Ukřižování Pána - J 19,17-42

Verze pro tiskVytvořit PDF

Byl ukřižován, zemřel a byl pohřben 

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 19. listopadu 2006

Dobré dopoledne. Pokoj a milost a milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista s vámi.

Tento týden jsem mluvil s jedním mladým mužem a byl to nesmírně zajímavý rozhovor. Mluvili jsme o Bibli. Tento mladý muž tvrdil, že ho to zajímá, že čte různé věci o Bibli a Bohu, ovšem když jsem se ho zeptal, jestli někdy přečetl Bibli, tak říkal, že ne. Že Bible prý je plná nesrozumitelných a nesouvislých věcí. Když jsem se ho ptal na nějaké, tak nedokázal říci žádnou. Povzbuzoval jsem ho, aby si přečetl alespoň Janovo evangelium, ale bylo vidět, že je tento mladý inteligentní muž spokojený s tím, když někdo myslí za něj, když si někdo udělá názor za něj, když mu někdo všechno nejprve „předžvejká“.

Jan napsal své evangelium proto,

  • Jan 20,31 abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.

A o Ježíši řekl, že Ježíš přišel proto,

  • Jan 10,10 abychom měli život a měli ho hojně.

Přesto jsou lidé, kteří tento život nechtějí a odmítají ho. A argumenty se vždycky nějaké najdou. Co na tom, že nedávají smysl nebo si protiřečí. Hlavně, že si to vyřeším. Mladý muž, s nímž jsem mluvil, mi tvrdil, že nemůžeme vědět, jestli to, co je napsáno v Bibli je pravda a také tvrdil, že Bibli nenapsali očití svědkové.

A tak když dnes budeme společně procházet příběhem o ukřižování Ježíše, podíváme se také na několik svědectví, která nám dokazují, že věci, o nichž čteme se doopravdy staly a staly se tak, jak jsou popsány, protože je zapsali očití svědkové.

Pojďme nyní společně otevřít Boží Slovo a přečteme z J 19,17-42.

Otevíráme příběh o ukřižování Ježíše. Je to centrální příběh křesťanství. Musíme mít naprostou jistotu, že tento příběh je pravdivý, protože jinak bude naše víra postavená na falešných základech a to jistě nikdo z nás nechce ani nepotřebuje. Podívejme se tedy do našeho textu.

17-18 Nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky nazývané Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed.

V roce 1968 poprvé v historii objevili vědci ostatky muže ukřižovaného v době Ježíše. Oběť byla přibita ke kříži v sedící poloze, nohy byly stočené do boku a obě chodidla byla pod patou bočně přibitá ke kůlu. Ruce byly natažené a v předloktí přibité k břevnu. Tento způsob popravy zajišťoval dokonalé umučení popravovaného.

Trest ukřižováním tak zahrnoval ponížení, bolest, mučení, veřejné vystavení a nakonec smrt. To všechno krok za krokem, neúprosně, beznadějně.

Někdy nejsme opatrní, když mluvíme o ukřižování. Chceme vidět nějakou reakci, pohnutí srdce tváří tvář tomu obrovskému utrpení na kříži. Popisujeme to, když visíte na kříži, máte přibité ruce a kolem hlavy vám poletují mouchy. Jako lidé objevujeme, co se muselo stát na kříži, ale Boží Slovo to příliš nerozebírá. Největší střízlivost Ducha při vedení pisatelů Nového zákona je právě v popisu ukřižování.

Jan se nijak nerozepisuje o tom, co dělo na kříži. Lidé v jeho době dobře znali ukřižování. Věděli, co to obnáší. Nikdo nepotřeboval dlouhé výklady. A navíc Ježíšova smrt má mnohem více duchovní než fyzický význam.

  • 2 Korintským 5,21 On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

Tady je to, co je nepochopitelné mnohem více než způsob ukřižování. Ježíš se stal hříchem místo nás.

Jan prostě konstatuje, že tam ho ukřižovali. Neútočí na emoce. Jde mu o fakta. Ježíš je v centru. Jan miloval Ježíše a napsal své evangelium proto, abychom viděli, že Ježíš je Boží Syn a uvěřili v Něj. Jan nepotřebuje, aby se nám ježily vlasy hrůzou nad strašlivým utrpením, které zakoušel Ježíš, ale chce abychom se dívali na „beránka, který snímá hříchy světa“.

19-22 Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění: JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky. Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: "Nepiš `Židovský král´, ale `Tento říkal: Jsem židovský král.´" "Co jsem napsal, to jsem napsal," odpověděl Pilát.

Máme tady svědectví Piláta, římského prokurátora. Svědectví, které nám ukazuje na to, že Ježíšův příběh je pravdivý.

Jedině Jan zaznamenává, že nápis byl proveden ve třech jazycích. Pilát to udělal, aby snad nenechal nikoho na pochybách, o co se tu jedná.

Pilát chtěl naštvat židy, protože věděl, že náboženští vedoucí neuznávají Ježíše jako krále. Ovšem tento nápis také ponižoval židy, protože ukazoval na římskou moc, na to jak římská moc může jednat s židovským králem.

Ale už jsme viděli, že tito náboženští lidé byli ochotni udělat cokoliv, jenom aby se zbavili Ježíše. Vzpomeňte si, jak volali - nemáme krále, jenom císaře. I nyní je pobuřuje především skutečnost, že Ježíš je nazván králem.

Nepiš židovský král, ale prohlašoval se za něj. Ale nyní si Pilát stojí na svém. Je to strašné, že když šlo o důležitou věc, jakou bylo ukřižování Ježíše, tak ačkoliv nemusel tak podlehl nátlaku židů, ale nyní, když jde o něco nepodstatného, tak stojí pevně a neohroženě.

Nepřipomíná vám to někoho? Mě to připomíná mě samotného! Jak často jsme ochotní bránit ty nejmenší morální pravdy a jsme pohoršeni cizím hříchem a na druhé straně - jak málo jsme ochotní nést tu velkou radostnou zprávu o tom, že jedině v Kristu a ne v morálním životě je záchrana před hříchem a smrtí. Jak málo nás trápí, že lidé nevěří v Krista!

23-24 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, řekli si spolu: "Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne." Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká: "Rozdělili si mé šaty, o mé roucho házeli los."

Ježíši nezůstalo vůbec nic.

  • 2 Korintským 8,9 Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista - kvůli vám zchudl, sám bohatý, abyste jeho chudobou zbohatli.

Všimněte si zajímavého protikladu.

Nechte si prst v Janově evangeliu a otočte na chvíli Bibli do Gn 3. Adam s Evou zhřešili. Země je prokletá a nyní bude vydávat trní. Adam dostal růže bez trní a potom přišlo prokletí za hřích - trní. Ježíš dostal trní bez růží. On na sebe bere toto prokletí hříchu.

Adam s Evou si vyrobili oblečení z fíkových listů. Hebrejština používá na tomto místě slovo kippur, což se jinde překládá jako usmířit nebo přikrýt. Oni si vyrobili své usmíření, falešné usmíření. Chtěli sami sebe ospravedlnit. Ale Bůh ukazuje na nedostatečnost tohoto řešení. Bůh sám jim dává přikrytí - dává jim kožený oděv. Je tady následek pádu a tím prokletí a přikrytí - usmíření.

  • J 19,2 - Ježíš bere na sebe prokletí. To je to co od nich bere. To co bere na sebe.

A zde (J 19,23) berou si od něj oděv. Berou si od Něj usmíření. On jim dává ze svého těla usmíření. Oni nevědí co dělají. Kněží nevědí, co se to děje. Ale Bůh Otec ví, Syn ví. Ježíš na sebe vzal jejich prokletí a dal jim to, co si oni sami nemohli vyrobit - smíření, přikrytí hříchů.

Tak se naplnilo Písmo - Jan nám tu říká, že Ježíš nebyl obětí okolností, ale že Bůh měl všechno pevně ve své ruce a Jeho Slovo se krok za krokem naplňovalo.

25-27 U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. Když Ježíš spatřil matku a učedníka, kterého miloval, jak tam stojí, řekl své matce: "Ženo, hle, tvůj syn." Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka." A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.

U Ježíšova kříže stály ženy, které Ježíše následovaly a které se o něj staraly. Spolu s nimi tu stál také milovaný učedník - Jan.

Byli zde i ostatní učedníci a Ježíšovi přátelé - Lukáš nám říká, že stáli opodál a sledovali, co se děje.

  • Lukáš 23,49 Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.

Ježíš je na konci svého pozemského života. On je na kříži a ve velkých bolestech. Ale všimněme si toho, co dělá. Nyní je tady chvíle, kdy by měl právo soustředit se jenom na sebe, myslet na své utrpení a bolest. Ale On se stará o druhé - svou matku svěřuje do péče Jana. Až do konce svého života se soustředí na péči o druhé lidi.

Ani na chvíli se nedá ovládnout sobectvím a soběstředností. Vždyť proto je na kříži, aby sňal hříchy z nás, kteří v Něj věříme. Není tam kvůli sobě, ale kvůli nám. Tak to vyznává jeden z těch, kteří byli ukřižováni spolu s ním.

  • Lukáš 23,39-43 Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: "Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!" Ten druhý ho však okřikl: "To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!" Potom řekl Ježíšovi: "Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji."

I na kříži vidíme Ježíšovu starost o lidské duše a vidíme záchranu člověka, který vyznal svou důvěru v Ježíše.

Právě kříž nám ukazuje, že se Ježíš o nás stará.

28-30 Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: "Žízním!" Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. Když Ježíš okusil ocet, řekl: "Je dokonáno!" Sklonil hlavu a odevzdal ducha. 

Ježíš nepřijal nabízené víno na začátku svého utrpení.

  • Marek 15,23 Dávali mu pít víno s myrhou, ale on odmítl.

Jenom Jan popisuje, že v Káně se nabízelo dobré víno. To nejlepší. Nyní popisuje to kyselé víno. Dobré víno bylo pro všechny hosty na svatbě. Kyselé víno - nebo ocet dostal Ježíš. Na začátku to bylo obecenství s mnoha svatebčany, nyní je to poslední obecenství - se smrtí. Ježíš polyká nápoj smrti. Potom skonal.

Nikdo nebere můj život. Já sám ho pokládám. (J 10) Bůh zde položil svůj život.

Na počátku to bylo vdechnutí Bohem, které způsobilo, že Adam ožil. A nyní je to vydechnutí posledního Adama, které nám přináší život.

Je dokonáno! Ježíšův poslední výkřik je výkřikem vítěze. Ježíš dokončil své dílo - naplnil vůli svého Otce. Dnes se díváme na dokončené dílo spasení, které je základem našeho pokoje, naší víry a naší spravedlnosti před Bohem.

Ježíš vzal na sebe naše hříchy a zemřel místo nás. Mzdou hříchu je smrt.

  • 2 Korintským 5,21 On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

Ježíš byl dokonalou obětí za naše hříchy. Vzal na sebe Boží hněv, který se obrací proti hříšníkům. Na něj byla vylita číše Božího hněvu. On zaplatil cenu, kterou jsme měli zaplatit my. A nejde zde ani tak o to fyzické utrpení - jde o duchovní utrpení. Ježíš - spravedlivý a svatý byl oddělen od svého Otce a nesl Jeho hněv.

  • Izajáš 53,3-5 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Na kříži se stal Ježíš Božím nepřítelem, abychom my mohli žít.

Ježíš položil svůj život dobrovolně, aby přinesl život nám.

  • Jan 10,17-18 Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

Ježíš dokonal své dílo. Přemýšlej chvíli nad tím, co to znamená. Ježíšovo dílo je dokončené, nelze k němu nic přidat. Nedá se nijak nahradit nebo udělat něco jiného. Ježíš kompletně zajistil naše spasení.

Podobně jako ten muž, který visel vedle Ježíše na kříži, tak

  • Římanům 10,13 "Kdokoli by vzýval jméno Pána, bude zachráněn."

Vyznej ústy Ježíše jako Pána a věř ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých a budeš spasen (Ř 10,9-10). Žádný skutek tě nezachrání. Křest, modlitby, chození do církve - NIC kromě Ježíšovy oběti na kříži nás nemůže přiblížit k Bohu a dát nám spasení.

Není žádná jiná cesta než ten, který řekl - Já jsem ta cesta.

31-34 Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda.

Vojáci potvrdili Ježíšovu smrt.

Když vojáci lámali odsouzeným nohy, prokazovali jim tak milost, protože odsouzený se nemohl vzepřít, aby se nadechl a v několika minutách zemřel udušením.

Ovšem Ježíšovy nohy nebyly zlámány. Když odsouzenec nejevil známky života, dělali vojáci jinou věc - probodli ho kopím.

Viděli jste někdy řezníka, jak zabíjí nějaké zvíře a probodává ho, aby vytekla všechna krev? Má tenký dlouhý nůž a bodne do krku, přesně tak, aby přeťal krční tepnu. Pokud ji nezasáhne, zvíře nevykrvácí. Taková věc vyžaduje cvik a praxi.

Kdybychom chtěli někomu probodnout bok tak, aby vytekla voda a krev, myslím, že by se nám to nepodařilo. Je snadné bodnout, ale je těžké správně bodnout. Vojáci, kteří stáli pod křížem, byli profesionálové. Byli ze speciální jednotky - z komanda smrti. Byli to profesionální kati. Způsob, jakým probodávali bok, byl standardní. Byla to rána kopím, jehož hrot měl zhruba 60 cm. Tato rána byla vedená z pravé strany, prošla skrze játra, plíce a hrot skončil v srdci odsouzeného.

Byli tu profesionálové - lidé, kteří viděli již mnohokrát umírat člověka na kříži. Lidé, kteří ve své profesi viděli již mnohokrát umírat člověka, kterého zabili. A tady dostáváme zvláštní svědectví z Božího Slova. Marek zapsal:

  • Marek 15,39 Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak vykřikl a dodýchal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Boží Syn!"

Velitel vojáků, který viděl smrt Ježíše, vyznal Ježíše jako Božího Syna.

35-37 Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili. Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: "Nezlámou mu jedinou kost." A jiné místo v Písmu říká: "Uvidí, koho probodli."

Jan byl svědkem této události a říká, že očitým svědkem. Jan nám odhaluje významné podrobnosti, ovšem jeho svědectví jde ještě o něco dále. Jan říká, že i když byl očitým svědkem, je tady svědectví, které je ještě mocnější než hluboká osobní zkušenost - to je svědectví Písma.

Počtvrté v této kapitole opakuje, že se naplnilo Písmo. Proto se to stalo, aby se naplnilo Písmo. Jan nás nechce nechat pochybách. Boží Slovo je pevné a nepohnutelné.

  • Matouš 24,35 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
  • Matouš 5,18 Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Ježíš je tady jako beránek Boží, který byl dokonalý a bez vady a bez poskvrny. Beránek, který byl proboden, zbaven krve a jemuž nesměla být zlámána ani jediná kost.

Ježíš je jako beránek, který měl být sněden večer a do rána z něj nemělo zůstat nic. Proto nesměl zůstat na kříži.

38-42 Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu z židovských představených) pak požádal Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo z kříže. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. Přišel i Nikodém (který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber. Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi. Poblíž místa jeho ukřižování byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu, neboť byl blízko.

Josef s Nikodémem přicházejí pro Ježíšovo tělo. Kdo byl tento Josef?

  • Lukáš 23,50-52 Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef, nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a sám také očekával Boží království. Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo.

Josef byl členem židovské rady. A Josef byl odvážný. Musel sebrat odvahu, když šel za Pilátem.

  • Marek 15,43-45 Josef z Arimatie, ctihodný člen Rady, který sám také očekával Boží království, se osmělil, přišel za Pilátem a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal setníka a ptal se ho, zda už zemřel. Když se o tom od setníka přesvědčil, daroval tělo Josefovi.

Josef sebral svou odvahu, osmělil se a přiznal se k Ježíši. Podobně druhý člověk, s nímž se tu setkáváme - Nikodém.

Nikodéma jsme viděli ve 3. kapitole, kdy přichází v noci za Ježíšem. Nikodém byl také člen židovské rady. Ale jak Josef, tak Nikodém byli tajnými učedníky Ježíše.

  • Jan 7,50-52 Jeden z nich, Nikodém (který k němu předtím přišel v noci), jim ale řekl: "Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by ho nejdříve vyslyšel a zjistil, co dělá?" Odpověděli mu: "Snad nejsi také z Galileje? Zkoumej to a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!"

Oni byli oba členové rady, která odsoudila Ježíše. Oba byli tajnými učedníky - a Jan nám tu uvádí i důvod jejich utajení. Báli se židů.

  • Jan 12,42-43 Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.

Věřím, že toto přiznání se k Ježíši znamenalo zlom v jejich životě i v jejich duchovním životě. Nyní, kdy pro ně Ježíš nic nemůže udělat, a je to nebezpečné přicházejí. Musí přijít krize, aby se učedníci postavili a byli vidět.

Ježíš zemřel a byl pohřben.

První Adam byl vytvořen ze země, druhý Adam byl položen do země.

Během doby, kdy Ježíš umíral, byli proměněni čtyři lidé - zločinec na kříži, který požádal Ježíš, aby ho vzal do svého království, setník, který vyznal, že toto je Boží Syn. Josef a Nikodém, kteří přestali skrývat svou víru.

Tyto lidi proměnila Kristova smrt víc, než je ovlivnil jeho život. Poznali, kdo Ježíš je a to je vedlo k víře a k činům víry.

Nyní jsme konfrontováni s Ježíšem - s tím ukřižovaným. Mělo by nás to vést k víře, k vyznání víry a ke zbožnému jednání.

Jak budeš reagovat na Ježíše ukřižovaného?

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer