Zakusit království Boží - Lk 9,10-17

Verze pro tiskVytvořit PDF

Nasycení pěti tisíc podle Lukáše

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 22. února 2009 (46:49)
Dnes máme znovu vynikající příležitost setkat se s živým Bohem ve společenství Božího lidu. I dnes otevřeme Boží Slovo a uslyšíme Boží hlas. Někteří lidé o tom pochybují a říkají, že Boží Slovo není Božím hlasem. Bůh musí Slovo nějak oživit a teprve potom se stane Božím hlasem. Ale mohu vás ujistit, že kdykoliv otevíráme Písmo, promlouvá k nám samotný Bůh. Autor listu Židům nám říká, že
Židům 1:1-2 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Ano. V tomto živém Slovu, které se stalo tělem, k nám Bůh naprosto jasně promluvil. Ti, kteří byli shromážděni kolem něj - a dnes o nich znovu uslyšíme - později vydávali svědectví, že
1 Janův 1:1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.
Tito lidé, zapsali vše, co měli zapsat, abychom se i my mohli setkat s tímto živým Slovem - s Ježíšem Kristem. Setkáváme se s ním skrze zapsané Boží Slovo. Není jiná možnost, jak bychom mohli poznat toho, který je zdrojem všeho života a vší pravdy. Proto také autor listu Židům dodává:
Židům 4:12-13 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
To je to Slovo, které bylo Duchem Božím vydechnuto:
2 Timoteovi 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha (je vydechnuté Božím Duchem) a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

I my chceme být připraveni jednat k Boží Slávě, být náležitě, nebo dokonale, či důkladně, jak překládají další české překlady Písma, připraveni ke každému dobrému činu. Abychom byli dobře připraveni, musí Boží Slovo přebývat hluboko v našich životech. Apoštol Pavel se modlil za věřící, aby v nich Boží Slovo přebývalo ve vší plnosti (Ko 3,16) - to je veliká výzva, nemyslíte?
Proto také dneska otevíráme Boží Slovo a modlíme se, aby zapadlo hluboko do našeho srdce a přineslo v něm hojnou úrodu. Pane náš, uváděj nás svým Duchem do veškeré pravdy a zjevuj nám velikost své slávy a milosti, kterou jsi zjevil v Ježíši Kristu. Amen.
Budeme nyní společně číst z Lk, z deváté kapitoly, příběh o nasycení 5000 lidí - verše 10-17.
Máme před sebou jeden z nejúžasnějších zázraků, které náš Pán udělal. A jak za chvíli uvidíme, tak je to zázrak, který můžeme vidět kolem sebe takřka neustále. Ale než se pustíme do našeho textu, tak bych se chtěl maličko zastavit nad místem tohoto příběhu v Lukášově evangeliu.
Kdybychom chtěli dostat celkový obraz toho, co se dělo, s maximálním počtem detailů, tak by bylo nejlepší, kdybychom otevřeli všechna čtyři evanglia a mohli bychom podle záznamů jednotlivých evangelistů dobře zrekonstruovat tento zázrak. Je to totiž jediný zázrak a jeden z mála příběhů v evangeliích (tedy kromě kolem událostí ukřižování a vzkříšení), který zaznamenávají všechna čtyři evangelia.
Tato skutečnost nám může pomoci pochopit druhou nejdůležitější věc, kterou potřebujeme, kdykoliv otevíráme Bibli. Tou první je víra, která se prokazuje poslušností - máme číst Bibli se srdcem, které je připravené jednat.
Matouš 21:28-32 "Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici!´ On odpověděl: `Nechce se mi.´ Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane.´ Ale nešel. Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli: "Ten první!" Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.
Tou druhou věcí je něco, co jsme viděli, když jsme mluvili o podobenství o rozsévači - a tím je kontext, souvislosti. Pamatujete? Ježíš vypravuje podobenství a o něco dále toto podobenství také vykládá. A my musíme číst obojí, jinak dosteme něco úplně jiného než chtěl Ježíš říci. To je to, co dnes tolik křesťanů zanedbává, totiž že nečtou Bibli v kontextu a nedávají si jednotlivé přiběhy a verše do širších souvislostí. Často za tím stojí pouhá lenost a neochota slyšet právě to, co Boží Slovo takto říká.
Jak souvisí kontext s naším příběhem? My bychom mohli říci, že tento příběh je ve všech čtyřech evangeliích, tak musí vždycky znamenat totéž. V určitém slova smyslu je to tak - tento příběh vždycky ukazuje na toho, kdo je Pánem nade vším, na Ježíše Krista, ukazuje na jeho moc a slávu. Ale zároveň to také tak není. Každé evangelium má svou hlavní myšlenku a všechno, co to evangelium obsahuje, nějak souvisí s touto myšlenkou.
Tak Matouš zařazuje tento příběh do řady další zázraků a ukazuje na tak velice prostě na to, že Ježíš je ten zaslíbený Mesiáš. U Marka najdeme v tomto příběhu nejvíce detailů, které se týkají zástupu a Ježíšova postoje k němu. A i zde je víceméně prosté konstatování toho, že Ježíš tento zázrak udělal, s důrazem na Ježíšovu službu zástupu:
Marek 6:34 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
Mimochodem - to je zajímavý detail. Ježíš reagoval na potřebu zástupu tím, že je začal vyučovat. Dnes by mnozí řekli, jak nemoderní a nepraktické.
V Janově evangeliu najdeme v tomto příběhu úplně jiný důraz - Jan ukazuje na to, jak Ježíš zkouší své učedníky.
Jan 6:6 Ježíš to však řekl, aby Filipa zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
Jan klade velký důraz na víru a v tomto příběhu zaznamenaném Janem, najdeme nejvíce detailů, které se týkají Ježíšova jednání s učedníky v celé této kauze.
Lukáš nepopisuje tento příběh mnoha slovy, ale zasazuje ho trochu jiného rámce než autoři ostatních evangelií. Devátá kapitola Lukáše je o tom, jak se v Ježíši Kristu zjevuje Boží království a vrcholí to Petrovým vyznáním ve verši 20 a zjevením na hoře ve verších 28-36, kdy došlo k proměnění Ježíše a kdy se z nebe ozval hlas, který zanechal nesmazatelnou stopu v srdcích tří mužů, kteří ho slyšeli. Ještě v závěru svého života, nejméně 35 let po této události, apoštol Petr vzpomíná:
2 Petrův 1:16-18 Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.
A je zajímavé, jak Petr pokračuje. Ukazuje na to, že nestaví ani na bájích, ale dokonce ani tak mocných zkušenostech, které měl, ale:
2 Petrův 1:19 Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
Lukáš, podobně jako Petr, chce zdůraznit přicházející Boží království, které se vlamuje do našeho světa. To království, které učedníci zvěstovali, když je Pán poslal a dal jim moc vyhánět démony a uzdravovat. To království, kterým byl tolik zaujat Herodes, takže tolik toužil spatřit Krále, který dělá zázraky. A náš příběh nám ukazuje, že toto království, je možné zakusit už nyní, dnes. Dnes je čas spasení, dnes je čas na společenství s Ježíšem Kristem. Dnes je ten den, který nám dal Pán, abychom ho hledali a zkoumali, jak bychom se ho mohli dotknout.
Pojďme nyní do našeho textu a podívejme se na úvodní dva verše, jimiž nás Lukáš uvádí do situace.
10 Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami na pusté místo u města Betsaidy.
Ježíš prokázal svou moc a velikost, když dal svým učedníkům moc, kterou nikomu nikdo jiný dát nemůže. Vyslal své učedníky na cestu po celém Izraeli. Nemáme příliš mnoho informací o jejich cestě, nemáme žádný záznam jejich kázání, ale víme, že jejich mise byla velmi úspěšná, takže vládce Herodes byl překvapenej a chtěl se s Ježíšem setkat. Nevíme ani, jak dlouho tato jejich mise trvala - jistě to bylo přinejmenším několik týdnů. Nyní přicházejí zpátky za Ježíšem, plni dojmů a nadšení z toho, co se dělo během jejich cesty. Vyprávějí, co všechno dělali. A Ježíš chtěl strávit s učedníky čas, chtěl být s nimi chvíli o samotě a možná se s nimi podělit o jejich radost.
Ale jsem přesvědčen také o tom, že chtěl, aby si učedníci odpočinuli a strávili čas o samotě jenom s ním. To platí také pro nás, ať už jsme jakkoliv zaměstnění a třeba sloužíme druhým lidem, nebo se staráme o rodinu, nebo těžce pracujeme, tak Ježíš chce, abychom měli čas jenom s ním. I nás zve na pusté místo, abychom byli jenom s ním.
V Matoušově evangeliu mluví o modlitebním pokojíku:
Matouš 6:6 Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
Z tohoto textu i z našeho oddílu v Lukášově evangeliu vidíme, že Bůh chce, abychom s ním trávili čas o samotě. Jenom s ním. A tak vás chci všechny povzbudit, abyste si každý den našli chvilku během dne, kdy oddělíte čas jenom pro Pána. Máme trávit všechen svůj čas před Boží tváří a je to jen dobře, jestliže to děláme. Ale máme také najít čas, kdy budeme cíleně jenom s Pánem.
