Víra se nedá schovat - Lk 8,1-21

Verze pro tiskVytvořit PDF

Podobenství o rozsévači se dvěma ilustracemi



Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 28. prosince 2008 (45:00) osnova

Budeme pokračovat v našem výkladu Lukášova evangelia. Dostali jsme se na začátek osmé kapitoly a tím také k jednomu z nejvýznamnějších Ježíšových podobenství. V Bibli je celá řada různých podobenství, ale dneska máme před sebou podobenství, které patří k těm všeobecně známým a zároveň patří také k těm nejdůležitějším.

Máme před sebou podobenství o rozsévači. Jednoduché a krásné podobenství, které nám zároveň odhaluje některé tajemné věci týkající se reality křesťanského života, kterým bychom bez tohoto podobenství jenom těžko byli schopni porozumět. Toto podobenství nám alespoň trochu odpovídá na takové otázky jako - proč někteří lidé nejsou vůbec schopní slyšet evangelium, proč někteří lidé, kteří žili jako křesťané, najednou odcházejí do světa a nechtějí s křesťanstvím mít nic společného, proč někteří lidé sice vyznávají, že uvěřili v Krista, ale v jejich životě nenastává žádná změna, a když přijdou problémy, tak se odvracejí od Pána, ...

Najdeme zde také odpovědi na otázku co je a co není opravdová evangelizace, jestli můžeme nějak poznat skutečnou křesťanskou víru, jakou roli hraje Boží Slovo v životě následovníka Ježíše Krista a řadu dalších otázek. Na některé otázky si odpovíme v dnešním kázání, dalšími se budeme zabývat více při úterním biblickém studiu tohoto textu.

Pojďme si nyní společně přečíst celý náš dnešní text. Budeme číst z Lukášova evangelia, osmou kapitolu, od verše jedna do verše dvacet jedna.

V předchozí kapitole Lukášova evangelia jsme se zabývali spasením, které je darem Boží milosti. Není z našich skutků. Tak jsme to viděli v listu Efezským:

Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Bylo to jasně a zřetelně vidět v celé sedmé kapitole - ať již to byl příběh záchrany setníkova sluhy, nebo se jednalo o vzkříšení mrtvého syna vdovy z Naim - obojí se stalo jedině z milosti našeho Pána Ježíše Krista. Ježíš také poukázal na hodnotu spasení z milosti v příběhu o Janu Křtiteli, když řekl:

Lukáš 7:28 Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.

A konečně příběh o odpuštění hříchů ženě hříšnici v domě farizeje Šimona je ukázkovým příkladem spasení z milosti skrze víru. Ale nejenom to - je také dobrou ilustrací textu z Ef 2, který pokračuje:

Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Tato žena cíleně vyhledala Ježíše, aby mu sloužila. S pláčem pokání smáčela svými slzami Ježíšovy nohy, potom je vytírala svými vlasy a mazala je vzácným olejem. Udělala dobrý skutek, který vycházel z víry a který Ježíš srovnal s nevěrnou nevděčností farizeje, jehož byl hostem.

Lukáš tady připravuje půdu pro Ježíšovo vyučování v osmé kapitole. I zde hned na začátku vidíme životy, které byly proměněné Boží milostí a v nichž Boží milost vyvolává odezvu.

1-3 Potom Ježíš porocházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.
Byli tady lidé, kterým Ježíš posloužil duchovně a oni, resp. ony se o něj staraly materiálně. Je to princip, který se táhne celou Biblí a najdeme ho jasně vyjádřený jak ve Starém, tak v Novém zákoně. Je tady určitá vyváženost, o kterou je třeba stále usilovat. Podívejme se do listu Galatským na jeden verš, který mluví za všechny:

Galatským 6:6 Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu.


Je tady vzájemný vztah a je tady investice na obou stranách. Jsou zde ti, kdo učí Boží Slovo. Ti musí investovat do studia Písma a do modlitby. A Písmo mluví dokonce o tom, že to je velice těžká práce.

A na druhé straně je investice toho, kdo je vyučován v Slově - to je člověk, který se lopotí pro své živobytí, ale zároveň je to člověk, který svůj poklad uložil v nebi. A tak na jedné straně je radostné sdílení toho, co bylo vykopáno z Božího Slova a na druhé straně je radostné sdílení toho, co je výdělkem těžké práce.

Písmo zná také lidi, kteří pracují duchovně i fyzicky současně - apoštol Pavel to na některých místech, kde kázal evangelium, považoval za svou výsadu, když mohl takto pracovat a nebýt závislý na příjmech od církve. Na druhé straně ovšem také čteme, že když se Pavel setkal v Korintu s Priscillou a Akvilou,

Skutky apoštolské 18:3-4 zůstal u nich a pracoval s nimi, poněvadž měli stejné řemeslo - dělali stany. Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany.

Ale dále to pokračuje:

Skutky apoštolské 18:5 A když přišli z Makedonie Silas a Timoteus, věnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židům, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš.

Když měl Pavel příležitost k tomu, aby se cele věnoval duchovní práci, tak to udělal. A když ne, tak pracoval a věnoval se duchovní práci. Vidíme tady krásný vztah těch, kdo slouží a těch, jimž je slouženo.

Stejným způsobem to dělal Ježíš, stejně to dělali lidé během celé historie křesťanské církve. A všimněte si v našem textu, že se jedná o lidi velmi různorodé - je tam Marie Magdaléna, kdysi těžce duchovně spoutaná, žena, která velmi milovala Ježíše, a plakala u Jeho hrobu. První žena, která spatřila vzkříšeného Krista. Je tam manželka Herodova správce - Jana, která doprovázela Krista pravděpodobně po celou dobu jeho působení, protože ji společně s Marií Magdalénou nacházíme u Ježíšova hrobu. To byla žena z vyšší společnosti a potom je tam s nimi jmenovaná Zuzana, o které nevíme už nic dalšího, kromě toho, že ze svých prostředků podporovala Ježíšovu službu. Ale byla tam také řada dalších, které Lukáš nejmenuje.
4-8 Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství: "Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Lidé se začali k Ježíši scházet ze širokého okolí. Už nejsme na začátku Ježíšovy služby, kdy kázal po synagogách a domech, ale Ježíš se stal populární osobou a lidé k němu přicházeli v celých zástupech.

A Ježíš k nim mluví v podobenstvích. Podobenství to je taková praktická ilustrace nějaké - zpravidla duchovní - pravdy. Je to ze dvou řeckých slov - předložky para (od, vedle, podél, za, blízko) a slovesa baló - položit, poslat, hodit. Položit vedle. Podobenství je nějaký fiktivní příběh nebo ilustrace, která je položená vedle nějaké biblické pravdy a má tuto pravdu jasně ukázat. Je to jednoduchá ilustrace, která má vést k tomu, abychom věci dobře porozuměli, aby daná pravda zakořenila v našem srdci.

Ježíš říká podobenství. A zakončuje ho slovy: kdo má uši k slyšení, slyš! Jinými slovy - mějte otevřené srdce a chtějte slyšet Boží Slovo - chtějte ho slyšet jako ti, kdo z něj přijmou skutečný duchovní užitek, ne jako posluchači, kteří si to vyslechnou a zapomenou. Toto podobenství bylo pro lidi srozumitelné, přesto Ježíš říká, kdo má uši k slyšení slyš - a rozuměj! Jestli máte uši, tak poslouchejte.
9-10 Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat. On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
A u Matouše čteme - proč mluvíš v podobenstvích? Ježíš vysvětluje důvod řeči v podobenstvích - je dvojí. Odkrýt, vyjasnit, udělat srozumitelným na jedné straně a na straně druhé skrýt. Schovat. Dát jasné slovo těm, kdo ho přijímají - kdo mají uši ke slyšení a skrýt a zatemnit slovo těm, kdo toto slovo odmítají. Skrýt jeho význam lidem, kteří podle něj nechtějí žít. Chceme znát smysl jeho slova?

Pro ty, kdo mu patří, je Boží Slovo pokrmem života. Takoví lidé touží po duchovním mléku. Všimněte si, co říká apoštol Petr:

1 Petrův 2:2 jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;

Ale kde je odpor proti Božímu slovu, tam je odpor proti Bohu.

1 Petrův 2:8 Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.

O tom je toto Ježíšovo podobenství - jak budeme reagovat na Boží Slovo. Jsou zde popsané různé reakce na Boží Slovo, reakce, s nimiž se setkával náš Pán, reakce, s nimiž se setkáváme také my.

Takže jestli máte uši, poslouchejte! Než budeme pokračovat, chtěl bych tady zmínit dva principy studia Bible: 1. mít uši k slyšení - tedy být ochotný poslechnout Boží Slovo, jednat podle Něj. To je nejdůležitější věc. Pokud nechceme poslouchat Bibli, tak nám nemá co dát. Možná to může být hezky napsaná poezie nebo próza, ale pokud podle toho nechceme jednat, tak to budou „prázdná" slova, která nás jednoho dne odsoudí.

Druhý princip je dobře ilustrovatelný na tomto podobenství - je to kontext. Musíme číst Bibli v kontextu. Často to neděláme a potom nám unikají důležité a podstatné věci. Je to tak i v tomto podobenství. Kdybychom skončili u osmého verše, tak bychom se mohli dlouze dohadovat, co to znamená a rozvíjet různé teorie o tom, co to vlastně chtěl Ježíš říct. Ale všechno by to byly jenom pouhé dohady. Ovšem stačí, když budeme číst dále a Ježíš nám to vysvětlí. Je to tak s většinou toho, čemu v Bibli nerozumíme.

Nerozumíte nějakému textu v Písmu? Čtěte dál. Bůh vám to vysvětlí. Možná budete muset přečíst celou Bibli, ale k tomu nám ji Bůh přece dal. Ne aby se na ní prášilo někde v knihovně, ale abychom ji četli a hledali jeho vůli. Ostatně je to dobré přečíst celou Bibli. Křesťané z toho mohou přijmout veliký užitek, když přečtou celé Boží Slovo. Setkal jsem se s některými křesťany, kteří byli křesťany již mnoho let a nikdy nepřečetli celou Bibli. Když to potom udělali, tak svědčili o tom, že to je ohromné a že často měli zkreslené představy o Bohu, dokud nepřečetli celou Bibli.

Proto si myslím, že je dobré číst celou Bibli pravidelně. Proto také máme připravený plán na čtení Bible na celý rok, který vám je k dispozici. Je to dobrý plán, který vám pomůže přečíst celou Bibli během jednoho roku. A chci vás povzbudit, abyste takto četli Bibli, protože jen takto získáte ten celkový kontext Božího Slova, který tolik potřebujeme, abychom rozuměli Písmu a abychom plnit Boží vůli v našich životech. Takže, co znamená toto podobenství:
11 Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.
Je to tak prosté. Semenem je Boží Slovo. A Bůh chce, aby se Jeho slovo rozšiřovalo, abychom ho šířili, jak je to jenom možné. To není jenom nějaký příběh, to není návod, jak žít lépe, jak zdokonalit sám sebe, jak mít dobrou rodinu, dobrou práci, nebo cokoliv dalšího. Je to Boží Slovo.

Židům 4:12-13 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

Je to Boží Slovo, co přináší duchovní úrodu. Proto vás chci povzbudit - používejte Boží Slovo. Používejte ho pro svůj vlastní užitek, používejte ho ve svém vlastním životě, používejte ho pro užitek druhých lidí. Když mluvíte s lidmi o Božích věcech, používejte Boží Slovo. To je to zrno, které přinese úrodu v životě člověka. Nechte druhé lidi, aby sami přečetli Boží Slovo z vaší Bible. Ať Boží Slovo působí. Bůh říká:

Jeremjáš 23:29 Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?"

Vidíte tvrdé srdce? Použijte Boží Slovo! To nikdy neselže!

Izajáš 55:11 Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."

Používejte Boží Slovo pro svůj vlastní prospěch. Zůstávejme ve slově. Ježíš říká:

Jan 8:31 Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.

Někdy lidé říkají - nepotřebujeme tolik Božího Slova, ale potřebujeme zakoušet Boží moc a Boží přítomnost a potřebujeme další věci a ne tolik Bible. Ale jestliže je Boží Slovo tím semenem, z něhož vyrůstá duchovní úroda, může křesťan vůbec říci, že nepotřebuje tolik Božího Slova?

Ještě jednu praktickou poznámku než půjdeme dále: Když studujeme Boží Slovo, tak obecně postupujeme tak, že děláme nějaké pozorování, tedy zkoumáme, o čem daný text mluví, potom děláme výklad, tedy vysvětlujeme, co to znamená a nakonec děláme aplikaci, tedy nějaký závěr, na základě kterého budeme potom dělat konkrétní praktické kroky. Každý z nás, když čte Bibli, tak postupuje více nebo méně tímto způsobem. A já bych nás chtěl povzbudit, abychom dělali více pozorování, abychom strávili více času v textu a šli více do hloubky textu, přemýšleli nad ním, všímali si detailů a různých věcí, které se opakují nebo jsou důležité, dávali si je dohromady a teprve potom se pokoušeli nějak Boží Slovo vykládat a dělat praktické závěry. Staří kazatelé doporučovali, abychom - dříve než budeme nějaký úsek z Bible studovat, tento úsek nejprve mnohokrát přečetli, tak abychom ho měli v mysli a srdci, před očima, když ho studujeme.

Ježíš vysvětluje podobenství o různých reakcích na Boží Slovo:
12 Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
Je tady veliký kontrast s veršem 15, kde jsou lidé, kteří přijímají slovo, zachovávají je a nesou úrodu. Zde ho ďábel bere z lidských srdcí. Všimněte si, že všechny tyto lidské reakce na Boží Slovo mají co do činění se spasením člověka. Satan nechce, aby lidé uvěřili a byli zachráněni. Proto dělá všechno možné, aby tomu zabránil.

Ale kde je Boží Slovo, tam je potenciál ke spasení. A Boží Slovo vždycky vyvolá reakci. Tady je Boží Slovo, které padlo na cestu. Na tvrdou, udupanou půdu. To zrnko tam poskakovalo a ta půda ho vůbec nepřijala. Odráželo se od ní a nakonec ho ptáci sezobali - ďábel ho sebral.

Někteří lidé mají tvrdé srdce. A ďábel nechce, aby lidé byli spaseni. Ale problém není se slovem, které zvěstujeme, ale problém je v půdě, na kterou dopadá. Lidé nechtějí slyšet. Odmítají to. Krátce potom, co to slyšeli, přijde ďábel a sebere ho. Slovo totiž, musí být spojeno s vírou, dříve než přinese úrodu.

Židům 4:2 I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.

Potřebujeme víru. Slovo Boží nebude mít užitek bez spojení s vírou, bez působení Ducha Svatého v srdci člověka. Toto jsou překážky, které jsou od ďábla, který nechce, aby lidé byli spaseni.

Ale je tady další druh půdy:
13 Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.
Zatímco na cestě to bylo tvrdé srdce a překážky, které ďábel klade do lidských životů, tak na skále, to jsou překážky tělesného původu. Je to takové povrchní následování Pána. Mnoho učedníků následovalo Pána v Janovi 6, ale když je začal vyučovat o tom, kým skutečně je, tak to pro mnoho z nich bylo nepřijatelné. A poslechněme, co říkají:

Jan 6:60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?"

 


Jan 6:66-68 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.

Podobným příkladem takového následování byl v jednu chvíli také apoštol Petr. Den před Ježíšovým ukřižováním se zapřísahal, že půjde s Pánem i na smrt, ale v okamžiku, kdy přišli Ježíše zatknout, Petr zůstává vzadu a my o něm čteme, jak to uvidíme později v Lukášovi (Lk 22,53), že následoval Pána zpovzdálí. To je následování, které nás nic nestojí, kterým nic neriskujeme, které nebolí. Jít zpovzdálí za Pánem.

Ale to slovo nemá žádné kořeny, nejde do hloubky a v čas pokušení takoví lidé odpadají. Je to takové povrchní nadšení, které může navenek vypadat velice dobře. Pamatujete na dům postavený na skále a dům na písku ze šesté kapitoly Lukáše? Navenek vypadají stejně. Ale jenom ten se základem obstojí. Semínko bylo přijato, rychle vyrostlo, ale uvadlo. Protože nezakořenilo. Nebyl zde Boží život.

14 Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
Na skále to byly tělesné překážky a semeno padlé do trní, to jsou překážky, které klade tento svět. Trnitá půda. Dušení světem - mnoho lidí slyší slovo, a souhlasí s tím slovem, ale to co je doopravdy zaměstnává je v tomto verši.

To jsou takoví praktičtí lidé. Zaměstnávají se tím, aby měli dost na živobytí. A tato trnitá půda je v každé věkové skupině. To jsou lidé, kteří nepopřou evangelium, ale jsou udušení. To mohou být mladí lidé i děti, kteří se zaměstnávají tím, jak si užít co nejvíc, nebo jak sehnat co nejlepší práci, to jsou lidé ve středním věku, kteří už budují svou kariéru a jsou tolik zaměstnaní, že jim sotva zbyde trochu času tak možná na rodinu.

To jsou starší lidé, kteří si užívají dosažených věcí, kariéry a dosažených postů, kteří mají všeho dostatek a snaží se dopřát si toho, čeho si dříve dopřát nemohli. Ale to jsou i staří lidé, kteří jsou v důchodu a kteří mají tolik aktivit, že nemají čas na Boží slovo a na Boha. Shánění, běhání, zaměstnávání se dětmi, vnoučaty, příbuznými, ... vždycky se něco najde.

Vvšechny tyto věci je dusí, takže nepřinesou žádnou úrodu. Je to v přímém protikladu k semeni zasazenému do dobré půdy. Všimněte si jednoho detailu. To semeno padlo do trní. To samo o sobě by ještě nemuselo být špatné - vždyť srdce každého z nás je různou měrou nějak zaplevelené. Ale verš sedm říká, že to trní rostlo. Takový člověk nevyrval hřích i s kořenem ze svého života, ale nechal ho růst a nakonec i udusit Boží Slovo. Není zde žádný užitek. Naproti tomu:
15 Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
Slyší, zachovávají (přilnou k němu, drží se ho) a Boží slovo vždy nese ovoce. Tam kde je Boží slovo přijímané, tam je okamžitě rostlina s kořeny. Je kázané, zakořeněné a nese ovoce.

Jaký to má následek? V upřímném srdci s vytrvalostí přinášejí úrodu. Je tady víra spojená s Božím Slovem a je tady vytrvalost. Bůh je autor této vytrvalosti, víry i Božího Slova - a znovu jsme u spasení z milosti. Ale je tady jasná reakce na Boží Slovo - uslyší, přijmou ho - ztotožní se s ním, a nesou úrodu. Tam, kde je skutečný život, je úroda. Tam je vidět ovoce Božího Ducha, Boží působení v životě člověka. A pamatujme na to, že toto ovoce není volba. To není něco, pro co bychom se mohli rozhodnout. Ale tam, kde je život, tam se toto ovoce objeví.

Ježíš vysvětlil svým učedníkům toto podobenství, ale Lukáš nám zaznamenal ještě dvě ilustrace, které nám ukazují toto podobenství v praxi. Podívejme se v rychlosti na ně.
16-18 Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."
Víru nelze schovat. Víra bude vidět. Prostě se projeví. Ovoce není volba, ale přirozený důsledek. Přirozeným důsledkem víry bude proměněný život a svědectví o Ježíši.

Jenom dva postřehy - všechno vyjde najevo. Bůh vidí do srdce už nyní, a pokud se něco neukáže už v tomto čase, jednoho dne to rozhodně najevo vyjde. Nemůže to zůstat skryto. Bůh vidí, jakou půdou je naše srdce. Každý den. A i když to možná každý den není jasně vidět, Bůh to vidí.

Druhý postřeh - Nic není konstantní, statické. Verš 18 má všeobecnou platnost. Sval, který budete pravidelně cvičit, bude růst. Sval, který nebudete cvičit, zakrní. Víte, jak poznáte, že strom živý? Každý rok mu přibyde jeden letokruh. Pokud nepřibyde - tak i je mrtvý. Podobně musí růst naše víra, naše chození s Bohem, naše porozumění Písmu. Buď roste, nebo umírá.

Proto Ježíš připomíná - dávejte pozor JAK slyšíte. Jaká půda je vaše srdce? Jak posloucháte? Abyste mohli jednat nebo jen tak?

A druhá ilustrace ukazuje na to, co to znamená - JAK slyšíte.
19-21 Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup. Lidé mu oznámili: "Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat." On jim odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají."

Kdo jsou Ježíšovi příbuzní? Ti, kdo se k němu hlásí? Nebo snad ti, kdo na to mají nějaký papír - křestní list nebo cokoliv jiného? Všimněte si, koho nazývá Ježíš bratrem? Toho, u něhož je zaseto na dobré půdě - kdo slyší Boží Slovo a jedná podle něj.

Ne kdo slyší Boží Slovo a žije si, jak chce. Ne kdo se prohlašuje za Ježíšova učedníka. Ne ten, kdo se chce s Ježíšem setkat. Ale ten, kdo slyší Slovo - tedy kdo naslouchá Slovu - Božímu Slovu a řídí se jím. To není ten, kdo má na prvním místě vlastní starosti nebo světské zájmy, ani ten, kdo se řídí tradicemi lidí a Boží Slovo má jen jako nějakou vsuvku nebo doplněk.

Jenom ti, kdo se znovu narodili z Božího Slova - to jsou Ježíšovi bratři a matka. Jenom s takovými je možné mít skutečné duchovní společenství. Kdo slyší Boží Slovo a jedná podle něj.

Takže moji milí - JAK slyšíte? To je otázka, kterou si musíme klást každý den. Jaká je moje reakce na Boží Slovo? Zatvrzelá? Povrchní? Lhostejná? Nebo hltám Boží Slovo jako duchovní pokrm, aby v mém srdci přinášelo hojnou úrodu?

Každý den stojíme před rozhodnutím, jak budeme poslouchat Boží Slovo. Modlím se to, aby na našich životech byla patrná vytrvalost, kterou nám Bůh dává a abychom rostli jako jednotlivci i jako sbor k Boží slávě do podoby našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

strongI vy chcete odejít?

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer