Zahrnuti milostí - Ef 1,8

Vykoupeni k moudrosti a prozíravosti

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 22. prosince 2013

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Pokračujeme ve výkladu listu Efezkým a jsme v sedmém verši. Pojďme nyní společně přečíst tento verš:

  • Efezským 1:8 […pro přebohatou milost,] kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti…

Máme před sebou krátký, ale velmi bohatý verš. Není to ani samostatný celek, přesto je tak plný významu, že se mu musíme věnovat samostatně. Je to tak s celým listem Efezským. Jde o list, který je nabitý učením, doktrínami a to nikoliv okrajovými, ale naprosto zásadními, klíčovými otázkami křesťanské víry.

Nacházíme zde takové fundamenty, základy, jako je spasení z milosti skrze víru, klíčovou roli církve v Božím plánu, fungování církve a její místo v tomto světě, vztah obrácených Židů a pohanů, vztah zákona a evangelia. V listu Efezským je obsáhlá pasáž věnovaná plnosti Ducha svatého – jak v osobním životě, tak také v rodině a ve společnosti a pasáž, která se týká duchovního boje, což je další oblast, v níž se plnost Ducha svatého projevuje.

List Efezským je listem modliteb. Text, který nyní studujeme, je modlitbou. Je to vyjádření úžasu, vděčnosti a chvály nad učením Božího slova. V listu Římanům je rozebrané učení evangelia, v listu Efezským je toto učení předmětem chvály. Nejinak je tomu i v našem verši.

  •   Efezským 1:8 […pro přebohatou milost,] kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti…

Hned první věc, na kterou musíme upřít svou pozornost, je:

I. Jak to souvisí s předchozími verši

Apoštol Pavel vzdává od třetího verše chválu Bohu za jeho vykupitelské dílo, které pro nás udělal v Kristu Ježíši. Už jsme společně prošli čtvrtým až šestým veršem, v nichž je popsané dílo Boha Otce a v nichž je za toto dílo oslavován. Zmínili jsme vyvolení, předurčení, přijetí za syny, tedy adopci. To je dílo Boha Otce, které můžeme shrnout tím slovem vyvolení. Bůh Otec nás vyvolil.

A. Vykoupení

Od sedmého verše pokračujeme chválou Bohu Synu za dílo vykoupení. Boží Syn nás svou vlastní obětí, za cenu své krve, vykoupil z hříchu a ze smrti. Vykoupil nás z otroctví, z moci ďábla a dal nám nový život. A právě o tomto životě je osmý verš.

Vykoupení neznamená jenom odpuštění hříchů (v. 7). Minule jsme si už vysvětlili, že vykoupení znamená mnohem více než odpuštění hříchů. Ale odpuštění hříchů je první a z pohledu křesťana skutečně zásadní věcí. Odpuštění hříchů z nás snímá břemeno viny. Odpuštění hříchů, což je z Boží strany ospravedlnění, nám umožňuje přístup k Bohu. Odpuštění hříchů znamená konec nepřátelství mezi námi a Bohem. Přesně jak píše apoštol Pavel:

  • Ř 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši…

Odpuštění hříchů souvisí s naším očištěním. Je to tak, jako kdybyste levharta zbavili skrv. To je obraz, který přináší prorok Jeremiáš:

  • Jeremjáš 13:23 Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?

Kdybyste levharta zbavili skvrn, tak se může znovu zmazat a na jeho těle se objeví skvrny. Ale takové skvrny půjdou už vždycky očistit. Jeremiáš píše o nové přirozenosti, píše o znovuzrození. Znovuzrození předchází pokání a víru ačkoliv je od sebe nejsme schopni časově oddělit. Skrze víru je nám připočtena Kristova spravedlnost, jsme ospravedlnění, prohlášeni za spravedlivé – to je to, čemu říkáme ospravedlnění skrze víru, tedy jedno z reformačních solas – Sola Fide. Ospravedlnění znamená, že naše hříchy jsou nám odpuštěny, jsme očištěni a jako takoví můžeme vstoupit do Boží přítomnosti. Toto vše máme jenom kvůli tomu, že Kristus za nás zaplatil, že nás vykoupil svou krví, stal se smírnou obětí za naše hříchy. Ale vykoupení jde ještě dále – z Boží milosti jsme skrze víru proměňováni Božím Duchem (přijetí Ducha svatého je, jak ještě uvidíme, další důsledek vykoupení) – mluvíme o posvěcení. Posvěcení se týká našeho současného stavu, toho, jak žijeme nyní. A skrze víru a ve víře dojdeme také k oslavení – také to je důsledek vykoupení. Při vzkříšení dostaneme nová těla, která už budou věčná a nebudou podléhat žádné zkáze.

