Toto je smýšlení Ježíše Krista! (FP 2,5-11)

 

TOTO JE SMÝŠLENÍ JEŽÍŠE KRISTA!

(Fp 2,5-11)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 24. ledna 2021

Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. 2 Korintským 5:14-15    

  1. Úvod: Pojďte odpočinout ke Kristu!

Pokoj vám, bratři a sestry v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Už po několik týdnů společně studujeme list Filipským. A musíme znovu a znovu děkovat Pánu, že nám tento dopis apoštola Pavla zachoval a dal jako součást svého Písma, své zjevené vůle pro život církve. Co máme dělat, když se všechno kolem od základu hroutí? Na jaké frontě máme bojovat, když nám mizí naše osobní svoboda před očima? Má smysl zítra ještě o něco usilovat? A o co? To jsou praktické otázky, na které nám Pán skrze Pavla dává odpovědi. Nenechává nás ve tmě, ani bez naděje, ale chce vést náš život ke své slávě, ať okolnosti tohoto světa, naší země, rodin i viditelné církve nevypadají zrovna příznivě. Proč zrovna u Boha máš takovou jistotu pokoje? Když se vlády hroutí, politické vyhlídky jsou katastrofální a zdravotní situace bídná? Protože Bůh je svrchovaný vládce a Pán a jeho evangelium i dnes zve k pokoji a odpočinutí. A právě dnes musí znít pronikavě do každého ucha Ježíšovo zvolání:

  • Mt 11:28  Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Kéž i nyní zní skrze Boží slovo, které otvíráme, Boží hlas! Zde je lék pro tvou duši, křesťane, v tomto umírajícím světě! Zde je odpočinutí pro tvé unavené srdce. Zde je slovo pro dnešní den do tvého zápasu o následování Pána Ježíše! Zde je recept Ducha svatého na bolest a nemoc tvé mysli! Zde je vakcína pro církev, kterou postihuje virus hříchu a jeho důsledky!

  1. Smýšlejte jako Kristus (2,5-8)

Vraťme se do listu Filipským. K čemu vedl Pavel filipskou církev? Jak ji povzbuzoval? Co je nedůležitější uprostřed těžkostí života? To vše lze shrnout Pavlovo výzvou křesťanům ve Filipis:

  • Fp 1:27  Jenom veďte život hodný Kristova evangelia!

Jak uprostřed církve takový život vypadá? Jen o kousek dál to Boží slovo vykládá:

  • Fp 2:2  dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení,

Stavte na základě Kristova evangelia místní církev v jednotě myšlení, lásky a ducha. To je Pavlova výzva. Ale jak je možné takové jednoty dosáhnout, když jsme každý rozdílný a každý máme rozdílné představy, jak ta jednota vypadá? Jak je možné usilovat o jednotu v místní církvi, když jsme každý jeden hříšník a obvykle považujeme každý tu svoji představu za ten kýžený cíl, ke kterému je potřeba se ubírat? Pán Bůh je ale, a chvála mu za to, daleko moudřejší než my. Je to Duch svatý, který v nás působí, že chceme činit, co se Bohu líbí (Fp 2:12). Byl dán Duch živého Boha do našeho nitra, aby nás každý den vedl více a více do podoby Ježíšovy, do společného těla nádherné Kristovy nevěsty. A tak máme nejen schopnost díky Duchu svatému se líbit Bohu, ale také máme vzor, jaké smýšlení vede k jednotě v církvi a tak k Boží slávě skrze církev. Tady je klíč k životu hodnému Kristova evangelia:

  • 2:5  Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši
  1. Příkaz: Nechť! (5)

Pán Bůh nás nevede, abychom hledali různé strategie nebo formy pro růst církve, ani zvláštní programy, ale staví nám před oči dokonalý příklad požehnaného smýšlení, které vede k Boží slávě v církvi, které vede k budování jednoty. Staví nám před oči svého Syna, Ježíše Krista! Drž se tohoto vzoru, napodobuj jej a ovoce, které ponese církev, na sebe nenechá dlouho čekat. Všimli jste si, že Pavel nám nedává doporučení, jak jednat, ale je to příkaz: Nechť je mezi vámi takové smýšlení! Jiné překlady uvádějí: Mějte takové smýšlení, nebo Smýšlejte tak! Tento příkaz se tedy týká našeho smýšlení. Smýšlení následně také ovládá naše jednání. Učme se u Ježíše, jak vypadá smýšlení člověka k Boží slávě a které vede k naplňování jednoty církve. Toto je Boží příkaz pro nás:

  • Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.

Avšak otázka zní: Copak můžeme smýšlet a jednat ve všem jako Pán Ježíš? V něčem ano a v něčem ne. Ve všem nemůžeme jednat jako On. Nejsme schopni a nemůžeme trpět a zemřít za druhé, tak jako Pán Ježíš. Nejsme schopni nikoho vykoupit z jeho dluhu spravedlnosti vůči Bohu. Jen a jen Pán Ježíš toto učinil: svou dokonalou obětí dostatečně zaplatil za všechny, které mu Otec daroval (J 17:6). To my napodobovat nemůžeme. Ale můžeme, jsme schopni a také máme jednat ve stejném duchu, jako Pán Ježíš. Jak jednal On? Verš 5 je přeci přímou odpovědí na Pavlův požadavek ve verších 3 a 4!

... v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým! Pán Ježíš v pokoře pokládal nás za přednější a měl na mysli to, co slouží nám: proto obětoval svůj život pro  nás! To je pravá láska. To je způsob smýšlení a jednání, který  jako Boží děti musíme následovat.

Zapřít sám sebe a pomáhat druhým v církvi žít k Boží slávě - to je povolání každého Kristova učedníka, v tom musíme společně dorůstat do Krista, v tom jej musíme následovat.

  1. Kdo je Kristus Ježíš (6)

Podívejte se, kdo je tento Ježíš.

  • 6  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,

Před svým vtělením byl roven Bohu. Písmo to dosvědčuje na dalších místech, např.:

  • J 1:1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
  • Žd 1:1-3  Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3  On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem.

To je Pán Ježíš před tím, než se stal člověkem: věčný Bůh.

  • a přece na své rovnosti nelpěl,

Zde Písmo vyjadřuje o Kristu to stejné, jako v:

  • J 1:14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Věčný Bůh  vzal na sebe tělo, jako máme my lidé, aby spasil to, co zahynulo. (Mt 18:11)  Svým vtělením prokázal Syn podřízenost Božímu cíli: Boží Syn oslaví Otce ve spasení lidí. Proto ho chválíme, jásáme, děkujeme, žijeme v poslušnosti Božímu slovu, s radostnou nadějí a s odvážnou vytrvalostí! Vždyť to učinil pro nás! Ježíš nelpěl na své rovnosti Bohu. To odkrylo naplno lidským i nebeským stvořením Boží charakter. Pán Ježíš nepovažuje svůj prospěch, svou čest ani své postavení za to nejdůležitější. Přesně naplnil smysl veršů 3-4. Zapřel sám sebe, tedy nechtěl nic pro sebe - ani slávu v tuto chvíli, že kvůli nám přijal lidskou přirozenost. Ano, lidskou! Tu přirozenost, kterou měl Adam, první člověk stvořený Bohem. Ten chtěl dosáhnout slávy nezávisle na Bohu. Sám se chtěl stát tím, kdo bude rozhodovat, co je pro něj správné a co ne. A padl. Druhý Adam, Pán Ježíš, na své slávě, kterou měl před vtělením u Otce, nelpěl, ale byl poslušný Otci a skrze poslušnost ho nakonec Otec vyvýšil nade všechny a On tak slávy dosáhl! Protože Ježíš na své rovnosti, kdy byl způsobem bytí roven Bohu, nelpěl, dosáhl slávy a v té bude oslaven ještě také vším stvořením! První Adam usiloval o svou slávu a nedosáhl ji, ale padl. Druhý Adam na ní nelpěl a nakonec se jeho sláva rozmnoží! Bratři a sestry, to je Boží cesta pro nás. Vím, že rozumíme, že nemáme a jistě ani nechceme hledat svou vlastní slávu. A přece, když se necháme vést Ježíšovým vzorem, tedy nelpět sami na sobě, Bůh nám tu slávu přidá. Budeme mít v nebi podíl na Boží svatosti.

Co dále znamená: na své rovnosti nelpěl?

