Vyučeni podle pravdy (Ef 4,20-21)

Verze pro tiskVytvořit PDF

Nové stvoření v Kristu

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 22. ledna 2016

Pokoj vám a milost, milovaní v Kristu. Budeme pokračovat ve  výkladu Pavlova listu církvi do Efezu. Před námi jsou dnes dva verše, jimiž vrcholí text, kterým jsme se zabývali minule (od 17. verše). Je to výzva, abychom už dále nežili jako pohané. Minule jsme si z první části z toho textu ukazovali, že pohané žijí v temnotě mysli, v zatvrzelosti srdce a v chtivosti jednání. A to je něco, čeho se mají křesťané vyvarovat, je to něco, co je ve skutečnosti křesťanům cizí, nepřirozené – a náš dnešní text vysvětluje, proč to tak je. Ale abychom si lépe uvědomovali, že celý ten text patří do širšího kontextu, budeme číst od sedmnáctého verše až do konce kapitoly. Všechno, co ve čtvrté kapitole následuje po 20. verši, totiž závisí a vychází z těch dvou veršů, jimiž se dneska budeme hlouběji zabývat. Ef 4,17-32.

Máme před sebou oddíl, který je napomenutím i výzvou k novému životu. Křesťané nemají žít jako pohané, protože u Krista neučili takovým věcem, které jsou vlastní pohanům. Pohanem je zde myšlen každý, kdo není v Kristu. Kdo není v Kristu, je pohan, kdo je v Kristu, je křesťan a nežije už jako pohan. Důležitou roli ve výkladu našeho dnešního textu – a zvláště verše 21 hraje malé slovíčko, které stojí na začátku 21. verše. Je tam spojka, která se dá přeložit dvojím způsobem. Za chvíli si to rozebereme podrobněji, ale chtěl, abyste si uvědomili, jak velkou roli hraje v naší komunikaci gramatika, jak velkou roli hrají malá slovíčka, nebo dokonce interpunkce. Dal jsem vám do osnov takovou hádanku, která velmi dobře ilustruje právě tento fakt. Ke králi přivedli odsouzence, aby rozhodl, co s ním bude. Král vyřkl svůj ortel a poslal odsouzence katovi. Co udělá kat? Král vyřkl pouhých pět slov: „Popravit nelze nechat na živu.“ Co zachrání odsouzence? Zachrání ho interpunkce, malá čárka, která má moc změnit význam věty o 180 stupňů. Záleží totiž na tom, kam tu čárku umístíte, jestli před slovo nelze, nebo za něj.

To je drobná ilustrace, která nám ukazuje, jak důležitou roli hraje v našem vyjadřování gramatika – a ve studiu Písma to platí úplně stejně a my to za chvíli uvidíme ve dvacátém prvním verši. Ale začněme pěkně popořádku, a podívejme se, alespoň krátce, na 20 verš, o němž jsme už mluvili minule:

I. Protiklad

Dvacátý verš začíná také jedním malým slovíčkem, které má na tomto místě naprosto jasný význam – v české překlady celkem jednotně překládají toto slovo slůvkem ‚však‘. Tady začíná kontrast. To slovíčko nám říká, že něco bylo řečeno – nežijte už jako pohané, ale teď je řečeno něco jiného – Kristus vás nenaučil žít pohanským způsobem života. Tento kontrast má zdůraznit všechno, co je napsáno ve verších 17-19 a postavit to protikladu s Kristem.

Jsou zde dva druhy lidí – pohané a křesťané. Dva způsoby života – pohanský a křesťanský, Kristův. Na jedné straně je temnota a na druhé straně je světlo. Podobně to Pavel vyjadřuje v páté kapitole:

  • Efezským 5:8 I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

I tady je kontrast – ale nyní! Už nejste temnotou. Nyní jste světlem. Pán vás učinil světlem. To je totéž, co říká dvacátý verš, ale jeho důraz je položený trochu jinde. Jeho důraz leží na vyučení Kristem.

Ale je tu ještě další věc, která vytváří kontrast – když Pavel píše „ne takto“ jste byli vyučeni. „Takto“ (v. 17-19) žijí pohané, ale „ne takto“ jste byli vyučeni vy, milovaní svatí. To není váš způsob života, protože to není Kristův způsob života. Oni žijí v temnotě mysli, ale vám zazářilo jasné světlo evangelia, oni žijí v zatvrzelosti svého kamenného srdce, ale vy jste byli znovuzrozeni z Ducha svatého a bylo vám dáno nové srdce, měkké, masité, pokorné, poddané Bohu i jeho Slovu, poslušné a pohotové k dobrému jednání. Oni žijí v žádostech svého těla, ale vy jste přijali Ducha svatého, jehož ovocem je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, věrnost, tichost a sebeovládání (Ga 5,22-23). Vy jste nebyli vučeni k tomu, abyste žili „takto“ – jako žijí pohané.

A ještě musím zmínit další věc, která je v našem textu, a která ukazuje na obrovský kontrast – a to ono samotné vyučení od Krista, nebo Kristem, nebo jak bychom to mohli přeložit nejlépe, vyučení Krista samotného. Na jedné straně jsou pohané, kteří žijí v soustředěnosti na sebe, v zahleděnosti do sebe, žijí ve svém sobectví, a řídí se jenom podle sebe – podle své zatemnělé mysli, podle svého zatvrzelého a žádostivého srdce – to je způsob, kterým byli vyučeni, jak se to naučili od svých otců a ode všech svých vzorů, které kdy měli. Tak jsme žili i my všichni, vzpomínáte? Písmo nám to přípomíná:

  • 1 Petrův 1:18-19 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.

Byli jste vykoupeni – to je kontrast, který je v našem verši. Vyučili jste se něčemu jinému, resp. někomu jinému – je tam zvláštní vazba, zvláštní tvar – vyučili jste se Kristu. V originále je tady sloveso, ze kterého v řečtině vzniklo slovo učedník. To sloveso znamená učit se, naučit se, poučit se, nebo se dá také přeložit jako osvojit si něco, ve smyslu vytvořit si návyk. Učedník je ten, kdo chodí se svým mistrem a učí se od něj, byl to někdo, kdo žil se svým mistrem, kdo si osvojoval všechny návyky, jako jeho mistr. Takže bychom tomu slovesu mohli rozumět ve smyslu připodobnit se – být vyučen tak, že jsem připodobněn, podobám se tomu, od koho se učím.

Na tomto místě je toto sloveso použité s vazbou, která se nenachází nikde jinde v Písmu. Obvykle je toto sloveso ve spojení učit se něco, nebo učit se od někoho nebo něčemu, ale v našem textu je doslova „učit se někomu“, vyučit se Kristu. A to je vyjádření, které jde mnohem dál než pouhé učit se od Krista. Jsme vyučováni Kristem skrze Písmo – on sám k nám promlouvá ze stránek svého Slova. A je to Duch svatý, kdo nám Písmo otevírá a dává nám porozumět. Ježíš o Duchu svatém řekl:

  • Jan 14:26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

Duch svatý nás učí o Kristu. To je jeho hlavní úkol – oslavit Božího syna, vyvýšit ho, vyučit Boží lid o Božím synu. A je to také Otec, který nás vyučuje – je to jeho dílo, že máme nové srdce. Apoštol Jan mluví o tomto novém srdci v tom smyslu, že to je srdce, které je vyučené od Boha. Tedy je to srdce přetvořené, proměněné, resp. vyměněné za nové, poslušné srdce, které zná Boha a miluje ho. Bez tohoto nového srdce není možné přijít ke Kristu, není možné milovat Krista a následovat ho, není možné být mu podobný. Ježíš o tom vyučoval zástupy a s nimi i své učedníky a připomínal jim slova proroků:

  • Jan 6:45 Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha‘. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

Jestliže nejste vyučeni od Otce, nemůžete přijít k Synu. Jenom ti, kdo byli Otcem před stvořením světa darováni Synovi, budou vyučeni Otcem a díky tomu také přijdou k Synovi. Jenom ten, komu je to dáno, může přijít. A ještě jeden text, abychom neměli žádnou pochybnost:

  • Matouš 11:25-30 V ten čas řekl Ježíš: ‚Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

Ke Kristu nemůže přijít nikdo, koho Otec nepřitáhne, kdo není vyučen od Otce, kdo nemá nové srdce – jinými slovy, kdo není znovuzrozený. Kdo se nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království (J 3,3). A nikdo, kdo nepřijde ke Kristu, nemůže poznat Otce – jenom ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Jenom skrze Syna můžete poznat Otce a jenom díky Otci můžete poznat Syna. To je dílo trojjediného Boha ve zjevení a ve spasení. Takže abyste mohli být vyučováni Kristu, musíte být vyučeni od Boha. To je základ, na kterém náš text staví, ale nezůstává na něm, nýbrž jde mnohem dál.

Mluví o vyučení se Kristu. A to není o nějakých informacích, to není o samotných faktech, i když fakta jsou k tomu naprosto nezbytná, ale je to vztahu s Bohem, vztahu s Ježíšem Kristem. Mlvuí se tady o připodobňování se Kristu, mluví se tu o růstu do podoby Ježíše Krista. A vzpomeňte si na to, o čem jsme mluvili v předchozích verších čtvrté kapitoly:

  • Efezským 4:13.15 … až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. … Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.

Celá čtvrtá kapitola mluví o růstu do Krista, o růstu do podoby zralého lidství podle Kristovy plnosti. Ale zatímco první polovina čtvrté kapitoly se soustředí na vzájemný, společný duchovní růst a zdůrazňuje církev jako celek, jako organismus, který se buduje navzájem a roste do podoby Ježíše Krista, druhá polovina čtvrté kapitoly se soustředí na osobní duchovní růst jednotlivů. Mluví o posvěcení každého jednotlivého údu Kristova těla, tedy o růstu každého jednotlivce do podoby Ježíše Krista. To nás vede ke druhému bodu dnešního kázání, protože tento růst je možný jenom díky Kristovu dílu pro nás a v nás, díky tomu, že jsme byli vyučeni v Kristu. A to je něco, co kompletně mění celou lidskou přirozenost – ze vzbouřence se stává Boží dítě.

II. Přirozenost

Tady se dostáváme k onomu maléme slovíčku, které má lví podíl na tom, jak přesně budeme rozumět 21. verši. Tento verš začíná spojkou, která je spojená s částicí. A v tomto spojení se dá přeložit dvojím způsobem. Některé české překlady ji (podle mne) bez ohledu na kontext překládají tak, že věta, která následuje, je určitou podmínkou:

  • Efezským 4:21 [Byli jste vyučeni v Kristu – v. 20] … pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši.

Jinými slovy bychom to mohli shrnout asi takto: Nežijte jako pohané, protože tomu jste u Krista neučili, pokud ale Krista doopravdy znáte. Znamenalo by to určité zpochybnění jejich víry – jako kdyby Pavel chtěl říct, že možná vůbec nejsou křesťané. Jako kdyby Pavel nevěděl, ke komu mluví a předpokládal, že mezi adresáty jeho dopisu budou také lidé, kteří o Kristu vlastně neslyšeli, kteří nejsou znovuzrození, nemají Ducha Božího, a proto žijí jako pohané. To samo o sobě je platné a biblické – pokud vidíme život, který neodpovídá novému narození, tedy život, který se proměňuje do Kristovy podoby, roste ve svatosti, v poznání Boha a v bázni Boží, bez pochyby si máme klást otázku, zda došlo k novému narození. Ale skutečně takto Pavel smýšlel o lidech, kterým psal? Myslím, že celý kontext ukazuje jiným směrem a tohle není způsob, jak bychom měli rozumět tomuto textu.

