je naplněn dobrem a který nekončí. Vrcholem a zdrojem všeho dobra je Bůh. Naproti tomu život bez Boha je nejen chudý, ale je dokonce zmrzačený: neustále ho něco narušuje, napadá a ničí a nakonec je ten život nenávratně poškozen.

Zničit se život nedá. Bůh jej stvořil napořád. Ale může se minout cílem. Místo života v plnosti radosti z Boha je jen smrt - popření radosti z Boha; smrt – to je odloučení od Boží lásky; smrt – to je způsob bytí bez jakéhokoliv projevu dobroty a lásky Boží. To je hrůza, která dost dobře nejde popsat žádnými slovy.

Ale je tu někdo, kdo svět, tedy hřích, přemáhá: Ježíš Kristus. A každý člověk, který je skrze víru s tímto Kristem sjednocen, přemáhá svět spolu s ním. Takový člověk vítězí nad světem, hříchem i nad smrtí. Jeho je život s Bohem!

A o tohoto Ježíše jde. Buď s ním jsem sjednocen skrze víru a tedy vítězím nad hříchem spolu s ním, nebo jsem od Něho oddělen, odloučen a pak jsem mezi poraženými a místo abych vítězil nad hříchem, vítězí hřích nade mnou. Ještě jsem ve svých vinách a hříších; bez Krista jsme ještě pod Božím hněvem, přinášejícím zkázu smrti. Tak vážné to je.

I. Bůh chce, abychom Ho uctívali

Ale Bůh volá všechny lidi k pokání, aby Mu vzdali čest, uvěřili a byli zachráněni. Bůh chce, abychom byli vítězi nad světem, hříchem, spolu s Kristem a byli obnoveni k tomu, k čemu jsme byli stvořeni: ke vztahu lásky s Bohem.

Jak to víme, že to takto Bůh chce?

1. Protože sám sebe zjevil lidem - dal se nám poznat, kdo je:

  • Ř 1:19-21  Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

Ne že by lidé nevěděli, že tu je Bůh - ale nechtějí se mu podřídit. Ale Boží stvořitelské dílo volá: svědčím o Bohu! Vzdej mu čest a buď mu vděčný!

Bůh chce, abychom žili život, ke kterému nás stvořil - spolu s Ním.

2. Bůh zjevil lidem, co je Jeho vůle:

  • Iz 45:22  Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není.

Obraťte se k Bohu, lidé! Abyste měli život. A jinde než v Bohu život není!

  • Sk 17:24-27  Bůh učinil svět a všechno co je v něm, ... Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt.

Bůh učinil stvoření, abychom Ho mohli nalézt.

II. Bůh o sobě vydává svědectví: Ježíš Kristus

Židé v době Pána Ježíše byli velice požehnaní: jim byl dán Mojžíšův zákon, aby jim byl dozorcem, který ukazuje na potřebu Boží milosti, na potřebu Krista. Pohanům dal svědomí, aby věděli, že potřebují Boží milost.

Vrcholem Boží milosti, středem i základem je Ježíš Kristus, kterého dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J 3:16).

V Kristu máme nejdokonalejší Boží zjevení: On je obraz Boha neviditelného (Kol 1:15; On je odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty (Žd 1:3)

A. Historická skutečnost

V době apoštola Jana, který tento dopis napsal, byli lidé, kteří popírali, že Ježíš je věčný Boží Syn, přicházející Mesiáš. Pod tímto tlakem církev postupně formulovala svá vyznání o božství i lidství Ježíše Krista. Chalcedonské vyznání víry z roku 451 máte uvedeno na zadní straně osnov.

Kerinthos byl současníkem apoštola Jana. Tento heretik odmítal nadpřirozené početí Ježíše a měl jej za dítě Marie a Josefa. Odděloval Ježíše člověka od Krista, který podle něj na Ježíše sestoupil při křtu, zmocňoval ho poté k pozemské službě a opustil jej při ukřižování. Ale nikdy nebyl vtělený.

Apoštol Jan proto píše svůj dopis proti lidem, jako je Kerinthos: v. 6:

  • To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže;

Jan nás ujišťuje, že Ježíš - člověk, je přicházející Mesiáš - Pomazaný Boží Syn. Ten, který byl zaslíben otcům (např. Izajáš). Nevrací se k Ježíšovu narození, ale utvrzuje nás v tom, že Ježíš nikdy nepřestal být Bohem v těle, jako má člověk. Jako byl Bůh v těle při křtu, stejně tak i při ukřižování. Apoštol Jan byl blízko obou událostí: v době Ježíšova křtu byl budoucí apoštol Jan učedníkem Jana Křtitele (J 1:35). V čase Kristova ukřižování pak Jan stál blízko kříže, spolu se ženami (J 19:25).

a) Počátek služby: Když Kristova veřejná služba začala, bylo to dosvědčeno lidem v Kristově křtu Janem Křtitelem v Jordánu. Sám Otec vyhlásil lidem, kdo Ježíš je: Boží Syn.

Jan Křtitel vydal toto svědectví:

  • J 1:29-34  Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“

U Jordánu bylo mnoho lidí, přicházeli a dávali se křtít na odpuštění svých hříchů. Bůh povolal Jana Křtitele, aby lidi křtil ve vodě Jordánu. Židé z Jeruzaléma tam poslali kněze a levity, aby zjistili, kdože to Jan Křtitel je: On jim vysvětlil, že není očekávaný Mesiáš, že ten teprve přichází. Druhý den k němu přišel Pán Ježíš: Jan ho pokřtil a sám Otec z nebe promluvil: Toto je můj milovaný Syn." Tak se židé dozvěděli, že Bůh poslal Ježíše, svého Syna.

b) Na konci služby: tři a půl roku Pán Ježíš veřejně mluvil k lidem a nyní vydává svůj život za hříšníky, jako jsme my na golgotském kříži. Ten, kdo zde umíral, nebyl jen člověk Ježíš, ale byl to Ježíš Kristus, Bůh v lidském těle. Kdyby byl jen člověkem, nemohli bychom s Ním být sjednoceni ve smrti ani ve zmrtvýchvstání. Žádný člověk není schopen vykoupit jiné. Jen ten, kdo je bez hříchu - sám Bůh. Žádný člověk nedokáže přinést lidem smíření s Bohem. Jenom Bůh sám.

Nelze mít Krista bez kříže. Pokud na římském kříži umíral jenom člověk Ježíš, pak jsme ztraceni. Jenom Ježíš Kristus - Bůh v lidském těle mohl usmířit Boha a člověka skrze svou dokonalou oběť.

Duch svatý tu v 6. verši 5. kapitoly dosvědčuje, že toto je pravda: On je autorem Písma - pamatujete na oddíl v 1. listu Petrově 1:20-21:

  • Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha.

Duch svatý vedl lidi při psaní Písma. A On tak vydává pravdivé svědectví o Ježíši Kristu v Písmu, v Božím slově.

  • 2 Petrův 1:19  Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte;

Takových Kerinthosů, kteří říkají: "Ježíš byl možná dobrý člověk, hodný následování, ale pro tvou spásu, pro tvé smíření s Bohem toho moc udělat nemohl," takových je kolem nás stále dost. Kolikrát jsme se setkali s názorem: budu žít dobrý život a Bůh mě jistě přijme, vždyť On je přeci láska. Bratři, učme se od apoštola Jana.

Podle Irenaea, křesťanského teologa 2. století, který se setkal s Polycarpem, žákem apoštola Jana, tento Polycarp vyprávěl, že apoštol Jan šel jednou do městských lázní, a když zjistil, že Kerinthos byl uvnitř, tak křičel "Utečte, nebo na nás ta budova spadne! Kerinthos, nepřítel pravdy, je uvnitř! "

Nepřátelé evangelia žijí často velice blízko církve! Proto musí být církev připravená odmítnout to, co chce zničit evangelium, byť by to nebezpečí bylo hned vedle! Myslíme si, že jsme v církvi v bezpečí, v místě, kde se káže Kristova pravda. Ale do církve pronikají draví vlci, aby ji trhali (Sk 20:29). Jedinou obranou církve je držet se evangelia, držet se učení Božího slova, držet se svědectví Ducha svatého, kterým Boží slovo jest. Proto vykládáme každou neděli Písmo. Proto je výklad Písma centrem našeho uctívání Pána - protože jedině skrze pravdu Písma nás sám Pán bude vyzbrojovat, abychom nepodlehli lži a naše víra by tak byla marná.

B) Tři jsou, kteří vydávají svědectví

A tak obě historické události - jak Ježíšův křest ve vodách Jordánu, tak i jeho ukřižování jsou potvrzovány Duchem svatým, jako skutečnost. Duch svatý je Bůh - a Bůh nelže.

Proč lidé nevěří Bibli? Proč nevěří svědectví Ducha svatého - zapsanému Božímu slovu? Vždyť přeci důvěřujeme zcela běžně lidem - a to jsou hříšníci, jako my.  Je-li někdo hříšník, pak to znamená, že součástí jeho života je i lež.

  • Římanům 1:25  (lidé) vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli

Pokud někdo odmítá přiznat, že Bůh má právo mluvit do jeho života, pak takový člověk žije ve lži. A přece lidé důvěřují jiným lidem, hříšníkům, pro něž je lež přirozeností, a spoléhají se na ně!

Někdo může říct. " já nevěřím nikomu". Ale když nastoupí do MHD, věří řidiči, že ho doveze na správné místo; když si kupuje chleba, věří, že mu prospěje a ne že bude mít žaludeční problémy. A tak zcela běžně důvěřujeme chybujícím, omylným a pravdu popírajícím lidem. A Bohu věřit nechceme? Duch svatý je pravda (v. 6). S plnou důvěrou je možno věřit Duchu svatému, který na stránkách Písma svědčí o Ježíši Kristu.

O Kristu stejně svědčí i Otec:

  • Jan 5:37  A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář

Svědčí o Něm Jan Křtitel:

  • Jan 1:15  Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“

Svědčí o Něm Jeho skutky:

  • Jan 5:36  Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.

Svědčí o Něm Písma:

  • Jan 5:39  Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Svědčí o Něm učedníci:

  • Jan 15:27  Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

Svědčí o Něm i zástupy:

  • Jan 12:17  Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.

To je Boží svědectví.

To je Boží svědectví. Bezbožní lidé věří jiným lidem, ale Bohu věřit nechtějí. A Bůh dává lidem dostatek důkazů o Ježíši a pravdivosti jeho evangelia. Sáhněte kam chcete.

a) Máme k dispozici Bibli, která od první do poslední stránky vydává svědectví o Ježíši Kristu - proto ji Bůh lidem dal - aby vydal svědectví o cestě spasení, která je jen a jen v Ježíši.

b) Máme k dispozici svědectví jiných lidí, mimo stránky Bible, kteří v jiných spisech, knihách, vydávají svědectví o pravdivosti Písma, o pravdivosti zprávy o Ježíši Kristu.

Každý může dnes číst dílo židovského historika Eusebia, který uvádí spisy Papia, současníka apoštola Jana, který píše o tom, jak Marek zaznamenával Petrova slova o Ježíši. To je svědectví o Markovu evangeliu.

Dále je tu Ireneaus, žák Polykarpa, který byl učedníkem apoštola Jana. Kolem roku 180 po Kr. napsal: "Matouš vyhlašoval evangelium mezi Hebreji, v jejich vlastním jazyce, zatímco Petr a Pavel jej kázali v Římě a tam založili církev." Pak pokračuje svědectvím o vzniku některých NZ knih.

c) Máme k dispozici archeologii. Je to velmi vzrušující, když sledujete nové objevy na poli biblické archeologie. V době internetu jsou takové informace velmi dobře dostupné, často i v češtině. Nejvýznamnější objevy na poli biblické archeologie za 2014 jsou mimo jiné: otisk pečetidla judského krále Chizkijáše, syna krále Achaza nebo část svitku s prvními osmi verši Leviticu,nalezeným v En-gedí. Jde o nejstarší svitek nalezený mimo soubor Svitků od Mrtvého moře.

Spolu s biblickými archeology se dá prohlásit: Žádný archeologický objev, který byl kdy učiněn, nevyvrátil jediné biblické tvrzení.

Jsme vystaveni neúprosnému svědectví o pravdivosti evangelia Ježíše Krista:

Při Ježíšově křtu Otec z nebe hlasitě prohlašuje: "Toto je můj milovaný Syn". Smysl Kristova příchodu se naplno ukázal v jeho ukřižování: Jsme s ním skrze víru sjednoceni - ve smrti i vzkříšení.

Svědčí o něm biblický záznam historických událostí, svědčí o něm vnější historické zdroje, svědčí o něm lidé.

  •  1Ja 5:9  Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu.

A nakonec o Něm svědčí sám Bůh.

  • 1J 5:7-8  Tři jsou, kteří vydávají svědectví  (8)  – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno.

Tady se musíme na okamžik zastavit. Kdo máte v ruce Bibli kralickou, čtete ve verších 7 a 8 více slov, než uvádí nové překlady, jako např. EP:

Bible kralické sem vkládá tzv. Janovskou vsuvku, původně asi okrajové poznámky (glosy), kterou v 9. století některé latinské rukopisy vložily do textu verše 7 a 8 a odtud přešla i do novověkých překladů. Původní text „Tři jsou, kteří vydávají svědectví - Duch, voda a krev - a ti tři jsou zajedno“ byl rozšířen na „Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou, kteříž svědectví vydávají na zemi: Duch a voda a krev, a ti tři jedno jsou.“ (Bible Kralická)

Erasmus Rotterdamský, který sestavil v 16. století řecký text podle vybraných manuskriptů (tzv. Textus receptus, přijatý text). Z tohoto textu se potom překládaly reformační překlady Bible do národních jazyků - němčiny, angličtiny a také do češtiny. Odtud Bible kralická.

Žádné manuskripty prvních čtyř století po Kristu tyto verše neobsahují. Neodvolávají se na ně ani církevní otcové, ačkoliv pro jejich trojiční učení by to byl velmi pádný důkaz Trojice z Písma. Všechny výskyty v manuskriptech až do 15. století byly přidány, jako vysvětlivky později. Proto ji moderní překlady neuvádějí. Pro doktrínu o Boží trojici máme dostatek jiných míst z Písma, která ji vyučují.

Zpět tedy ke třem svědkům z veršů 7 a 8.

V Bibli jak ve Starém zákoně, tak v době Ježíšově bylo právo založeno na principu Dt 19:15  Nepovstane jen jediný svědek proti někomu v jakémkoli zločinu, v jakémkoli prohřešku a při jakémkoli hříchu, jehož se někdo dopustil. Soudní výrok bude vynesen podle výpovědi dvou nebo tří svědků.

Stejnému principu vyučoval Pán Ježíš:

  • Mt 18:15-16  Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.  (16)  Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘.

A zde je jednota tří svědků v pravdě!

III. Bůh dává člověku zvláštní vnitřní svědectví

Apoštol Jan nás nepustí. Jeho argument o svědectví, kterým jsme zahrnuti, se valí jako dravá řeka; je jako mohutná vlna, ze které není úniku. Vše svědčí o Kristu: takto to Bůh připravil, takto vydává svědectví o spáse skrze Krista Ježíše. Tomu svědectví nelze uniknout.

  • 1Ja 5:9   Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu.

A tady jsme na vrcholu Božího díla svědectví: obklopil nás historickou pravdou o svém Synu Mesiáši - o Ježíši Kristu: každý se může o této pravdě přesvědčit v Bibli i v dalších historických záznamech. A každý člověk pod nebem má tu povinnost se přesvědčit!

Ale i kdybychom nakupili všechny důkazy světa, že Ježíš je ten, kdo jediný zachraňuje život člověka, nám by to nestačilo. I kdybychom přečetli celou Bibli tam a zpátky, prozkoumali spisy církevních otců o událostech apoštolské doby a neměli ještě jednu důležitou součást svědectví, nic by to pro náš věčný život neznamenalo.

Potřebujeme vnitřní svědectví Ducha svatého. Duch zjevuje Krista, komu chce.

  • 1K 12:13  Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

V Anglii 18. století byl známou postavou člen parlamentu William Wilberforce. Po svém obrácení začal prosazovat zákon o zákazu obchodu s otroky, ze kterého mnozí v Anglii velmi dobře žili. Jeho blízkým přítelem byl William Pitt, nejmladší britský ministerský předseda doposud.

Jednou šli společně poslouchat kázání známého kazatele. Bylo kázáno evangelium a Wilberforce se velice radoval. Cítil se skoro jako v nebi. Na konci kázání už to skoro nemohl vydržet a jen co kazatel skončil, běžel se Wilberforce zeptat svého přítele Pitta: Tak co? Pitt byl inteligentní muž, ale nebyl znovuzrozený. Jedinou jeho odpovědí bylo: Nerozuměl jsem ani slovo, o čem ten člověk mluvil. Co to bylo?

Duch Boží svědčil Wilberforcovi, ale ne Pittovi. Duch zjevuje, komu chce. Byť by někdo byl sebebystřejší, bez milosti Boží, práce Ducha svatého v srdci, neporozumí evangeliu.

I kdybychom ve sboru udělali sebepříjemnější prostředí pro příchozí nevěřící lidi, i kdybychom zředili poselství, bez Ducha svatého nic nezmůžeme. Jsou církve - liberální, které tak dlouho otupovali pravdu evangelia, aby ji učinili tzv. přístupnou lidem, až zbyla jen důležitost správných vztahů mezi lidmi - humanismus. A to je trend i v současných evangelikálních církvích v naší zemi. Nakonec se člověk stává důležitějším v církvi, nežli Bůh.

Pro člověka bez Boha nemůže být výmluvou: ale Duch mi neproměnil srdce. Jeho povinností je volat k Bohu prosbu o odpuštění hříchů.

Pro člověka, jehož srdce bylo již proměněno Bohem, je tato zpráva radostí - protože vidí, že Bůh je svrchovaný. Jediné z Božích dětí se mu nemůže ztratit, všechny dovede do svého království. Pro křesťana je tato pravda také tou nejsilnější motivací k modlitebnímu zápasu za ztracené duše, za Boží milost k pokání. Takový křesťan bude toužit po modlitebních setkáních s druhými ve sboru, aby společně zápasili za milost pro neobrácené, až uslyší kázání, aby Duch svatý jednal v jejich srdcích.

Toužíme po probuzení v našem městě, v našem národě? Každé probuzení v církvi se vyznačovalo dvěma skutečnostmi: pravdivým kázáním evangelia Ježíše Krista a vytrvalým modlitebním zápasem jednotlivců a sborů za vylití Boží milosti skrze Ducha svatého.

Opravdovost naší touhy po probuzení se lehce pozná podle zaplněnosti místnosti pro modlitební setkání církve. Touha, která jen vzdychá, ale nejedná, je marná, je to jen nalhávání si sama sobě o naší vlastní zbožnosti.

Pane Bože dobrý, nauč nás prosím tě, se modlit!

  • 1J 5:10  Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.

Jestliže věříte Božímu svědectví o Kristu Ježíši, pak je to důkaz milosti Boží a díla Ducha svatého ve vašem srdci. Bohu buď sláva! A díky, že spasil hříšníka, jako jsem já!

Ale jestliže nevěříš tomu, co říká Bůh, pak z něj děláš lháře! Lidé si vždy lehce najdou výmluvu, proč nechtějí věřit Bohu. Málokdo ale prozkoumá Boží neochvějné svědectví o Kristu Ježíši. Na nás, na církvi je, abychom je nenechali žít v blahobytu a spokojenosti tohoto věku bez svědectví o Kristu.

Osnova kázání