Ovšem ne vždy se nám to musí vydařit. Tak jako se to stalo učedníkům.
11 Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
Ježíš chtěl odejít na pusté místo, aby byl sám s apoštoly, ale zástup ho následoval. Navzdory tomu, že mu nedovolili odpočinout si, jim Ježíš sloužil s velikým soucitem a milosrdenstvím. Marek říká, jak jsme viděli, že mu jich bylo líto. Byli jako ovce bez pastýře a tak je začal vyučovat o Božím království. A nejenom to - dával jim také zakoušet moc Božího království - uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
Je zajímavé si všimnout, jak zástupy lidí bedlivě sledovaly Ježíše. Mimochodem tito lidé to nedělali z nějaké veliké lásky, jak to platí o křesťanech. Jan tuto událost komentuje:
Jan 6:2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
26 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
Přesto je Ježíš neodmítá, ale naopak je přijímá. Mohl říci, jsme unavení, dneska už končíme, přijďte zítra nebo někdy později. Vůbec nedbal na své zdraví - vždyť se mohl přepracovat a trpět syndromem vyhoření, jako mnozí lidé dnes. A nejenom nevěřící, ale i lidé v církvi. A tak je to moderní dneska dávat dobrý pozor na to, abychom se příliš nepřepracovali. Je to takový trend naší západní společnosti, která žije v ohromném dostatku a blahobytu, že dáváme dobrý pozor, abychom se dobře poměli, abychom se dobře vyspali, dobře najedli, dobře si odpočinuli. Teprve potom můžeme opravdu kvalitně pracovat.
Možná to je také důvodem, že nevidíme zástupy, které by toužili po tom, poznat Ježíše nebo ho hledat. Ale tady takový zástup byl, a ačkoliv tady byl legitimní důvod jít odpočívat, Ježíš zástup přijímá a slouží mu. Tito lidé hlídali každý Ježíšův krok, aby byli tam, kde je On. Jak je to s námi, křesťané? Hlídáme každý Pánův krok, nebo se touláme jako pošetilé ovce a reagujeme jenom na pádné pobídky?
Přísloví 27:18 Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.
Modlím se, abychom byli těmi, kteří získávají vážnost, protože jsou blízko svému Pánu.
Tak tyto dva verše byly takovým uvedením do celé situace.
Zástupy se shromáždili, Ježíš jim sloužil, učedníci byli s ním a nyní:
12 Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: "Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě."
Učedníci začínají přebírat iniciativu. Možná byli opravdu unavení. Možná jen mysleli na potřeby lidí, kteří je následovaly až na pustá místa v okolí Betsaidy. Možná spatřili někoho, kdo se začal shánět po nějakém jídle. Možná s vědomím určité moci, kterou nedávno od Ježíše dostali propůjčenou a také s vědomím určité důležitosti, kterou získali na své cestě po Izreali, přicházejí nyní k Ježíši a chtějí sami určovat další směr služby. To je jejich vlastní vidění Božího království.
Propusť zástup, protože jsme na pustém místě! Nevěděl snad Ježíš, kde jsou? Vždyť to byl právě On, kdo je na toto místo dovedl. Nevěděl snad Ježíš, co má dělat? Za okamžik budeme svědky toho, že to bylo přesně naopak. Učedníci viděli zoufalou situaci lidí a také vlastní situaci. Tak trochu za touto jejich radou můžeme cítit jejich vlastní potřebu - také my se chceme najíst a už si konečně odpočinout. Vždyť kvůli tomu jsme přišli na toto pusté místo. Tak už propusť ten zástup. Ale Ježíš reaguje tak, jak to jistě vůbec nečekali:
13 On jim řekl: "Dejte jim jíst vy!"
To je opravdu zvláštní odpověď. Ovšem tuto odpověď musíme chápat v kontextu toho, co se dělo. Nedostali snad učedníci od Pána moc uzdravit každou nemoc, vyhnat démana a kázat evangelium? Dostali a s radostí mu vyprávěli, jak se toto všechno dělo.
Nedostali jasné instrukce o tom, jak se mají na své cestě zachovat, a Bůh sám že se o ně bude starat. Dostali a všechno to, se do puntíku naplnilo. A proto jim teď Ježíš říká: Dejte jim najíst vy!
Ale oči apoštolů jsou už unavené a od těch duchovních věcí, jimiž se zaobírali ještě před několika dny, se obracejí k pozemským věcem. Mají hlad a dali dohromady všechno, co měli.
Pro mě osobně je tohle hodně povzbuzující, protože mi to ukazuje, že apoštolové nebyli jinými lidmi, než jsem já a vy. Měli úplně stejné tendence, jaké já nacházím ve svém vlastním životě. Stále se obraceli k lidským řešením duchovních věcí. A moc mě těší a povzbuzuje Pánova trpělivost s nimi, protože mi dává naději, že Pán bude takto trpělivě jednat také se mnou. A jsem mu za to vděčný, že to dělá a prokazuje mi svou milost a trpělivost každý den a v každém okamžiku mého života. Řešení apoštolů bylo jednoduché:
13 Řekli mu: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?"
Musím připomenout, že Ježíš, kdykoliv se naskytla příležitost, vyzýval své učedníky k tomu, aby se podíleli na službě pro Boží království. Ježíš nás stále zve, abychom využili každou příležitost sloužit druhým v církvi, ale i mimo církev. Nemáme zůstat pasivní a čekat, co se stane, ale musíme vyhledávat vhodné příležitosti k tomu, abychom mohli druhým sloužit k Boží slávě.
Jan 6:8-9 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!
Ondřej věděl alespoň o něčem. Nějaké chleby a ryby. Nebo že by měli jít nakoupit? Jako kdyby si učedníci nedokázali spojit tu realitu toho, co zakoušeli ještě před několika dny a toho, co se dělo nyní. A tak je to i s námi. Zakusíme veliké věci s Bohem, velká vysvobození, rozvázání hříchů v našem životě, ale potom přichází různé okolnosti, které na nás dopadají a my si říkáme, opravdu je to tak správně, to co dělám. Často hledáme lidská řešení a nespoléháme na toho, který má každou situaci pevně ve své ruce. Podívejme se na to, jak celou situaci řeší Ježíš:
14-15 Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Usaďte je ve skupinách asi po padesáti." Učinili to a rozsadili je všechny.
Ježíš přikazuje zástupu sednout si. Jedná se o příkaz. Ježíš tu jedná jako Pán. Jako milující pastýř, který vede své ovce na dobrou pastvu. Lidé, kteří jsou rozrušení a zneklidnění potřebují jasná a jednoduchá slova, potřebují slyšet, co mají dělat. Ježíš pase své ovce. Dává nám jednoduché jasné příkazy v Písmu a tady v našem příběhu naplňuje slova z žalmu 23:
Žalm 23,1-3 Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
A přestože Pán je ten nejvyšší pastýř, tady přikazuje učedníkům, aby to zařídili, aby si všichni sedli po padesáti. Představte si tu situaci učedníků: měli toho dost za sebou, přišli si odpočinout a být s jenom s Ježíšem, teď tady byl další hektický den a do toho všeho dostali další úkol od Ježíše - a to ne nijak jednoduchý. Rozesadit více než pět tisíc lidí do skupinek po padesáti. Rozběhnout se do toho davu a nějak ho zvládnout. Ale tady se ukazuje srdce opravdových učedníků - i když jsou teprve na cestě víry, kdy se učí důvěřovat Pánu. Oni jdou a jednají podle Pánova slova. Není tu žádná diskuze - nebylo by lepší, kdyby seděli po 100 nebo po 20, ale prostě šli a udělali to. Potom se oči všech obrátili k Pánu:
16 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.
Ježíš vzal ty chleby od nějakého neznámého chlapce a použil je. Vůbec nezáleželo na tom, že to bylo jenom pět chlebů a dvě ryby. Zázrak se tu stal v Ježíšových rukou - v Pánových rukou se i z toho nejmenšího může stát něco velikého.
Zacharjáš 4,7-10 Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: »Jeruzalém došel milosti!«" I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. »I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.« A kdo pohrdal dnem malých začátků, radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově."
Bůh používá nástroje - připravené a odevzdané lidi k tomu, aby naplnil svůj plán ve světě.
2 Korintským 12,9-10 ale řekl mi: "Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje ve slabosti." Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc. Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný.
Ježíš tady měl jednoho připraveného člověka. Člověka, který byl ochotný dát k dispozici to, co měl Pánu. Člověka, který byl připravený dát všechno, co měl Pánu k dispozici. Skrze tohoto jednoho připraveného malého člověka a skrze svých 12 učedníků, kteří udělali všechno, jak jim Pán řekl, Bůh udělal veliký zázrak.
Mimochodem, tento zázrak se děje každý den. Pokud byste v tom se mnou nechtěli souhlasit, tak mě přesvědčte o tom, že nejíte každý den. Pokud jíte a přesto nesouhlasíte, tak mě přesvědčte o tom, že to co jíte, nepochází z Boží ruky. Vždyť je to Bůh, kdo způsobuje, že země plodí a dává úrodu, je to Bůh, kdo zajišťuje, že zvířata rostou a my je můžeme porážet a jíst. Možná tomu naše kultura říká přírodní zákony, ale je to něco jiného, než to, co popsal žalmista v žalmu 147?
Žalmy 147:7-9 Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citaře, tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.
Bůh to tak zařídil a způsobuje to, že z jednoho zrna, které spadne do země, se jich urodí několik, každé zrno je tak rozmoženo, úplně stejně jako chleby v roukou Pána. Ježíš jenom přesunul ten proces z jednoho místa v zemi, kde ho nevidíme, na jiné místo, když vzal do rukou chléb.
Je to Bůh, kdo způsobuje, že se řeky, moře a jezera plní rybami a lidé je loví a to dělají každý den, a přesto mají stále co lovit. Bůh nás sytí den za dnem.
A tak zástup tady zakouší dotek Božího království. Z rukou Ježíše přijímá zaslíbení nebeské hostiny, kterou připravuje přicházející Mesiáš. I my dnes můžeme různými způsoby zakoušet tento dotyk Božího království. Jedním z těch nejjasnějších je, když společně jako církev slavíme Památku Páně. Připomínku Pánovy poslední večeře se svými učedníky a zároveň připomínku nebeské hostiny, kterou pro nás Ježíš připravuje a na níž jsme pozváni.
Každý, kdo se znovu narodil z Božího Ducha, tak je zván k účasti na chlebu a víně, které symbolizují Kristovo tělo a krev. Ten, kdo zakusil nový život, který dává Ježíš, uvnitř sebe, ten, kdo vyznal svými ústy Ježíše jako Pána a stvrdil toto vyznání křtem ve vodě - to je ten, kdo je zván k tomu, aby zakoušel realitu Božího království, kterou můžeme zakoušet, když se církev sejde a společně láme chléb a pije víno.
Ale jsou i další možnosti, jak můžeme společně zakoušet realitu Božího království. Když se jako církev sejdeme a společně jíme, jako jsme to měli minulý týden. To je veliká a zvláštní výsada, kdy se dělíme o jídlo a máme spolu obecenství. Nebo můžete pozvat někoho k sobě domů na jídlo nebo jenom na kávu či čaj.
A Bůh rozmoží to, co máme, aby Jemu z toho vzešla sláva.
17 A najedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.
Zástup jedl a nasytil se. Nijak si to nevydělali ani si to nezasloužili. Dostali to z MILOSTI! Ježíš dává, ale neplýtvá. Svoji milost využívá do posledních detailů. A prokazuje hojnost této milosti. Protože takový je náš Bůh. Ježíš ukazuje dávající charakter Boží. Tentýž charakter, který chce Bůh vidět na nás.
Přísloví 11,24-25 Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek. Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.
Bůh dává a vede stále k Jeho slávě. On je veliký Bůh, který nás zahrnuje svou milostí. Boží milosti nikdy není málo, ale vždycky je jí dost.
Titovi 2:11-14 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
Ve starém zákoně dal Bůh Izraelcům chléb, který každý den padal z nebe. V novém zákoně z nebe přišel ten, který řekl, já jsem chléb života a lámal chléb a nasytil ty, kdo ho následovali. Lámal sebe sama, aby dal život těm, kteří v něho uvěří.
Ježíš se stará o své drahé a drahou krví vykoupené ovce a dává jim zakoušet realitu Božího království již nyní na zemi. Království, které přijde, až se vrátí náš Pán. A On říká: Přijdu brzo!
Jenom On dokáže i z těch nejmenších věcí udělat věci velké. Jenom jemu přece důvěřujeme v otázkách našeho spasení, v tom, že nás pevně drží a že se nás nikdy nevzdá. Tak se na něj spolehněme i v každodenních otázkách našeho života.
1 Petrův 5:7 Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.
Prokazuje to ve všem svém jednání. Když z malých věcí činí velké, když používá nás, maličké lidi a maličkou církev k šíření jeho království. Máme velikého Boha, jehož přítomnost můžeme zakoušet mezi námi a o kterém víme, že mu na nás záleží. Amen.

nbsp;Božího Ducha, tak je zván k

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer