... a zazáří ti Kristus! (Ef 5,14)

Probuď se!

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 3. června 2018

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Bůh nám dal další příležitost, abychom společně otevřeli jeho Slovo, Bibli, abychom jí vykládali, a aplikovali jí do svých životů, tedy abychom podle Bible také žili.

  • Jakubův 1:22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!

Nepřišli jsme dnes na toto místo, abychom klamali sami sebe nebo druhé, ale přišli jsme proto, abychom uctívali našeho Boha, abychom ho poslouchali, abychom měli společenství s Božím lidem, abychom se povzbuzovali a napomínali navzájem, abychom se vyučovali a budovali se ve víře, abychom rostli v lásce k Pánu Ježíši Kristu a v poslušnosti jeho Slovu. Máme dnes před sebou jeden jediný verš z páté kapitoly listu Efezským (v. 14). Ale pro porozumění širšímu kontextu budeme číst delší oddíl – od začátku páté kapitoly až do verše 21.

Než se pustíme do toho dnešního textu, musíme se na chvilku věnovat kontextu. Pavel píše křesťanům, píše těm, kdo svlékli starého člověka a oblékli nového (Ef 4,22). Píše lidem, kteří patří Kristu, byli vykoupeni jeho obětí a očištěni jeho krví, byli před stvořením světa vyvoleni k tomu, aby se stali Božími dětmi a byli chválou Boží slávy. Pavel jim, nám, připomíná veliké věci, které Pán učinil, které nám daroval a kvůli kterým můžeme a máme žít nový život. Říká:

  • Efezským 4:17 To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.
  • Efezským 5:1 Jako milované děti následujte Božího příkladu.

To jsou nádherná slova, jimiž nás Bůh volá k tomu, abychom opustili hřích, abychom opustili temnotu hříchu a smrti a vykročili na cestu nového života.

  • Efezským 5:8 I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

Pátá kapitola mluví o životě ve světle. Je to nejenom příkaz, ale je to nutnost. Kdo je křesťan, nemůže žít jinak, protože byl učiněn světlem. Bůh ze tmy, kterou jsme byli, udělal světlo. Do temnoty hříchu a duchovní smrti, ve které jsme žili své fyzické životy, zazářil Kristus jako světlo a my jsme byli vzkříšeni spolu s ním, a zakoušíme nový život. To jsou nádherné a radostné věci. To nás musí nutně vést ke chvále a k vděčnosti, k úžasu nad velikou mocí Boží. My si vůbec nedovedeme představit velikost Boží moci. Ze tmy udělal světlo. My jsme byli tmou, byli jsme prázdní, mrtví, studení, naše srdce byla kamenná, byli jsme vzpurní a vzdorovití, byli jsme Bohu odporní, byli jsme dětmi hněvu, skrz naskrz prosáklí hříchem … a Bůh z nás udělal světlo! Do hříšných nádob vložil poklad milosti, poklad slávy, zářící lásku svého Syna, která nyní září v nás a skrze nás.

Proto jsme minule mluvili o tom, že máme přinášet světlo do tmy, že se nemáme podílet na neužitečných skutcích tmy, ale svítit. Co bylo tmou, nyní září. Jak? Skrze evangelium! Evangelium je světlem, které svítí v křesťanech a jímž křesťané svítí do temnoty světa. Proto Pavel znovu ve čtrnáctém verši evangelium připomíná. Mluví o světle evangelia, jehož zdrojem je samotný Kristus, mluví o probuzení z temnoty, z duchovního spánku a z duchovní otupělosti i o probuzení ze smrti. Pojďme tedy nyní do našeho textu.

I. Kde se rozjasní

Pavel navazuje na to, co bylo řečeno, slovy:

  • Efezským 5:14 A kde se rozjasní, tam je světlo.

Víceméně doslovně to překládá studijní překlad, který říká ‚neboť všechno, co je zjevováno, je světlo.‘ Tato slova navazují na předchozí verše a jsou jejich vyvrcholením. Mluví o lidském jednání, které je zjevováno ve světle evangelia. Mluví o skutcích tmy, které jsou přinášeny do světla, a tím jsou usvědčovány. Ale zároveň tato věta tvoří přechod, protože hned následující věta čtrnáctého verše mluví o lidech, takže jde také o lidi, kteří jsou přiváděni do světla, jsou odhalování a zjevuje se na nich, že jsou narozeni ze světla, že jsou světlo, protože přišli ke světlu. Právě tak to vysvětluje Jan, když mluví o spasení a soudu:

  • J 3:19-21 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.

