Volej z plna hrdla, bez zábran! (Iz 58, 1-8)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 17. května 2020

 

Lukáš 9:23 Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.

 

I. Úvod

Pokoj vám! Jak se dnes cítíte? Máte taky ten pocit, jako že hrajete v nějakém špatném scifi filmu? Všichni ti lidé s rouškami. Slova jako krizový štáb, nouzový stav, imunita, vakcína, izolace, nebo karanténa. Vyburcovaná média. Možná nejsme jako hlavní postava, spíše něco mezi vedlejší rolí a statistou z davu.

Nebo se vám zdá, že jste mimo realitu a doufáte, že se brzy probudíte? No, já se vám nedivím. Mám ten pocit občas také. To, co se dnes děje ve společnosti jsme znali jen z amerických filmů. Najednou jsme v něm, a někteří jsou rádi, že si v něm konečně zahrajou, že? Když jsem jako náctiletý začal trénovat bojová umění, měl jsem takový sen, že jednou si zahraju v americkém akčňáku a už se nebude mluvit o svalech z Bruselu o Van Dammovi, ale o svalech z Ústí. Nesmějte se, plakat byste měli, když to teď víte.

Člověk má hloupé sny a něco míní. Naštěstí ale Bůh kraluje a mění. Člověk touží vybudovat něco, co bude podle něho silné, veliké. Něco, co se stane jistotu jeho života. A potom přijde něco tak prťavého, jako je koronavirus. Bez silného mikroskopu to nespatříte.  Není to ani živé, ani mrtvé, ale podle vědců něco mezi tím. K životu to potřebuje vás a vaši DNA z hostitelské buňky. A zboří to celou naši koncepci a představu o tom, že dílo člověka i člověk sám má nějaký stabilní a trvalý charakter, nebo základ. Pryč je jistota všech těch věcí, které budujeme a známe. A to je dobře. Písmo mluví o naší slabosti a pomíjivosti. Je pro nás dobré to vědět a znát. Písmo ale také mluví o Stvořiteli a Jeho pevné vládě. Mluví o Boží dobrotě, lásce a slitování.

  • Žalmy 103:13-19 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů, s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.

Má-li člověk jakoukoli jistou, může-li člověk dojít nějaké slávy, lze to pouze v Bohu, a v bázni před Bohem. Kdo se bojí Boha, nad tím se Bůh slitovává a Boží milost je věrně s takovým člověkem. Kdo se bojí Boha, ten žije život v Boží bázni, k Boží slávě a tím je i on oslaven z Boží milosti!

Milovaní i dnes budeme hledět na Boží slávu a Jeho věrné slitování s námi. Uvidíme, co Bůh koná v lásce s námi. Náš text je Iz 58, 1-8.

Izajáš 58:1-8 "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. 2 Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.

Odkazy: Ž 103, 13-19; Iz 58, 1-8;

 

II. Bůh a nevěra Božího lidu! V 1-3

A. Bůh usvědčuje z hříchu.

V prvním listě Janově ve čtvrté kapitole, v osmém verši čteme Janovo vyznání i ujištění, že Bůh je láska. Je spousta dalších míst v Písmu, co o tom mluví. Některé jasně a některé skrytě. Náš dnešní text je z té druhé skupiny. Možná bude někdo překvapený, ale náš dnešní text začíná slovy o Boží lásce. Poslechněme si to. Bůh říká Izajášovi.

  • Izajáš 58:1 "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.

Láska? Jaká láska? Vždyť jsou to slova soudu! Ano jsou to slova soudu, slova usvědčení. Bůh soudí svůj lid a usvědčuje ho z přestoupení. Dokonce velmi silně vybízí proroka Izajáše a mocně ho motivuje. Říká mu křič ze všech sil. Neostýchej se a nenech se ničím odradit. Ať je tvůj hlas jako polnice, co volá k boji! Hlas polnice je silný, pronikavý a rve naše uši. A stejně pronikavě má volat Izajáš a nejsou to uši, které mají být rvány, ale naše srdce. Až tam musí proniknout hlas Izajáše, hlas Božího slova!

  • Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Vraťme se však k Boží lásce. Jak ji najdeme v soudu a v usvědčení z hříchu? Jak ji najdeme v něčem, co má rvát nejen naše uši, ale i srdce, duši i ducha? Jak najdeme lásku v práci, tak hrozivého nástroje, jakým je dvousečný meč? Kde je schována, když nás ten hrozivý meč Božího slova roztíná a obnažuje až do morku kostí? Ukážeme si dva aspekty lásky. Za prvé:

Když si uvědomíte, že Bůh je Stvořitel, Král a Pán všeho a všech? Dobrý Stvořitel, Pán a Král? Může on přehlížet nepravost a zlo? Ne, protože láska miluje právo a spravedlnost, nenávidí zlo! Žalm 33, verš pátý říká, že máme zpívat Hospodinu….

  • Žalmy 33:4-5 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země.

To je láska přátelé. Láska miluje spravedlnost, usvědčuje a trestá zlo! A druhý důležitý aspekt lásky?

Představte si situaci, kdy člověk, kterého milujete bude jednat zle. Nezodpovědně a tak, že svůj život i život lidí kolem něho bude v ohrožení. Co uděláte? Budete se ohánět tolerancí, svobodnou vůlí toho člověka? Budete říkat, že láska je nechat toho člověka, ať jedná podle svého rozhodnutí, že my mu přeci do toho nemůžeme mluvit? Ne, myslím, že to neuděláte! Jak by to tedy mohl udělat Bůh?! Bůh, který miluje svůj lid, své děti, které vykoupil krví svého Syna? Náš první dnešní verš mluví o dokonalé lásce!

  • Izajáš 58:1 "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.

 

B. Pravda o vnějším zdání zbožnosti.

Ale celý náš dnešní text je plný lásky. Bůh ústy Izajáše pokračuje.

  • Izajáš 58:2 Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.

Co se děje? Nemýlí se Bůh, nestřílí tak trochu od boku a vedle? První svou větou vede Bůh Izajáše k tomu, aby hlasitě volal usvědčující slova hříchu a soudu. A najednou tohle? Podle Boha se Izrael denně dotazuje na Boží cesty. Ptají se na to, co je podle Boha spravedlivé. Čteme, že to konají jako spravedlivý národ, který je Bohu věrný! Tak co se děje?

Problém je v EP Bible. V jednom slově. Ve slově jako. Bůh říká, že ty věci dělají jako pronárod milující spravedlnost, jako lid věrný Bohu. Bůh mluví o vnějším zdání zbožnosti. Oni ty věci v Božích očích dělají, jako kdyby byli zbožní a spravedliví, ale nejsou a nemohou být! Pomůžeme si třemi věcmi.

První věcí, která nám pomůžeme k pochopení, je kontext našeho vlastního textu, když se podíváte dál, a my tam společně za chvíli dojdeme, bude nám jasné, že Bůh rozhodně nestřílí vedle!

Druhou věcí k lepšímu pochopení textu je kontext celého Písma, další texty.

  • 2 Timoteovi 3:2-5 Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.

Vidíme tedy, že je možné být navenek zbožný, ale uvnitř, v srdci naprostý svévolník. A to je to, co Bůh odhaluje jak v Iz, tak ve 2 Tm 3, 2-5. Je to místo, kam Bůh mečem svého slova míří. K tomu, že náš problém je vnitřní a v srdci člověka.

 Třetí věcí, která nám pomůže je jiný překlad Písma. V překladu Bible 21 náš text mluví následovně.

  • Izajáš 58:2 Den co den mě prý hledají, mé cesty by rádi poznali! Jako národ, jenž se spravedlivě chová a neopouští zákony svého Boha, tak mě žádají o spravedlivé soudy, rádi by byli v Boží blízkosti!

Izrael měl vnější zdání zbožnosti. Byli jako obílené hroby. Navenek krásně bílé a čisté, uvnitř plni bezbožnosti a smrti. Oni skutečně nějakým způsobem hledali Boha a Jeho cesty, oni se skutečně postili. Ale bez pravého poznání, bez pravé víry. Šlo to dokonce až tak daleko, že oni obviňovali Boha ze špatného jednání. Poslouchejte další, třetí verš.

 

C. Srdce zaměřené na sebe.

  • Izajáš 58:3 »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.

Tento verš je přelomový verš našeho textu. Dozvídáme se v něm, jak to ve skutečnosti je a v čem je problém. Bůh na obvinění odpovídá. Tím problémem je stav lidského srce. Naše padlá přirozenost. Jsme totiž zaměření na sebe. Naše srdce jsou sobecká, lstivá a úskočná. Mají na mysli pouze nás samotné a zaměřují se na prvním i na posledním místě na nás, naše touhy a potřeby. Ať už jsou to domnělé, neoprávněné potřeby, nebo skutečné, oprávněné potřeby, vždy je to špatně.

 První i poslední v našem srdci musí být Bůh, ne my! Jak často bohužel přemýšlíme úplně stejně, jako starozákonní Izrael. A Bůh, protože miluje svůj lid, odhaluje nám tuto pravdu a usvědčuje nás. Nás to bolí a vzpíráme se. Ale milovaní, Bůh nás miluje a chce pro nás jen to nejlepší. A to může být i diagnóza a léčba, která bolí. Jestliže Bůh totiž nezasáhne, nesmiluje se a nedá nám nová srdce, všechno bude v našem životě špatně. A to přesně vidíme v našem textu. Co bude špatně?

Na prvním místě náš vztah k samotnému Bohu. Náš pohled a přístup k Němu je a musí být zákonitě zlý. Protože On je Pán a Král, On je Alfa i Omega. Ale zaměřeností na prvním i posledním místě na sebe to popíráme. A činíme sebe pánem našeho života. To je rouhání a modloslužba. To je věc, kterou nejsme schopni v pravdě uvidět, bez milosti. A tak o milost prosme v modlitbách každý den.

Na dalších místech potom budou všechny naše vztahy špatné, protože náš vztah k Bohu je špatný. Ke všem lidem, k církvi i k jednotlivým sourozencům.

 Všimněte si ale, jak pracuje Bůh. Ví, že nejsme tuto pravdu schopni uchopit, pokud nám ji nepřiblíží v pro nás poznatelné rovině. My velmi často nejsme schopni vidět tu první a nejdůležitější věc, kterou je náš vztah k Bohu i to že v ní hřešíme, i když stejně jako Izrael přicházíme k Bohu, modlíme se a postíme se. To je tragické a nebezpečné. Ale pravdivé. Co tedy dělá Bůh? Ukazuje nám ve své lásce problém v rovině, která je pro nás poznatelná. Právě na vztahu k lidem, k církvi, k bratru a sestře.

  • 1 Janův 4:20 Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.

Právě proto Bůh říká v Izajášovi 58, 3 to samé. Odhaluje lidské srdce, to, co je v něm. Ukazuje na příkladu jednání člověka s člověkem, že náš vztah s Ním samotným je tím prvním vztahem a zároveň nejhorším problémem.

  • Iz 58, 3 nn Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.

Odkazy: Žd 4, 12; Ž 33, 4-5; 2 Tm 3, 2-5; 1 J 4, 20;

 

III. Srdce zaměřené na sebe nevede nikdy k jednotě, ale ke sváru. V 4-5

A. Kde není srdce upnuté k Bohu, tam není láska ani pokoj!

Najednou jsme u prvních dvou přikázání. Jsou opravdu největší. A to, jestli naplňujeme to první a skutečně milujeme Boha, se pozná na viditelných postojích a skutcích v jednání s bratry. V tom se pozná, jestli jsi zaměřený na Boha, nebo na sebe. Srdce zaměřené na sebe je špatné, nevede k pokoji, ale ke sváru!

  • Izajáš 58:4 Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině.

Izraelci, když se postili, stalo se to, že vyplulo na povrch jejich skutečné smýšlení. To, co měli ve svých srdcích. Co bylo v jejich srdcích vyplulo v tu chvíli na povrch. Jejich srdce se v čase klidu a ztišení před Bohem naklonilo k tomu, k čemu tíhlo od své hříšné přirozenosti. K hledání svého prospěchu za každou cenu. A to ukazovalo na to, že jejich půst, pokání a modlitba nebyli pravé. Bylo to pokrytectví.

Vraťme se ale k zpět k hlavní myšlence. To, jak se my chováme k církvi a druhým, ukazuje na to, co je v srdci úplně stejně jako tomu bylo u Izraele. Ukazuje to i nám, kam je naše srdce skutečně zaměřené. Zda k Bohu, nebo k nám.

Jsi netečný k církvi, hluchý a slepý ke křesťanům? Nenaplňuješ svou službou jejich potřeby? Dokonce s nimi nejednáš dobře, laskavě a s láskou? Potom neříkej, že miluješ Boha! Tady nepomůže žádná výmluva. Nepomůže se odvolávat na to, že mně církev, nebo bratr zranil. Ani, že proti mně zhřešil.

Nejde se vymluvit na to, že jsem nesmělý a možná se bojím, nebo se straním lidí, protože mě mnohokrát zranili a já jsem ztratil důvěru. To se může stát! To se stává! Zeptejte se mé ženy kolikrát jsem bořil její důvěru a zranil ji!  A navíc, má důvěra má být zakotvená v Bohu, ne v člověku! A jak mohu po druhých chtít, aby byli dokonalí a absolutní ve své lásce? Aby byli dokonalí v jejích projevech ke mně, když vím, že já nejsem lepší, spíše horší, hřeším a zraňuji! Jak po nich mohu požadovat dokonalost? To, aby mě nikdy nezranili, nikdy se mne dokonce ani žádným způsobem nedotkli!  Navíc když vím, že se mě často dotknou i věci, které jsou od mých bratrů míněny v lásce a k mé nápravě!

 Jak mohu chtít po druhých, co sám nedokážu? To je pokrytectví a pýcha! Pro mě i pro každého dalšího platí rozkaz:

 „Ty jdi! Ty buduj svou pokorou a láskou církev Boží! A nekoukej pořád na to, jak to dělají, či nedělají druzí. Jak jsou v tom aktivní a úspěšní, jak jim to jde a jak tím naplňují, či nenaplňují tvé představy! Tak právě a jen tak přivedeš druhé k poznání jejich slabostí, že budeš usilovat o to, abys byl ty na prvním místě sám co možná nejlepším příkladem! Anebo člověče poslyš! Nenechal se snad tvůj Pán kvůli tobě přibít na kříž? Tak z něj nelez dolů, když jsi na něm! Nemáš snad následovat Pána i tam?“ J 21, 21-22;

 

B. Kde není srdce zaměřené k Bohu tam je svár a nepřátelství

Proto Bůh v Izajášovi pokračuje ve verších 4-5 a ukazuje, že sebestředné srdce nevede k jednotě a pokoji a ani nemůže. Nevede k jednotě a pokoji s Bohem, ani s lidmi. A další texty Písma mluví jasně, že pokud jednáme s lidmi bez lásky, dokonce s bratry v církvi, nemáme žádnou výmluvu. Vždyť máme milovat i své nepřátele, když mají hlad, dát jim jíst. Když mají žízeň, dát jim pít. A potom jsme jako náš Bůh a Pán Ježíš Kristus! A v Římanům stojí, ve dvanácté kapitole.

  • Římanům 12:21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Také v paralelním textu v Jakubovi máme potvrzení této nanejvýše důležité pravdy. Pravdy, bez které budeme mřít, skomírat a jako sbory možná i umřeme. Srdce zaměřené na sebe nejen, že nevede k pokoji, ale vede ke sváru a nepřátelství. Musíme o tom dobře vědět!

  • Jakubův 4:1-4 Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

Vidíte to samé, že k sobě obrácené srdce vede ke sváru a nepřátelství? Vidíte, jak náš špatný přístup k církvi a bratrům ukazuje na náš špatný přístup k Bohu? Jak ukazuje nejen na naše nepřátelství s lidmi, ale na nepřátelství s naším Pánem, které je příčinnou všech našich nepřátelství a svárů s lidmi? Jakub nás nazývá proradná stvoření! Proradná, zrádná, zlá stvoření. Mluví k církvi, ke křesťanům. Bylo by chybou si myslet, že nás se to netýká. I jako znovuzrození křesťané máme tento problém, hřích a hříšné sklony v nás.

A tak jaký je ten jediný způsob, jak můžeme přežít? Ale nejenom přežívat, ale zakoušet jednotu a pokoj? Musíme své srdce v poslušnosti zaměřit na Boha, na Krista! Upřít pohled na Něj a na to, co musel snést od hříšníků. Vždyť kdo z nás prolil v boji s hříchem svou krev? Kdo z nás byl kdy dokonale čistý a musel se pro druhého ztotožnit s hříchem a nést jeho zhoubu, ničící sílu a tíhu, když byl před tím dokonalé svatý? Žd 12, 1-4; 2 K 5, 21; Nikdo nenesl, nenese a nebude nikdy nést toto neunesitelné břemeno. Možná prolijeme krev, ale nikdy jsme před tím nebyli plně čistí a svatí. Naše břemena jsou těžká, ale ne neunesitelná, jako kříž Kristův.

Učme se tedy od Něho, jednejme jako On! Pane, kolikrát mám odpustit bratru? Podívej se na mě jakej jsem borec Pane. Jsem připraven odpustit bratru až sedmkrát!

  • Matouš 18:22 Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."

Zaměřme své srdce a plně upněme své srdce ke Kristu a Jeho slovu. Jednejme jako On! Co to jen půjde usilujme. A zmizí svár i nepřátelství, přijde jednota a pokoj. A ještě jednu věc si musíme uvědomit, když jsou mezi námi boje a sváry. Boží lásku a dobrotu ke svému lidu. Lásku, která je skrytá v našem dnešním prvním verši. A to za velmi ostrým, dvousečným mečem. Máme sváry? Pak je to příležitost k pokání a nápravě. A Boží soud i usvědčení nás samotných je aktem Boží lásky. Nepromarněme ho prosím!

Odkazy: Ř 12, 21; Jk 4, 1-4; Žd 12, 1-4; 2 K 5, 21; Mt 18, 22;

 

IV. Pravý půst miluje Boha a bližního svého, ne sebe. Verše 5-8

A. Jaký půst chce Bůh?

Podíváme se, jaký půst chce Bůh a jak se na celou situaci dívá. Poslouchejte.

  • Iz 58, 5-6 Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?

Půst, který si Bůh přeje je půst, který nehledá naše záliby a náš prospěch. Takový pokrytecký půst Boha neoslavuje, ale uráží. Bohu je odporný. Bůh se na takový půst nedívá. Nevidí ho, protože ho nechce vidět. Jedná se totiž v podstatě o půst svévolný, o půst svévolníka. Vždyť neoslavuje Boha. Ani Ho nemůže oslavit, protože je zaměřený na nás a naše záliby a prospěch! Písmo mluví jasně i v těchto záležitostech.

  • Přísloví 15:8 Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.

A na jiném místě, o několik kapitol dál v Přísloví dvacet osm stojí:

  • Přísloví 28:9 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.

Půst, který si Bůh přeje, je půst, který je na prvním místě zaměřený na Boha a na Jeho slávu. Takový půst je vyjádřením pravdivosti, opravdovosti naší lásky k Bohu. Pozná se na něm, jestli Boha skutečně milujeme, nebo to jenom namlouváme sobě i druhým. Poslouchejte 1 J.

1 Janův 3:14-18 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.

Jsme opět u toho, že naše láska a náš postoj k Bohu je velmi vidět na našem postoji k církvi a k sourozencům v Kristu. A pokud jsme neteční k církvi a nenaplňujeme potřeby druhých. Pokud s druhými nejednáme dobře a v lásce, ale ve sporech a svárech, je jedno, z jakého to je důvodu. Je jedno jak a kolikrát sem byl druhými zraněn, nebo ponížen. Je jedno, zda jsem povahově takový, nebo makový. Zda jsem bázlivý a citlivý, nebo nerudný samotář, zalezlý ve svém doupěti. Je to prostě špatně. A ukazuje to na nedostatek lásky k Bohu v mém srdci. Ukazuje to, že ta Boží láska ve mně je něčím možná potlačená, ubitá. Strachem, hořkostí, neodpuštěním, zraněním, které může být opakované. Ale to není omluva bratři a sestry. My jsme prostě odpovědní za svá nová srdce před Bohem, máme je chránit!

A v tom horším případě milovaní, v případě, který musíme vždy zvažovat, pokud se naše láska neprojevuje skutky. Když u sebe i u druhých vidíme nedostatek lásky k Bohu, musíme se ptát stále na totéž. Je tam, byla tam někdy ta láska k Bohu, vylitá do našich srdcí spolu s Duchem svatým? Nebo si to jen namlouváme? Jsem skutečně v Kristu a znovuzrozený? Víte milovaní svatí, to je velmi důležité. Jde o hodně! Písmo nás varuje!

  • 2 Korintským 13:5 Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli!

 

B. Pravý půst slouží Bohu službou církvi, a tak posvěcuje.

Bůh nás miluje. A proto nás vede k poznání pravdy. Už v šestém verši nám říká nádherná a silná slova.

  • Izajáš 58:6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?

Je to překrásné, silné, mocné a uchvacující! Jak mohutně to musí rezonovat v srdci každého z nás. Vždyť jsme všichni byli otroky hříchu. Svých padlých, temných a sobeckých vášní. Jak nádherně nám musí znít slova o rozevřených okovech. O otrockém jhu, které bylo sejmuto z našich šíjí a srdcí! A zde musíme přátelé začít. Abychom my sami mohli sejmout jho a rozvazovat pouta druhým, musí být nejprve sejmuto z nás. Máme nová srdce? Potom buď Bohu sláva, ale já musím vynaložit všechnu svou snahu a veliké úsilí, abych sejmul a neustále den co den snímal okovy a jho svých hříšných sklonů sám ze sebe. Pak mohu s tím samým pomáhat druhým. Pavel píše naléhavě o věcech, pro které přichází Boží hněv a říká o nich.

  • Koloským 3:8-11  Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus.

Vidíte? Svár zmizí a přijde plný pokoj a dokonalá jednota. S Bohem a se všemi! Pavel píše, že v církvi bude tento stav: „Všechno a ve všech Kristus! To je plnost bratři a sestry! Plnost lásky a tím Krista v nás všech a mezi všemi námi! Co pak po tom skutečně netoužíme? Copak proto nejsme opravdu rozhodnuti a připraveni učinit všechno, co je v našich silách? Vždyť Bůh je s námi, kdo je potom proti nám! Sám ďábel v čele svých mocností stává se nicotným! Dokonce to nejhorší zlo, se kterým se setkáváme, totiž všechen náš vlastní hřích a hříšný sklon, všechna temnota v nás je jako sotva postřehnutelné smítko prachu vedle moci velikého Krista!

A tak pojďme vzhůru bratři a sestry! Spěchejme postit se! V Duchu svatém, pravdivě a v Boží lásce. Jak? Tak, že se zrakem i srdcem upřeným na Krista budeme ho napodobovat v lásce a odpuštění! Jak? Čtěme dál náš text. Bůh nás volá k postu, který Ho uctí a oslaví. Který se mu líbí.

Iz 58, 7-8 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.

Kdo z nás je tak tvrdý a vzpurný? Kdo z nás je tak slepý a hluchý? Kdo z nás je tak netečný k vlastní krvi, k církvi, aby se vymlouval na ublížení a zranění, na nedůvěru, i kdyby to bylo možná oprávněné? Kdo se chce tváří v tvář kříži Krista vymlouvat na to, že proti němu možná bratr zhřešil? Kdo z nás je tak nemoudrý, aby se dokonce vymlouval na svou povahu? Na strach, nerudné samotářství, na nesmělost! Kdo z nás je tak drzý, aby neodpustil církvi, či bratru drobné, když jemu bylo odpuštěno Bohem a Kristem neodpustitelné? Kdo chce být netečný k tomuto silnému, naléhavému volání k pravému půstu a k pravému pokání z Iz 58, 1-8?

Je-li mezi námi někdo takový, obávám se, že je netečný, tvrdý, slepý a hluchý ke krvi Kristově. Proto drž pravý půst tak, že budeš poznávat a naplníš potřeby, zájmy a záliby druhých. Všechny, které ti Bůh dá uvidět! Zhřešil-li tvůj bratr proti tobě, odpusť mu. Je-li hladový, nakrm ho. Potřebuje-li podepřít modli se za něj a s ním. Potřebuje růst v poznání, veď ho do Písma. Potřebuje pomoc v práci na domě, či bytě a ty to umíš a máš čas? Jdi a pracuj s ním a po jeho boku! To je půst, jenž oslaví Boha. To je půst!

 Protože když tak činíš, vždy obětuješ kousek sebe sama. Vždy se vzdáváš něčeho svého, aby ses zaměřil na něco, co je tvého bratra! To je kříž, to je zapírání sebe sama a následování našeho Pána Krista! Měj v srdci bázeň a boj se Boha! Abys nezakopal svoje hřivny, abys nebyl shledán nehodným služebníkem! A nečekej prosím svou odměnu od lidí, nečekej jejich vděčnost, nebo budeš zklamán. Vždyť máš svou odměnu v nebi, u Boha. Ta jediná uspokojí tvé srdce. Tvůj život bude Bohem naplněn. Bůh bude pro tebe Alfou i Omegou, prvním i posledním. A to je posvěcení. Bude zhojena tvá rána a nemoc hříchu. Boží spravedlnost ti bude mocně razit cestu, a ochranným zadním vojem bude Boží sláva.   Amen!

Odkazy: Př 15, 8; 28, 9; 1 J 3, 14-18; 2 K 13, 15

Osnova kázání