On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů - Mt 1,18-25

Verze pro tiskVytvořit PDF

Narození Ježíše se událo takto...

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 19. prosince 2010

Dnes společně otevřeme text Matoušova evangelia. Je to vskutku vánoční text, protože mluví o narození Ježíše Krista a to je to, co si lidé v tomto čase v naší zemi připomínají a spolu s nimi také většina křesťanů na celém světě.

Nežli ale tento text spolu otevřeme, chtěl bych připomenout několik věcí, které se týkají Vánoc. Vánoce nejsou křesťanským svátkem v pravém slova smyslu. Pro křesťany je závazné to, co učí Bible a nikde v Bibli nenajdeme žádnou výzvu k tomu, abychom oslavovali narození Ježíše Krista. Jediné, co v Písmu vidíme, je, že se církev schází v den, kdy byl vzkříšen Pán, tedy v neděli – a někdy se dokonce schází každý den a společně uctívá vzkříšeného Krista. Uctívá ho zpěvem, uctívá ho studiem Písma, uctívá ho při Památce Páně, uctívá ho modlitbami, uctívá ho dáváním, uctívá ho službou. Ale nikde nevidíme, že by novozákonní církev nějak slavila Vánoce nebo velikonoce, což biblický svátek na rozdíl od Vánoc je, nebo jakýkoliv jiný svátek.

Přesto Písmo nemlčí ohledně narození Pána Ježíše Krista. Mluví o něm jak Starý zákon, tak i Nový. Proto i my můžeme využít této situace, této staletí trvající tradice a můžeme dnes společně mluvit o narození Krista. Určitě se vám vybaví nějaké obrázky v mysli, když si vzpomenete na narození Krista, ale to není to, čemu bych se chtěl dneska věnovat. Chci, abychom se spolu podívali do Matoušova evangelia a přímo z Písma si ukázali, jaký je pravý smysl Kristova narození.

Narození Ježíšovo se událo takto - to je jako kdyby Matouš udělal nadpis v tom textu evangelia, které sepsal. Matouš, kterého známe z Lukáše 5 jako celníka Léviho z Kafarnaum - to byl ten, co mu Pán řekl, aby ho následoval a on všeho nechal a šel za ním a potom uspořádal pro Pána hostinu, kam pozval všechny své přátele, tento Matouš Lévi napsal evangelium o Kristu, které má ukazovat na to, že Ježíš Kristus je tím zaslíbeným Mesiášem, Králem, který byl ve Starém zákoně zaslíben a který přišel, aby vládl nad celým světem. Matouš popisuje Ježíšův příběh od začátku, od samotného narození.

Vlastně, kdybychom četli první kapitolu od prvního verše, tak bychom viděli, že začíná ještě dříve - začíná u Abrahama, daleko před narozením Krista a popisuje celý Kristův rodokmen. Najdeme tam 42 generací, které zahrnují období přibliřžně 18 století. Spolu se 42 muži je zde jmenováno také pět žen. Poslední z těchto pěti žen je Marie, matka Ježíšova. A s ní začíná náš příběh.

Na příběhu narození Krista si ukážeme čtyři velké charakteristiky Boha, Jeho velikost, lásku, věrnost, a péči. Jsou to věci, které nám Matouš ve svém příběhu předkládá jako na podnose a chce, abychom zde viděli dílo Boží a roli Pána Ježíše Krista. To je smysl příběhu o narození Ježíše, to musí být skutečná oslava Vánoc pro každého křesťana, který věří Bibli. Pojďme se tedy na ten příběh podívat.

I. Boží velikost (v. 18-20)

První věc, které si musíme nutně všimnout, se nachází ve verši 18 a opakuje se ve verši 20:

  • Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. (Matouš 1:18)

Tento příběh spojuje dohromady věci lidské s Božími. Marie byla zasnoubená s Josefem. Jak bylo tehdejším zvykem - a mimochodem na Blízkém východě to patří stále k dobrým zvykům, tak se Marie a Josef měli setkat v den své svatby. Byli zasnoubeni, ale nestýkali se spolu příliš často a v některých případech se snoubenci ani neznali. Což byl možná také případ Josefa a Marie. Čteme o tom, že dříve než se sešli - což by mohlo ukazovat na to, že se předtím vůbec neznali. Marie byla z Nazaretu, což je na severu Izraele, nedaleko Galilejského moře a Josef byl z Betléma, což je jižně od Jeruzaléma. Mezi oběma městy je vzdušnou čarou asi 120 km. Byly zásnuby a nyní se vše chystalo na svatbu. Od zásnub se na oba snoubence nahlíželo tak, jako kdyby byli manželé, ačkoliv spolu samozřejmě nežili. Matouš tady píše, že dříve, než se sešli, tak došlo k jistému skandálnímu odhalení.

