Utíkej ke Kristu! (Ž 2)

Verze pro tiskVytvořit PDF

On je Hospodinův pomazaný Syn

Pavel Borovanský, 25. března 2018, Ústí nad Labem

Pokoj vám a milost! Dobrý Bůh k nám promlouvá skrze výklad Jeho slova. Každou neděli máme co do činění s Bohem a Jeho slovem, ve kterém nám dává poznat sám sebe a svou vůli pro nás. Prošli jsme společně knihu Rút. Dala nám poznat Boží ruku vládnoucí ve stvoření i ve spáse.

Mocnou paži, jednající s celými národy, podle své dobré a svrchované vůle. To je Hospodin zástupů. Mocný Bohatýr v boji. Ten, který povolává do bytí vše, co jest a to pouhým slovem. Taková je Jeho síla, moc a autorita. To je Bůh jednající a konající silou své vůle s celým vesmírem, s miliardami hvězd, sluncí a planet. To je Panovník vládnoucí nad masami pronárodů, Panovník, kterému ale není lhostejný osud jednotlivce. I každý jednotlivý člověk je tedy pod mocnou paží Hospodinovou. Ať je věřícím člověkem, ale i když je člověkem nevěřícím, který se snaží vzpírat Bohu, odmítá ho, vzdoruje mu a je nepřátelský ke všemu, co je z Boha a Boží!

Písmo o Bohu svědčí, vyzdvihuje Jeho absolutní vládu, velikost, moudrost, sílu, svatost, dobrotu, milosrdenství a lásku! Apoštol Petr mluví o Boží moci ve svém druhém listu, ve třetí kapitole v pátém verši. Mluví o tom, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny“. O Kristu, Božím Synu čteme, že jako odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Žd 1, 3

Poslechněme si další svědectví Písma o našem Bohu.

  • 2 Paralipomenon 20:6 Hospodine, Bože našich otců, cožpak nejsi ty Bůh na nebi, který vládne nade všemi královstvími pronárodů? Máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, nikdo se ti nemůže zpěčovat.
  • Žalm 145:9 Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.
  • Žalm 100:5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Takový je náš Bůh. Pán a Vládce, Stvořitel a Spasitel. Ten, který se stará a pečuje o celé své dílo. Od člověka až po malého mravence. Dává sílu růst všemu, co stvořil. Lidem, tvorstvu, rostlinstvu, i houbám, mechu a organismům, které ani nelze spatřit lidským okem bez pomoci mikroskopu.

Dnes tak trochu zůstaneme v knize Rút. Ne ale v jejím textu. Zůstaneme v ní pouze tím, že náš dnešní text navazuje tematicky na knihu Rút, která je mesiášskou knihou a knihou velmi silně svědící o svrchované vládě Boží. Dnes budeme společně procházet žalm druhý. Tento žalm podobným a silným způsobem mluví o svrchovaném Bohu a o Božím Mesiáši Ježíši. Pojďme si ho společně přečíst.

Žalm 2:1-12 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Mohli bychom rozdělit tento žalm do čtyř částí. Kde první část mluví o člověku. O lidech a jejich vzpouře proti Bohu. O jejich svévolném, a hříšném počínání. To jsou verše 1-3 našeho dnešního textu.

Druhá část nás seznamuje s Bohem, jehož trůnem jsou nebesa. Také se dozvídáme, že lidské počínání je marné a potřeštěné, bez naděje na úspěch. Protože je to vůle Boha a Boží, která se naplní. Ne bláhové snažení padlého a zoufalého tvora, jakým je hříšný člověk. To jsou verše 4-6.

Třetí část nás seznamuje s plánem Božím, seznamuje nás totiž s Kristem, Božím Synem. On je ten Král na Siónu podle Boží vůle. Žalm velmi jasně mluví o tom, že Kristu je svěřena veškerá moc. On je ten, kdo vládne železnou holí. On je ten, kdo je Králem a Soudcem celé země.

Čtvrtá část potom je výzvou k tomu, aby lidstvo činilo pokání. Je tam velmi jasně popsané, jak lze uniknout Božímu hněvu a stát se Božím služebníkem. Pojďme se podrobně zabývat textem druhého žalmu.

I. Svévolná, ztřeštěná vzpurnost!

A. Vzpoura pronárodů, vládců a králů

Žalm dvě je textem, který je v jádru evangeliem. Je to žalm prorocký. Písmo ho připisuje Davidovi. Je pravdou, že nám, kteří hledíme na druhý žalm očima času milosti, je tento žalm v podstatě jasný. Božímu lidu staré smlouvy odhaloval a ukazoval z tajemství Kristova mnohé, ale přesto byli odkázáni hledět dopředu očima víry, která neměla ještě plné poznání. Apoštol Petr ve svém prvním listu mluví k církvi tato slova:

  • 1 Petrův 1:10-12 Toto spasení hledali a  po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

Je tedy vidět, že hlasem Božím ve Staré smlouvě byli proroci, lidé vedeni prorockým Duchem. Skrze ně Bůh mluvil k Izraeli a odhaloval postupně slávu Krista a Jeho evangelia kříže. Ukazoval na přicházejícího Krista a vedl k němu.

A o tom je přesně žalm druhý. Ukazuje na Krista, na utrpení, kterým musí projít a na slávu, do které bude skrze utrpení a poslušnost uveden. I žalm druhý naplňuje podstatu Písma, zjevenou ve dvou nejvýstižnějších biblických výrocích o Písmu.

  • 2 Timoteovi 3:15-16a Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z  Božího Ducha…
  • Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Chtěl bych, abychom dnes četli Boží vydechnuté slovo zapsané ve druhém žalmu optikou klíče, že Písma svědčí o Kristu.

Ježíš Kristus je obsahem druhého žalmu. Je jeho centrem i cílem. Bůh nám ve své milosti odhaluje pravdu o sobě, o nás, ale celé to směřuje ke svému Synu. K Ježíši Kristu! On je tím vrcholem, On je tou slávou!

Ale aby člověk mohl vidět a pochopit nádheru evangelia, slávu spásy skrze Krista, musí nejprve uvidět svou potřebu. Svou bídu. Pán Ježíš v evangeliích říká, že nepřišel zachránit ty, kteří o sobě smýšlejí jako o spravedlivých.

  • Lukáš 5:32 Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“

Proto náš dnešní text začíná slovy:

Žalm 2:1-3 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“

B. Nenáviděli jsme Ho bez příčiny!

Víme dnes, že tato slova ukazují na čas velkonočních svátků, kdy byl Pán Ježíš ukřižován. On je tím Hospodinovým pomazaným. Tato úmluva hříšníků proti pomazanému Kristu došla naplnění ve chvíli, kdy Herodes spolu s Pilátem a s veleradou ukřižovali Krista.

Ve Sk 4, 23-28, ve chvíli, kdy velerada a starší zastrašovali Petra, Jana a tím celou církev čteme:

  • Skutky apoštolské 4:23-28 Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k  Bohu a řekli: „Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v  nich, ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: ‚Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí? Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.‘ Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a  tvá vůle předem určila.

Ale já bych chtěl na tomto místě mluvit o jiné věci. O tom, co tato slova vypovídají o nás. O lidském pokolení. O každém člověku.

David v prvních třech verších ukazuje na hříšný, padlý stav člověka. Na jeho vzpouru a zuřivé nepřátelství Bohu. Toto nepřátelství Bohu a všemu, co je z Boha a Boží je tou nejstrašlivější skutečností. Není na světě nic zvrácenějšího, více zlého a více odporného. Než vzpoura a nenávist každého člověka proti Bohu! Tato zlá a odporná nenávist k Bohu je podstatou a přirozeností každého padlého člověka. A týká se to skutečně každého člověka, který kdy spatřil světlo světa. David říká:

Žalmy 2:1-3 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“

C. Ukřižování vrcholem vzpoury člověka

To, co začalo neposlušností a selháním Adama v zahradě Eden. To narostlo do děsivých, obludných a nanejvýš zvrácených rozměrů. David mluví o celých pronárodech. Jsou to celé národy, které mají ve svém srdci neukojitelnou touhu zavraždit, zabít vše, co je z Boha, od Boha a Boží. A to, i kdyby to měl být sám Bůh Ježíš Kristus, kdo bude zavražděn! Zášť a nenávist člověka proti Bohu se nezastaví před ničím. A všimněte si, že tato zášť má jednu zajímavou schopnost. Činí jednotnými ty, kdo byli ještě před chvílí političtí nepřátelé. Herodes, Pilát a nakonec velerada. Než je spojilo nepřátelství proti Kristu, nemohli se vystát. Nenáviděli se!

Ale nenávist proti Bohu a Jeho pomazanému Kristu je větší. Kvůli ní zapomenou pohané a židé na svou nesmiřitelnost. Zapomenou na ní i vládcové a králové. David dobře prorokoval, že i králové a vládcové země se sjednotí proti Bohu a tomu, koho poslal. Všichni lidé, pohané, židé, králové a vládcové chtějí se postavit Bohu a Jeho autoritě, Jeho vládě nad stvořením a tedy i nad nimi samotnými.

Chtějí zpřetrhat pouta moci, provazy Boží autority, které je tísní a nedovolují hříšné, lidské bezuzdnosti propuknout naplno. Jdou tak daleko a nezastaví se před ničím. Ukřižují Boha! Božího Syna. Vrcholu lidské zvrácenosti a hříchu bylo dosaženo. Není, milovaní, horšího činu. Není nic, co by bylo více zlé, odporné a zavrženíhodné, co by mohl učinit člověk.

A to je i o nás, milovaní. Apoštol Pavel v listu do Efezu píše:

  • Efezským 5:8 I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

Bylo to o nás. Jak mnohem lépe nyní chápeme Kristův kříž, kam On, Beránek bez vady a poskvrny vynesl naše hříchy, aby za ně zaplatil. Naše nepřátelství Bohu, to byla tma a smrt. Byla to zoufalé marnost. On nás z této tmy, smrti a marnosti osvobodil. Vyvedl nás z hrobu a dal nám nový, věčný život. Máme být Bohu za co vděční. A nebyli jsme jen mrtvou a zoufale marnou tmou. Naše počínání bylo tragické, bylo směšné před Bohem!

II. Směšnost lidské nabubřelosti!

Žalmy 2:4-6 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“

A. Ten, jenž trůní v nebi, je absolutní Pán

Člověk je mrtvý ve svých vinách. Hluboko v jeho nitru však neúprosně svědčí jeho svědomí o tom, že jednoho dne přijde spravedlivý soud. Boží soud. Člověk může sám sobě namlouvat, že žádný Bůh a tedy žádný soud není, ale Písmo ho i v tomto usvědčuje ze lži!

  • Římanům 1:18-22 Boží hněv se zjevuje z  nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:

A o kus dále Pavel dosvědčuje, že:

  • Římanům 1:28-32 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o  spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují

Člověk se rozhodl, že se Boha zbaví. Ve své pomatenosti si uvolil, že Boha zbaví existence. Vidíte tu obrovskou pýchu? Touhu po bohorovnosti? Bůh není! Já jsem bůh, křičí člověk! Jako kdyby to byl člověk, kdo mocí svého rozhodnutí, mocí svého vyřčeného slova bude rozhodovat o bytí a nebytí celého stvoření a dokonce i samotného Stvořitele! Slyšíte tu ozvěnu hadova našeptávání z ráje?

  • Genesis 3:4 Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

B. Panovník a Jeho spravedlivý hněv

Lidé se zbláznili! Dobře to vystihl 22. Verš 1. kapitoly Římanům. Myslí si, že mají moudrost, ale jsou blázni. A druhý žalm nám říká, že jejich marné počínání je před Bohem směšné.

Žalm 2:4-6 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

Je zde pravý Bůh, Hospodin zástupů. Učinitel nebe i země. Stvořitel nebeských i pozemských zástupů. Otec duší všeho tvorstva. Písmo Ho zde jasně nazývá Panovníkem. Panovník je ten, který vládne a má veškerou moc. A je zde také vyslovené jasné varování. Žalm říká, že Bůh jednoho dne bude konat.

 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:

To je velmi důrazné a také závažné varování. Boží hněv jednoho dne postihne každého hříšného svévolníka. Člověk ví o Bohu, člověk ví o spravedlivém rozhodnutí Božím o potrestání lidské vzpoury a hříšné svévole. Nemá omluvu, nemá naději, pokud setrvává ve vzpouře. A čeho se bojí, to na něj jednoho dne přijde a dopadne plnou silou!

  • Přísloví 10:24a Čeho se leká svévolník, to na něj přijde,

C. Bohem Vyvolený, Bohem Povolaný, Bohem Vyvýšený

Bůh bude jednat. Bůh také říká, jaký bude Jeho první krok. Jaký byl Jeho první krok.

„Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“

Je zde Bohem vyvolený, povolaný a ustanovený Král. Ten bude vládnout, spravovat zemi a vykoná spravedlivý soud. Bůh ústy krále Davida dává všem lidským synům dopředu vědět, že je to On, kdo vládne a bude vládnout. On ustanoví svého Krále na své svaté hoře. A žádná vzpoura, dokonce ani ta nejzvrácenější, totiž vražda Bohem ustanoveného krále nemá sílu a moc zvrátit Boží vůli a rozhodnutí. Pojďme se nyní podívat na onoho Božího Krále na Siónu.

III. Jednorozený Syn a Král!

A. Jsi můj Syn!

Žalmy 2:7-9 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“

Králem na svaté hoře Siónu je Pán Ježíš. Boží Syn. On je tím králem navěky, Jehož vláda je bez konce! V knize Židům hned v první kapitole, od prvního verše čteme:

  • Židům 1:1-3 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech

Pán Ježíš Kristus je tím živým slovem, které se stalo tělem. On sám je totiž tím ztělesněným rozhodnutím Hospodinovým! To v Něm, skrze Něj a Jím samotným promlouvá Bůh své rozhodnutí všem lidem a všemu stvoření. Bůh Syn počatý Duchem svatým, narozený z panny a to v těle, jaké má padlý člověk. Ale na rozdíl od nás smrtelníků bez hříchu! To je ten nebetyčný rozdíl mezi Ním a námi. To je ta propast nepřeklenutelná a nepřekročitelná silou a vůlí hříšného člověka.

Svým dokonalým a poslušným životem, svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním, svým nanebevstoupením nám Pán Ježíš jedinečným a nanejvýš jasným způsobem přednesl Hospodinův záměr. Svaté a dokonalé Boží rozhodnutí.

Jaké je, poslechněme si ho. Bůh říká o Kristu v evangeliu podle Matouše, v 17. Kapitole, když je Pán s Petrem, Jakubem a Janem na hoře proměnění:

  • Matouš 17:5 Ještě nedomluvil (Petr), a  hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“

Zde v žalmu dva jsou podobná slova. „ Já jsem tě dnes zplodil.“ První sdělení Boží o Kristu je: „Toto je vyvolený Boží Syn.“ Hospodinův pomazaný. Když Pavel s Barnabášem svědčili o Mesiáši židům v Pisidské Antiochii, použil Pavel právě tento druhý žalm. Aby židům v synagóze dosvědčil, že Ježíš je Kristus. Pavlův proslov vrcholil slovy:

  • Skutky apoštolské 13:32-33 My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům, splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: ‘Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.

B. Jsi Pán a Vládce všeho, co jest!

Ale Hospodinův proslov skrze Ježíše Krista a o Ježíši Kristu ještě nekončí. Bůh, Ježíšův život a služba i náš žalm promlouvají dál ve verších 8-9.

Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“

Ježíš je dědicem, vlastníkem celého stvoření. Země se vším, co je na ní, patří Kristu! On má svatý a spravedlivý nárok na život každého člověka! Vždyť Kristem a pro Krista je každý člověk stvořen. Jak bláhové je potom počínání pronárodů, ale i jednotlivých lidí. Jak směšné je vzpínání se obyčejných kmánů, ale i pánů, vládců a králů. Kdyby Kristus nestvořil a nepovolal do bytí každého muže i ženu, nikdo z nás by nespatřil světlo světa.

Nikdo z nás by nezakusil jediný nádech do plic. Celé naše bytí je v rukou Krista, On nás povolal k životu. Jsme totálně závislí na Něm. Každá naše buňka. Každý náš nádech, každá vypitá kapka vody a každé snědené sousto. V tom všem jsme na Něm závislí a to vše máme od Něho! Ne jen křesťané, ti, co v Něho věří, ale i nevěřící pohané.

 Vždyť dobrý Bůh dává svému slunci svítit na spravedlivé i na hříšníky i svůj déšť sesílá na spravedlivé, ale i na zlé hříšníky! Všichni svévolní hříšníci, vzpouzející se Kristu a usilující se svou vzpourou vymanit se ze své závislosti na Bohu, jsou bláhoví zoufalci páchající strašlivé harakiri, sebevraždu! Poslechněte si začátek evangelia Janova o Kristu, který je životem a světlem každého člověka!

  • Jan 1:1-9 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

Apoštol Pavel na jednom známém místě v listu do Říma píše:

  • Římanům 9:20-21 Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“ Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

Drazí přátelé, osměluji se zde dnes na tomto místě tvrdit, že hlína v rukou hrnčíře má větší šanci vzepřít se jeho vůli, než má svévolný hříšník ve své směšné vzpouře proti Bohu!

Hrnčíř je jen člověk, a dílo se mu nemusí povést přesně podle jeho záměru. Ale to v žádném případě neplatí o našem Bohu, o Panovníku Hospodinu. To neplatí o ustanoveném Králi na Siónu. O Božím Synu, Jehož království je spravedlivé a na věky. A spravedlnost Krista a Jeho království nás přivádí k další věci.

C. Jsi Soudcem celé země!

Bůh Otec totiž zjevuje o Kristu další důležitou informaci. Říká o svém Synu: „Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“

Bůh Ježíš Kristus povede k odpovědnosti každého člověka, kterého obdaroval darem života.

  • Skutky apoštolské 17:24-31 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v  chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i  všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z  nás daleko. ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme‘, jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘ Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“

Lze uniknout spravedlivému hněvu Boha svatého? Jakou naději mají pronárody, králové a vládcové země? Spočívá jejich naděje ve vzpouře proti Hospodinu a pomazanému Jeho, v tom, že se společně semknou a společnou silou se vzepřou? Mají takto naději zvítězit?

 Apoštol Pavel by zvolal, jako již mnohokrát: „Naprosto ne! Ne! Hospodinovi, Pánu nebes i země jsou k smíchu! Na Golgatě se temnota světa lidí v čele s ďáblem semkla a zkusila jednou provždy zasadit Bohu rozhodující úder. Smýšlela takto: „ Hle tu je dědic, pojďme, zabijeme Ho a vinice bude naše.“ Jenže Světlo ve tmě svítí a tma jej nepohltila! Kristus vstal z mrtvých. On byl svatý! A smrt na Ježíše nic neměla! Nemohla Ho udržet ve své moci.

Jak mohou tedy lidé uniknout Božímu hněvu a svatému soudu? Pojďme do závěru našeho textu, tam se to dozvíme.

IV. Nebudete-li činit pokání, všichni stejně bídně zahynete!

A. Rozum a moudrost

Žalmy 2:10-12 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Žalmista David začíná slovy, naléhavým zvoláním: „ Nuže králové, soudcové a všichni lidé, mějte rozum. Přijměte varování od Boha. Bůh vám tím prokazuje své milosrdenství!“

Jak tedy může člověk získat rozum?

Podíváme se na dva texty z přísloví 9 a 15.

  • Přísloví 9:10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
  • Přísloví 15:33 Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.

Člověk i celé národy mohou zmoudřet jediným způsobem. Musí kapitulovat před Bohem a přijmout to, že ježíš Kristus je Pán. Že má nejen náš život pevně ve své moci, ale i vše, co jest. David říká, králové mějte rozum a přísloví 9, 10 ukazuje, že poznat Svatého Krista je rozumnost. A přísloví 15, 33 dosvědčuje, že tou cestou rozumnosti a moudrosti je pokořit se před Bohem a činit pokání. Vždyť o Bohu Písmo praví:

  • Ezechiel 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“

Poznejme tedy v pokání Krista! Nuže, měj rozum, člověče, mějte rozum pronárody, králové a vládcové země. Proč byste měli zemřít? Čiňte pokání a odvraťte se od zlého, od hříchu. Navraťte se k Bohu, ke Kristu. Protože On je dobrý!

B. Pokorná služba

Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Žalm dva říká, mějte bázeň, to je cesta moudrosti. To je cesta služby. Komu? Bohu svatému, živému a jedinému! Člověk byl stvořen jako služebník, jako bytost služebná Bohu. Učiněn k obrazu Božímu měl spravovat zemi k Boží slávě. Ale vzbouřil se a chce trůn a slávu spolu s vinící pro sebe. Řekl si, že když zabije dědice, vinice připadne jemu. Troufalá, pyšná bláhovost! Vzpurnost a nepřátelství, za které na naše hlavy a šíje dopadne spravedlivý Boží hněv.

Jediná cesta, jak uniknout přicházejícímu Božímu svatému hněvu je činit pokání, odvrátit se od této zlé vzpoury, pokořit se před Bohem. Vrátit se k pravé cestě člověka. Ke službě Bohu v bázni. Ale také v radosti, vždyť žalm dvě říká: „jásejte s chvěním.“ Pokání a návrat k Bohu tedy přináší lidskému srdci místo zla a zášti lásku a radost. Je to radost s chvěním, protože si člověk uvědomuje svůj statut před Bohem. Svou malost a Boží velikost, svou hříšnost a Boží dokonalou svatost! Člověk si uvědomí, že je jen prach. Proto se srdce člověka raduje a jásá s chvěním, s vědomím, že je jen hlína oživlá dechem Božích úst.

C. Blažení všichni, kdo milují Syna!

Evangelium je nádherná zpráva. Žalm druhý to dosvědčuje. Je nádherným evangeliem. Zkoumáme ho a díky novému srdci v nás vidíme, že mluví o Kristu. A v Něm, v Kristu je věčný život. On je jedinou cestou k odpuštění hříchů i k životu věčnému, K Bohu. A druhý žalm to nijak nezamlčuje ani neskrývá. Pokračuje slovy.

Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Je to Boží Syn, který je tím jediným, vyvoleným, zplozeným a povolaným Božím Synem, Spasitelem a Beránkem, jenž snímá hříchy světa. Líbejte syna, abyste nezemřeli, říká náš text. To je cesta k životu. Záchrana před zahynutím je láska ke Kristu. Láska k Bohu. Vždyť polibek je vroucím projevem lásky. Cesta k této lásce vede jen skrze pokání z hříchů a víru v evangelium. Pán Ježíš volá:

  • Marek 1:14-15 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a  věřte evangeliu.“

A na jiném místě Písma svatého stojí:

  • Matouš 7:14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Tou úzkou cestou a těsnou branou je Ježíš Kristus sám. On, Jeho život, smrt, vzkříšení a vyvýšení. Drahý Pán Ježíš povzbuzuje své služebníky a přátele těmito slovy:

  • Jan 14:1-11 „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a  vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte.“ Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v  Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!“

Proto mějme rozum, služme Kristu v bázni a pokání. Radujme se s pokorným chvěním. Jen tak budeme zachráněni od svatého Božího hněvu. Jen tak unikneme zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená, zlá touha. Milujme Krista, milujme Jeho slovo a zjevenou vůli. Vždyť utíkat se k Němu je naší jedinou nadějí a spásou. On je tím svatým Králem na svaté hoře Sión. David končí slovy: „Blaze všem, kteří se k němu utíkají.“

A tak blaze vám milovaní, kteří činíte pokání a věříte evangeliu. Milujete Krista, líbáte Ho a utíkáte se k Němu!

A kdo jste ještě nečinili pokání, odmítáte evangelium, pamatujte na toto: „ Máte podíl na vzpouře pronárodů, králů a vládců hříšného světa. Ta vrcholila ukřižováním Krista, svatého Boha. To Jeho jste přibili na kříž! Mějte proto rozum, odvraťte se od zla, čiňte pokání a věřte evangeliu!“ Žalmista praví. „Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem.“

Jen málo stačí Kristu vzplanout hněvem, aby člověk zahynul na věky! A proto blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Amen!

PřílohaVelikost
z2-osnova.pdf327.35 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer