Tvář celého stvoření dychtivě vyhlíží návrat Pána Ježíše! Ř 8, 18-23

 

Tvář celého stvoření dychtivě vyhlíží návrat Pána Ježíše! Ř 8, 18-23

Motto: Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. Ž 130, 6;

Úvod

Pokoj vám a milost! Společně procházíme list apoštola Pavla do Říma. Jsme v osmé kapitole. Apoštol Pavel v tomto listu ukazuje církvi na úžasnou jednotu, kterou má na základě skutečnosti, že evangelium Boží je jenom jedno! Když Pavel kárá Galatské, za co je kárá?

  • Galatským 1:3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, 4 který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. 5 Jemu buď sláva na věky věků. Amen. 6 Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. 7 Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.

A skutečně my víme, že není žádné jiné Boží evangelium. Je mnoho evangelií, protože evangelium znamená dobrá zpráva. A tak jsme jistě ve svém životě z Boží milosti mohli slyšet mnoho dobrých zpráv. Ale Boží evangelium je jen jedno!

Je naprosto výlučné a jedinečné. Ve své formě i svém obsahu. Obsah mluví o velikém a nadpřirozeném vysvobození těch, kteří jsou otroky čeho? Hříchu! A není žádná jiná cesta z tohoto otroctví, než vysvobození zjevené v Písmu! To vysvobození tkví ve vtělení Božího Syna. A tento Boží Syn, který je bez hříchu, byl pro nás učiněn hříchem 2 K 5, 21; a nesl plný hněv Boha Otce! Mocí Ducha Božího vstal třetího dne z mrtvých. To je naprosto výlučné, protože jedinečné a neopakovatelné!

Ve své formě bylo evangelium pevně a jedinečně stanoveno vetknutím do knihy, které se všeobecně říká Kniha knih! Jde o Bibli, o Písma svatá Starého i Nového Zákona. To je to místo, kde najdete zaznamenané spasitelné zjevení Boží, plně dostačující, protože Písma od prvního slova až po posledního mluví o Pánu Ježíši Kristu! Poslouchejte, co o tom On sám říká, když kárá farizeje a zákoníky za to, že míjí cíl ve své cestě!

  • Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Tato Kniha knih má naprosto jedinečného autora. Boha samotného. Protože unášeni Duchem svatým a plně inspirování ji psali Bohem určení lidé. Dokonce samo Písmo mluví o naprostém a plném vdechnutí obsahu Duchem svatým! 2 Tm 3, 16

Je proto naprosto žádoucí mít tuto knihu. Být s vytrvalou modlitbou na jejích stránkách a sytit se tím, co nám říká. Pátrat po skrytých pokladech nespočitatelného bohatství moudrosti, povzbuzení, posily i napomenutí a soudu. Protože nás plně a dostatečně vyučuje, usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk plně a dokonale připraven i vybaven ke každému dobrému dílu. 2 Tm 3, 16-17

Mnozí vás budou obviňovat z písmáctví, zákonictví a z toho, že setrváváte v mrtvé liteře. Ale neposlouchejte je! Citují totiž oddíl, který sami nechápou. Ten svými slovy mrtvá litera ukazuje ke kamenným deskám z hory Sinaj Ex 24, 12, a ne k Písmu, které je cele vdechnuté Božím svatým Duchem. Což může být dech Živého Boha něčím mrtvým, umrtvujícím? Nestal se snad Adam duší živou právě tím, že Bůh vdechl do jeho hliněného chřípí svým dechem život? Neříká samo Písmo o sobě, že je slovem Božím, živým a ostřejším, než jakýkoli dvousečný meč?

Proto vás i dnes rád pozvu do této Knihy knih, která je jedna a jediná! Budeme v ní hledat hlubší poznání Pána Ježíše, Boha Otce i jejich vůli pro nás. Náš dnešní text je:

Římanům 8:18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. 19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. 20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, 21 že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. 22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. 23 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.