Shledalo se, že Marie počala z Ducha svatého. Nebo jak čteme v Bibli Kralické – zjistilo se, že je těhotná z Ducha Svatého. Trochu více se o tom můžeme dozvědět od Lukáše, který tyto věci pravděpodobně zjistil přímo od Marie.

  • Anděl Gabriel byl poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. (Lukáš 1:26-31)
  • Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. (34-35)

Sestoupí na tebe Duch Svatý, zastíní tě moc Nejvyššího a ty počneš. Potom, co se toto odehrálo, odešla Marie za svou příbuznou Alžbětou, která byla také těhotná a zázračně otěhotněla v pokročilém věku. Zdá se, že to bylo právě tehdy, kdy se shledalo, že Marie čeká dítě. Nebyla to asi zcela veřejně známá věc, jak plyne z následujícího verše:

  • Matouš 1:19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.

Josef chtěl tichý rozvod. Nikoliv kvůli sobě, ale kvůli Marii. Možná chtěl všechno udržet v tajnosti, protože si nebyl vůbec jistý, jak to všechno je. Josef a Alžběta žili ve stejném městě. Josef se možná dozvěděl od Marie, co se stalo, jak se jí zjevil anděl. Nevíme. Bible mluví pouze o tom, že se o těhotenství dozvěděl. Ale protože byl spravedlivý a nechtěl Marii vystavit hanbě, tak se chtěl v tichosti rozvést. Mimochodem - ukazuje to na vážnost, s níž se lidé dívali na zasnoubení. Ne že by ho prostě zrušili, ale bylo to skoro jako rozvod. Nicméně v našem případě to mělo být bez televizních kamer, Bible dokonce říká potají. Ovšem k tomu nakonec vůbec nedošlo. Proč? Podívejme se do následujícího verše:

  • Matouš 1:20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

Mám za to, že Marie mluvila s Josefem o tom, jak se jí zjevil anděl Páně, jak s ní mluvil, co jí řekl a také o tom, že potom zjistila, že je těhotná. A myslím, že Josef vůbec nevěděl, co si o tom má myslet. Byl na vážkách a přemýšlel, jak z toho ven. Tak si řekl, potají to ukončíme a budeme dělat, že s Marií jsem se vůbec nikdy nepotkal, natož abych s ní byl zasnoubený. Ale jakmile se rozhodl, že to takhle udělá, co se stalo? Přišel anděl Páně! Nezjevil se Josefovi stejně, jako Marii, ale přišel k němu ve snu. Ano, Bůh někdy promlouvá skrze sny, ale - jak jsme slyšeli nedávno - slovo, které je naprosto jisté a nepochybné je Boží slovo, které máme zapsané v Bibli. Ostatně to uvidíme také v našem textu za chvíli. Zde promluvil k Josefovi. Promluvil k němu takovým způsobem, že:

  • Mt 1:24 Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.

Jestli předtím Josef pochyboval o tom, co se s Marií stalo, tak nyní bylo vše naprosto jasné. Žádný rozvod, nic takového. Josef poslechl. Úplně stejně jako Marie.

  • Lukáš 1:38 Maria řekla (andělovi): Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.

Josef neřekl, ale udělal úplně přesně totéž. Jednal jako služebník Páně. Tak to je ta lidská stránka celého příběhu, velmi pozitivní a velmi inspirativní. Je to něco, co se jako křesťané musíme učit. Mohli bychom se více podívat na charakter Josefa i Marie, mohli bychom se učit z jejich poslušnosti i věrnosti, kterou neustále prokazují. Ale my chceme vidět trochu jiné věci. Toto bylo lidské jednání, které jsem musel zmínit, abychom se dostali k té velikosti a slávě Boží, která se na všech těchto událostech ukazuje. Dvakrát jsme četli, že co je počato, je z Ducha Svatého. To je přesně to místo, kde se zjevuje Boží Sláva. Kde se nám odhaluje něco z Boží velikosti. Apoštol Jan ve svém evangeliu popsal právě tuto druhou stránku narození Pána Ježíše Krista. Podívejme se na chvíli do první kapitoly Janova evangelia:

  • Jan 1:1-2 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha.

Tady se jasně mluví o Ježíši, jak to za chvilku uvidíme. Ježíš Kristus je to živé Slovo, je ten živý Bůh.

  • 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Celý svět byl stvořen skrze Krista. Tady vidíme, že Ježíš Kristus se podílel na stvoření. Dokonce je Boží Slovo tak radikální, že říká, že není nic, co by skze Krista nepovstalo. On je Stvořitel, vládce a Pán. Bez něj, bez jeho vůle, bez jeho aktivity nemůže povstat vůbec nic. Úplně všechno co existuje, jak v tom světě fyzickém, tak ve světě duchovním, všechno je naprosto a zcela závislé na Kristu.

  • 4 -5 V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

On sám je zdroj života. On je původce života. On je světlem světa. Tohle je popis Ježíše Krista. Tohle musíme mít na paměti, když mluvíme o narození Ježíše.

  • Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Poslechněme si to ještě jednou. [opakování verše] Tato slova by nás měla rázem zbavit veškerého sentiment, který je nabalený na přestavu vánoc. Idylická rodina, Josef s Marií a děťátko zabalené v plenkách, jesličky, oslík a další zvířata, … všichni to známe. Bezbranné děťátko. Ale tento text by nás měl rychle vrátit nohama na zem. Jasně nám ukazuje na Boží velikost a slávu, která se zjevuje ve vtělení Krista. Jsem přesvědčen, že vtělení Krista, narození z Ducha Svatého, je po vzkříšení z mrtvých druhý největší zázrak, který v Bibli najdeme.

Čteme o mnohých uzdraveních, čteme o tom, jak Pán vracel slepým zrak, uzdravoval chromé, vyháněl démony z posedlých, dokonce několik lidí vzkřísil z mrtvých, nasytil několika chleby mnohatisícový zástup, chodil po vodě, proměnil vodu ve víno, a mohli bychom pokračovat. Ale zázrak toho, že Stvořitel světa sestoupil a stal se člověkem, je něco, co nelze rozumem vůbec uchopit. Živý Bůh, Pán a vládce, na sebe vzal omezení lidského těla a přebýval mezi námi.

  • Filipským 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Právě tady se zjevuje Boží velikost a sláva. Bůh se přibližuje k člověku. A to tak, že se sám stává člověkem. Co víc bychom si mohli přát. Lidé říkají - ukažte nám Boha a potom uvěříme. Boha nelze dokázat. Nemůžeme vědět s jistotou, že Bůh existuje. A mnoho dalších věcí. Ale to všechno jsou naprosté hlouposti. Bůh se stal člověkem.

  • Jan 14:8-9 Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce.

Bůh k nám přišel, abychom ho mohli poznat. Ale nejenom to - vede nás k druhému bodu kázání:

II. Narození Krista zjevuje Boží lásku (v. 21)

Musíme se vrátit k Josefovi a k jeho snu. K tomu snu, ve kterém se mu zjevil anděl Páně. Anděl s ním mluví o Marii a tom, že dítě, které čeká, pochází z Ducha Svatého a říká mu:

  • Matouš 1:21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

Vzpomínáte si, co anděl řekl Marii?

  • Lukáš 1:31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

Josef i Marie dostali stejné instrukce od anděla ohledně toho, jak mají pojmenovat svého syna. Jméno Ježíš znamená Hospodin (Jahve) vysvobodí. Bůh je vysvoboditel. O tom je ostatně druhá polovina tohoto verše. Odhaluje nám Boží lásku k nám. Nejenom, že se Bůh chce dát lidem poznat, ale Bůh jde ještě dál. Svatý Bůh nemůže mít společenství s nesvatými, s hříšníky. S lidmi, kteří jsou spoutaní svými hříchy, kteří jsou v otroctví hříchu, své tělesnosti, svým sklonům, vášním.