Minule jsme viděli, že lidé nechtějí, aby jejich skutky byly zjevené, proto je dělají potají a Písmo říká, že o takových skutcích je odporné i jen mluvit (Ef 5,12). Jan říká, že lidé ze své přirozenosti nechtějí přijít ke světlu, protože se narodili v hříchu, v temnotě a světlo přímo a doslova nenávidí. Lidé si zamilovali tmu více než světlo, protože v temnotě se narodili a v temnotě hříchu žijí. Tohle je důvod, proč žádný člověk nechce přijít ke Kristu, proč žádný člověk ze své přirozenosti nebude hledat Boha a ani ho nechce hledat. Tohle je důvod, proč lidé odmítli Krista. Znovu si připomeňme Janova slova:

  • Jan 1:9-11 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Zdroj světla, Bůh sám, pravé světlo, jediné světlo, které je skutečným světlem samo o sobě. Každé světlo, které v tomto světě známe, potřebuje svůj zdroj, potřebuje energii, ale Bůh sám je zdrojem, on je živý sám v sobě a sám o sobě, má život sám v sobě, nepotřebuje nic, co by mu muselo dodávat energii, ale on sám je světlem, které dává energii všemu, které udržuje při životě a při existenci všechno, co existuje. Proto se Bůh představil Mojžíšovi slovy: Jsem, který jsem. Já jsem. Bůh JE. Prostě je. Ježíš Kristus JE. Svět byl skrze něj stvořen, ale svět ho nepoznal. Jeho vlastní ho nepřijali. Byl zaslíbeným Mesiášem Židů, narodil se do vlastního národa, stal člověkem, ale ani lidé z vlastního národa ho nepřijali, ani žádní jiní lidé ho nepřijali. Proč? Protože jejich skutky byly zlé. Protože jejich srdce je kamenné. Protože si libují v temnotě a nikoliv ve světle. Protože se narodili v hříchu. Protože vládce tohoto světa, ďábel, oslepil jejich oči, aby jim nevzešla sláva evangelia Kristova. Moji milí, tady mluvíme o naprosto zoufalém stavu lidstva, celého lidstva. Ve vztahu k Bohu je na tom celé lidstvo stejně. Stejně špatně – nechce přijít ke světlu. Přesto přišlo světlo na svět, aby všichni ti, kdo byli před stvořením světa zapsáni do knihy života, přišli ke světlu.

Jsou lidé, kteří když slyší zvěst evangelia, jsou přitahováni ke světlu. Jak se to může stát? Je to dílo Boží milosti, o které mluví Pavel v listu Efezským ve druhé kapitole, kdy z hříšníka mrtvého ve svých hříších Bůh ze své lásky udělá své dítě:

  • Ef 2:4-5 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Spasení je dílem Boží milosti. Přišlo světlo Kristova evangelia a zazářilo do temnoty našich životů, Bůh nás probudil svým slovem, když jsme mu vzdorovali, když jsme ho nechtěli znát. Bůh začal svým Duchem pracovat v našich životech, změnil naše srdce a místo srdce kamenného nám dal srdce masité, srdce, které už nevzdoruje, ale naopak poslouchá a jedná podle Božího slova. Tohle je zázrak Boží milosti. Takto Bůh mění životy lidí. Takto vynáší světlo, co bylo skryté, co bylo v temnotě a proměňuje temnotu ve světlo. Každý křesťan může vyznat, že přesně toto je jeho vlastní zkušeností. Ať už to bylo dílo okamžiku u některých, nebo dílo postupného porozumění u jiných, každý, kdo věří v Ježíše Krista, může vyznat, že žil v temnotě hříchu a smrti, a nyní žije ve světle Boží lásky. Byl tu starý život a je tu nový. Byl tu starý člověk a je tu nové stvoření. Byl tu nepoddajný vzpurný modlář a je tu poslušné Boží dítě. Milý příteli, milá přítelkyně, je tohle také tvoje vlastní zkušenost? Je to něco, co jste zakusili a co zakoušíte ve svých vlastních životech? Spatřili jste světlo slávy Kristova evangelia? Okusili jste novotu života, jehož zdrojem je sám Kristus. Pokud si nejste jistí, proste Boha o milost, proste, tlučte, hledejte a dělejte to tak dlouho, dokud vám Bůh sám neodpoví a dokud pokoj, který převyšuje každé lidské pomyšlení, nenaplní vaše srdce i vaši mysl v Kristu Ježíši. Pojďte ke Kristu, pohleďte na něj, protože on je světlo světa i světlo našeho života. Pokud nemáte Krista, jste v temnotě, ve vzpouře, v sebeklamu. Král David vyznával:

  • Žalm 36:10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

Co je pramenem tvého žití? Co je tvým světlem? Položte si prosím každý z vás tuto otázku – co je světlem mého vlastního života? A nespokojte se prosím s tím, že znáte správnou odpověď na tuto otázku, ale prozkoumejte svůj život, jestli odpověď na tuto otázku skutečně koresponduje s tím, co žijete. Jestli váš život, vaše skutky, vaše zájmy, vaše touhy, způsob, jak trávíte svůj čas, věci, za které utrácíte své peníze, jestli všechno ve vašem životě opravdu odpovídá té správné odpovědi na otázku co je světlem mého vlastního života. Myslím, že většina z nás, jak jsme tady, bez rozpaků odpoví, že tím světlem je Kristus. Ale zůstane to tak i v případě, že podrobíte svůj život důkladné inventuře? Tohle je otázka pro ty, kdo vyznávají Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. Tohle je také otázka, kterou řeší Boží slovo v našem textu. Proto ten text pokračuje přesně tak, jak pokračuje a vede nás dál, ke druhému bodu dnešního kázání:

II. Probuď se, kdo spíš!

  • Efezským 5:14 Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých …

Tento verš začíná malým slovíčkem – proto. Každému ‚proto‘ musí předcházet nějaké ‚proč‘. Každé ‚proto‘ na něco odpovídá. Co vysvětluje tato věta? Odpověď je jednoduchá. Jde o křesťanský způsob života, život ve světle, který je obsahem předchozích veršů. Je to odkaz na jedenáctý verš, kde je příkaz:

  • Ef 5:11 Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.

Abychom to mohli udělat, musí být řečeno: „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“ Jinými slovy, pokud se někdo podílí na neužitečných skutcích tmy, musí se probudit, musí slyšet příkaz k probuzení. Tento verš je jako zvonek budíku, který ráno vyzvání a volá člověka, aby procitnul ze spánku, aby nezůstal ve stavu, kdy sice fungují jeho tělesné funkce, ale on sám se aktivně nepodílí na životě. Tento verš volá křesťany k probuzení. Proto začíná tím malým slovíčkem.

Mohli bychom si klást otázku, zda je tento verš skutečně určen křesťanům. Copak křesťané jsou mrtví? A ten verš říká, vstaň z mrtvých. Jak to tedy je? Věřím, že odpověď není složitá. Na prvním místě musíme trvat na tom, že tento text je určen křesťanům. Přímo navazuje na to, co je řečeno v prvním verši páté kapitoly – jako milované děti … a v osmém – byli jste tmou, ale byli jste učiněni světlem. Musíme ale přemýšlet o tom, jak vypadal život těchto Božích dětí. Proč jim Pavel od druhé poloviny čtvrté kapitoly napsal tolik příkazů? A proč jim píše věci, které jsou přece tak jasné? Jako např. kdo kradl, ať už nekrade, zanechte lži, mluvte pravdu, ať je vám vzdálena každá špatnost, o smilstvu ať se mezi vámi ani nemluví, vést sprosté nebo dvojsmyslné řeči se nesluší … Vysvětlení je dvojího druhu a obě vysvětlení patří k sobě a jdou spolu ruku v ruce. Na jedné straně je dost možné, že tito křesťané stále ještě žili v naprosté spoutanosti světem a starým způsobem života. Proto jim Pavel psal, aby už nežili jako pohané (Ef 4,17). A na druhé straně – možná mnozí z těch křesťanů opustili starý způsob života, ale znáte to … roky jdou, rutina každodenního života na vás dopadá, bdělost se otupuje, a než se nadějete, jste zpátky ve starých kolejích. Možná ne v každé oblasti svého života, ale třeba jen v jedné z mnoha. Člověk přestane hlídat svůj jazyk a brzy zjistí, že mluví stejně vulgárně jako lidé kolem něj, nebo štěbetá o druhých za jejich zády, aniž by si uvědomoval, že z biblického hlediska je to pomluva, nebo přestane hlídat své srdce a pomalu a nenápadně se vkradou hořkost nebo závist, nebo dokonce lakomství, což je modloslužba. Je to tak snadné, nenápadné. A stačí tak málo. V Přísloví je popis něčeho podobného, co můžeme jednoduše aplikovat do duchovního života:

  • Přísloví 24:33-34 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

Právě tak si pospali učedníci, Petr, Jakub a Jan, když je Pán Ježíš vzal v zahradě Getsemane s sebou stranou a chtěl, aby se s ním modlili. Nemohli oči udržet (Mt 26,43). Místo aby bděli se svým Pánem, spali. Co následovalo? Petr jednal tělesně a vrhl se do boje se svým mečem, potom se rozutekli a Petr následoval Pána zdálky a nakonec ho třikrát zapřel. Probuď se, kdo spíš!

Pavel používá slova evangelia, výzvu evangelia, aby probudil křesťany, kteří spí. Skutečnost je taková, že pokud člověk duchovně spí, vypadá jako duchovní mrtvola, je k nerozeznání od člověka, který je mrtvý ve svých vinách a hříších. Boží dítě, které duchovně spí, může klidně vypadat jako dítě hněvu! Takovým dítětem byl Petr na dvoře velekněze, takovým dítětem byl Lot v Sodomě, takovým dítětem byl Samson v loži Dalily. Každý z nich potřeboval probudit. Kromě toho je klidně možné, že mezi dětmi Božími bude dítě ďáblovo, člověk, který sám sebe, protože sice naslouchá Božímu slovu, ale nejedná podle něj. Klame sám sebe, protože si myslí, že je živý, ale přitom je mrtvý. Milí přátelé, milovaní svatí, a to se nemusí týkat jenom jednotlivce, v takovém stavu se může nacházet celá církev, celý místní sbor. Žije v sebeklamu! Podívejte se, co Pán Ježíše napsal církvím v Malé Asii, kde byl také Efez:

  • Zj 3:1 Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd: Vím o tvých skutcích - podle jména jsi živ, ale jsi mrtev.

Máš jméno a myslíš si, že jsi něčím, ale ve skutečnosti, před Boží tváří, jsi ničím! Jsi mrtev. Ó, to je tragický stav Kristovy církve! Jaký je lék?

  • Zjevení Janovo 3:2-3 Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem; rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání.

Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus! Je tak snadné usnout. Je tak snadné domnívat se, že je všechno v pořádku, zahledět se na sebe, začít se srovnávat s druhými, v jejichž světle můj život nemusí vůbec vypadat tak hrozně, je tak snadné podlehnout sebeklamu. Proto nás Písmo znovu volá skrze Kristovo evangelium, abychom se oddali tomu jedinému, který má všechnu moc nás uzdravit, zachránit, probudit, obnovit.

  • Zj 3:14.17-19 Andělu církve v Laodikeji piš: … 17  Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.

Jak tragické důsledky může mít sebeklam. Jenom evangelium nás může zachránit. Proto ho potřebujeme stále znovu slyšet, proto jím potřebujeme být stále znovu konfrontováni, proto znovu potřebujeme zkoumat své životy ve světle evangelia. Pavel v našem textu dělá tu nejlepší věc, kterou může udělat – dává křesťanům celou řadu příkazů, které jim mají pomoci žít ve světle, ale zároveň to vše završuje výzvou evangelia, protože není možné žít ve světle bez moci evangelia. Je sice možné žít z vlastních sil náboženským životem, jak to možná žila církev v Laodikeji, ale takový život přináší jenom sebeuspokojení, sebeklam, a nakonec je s ním spojený Boží soud.

Milí křesťané, nikdy byste se neměli přesytit evangelia, nikdy byste neměli přestat toužit slyšet evangelium, tu jednoduchou dobrou zprávu o tom, že Ježíš Kristus přišel, aby zachránil hříšníky (1Tm 1,15). Že Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J 3,16). Od začátku do konce nás Boží slovo volá k tomu, abychom se spolehli na Krista. Vede nás k němu, protože celé Písmo svědčí o Kristu. Neexistuje lepší a mocnější zpráva, než je zpráva evangelia. Tato zpráva byla zaslíbena hned po pádu člověka a mnohokrát a mnoha způsoby potvrzena proroky a nakonec byla zjevena, když se věčný Boží syn stal člověkem. Skrze proroka Izajáše Bůh řekl:

  • Izajáš 9:1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.

Přesně to se stalo doslova a fyzicky, když se narodil Pán Ježíš. Vzpomeňte si na pastýře, jak se nad jejich hlavami rozzářilo nebe, a zástupy andělů chválili Boha. Světlo přišlo na svět. Přesně to se stalo i duchovně, když přišel do svého vlastního jako světlo světa. Boží syn se stal člověkem. Otec Jana Křtitele při narození svého syna oslavoval Boha a prorokoval o Kristu. Mluvil sice ke svému synu, ale poslouchejte dobře, co říká o Kristu:

  • Lk 1:76-79 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Vycházející z výsosti, který se zjeví těm, kdo jsou ve stínu smrti. To je evangelium o spasení z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. Evangelium, které přináší odpuštění hříchů a život věčný. Evangelium, které nám bylo dáno pro slitování a milosrdenství našeho Boha. Kdykoliv jsme zasaženi zprávou evangelia, žasneme a chválíme Boha, protože Bůh je dobrý, jeho milosrdenství je věčné a jeho věrnost je do všech pokolení (Ž 100,5). Ale abychom byli zasaženi, musíme se probudit. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš! Křesťane, probuď se! Nespi. Není čas na spánek, protože přišlo světlo na svět. Probuď se a žij, dokud je den. Probuď se, dokud je čas milosti. Bůh volá každou duši, aby činila pokání, aby se probudila z duchovní smrti. Pokud nevěříš v Krista, probuď se, vstaň z mrtvých, Bůh tě volá, volá tě ke Kristu, volá tě k pokání. Dnes je den spasení, proto se probuď, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a:

III. Zazáří ti Kristus

Dostali jsme se k poslední části čtrnáctého verše, k té nádherné a slavné frázi „zazáří ti Kristus“. To je dílo evangelia. To je výsledný produkt evangelia. Zde se projevuje moc, která je v evangeliu – moc ke spasení pro každého, kdo věří (Ř 1,16). O této moci už Pavel psal v první kapitole listu do Efezu. Druhou polovinu první kapitoly listu tvoří jedno obsáhlé souvětí, které je modlitbou, v níž se Pavel modlí za to, aby křesťané osvícenýma očima svého srdce viděli …

  • Efezským 1:19-21 … jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím. (ČSP)

Bůh v nás pracuje stejnou mocí, kterou vzkřísil Krista z mrtvých. To je moc evangelia. To je moc Kristova světla. Ježíš řekl, že je světlem světa a kdo ho následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (J 8,12). Kristus zazářil každému, kdo v něho uvěřil, a stále září všem, kdo jsou probuzeni, kdo nespí, kdo se nenechali ukolébat okolním světem, tělesností nebo nástrahami ďábla. Pán Ježíš ujišťuje své následovníky:

  • J 12:46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

Petr, který byl účastníkem proměny Pána Ježíše na hoře proměnění, kdy viděl Pána ve slávě, kdy Ježíš zářil, jeho tvář měla doslova světlo jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý (Mt 17,2), zapsal, že křesťané byli přeneseni ze tmy do Božího podivuhodného světla (1Pt 2,9). Tím světlem není nikdo jiný, než Ježíš. On je tím podivuhodným světlem Božím, on je tím, v kom křesťané přebývají. Nejjednodušší definice toho, kdo je křesťan, je ta, že se jedná o člověka, který je v Kristu, tedy je ve světle a má život z tohoto světla.

Moji milí, jak moc potřebujeme probudit ze své letargie, z lhostejnosti, z duchovní lenosti, z mrákot, jimiž jsme obklopeni, aby nám zazářil Kristus. Musíme úpěnlivě volat k Bohu a prosit ho, aby nás probudil. Není v naší moci, abychom to udělali sami. Není v moci hříšníka, aby se probudil z temnoty smrti, aby přišel ke Kristu, ale je v Boží moci, aby ho skrze evangelium přitáhl ke Kristu. A stejně tak není v moci křesťana, aby se probudil, když začal duchovně usínat a Ježíš Kristus mu přestal zářit. I když je v našem textu Boží příkaz, je to stejné, jako s příkazem k novému narození – není v naší moci dosáhnout duchovního probuzení. Jenom Bůh to může učinit, jenom on nás může probudit, jenom on na nás může vylít proudy živé vody, zaplavit nás Duchem svatým, jenom Bůh může sestoupit oživit vyschlé cisterny, naplnit je vodou a učinit z nich prameny, řeku, která bude napájet široké okolí. Přesně o to musíme Boha prosit.

Ale v tom všem nemáme založit ruce v klín, ale pokořit se před Bohem, volat k němu, prosit, žádat, dožadovat se, tlouct. Máme jít do Písma a zahřívat své srdce Božím slovem, dívat se na Krista, který je zjevený v Písmu a dává se nám skrze něj pravdivě poznat. Boha nemůžeme nijak pohnout nebo přesvědčit – pamatujme na to, že je svatý, nepohnutelný, není v něm střídání světla a stínu (Jk 1,17), přebývá v nepřístupném světle (1Tm 6,16). Přesto se nám tento Bůh dal poznat skrze Ježíše Krista. Prokázal svou lásku k nám a dal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Milí křesťané, potřebujeme obnovit svůj pohled na Krista. Potřebujeme neustále obnovovat svůj pohled na Krista, stále znovu si připomínat, kdo Kristus je, jaký, odkud pochází, kde se nachází, a také odkud zase přijde. Boží syn, který sedí po pravici Boha Otce v nebesích! Podívejte se se mnou do první kapitoly knihy Zjevení, abychom si osvěžili své porozumění tomu, kdo je náš Pán:

  • Zj 1:12-16 A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.

Jeho vzhled je, jako když slunce září v plné své síle. Při proměnění na hoře to byl záblesk toho, kdo Ježíš je. Jan ho později viděl v daleko větší slávě. V této slávě přijde jako Král a soudce celé země. Jako blesk ozařuje oblohu, tak bude příchod Syna člověka. Zazáří světlo jeho slávy, rozzáří se po celé zemi, osvítí každého člověka. Ta záře bude jako plameny nejčistějšího ohně. Živly se jeho žárem roztaví, jednotlivé elementy, nejmenší a nerozložitelné částice, z nichž je složen viditelný vesmír, se rozloží a celá země bude postavena před soud.

  • Zjevení Janovo 20:11 A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa.

To je slavný příchod Pána slávy, to je Kristus, který září ve své slávě. Tehdy stvoří novou zemi a nové nebe a Bůh už bude navždy se svým lidem. A bude svatba beránkova. Bude svatební hostina a Kristova nevěsta, církev, se stane fyzicky jedním tělem se svým ženichem. Milovaní svatí, budeme mít podíl na jeho svatosti i na jeho slávě. Ten, který je lev i beránek, ten, který byl obětovaný a zvítězil, bude s námi už navěky. Boží slovo k tomu říká, že:

  • Zj 21:24 Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu.

Pán slávy bude zářit svému lidu už navěky. Nastane věčný den, plnost dokonalého světla. Všichni už budou žít v jeho světle, v jeho lásce a v jeho radosti i pokoji. Pán nám setře každou slzu z očí.

  • Zj 22:5 Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. Ó, jak málo známe svého Pána, jak málo nám září světlo jeho slávy. Křesťané, probuďte se. Povstaňte, pohleďte vzhůru, kde Kristus sedí po pravici Boží a odkud brzy, již brzy přijde, aby soudil celou zemi. Přestaňte spát, přestaňte dřímat, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nového člověka, jako milované děti následujte Božího příkladu, žijte v lásce a svatě. A Kristus bude zářit do vašeho každodenního života a prosvítí ho nádherným světlem své lásky.

  • 2 Korintským 4:6 Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. Pojďte ke Kristu, milí přátelé, pojďte se poklonit našemu Pánu, prosme ho společně o jeho milost a o probuzení, o nové naplnění Duchem svatým, o otevření očí a zjevení jeho slávy. Skloňme svou hlavu k modlitbě a vzdejme chválu našemu Pánu v nebesích.

Osnova kázání