Druhá možnost, jak naložit se spojkou ze začátku 21. verše, je nepřekládat ji jako podmínku, ale jako důsledek. Tak to dělá například Žilka, který říká:

  • Ef 4,20-21 Ale vy jste nepřijali takového učení o Kristu; vždyť jste o něm slyšeli a v něm jste byli vyučeni, jak jest v Ježíšovi pravda.

Nebo B21, která říká ‚poněvadž jste o něm slyšeli‘. Tento způsob překladu mnohem více odpovídá kontextu. A každý z těch překladů má také své důsledky. V obou případech platí stejná věc – nežijte jako pohané. To je příkaz našeho textu a to je něco, čemu se nemůžeme vyhnout. Ale vysvětlení se s různým překladem liší. Ten první způsob, který máme v ekumenickém překladu, nás vede k tomu, abychom se mnohem více zabývali sebou. A zase – to nemusí být nutně špatné, pokud nás k tomu Písmo vybízí – a jsou takové texty, kde to vidíme velmi jasně:

  • 1K 10:12 A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
  • 2K 13:5 Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte.

Ale to není důraz našeho textu. Je zde napomenutí, ale takové, které vede k budování, k růstu. Kdybychom rozuměli našemu textu jako podmínce, mohli bychom se snadno dostat ke skutkaření, k zásluhám, k tomu, že si před Bohem můžeme něco zasloužit svými skutky, svým chováním, svým životem, který bude naprosto odlišný od života pohanů. Snadno bychom se mohli dostat k tomu, že náš život bude svírat strach – zda děláme všechny skutky správně, zda se nepodobáme těm pohanům až příliš, zda … A náš život bude naplněný úzkostí, která bude soustřeněná na nás samotné. Takový způsob myšlení vede k tomu, že se zabývám sám sebou, svými skutky… Ano, chci, dělat ty dobré skutky, které mi Bůh připravil, ale zoufale zkoumám, zda je to tento skutek, nebo tamten, a nejraději bych měl každé ráno na stole seznam podepsaný od Boha, kde by bylo: 1. Uděláš tohle… 2. Navštívíš tamtoho… 3. Řekneš svědectví pani na zastávce… 4. Atd. atd. Je to něco, co by naprosto vyhovovalo naší přirozenosti, protože bychom nemuseli nic řešit, všechno by bylo najajnované jako podle pravítka. Tohle jsou důsledky toho, k čemu vede taková drobná nuance ve významu malého slovíčka.

Ale chtěl bych vás uklidnit, moji milí, protože nepotřebujeme být znalci řecké gramatiky, ani české, ale stačí, když budeme důsledně sledovat kontext, protože kontext je vždycky král! A kontext nás vede ke Kristu, ne k nám samotným, ale k němu. Komu píše apoštol svůj dopis? Svatým (Ef 1,1) – znovu a znovu jsme to viděli. Bůh nás vyvolil, abychom byli svatí (Ef 1,4), Pavel slyšel o lásce, jakou mají ke všem bratrům, dosl. svatým (Ef 1,15). V 18. verši první kapitoly mluví o dědictví ve svatém Božím lidu, a v devatenáctém verši druhé kapitoly o tom, že křesťané jsou spoluobčané svatých. Nedávno jsme mluvili o tom, že Kristus obdaroval svou církev duchovními dary, které mají sloužit k budování svatých, tedy křesťanů (Ef 4,12) a viděli jsme, že všichni jsme takto obdarováni. Celý kontext mluví o tom, že Pavel píše křesťanům, kteří znají Krista, mají nové srdce a s ním i novou přirozenost. A tato přirozenost je důvodem, proč nemají žít jako pohané, proč nemohou žít jako pohané.

  • Ef 4,20-21 Tomu jste se však od Krista nenaučili!  Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši. (B21)

Když tomu takto porozumíme, změní to celý způsob našeho vnímání. Stále platí příkaz ze sedmnáctého verše, abychom nežili pohané, ale nyní je tady úplně jiný důvod – tím důvodem není dokázat svým životem, že už nejsem pohan, ale tím důvodem je Kristus, který žije ve mně. Jsem přesvědčený o tom, že právě proto Pavel použil takovou zvláštní frázi ve dvacátém verši, která mluví o vyučení se Kristu, Kristu samotnému, Kristu jedinému. Má to jít totiž dál než k pouhým informacím o Kristu, jde to až ke vztahu s Kristem. Náš text mluví o životě s Ježíšem. Mluví o životě, který není soustředěný na mě, na mé potřeby, na mé zážitky, na to, abych se nějak cítil, možná něco plnil a připadal si dostatečně duchovní, ale to o životě, který je cele a naplno soustředěný na Ježíše Krista. Je to o lásce ke Kristu. Pavel to vystihuje v Galatským:

  • Galatským 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. To je text, který je namířený přímo proti tomu, co se dnes vydává za křesťanství, kdy se mluví o zábavě, o užívání, o člověku, je to o tom, že to na prvním místě funguje nebo že mi to něco dává. Ale křesťanství nejsou brzdy, které musí fungovat za každých okolností – křesťanství je vztah. A vztah se neměří podle toho, jestli to funguje nebo nefunguje. Ta tzv. „funkčnost“ je tady vždycky měřená mírou mě samotného, ale vztah je o něčem jiném. Možná znáte ženu, která se jmenuje Joni Eareckson-Tada. Je to žena, která si v devatenácti letech zlomila vaz a od té doby je upoutána na invalidní vozík. Veškeré pohyby, které může udělat, může udělat jenom od krku nahoru. Tato žena má skvělého manžela, který si ji vzal, přestože je nemohoucí. Žijí spolu v manželství a je to manželství, které by jim mnoho lidí mohlo závidět. Je to něco, co funguje? Ano! Ale ne podle představ sobeckého člověka. Tady jde o vztah, kde ten druhý je přednější.

Podobně je to v našem životě s Kristem. Podobně je to v našem textu. Nežijte už jako pohané! Proč? Protože jste poznali Krista! Máte mnohem víc, než zatemnělou mysl, zatvrzelé srdce a žádostivé jednání. Máte Krista samotného, byli vyučeni jím samotným, slyšeli jste o něm a naučili jste se pravdu o něm. Jak byste mohli žít dál hříšným způsobem života? Nebylo by to pokrytectví? Nebylo by to hloupé? Nebylo by to přímo proti vaší nové přirozenosti, která vám byla dána? Bylo!

Bylo by to jako hladit kočku proti srsti. Bylo by to nepříjemné všem stranám a pravděpodobně by vás to stálo i nějaký ten šrám. Proto nežijte už jako pohané. Kristus je mnohem víc, je to zářivý a nádherný klenot, je jako vzácný poklad na poli, které vám nepatří, ale kvůli kterému stojí za to, prodat všechen svůj majetek, abyste mohli koupit to pole a získat ten poklad. Kristus je jako vzácná perla, kterou obchodník chce mít a neváhá zaplatit jakoukoliv cenu. A Kristus je ještě víc. V Kristu nás Bůh:

  • Efezským 1:3 … obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

V Kristu nám byly odpuštěny hříchy (Ef 1,7), byli jsme zahrnuti vší moudrostí a prozíravostí (Ef 1,8), v Kristu jsme se stali chválou Boží slávy (Ef 1,12), byli jsme zapečetěni Duchem svatým (Ef 1,13), byli jsme učiněni tělem Kristovým (Ef 1,23), v Kristu jsme posazeni na nebesích (Ef 2,6), pro Kristovu prolitou krev jsme se stali blízkými Bohu (Ef 2,13), v Kristu jsme usmířeni s Bohem (Ef 2,16), a jako milované děti patříme k Boží rodině (Ef 2,19), Bůh na nás nebeským vládám a mocnostem zjevuje svou mnohotvarou moudrost (Ef 3,10), v Kristu poznáváme velikost Boží lásky (Ef 3,17), jsme prostoupeni vší plností Boží (Ef 3,19) a Bůh je skrze nás a v nás oslaven (Ef 3,21). Tohle je jen krátký výčet toho, co máme v Kristu z listu Efezským (z jediného a nepříliš dlouhého listu v Písmu), a je to také důvod, proč Pavel píše:

  • Efezským 4:1-2 Proto vás … prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem.

A proto znovu opakuje, abychom nežili jako pohané! Možná mají pohané všechno, co chtějí a na co si ukážou, možná se jim žije lépe, než se žije nám, mají lepší auta a větší domy, jezdí na luxusní dovolenou, ale to jsou jenom věci tohoto světa, milovaní. Vy máte Krista! Byli jste vyučeni Kristu, slyšeli jste o Kristu, když jste uvěřili a potom znovu a znovu. Byl vám před oči postaven Ježíš Kristus ukřižovaný, jehož chudobou jste zbohatli (2K 8,9), nyní jste živí, máte novou přirozenost, jste vyučováni o Kristu a tak stále rostete do jeho podoby. Proto nežijte už jako pohané!

Pavel připomíná křesťanům, odkud přišli, ukazuje jim cestu, na kterou se vydali – je to cesta světla, nikoliv cesta temnoty a zatvrzelosti. Ukazuje jim na kotrast staré přirozenosti a nové, kterou získali, když uslyšeli o Kristu a uvěřili v něj a nyní jsou vyučováni o Kristu. To nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání, protože ve dvacátém prvním verši je sloveso, které mluví o vyučování – a v originále je to sloveso, které je spojené se slovem učení. Náš text říká, jaké je to učení – je to pravdivé učení, je to pravda o Kristu.

III. Pravda

Mluvili jsme o vztahu s Ježíšem – to je základ našeho křesťanského života. Ale tento základ by nemohl být položen, kdybychom nebyli seznámeni s fakty, se skutečností o Kristu, s pravdou, kdybychom nebyli vyučeni pravdě. Abychom mohli mít vztah – skutečný, opravdový vztah, ne nějaké vzdušné zámky – potřebujeme informace, potřebujeme pravdivé informace. A tohle je něco, co řada lidí dneska odmítá. Říkají, že jde o vztah a vztah je o tom, co prožívám, co cítím, jak mi je, jak to funguje, ale hlavně ne o informacích, hlavně ne o nějakém učení. Ale skutečný vztah nelze budovat bez informací.

Abychom mohli budovat vztah s Kristem, musíme vědět, kdo je náš Pán. Potřebujeme se dozvědět pravdu o Kristu, pravdu, která je v něm. A k této pravdě se nelze dobrat jinak, než skrze učení. Musíme jít do Božího slova a studovat ho, zkoumat ho, učit se poznávat Krista na každé stránce Písma, musíme se učit pravdě o Kristu a v Kristu. O tom je text čtvrté kapitoly od 21. verše do konce.

Náš text mluví o vyučování. Mluví o tom, že efezští křesťané poznali pravdu, poznali Krista, uslyšeli Krista, byli k němu přitaženi Otcem, Duch svatý jim otevřel uši, takže uslyšli pravdu o Kristu a uvěřili v něj. To jsme četli už v první kapitole – to bylo přesně to, co Pavel udělal, když byl v Efezu. Každý den vyučoval Boží slovo v přednáškové síni filozofa Tyranna:

  • Sk 19:10 … takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně.
  • Skutky apoštolské 19:20 A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo.

Pavel naplnil celou oblast Kristovým evangeliem, učením o Kristu. Moji milí, víte, proč bylo možné, že křesťané v Korintu se dali opít rohlíkem a klidně snášeli, když k nim někdo přišel a zvěstoval jim jiného Ježíše nebo nabízel jiného ducha nebo jiné evangelium (2K 11,4)? Pavel jim to řekl v prvním listu – protože nebyli schopní rozlišit pravdu od lži, protože se nesytili hutným pokrmem Božího slova a nerostli v pravdě, která je v Ježíši. Právě tak dnes je tady mnoho lidí, kteří uctívají úplně jiného Krista, než jaký se nám dává poznat z Božího slova. Vícekrát už jsem mluvil s lidmi, kteří mi otevřeně řekli, že by nemohli věřit v takového Boha, kterého kážu. Ti lidé se považovali za křesťany, ale jejich představa o Bohu a o Kristu nebyla založená na pravdě, nevycházela z pravdy, která je v Ježíši. Ti lidé nebyli vyučováni pravdě o Ježíši, pravdě, která je v Písmu a tak žili a někteří stále žijí s tím, že jsou křesťané a přitom uctívají jenom obraz o Kristu, který si vytvořili ve své mysli. Ale takový obraz je modlou! Takový obraz není Spasitelem, který by mohl zachránit člověka. Vzpomeňte si, co udělali Izraelci pod horou Sinaj – šli za Áronem, aby jim udělal boha, který by šel před nimi. Padesát dní šel před nimi Bůh ve sloupu ohnivém a oblakovém – z Egypta pod horu Sinaj. Potom na vlastní uši slyšeli Boží hlas, který jim mimo jiné řekl:

  • Exodus 20:4-5 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.

A když už se potom šestý týden Mojžíš nevracel z hory Sinaj, řekli Áronovi, udělej nám boha, který by nás vedl. A teď poslouchejte:

  • Exodus 32:4 [Áron] připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: ‚To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.‘

Izraelský národ pod horou Sinajem byl pohanským národem, neměli obřezaná srdce, neměli obnovenou mysl. Zaměnili živého Boha za zpodobení zvířete a klaněli se tomu a dokonce nazvali tuto sochu bohem, který je vyvedl z Egypta. To je ohromný sebeklam. Ale ve stejném sebeklamu žije mnoho lidí i dnes. Ve stejném sebeklamu jsme možná žili i my sami. Žili jsme v temnotě, v zatvrzelosti srdce, ale možná někteří z nás i v náboženské temnotě – uctívali jsme Krista, kterého jsme si vytvořili podle svých vlastních choutek a svých vlastních přání. To je ale mrtvé a ve skutečnosti prázdné náboženství.

Aby náboženství bylo živé, aby ožilo Božím životem, musí být postaveno na pravdě, která je v Ježíši. Jinak můžete budovat vztah s princem svých snů, ale nakonec se ukáže, že to byl jenom snový princ, ze špatného snu, který nebyl zakotvený v pravdě. Přesně tohle je důvod, proč Ježíš mnoha lidem, kteří se k němu budou hlásit – a to slovíčko ‚mnoha‘ je opravdu děsivé – řekne: „Nikdy jsem vás neznal, jděte ode mě činitelé nepravosti“ (Mt 7,23).  Proto musí náš vztah začínat pravdou. Proto nám Jakub připomíná, že:

  • Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy.

Proto Pavel volá křesťany, aby nežili jako pohané. Vždyť poznali Krista, vyučili se Kristu, jejich srdce byla proměněna a mají svatou přirozenost. Slyšeli o Kristu a byli v něm vyučeni, poznali, zakusili a žijí pravdu, která je v Ježíši. Už nemusíte žít jako pohané! Pohanský život vám nepřinese nic hezkého, dobrého, užitečného, nenasytí vaši duši pokojem, radostí a spravedlností. To může udělat jenom Ježíš. Byli jste vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši:

  • Efezským 4:22-24 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
  • Koloským 2:6-7 Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.

On vás vykoupil ke své slávě! Jemu patří chvála. Amen.

PřílohaVelikost
ef4-20-21-osnova.pdf332.99 KB

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer