Tajemství ukryté v Bohu (Ef 3,9)

Vysvětlené tajemství

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 19. července 2015

Pokoj vám a milost, milí v Kristu, sestry a bratři, milí přátelé a hosté, kteří jste dnes mezi námi. Budeme teď společně uctívat Boha skrze Jeho slovo. Bůh k nám promluvil a stále mluví skrze Slovo, které zapsali apoštolové a proroci – to slovo máme zachované v Bibli. Je to živé Slovo, je to ostré Slovo, je Slovo, které usvědčuje z hříchu, ale je to také Slovo, které přináší život, protože je to Slovo o Pánu Ježíši Kristu, našem Spasiteli. Máme před sebou text ze třetí kapitoly listu Efezským. V našem textu apoštol Pavel napsal:

  • Efezským 3:8-9  mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil.

Pavlovi byla dána milost ke zvěstování evangelia a k odhalování smyslu Božího tajemství. A to jsou věci, které dělá nejenom v listu Efezským, ale v také v každém dalším listu, který napsal církvím i jednotlivcům – hlásá evangelium Ježíše Krista a vysvětluje tajemství zbožnosti:

  • 1 Timoteovi 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.
  • 1 Timoteovi 3:16 Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

Osmý verš našeho textu mluví o zvěstování evangelia. Minule jsme se tím zabývali více a vysvětlovali jsme si, že je nesmírně důležité, abychom rozuměli tomu, co je to evangelium. Lidé nemohou být spaseni, když neuslyší, protože víra je ze slyšení (Ř 10,17). Když lidé uslyší nějaké zamyšlení na biblické téma, zamyšlení o dobrých věcech, zamyšlení o praktických věcech, když lidé uslyší o tom, jak mají vést svou rodinu a vychovávat své děti nebo o tom, že mají být poctiví v práci a nepodvádět, bude to jistě mít nějaký užitek a bude to mít možná i nějaký praktický dopad na jejich život – ale nepřivede je to ke spasení, nezajistí jim to věčný život. Zemřou a půjdou do pekla jako lidé, kteří dobře vychovali své děti, jako lidé, kteří byli poctiví ve své práci. Aby lidé byli zachráněni před přicházejícím Božím hněvem, musí slyšet evangelium. Evangelium je o tom, že jsme hříšníci, kteří si nezaslouží nic jiného než peklo, věčné odsouzení daleko od Boha jeho slávy. A evangelium pokračuje tím, že Ježíš Kristus přišel, stal se člověkem a svou smrtí zaplatil za hříchy svého lidu. Šel na kříž a byl na něj vylit Boží hněv kvůli nám. Zemřel tak, jak bychom si zasloužili zemřít my. Třetího dne vstal z mrtvých, protože smrt ho nemohla udržet ve své moci – bylo to tak proto, že žil spravedlivým životem – žil tak, jak bychom měli žít my! A ta dobrá zpráva evangelia zní, že každý, kdo věří tomu, co Kristus udělal, nezahyne, neskončí tak, jak by si zasložil, ale má život věčný. To je evangelium, které zachraňuje – nic víc a nic míň. A v tom musíme mít naprosto jasno. Bůh nás nepřijme do nebe kvůli našemu hezkému životu, ale kvůli tomu, co udělal Kristus na kříži Golgoty.

Apoštol Pavel byl poslán kázat toto evangelium pohanům. Dostal Boží milost, Bůh ho zmocnil k tomu, aby tuto dobrou zprávu hlásal všude, kam přišel. Ale nebyla to jediná věc, ke které byl apoštol Pavel povolán a ke které dostal Boží milost – ta druhá věc je v našem dnešním textu – aby:

  • Efezským 3:9 …vysvětlil všechněm, kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista (KRAL)

Druhým pověřením apoštola bylo vysvětlit, vynést na světlo, osvítit, nebo můžeme také jinak říci odhalit, zjevit. To slovo osvítit nebo vynést na světlo v souvislosti s tajemstvím, o kterém se tady mluví, v nás vyvolává trochu tajmené pocity a možná to máme spojené s nějakými nevysvětlitelnými, zvláštními a neuchopitelnými zkušenostmi. Ale právě tak jako se v osmém verši mluví o jednoduchém zvěstování jasného evangelia, v tomto verši je řeč o jednoduchém vysvětlení tohoto evangelia. Jde o vysvětlení, jak toto evangelium pracuje a působí v srdcích lidí, jak proměňuje lidské životy, jak se promítá do každodenních skutků, jak je vidět na životě těch, kteří skutečně věří v Krista a jak je přítomné v Kristově církvi a skrze ni se šíří do všech směrů – a to jak ve světě fyzickém, tak ve světě duchovním. O tom je následující verš třetí kapitoly, kterým se budeme zabývat příští neděli:

  • Efezským 3:10 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost.

 Dnes se tedy podíváme na první část Pavlova vysvětlení – na věci, které nacházíme v devátém verši. A můžeme dobře rozumět tomu, že celý zbytek našeho listu je vysvětlením tohoto tajemství, které bylo od věků ukryto v Bohu a nyní je zjeveno Božímu lidu. Uvidíme tři věci, které se týkají tohoto tajemství: 1. Tajemství, které bylo skryté, 2. Tajemství, které bylo skryté od věků, 3. Tajemství, které bylo skryté v Bohu.

I. Tajemství, které bylo skryté

Apoštol Pavel napsal, že dostal Boží milost k tomu, aby vysvětlil smysl nebo správu Božího tajemství, které bylo skryté. Ještě než si vysvětlíme, co to znamená skryté tajemství, musíme se na chvilku zastavit u té správy, nebo smyslu, jak je o tom řeč v ekumenickém překladu.

  • Efezským 3:9 … a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu…

V originálním textu je slovo oikonomia – z toho máme české ekonomie, což je zjednodušeně řečeno věda o efektivním využívání zdrojů. Řecké slovo je složené ze dvou slov – oikos(= dům, domácnost) a nomos (= zákon, řád) a původně znamenalo vedení domácnosti, později správu nebo správcovství obecně a je možné ho přeložit také ve smyslu plánu nebo vedení.

Takže Pavel píše o tom, že jeho úkolem bylo vysvětlit plán nebo správu Božího tajemství, což v našem kontextu znamená, že mluví o plánu spasení skrze Krista a tento Boží plán se doslova zhmotňuje v Kristově církvi. Kristova církev to jsou spasení – lidé, kteří byli zachráněni podle toho, jak to Bůh naplánoval, jak Bůh udílel své spasení. Kristova církev je místem, kde je přítomné evangelium, kde je evangelium doma a odkud se také evangelium šíří, odkud vychází. Apoštol skutečně vysvětluje, jak souvisí evangelium s církví, jak souvisí evangelium s jednotlivým lidským životem. Jaký je dopad evangelia na lidské životy – to je objasňování nebo vysvětlování smylu Božího tajemství, plánu Božího tajemství.

Jde o to, jak Bůh spravoval, nebo jak trefně říkají některé anglické překlady – jak Bůh distribuoval spasení, jak šířil ono tajemství, které bylo před stvořením světa ukryté v Bohu. Jak se utvářel svět a Bůh vedl dějiny, s každým dalším krokem odhaloval stále více z tohoto tajemství až do chvíle, kdy se naplnil stanovený čas a Bůh poslal svého Syna narozeného z ženy. Přesně o tom mluví autor listu Židům, kde v úvodních verších čteme:

  • Židům 1:1-2 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Od okamžiku, kdy Bůh stvořil první lidi – Adama s Evou, začal se tento Boží plán uskutečňovat a směřoval jediným směrem – ke zjevení, tedy k příchodu Božího syna, který je tím vrcholem všeho, co Bůh chtěl říct. Už Adamovi s Evou Bůh odhalil dost na to, aby mohli být spaseni skrze víru v zaslíbení Mesiáše, který jednoho dne přijde a přemůže toho, který Adama s Evou svedl – satana. Další generace potomků Adama a Evy se o tomto Božím plánu dovídaly stále více. Následně Bůh ustanovil první smlouvu s lidmi – smlouvu s Noem, ve které slíbil, že už nikdy nezničí zemi vodou a ve které také ukázal, že každou prolitou krev člověka bude volat k odpovědnosti. Později přišla další smlouva – s Abrahamem, která byla potvrzená také jeho synu Izákovi a jeho vnuku Jákobovi. A Bůh zjevoval stále více o svém plánu spasení.

Pak zde máme Mojžíše, skrze kterého Bůh dal Izraeli zákon a spolu s ním také mnoho detailů, které se týkají spasení. Jenom díky Mojžíšovi můžeme rozumět zástupné oběti, oběti smíření, oběti za hřích, díky Mojžíšovi rozumíme vykoupení a vysvobození Božího lidu z otroctví. Díky zákonu, který byl dán skrze Mojžíše, víme o prostředníkovi, kterého potřebujeme ke spasení, víme o veleknězi, který se přimlouvá za Boží lid, víme o beránkovi, který má být obětován, atd. A pak je tu David – král z pokolení Judy a zaslíbení, že jeho potomek bude kralovat navěky.