To je vykoupení. Takže odpuštění hříchů není ani zdaleka věcí jedinou. Osmý verš nás uvádí do další z těchto věcí: Z Boží milosti jsme zahrnuti vší moudrostí a prozíravostí. Vykoupení pro nás v tuto chvíli nekončí odpuštěním hříchů.

B. Posvěcení

Osmý verš tvoří takový přechod mezi veršem sedmým a devátým. Někteří překladatelé spojují osmý verš se sedmým, zatímco jiní s devátým. Už jsme si řekli, že verše 3-14 jsou jediným velkým souvětím. Pavel přechází od jedné věci ke druhé, navazuje na jednotlivé věci a rozvíjí je. Všechno se točí kolem Boží milosti, všechno souvisí s Pánem Ježíšem Kristem. Jednotlivá témata, jimiž se Pavel zabývá nelze nějak násilně oddělovat. Ale vidíme také, že v našem verši vychází z předchozího, protože staví na milosti a navazuje na následující – moudrost a prozíravost souvisí s tím, že nám dal poznat tajemství svého záměru.

Pavle navazuje na sedmý verš, protože mluví o milosti, která vedla k našemu vykoupení. Jistě si vzpomenete na to, že tato milost je přebohatá, že jsme vykoupeni podle bohatství této milosti. Náš verš nám říká, že touto milostí jsme zahrnuti. Je tady další dílo, které následuje po odpuštění hříchů. To stojí na začátku našeho vykoupení, ale hned po něm následuje zahrnutí moudrostí a prozíravostí. A to jsou věci, které patří k posvěcení, tedy k tomu, abychom nyní žili ve svatosti.

Podobně jako nás Bůh Otec vyvolil, když nás předurčil k přijetí za syny a ke chvále slávy Jeho milosti, tak nás Bůh Syn vykoupil, což vede k odpuštění hříchů a k tomu, že nám dal veškerou moudrost a prozíravost k životu s Ním.

Brzy (ve v. 12) také uvidíme, že i toto nás má vést ke chvále Boží milosti a toto zvláštní dílo Pána Ježíše Krista, které udělal pro nás, si zasluhuje veškerou naší chválu. Oslavujeme Krista za to, že nás vykoupil a za to, že nám dal všechno potřebné k životu ve zbožnosti, k životu do Jeho druhého příchodu:

  • 2 Petrův 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

Tím vším, co potřebujeme ke zbožnému životu, jsme doslova zahrnuti (Ef 1,8).

II. Zahrnuti

První věc, kterou v této souvislosti chci zmínit, je skutečnost, že cílem všeho zahrnutí jsme my, tedy ti, kteří byli Kristem vykoupeni. Je důležité, abychom dobře rozuměli, komu je náš text určen – je to velmi důležité pokaždé, když otevíráme Písmo. Vždy, když jdeme do Písma, tak se ptáme – je tento text určen věřícím nebo nevěřícím, je o věřících nebo o nevěřících? V našem textu čteme:

A. …kterou NÁS zahrnul…

Pavel píše křesťanům, svatým v Efezu a na dalších místech a přeneseně také nám. Jste-li v Kristu, tak se toto slovo vztahuje i na vás. Od prvního verše této kapitoly je neustále řeč o křesťanech. Ve stínu velkých doktrín, které se týkají Boha a Jeho díla pro nás, trochu ustupují do pozadí veliké doktríny, které se týkají nás samotných. I když ne tak docela.

Už jsme si o křesťanech řekli hodně, ale jistě stojí za to, abychom si to trochu zopakovali. Kdo je to křesťan podle prvních sedmi veršů listu Efezským? Především je to ten, kdo je v Kristu (v. 1). Ten je nazván věřícím a je označen za svatého. Kdo je v Kristu je svatý a to je něco, co musí být nutně patrné na jeho životě. Je to také ten, kdo má milost a pokoj (v. 2). A můžeme dodat, že křesťan je také ten, kdo přináší milost a působí pokoj – šíří evangelium pokoje (Ef 6,15).

Viděli jsme, že křesťan, kdo je obdařen vším duchovním požehnáním nebeských věcí v Kristu (v. 3). Všimněte si, že to jsou duchovní a nikoliv tělesná požehnání, ačkoliv s těmi duchovními někdy, ale nikoliv vždycky, přicházejí také ta tělesná, fyzická požehnání. Ale ne všem křesťanům jsou dána fyzická požehnání, a pokud některým ano, tak zdaleka ne všechna. Ale všem křesťanům patří všechno duchovní požehnání duchovních věcí. To jsou věci, o nichž se mluví od čtvrtého verše až do konce listu Efezským. To všechno jsou duchovní požehnání nebeských věcí. Nenajdete je nikde jinde mimo Krista.

Čtvrtý verš nám přináší další charakteristiku křesťanů – křesťané jsou vyvolení a cílem jejich vyvolení je svatost a bezúhonnost. To nám ukazuje, že vyvolení není nějakým spekulativním učením, ale jedná se o velmi praktickou doktrínu. Vyvolení je Boží věcí a Bůh zná své vyvolené. Svatost a bezúhonnost je naší věcí a dílem Ducha svatého v Božích vyvolených. S vyvolením úzce souvisí pátý verš, kde čteme, že křesťan je ten, kdo byl předurčen k přijetí za Boží dítě, byl adoptován do Boží rodiny. Křesťané, jste součástí Boží rodiny, Bůh je váš Otec a vy jste Jeho milované děti! Z této úžasné pravdy vyplývá prostá skutečnost, která je popsaná v šestém verši – že život křesťana je chválou slávy Boží milosti. Nejenom ústa, ale celý život.

Sedmý verš nám pak připomíná, že křesťan je ten, kdo byl Kristem vykoupen a komu byly odpuštěny hříchy. Což mimochodem znamená, že křesťan je ten, kdo hodně miluje Boha, protože komu bylo hodně odpuštěno, hodně miluje, jak to Pán vysvětlil farizeovi Šimonovi v Lk 7,36-50. Čím více rozumíme tomu, kolik nám bylo odpuštěno, tím více milujeme Boha a toužímu Mu sloužit.

Je to pouhých sedm veršů, ale jaké množství ohromných pravd o nás je v nich obsaženo! A rozhodně to sedmým veršem nekončí. V 8. verši nechal Duch svatý zaznamenat další duchovní požehnání, která se týkají křesťanů, vás, milovaní.

B. ZAHRNUL nás moudrostí a prozíravostí

Znovu se tady opakuje pravda, kterou vidíme od začátku kapitoly a která se opakuje stále dokola – křesťan je ten, kdo žije svůj každodenní život jako Boží dítě, tedy ve svatosti a prozíravosti. Nejde jenom o odpuštění hříchů, ale jde o každodenní chození před Boží tváří. Boží požehnání se neomezuje jenom na začátek křesťanského života, na uvěření, ale pokračuje dále a je součástí celého křesťanského života. A stejně jako je vykoupení záležitostí minulosti, je to něčím, co už se stalo na kříži Golgoty, je něčím, co je dokonáno, tak také toto zahrnutí je v Písmu popsáno jako událost minulá.

V osmém verši je trochu obtížné rozpoznat, kdo nás zahrnul a čím, ale nechci vás unavovat gramatickými a syntaktickými detaily. Myslím, že české překlady tohoto verše jsou naprosto jasné a srozumitelné a dobře odpovídají originálu. Bůh nás zahrnul svou milostí. Milost je tady Božím prostředkem nebo Božím způsobem, který Bůh použil k tomu, aby nám něco dal, aby nás zahrnul.

Stejně jako v předchozím verši je to Bůh, kdo jedná a důvodem jeho jednání je jeho přebohatá milost. Všimněte si té souvislosti v textu – mezi sedmým a osmým veršem – zahrnul nás přebohatou milostí. Milost sama o sobě je něčím bohatým, je to něco navíc. Milost je ničím nezasloužená přízeň. Milost může dát jenom větší menšímu – v tomto případě Bůh svému stvoření, Svatý hříšníkům.

Sedmý verš tuto Boží milost popisuje slovem přebohatá, nebo jak je to v originále – mluví o bohatství milosti. Osmý verš se k této myšlence znovu vrací a mluví o tom, že tímto bohatstvím jsme zahrnuti, zaplaveni. Překlad Petrů nám říká, že Bůh svou milost k nám „bohatě projevil“, kraličtí mluví o rozhojnění a B21 o štědrém zahrnutí. Apoštol Jan to popisuje takto:

  • Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Mluví tu o plnosti Ježíše Krista, v němž je vtělena všechna plnost Božství (Ko 2,9). To je stejná myšlenka, jakou nacházíme v Ef 1,3 – veškerá plnost požehnání je v Kristu, jenom v Něm a skrze Něj.

Jak nás Bůh touto milostí zahrnul? Především musíme říct, že touto milostí nás zahrnul tím, že poslal svého Syna, aby se stal Spasitelem světa. Boží Syn, věčný Bůh, stvořitel světa, zdroj a dárce života, světlo světa, král králů a Pán pánů se na věčnosti dlouho před stvořením světa dobrovolně rozhodl a sám sebe nabídl Otci, že se vzdá vší své nebeské slávy a stane se jedním z lidí. Apoštol Petr to velmi jasně popisuje ve svém prvním listě, když mluví o našem vykoupení:

  • 1 Petrův 1:18-20 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Jan v úvodu svého evangelia říká, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (J 1,14). Byli jsme zahrnuti Boží milostí, protože Bůh v podobě člověka přišel mezi nás. To je ta událost, kterou popisuje Lukáš ve druhé kapitole svého evangelia a kterou známe jako vánoční příběh – narození Spasitele. To je zázrak nad zázraky, protože Bůh se stal člověkem. Kromě hříchu – což je rozdíl jako mezi černou a bílou – byl úplně stejným člověkem jako vy a já. Cele Bůh a cele člověk. Boží přirozenost spolu s lidskou přirozeností dohromady v jednom těle, v těle jako má člověk. Proč to udělal? Aby nás vykoupil (Ef 1,7)! A jinde:

  • Filipským 2:7-8 A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Kristovo vtělení, ten vánoční příběh o narození děťátka, má jediný cíl – a tím je kříž! Ošklivý, surový, potupný, brutální římský kříž! Na kříži vidíme, jak moc jsme zahrnuti Boží milostí. Jsme vykoupeni podle bohatství Boží milosti – toto bohatství můžeme vidět právě na kříži. Kristus tam vzal všechny naše hříchy na sebe a spolu s nimi také trest za ně. Kvůli nim musel snášet strašlivý Boží hněv. Kvůli nim musel snášet odloučení od Otce. Jako člověk byl oddělen od společenství s Bohem a proto slyšíme z Jeho úst ta známá slova:

  • Matouš 27:46 Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

Proto může apoštol napsat – vaše hříchy jsou vám odpuštěny. Jsou odpuštěny, protože někdo jiný za ně zaplatil. Jsou odpuštěny, protože už byly potrestány. Jsou odpuštěny, protože Boží hněv už byl usmířen. Z bohatství Boží milosti, pro Kristovu prolitou krev, jsou nám hříchy odpuštěny a v Kristu je nám darován pokoj – pokoj s Bohem i pokoj s lidmi a se sebou samým. Ale tím se Boží milost rozhodně nevyčerpává.

Tady se dostáváme k našemu verši. Touto milostí jsme zahrnuti a to tím, že nám Bůh dává skrze tuto milost moudrost a prozíravost. Není to tak, že by nás Bůh ve své moudrosti a prozíravosti zahrnul moudrostí – On to tak udělal a On jediný je skutečně moudrý a prozíravý, ale to není to, o čem mluví tento text. Náš text mluví o tom, že po odpuštění hříchů Bůh do našeho života vkládá moudrost a prozíravost. A to je něco, u čeho se musíme zastavit.

III. Moudrost a prozíravost

Jeden z největších darů Boží milosti je dar Ducha svatého, kterého Ježíš zaslíbil dát těm, kdo věří. Duch svatý je třetí osobou Boží trojice. Skrze Ducha svatého máme společenství s Bohem a s Ježíšem Kristem. Ježíš o Něm řekl:

  • J 16:13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.

Duch Boží je Duchem moudrosti (Iz 11,2). On je ten, kdo nás zahrnuje moudrostí a prozíravostí. Je to nekonečný Bůh, takže mluvíme o plnosti Boží milosti. Moudrost, kterou nám Duch svatý dává, je opravdu hojnou moudrostí. Co je to moudrost? Čím nás to Bůh zahrnuje? Čím nás obdarovává?

A. Moudrost

Král Šalamoun v knize Přísloví říká:

  • Přísloví 2:6 …moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
  • Př 9:10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.

Moudrost jsou informace, je to pravda, která je od Boha. Je to pravda Božího slova. Ale moudrost nejsou jenom samotné informace – jsou to pravdy Božího slova použité v konkrétním jednání v našich životech.

Moudrost znamená, že to, co čtete v Božím slově, používáte ve svém životě. Je to proměna mysli do podoby Boží mysli. A Boží mysl můžeme maličko poznat, protože známe Jeho zapsané Slovo, Písmo, slovo, které je přímo od Boha, jsou to slova, která vyslovil Bůh, jsou to Jeho vlastní slova.

  • 1 Korintským 2:11-13 …nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.

Duch Boží nás uvádí do veškeré pravdy a pomáhá nám tuto pravdu používat ve svém vlastním životě. To je moudrost, Boží moudrost. To je moudrost shůry, o které Jakub říká, že:

  • Jk 3:17 Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.

B. Prozíravost

Spolu s moudrostí úzce souvisí prozíravost. Mohli bychom říci, že to je skoro jedno a totéž. Není to úplně tak, ale rozhodně se moudrost a prozíravost do určité míry prolínají.

  • Žalm 32:8 Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.

Prozíravost je kázni a sebeovládání, je o rozumnosti, je o ochotě naslouchat, přijmout radu i napomenutí a zařídit podle toho svůj život. Prozíravý život není podle žalmisty Davida životem tvrdohlavého mezka nebo bujného koně, který potřebuje uzdu na zkorocení. Je to o pokorném následování Božího slova. Zatímco moudrost je o principech, na nichž stavíme a které aplikujeme do svého života, prozíravost souvisí více s rozlišováním, s rozvážností, s pozorností, obezřetností, bdělostí. Velmi dobře je to popsáno v knize Jozue – poslouchejte:

  • Jozue 1:8a Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno.

To je moudrost. Kdo je moudrý, tak dbá na to, co říká Boží slovo. Staví na něm. Rozjímá nad Božím slovem bez přestání, je rozhodnutý a odhodlaný plnit vše, co je v něm psáno. Poslouchejte, jak to pokračuje:

  • Joz 1:8b Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.

Když Boží slovo plní mysl křesťana, když je křesťan odhodlaný se stavět na Písmo a nikoliv na okolnosti nebo na své pocity, případně na to, o čem se domnívá, že by to mohlo být vedení Ducha, když je Boží slovo pevným základem, do něhož je křesťan zapuštěn a zakořeněn, tak je jako muž, který staví na skále. Když přijde bouře a zvedne se vichr, tak jeho dům obstojí a nespadne. To je prozíravost, kterou dává do života křesťana Ducha svatý na základě Kristova vykupujícího díla. Ale je tu ještě jeden detail, který by nám neměl uniknout – jak o moudrosti, tak o prozíravosti je řečeno, že je nám dána:

C. Veškerá

  • Efezským 1:8 …kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti…

Moudrosti i prozíravosti dostává každý křesťan plnost. Vychází z bohatství Boží milosti, vychází z nekonečné hodnoty Kristova díla, vychází z plnosti Ducha svatého, který nám byl dán, jehož pečeť neseme pro den vykoupení. Musíme tomu samozřejmě rozumět ve dvojím slova smyslu:

Duch svatý je dán každému křesťanovi a je mu dán v plnosti. Nikdo nemá méně Ducha, zatímco jiný by ho měl více. Nikdo nedostává menší porce moudrosti a prozíravosti než někdo jiný. Přesto nás Bůh vyzývá, abychom se naplňovali Duchem svatým, abychom se stále více podřizovali Jeho vládě a Jeho vedení. Co to znamená, vidíme ve druhé polovině páté kapitoly a v šesté kapitole listu Efezským, kde je popsaná plnost Ducha v osobním životě, v manželství, v rodině, v práci a duchovní práci, v duchovním boji.

Z Písma víme, že Bůh uděluje každému určitou míru víry (Ř 12,3) a podle této míry zahrnuje každého veškerou hojností moudrosti a prozíravosti. A samozřejmě tak, jak křesťan roste, tak mu Bůh přidává moudrosti. Míra plnosti tedy souvisí s duchovní zralostí člověka a ta není dána ani věkem člověka ani tím, jak dlouho je křesťanem. Je daná tím, zda rozjímá nad Božím slovem a podřizuje mu svůj život. Jsou křesťané, kteří jsou mladí ve víře, ale z Boží milosti jsou zralí ve víře. Takový byl například Elíhů, nejmladší z Jóbových přátel – a zdaleka nejmoudřejší. A vedle nich jsou lidé, kteří jsou křesťany dlouho, ale v duchovních věcech jsou stále jako děti. Jejich duchovní smýšlení a duchovní rozpoznání je dětské, místo aby bylo zralé a mužné, dospělé.

Tyto věci nás vedou k samotnému závěru dnešního kázání. Bůh nás ze své milosti zahrnuje vešekerou plností moudrosti a prozíravosti. Tato plnost vychází:

IV. Z Boží milosti k Boží slávě

Hlavním důvodem, samotnou příčinou toho, proč nás Bůh zahrnul moudrostí a prozíravostí, je Boží milost, tedy ničím nezasloužená Boží přízeň. Z toho vyplývá, že na tyto věci nemáme žádný nárok. Bůh by nás mohl klidně nechat na pospas sobě samým! Ale neudělal to. Ze své milosti nás zahrnul moudrostí a prozíravostí. Bůh nečeká, až se zlepšíme, až se budeme lépe chovat nebo Ho více uctívat, ale společně s vykoupením nás zahrnul svou milostí, v níž nám přináší všechno potřebné pro život v tomto světě – až do Kristova druhého příchodu.

Moudrost a prozíravost jsou praktické věci, které nám Bůh dal, jimiž nás zahrnul. Podívejte se do následujících veršů, k čemu nás má vést moudrost a prozíravost:

  • Efezským 1:9-10 když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Moudrost a prozíravost vedou k poznání Božích záměrů. Vrcholem, cílem, účelem Božích záměrů je Kristus. Moudrost nemáme proto, abychom oslavovali sami sebe, nebo abychom vyvyšovali sebe, ukazovali na sebe nebo prezentovali sebe, aby nás druzí obdivovali. Nic takového. Moudrost a prozíravost znamená, že budeme poznávat Krista.

Apoštol Pavel říká:

  • 1 Korintským 1:30-31 Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu‘.

Toto je skutečná moudrost. Poslechněte si ještě slova proroka Jeremjáše, kterými to uzavřeme:

  • Jeremjáš 9:22-23 Toto praví Hospodin: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“

To je Boží moudrost – znát Hospodina a Jeho milovaného Syna, který dal sám sebe za nás, abychom mohli žít k Boží slávě, abychom oslavovali Boha, abychom byli chválou slávy jeho milosti.

Osnova kázání