A to je důvod, proč Bůh posílá svého jediného Syna - aby vysvobodil Boží lid z jeho hříchů. Toto je skutečný projev Boží lásky, Boží touhy mít společenství a vztah s lidmi, což kvůli lidským hříchům není možné. Podívejme se na to, jak to popsal apoštol Jan:

  • 1 Janův 4:9  V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.

Narození Ježíše Krista není jenom důkazem Boží existence, ale je také důkazem Boží lásky k nám.

  • Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Proto se Ježíš narodil - protože Bůh tak miloval svět. Vidíte, jak veliká je Boží láska? Pokusme si to na okamžik představit. Mezi Bohem Otcem a Bohem Synem je od věčnosti pouto nezměrné lásky. Láska je základní Boží charakteristikou, je Boží podstatou. Bůh JE láska (1 J 4,8). Je tady naprosto harmonický, dokonalý vztah, vztah naprosté vydanosti, odevzdanosti, důvěry - vztah lásky. Bůh rozhojňuje svoji lásku směrem k nám. Svého vlastního Syna vydává smrti, abychom my mohli žít. Dokážeme takové lásce porozumět? Dokážeme takovou lásku od Boha přijmout?

Nemysleme si, že by se něco změnilo na lásce Otce k Synovi. Bůh miloval svět a poslal Syna. Ale to nebyl nějaký příkaz, jako když otec posílal své dva syny pracovat na vinici a jeden říkal, já půjdu, ale nešel a druhý říkal, mně se nechce. Podívejme se do Jana:

  • Jan 10:17-18 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

Ježíš se narodil, aby dal svůj život za své ovce. Aby vysvobodil svůj lid z jeho hříchů. Minulý týden jsme si připomínali tu mocnou zvěst o smíření, které pro nás Ježíš Kristus zajistil - že Ježíš smířil nás - zaryté Boží nepřátele - s Bohem.

  • Koloským 1:21-22 I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt

Jaký větší důkaz Boží lásky bychom mohli chtít. Kristus se stal člověkem a jako člověk zaplatil za naše hříchy. Vysvobodil nás z otroctví hříchu. Vysvobodil nás z temnoty, ve které jsme žili a přenesl nás do svého království, do království světla, života a lásky. Než půjdeme dál, podívejme se ještě na jedno místo v Novém zákoně, které znovu tak jasně ukazuje na Boží lásku, která se nám zjevuje v Kristu:

  • Efezským 2:1-5 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Bude se jmenovat Ježíš, protože vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Protože zjeví Boží lásku všem lidem, když položí svůj život ze svůj lid, aby ho přivel před Boží tvář. Bůh, bohatý v milosrdenství, z veliké lásky, kterou si náš zamiloval … Přemýšlejme o těch slovech moji milí. Z veliké lásky, kterou si nás zamiloval. Jak moc to potřebujeme slyšet právě dnes, v době, která lásku zaměňuje za nezřízenost a naplňování vlastního sobectví. Ale je tady skutečný důkaz Boží lásky k nám - a tím je Ježíš Kristus. Ale Ježíš není jenom důkazem Boží existence, Boží velikosti a lásky k nám, ale je také důkazem Boží věrnosti.

III. Na Kristu vidíme Boží věrnost a spolehlivost Božího Slova (v. 22)

  • Matouš 1:22-23 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: `Hle, panna počne a porodí syna.

Bůh je věrný a cokoliv kdy řekl, to také splní. V zahradě Edenu řekl Adamovi a Evě - jestliže budete jíst z tohoto stromu, zemřete. Pojedli ze stromu - a zemřeli. Boží slovo je jisté. Stejně tak Bůh řekl hadovi, který svedl Adama a Evu k hříchu:

  • Gn 3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.

A - dnes čteme vánoční příběh o narození zaslíbeného Mesiáše. Bůh je naprosto věrný, nemůže zapřít sám sebe, musí zůstat věrný, a proto se Jeho Slovo vždycky do posledního písmenka naplní. Bůh přece nemůže lhát (Žd 6,18).

Také to, co bylo prorokováno o narození Krista, i o jeho životě, utrpení, ukřižování, zmrtvýchvstání - to všechno se do posledního detailu naplnilo. Proto také Petr, ačkoliv mluví ve svém listě o ohromných zkušenostech, které měl s Ježíšem, tak nakonec mohl zapsat:

  • 2 Petrův 1:19 Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

A tak narození Krista ukazuje na Boží slovo - na slova proroků a pro nás také slova apoštolů - Starý a Nový zákon. To celé je prorocké slovo, které se naplnilo v Kristu Ježíši.

  • 2 Korintským 1:20 Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno `Ano´. A proto skrze něho zní i naše `Amen´ k slávě Boží.

Kristus je posledním Božím Slovem, je tím Slovem, které bylo Boha a které se stalo tělem. V něm k nám Bůh promluvil naprosto jasně a v Něm prohlásil jasné Ano. Dokázal svou věrnost svému lidu, kterému slíbil, že ho vysvobodí z jeho hříchů. Ukázal nám na spolehlivost Božího Slova. Děláte dobře, když se ho držíte.

Několik set let před narozením Krista vystoupil prorok Izajáš - v době, kdy král aramejský a král izraelský vytáhli do boje proti králi judskému - a přinesl Boží Slovo povzbuzení králi Achazovi:

  • Izajáš 7:14 Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).

Prorok Izajáš mluvil o znamení, které bude dáno králi i jeho lidu. To znamení bude stejné, jako dostali Adam s Evou. Je to semeno ženy, dívka, panna počne a porodí Syna. Narodí se ten, který vysvobodí lidi z jejich hříchů, narodí se ten, který, překoná ďábla, přemůže hřích i smrt, narodí se dítě, syn, a bude mu dáno jméno. Narodí se syn a dáš mu jméno … Boží Slovo je naprosto jisté.

Prorok Izajáš mluvil o Kristu. Prorocké slovo se naplnilo. Boží Slovo se vždy naplní.

To je velká výzva pro nás k tomu, abychom se ponořili do Božího Slova, abychom uviděli Boží věrnost, která se zjevuje na tom, jak Bůh naplňuje zaslíbení, která dal. Napříč časem, přes mnohé generace se naplňuje Boží Slovo. Bůh nenechá své slovo padnout na zem:

  • Izajáš 55:10-11 Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."

Tak tomu je s Božím Slovem. Každý, kdo se na něj spolehne, se nakonec může radovat, protože zakusí Boží věrnost a s ní také Boží slitování, milost a spasení.

Narození Krista hlasitě promlouvá o Boží věrnosti. Ale je tady ještě jedna věc, o které se chci zmínit:

IV. Narození Krista ukazuje na Boží péči o nás (v. 23)

Poslední bod dnešního kázání a nalezneme ve v. 23.

  • Matouš 1:23 `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.

Bůh se nám dává poznat. Dává se nám poznat jako ten, který je plný lásky a slitovává se nad námi. Poslal svého Syna, aby nás osvobodil od našich hříchů. Potvrzuje svoji věrnost a vede nás k tomu, abychom se spoléhali na Jeho Slovo. Ale Bůh tady s námi nekončí. Kdyby to udělal, tak by nás vedl na cestu náboženství skutků, náboženství, které se snaží dosáhnout Boha vlastními silami. Ale Bůh to neudělal. On vede naší víru od počátku až do konce (Žd 12,2). To je další z významů narození Krista.

Dají mu jméno Immanuel, což znamená Bůh s námi. Bůh, který je s námi už na věky. Nikdy nás neopustí. Slíbil to a své sliby vždy plní. Ježíš Kristus je Bůh, který není daleko, ale je velmi blízko. Žije v těch, kdo ho přijali, kdo v Něho uvěřili. V těch, kdo se spolehli na to, že jeho oběť na kříži je naprosto dostatečným zadostiučiněním za naše hříchy, za moje hříchy, za tvoje hříchy. Věříte tomu? Spoléháte se ve svém životě na dokonané dílo Ježíše Krsita?

  • Židům 13:5 Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´

Ježíš Kristus řekl svým učedníkům:

  • Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Vidíte tu souvislost? Veliký Bůh, Boží láska, láska k Bohu, Boží Slovo a přebývání Boha s lidmi. Bůh si chce učinit příbytek ze svých vykoupených. On je Bůh, který je s námi. Zamysleme se nad tím, co to znamená? Co znamená, že Bůh je stále, bez přestání s námi? Zmíním jenom tři věci a doma můžete přemýšlet o mnoha dalších, které z toho vyplývají:

  1. Znamená to, že Bůh se o nás stará. Vidí a zná každou naší potřebu a starost, spolu s námi se raduje z každé naší radosti. Žalmista David říká:
  • Žalm 121:3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
  1. Bůh nad námi neustále bdí. Nic mu neunikne. Neuniknou mu dobré věci, neuniknou ale ani špatné. A my si potřebujeme připomínat tuto Boží přítomnost. Dívá se na nás s láskou jako na své milované děti. Ale jako laskavý a dobrý otec nechce, aby jeho děti žili v hříchu a v bezbožnosti. Proto pamatujme na to, že Bůh je s námi, dívá se a vidí, každý náš hřích. Dívá se a vidí také každou dobrou věc, kterou děláme z lásky k Němu, a raduje se z ní.
  2. Bůh nás vychovává. Protože nad námi bdí a protože se o nás stará - od začátku až do konce, prostě pořád, tak to mnohdy nutně vede k Boží výchově. Tato výchova vede ke svatosti a znovu je známkou toho, že Bůh o nás má zájem a pečuje o nás. Nejsme mu lhostejní, ale ve všem se o nás chce postarat. To je Boží výchova.

V. Závěr

Dostali jsme se k samotnému závěru našeho kázání. Slyšeli jsme o významu narození Ježíše Krista. To jsou opravdové vánoce pro křesťany - uctívání Ježíše. Ne miminka v jesličkách, ale Pána, Spasitele. Jak ho můžeme oslavit? To nejlepší, co jako křesťané můžeme udělat je, že s Pánem strávíme čas. Prostě budeme s Ním.  On je Immannuel, Bůh s námi. On s námi je v každé chvíli našeho života, ať už o tom víme nebo nevíme, ať už to chceme nebo nechceme. On je s námi. Ví o nás, pečuje o nás, vede naší víru od počátku až do konce. Chtějme i my strávit stejným způsobem čas s Ním. Využijme toho volna, které je před námi k tomu, abychom uctívali Pána, využijme čas, který máme k tomu, abychom se věnovali Jeho Slovu. Zůstaňme v modlitbách, hledejme Boží tvář.

Slyšeli jsme o Boží lásce k nám. Boží láska se vůbec nedá poměřovat s tou lidskou. Je nekonečně větší. Vždyť Bůh neváhal obětovat vlastního Syna, abychom my měli život a mohli vůbec začít milovat Boha. Křesťané, víte o tom, že vás Bůh miluje? Zakoušíte nejistotu, nebo si nejste jistí Boží láskou? Podívejte se na vtělení Krista - Bůh se stal člověkem. Podívejte se na kříž, kde Bůh svou lásku prokázal až do krajnosti, protože na svého vlastního Syna vylil Boží hněv, který byl určený hříšníkům-- nám. Bůh přišel v těle, aby nás vysvobodil z našich hříchů. Moji milí, jste svobodní. To je poselství vánoc. Dříve jste byli otroky hříchu, ale nyní jste svobodní. Můžete milovat Boha, můžete milovat své bližní. Využijte čas, který je před námi k obojímu. Prokažme svou lásku k Bohu tím, že ho budeme oddaně uctívat v Ježíši Kristu a prokažme svým bližním lásku tím, že jim řekneme o tom, proč se vlastně Ježíš narodil, jaký je skutečný smysl Vánoc.

Spolehněme se na Boží věrnost, kterou můžeme vidět v Božím Slově. Spolehněme se na slovo, které nám Pán ze své milosti daroval. Držme se ho, protože nám bude světlem na naší cestě za Pánem.

Když budeme zůstávat v jeho Slově, on si z nás bude budovat svůj chrám, místo svého přebývání, místo své svaté přítomnosti.

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer