Vše pod nebem má svůj čas! (1Kor 1, 30 - 31)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 20. září 2020

 

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas...

Kazatel 3:1

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost drazí přítomní! Jsme opět zde, v domě techniky na Skřivánku. Když se rozhlédnete kolem sebe, abyste viděli, kdo je kolem vás. A také když si uvědomíte, kdo jste vy sami. To první, co vás musí napadnout je obrovská nesourodost. Rozmanitost, která je dána věkem, sociální i kulturní rozdílností. Jsme z různých prostředí. Různého vzdělání, různých názorů a pohledů.  Tělesně nás toho moc nespojuje, spíše naopak. Rozdíly mezi námi, našimi pohledy, názory, zájmy, povahovými rysy a vším, co nás tělesně charakterizuje jako lidské bytosti, jsou něčím, co nám nedává příliš mnoho šancí na trvalou jednotu mezi námi. Je to možná tvrdé slovo, ale je pravdivé a v souladu s Písmem. V knize Daniel čteme.

  • Daniel 7:13 Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. 14 A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno."

Ta slova jsou o Kristu, o našem Pánu. A ve verši čtrnáctém čteme, že to je On a Jeho moc, která je schopná s tak nesourodé skupiny jako jsme my, učinit jedno tělo.

Před mocí našeho Pána se skloní jednoho dne každé koleno a každý jazyk Mu vzdá chválu. A v tomto čase milosti, který žijeme. Se ti, kdo jsou povoláni podle milostivého rozhodnutí Boha Otce k pokání, sklání před Pánem Ježíšem již nyní v tomto věku. Stávají se jedním lidem. Božím lidem.

Jak je ta moc silná, úžasná, nepřekonatelná a neodolatelná, poznáme, když si uvědomíme, že naši nesourodost ještě mnohonásobně prohlubuje a zesiluje náš pád. Moc hříchu v nás. Hříchu, který nám všem od narození velí učinit z nás samotných pány svých životů. Takové malé sebestředné a sobecké, zlé bohy. Bohy, kteří sice nemají pražádnou moc, o to ale urputněji a více usilují: Bojují o prosazení svých potřeb, naplnění svých žádostí a nutí druhé i celý svět, aby se točil především a na prvním místě kolem nich.  A to, že jsme v církvi a možná snad dokonce jsme i děti Boží, to neznamená, že na nás tato síla nepůsobí, aby ničila naše životy. Jakub, který začíná svůj list slovy moji bratři. Ve druhé kapitole to zopakuje, aby to v pátém verši druhé kapitoly ještě zdůraznil slovy milovaní bratři, ve čtvrté kapitole náhle mění oslovení i tón.

  • Jakubův 4:1-4 Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

Proč to Jakub dělá? Inu proto, že veliký vzácný poklad máme v hliněných nádobách. Dnes půjdeme do 1 k 1, 30-31. Abychom pochopili klíč k úspěšnému boji proti našim vášním a hříšným sklonům, které nás vedou do bojů. 1 k 1, 30-31

Odkazy: Dn 7, 13-14; Jk 4, 1-4;

Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´.

 

II. Život z moci Boží!

A. Z Boží moci všichni V Kristu!

Apoštol Pavel píše do rozděleného Korintského sboru, kde se jeden hlásí k Pavlovi, druhý k Apollovi, třetí k Petrovi a z veliké Boží milosti a slitování je tam naštěstí i pár těch, kteří se hlásí ke Kristu! 1 K 1, 12; Bohu buď za to sláva, a to naprosto vážně, bez jakéhokoli nádechu, či odstínu sarkasmu. Mohlo to být totiž ještě mnohem horší. Taková je naše stará přirozenost. Takoví jsme!

Pavel je zděšený z této situace a volá: „Je snad Kristus rozdělen?! Byl jsem snad já, nebo kdokoli jiný za vás ukřižován?! Je snad nějaký křesťan pokřtěn ve jméno kohokoli jiného, než samotného Pána Ježíše Krista?! Ne, ne a znovu ne!“

Aby potřel toto tělesné smýšlení a vyvýšil Krista, jako toho jediného a pravého, končí první kapitolu slovy našeho textu:

  • Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´. 1 K 1, 30-31

Zastavíme se u prvních devíti slov. Protože je v nich mnoho ukryto a snad nám dá Pán milost, dozvědět se, co nejvíce. Pavel začíná slovy: Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši! Je zřejmé z kontextu listu, že první důležitou informací pro náš život je skutečnost, že všichni věřící v korintské církvi jsou v Kristu. Ne v Pavlovi, Apollovi, nebo v komkoli jiném. Každý obrácený člověk je ve křtěn do téhož Kristova těla, tím samým a jediným Duchem svatým, skrze tutéž víru jednou provždy nám odevzdanou!