Odkazy: Ga 1, 3-7; 2 K 5, 21; J 5, 39; 2 Tm 3, 16-17; Ex 24, 12;

O budoucí slávě! Verše 18-19;

A. Soudím totiž…

Apoštol Pavel nás v předchozím kázání uvedl do poznání, že jsme dědicové Boží, spoludědicové Kristovi. Dědictví, které je nám připraveno je tak mocné, slavné, požehnané. Jedním slovem svaté, že náš jazyk nemá dostačující prostředky k tomu, aby je dokázal dokonale uchopit, pochopit a popsat.

Byli jsme vykoupeni, očištěni krví Pána Ježíše Krista. Díky tomu nám byli odpuštěny všechny hříchy a Bůh na nás hledí v Kristu jako na svaté. Ale to je jen počátek té nádherné cesty. Směřujeme totiž k plnosti podílu na Boží slávě. Na slávě jednorozeného, vtěleného Božího Syna. Tuto slávu měl Boží Syn u Otce před věky, před počátkem světa i času! Když se Pán Ježíš modlí k Otci v sedmnácté kapitole Janova evangelia, co říká?

  • Jan 17:4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. 5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.

Vidíte? Náš Pán ji měl před věky. Byla a je to sláva totožná, ta samá, ta jedna a tatáž, jakou měl a má i Bůh Otec. Vidíme tu opět absolutní jednotu Otce a Krista i jejich rovnost v Božské podstatě. Jen na chvíli byl Boží Syn trochu ponížen a postaven níže, než jsou andělé. Ale tato sláva Mu byla plně navrácena v Jeho zmrtvýchvstání. A byla korunována utrpením a smrtí kříže! Byla korunována poslušností člověka Ježíše Krista. Mesiáše, který svým tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl potvrzen svým vzkříšením jako Boží Syn, Král králů a Pán pánů! Ř 1, 3;

A my milovaní? My již tady a teď máme podíl na této slávě, na tomto dědictví. Ne ještě plně, ale jistojistě jednoho dne této plnosti dojdeme. To je to, o čem mluvil Pavel v našem předchozím kázání z Římanům. Mluvil v něm ale také o tom, že na cestě k tomuto dědictví nás nejspíše něco čeká a mluví o tom i v našem dnešním oddílu.

  • Římanům 8:18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

Pavel mluví o utrpení. Mluvil o něm přímo už v sedmnáctém verši, ale bylo patrné v textu již mnohem dříve. A kdybychom měli jít do důsledků, skončili bychom již v první kapitole, kde stojí tato slova.

  • Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´ 18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Je zde evangelium, které je Boží mocí k čemu? Ke spasení. Zjevuje se v něm co? Boží spravedlnost přijímaná vírou. A je zde Boží hněv proti čemu? Proti bezbožnosti každého přirozeného člověka.

Aha, tak je zde zlá situace, svět pod vládou zla. Boží hněv proti tomuto zlu.  Záchrana skrze evangelium, které když vírou přijmeme přinese nám spásu i podíl na Boží spravedlnosti! To je válka milovaní! Válka o duše, která má plno obětí. Válka přinášející všemožnou tíseň, soužení, bolest, utrpení i smrt! A tímto zlým světem kráčíme ve šlépějích našeho Pána Ježíše vstříc nádhernému dědictví.

  • Proto potřebujeme slyšet ta slova: „Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.“

Potřebujeme vědět a dobře chápat, že svět ve zlém leží. Že ve světě máme soužení, tíseň, bolest, zármutek. Abychom byli dobře připraveni a bdělí. Ale to, co nás čeká, co už nám nyní patří a co nám nikdo nevezme, je mnohem, mnohem více!

  • 1 Korintským 2:9 Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. ´

To je první princip, který nás Pavel učil již minule a učí nás ho i dnes. A nebojte se Pavlova vyjádření soudím totiž. Jde jen o Pavlem použitý slovní obrat. Nezapomeňme na to, že Písmo je plně vdechnuté Duchem Božím!

B. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží

Víme tedy, že cesta domů ke Kristu nebude lehká. Proto také mluvíme o kříži, který po způsobu našeho Pána neseme. Dokonce si dobře z Písma jsme vědomi toho, že se nejedná pouze o nějakou možnost, nějakého občasného soužení, utrpení, nebo jiné tísně, ale o trvalý charakteristický rys cesty Ježíšova učedníka. Známe slova Pána Ježíše, která činí nezbytností kříž v našich životech.

  • Matouš 16:24 Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.

Na jiném místě Pán Ježíš ještě zpřísňuje svá slova, zužuje tu cestu.

  • Matouš 10:38 Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.

Dokonce říká, že kdo by jen otočil hlavu zpět, když již předtím položil ruku na pluh, není způsobilý pro Boží království. Lk 9, 62; Proč je slovo Boží tak ostré, a tak přesně a přísně vymezující tu úzkou cestu a těsnou bránu, která vede ke spasení a k tomu nádhernému, slavnému dědictví? Je to jen rozmar Boží, nějaký plezír našeho Pán Ježíše? Ne. Jde o dokonalou lásku a péči našeho Boha. Bůh mnohem, mnohem lépe a plně chápe, co to znamená, že ve světě máme soužení, utrpení, tíseň, zármutek a strach.

Bůh také plně zná nás samotné a naše srdce, nejúskočnější ze všeho. Ví, jak nás svádí, jak jsme schopni obelhávat Jeho i sami sebe a rozšiřovat úzkou cestu i bránu. Tím, že přesně a přísně vymezuje naši cestu, tím nás chrání, abychom dorazili do cíle. Jde o Jeho svatou milost, ve které se snoubí Boží svrchovanost s naší plnou zodpovědností. Protože svět, ve kterém žijeme je skutečně naplno, do hloubky, ve všech oblastech a rovinách zasažen zhoubou hříchu a pádu. Je zkažený skrz naskrz. Poslouchejte, co o tom Pavel říká:

  • Římanům 8:19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

Kdyby svět ležel v dobrém. Kdyby nebylo prokletí způsobené pádem a hříchem. Jakou slávu by potom celé tvorstvo tak dychtivě vyhlíželo? Kdyby svět byl dobrý a nepokažený? Byl někdy takový? Ano byl! Napříč první kapitolou Genesis se několikrát opakuje: „Bůh viděl, že je to dobré!“ Když stvořil světlo, verš čtvrtý. Když oddělil vodu a souš, verš 10. Když stvořil veškerou zeleň, verš dvanáctý. Když stvořil nebeská tělesa na nebi a oddělil den od noci, verš osmnáctý. Když stvořil veškeré živočichy, malé i obrovské netvory ve vodě i ve vzduchu, verš dvacátý první. Když stvořil veškeré živočichy na zemi, verš dvacátý pátý. Vždy Bůh potvrdil, že je to dobré. Nakonec pak, kdy stvořil člověka k obrazu svému, jako muže a ženu je stvořil, Bůh potvrdil, že všechno, co učinil, je velmi dobré.

Když Bůh potvrzuje, že je něco dobré, dokonce velmi dobré. Jde o něco, co má plnost. Co je dokonale učiněné a stvořené. Nic tomu neschází, a proto takové stvoření žije dokonalý a plný život ke slávě Boží, v ničem nestrádá. Ale pád toto vše změnil. A jeho důsledky jsou tak strašlivé, že celé tvorstvo velmi dychtivě, dokonce mnohem více než dychtivě, jako věčně žíznivý na věčné poušti, očekává Kristův druhý příchod, který změní poušť v zahradu plnou života! Nedočkavě, s hlavou zdviženou a obrácenou směrem, odkud má Pán přijít, k nebesům! Tvorstvo bylo odtrženo od svého Tvůrce. Od zdroje života! Těžce na něho dolehly důsledky hříchu, těžce na něm spočívá prokletí tohoto světa. Všechna ta bolest, strach, boj o život, nemoc i smrt. Celé stvoření cítí tuto svou porušenost a neúplnost. Instinktivně ví, o čem mluví král Šalamoun v knize Kazatel:

  • Kazatel 2:17 Pojal jsem nenávist k životu, zošklivilo se mi, co se pod sluncem děje. To vše je pomíjivost a honba za větrem.

Pavel říká: Uvědomte si dobře v jakém světě to žijete. Buďte připraveni na soužení a utrpení! Ale zároveň svůj vnitřní zrak obraťte ke Kristu, tak jako celé stvoření Ho vyhlíží a očekává, i vy Ho vyhlížejte a očekávejte ve svatosti a tichosti zbožného života! A když je vám nejhůř upřete svůj zrak k Jeho kříži a k Jeho druhému příchodu a pomyslete na slávu, kterou vám připravil! To vám bude posilou Žd 12, 1-2; Fp 3, 1;

Odkazy: J 17, 4-5; Ř 1, 3; 1, 16-18; 8, 18-19; 1 K 2, 9; Mt 16, 24; 10, 38; Lk 9, 62; Gn 1; Kz 2, 17; Žd 12, 1-2; Fp 3, 1;

Veškeré tvorstvo společně sténá a pracuje k porodu! Verše 20-22;

A. Vydání tvorstva marnosti.

Nejen tedy pouze člověk, ale i celé tvorstvo propadlo prokletí a zhoubě. Pavel o tom mluví ve verších 20.

Římanům 8:20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal.

Pavel mluví o tom, že nebylo vydáno marnosti vlastní vinou. Kdo tedy je ten, kdo vydal celé tvorstvo zániku? Existují tři hlavní výklady.

  1. Bůh vydal tvorstvo marnosti.
  2. Adam vydal tvorstvo marnosti.
  3. Satan vydal tvorstvo marnosti.

 A zde musím konstatovat, že EP je v tomto místě velmi zavádějící. Mluví totiž o vině. Čímž nám z celé záležitosti vyloučil Boha, protože Bůh je svatý a žádnou vinu mu tedy nemůžeme přičítat. Řecký text říká, že tvorstvo je poddáno (hypetagé). A potom používá spojení Dia ton hypotaxanta. Což doslova znamená kterýž je poddal, nebo podrobil, podřídil. Tvorstvo tedy bylo poddáno zhoubě ne ze své vůle, ale vůlí někoho. Ne vinou. Většina vykladačů se shodne na tom, že to byl Bůh, kdo vydal tvorstvo marnosti. A já s tím souhlasím. Protože je to Bůh, kdo vyřkl kletbu v Gn.

  • Genesis 3:17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě, nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.

Byla to Boží předurčená vůle. Důvodem, který k tomu Boha vedl byl Bohem předurčený Adamův hřích. Proto Bůh říká: „kvůli tobě je prokleta, pro tebe Adame je prokleta země. Tvůj čin je ta příčina.“ A potvrzuje nám to samotný list Římanům.

  • Římanům 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

Ale je to Bůh, kdo svrchovaně jedná! A tak zde opět vidíme Boží mocnou svrchovanost a lidskou zodpovědnost. Nebylo v moci samotného Adama, aby vydal tvorstvo marnosti sám pouze ze své vůle. Adamova autorita, moudrost a moc nesahala ani k pochopení a poznání všech důsledků toho co se stalo, když vzal ovoce a jedl. Nebylo v jeho moci uvrhnout stvoření do marnosti. Ale Bůh, který tvoří pouhým svým slovem, vyřkl kletbu nad stvořením. A to bylo uvrženo do marnosti a zhouby.

Je to Bůh, kdo určuje vše, co se stane! On všechno, co chce koná! Ž 115, 3; On je ten, kdo tvoří světlo i tmu, dokonce on učinil i každého svévolníka pro zlý den! Iz 45, 7; Př 16, 4

Bůh tedy vydal tvorstvo i člověka marnosti! Ale jak mohl dobrý Bůh vydat tvorstvo i člověka vládě zla? Namítnete.  Vždyť On je svatý! Milovaní Boží záměr, cesty i myšlenky tkví v každý čas nedostižně nad námi. On je svatý, proto i Jeho každé rozhodnutí je svaté a dobré. Všichni se shodneme na tom, že Bůh je láska. A právě v tomto poznání je skryta odpověď na naši otázku. Nikdy by stvoření nepoznalo Boží lásku v plnosti, kdyby nebylo pádu! Nepoznali bychom tu část lásky, která nenávidí zlo, bojuje proti němu, potírá ho a trestá ho.

To vše se odehrává pro Boží, Kristovu slávu. A neúplné poznání Boží lásky a dobroty vede k neúplnému poznání Boží slávy! Vždyť Bůh nebude oslaven pouze na těch, které zachránil. Ano On ukáže svou slávu na těch, které omilostnil a přivedl ke slávě! On se ale také rozhodl, že ukáže svůj hněv a svou moc na těch, kteří jsou určeni k záhubě. Vždyť kdo jsi člověče, aby ses protivil Bohu a zpochybňoval Jeho dobrotu, protože do svého plánu zahrnul pád a zlo! Ř 9, 20-23; Naopak, právě svým zjeveným hněvem a soudem nad zlem Bůh prokazuje, že Jeho láska je dokonalá! Pán Ježíš musel mřít na kříži, nést vinu. Nestačilo, aby nám Bůh pouze odpustit hříchy. Protože pravá Boží láska se prokazuje i trestáním zlého.

Vždyť i pozemští otcové své syny přísně vychovávají a trestají jejich zlé skutky, pokud je opravdu milují. Co potom teprve Bůh, který je svatý!

A. Trvá však naděje pro celé tvorstvo.

Věříme, že vše se děje k Boží slávě. Věříme a víme, že Bůh je dobrý! Každé Jeho rozhodnutí i záměr. Každé slovo i čin. Když tvoří světlo. I když tvoří tmu. Když působí pokoj. I když tvoří zlo a svévolníka pro zlý den. Písmo mluví o tom, že Bůh bude a je oslaven právě ve druhé osobě Boží trojice, v Pánu Ježíši Kristu. Skrze Něho a pro Něho je vše učiněno Ko 1, 16. Poslouchejte, jak o tom mluví list i Efezským:

  • Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, 8 kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, 9 když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, 10 že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Bůh je oslaven v Kristu, skrze Krista a pro Krista. Pán Ježíš je plným vyjádřením Boží slávy. Je plný obraz Boha. Je Bůh! A od počátku Božím plánem bylo, že vše na nebi i na zemi bude oslaveno v Kristu. Vše bude přivedeno k jednotě právě osobou a v osobě Pána Ježíše.

A tak celý Boží plán je plným vyjádřením dokonalé Boží vůle. Ta vůle je velmi dobrá, je plností dobra. Ta vůle je plností lásky. I když v té vůli je zahrnuto zlo. Kdybychom hypoteticky a spekulativně připustili nějaké opakování stvoření. Že by Bůh vše konal znovu. Musíme trvat na tom, že by se vše opakovalo naprosto přesně stejně. Jak v jednotlivých událostech. Tak i ve stejném časové ose. Bůh koná vždy dokonale. Je stále tentýž, nemění se. A proto i Jeho záměry a konání. Vše, co se děje je dobré a k dobrému, k nejlepšímu to spěje. Poslouchejte Pavla. Pokračuje od druhé části dvacátého verše.

  • Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. 22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. Ř 8, 20-21

Bůh je dobrý. Celé Jeho dílo stvořitelské i spasitelné, zachraňující je vyjádřením této dobré podstaty Boha. Jeho lásky. Protože Bůh je láska, proto je i Stvořitelem. Nemůže být a není lepší vyjádření lásky trojjediného Boha než právě stvoření a spasení tak, jak je známe. To vše skrze Ježíše Krista a pro Ježíše Krista. Stvoření oslavující vším, co se v něm děje Krista. Stvoření spějící k jednotě a podílu na slávě Božích synů, na slávě Ježíše Krista.

Celé stvoření vnímá svůj pád. Cítí, i když nejspíše jen instinktivně svou porušenost. Pádem a porušeností trpí podobně jako člověk. Padlá, hříchu zaprodaná koruna stvoření. Bolest, nemoc, boj a ustavičná vláda smrti nad celým stvořením. Pavel to vyjadřuje slovy, že i celé tvorstvo od pádu až k dnešnímu dni společně sténá a pracuje k porodu. Porod přináší nový život. A tak i tvorstvo má svou naději pevně spjatou s návratem Pána Ježíše Krista.

V tento den bude zjevena plně Jeho sláva i sláva všech Božích dětí. Na této slávě bude mít podíl nějakým způsobem i celé tvorstvo. Pavel mluví o jeho vysvobození a uvedení do slávy Božích dětí. Také v efezským jsme četli, že vše na nebi i na zemi bude uvedeno v jednotu v Kristu. Proto i celé stvoření živé i neživé přírody svou tvář s veškerou touhou a nadějí obrací k nebi, obrací k Božímu trůnu, kde po pravici Boha Otce sedí Bůh Syn. Poslouchejte, co napsal autor žalmu 121.

  • Žalmy 121:1 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? 2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

Ano pomoc přichází z nebes. Od Hospodina. Nestačí svůj zrak pozdvihnout k těm nejvyšším horám světa. Musíme pozvednout svůj zrak i naději svých srdcí mnohem výš. K Božímu trůnu v nebesích. Je trůnem nekončící milosti. Již nyní nás Bůh v Kristu chrání na všech našich cestách.  A nedopustí. Aby uklouzla naše noha. Aby poklesla naše kolena. A když uklouzneme a poklesneme vlastní vinou, potom nás opět zdvihne, uchopí za ruku svou mocnou pravicí a vede nás dál. Až nás přivede domů k sobě! Pavel si je naprosto jistý, že Bůh dovede své dílo v nás do konce. Fp 1, 6; Když doufá celé tvorstvo, jak bychom my mohli zůstat v beznaději!

Odkazy: Ř 8, 20; 9, 20-23; 5, 12; Gn 3, 17; ž 115, 3; iZ 45, 7; p5 16, 4; Ko 1, 16; Ef 1, 7-10; Ž 121, 1-2; Fp 1, 6;   

I my sténáme a vykoupení těla očekáváme! Verš 23;

A. Máme Ducha

A touto naší nadějí, o mnoho slavnější, než je naděje celého tvorstva se zabývá náš poslední verš. Pavel napsal.

  • Římanům 8:23 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.

Proč jsem řekl, že naše naděje je mnohem slavnější? No, protože o nikom jiném Písmo nesvědčí, že bude podobný Božímu Synu Ježíši Kristu. Jen o znovuzrozeném křesťanu.  1 J 3, 2; Dokonce Písmo říká, že už tady v tomto světě jsme jako On!

  • 1 Janův 4:17 V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.

A Písmo musí platit! Jestliže tedy jsme jako On již v tomto světě. Jakým nejlepším způsobem dáme světu najevo, že ho očekáváme? Tvorstvo Ho dychtivě očekává, ale nemůže změnit svůj úděl v tomto světě. Ani my ho nezměníme svou mocí. Ale byl změněn naším znovuzrozením! Co Pavel říká hned na počátku třiadvacátého verše? Ano sténáme jako celé tvorstvo. A ještě více sténáme. Protože Písmo říká: „Čím více moudrosti, tím více hoře, čím více poznání, tím více bolesti.“ Kaz 1, 18;

A určitě se nikdo nechce přít o tom, že máme více moudrosti a poznání než ostatní stvoření, které vnímá pád a porušenost pouze instinktivně. I když mnohdy žasneme nad jejich vnímáním. Platí, že pouze člověk je stvořen k Božímu obrazu. Proto sténáme mnohem více. Ale Pavel pokračuje. My máme Ducha svatého! Závdavek a příslib nehynoucího dědictví o kterém jsme mluvili v posledním kázání z Římanům. Nejen závdavek, nejen příslib, ale také pečeť! A to je důležité, protože pečeť znamená jistotu. Co tedy prožíváme v tomto světě? Písmo nám dává odpověď.

  • 2 Korintským 4:16 i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

Navenek hyneme. Vnitřně se obnovujeme právě mocí a silou Ducha svatého, když sytíme nové stvoření v nás chlebem života. Božím slovem, Písmem. Když se modlíme, když sloužíme Pánu Ježíši a druhým kvůli Pánu Ježíši.

Když hyneme jen navenek, co to znamená? Vždyť bolest, zármutek, tíseň, strach, to vše se odehrává uvnitř mě! Ať vás to nemate milovaní.   Navenek hyne vše, co patří k tělu a je tělesné. To hyne a jednoho dne to úplně zemře spolu s padlým tělem, které nyní máme.  Vše, co patří ke starému já. Vnitřně se obnovuje vše, co patří k novému stvoření zrozenému z Ducha Božího. To první je z prachu země. To druhé je z Ducha Božího, z nebe. To první jednoho dne odložíme beze zbytku. Smrtí těla, nebo při druhém příchodu tím, že přes pomíjivé oblékneme nepomíjivé. To druhé vejde do plné slávy Krista. V den Jeho druhého příchodu, kdy bude přemožena smrt, jako poslední nepřítel: 1 K 15 kap.

Vzpomínáte na začátek osmé kapitoly, verše 8-9? Ti, kdo žijí jen v těle, jen z vůle těla směřují ke smrti. Ti, kdo se nechají vést Duchem Božím, kterého mají jako závdavek a příslib, směřují k životu věčnému. A to je přesně ono. Hynou sice navenek, protože jejich padlá těla podléhají smrti, ale vnitřně spějí, rostou, žijí k věčné slávě Božích dětí!

Dokonce můžeme mluvit o přímé souvislosti mezi naším sténáním a hynutím navenek a vnitřní obnovou a růstem. Když v soužení jednáme dobře, vede to ke slávě. 1 Pt 2, 19-20; A utrpení, které je součástí soužení světa činí člověka ryzím ve víře. Takže roste vnitřní, nový člověk.

  • Izajáš 48:10 Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavící peci utrpení.

A v Římanům čteme slova plná naděje, které nám dávají sílu přijímat trpělivě soužení, tíseň i utrpení tohoto světa. Dokonce můžeme i za tyto zlé věci děkovat. Protože v nich právě rosteme jako nová stvoření.

  • Římanům 5:1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, 2 neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. 3 A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, 4 z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. 5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

BSpějeme k vykoupení těla

Poslední bod našeho kázání říká, že v tomto soužení a sténání očekáváme přijetí za Boží dcery a syny a vykoupení těla. Padlá budou odložena a těla slávy, podobná, jaké má oslavený Pán Ježíš oblékneme.

Takže je zde spojitost mezi hynutím navenek, vnitřní obnovou a růstem a mezi cestou do slávy Božích dětí a k vykoupení těla.

A již jsem to řekl. To je ta cesta, která je úzká a brána, která je těsná. Málokdo ji nalézá! Kdo by chtěl hynout, soužit se a trpět? Kdo by chtěl na svém těle nosit znamení Ježíšovi smrti? Nikdo!  Ale pokud člověk nechce a nebude nosit na svém těle znamení Ježíšovi smrti, ani Ježíšův život nemůže a nebude na něm zjeven! 2 K 4, 10;

Naštěstí Bůh nás v lásce předešel a předchází. A tak jsou zde lidé, kteří radostně nosí na sobě znamení Ježíšovy smrti. Radují se z toho, že ačkoli navenek hynou, vnitřně se obnovují a rostou věčným životem v Duchu svatém. Jsou to synové a dcery Boží, křesťané. Pamatujete na to, co o vás Pavel říká v devátém verši osmé kapitoly Římanům?

  • Římanům 8:9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže (PROTOŽE) ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

Znovu se zeptám. Když celé tvorstvo dychtivě vyhlíží své osvobození, své uvedení do svobody a slávy Božích dětí. Jak máme vyhlížet my? Jakým způsobem?

Bratře, sestro, jak vyhlížíš ty návrat Ježíše Krista? Jeho slavný druhý příchod? Jaké je tvé dychtění, jaké je tvé soužení? Platí o tobě, co Písmo říká v Žalmu 130, 6?

  • Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. Ž 130, 6;

Víte, jak moc vyhlíží strážní svítání, když drží stráž k ránu? Pracoval jsem u bezpečnostní agentury. Hlídali jsme i podnikatele, kterým vyhrožovali. A nad ránem je to nejhorší. Od druhé hodiny, do šesté ranní. Mnohdy jsem bojoval z poslední vůle, abych neusnul. A někdy jsem upadal do krátkého spánku. Káva nepomáhala. Dělal jsem dřepy a kliky. Znovu a znovu obcházel objekt, abych se probral, ale bylo to těžké. Když bylo těch nočních směn více za sebou, bylo to velmi vyčerpávající. A tak jsem se nemohl dočkat rána a střídání. Doslova čím více se blížilo, tím více jsem se nemohl dočkat. Zloději totiž dobře znají tuto potíž všech strážných a podnikají nájezdy často právě v této době. A když jste zodpovědní, prožíváte krušné chvíle.

 Strážní na hradbách tehdejších měst na tom byli mnohem hůře. Nešlo jen o majetek, ale o životy všech ve městě. Věděli, že usnout může znamenat zkázu všech. A co říká žalmista? Říká, že je to málo. To, co prožívali zodpovědní muži na stráži, střežící tisíce životů. To je málo! Mnohem, mnohem více máme vyhlížet Kristův návrat, své přijetí za syny a vykoupení těla!

Toužíš jako žíznivý na poušti? Ten, který schne v bezvodé zemi se smrtící žízní, která nekončí? Je tvá tvář obrácená výše než nejvyšší hory, tam k nebeskému trůnu? Milovaní, musím se přiznat, že mi mnoho, mnoho schází! A činit pokání.

Dáváme Pánu Ježíši pár přesně odměřených chvil ze svého života? Abych konečně když skončí mohl jít opět po svých věcech? Jak moc dychtím každého dne sytit se Božím slovem? Ztišit se ve svém pokojíku, srdci k modlitbě? Jak moc se z těchto věcí raduji? Nebo jsou pro mě spíše břemenem? Kolik času věnuji skutečné službě své ženě, svým dětem, církvi? Když se soužím, trápím se, trpím, jsem tichý a pokorný před Bohem, nebo reptám, stěžuji si, či dokonce se hněvám?

 Co převažuje? K čemu jsem neodolatelně tažen? A k čemu ty bratře, sestro? Jak bojuji s pokušením? Nenávidím svůj hřích? Znám dobře jeho zhoubnou moc? Nebo s ním koketuji a toleruji ho ve svém životě? Když si odpovíte upřímně na tyto otázky, zjistíte, jak moc očekáváte příchod svého Pána! Jak moc skutečně sténáte! Jak moc skutečně hynete tomuto světu a hříchu! Jak moc se skutečně vnitřně obnovujete! Možná zjistíte, že jste ještě příliš zakotvení zde v tomto těle a v tomto světě. Ale potom zde leží vážná otázka. Patřím skutečně Kristu? Nosím skutečně na sobě znaky Jeho smrti? Je na mě skutečně vidět Jeho život? Vždyť jsme-li Kristovi, tak Bůh už nám všechno dal! Ježíš již je mezi námi! Ježíš již je v tvém srdci bratře, sestro! Již je v našich srdcích!

  • 2 Korintským 13:5 Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli!

Amen!

Odkazy: 1 J3, 2; 4, 17; Kz 1, 18; 2 K 4, 16; 4, 10; 13, 5; 1 K 15; Ř 8, 8-9; 5, 1-5; 1 Pt 19, 20; Iz 48, 10; Ž 130, 6;  

 

 

Osnova kázání

Otázky ke studiu