Jak postupovaly dějiny, rozbaloval se Boží plán spasení a bylo vidět stále více jednotlivých detailů, ale zároveň se také stále více zpřesňoval a nakonec ukazoval jedním jediným směrem – na Krista. A v Kristu Bůh řekl své poslední slovo, v Kristu promluvil s konečnou platností a jednou provždy. V Kristu došlo k odhalení celého toho tajemství, které bylo do té doby skryté:

  • Ef 3:5-6 které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.  

Mluvíme o tajemství, které bylo skryté, ale s příchodem Krista bylo toto tajemství odhalené. Tímto tajemstvím je skutečnost, že v Kristu se Bůh rozhodl spasit nespočetný zástup lidí, které již před stvořením světa vyvolil. Tohle byla naprosto šokující zpráva pro starozákonní Izrael. Židé žili odděleně od pohanů. Žili mezi ostatními národy, ale odlišovali se od nich úplně vším. A přestože ve Starém zákoně najdeme zmínky, které ukazují také na spasení pohanů, pro Izraelce bylo velmi těžké si něco takového třeba jen připustit. Ale v Kristu došlo ke zboření zdi, která oddělovala Židy od pohanů, v Kristu dochází k novému narození, které je cele Božím dílem, dochází ke stvoření nového člověka – křesťana, který svou identitu neodvozuje od národa, z něhož pochází, ale od Krista, který ho spasil. Proto Písmo trvá na tom, že se člověk musí narodit znovu, narodit z Boha, aby mohl spatřit Boží království.

Nové narození je důvodem, proč lidé musí činit pokání, tedy litovat svých hříchů a věřit v Krista. Proč lidé musí volat k Bohu a prosit Ho, aby se nad nimi slitoval a zachránil je, protože když to neudělá On sám, nikdo nemůže být zachráněn, nikdo se nevyhne strašlivému Božímu hněvu. Dnes je den spasení, dnes je den, kdy máte činit pokání a prosit Boha o milost.

Tohle je to tajemství, které bylo skryté, ale nyní je zjevené. A náš text nám říká, že toto tajemství je:

II. Tajemství, které bylo skryté od věků

Tohle je opravdu velmi zajímavá věc a musíme se tady na chvíli zastavit. Mluví se tady o nějaké době, kdy bylo tajemství evangelia skryté. Už jsme si ukázali, že neexistovala doba, kdy by lidé nemohli být spaseni z milosti skrze víru v Boží zaslíbení. Od chvíle, kdy první lidé zhřešili, měli zaslíbení, o které mohli opřít svou víru a tak být spaseni. Přesto až do příchodu Krista bylo toto spasení vidět jenom v náznacích, stínech a teprve v Kristu se vynořilo z mlhy v celé své nádheře a dokonalosti.

Ale když nám Boží slovo říká, že toto tajemství bylo skryté od věků, nemluví jenom o počátku, kdy první lidé zhřešili, ale jde ještě dál. Plán spasení není plánem, který by Bůh vymyslel, když se mu to nepovedlo s Adamem a s Evou.

List Efezským nás učí o tom, že zde bylo evangelium, které bylo připravené už dávno před stvořením světa – pokud ovšem můžeme před stvořením světa a tedy před stvořením času mluvit o tom, že něco bylo dávno. Bůh nám ve svém Slově odhaluje a vysvětluje, že před stvořením světa zde byl Beránek, který byl vyhlédnutý k tomu, aby zaplatil za hříchy. Za hříchy těch, kteří byli – opět – před stvořením světa vyvoleni ke spasení. Ještě nebyl stvořen svět a už byl určen prostředník spásy, jímž je Kristus – ten Beránek (1Pt 1,19-20), ještě nebyl stvořen svět a už byl určen prostředek spásy, jímž byl Kristův kříž (Sk 2,23), byl připraven způsob spásy – a to je milostí skrze víru (Ef 2,8-10), protože nikdy nikdo nebyl a nebude zachráněn jinak než z pouhé milosti a pouhou vírou v samotného Krista. A konečně před stvořením světa zde byl – i když zatím pouze v Boží mysli – lid spásy, jak jsme četli v Efezským:

  • Efezským 1:4-5 … v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny.

Ještě před tím, než byli stvořeni Adam s Evou, Bůh jmenovitě znal a zcela konkrétně vyvolil každého, kdo jednoho dne uslyší evangelium o Boží milosti, bude činit pokání a uvěří v Pána Ježíše Krista a jeho dokonalé a dokonané dílo na kříži Golgoty. Je to nespočetný zástup lidí, kteří se narodili jako hříšníci, nespočetný zástup potomků Adama a Evy, kteří se narodili a žili ve vzpouře – v aktivní a vědomé vzpouře proti Bohu. Tito lidé se narodili ve vztahu k Bohu duchovně mrtví, ale z Boží milosti budou obživeni Duchem Božím, přitaženi ke Kristu naléhavou zprávou evangelia, sraženi na kolena a dovedeni k vyznání, že Ježíš Kristus je Pán. Toto se děje skrze kázání evangelia.

A přesně tohle je ta zpráva, která je od věků ukrytá v Bohu a která byla v plnosti zjevena s příchodem Pána Ježíše Krista. Toto evangelium bylo odhaleno Kristem a vysvětleno Kristovými apoštoly a toto vysvětlení evangelia je nám dáno v Písmu.

Už jsme si řekli o způsobu, jak toto evangelium bylo distribuováno, rozšiřováno, jak se zaslíbení stále více zpřesňovala, jak přibývalo detailů, které se týkaly spasení, ale dokud nepřišel Kristus, byly tyto věci skryté pochopení lidí. A když Kristus začal kázat o tom, že je zaslíbeným Mesiášem, tedy Spasitelem, ovšem nejenom Židů, ale i pohanů, setkával se s velkým nepochopením, často dokonce odmítnutím a dokonce i hněvem. Možná si vzpomenete na okamžik, kdy Kristus začal svou veřejnou službu – šel za svým bratrancem Janem Křtitelem, který ho neochotně pokřtil v Jordánu, sestoupil na Něj Duch svatý a vedl Ho na poušť, kde se čtyřicet dní postil a ďábel ho pokoušel. A potom šel do města, ve kterém vyrostl, tam šel v sobotu do synagogy, otevřel Boží slovo, přečetl slova Písma a začal ho vykládat.

  • Lukáš 4:21-22 Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“

Lidé byli skutečně překvapeni a možná chvilku i nadšeni, ale jen do okamžiku, kdy Kristus začal mluvit o spasení pohanů.

  • Lukáš 4:28-29 Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.

To byl skutečný kámen úrazu pro Židy – že by pohané měli být spaseni spolu s nimi. Byl jeden z velkých důvodů, proč Krista tolik nenáviděli. A nejenom Jeho – úplně stejně nenáviděli také apoštola Pavla i ostatní, kteří zvěstovali evangelium o spasení pouhou milostí skrze víru. Když apoštola Pavla zatkli v Jeruzalémě, římský důstojník mu dovolil promluvit hebrejsky s Židy, kteří ho chtěli zabít. Pavel jim řekl, jak se setkal s Kristem na cestě do Damašku, kam šel hledat křesťany, aby je mohl zatknout, jak ho Kristus srazil do prachu země a pokořil a jak se stal křesťanem. Potom jim řekl, jak dostal od Boha pověření kázat evangelium:

  • Skutky apoštolské 22:21-22 Ale Pán mi řekl: ‚Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům!‘ Poslouchali ho až do chvíle, kdy řekl tato slova; ale pak začali křičet: „Sprovoď ho ze světa! Nesmí zůstat na živu!“

Tohle byl skutečný problém pro Židy. Je to důvod, proč později Pavel napsal korintské církvi o evangeliu:

  • 1 Korintským 1:23-24 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

Tady se dostáváme k poslednímu bodu našeho kázání. Mluvíme o tajemství, které bylo skryté, mluvili jsme o tajemství, které bylo skryté od věků a bylo zjeveno v Kristu Ježíši a to nám ukazuje, že toto tajemství je bytostně spjaté s Kristem, což znamená přesně to, co říká Pavel v našem verši, že jde o:

III. Tajemství, které bylo skryté v Bohu

Je zde důležitý rozměr Božího tajemství, který musíme vzít v úvahu – jednak je to Boží tajemství, jednak je Bůh ten, kdo ho skrýval, a nakonec v Bohu samotném bylo toto tajemství od věků skryto. Tím tajemstvím je evangelium, ale kdybychom chtěli být velmi důslední a chtěli jít do naprostých detailů, museli bychom společně s Písmem říci, že tím nejvlastnějším jádrem tohoto tajemství, je sám Ježíš Kristus. Apoštol Pavel říká křesťanům v Kolosis, že jim přišel kázat evangelium, aby se na nich naplnilo Boží slovo:

  • Ko 1:26 …tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu. Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.

Kristus je naším evangeliem, Kristus je naším spasením – nikdo nebude zachráněn jinak než skrze Krista, Kristus je tímto odhaleným tajemstvím, které říká, že i pohané mají podíl na spasení. Toto tajemství bylo po celá staletí skryté v Bohu a Bůh odhaloval jenom určité střípky, které daly dohromady celý obraz teprve ve chvíli, kdy Kristus dokonal své dílo spasení na kříži Golgoty. Nyní je toto odhalené tajemství rozhlašováno všemu stvoření pod sluncem, aby každý, kdo uvěří v Krista, byl spasen. A tady se dostáváme k onomu důležitému rozměru, který jsem zmínil – jde o to, že toto tajemství je zjevné a odhalené jenom těm, kterým ho Bůh chce odhalit.

Abychom tomu správně rozuměli – Boží tajemství, tajemství evangelia, evangelium Ježíše Krista se odhaluje ve dvou rovinách a dvěma způsoby. Jedna rovina je fyzická a druhá rovina je duchovní. Jeden způsob jak se Boží tajemství je historichý a s ním souvisí a na něj navazuje druhý způsob, který bychom mohli nazvat experimentální, neboli způsob, který je založený na osobní zkušenosti. Možná to vypadá trochu složitě, ale není to takové a je skutečně nutné, abychom těmto věcem dobře rozuměli, protože tady jde o všechno, tady jde skutečně o život.

Dosud jsme mluvili o tom fyzickém odhalení Božího tajemství, jímž je Kristus. Potom, co první lidé zhřešili, Bůh jim zaslíbil vykupitele, který je vysvobodí ze spárů  satana, do jehož moci se sami dobrovolně vydali. Následně proroci odhalovali stále více o tomto vykupiteli – jak postupovaly dějiny světa, lidé mohli vědět stále víc o tomto vykupiteli, Mesiáši, tedy zachránci, což se řecky řekne Kristus (Mesiáš, dosl. Pomazaný).

  • Galatským 4:4-5 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

Když se naplnil stanovený čas – tady vidíme, že všechno šlo přesně podle Božího plánu – Bůh stanovil čas, kdy se narodí Spasitel. Byl tady plán, byl tady záměr, který Bůh – Otec, Syn a Duch svatý – připravil před stvořením světa. Plán, jak prokázat svou lásku lidem, plán, jak rozhojnit svou slávu, plán, jak zachránit hříšníky, kteří žijí v bídě svého hříchu. Bůh stanovil každý detail tohoto plánu. Boží Syn hraje hlavní roli v tomto plánu! A Boží Duch řídí a aktivně působí v tomto světě, aby se naplnily všechny detaily tohoto plánu. Trojjediný Bůh jedná v dokonalém souladu. Takže v konkrétní chvíli v dějinách světa Bůh Otec poslal svého Syna, aby se stal člověkem. Duch svatý vnesl život do lůna Marie a ona z Boží moci počala a následně porodila Pána Ježíše Krista. To, co Bůh plánoval a všechno, co zasliboval, se stalo realitou, stalo se to zjevné – Boží tajemství bylo odhaleno – ve fyzické rovině, historicky, tedy v dějinách světa.

A tohle je opravdu důležitá věc, protože nám ukazuje, že křesťanství není žádným vymyšleným náboženstvím, ale je pevně a hluboce zakotvené v dějinách světa. Křesťanství má hluboké historické kořeny a nelze ho odtrhnout od historie. Naše víra je spjatá s Božím synem, který se v konkrétním okamžiku historie stal člověkem.

Ale vedle toho je tady ještě ona duchovní rovina. Fyzická rovina odkrývá Boží tajemství všem lidem. Jde o historickou událost – jako takovou je sice možné ji popírat, podobně jako někteří lidé popírají holokaust, ale nelze se jí vyhnout. Každý člověk pod sluncem se může dopátrat této skutečnosti. Ale s duchovní rovinou je to jiné. Tady platí to, co jsem řekl – jenom Bůh odhaluje a jenom tomu, komu On sám chce. Ježíš o tom mluvil se svými učedníky:

  • Matouš 11:27 Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.
  • J 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal;
  • Efezským 1:17-18 Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal…

To je duchovní rozměr Božího tajemství. Na jeho začátek musíme umístit náš hřích, svou duchovní slepotu. Rodíme se duchovně mrtví a slepí vůči všem dobrým věcem, které přicházejí od Boha. Naší přirozeností je všechno, co nějak souvisí s Bohem odmítnout. To je důsledek duchovní smrti. Potřebujeme, aby Duch svatý otevřel naše oči, aby proměnil naše kamenné srdce a dal nám nové srdce. Tomu se říká znovuzrození. To je cele Boží dílo. Když Duch svatý tohle udělá v životě hříšníka, najednou hříšník vidí svou bídu, svůj zoufalý duchovní stav, najednou si uvědomuje realitu Božího hněvu, kterému se nemůže vyhnout, protože je hříšník – a Boží hněv je namířen proti každému hříchu, proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí!

Jak se to děje, že Duch svatý otevře člověku oči? Jak je na světlo vyneseno tajemství evangelia? Je to skrze kázání Božího slova. Tady je ohromný důvod, proč bychom měli toužit po Božím slově – bez Božího slova nikdy nemůže dojít k novému narození. Boží slovo, evangelium, slovo pravdy, je semínkem, které padne do půdy – ta půda může být buď špatná – tvrdá, udupaná, kamenitá, skalnatá, zarostlá nejrůznějším plevelem – a právě takové je každé lidské srdce ze své přirozenosti, nebo to může být dobrá půda, zkypřená a připravená Duchem svatým. Jakmile se ta dobrá půda, tedy místo, kde už pracoval Duch svatý, setká s Božím slovem, dochází k novému narození. Když se káže evangelium, rozsévá se Boží slovo.

Na Bohu potom je, komu otevře oči a komu nikoliv. Žádný člověk není schopný donutit Ducha svatého, aby pracoval v jeho životě nebo v životě druhého člověka. To je svrchované dílo Boží. Ale každý křesťan je povinnen kázat Boží slovo, mluvit s lidmi o Bohu, ukazovat na Krista, svědčit o tom, jak Bůh proměnil můj vlastní život.

A každý člověk je povinnen hledat Boha, prosit Boha o milost, činit pokání a věřit Bohu. Není nikdo, kdo by byl této povinnosti zbaven. Člověk je Božím stvořením – tak je to i v našem verši v Ef 3,9, kde čteme, že Bůh všechno stvořil. A tento milosrdný a laskavý Bůh se lidem dává poznat skrze svého Syna, Ježíše Krista – tím fyzickým, historickým způsobem. Proto neexistuje žádná výmluva, proč by někdo nemusel činit pokání. Bůh odhalil své tajemství a dal se nám poznat v Ježíši Kristu. Abychom mohli poznat Boha, Bůh Syn se stal člověkem! A nejen to, jako člověk Ježíš, na sebe vzal naše hříchy a vnesl je na kříž Golgoty, kde zaplatil za tyto hříchy – zaplatil svou smrtí. Vzal na sebe Boží hněv za naše hříchy, abychom my, když v Něj uvěříme, mohli žít navěky s Bohem.

Skrze to, co se stalo na Golgotě, nás Bůh volá k pokání a k víře v Krista. Apoštol Pavel byl zvláštním Božím vyslancem a měl vyhlašovat evangelium a vynášet na světlo Boží tajemství. Každý křesťan je povolán k podobným věcem – vyhlašovat Kristovo tajemství vhod i nevhod.

  • 2 Korintským 5:20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

Milí přátelé, pokud jste smířeni s Bohem, pokud věříte v Ježíše Krista, prosím vás, abyste Ho se vší vážností následovali, abyste Ho poslouchali a žili svatě v tomto světě. Život v hříchu patří do minulosti křesťana. Nezarmucujte Boha tím, že si budete libovat v hříchu a budete tak znevažovat evangelium.

A vás, kteří Boha ještě neznáte, kteří nemáte tu osobní zkušenost s Bohem, vás prosím, abyste si přestali myslet, že znáte lepší cestu pro svůj život, že jste moudřejší než váš Stvořitel. Prosím vás, abyste se pokořili před Bohem a pokorně vyznali: „Jsem hříšník a nemám nic, co bych ti, Bože, mohl dát a v čem bys našel zalíbení. Potřebuju, abys mi zjevil Krista, abys mě zachránil skrze Něj, potřebuju Tvou milost a Tvé spasení.“

Modleme se. 

Osnova kázání