Jaký je to nádherný kontrast k tomu, čím jsme byli předtím. V úvodu jsem mluvil o naší nejen rozdílnosti, ale i o absolutní nesourodosti. O tom, že každý z nás byl zaměřený na prvním i posledním místě sám na sebe. Což nás vedlo do smrti. Pryč a daleko od Boha. Byli jsme Jeho nepřátelé. Ř 8, 5-7

Ale nyní jsme jedno tělo. Boží nesmírná moc, ta samá, jenž vzkřísila Krista z mrtvých nás ve křtila do církve. Jsme jeden Boží lid.

Takže Boží moc se projevila jako mnohem silnější síla. Vítězící síla. Zlomila prokletí pádu a hříchu. To vše usmrtila Kristova dobrovolná oběť na kříži. A také přemohla tu nesourodost. Jsme jednoho Krista, jednoho Boha Otce, jednoho Ducha Božího, jedné víry a naděje. Ef 4, 4

Stále platí, že jsme rozmanití, a přesto jsme všichni v Kristu jedno. A přes rozmanitost, která zůstává, bychom měli směřovat k jednotě mysli i víry.

  • Filipským 2:2 dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení,

Jenže v tomto případě nejsme nikdo z nás schopni obstát, pokud dobře nepochopíme, co znamená Pavlovo: „Z Boží moci jste všichni v Kristu Ježíši!“ Nelze obstát, pokud nebudeme mít na prvním místě Pána. Pokud naše srdce nebude plně odhlédnuté od sebe a plně zaměřené na Něho! Vždyť Písmo praví:

  • Jan 12:25 Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
  • Koloským 3:1 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.

 

B. Z Boží moci všichni jste!

Ale Pavlova slova: „Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši!“ Ta slova lze vykládat ještě jinak. Mají další význam. Nejen ten, že to byla Boží moc, která nás ve křtila do Krista a do církve. A proto jsme skryti v Bohu a jsme tedy pevnou součástí těla církve. Ale i ten princip, kdy výraz jste z Boží moci, je možné vztáhnout nejen k tomu, co se již stalo v minulosti. Výraz jste z Boží moci v Kristu trvá. Má průběžný děj. Vždyť je psáno, že spravedlivý bude živ z víry. Ga 3, 11

A tak jsme z Boží moci v Kristu. Dýcháme, jíme, pijeme, mluvíme, pracujeme, odpočíváme, bdíme i spíme. Prostě všechno z Boží moci a V Kristu. Celá naše existence je z Boží moci. Jen díky Bohu, jen díky Jeho milosti a moci. Platilo to o našem tělesném narození, které si nikdo z nás nenaplánoval ani nevybral. A mnohem ještě více to platí o našem novém, duchovním narození z Boha. Písmo o nás říká, že…

  • Filipským 2:13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Není nikdo, kdo by byl v církvi a křesťan a kdo by mohl mluvit o tom, že jde o jeho vlastní dílo. On sám se rozhodl že uvěří. On se stal pevnou součástí Kristova těla podle své vlastní vůle a podle té také nyní v Kristu je, trvá a koná dobré skutky ke slávě Boha. Nikdo takový není!

Bůh je svrchovaný nad celým stvořením a všem v něm. Nad každým zrozením každé bytosti. Nad každým vzklíčením každého zrna a rostliny. Také má plně ve své moci i odchod a zánik všeho, co stvořil. Od počátku všeho až do konce všeho, a všechno, co je mezi tím. A o církvi, o Božím lidu to opět platí dvojnásob. Vždyť nás vytrhl z temnoty. Přenesl ze smrti do života. Z jednoho království, které je oddané a propadlé zhoubě, nás přemístil do království svého Syna. To všechno jsou věci nám nemožné, to jsou zázraky.

  • Koloským 1:13-14 On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů:

Když si uvědomíme tyto pravdy, lépe pochopíme, když Bůh o sobě v Písmu říká, že je počátek i konec. I všechno mezi tím. On je Alfou i Omegou a všechno je z Boha a od Boha. Vidíme, že prvních devět slov našeho dnešního textu v sobě mnoho skrývá. Věřím, že mnohem daleko více, než jsem byl schopen vám dnes přinést.

Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; To říká Pavel nejen korintským, ale i nám.

Odkazy: 1 K 1, 12; Ř 8, 5-7; Ef 4, 4; Fp 2, 2; 2, 13; J 12, 25; Ko 3, 1; 1, 13-14; Ga 3, 11;

 

III. Ježíš je nám vším!

A. Je nám moudrostí od Boha

Pavel pokračuje. Jsme v Kristu Ježíši a On je nám moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením.

Začnu trochu odzadu. Všichni víme, co znamená, že se nám Pán Ježíš stal vykoupením. On se kvůli nám ztotožnil s našimi hříchy, vynesl je na dřevo kříže a zaplatil za ně. Tím nás vykoupil z otroctví hříchu a smrti. Posvěcení, které máme v Něm a z Něj jsme také mnohokrát zkoumali, co to znamená. V Kristu a v moci vzkříšení svlékáme ze sebe toho starého člověka a oblékáme nového. Nové lidství stvořené k Božímu obrazu ve svatosti a pravdě Ef 4, 22-24. Normou i měřítkem je sám Pán Ježíš. Ef 4, 13. Spravedlnost, kterou máme v Něm přičtenou jsme studovali, a ještě budeme v listu do Říma.

  • Římanům 1:16-17 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

A já bych chtěl mluvit nyní o moudrosti, kterou se nám stal Pán Ježíš Kristus. Co čteme v Písmu o moudrosti? Dočteme se někde v Písmu, kde má kořeny?

  • Žalmy 111:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!
  • Přísloví 4:7 Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.

Tak moudrost začíná tím, že máme bázeň a bojíme se Boha. Moudrost je něco, co musíme hledat a být připraveni ji získat za každou cenu. A v páté knize Mojžíšově čteme o tom, že potřebujeme nejen bázeň, velikou touhu a úsilí, ale také poslušnost příkazů, moudrosti.

  • Deuteronomium 4:5-6 Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: "Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!"

Mojžíš učil Boží lid moudrosti od Boha. A předpoklad byl poslušnost. Nyní víme, že se nám stal sám Ježíš moudrostí od Boha. V Něm je vtělena všechna plnost Božství, a tedy i Boží moudrosti. Ko2, 9;Jak tedy nyní růst v moudrosti? Tak, že budeme bedlivě pozorovat Pána Ježíše, jak žil, myslel, mluvil a učil. Jak se choval a jednal s lidmi. Budeme pozorovat Jeho život v Písmu a prosit o to, abychom mu byli více a více podobni. Jeden příklad za všechny:

  • Mt 12, 18-20 `Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.

 

B. Jednat jako On, znamená být moudrý!

Ježíš, Pán pánů a Král všech vladařů. Muž na Jehož rozkaz všechny legie andělů tasí meče. A On je přitom tichý a pokorného Ducha. Nezneužije slabosti druhých. Jestli jsme Jeho, musíme se mu podobat ve všem. Usilovat o Jeho jednání.  Jednat, jako On jednal, znamená být moudrý. Pavel říká Korinťanům všichni jste v Kristu. A proto všichni jednejte jako On. Kristovým cílem je jednota církve, tak i vaším cílem má být jednota, ne rozdělení na Pavlovy, Apollovi, či jiné stoupence.

A my? Jak jednáme. Sjednocujeme, nebo rozdělujeme? Jsme tiší a pokorní, nebo halasní, hlasití a drzí? Jsme až ty poslední ze všech, nebo hlasitě prosazujeme sebe, protože jsme přesvědčeni, že jen ten náš pohled je jediný správný. Petr mluví k církvi. Píše, co je před Bohem opravdu vzácné. Je to tichý a pokorný duch v srdci křesťana. Petr mluví primárně k ženám, ale kontext je jasný, je pro všechny. Takový duch má zdobit nejen ženu, ale i muže v církvi. A Petr pokračuje ve třetí kapitole prvního listu.

  • 1 Petrův 3:8 Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní,

V poslední době nejen naše církev prožívá rozdělení kvůli rouškám. A možná i jiným věcem. Nemusíme vždycky ve všem a s každým názorem souhlasit. A je potřeba, aby mezi námi byly různé skupiny, abychom všechno zkoumali a dobrého se drželi. Ale ve světle toho, co říká právě třeba Petr jde mnohdy více o způsob, kterým jednáme. Svůj názor musíme být schopni prokázat z Písma, a to dostatečně tak, abychom drželi kontext celého Písma a neprotiřečili si. Také náš způsob jednání musí být ovládán tichým a pokorným srdcem.

  • Efezským 4:29  Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.

Špatné slovo není vždy jen hrubá vykřičená nadávka. Můžete mít velmi kultivovaný projev, a přitom budete člověka drtit, nebo mluvit jinak špatně. Jak se pozná, že naše řeč, nebo jednání je špatné?

Když jsme hlasití a bojechtiví. Když nemluvíme pravdu, celou pravdu, nebo ji překrucujeme, pootáčíme, vytrháváme účelově z kontextu. Také když jsme osobní a v našem jednání či řeči se objevují osobně vedené narážky, zlehčování, znevažování, nebo dokonce soudy mých názorových oponentů. Což kárá přísně Jakub ve čtvrté kapitole.

 Mírnit bychom se měli také, když nemáme svůj názor dostatečně podložený Písmem. A to je první důraz, který nyní jen opakuji. Musíme si být jisti. Ne, jen tak střílet od boku. Když jsme si jisti z Písma, můžeme jednat. Ale pozor, můžu mít pravdu, kterou druhý zatím nevidí a nerozpoznává. A potom musím couvnout. Pokud nejde o hřích, nebo falešné učení. Tomu ustoupit nelze. Když mám pravdu a druhá strana nerozumí. Když nejde ani o hřích, ani o blud. Než abych rozděloval, ustoupím a budu se modlit. Protože to právě učiní tichý a pokorný duch v srdci křesťana. Když vidí, že druhá strana pravdu nepřijímá, ztiší se a modlí. Pravdu nelze vnutit. Mlátit do druhého pravdu kladivem rozbíjí a rozděluje. Nenaslouchat bratru a jeho názoru, protože jeho poznání je daleko za mým. Vnutit mu svou pravdu za každou cenu. To není moudré.

V neposlední řadě chci zmínit ještě jednu věc. Písmo říká, že jsou to starší, kteří mají dávat pozor nejen na sebe, ale i na celé stádo. Mají ho vést a zodpovídají se za něj.  Proto oni mají v mnoha rozhodnutích, které se týkají sboru a jeho směřování poslední slovo.

  • Židům 13:17 Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.

Nemusím se staršími souhlasit ve všem. Můžu s nimi vést dlouhé diskuse, ale pokud nevedou sbor od Krista, proti Písmu a do hříchu, potom bych se měl podřídit. A pokud vedou sbor proti Písmu a od Krista, musí se to nade všechnu pochybnost prokázat a musí to potvrdit více lidí.

  • 1 Timoteovi 5:19-20 Stížnost proti starším nepřijímej, leda na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby se báli i ostatní.

Pavel Korinťanům  říká, že Ježíš se nám stal moudrostí. Potom ale musíme usilovat být jako On. Tichý a pokorného ducha, protože moudrost shůry dává tichost Jk 3 kap!  Pak nám bude Ježíš vším, co Pavel píše do Korintu.

  • 1 Korintským 1:30 Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením,

Odkazy: Ef 4, 22-24; 4, 13; Ř 1, 16-17; Ž 111, 10; Př 4, 7; Dt 4, 5-6; Ko 2, 9; Mt 12, 18-20;  1 Pt 3, 8; Ef 4, 29; Žd 13, 17; 1 Tm 5, 19-20; Jk 3 kap.;

 

IV. Přidaná hodnota pravé chlouby.

A. Můžeme se chlubit Kristem!

Jakub ve svém listu píše o moudrosti, která bojuje a válčí. Říká o ní, že je přízemní, živočišná a ďábelská. Povstává z našich neproměněných srdcí. Jk 4, 1-4; Takovou nemáme hledat, usilovat oni. Ale zbavovat se jí a utíkat od ní. Je to moudrost rostoucí z pýchy a chlouby těla. A my nemáme být pyšní a chlubiví. Pavel píše ve třicátém prvním verši našeho dnešního textu, jak se má chlubit křesťan.

  • 1 Korintským 1:31 jak je psáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu´.

Vidíme, že vše, čím se nám Pán Ježíš stal a čím nám je, je nám proto, abychom Ho svým životem oslavili. Pavel klade důraz na jednotu. Všichni věřící v Korintu jsou z Boží moci v Kristu. A pohled i soustředění na Krista jim má pomoci zapřít sami sebe a sobě zemřít, aby skončilo rozdělení, aby jednali moudře jako Pán. Nemají mezi sebou bojovat, ale všichni upřít zrak ke Kristu. V listu Židům čteme.

  • Židům 12:1-4 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.

Jak je vidět je velmi pravděpodobné, že přijde doba, kdy bude třeba se vzepřít a říct možná i vládní moci ne, už dost! Až přijde zákaz křesťanských shromáždění jako takových, zákaz bohoslužeb, omezený počet přítomných osob atd. Nebude možné uctívání, zpívání a vysluhování svátostí. Ale nyní ten čas ještě není. Nestojíme proti zákazu evangelia, jen nosíme roušky a dezinfikujeme si ruce. Kdo chce zbožně následovat Pána Ježíše, zakusí podle Písma skutečné pronásledování. My se máme chlubit v Pánu vždy a pořád, pokud to jde. Zatím nám to nikdo nezakazuje! Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu říká Pavel. A tak zde máme ve verši 31 takovou přidanou hodnotu k tomu všemu, čím nám Pán Ježíš je. V listu do Říma, v patnácté kapitole Pavel píše.

  • Římanům 15:15-17 V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým. To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.

 

B. Svobodný i otrok zároveň!

Pavel má za svou chloubu v Kristu celou svou službu evangeliu. Slovem i skutkem, vším, co Pavel dělal oslavoval Pána Ježíše Krista a tím jediným se chlubil. Pavel byl ochotný dělat pro evangelium všechno. Poslouchejte:

  • 1 Korintským 9:19-23 Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.

Pavel nesl a snášel mnoho a mnohé. Jediná věc, kterou by nesnesl je, kdyby nemohl konat svou posvátnou službu, kdyby nemohl kázat Boží slovo. Pavel snášel i zajetí a okovy, protože mohl i v nich kázat a zvěstovat, mohl sloužit církvi a Kristu, mohl tak uctívat Boha! Znovu opakuji. Jediné, co by Pavel nesnesl a nenesl je, kdyby nemohl konat svou posvátnou službu. Potom by se vzepřel.

Je pro nás zatěžko konat naši posvátnou službu kvůli omezení tak nicotnému, jako rouška, dezinfekce a rozestup? Máme snad zakázaná společná shromáždění, společný zpěv a uctívání? Máme snad zakázáno zvěstovat ve shromáždění Krista a evangelium? Ne, nemáme! Tak proč znějí hlasy o tom, že se nezúčastním této posvátné služby, pokud budou platit ochranná opatření? Vždyť nejdou proti evangeliu a Kristu, nevedou nás do hříchu.  Neomezovali Pavla okovy mnohem více? Pavel kázal a sloužil Bohu i církvi v okovech a my přestaneme uctívat kvůli hadříku na obličeji? Buďme moudří a šetřeme si své vystoupení proti vládě až na chvíli, kdy nám skutečně zakážou naši posvátnou službu. Společná kázání, zvěstování, uctívání a shromáždění.

A namítne-li někdo, že to z nás činí pokrytce, řeknu ne, pokud to činím kvůli Pánu! Nebyl Pavel podle svých vlastních slov každému vším? Jednomu pod zákonem, druhému bez zákona. Svobodný byl od všech, a přesto se učinil otrokem všech. Řeknete proto o něm, že byl pokrytcem? Byl pokrytec, když pro každého byl něčím jiným?

Ne nebyl to pokrytec, protože to dělal vše kvůli Pánu. Kvůli evangeliu a Ježíši Kristu, ve kterém je Pavel i každý další křesťan plně svobodný ode všech věcí a ode všech nařízení všech vlád světa. A zároveň je každý věřící otrokem evangelia a svého Pána. Proto mohu nést roušku a sedět s ní ve shromáždění.

Mohu dodržovat rozestupy, protože naše společenství je zbudováno na duchovní skutečnosti a ne tělesné. To, co nás spojuje je Duch, ne tělo. Proto věc na těle, rouška nemůže rozdělovat. A jestli ano, je něco špatně.  Vždyť evangelium pořád může znít a zní. Dokud můžeme konat tuto naši posvátnou službu při společném shromáždění, je mi jedno zda mám roušku, nebo okovy jako Pavel. Až přijde den, kdy řekne vláda ne tomuto evangeliu, pak řekněme ne i my vládě! V Kristu máme tuto svobodu. Ale ten čas ještě nenastal. Amen!

Odkazy: Jk 4, 1-4; Žd 12, 1-4; Ř 15, 15-17; 1 K 9, 19-23;

Osnova kázání