Univerzita nebeských mocností I. (Ef 3,10)

Církev – Boží učebnice

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 26. července 2015

Pokoj vám a milost, milovaní v Kristu. Bůh je dobrý a dává nám zakoušet mnohá svá požehnání, dobrodiní a radosti. Jedním z velkých požehnání, která můžeme přijímat z Boží ruky, je Jeho Slovo a výklad Božího slova.

  • Žalm 19:9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.

Radujeme se, když k nám Bůh promlouvá skrze své Slovo. Naše oči mají světlo, takže vidíme stále víc z Boží velikosti a slávy. Text, který je dneska před námi, je přesně takovým textem, který naplňuje naše srdce radostí a dává nám zakusit něco z Boží nádhery, moudrosti, slávy i dobroty. Boží slovo říká:

  • Efezským 3:10-11 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. 

Před námi je celkem jednoduchý text a dnes se budeme zabývat jenom jeho první částí, veršem 10. Je to opravdu jasný text a není v něm žádná záludnost nebo složitost, ale svým obsahem patří mezi ty největší texty v listu Efezským a myslím, že i v celém Písmu. Poslechněme si ta slova ještě jednou (Žilka):

  • Efezským 3:10 … aby nyní byla andělským vládám a vrchnostem na nebesích skrze církev zjevnou učiněna přerozmanitá moudrost Boží … (Žilka)

Dnes si tedy ukážeme především to, jaký je širší kontext desátého verše, vysvětlíme si, na jaké verše navazuje a jak to vše souvisí s Kristovou církví, jaký je její smysl, a jak je to možné, aby církev byla nebeskou univerzitou, kde duchovní mocnosti studují rozmanitost Boží moudrosti. Uvidíme také, že Kristova církev je nástrojem, který Bůh používá, je učebnicí, je jevištěm vesmírného dramatu, kde se nebeské mocnosti učí o Boží velikosti. Církev je tím nejdůležitějším v našem textu. Pojďme tedy k prvnímu bodu, jímž je:

I. Smysl Kristovy církve

V předchozích verších jsme viděli obsah služby apoštola Pavla a nyní se dostáváme ke smyslu, k účelu nebo k záměru této služby – tedy k tomu, čeho má být touto službou dosaženo. Pavel říká, že byl poslán kázat evangelium pohanům a vysvětlovat jim smysl nyní již odhaleného tajemství Božího. Ale abychom porozuměli celkovému kontextu, musíme se podívat zpátky, a to až do poloviny druhé kapitoly. Od jedenáctého verše druhé kapitoly je naše pozornost směrována na církev, na nové stvoření v Kristu:

  • Efezským 2:1415 V něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.

Vy, pohané, už nejste cizinci, ale stali jste se domácími, jste spoluměšťané svatých, jste nebeským Jeruzalémem, nejste vzdálení, daleko od Boha, ale jste součástí Boží rodiny, stali jste se Božími dětmi a tím jste se stali součástí Kristovy nevěsty. Jste stavbou, jste živými kameny duchovního chrámu, který se buduje na základě apoštolském a prorockém a jehož úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus. Jste svatým chrámem a příbytkem Božím v Duchu svatém, jste svatyní svatých, kde Bůh přebývá uprostřed svého lidu. To všechno je o církvi. To všechno je popisem církve. A od začátku třetí kapitoly Pavel popisuje svou službu pro církev – Bůh mi udělil milost kvůli vám (Ef 3,2)!

Říkali jsme si také, že druhým veršem třetí kapitoly začíná dlouhé souvětí, které končí ve verši 13, a do tohoto souvětí, v němž Pavel popisuje Boží tajemství, které bylo odhaleno a které má za úkol kázat, vkládá Pavel vsuvku – verše 8 a 9, které jsou vyjádřením úžasu nad službou, kterou mu Bůh daroval a zároveň také popisem této služby. Co měl apoštol dělat?

  • Efezským 3:8-9 Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil.

Na tuto vsuvku navazuje verš desátý, který v doslovnějším překladu říká:

  • Ef 3:10 aby nyní byla … zjevnou učiněna přerozmanitá moudrost Boží (Žilka)

V ekumenickém překladu jsou na začátek této věty vložena ještě dvě slova – Bůh chce, aby… Tato dvě slova trochu narušují kontinuitu našeho textu, ale zároveň mu dávají i celkem jasný smysl. Ze strany překladatelů tady byla snaha, aby čtenáři porozuměli tomu, kdo skrze církev dává nebeským mocnostem poznat přerozmanitou Boží moudrost. Na druhé straně se tím ale přerušila kontinuita, kterou nacházíme v originálním textu, kde desátý verš je účelovou vedlejší větou, která začíná spojkou aby. Na co přesně navazuje toto „aby“? Překladatelé ekumenické Bible se vyhnuli tomuto problému tím, že řekli: „Bůh chce…“ To je nepochybně pravda, jak za chvíli uvidíme – skutečně je to Bůh, kdo chce, aby se jeho moudrost stala zjevnou nebeským mocnostem. Ale tohle vysvětlení nás trochu ochuzuje o širší kontext.

Z hlediska větné skladby je nepravděpodobné, aby účelová věta, kterou zde máme, závisela na vsuvce, která ji předchází, proto musíme jít ještě o něco dále až k verši sedm. Zde Pavel mluví o tom, že se stal služebníkem evangelia:

  • Efezským 3:7 Jeho služebníkem jsem se stal, když mě Bůh obdaroval svou milostí a působí ve mně svou mocí:

A přesně na tento verš navazuje verš deset:

  • Efezským 3:10 aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost…

Bůh obdaroval Pavla, Bůh v něm působí svou mocí, aby nebeským mocnostem byla skrze církev zjevována Boží moudrost. Zde skutečně můžeme vidět, že je v pořádku, jak překladatelé přeložili tento verš v ekumenické Bibli, protože je to Bůh, který všechny tyto věci působí a je to Bůh, který opravdu chce z církve učinit univerzitu pro nebeské zástupy.

Ale k tomuto Božímu chtění, k tomuto Božímu dílu, k tomuto Božímu působení skrze apoštola a dále skrze církev, patří i služba apoštola Pavla, jak ji vysvětlil právě v oné vsuvce v osmém a devátém verši. Pavel se stal služebníkem evangelia podle Božího obdarování a Boží milosti a tato milost ho vedla k tomu, že zvěstoval evangelium pohanům (v. 8) a všem vysvětloval Boží tajemství (v. 9).

Proč všechny tyto věci říkám? Co je na tom důležitého, abychom se zabývali překlady a větnou skladbou a dalšími věcmi? Jsem přesvědčen o tom, že je potřebné, abychom viděli tu jasnou souvislost desátého verše s veršem sedmým. Verše 7-9 jsou totiž přímým popisem toho, jaká církev bude univerzitou nebeských mocností. Desátý verš přímo navazuje na verš sedmý, který je obohacen o verše osm a devět. A tyto tři verše jsou základem, na kterém musíme stát, když chceme rozumět desátému verši. Jde o církev a popis církve začíná už ve druhé kapitole, jak jsme viděli, ale zde se dostáváme k tomu, co je službou církve a musíme vidět, že teprve, když církev právě takto slouží Bohu, stává se místem, kde se nebeské mocnosti učí o Boží moudrosti.

Boží slovo je chlebem, kterým se sytíme, a my musíme být ochotní těžce a tvrdě pracovat, abychom se tímto chlebem života nasytili. Nestačí Bibli jenom číst, ale je nutné nad ní přemýšlet, studovat jí, podívat se do dalších překladů, nebo přímo do původního textu – to jsou věci, které vedou k hlubšímu porozumění Božímu slovu a které vedou také k tomu, že se Božím slovem nasytíme a jsme jím uspokojeni. Takové sycení Božím slovem nás potom vede k tomu, že s radostí a také s moudrostí uvádíme Boží slovo do svých životů, tedy jednáme podle něj.

Když se vrátíme do našeho textu, vidíme tedy, že je tady vysvětlen účel církve ve vztahu k nebeským mocnostem. Bůh něco udělal, aby církev byla tím hlavním prostředkem, skrze který se budou nebeské mocnosti učit o Boží moudrosti. Ta spojka aby na začátku našeho verše, dokonce i to spojení, které nacházíme v ekumenickém překladu – Bůh chce – nám ve vztahu k předchozím veršům říkají jednu velmi důležitou věc – totiž, že záleží na tom, jaká církev bude a jak bude jednat. Aby církev byla univerzitou nebeských mocností, musí být takovou církví, jakou jí chce Bůh mít. Tohle je stále aktuální výzva. V listopadu tohoto roku bude v Praze evangelikální fórum, které má název „Nové podoby církve“. Když se podíváte na program, je to především o hledání všech možných alternativních způsobů, jak „dělat“ církev. Je to o zkušenostech, trendech, výzvách, nových cestách. A ačkoliv je to evangelikální fórum, kde by centrem mělo být Boží slovo, nenašel jsem v programu biblický pohled na církev. Ale Pavel napsal Timoteovi do Efezu:

  • 1Tm 3:14-15 Ale píši ti to pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.

Nezdá se, že by Pavel podporoval Timotea v hledání alternativních a nových podob církve. Je to přesně naopak – dal mu velmi přesné instrukce, aby věděl, jak si má počínat v církvi, aby věděl, jak „dělat“ církev. Totéž nacházíme i v našem textu – Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo dáno poznat skrze církev. Bůh, který působí zcela konkrétní věci v životě lidí – viz v. 7, Bůh, který obdarovává ty, které povolává ke spasení – obdarovává je svými dary k budování církve, tento Bůh chce, aby církev byla výkladní skříní Jeho moudrosti. Ale to znamená, že církev musí být přesně takovou, jakou jí tento Bůh chce mít! A to není o lidských nápadech ani o lidské tvořivosti, to není o hledání alternativ a nových cest, ale je to o stále stejné, staré a namáhavé cestě, která vede do Božího slova a k aplikaci Božího slova do životů jednotlivců i celého společenství. Co tedy náš text říká o tom, jaká je:

II. Služba Kristovy církve

 Podívejme se na čtyři věci z našeho bezprostředního kontextu. Mluvili jsme o tom, že desátý verš přímo navazuje na verš sedmý a to je tedy místo, kde musíme začít. První věc, kterou apoštol zmiňuje, je:

A. Evangelium

Pavel mluví o tom, že se stal služebníkem evangelia. V kontextu církve to znamená jediné – církev je místem, které je plné evangelia. Odejměte evangelium od církve a ztratíte církev. Kde není evangelium, nemůže být církev. Evangelium stojí u samotného zrodu církve – a to jak v obecném slova smylu, jak to vidíme ve druhé kapitole Skutků, kde došlo ke zrození církve skrze kázání evangelia, tak v tom konkrétním slova smyslu – kdekoliv se káže evangelium, Duch svatý usvědčuje hříšníky, dává jim nové srdce a přivádí je ke Kristu, což znamená, že vzniká místní církev. Jestliže někde nezní evangelium, tam nemůže být církev – skutečná Kristova církev, která bude univerzitou nebeským mocností. Jestliže někde nezní evangelium, nemohou tam být ani křesťané. Tohle je jeden z hlavních důvodů, proč jsou dnes mnohé církve tak slabé – protože evangelium u nich nemá svůj domov, evangelium nezní z kazatelen církví, což znamená, že lidé, kteří sedí pod takovými kazatelnami, budou jenom těžko křesťané.

A na tomto místě bychom měli jít ještě dál a zdůraznit, co je to evangelium. Na webových stránkách mnoha sborů v naší zemi najdete následující slova: „Bůh tě miluje a má pro tvůj život nádherný plán. Ale ty jsi hříšník, a Bůh nemůže mít vztah s hříšníkem. Proto poslal svého Syna, aby zaplatil za tvé hříchy, a teď stačí jediné – abys uznal, že jsi hříšník a rozhodl ses, že budeš věřit tomu, že Bůh ti kvůli Kristu odpustil.“ Milí přátelé, to, co jsem teď řekl a co najdete skutečně na mnoha stránkách nejrůznějších církví, ale není biblické evangelium, které je Boží mocí ke spasení (Ř 1,16)! Tohle je jenom další lidský způsob, jak získat hříšníky na svou stranu a udělat z nich náboženské lidi.

Ano, Bůh je láska a Bůh skutečně miluje, ale k tomu, aby mohl milovat, nepotřebuje hříšníky! Čtěte Skutky apoštolů a podívejte se, jaké evangelium kázali apoštolové! Co kázal Ježíš? Co kázal Jan Křtitel?

  • Matouš 3:7-8 Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.

Ale taková slova přece lidé nebudou chtít poslouchat! Urazí se, když něco takového uslyší. Lidé přece chtějí slyšet o tom, že je Bůh miluje, že zlepší jejich život, že jim požehná, že s Bohem jim bude dobře, že se budou mít lépe, než se měli, že Bůh je tady jenom pro ně, atd. Moji milí, Bůh takového „evangelia“ je nemohoucím dědečkem na obláčku, je plyšovým medvídkem, ke kterému se můžete přitulit, když je vám smutno. Ale to není Bůh Písma. A takové evangelium není evangeliem, které zachraňuje.

Apoštolové stále mluvili o Bohu, který je Stvořitelem a o Kristu, který je Pánem nade vším. Mluvili o Božím hněvu, protože Bůh se hněvá na hříšníky, mluvili o tom, že přijde den, a ten den se rychle blíží, kdy Bůh smete hříšníky a oni budou věčně trpět za své hříchy. Apoštolové kázali o Kristu, o Jeho kříži a zmrtvýchvstání, a mluvili o tom, že On bude soudcem živých i mrtvých. To je biblické evangelium – mluví o spravedlivém soudu i o spasení z milosti. Vyzývá lidi k pokání a k víře – dnes je den spasení, dnes musíš věřit v Krista a odvrátit svůj život od hříchu, protože zítra už možná nebudeš mít příležitost. To je biblické evangelium, které jsme viděli ve druhé kapitole listu Efezským!

Byli jste mrtví ve svých vinách a hříších, byli jste otroci ďábla a světa, otročili jste svým vlastním žádostem a touhám, a proto jste propadli Božímu soudu! Ale Bůh! Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! (Ef 2,4-5). To je evangelium, které nacházíme v Božím slově. To je evangelium, které volá všechny hříšníky k zodpovědnosti za jejich hříchy, které vyzývá každého, aby činil pokání, litoval svých hříchů, své tvrdosti a bezbožnosti a aby věřil v Ježíše Krista, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých. A tam, kde zní takové evangelium, je církev, která je Boží učebnou i Boží učebnicí pro vlády a mocnosti, které jsou v nebesích.

B. Služebník

Apoštol Pavel ve v. 7 mluví o tom, že se stal služebníkem evangelia. Byl služebníkem evangelia kvůli církvi a pro církev. A to nám ukazuje další důležitou charakteristiku – církev je společenstvím služebníků. Církev není fotbalový zápas, kde se hrstka hráčů potí a dře a velké množství diváků si užívá, baví se a jásá. Církev je složená ze služebníků a církev je také místem služby. Církev není odpočinková nebo zábavní akce, není to ani společenský klub nebo setkání přátel. Shromáždění církve není šou jednoho muže nebo nějaké skupiny lidí. Shromažďujeme se kvůli Kristu a děláme to proto, abychom se navzájem budovali a povzbuzovali. Nepřicházíme se sem bavit, ale přicházíme sem sloužit. Všechno, co církev dělá, musí sloužit tomu, aby byl Kristus vyvýšen a aby věřící byli budováni a rostli do podoby Krista. Jestliže je někde vyvyšován člověk nebo skupina lidí, nejedná se už o Kristovu církev. Na konci první kapitoly Efezským jsme četli o Kristu, že Otec:

  • Ef 1:22 ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve.

Proto klademe důraz na společné jednání, na vzájemné povzbuzování, proto jíme a pijeme společně při Památce Páně, proto společně zpíváme a modlíme se jeden za druhého. Každý křesťan byl Duchem svatým obdarován ke společnému prospěchu, proto má druhým sloužit tímto svým obdarováním. Neměli bychom v tom hledat nic složitého ani nic příliš duchovního – pokud vidíme potřebu, je to zcela jistě Bůh, který nám jí ukazuje a vede nás k tomu, abychom ji naplnili. Pro křesťana není žádná služba příliš malá na to, aby jí nemohl dělat a žádná potřeba příliš zanedbatelná, aby jí nemohl naplnit.

Když tedy přicházíme v neděli do shromáždění, měli bychom přicházet s touhou sloužit druhým lidem. Do církve nepatří konzumní mentalita, kdy lidé přicházejí do sboru jako do supermarketu a čekají, že se setkají s těmi nejlepšími službami, v jejichž centru budou oni sami. Křesťané chodí do sboru proto, aby se setkali s živým Bohem uprostřed Božího lidu, aby tohoto Boha uctívali společně s bratry a sestrami a aby sloužili jedni druhým.

Je dobré, když se budete ptát, jak mohu posloužit druhým ve shromáždění? Někdo slouží velmi specificky, protože je obdarován například ke kázání nebo k tomu, aby vedl shromáždění nebo společné uctívání Boha ve zpěvu, ale i takový křesťan je povolán k tomu, aby sloužil druhým ještě dalším způsobem. Můžeme si třeba připravit nějaký verš z Písma a povzbudit jím bratra nebo sestru, kteří zakoušejí těžkosti, můžete se modlit za to, aby vám Bůh dal příležitost promluvit s někým, kdo přišel do sboru poprvé nebo s někým, kdo nechodí pravidelně – i to je velká služba Kristovu tělu. Jiný třeba přinese nějaké jídlo nebo koláč, abychom měli příjemnější společenství, další uklidí po druhých špinavé nádobí nebo vypere utěrky. Je nespočet způsobů, jak můžeme sloužit jedni druhým. A především nesmíme zapomenout na to, že naše služba nezačíná v církvi, když se sejdeme, ale začíná doma, u těch nejbližších. Začíná tam, kde jí nikdo moc nevidí a kde jí zpravidla nikdo příliš neocení. Ale právě na takových místech se rodí srdce služebníka.

Takže církev, která bude učebnou nebeských sil, bude církví, která je naplněná evangeliem a bude církví služebníků. Kromě toho taková církev:

C. Zvěstuje evangelium pohanům (v. 8)

  • Efezským 3:8 Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství.

Z církve, která je naplněná evangeliem, se bude evangelium vylévat ven. Služba je evangelium prezentované praktickým způsobem, ale společně se službou tu musí být také zvěstování, tedy kázání evangelia, vyhlašování dobré zprávy o záchraně před přicházejícím Božím hněvem skrze Ježíše Krista, toho Ukřižovaného a vzkříšeného z mrtvých. Nevěřící lidé neuvěří tím, že jim budete sloužit prakticky, ale tím, že jim řeknete evangelium. Je to důvod, proč se o praktické službě mluví v Písmu obvykle směrem do církve, zatímco zvěstování evangelia vždy směřuje ven z církve, k nevěřícím. Když si křesťané slouží navzájem, prokazují si Kristovu lásku, je to velké svědectví pro okolní svět, protože vidí vzájemnou, ochotnou a nezištnou službu. Ale pokud mají nevěřící uvěřit, potřebují na prvním místě slyšet evangelium. Kristus pověřil své učedníky a tedy i nás velkým posláním:

  • Matouš 28:19-20 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

Církev, která netouží po spasení nevěřících a nejedná v této oblasti, není církví podle Božího slova.

D. Vysvětluje Boží tajemství (v. 9)

O tom, co to znamená, jsme mluvili minule – můžeme to zjednodušit na slova apoštola Pavla, která řekl efezským starším, když se s nimi loučil:

  • Sk 20:26-27 Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel.

Vysvětlování smyslu Božího tajemství znamená oznamování celé Boží vůle. Prakticky to znamená vyučování celého Božího slova. Nejlepší způsob, jak to můžeme udělat, je, když procházíme celými knihami Písma a verš po verši je vykládáme. Není to jediný způsob, ale je to podle mě nejlepší způsob, protože nám umožňuje slyšet všechno, co nám Bůh chce říct a nedovoluje nám vyhnout se některým těžkým věcem.

Slyšel jsem o kazatelích, kteří se rozhodli, že už nebudou lidi zatěžovat těžkými a temnými věcmi, jako je hřích, soud, peklo, spravedlnost atd. Takoví lidé si vybírají z Písma jenom to, co se jim hodí a co se líbí lidem. Ale když vykládáme Boží slovo postupně, nemůžeme přeskočit taková místa jako je např. Ef 2,1-3 – velmi temné místo, které mluví o tom, co to znamená být duchovní mrtvolou. A podobně se nemůžeme vyhnout ani tak slavným věcem, jaké jsou v našem dnešním textu. Církev musí vysvětlovat celou radu Boží – potom bude církví, která bude prestižní univerzitou andělských mocností.  

To nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Sláva Kristovy církve

Musíme se ještě na chvilku zastavit u malého slovíčka ze začítku v. 10:

  • Ef 3:10 aby nyní byla … zjevnou učiněna přerozmanitá moudrost Boží (Žilka)

Aby nyní! Nyní skrze církev. Toto nyní nám říká dvě věci – budeme se ale dnes zabývat jenom jednou z nich. Slovíčko nyní mluví o tom, že je tady nějaký časový rozdíl – je tu nějaké dříve a je tu nyní. To jsou věci, které nás vracejí k tajemství, které bylo skryto a nyní je odhaleno, to jsou věci, které se týkají obsahu vyučování na nebeské univerzitě – a to je něco, čím se budeme zabývat příště. Druhá věc, kterou nám odhaluje toto malé slovíčko, se týká přímo církve. Ukazuje nám, že Pavel nepíše o církvi v nebeské slávě, nepíše o oslavené církvi, jako to dělá třeba autor listu Židů, když připomíná křesťanům:

  • Židům 12:22-23 Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle.

Je tady nebeská církev a je tady pozemská církev. Podle Písma můžeme mluvit o církvi, která už je s Kristem, tedy o všech, kteří nás předešli ve víře a odešli k Pánu a můžeme mluvit o pozemské církvi. Ale ta vykoupená církev je nyní skryta spolu s Kristem v Bohu. Takže když Pavel píše, že se nyní zjevuje přerozmanitá moudrost Boží, mluví o pozemské církvi, a to znamená, že mluví o jejích konkrétních projevech, tedy o místních sborech. Místní sbor, místní společenství křesťanů je tím místem, skrze které Bůh vyučuje nebeské mocnosti. To není nějaká abstraktní církev, ale to jste moji milí, vy! Tento sbor je, a má být takovým sborem, skrze který Bůh vyučuje andělské mocnosti. Proto se stále potřebujeme učit, co to znamená být církví, jak jsme to viděli před chvílí. Taková církev, která je andělskou univerzitou, je církví plnou slávy.

Musíme ale dobře rozumět tomu, že místní sbor má být místem a prostředkem vyučování, ovšem ne v aktivním slova smyslu, jak si to někteří chybně vykládají, když říkají, že máme kázat andělské mocnosti a vyučovat je o Boží moudrosti, ale v jistém slova smyslu pasivním způsobem. Bůh je učitel, nikoliv církev. Církev je nástroj, skrze který Bůh dává poznat svou moudrost. Církev je jako učebnice, církev prezentuje přerozmanitou Boží moudrost, tato nádhera Boží moudrosti je na církvi vidět – pokud je to církev, kterou jsme si popsali před chvílí.

A tohle je skutečně veliká a slavná věc. Bůh používá církev jako svůj nástroj – nejenom v tomto světě k šíření evangelia, ale také v duchovním světě. Podobně jako jsme četli, že stojíme před horou Sijónem, před nebeským Jeruzalémem, stejným způsobem stojíme i před nespočetnými nebeskými zástupy. Ale zatímco my vzhlížíme k nebeskému Jeruzalému a toužíme po tom, abychom mohli zakoušet jeho pokoj a jeho slávu, nebeské zástupy vzhlížejí k církvi a chtějí vidět Boží moudrost, která se zrcadlí na Kristově církvi. Touhle moudrostí je právě ono evangelium, o kterém jsme mluvili. V něm se ukazuje přerozmanitá Boží moudrost. Evangelium působí nové narození, evangelium dělá církev církví, evangelium je Boží mocí ke spasení, evangelium je slovem pravdy, evangelium vysvobozuje z otroctví hříchu, evangelium spojuje ty, kteří byli dříve nepřátelé, evangelium přináší pokoj a odpočinutí znaveným a utrápeným duším, evangelium je klenotem, který byl svěřen církvi a právě proto je církev nazvána sloupem a oporou pravdy (1Tm 3,15).

Co z toho pro nás vyplývá? Zmíním alespoň dvě věci na úplný závěr.

Jako sbor i jako jednotlivci potřebujeme velmi dobře rozumět tomu, co je to evangelium. Viděli jsme, že evangelium je všemožně překrucováno a zaměňováno za něco jiného. To není nic nového – to jsou věci, které provázejí evangelium od samého počátku. Jenom skutečné evangelium je Boží mocí ke spasení. Jenom skutečné evangelium dělá z církve klenot, který si přichází prohlédnout všechny nebeské mocnosti z nejvzdálenějších koutů viditelného i neviditelného vesmíru. Proto musíme střežit čistotu evangelia a nepodlehnout nejrůznějším pokušením a tlakům, které by nás vedly k tomu, abychom evangelium nějak ohnuli nebo ho zředili či jinak kompromitovali.

A s tím souvisí i ta druhá věc – jako jednotlivci i jako sbor se musíme pevně držet tohoto jasného evangelia. Nemáme nic jiného! Jenom evangelium má tu moc udělat z neznaboha a rouhače, z Božího nepřítele milované Boží dítě. Jenom evangelium má tu moc udělat ze skupiny lidí Kristovu církev, která je učebnicí nebeských mocností. Proto se, milí křesťané, pevně držte evangelia, a vy, kteří ještě nejste křesťany, neváhejte ani na okamžik a pojďte ke Kristu – On je tou dobrou zprávou o spasení, o záchraně před Božím hněvem. Vložte svůj život do Jeho rukou a staňte se i vy součástí této slavné, nebeskými mocnostmi obdivované a Bohem milované církve. Amen.

Osnova kázání