Svrchovaný Pán živých i mrtvých! (1Pt 4,3-6)

1 Petrův 4:3  Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. 4  Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. 5  Však vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé. 6  Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni.

Úvod.

Pokoj vám milovaní služebníci Pána Ježíše! Je doba adventu, což je začátek takzvaného liturgického roku. Je to období čtyř neděl před vánocemi. Slovo advent pochází z latinského adventus, to znamená příchod. Proto se dnes tradičně toto předvánoční období považuje v křesťanské liturgii za období radostného očekávání příchodu Spasitele, za dobu rozjímání a dobročinnosti.

V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídalo to prý životnímu stylu našich předků, jejichž přirozeným rytmem byla intenzivní práce v době od jara do podzimu.

Tak je doba adventu vnímána dnes, v západním, postkřesťanském období.  Západní civilizaci, můžeme i dnes označovat za společnost, která byla formována evangeliem Ježíše Krista a tedy křesťanským vnímáním světa, ale za křesťanskou ji označit nemůžeme. A myslím, že ve světle Písma nemůžeme v žádném období, o žádné civilizaci mluvit jako o křesťanské. Jednoduše proto, že celý svět ve zlém leží a je ve vzpouře proti Bohu a Kristu. A také proto že náš Pán říká Pilátovi toto:

  • Jan 18:36  Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud."

A o občanech Kristova království je řečeno, že jsou v tomto světě cizinci, hosté a ti, kteří jen procházejí. To říká Petr v prvním svém listě, ve druhé kapitole.

A tak je správné, když křesťané očekávají toužebně a radostně návrat Ježíše Krista. Ale myslím, že to nemá nic, nebo jen velmi málo společného s tím, co se kolem nás děje rok, co rok před vánocemi.

V televizi jsem viděl pana Duku a hovořil o Betlémském světle, o plamínku zapalovaném každoročně v betlémské jeskyni, ve které se měl narodit Pán Ježíš. Tento zapálený plamínek putuje rozvážen skauty do řady evropských a několika amerických zemí. Pan Duka k tomuto symbolu příchodu a narození skutečného světla, Ježíše Krista, Beránka Božího a Spasitele řekl:

„ Toto světlo je šířené do světa, aby lidé věděli, že nejsme v temnotě světa a nekonečného vesmíru ponecháni tmě napospas.“

Byl jsem smutný, že nezaznělo jméno a evangelium Ježíše Krista, a když jsem sledoval pana Duku, měl jsem silný pocit, že ani sám nevěří tomu, co říká. Byli to jen takové prázdné řeči a naučené fráze, které se očekávají, nikomu nic neříkají, nikoho neurážejí ani nepohoršují, ale ani nepřináší pravdu, která má moc zachránit.

Pravý advent začal před dvěma tisíci lety. Čteme o tom ve skutcích:

  • Skutky apoštolské 1:6  Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" 7  Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8  ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." 9  Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. 10 A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu 11  a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

Zde začíná pravý advent církve, všech, kteří srdcem věří ke spravedlnosti a ústy vyznávají ke spasení. A tento advent trvá i dnes. I my jsme se dnes sešli v očekávání návratu našeho Pána. Sešli jsme se k naslouchání a rozjímání jeho slova. Aby nás posilovalo a budovalo k dobrým skutkům, ke každému dobrému činu. Nejen čtyři týdny před 24. Prosincem, ale v každý čas, který nám Bůh dává na této zemi. Proč? Protože Petr ve čtvrté kapitole říká tato slova: 1 Pt 4, 3-6

1 Petrův 4:3  Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. 4  Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. 5  Však vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé. 6  Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni.

I. Příliš dlouhá služba hříchu!

A. My jsme byli pohané, modláři!

Dost dlouho! Co bylo dost dlouho trvalým a neodmyslitelným aspektem a doslova zdrojem našeho života? Byl to hřích, milovaní. Bylo to hanebné modlářství. Takto bychom to měli nazývat. Sloužili jsme sami sobě a svým chtíčům.

Žili jsme hříšným sklonům vlastního těla, které stavěli na místo Boha nás samotné. Člověk byl stvořen jako obraz Boží, jako správce Božího stvoření, spravující vše ke slávě svého Stvořitele. Člověk byl stvořen, jako služebník Boha. Aby sloužil Bohu, pro slávu Bohu.

Jako potomci prvního Adama těžko chápeme tyto věci, a všechno se v nás možná vzpírá, když slyšíme, že jsme byli stvořeni, jako služebníci někoho. Ale je to pravda.

  • Genesis 2:15  Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16  A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17  Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

Písmo je srozumitelné všem, kdo chtějí rozumět. Bůh dal člověku úkol a vytyčil mu hranice. Dal pravidla, závazná ustanovení. Člověk se vzbouřil a motorem jeho vzpoury byla touha být jako Bůh, být bůh.

Tím se dostal do pádu a spirály hříchu. Ze které nemá sám úniku a řítí se střemhlav do záhuby! Stal se služebníkem, otrokem své hříšné přirozenosti. Takoví jsme všichni byli, ale…

B. Jsme Boží děti

  • 1 Petrův 4:1  Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem. 2  Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.

Pán Ježíš za nás podstoupil tělesné utrpení, zemřel za nás na kříži. Dal sám sebe jako výkupné. Usmířil Hněv Boha Otce, který dopadl celou silou Boží spravedlnosti na něj.

Dík tomu jsme se znovu narodili z Boha, který nám dal nové srdce a učinil nás novými stvořeními. Vepsal svou smlouvu do našich srdcí.

To je důvod, velmi silný důvod a argument. Proto Petr se silným důrazem přikazuje, abychom nebyli oddáni našim starým padlým vášním. A dodává razantně hned na začátku našeho dnešního oddílu: „ Dost dlouho už jste to dělali! Dost dlouho jste byli hanební modláři!“

Tyto věci, toto hříšné, modlářské nasměrování a sobectví už nemají místo ve vašich životech. Milovaní, je to tedy tak, že někdo z nás se obrátil jako dítě, druhý, jako dospívající, či mladý člověk. Někteří v době zralosti a síly a jiní ve starším, pokročilém věku.

Ale pro všechny z nás platí: Dost dlouho jste žili jak pohané! I kdyby tedy někdo z nás se obrátil ve svých třech letech, pravdou zůstává, že i v životě takového malého človíčka bylo dost a můžeme říci až příliš mnoho času věnovaného hříchu a modlářství. A tím ten čas byl promarněn, utracen, prošustrován. Nebyl využit k tomu, pro co nám ho dobrotivý Bůh dal. Totiž abychom svým životem, dělali čest tomu, kdo nám život dává.

A tak v životě věřícího člověka nechybí při jeho rozjímání nad slovem Božím zármutek pro to, jak mnoho hřešil a kolik času tomu věnoval, ale ještě větší je radost, pramenící z poznání, že Bůh si nás zamiloval, přesto, že je třikráte svatý a nenávidí hřích, který byl určující a pro člověka neměnnou konstantou.

  • 1 Petrův 4:1  Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem. 2  Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.

Dost dlouho jsme totiž žili jako pohané, bez Boha na světě.

II. Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás (J 15,18).

Nyní však, obráceni od model našich padlých srdcí k živému Bohu jsme ve světě vzpoury cizorodým a pro svět nepřijatelným prvkem. A Petr říká: „Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.“

Již totiž nejsme ve světě a ze světa, ale patříme Bohu a jsme v Bohu. Jsme spolu s Kristem a v Kristu uvedeni na nebeský trůn. Důvod vidíme ve Fp 2, 15. Byli jsme vybráni, aby…

  • Filipským 2:15  abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět,

Bezúhonné Boží děti, lidé ryzí a pravdiví v poznání a v lásce a všimněte si, že Pavel neříká v pokolení, ale uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného.

To je to samé co říká Petr, jen jinými slovy. Dost dlouho jsme žili v hříchu, nyní už ale nejsme součástí zvráceného pokolení bezbožných modlářů. Jsme světlem uprostřed temnoty zvrácenosti. Máme svítit jako zářivé hvězdy. To světlo nejsme my sami, ale to světlo je Kristus v nás. My jsme světlem podmíněně, totiž pouze v Kristu.

Děti světa, dětí ďábla, jak říká apoštol Jan, zůstávají ve tmě. Světlo je dráždí. Chtějí zničit světlo, pokud vstoupí do jejich životů. Pojďme spolu do 83 žalmu:

  • Žalmy 83:1  Píseň. Žalm pro Asafa. 2  Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu! 3  Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu, 4  kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš: 5  "Pojďme," praví, "vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!" 6  Tak se spolu svorně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu 7  stany edómské a Izmaelci, Hagrejci i Moáb, 8  Gebal, Amón s Amálekem, Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru, 9  Ašúr se k nim také přidal. Paží synů Lotových se stali. 10  Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu: 11  u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali. 12  Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem, se všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou, 13  kteří řekli: "Zaberme si Boží nivy!" 14  Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem! 15  Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory, 16  tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs. 17  Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno, Hospodine. 18  Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou,

Vidíme zde, že je to Bůh, kdo je odmítán a proti komu se vzpurně staví celý svět. Izrael došel náležité pozornosti okolních pohanských národů proto, že Bůh s ním uzavřel smlouvu, vyvolil ho za svůj lid!

A přesto, že tělesný Izrael neustále odpadal od smlouvy a od Boha, přestože v podstatě neustále padal do modlářství, byl okolními národy pro svou výjimečnost Bohem vyvoleného národa nenáviděn. Což teprve my milovaní, jako nová stvoření, narozená z Boha! My, o kterých Otec říká, jste mými dětmi skrze mého Prvorozeného.

Nedivme se tomu milovaní, když nás tupí. Ježíš říká: „Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.“ J 15, 18

I když jsme tupeni, posilněme se vírou v Toho, kdo pro nás podstoupil pohanu a tělesné utrpení. Posilněme se Jeho slovem. Ve světě máme soužení, ale Ježíš přemohl svět. A apoštol Jan říká:

  • 1 Janův 5:4  neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.

III. Je dobojováno, účet všech lidí je vystaven!

A. Vyzbrojte se Kristem!

Když tedy lidé okolo nás, ti kteří nás znali jako účastníky zběsilého závodu za lepším hříchem, protože účast v proudu prostopášnosti se dá takto nazvat. Zběsilý běh za lepším, větším a hlubším hříchem a výraz prostopášnost ukazuje na pokročilý stav pádu a zkaženosti srdce, kdy člověk nedokáže myslet na nic jiného. Když tedy nyní lidé vidí naši nechuť dál se toho zúčastnit, bývají nejdříve překvapeni, později rozzlobeni a uraženi. A to i naši přátelé, nebo dokonce rodina.

Ale my se nemáme nechat zastrašit tímto postojem světa. S pohledem upřeným na Pána Ježíše máme vytrvat v běhu za ním, pryč od model, hříchu a prostopášné bezuzdnosti.

  • Židům 12:3  Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.

Zde je naše motivace, naše síla, pomyšlení na Krista na to, co pro nás učinil! Je tedy nanejvýše přirozené a dobré hledět na Něj, spěchat k Němu, volat k Němu a prosit ho v pokání! Vždyť apoštol Pavel říká: „ A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.“ Ef 6, 10

A na jiném místě:

  • 1 Korintským 10:13  Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Proto milovaní, přichází-li zkoušky, těžkosti, soužení i pronásledování připomínejme si, že Pána Ježíše svět nenáviděl dříve, než nás. Připomínejme si, co on musel vytrpět od hříšníků. A připomínejme si veliká a mocná Boží zaslíbení. Bůh je věrný a nedopustí nad naše síly.

Dobré dílo v nás, které započal, dovede do zdárného konce. Když trpíme nespravedlností, připomeňme si toho, kdo jediný byl Spravedlivý, a jakou nespravedlnost nesl na svých bedrech. Tím nám prokázal svou lásku! Bůh v Kristu nám, ztraceným hříšníkům prokázal svou velikou lásku.

  • Římanům 5:8  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 9  Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. 10  Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. 11  A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.

Bůh nás miluje a my se chlubíme Bohem v Kristu. A tak Petr nás stejně jako Pavel v listu Římanům směřuje jen a jen ke Kristu, touží z celého srdce, abychom viděli, jak mocné a slavné je evangelium Krista. Jak mocný, slavný a dobrý je náš zachránce. Abychom se chlubili Kristem.

Ve druhé kapitole říká v 11. Verši, kvůli Pánu se podřizujte Božímu řádu! A nyní ve čtvrté nám to důrazně opakuje jinými slovy: „Když tedy Kristus podstoupil tělesné utrpení, i vy se vyzbrojte stejnou myšlenkou: Ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem.“

Stejná myšlenka znamená stejné smýšlení. Nechtějme proto volit jinou cestu k porážce hříchu a k dosažení spravedlnosti v našich životech, než zvolil náš Spasitel a Pán.

Kristus je ten vítěz, Kristus je ta myšlenka, Kristus je ten zákon vepsaný do našich srdcí. To není desatero z kamenných desek. Je to Ježíš Kristus! Nejsme před Bohem pod zákonem Mojžíšovým, ten je spravedlivý a dobrý, ale přináší smrt! Ale nejsme před Bohem ani bez zákona, protože tím je pro nás Kristus! (1 K 9, 20-21) Kristus je ta spravedlnost, které toužíme dosáhnout. Kristus je cesta, pravda i život! Kristus je náš cíl. Vyzbrojme se proto Kristem a Jeho příkladem.

Jak bychom mohli volit jinak, než On? On vložil vše do rukou Otce, spravedlivého Soudce. My vkládáme každou nespravedlnost do rukou Krista a neoplácíme, nevolíme svou vlastní spravedlnost, která není spravedlností. Čekáme na Krista, toužebně prožíváme dobu neustále trvajícího adventu, protože On je tím mužem, kterého Bůh Otec ustanovil, aby soudil svět. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když Ježíše Krista vzkřísil z mrtvých! Ve Sk apoštolských čteme známá slova:

  • Skutky apoštolské 17:31  Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Ježíš Kristus je potvrzený před zraky všech lidí! Kristu vydají všichni lidé, kteří kdy budou žít a kteří kdy žili počet, ze svých skutků. Vyzbrojme se tedy stejnou myšlenkou, vyzbrojme se Kristem samotným, protože to je jediná možnost jak před ním obstát! Kdo není vyzbrojen Kristem, již je odsouzen.

B. Kristus prokázal svůj nárok, své zmocnění, je hoden i připraven soudit!

Ti, kteří nás dnes pro naši víru nemohou vystát, jsou voláni Bohem k pokání stejně, jako jsme i my byli voláni a jsme voláni Bohem k životu v pokání. Pokud odmítnou evangelium, vydají počet Kristu, který je připraven soudit živé i mrtvé. Každý jejich skutek, tedy i ten, který byl namířen proti nám, bude rozsouzen a spravedlivě potrestán. Nechme tedy soud Bohu, Kristu, neboť jeho je pomsta, On odplatí. Účet bude a již je vystaven. Syn člověka již byl vyvýšen, Bůh byl oslaven v něm a On byl oslaven v Bohu!

  • Jan 3:14  Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15  aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. 16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17  Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18  Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Vidíme, že Kristus prokázal svůj nárok, své zmocnění, je hoden i připraven soudit!

To jsou znaky královské moci a vyvýšení Krále Králů Ježíše Krista. Trnová koruna, bičem zmučené tělo, hřeby probité končetiny, kopím probodnutý bok. Trůnem pak mu bylo dřevo kříže, na který byl pověšen a přibit. Syn člověka byl vyvýšen.  On jediný byl a je hoden tohoto slavného vyvýšení. Počat Duchem svatým, narozen z panny, trpící pod Pilátem Pontským v rukou hříšníků.

V těle, jako má padlý člověk, podroben zákonu danému Mojžíšovi, naplnil jeho svaté požadavky. A dospěl tak požehnání a svého vyvýšení. Toto požehnání, získané svou dokonalou poslušností zákonu na kamenných deskách, svou zástupnou obětí na kříži vylil na nás, kteří věříme. To je to naplnění Exodu 19, 5-6.

  • Exodus 19:3  Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: "Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: 4  Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. 5  Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. 6  Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele."

Zároveň však Ježíš naplnil svaté a spravedlivé požadavky zákona i co se týká prokletí, které přichází, je-li zákon porušen a porušován! Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil za nás a naše hříchy kříž, nedbaje na potupu; (Proklet je každý, kdo visí na dřevě.) Proto usedl až po svém ukřižování, zmrtvýchvstání a vystoupení na nebesa po pravici Božího trůnu.

Tím, že podroben zákonu zůstal svatým, Beránkem bez viny a poskvrny, mohl směle a okamžitě usednout po pravici Boha Otce a být oslavován a uctíván Božími anděly. Mohl odmítnout kříž a směle mohl stanout před zemí a jejími obyvateli jako spravedlivý Soudce. Ale On odmítl radost a podstoupil kříž. A líbejme Ho za to, jinak by nebyla spasena jediná duše!

Ježíš Kristus potvrdil své právo na vyvýšení, On byl vybrán před stvořením světa, aby naplnil Starou smlouvu a tím se stal garantem té nové.  Přišel na konci časů a naplnil zákon, zůstal Spravedlivý a raději zemřel na kříži, než aby ustoupil od plnění Vůle Boží! Vzkříšení Ježíše je potvrzením Jeho spravedlivého života i smrti a tím i vítězství nad ní. Vítězství nad mocnostmi temnoty a hříchem. Je to viditelný a dokonce hmatatelný důkaz (Vzpomeňme na Tomáše a Ježíšovi rány) před očima celého světa.

Je paradoxem, že poslušným a pokorným poddáním se do moci smrti, byla smrt poražena. Ale je to paradoxem jen pro nás. Bůh tomu rozumí dokonale, my ne. Podstatné je, že do podsvětí sestupoval duch spravedlivého člověka Ježíše Krista. I podsvětí a smrt sama tak uzřeli svého Pána a přemožitele.

Ježíš Kristus je mocí a slávou potvrzený Spasitel, ale také Pán a soudce, kterému vydají počet, nejen ti, co nás tupí a Jemu vzdorují. Petr říká, že Kristus je připraven soudit živé i mrtvé. Připraven právě proto, že vzal na sebe tělo, jako má hříšný člověk, v něm naplnil vůli Boha Otce až do krajnosti, až za hranice smrti. Zůstal Spravedlivý, a proto zvítězil.

Tím prokázal svou připravenost a nikdo na soudu nebude schopen tomu oponovat, protože Bůh prošel v těle člověka plností všeho, co se jen může zde na zemi stát, ať se to týká pokušení, soužení, pohanění, utrpení, veliké nespravedlnosti a dokonce i nespravedlivé smrti. A v tom nás všechny převyšuje. Pro ty, co věří se tak stal tím nejlepším a dokonalým Veleknězem a před Bohem Obhájcem, který má absolutní pochopení pro naše slabosti. Proto také bude nanejvýš Spravedlivým Soudcem, všem vzbouřencům. A tím se dostáváme k poslednímu, šestému verši.  

IV. Dvojí zvěstování v říši smrti!

Ve třetí kapitole jsme mluvili o tom, že Kristus ve svém lidském duchu zvěstoval duchům ve vězení. Ukázali jsme si na kontextu celého oddílu i evangelia jako takového, že se jednalo o lidi, kteří zemřeli v nevěře a to až do ukřižování Krista.

V jistém smyslu je Noe totiž prvním, nejúplnějším a v tomto úhlu pohledu také jediným předobrazem Krista, kdy jako kazatel spravedlnosti vyhlašoval globální Boží soud nad celým lidstvem a jedinou možnou záchranu před ním. Také protože tento soud vodou nad celou lidskou rasou a záchrana z něj, je tím nejlepším a nejdokonalejším předobrazem naší spásy. Petr mluví o předobrazu křtu, který nyní zachraňuje nás!

V tomto smyslu bychom mohli rozdělit lidská pokolení v podstatě na dvě. A to na pokolení za dnů Noe. A pokolení za dnů Krista, kterému zvěstuje sám Pán Ježíš a které nezemře, dokud se vše, co řekl, nenaplní!

Verš z 1 Pt 3, 19-20 říká, že lidský duch spravedlivého Krista, zvěstoval lidským duchům zemřelým v neposlušnosti až do jeho ukřižování své vítězství a tím pádem přiblížení se závěrečného soudu věků, tedy Kristova dne, při Jeho druhém příchodu. Oni věděli, že je nějakým způsobem čeká soud, ale Kristus jim oznámil, že je dokonáno a čas se již naplnil. Triumfoval jako vítěz nad všemi služebníky zla a nyní je připraven soudit živé i mrtvé!

Je to nejenom v kontextu všeho, co Petr říká ve třetí kapitole, ale i sedmý verš kap. Čtvrté tomu napovídá.

  • 1 Petrův 4:7  Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám.

Milovaní, Pán Ježíš přišel a jako pravý a jediný, skutečný Kazatel Spravedlnosti zvěstoval lidem evangelium. To, že se blíží konec věků, království Boží a s ním konečný soud nad všemi, kdo vzdorují Bohu. Zvěstoval evangelium, protože zvěstoval jedinou možnou záchranu před tímto soudem. Totiž vírou v Kristu a skrze Krista. On je ten pravý koráb.

Evangelium zvěstoval všem živým na zemi, věřícím i nevěřícím. Evangelium a soud zvěstoval všem i v Hádu, místu zemřelých. I zde bylo zvěstováno neposlušným i poslušným skrze víru. Petr praví:

  • 6  Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni.

To jsou ti, kdo pro svou víru v zaslíbeného a očekávaného Mesiáše byli před Bohem spravedliví. Přesto však tělesně zemřeli. Jediný soud, kterému byli vystaveni a kterému podlehli, byl zde v tomto těle, na tomto světě, zde za svého života u lidí byli odsouzeni. Tělesně sice zemřeli, ale v duchu byli vítězně naživu  i v Hádu. A víte co je na tom nejkrásnější? Oni se dočkali zaslíbeného příchodu svého Spasitele, který vírou vyhlíželi a v nějž doufali! I oni měli svůj adventní čas. Očekávání prvního příchodu Krista.

  • Židům 11: 4  Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, `ještě mluví, ač zemřel. 5  Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. `Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.´Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. 6  Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. 7  Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře. 8  Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. 9  Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, 10  a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. 11  Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení. 12  Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, `jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu´. 13  Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.

Proto ani vy milovaní bratři a milované sestry si nezoufejte v tomto světě, ve kterém máme soužení a který na první pohled vypadá, jako by se nic z toho zlého nemělo změnit k dobrému. On je sice celý pod vládou toho Zlého, ale ten je již nejen poražen, ale také odsouzen a vyvržen ven do temnoty.

  • Jan 12:30  Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31  Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32  A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."

A o kus dál ve 14. Kapitole Ježíš dodává:

  • Jan 14:30  Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.

Vidíte to Kristovo soustředění se na nadcházející zápas?  Slyšíte tu sílu, tu jistotu v jeho slovech? Proti Kristu ani ďábel, ten zhoubce, který si používá utrpení a smrt, aby zabíjel, kradl, ničil a svazoval strachem do otroctví, nic nezmůže!

Ježíš jediný měl ty správné předpoklady. Byl k tomu vybrán. Ne že byl vybrán a potom získal ty správné a potřebné předpoklady. On je už měl před stvořením světa, a proto byl vybrán jako jediný, vhodný kandidát!

Tím, co vykonal, potvrdil sám sebe. Přišel pro své z doby Noe a naplnil jejich toužebný advent. Přijde i pro nás milovaní a naplní i ten náš!

Pane Bože svatý, všechnu svou naději upínáme k tobě a k tvému Synu, našemu Spasiteli a Pánu. Noe byl jen předobraz, ale Ježíš je pravý kazatel spravedlnosti. Potopa byla jen předobraz, ale den Kristova druhého příchodu je konečným, definitivním soudem nad hříchem a jeho služebníky! Milostivý Bože my jsme hříšnicí. Jediné, co nás drží od pádu do věčného zatracení, jediné, co nás chrání před tvým spravedlivým hněvem je tvá láska, kterou nám prokazuješ v díle a osobě svého Syna Ježíše. Milost a odpuštění díky kříži Krista. Bože chválíme tě a děkujeme ti. Prosíme tě, posvěcuj nás pravdou, to je tvé dílo a nikdo jiný nás nemůže chránit a zbavovat od zlého hříchu, který přebývá v naší hříšné přirozenosti. K tobě voláme, jen v tebe doufáme, smiluj se nad námi hříšnými. Ne pro nás, ale pro slávu svého jména to učiň! Amen!

Osnova kázání