1) před vtělením na Pánu Ježíši nespočívala žádná vina. Ale vtělením vzal tento Beránek Boží na sebe hříchy světa (J 1:29). Dokonce Bůh

  • 2K 5:21  Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

2) Ten, jemuž vše patří, na své rovnosti s Bohem nelpěl a stal se chudým pro nás hříšníky. Pán Ježíš toho mnoho nevlastnil, když chodil po této zemi. Neustále si půjčoval - vypůjčené bylo místo, kde se narodil, loď ze které kázal, místo, kde přebýval i místnost, kde naposledy večeřel se svými učedníky. (W. Hendriksen) Nakonec ani hrob nebyl jeho vlastní. Pán Ježíš se stal největším dlužníkem - vzal na sebe naše hříchy a tak se vůči Bohu stal tím největším dlužníkem, jaký kdy na zemi žil. Tak chudý byl.

3) Vzdal se své nebeské slávy, kterou měl u Otce. Serafové si museli zakrývat oči při pohledu na Krista. On, objekt uctívání, se dobrovolně stal mužem, který

  • Iz 53:3  Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Jak mohl být tento Ježíš stále Bůh? Je jediný způsob. Toho všeho se vzdal ve své lidské přirozenosti, kterou kvůli nám na sebe vzal. Proto Ježíš nikdy nepřestal být Bůh. Kdyby totiž byl jen člověk, nemohl by nikdy dostatečně zaplatit cenu požadovanou spravedlností za hříchy mnohých! Jan Kalvín předložil ilustraci toho, jak Ježíš mohl mít zde na zemi stále božskou přirozenost, kterou měl od věčnosti, a zároveň přijmout i tu lidskou. Kdo na něj hleděl, viděl přeci 1 člověka, Ježíše. Je to jako když člověk zemře: zemře tělo, ale ne jeho duše. Bylo vidět 1 tělo, duše ne. Tělo zemřelo, ale lidská duše žije věčně.

  1. Nelpěl a ponížil se (7-8)

Pán Ježíš na své rovnosti Bohu ve způsobu bytí nelpěl,

  • 7  nýbrž sám sebe zmařil,

Zřekl se všeho, vyprázdnil sám sebe - to jsou pokusy jiných překladů Písma o vysvětlení tohoto oddílu. Písmo však samo dává vysvětlení, co to znamená "sám sebe zmařil". V češtině tu máme užitý minulý čas - něco, co se stal v minulosti. V řeckém originále to však vyjadřuje současnost a ještě ke všemu s vysvětlením: všeho se zřekl tak, že

  • vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. (v. 7)

ČSP uvádí: "podobný lidem," NBK pak "vzal na sebe lidskou podobu". Překlady se tu snaží vyjádřit, že v Kristově vtělení je něco společného s námi lidmi a něco je naopak rozdílného. To co má Pán Ježíš s námi společné, je lidské tělo a lidská přirozenost. Narodil se jako každé jiné dítě své mamince. Rostl, sílil na těle, učil se, potřeboval jíst a pít i odpočívat. Býval unavený, potřeboval spát. Někdy byl smutný a plakal, jindy se radoval (Lk 1:44). A přece v jednom byl a je tak rozdílný od nás. Když list Židům popisuje Krista v jeho roli velekněze, vysvětluje nám v čem je tak Pán Ježíš jiný:

  • Žd 4:15  Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

Nedopustil se hříchu. V tom je tolik jiný než my. Je jiný, protože nepřestal být Bohem, i když se stal člověkem. Jen na čas se zřekl, odložil to, co mu od věků náleží a místo toho se stal služebníkem. Ne, že by přestal být Bůh a místo toho se stal služebníkem. Ne. Znovu: tak by nemohl zaplatit náš dluh na kříži. Jen svatý Bůh může zaplatit to, co dluží hříšníci Boží spravedlnosti. Kdyby byl nějaký člověk bez hříchu, nemusel by platiti sám za sebe a mohl by dát dokonce svůj život za život někoho jiného. Ale za tisíce hříšných lidí? Za miliony? Snad i za miliardy? Jen nekonečně svatý Bůh má dostatek  na zaplacení takového dluhu. A tak Ježíš zůstal Bohem a v tomto stavu se stal také člověkem - služebníkem. A proto jsme, milovaní, my dosáhli spasení! Jedině ten, který má obě přirozenosti - jak tu Boží, tak tu lidskou, Ježíš Kristus, Bůh v těle, má moc vypořádat se s důsledky hříchů nás všech: v lidském těle podroben smrti zemřel na kříži, aby jako dokonalý svatý byl vzkříšen třetího dne a v oslaveném těle kraloval na věky věků svému nádhernému království, v němž se Boží děti budou navždy neustále těšit z Boží milosti v radosti a díkuvzdáních! Co všechno bratři a sestry, pro nás Pán Ježíš odložil? Za co vše jsme mu stáli? Vidíte nyní o něco lépe hloubku Kristovy lásky? Rozumíte zase o něco více, co znamená mít smýšlení jako Kristus? Když přemýšlíme v tuto chvíli, co Pán Ježíš odložil za slávu, výsady, čest, úctu jen aby nás přivedl k Otci jako vykoupené syny a dcery, Boží děti, jak ve světle tohoto přenádherného zjevení Písma bychom my, prach země, kterému se dostalo takové výsady, takového nezaslouženého obdarovaní, takové milosti - jak bychom se my sami nemohli a neměli vzdát něčeho nesouměřitelně menšího, než čeho se vzdal Kristus, abychom sloužili Kristovu tělu - Jeho církvi? Bez očekávání uznání - vždyť Krista místo uznání lidé odsoudili, bez očekávání odměny - vždyť Kristu místo díků spílali, bez očekávání pochvaly, vždyť Jeho místo oslavy umučili. A přece své dílo dokonal a neutekl. Přece jej nevzdal pro odměny, které mu jménem nevěřícího světa nabízel ďábel. Ne Kristova láska k nám, jeho církvi, a poslušnost Otci - Bohu věčnému, jej dovedla až do konce.

Bratři a sestry, přemýšleli jsme nad tím, co znamená, že Kristus pro nás sám sebe zmařil, tedy zřekl se pro nás všeho. Stal se jedním z lidí, aby nás mohl vykoupit. A nyní ve verši 8. Písmo říká, že Pán Ježíš "se ponížil". Pro co se ponížil? Pro naše vykoupení podstoupil i smrt a to smrt na kříži. Kdo z nás by byl ochoten pro někoho v církvi položit život? Rozhlédněte se - položili byste za tyto lidi život? A položili bychom život za někoho, kdo není součástí tohoto sboru? Za hříšníky tam venku? Ježíš za nás položil život, ještě když jsme byli hříšní.

  • Ř 5:8  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Ne, Bůh po nás zjevně nežádá, abychom teď položili za někoho život. Ale chce, abychom lépe rozuměli Kristovu ponížení. Bůh se obětoval za hříšníky, za lidi, kteří žili ve vzpouře proti živému Bohu! Za ty, kteří mu svou nepoddajností, nevděčností a nevěrou vyjadřovali opovržení!

  • Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezemřel, ale měl život věčný! (J 3:16)

Kristovo ponížení však znamená ještě něco dalšího. Stal se podobný člověku, když se narodil v těle. Na jeho lidském těle byl také potrestán hřích lidí. Jeho tělo bylo dáno do hrobu. A stejné tělo bylo také vzkříšeno k oslavení. Byl v tomto těle vzat do slávy, korunován a posazen po pravici Boha Otce na trůnu slávy. A v těle také bude v nebi navždy. I my, po vzkříšení, budeme v nebi v proměněných oslavených tělech. Písmo říká, že Boha nikdy nikdo neviděl (J 1:18), protože Bůh je Duch. A přece jednoho dne uvidíme Boha - Ježíše v těle. To je veliké tajemství! Čím vším nás Bůh obdarovává! Musíme jej chválit znovu a znovu za jeho nesmírnou dobrotu! Svatý Bůh se pro nás ponížil, král na sebe vzal způsob služebníka a v lidském těle pro nás zemřel. Podstoupil smrt a to smrt na kříži (v. 8). Na kříži zemřeli i jíní lidé - ale zde dal svůj život Boží Syn! My všichni, kdo tu dnes jsme, si smrt zasloužíme. Ale On je Boží svatý Syn! A přece pro nás podstoupil smrt na kříži. Místo krále, stal se Ježíš naším služebníkem. Kdo z nás je král? Nikdo. A přece tak často jednáme s druhými. Svým jednáním dáváme najevo, že záleží na mém názoru, na mém postoji, na mém prospěchu, na mně. Tak Pán Ježíš nejednal. On se stal služebníkem. Ne otrokem, i když takto některé české překlady překládají. On nebyl otrokem lidí. Někdy neudělal, co po něm lidé chtěli -  Pilát položil otázku a žádal po Ježíši odpověď. On místo odpovědi mlčel. To otroci musí poslechnout. Ani své bratry neposlechl, když mu řekli, aby se dal poznat světu (J 7:4) To otroci nemohou - neposlechnout. Otrok patří svému Pánu. Ježíš se stal lidem ne otrokem, ale služebníkem, protože nepatří lidem, ale Bohu. Nikdo z nás není král jako Ježíš. A přece je nám tak zatěžko být služebníkem druhých. Ale Ježíš nás povzbuzuje: staň se služebníkem - ve své rodině, nejbližším, svým milým; staň se služebníkem v církvi, svým spolu vykoupeným bratřím a sestrám, staň se služebníkem celým svým životem. Tak porosteš do podoby Pána Ježíše Krista - který nelpěl na tom, kým je, sám Bůh, a stal se služebníkem až k smrti. To, co vypadalo kdysi až do narození Ježíše, jako něco nemožného, co nikomu ani na mysl nepřišlo - ani mezi lidmi, ani mezi duchovními bytostmi - to z lásky učinil Bůh sám. Stal se služebníkem. Být služebníkem druhým je možná něco, co si nyní nedovedeš ani představit. Ale pojď v důvěře Pánu a On tě Duchem svatým povede, abys jeho povolání naplnil. Připravil pro tebe dary, připravil pro tebe místo, kde sloužit, dal ti spolu křesťany v tomto sboru, abys mohl sloužit. Všechno je připravené. Jenom veďte život hodný evangelia. Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši! Jedině tak můžeme růst v jednotě v tomto sboru.

  1. Důsledky lásky a poslušnosti (9-11)

Protože takto Ježíš smýšlel,

  • 9  Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10  aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - 11  a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
  1. Vyvýšený Kristus (9)

Otec Ježíše vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno. Nad nejvyšší místa, nadmíru jej vyvýšil - tak uvádějí další překlady tohoto verše. Kam jdou křesťané po smrti? Do nebe, ano. Ale Ježíše Bůh vyvýšil nade vše, nad všechna nebesa, tedy nebesa nebes (Ef 4:10), až před Boží tvář (Žd 4:14). On usedl po pravici Boží  (Mk 16:19). Pán Ježíš po vzkříšení byl Otcem oslaven. Prošel nebesy

  • Ef 1:21  vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.

Otec

  •  22  `Všechno podrobil pod jeho nohy´ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, 23  která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Pro Kristovu lásku a poslušnost jej Otec vyvýšil a dal mu jméno nad každé jméno: Král králů a Pán pánů (Zj 19:16), Beránek, ten, který zvítězil.

  1. Každý se před ním skloní (10-11)

To jméno je tak vyvýšené a tak mocné, že se před ním skloní každé koleno –

na nebi, na zemi i pod zemí: úplně všichni – lidé, kteří mu uvěřili, lidé, kteří ho odmítli, lidé, kteří o něm neslyšeli, duchovní bytosti, které se radovali při jeho vtělení i duchovní bytosti, které jej chtěly vidět, jak padl stejně jako ony. A bez rozdílu všichni svými ústy vyznají: Ježíš Kristus je Pán. Kdo se chtěl sklonit a čekal věrně na ten den, vyzná jej v radosti. Kdo se nechtěl před Kristem sklonit tady na zemi za svého života, ten to učiní v hrůze. Ale jiná možnost neexistuje. Každý se skloní. Není jiná možnost, žádná alternativa. Pod váhou jeho slávy se skloní každý a vyzná: Ježíš Kristus je Pán! Kéž i my zvoláme v radosti Ježíš Kristus je Pán! Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši! Pak budete mít podíl na jeho svatosti: Jeho zjevená sláva bude vaše největší radost! Svou láskou a poslušností pro nás vydobil, co nádherně vystihuje Boží slovo v listu Efezským:

  • Ef 2:1-8  I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, 2  v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. 3  I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. 4  Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5  probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! 6  Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, 7  aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. 8  Milostí tedy jste spaseni skrze víru.

 

 

 

 

 

 

Osnova kázání