Zdravé učení (Tt 2,1)

Cesta k nápravě Božího lidu

Jaroslav Kernal, Kladno 22. března 2015

Pokoj vám a milost, milí svatí. Otevíráme dnes znovu list Titovi a budeme pokračovat ve druhé kapitole prvním veršem. Ale abychom porozuměli těm celkovým souvislostem – a dnes se jimi budeme více zabývat – musíme přečíst delší text – přečteme nyní skoro dvě třetiny tohoto krátkého listu, ale chtěl bych vás povzbudit, abyste si ho doma přečetli celý. Budeme číst Tt 1,5-2,14.

Máme před sebou okno, kterým můžeme nahlédnout do skupiny místních sborů. Co tam vidíme? Jedním slovem bychom mohli říct, že vidíme zmatek. Neuspořadané sbory, které vedou lidé, kteří nejsou ani kvalifikovaní k tomu, aby je vedli, ani nejsou řádně ustanovení, vidíme morální problémy – křesťané, kteří žijí v hříchu, dělají hloupé a bláznivé věci, jsou mnohem více podobní světu než nevěstě Kristově, vidíme manželství, která nefungují, protože ženy chtějí být krkem, který otáčí hlavou, vidíme muže, kteří nechtějí být hlavou a vést své rodiny, nechtějí mít zodpovědnost za vyučování svých manželek a dětí, jsou lhostejní k Božímu slovu a nemají zájem o zdravé učení – vlastně nemají zájem o žádné učení. Vedle toho vidíme lidi, kteří chtějí učit a učí, ale učí věcem, kterým sami nerozumí, jsou to lži, hlouposti, lidské báje, vymyšlení věci, jsou to věci, které ve svých důsledcích rozvracejí rodiny, jde o učení, které staví na vnějších věcech, na židovském zákoně, na obřízce, jsou zde lidé, kteří jsou tvrdí a pyšní, kteří se nepodřizují Božímu slovu, ale chtějí těžit z druhých, učí jenom pro to, aby z toho měli nějaký zisk – materiální, v podobě peněz, majetku nebo dobrého a pohodlného živobytí, nebo nemateriální, v podobě společenské prestiže, dosažených pozic, titulů nebo jiných podobných věcí.

Stále mluvím o církvi na Krétě. Ale v naší zemi není situace o mnoho lepší. Jeden bratr mi před časem napsal svůj postřeh z církve, kam začal chodit poté, co se přestěhoval: Zjistil jsem, že někteří místní křesťané nemají jasno v důležitých existenčních otázkách. Nevědí, co to znamená být křesťan, nedovedou vyjádřit, co to znamená věřit aj. Jiný bratr, kazatel, mi napsal o tom, jak ho Bůh vede v jeho životě a píše: Lituji, že jsem na toto Boží vedení léta nedbal, lituji všech těch promarněných příležitostí na kazatelně (při vyučování, při pastoraci), kdy jsem lidem vyřizoval jen poloviční (pokřivené) evangelium „hodného dědečka na obláčku“. To je zase okno do situace církve v naší zemi. A kdybychom zapátrali dále, viděli bychom, že se neliší od situace na Krétě. Křesťané se rozvádějí stejně jako nekřesťané, křesťanské rodiny ve velké míře nefungují, je stále více přijatelný život „na psí knížku“, je tolerován nemanželský sex, otcové selhávají, muži nevedou, protože jsou líní a nechtějí mít zodpovědnost, lidé se spoléhají na vymyšlené věci, jako je psychologie – dokonce jedna denominace uvažuje o tom, že zavede psychologické testy pro ty, kdo chtějí být kazateli, aby se ukázalo, jestli v této náročné práci obstojí! Lidé se spoléhají na vnější věci, upínají se k židovským bájím a mohli bychom pokračovat dál a dál. Ale to není to, o čem chci mluvit.

Chci, abychom se soustředili na první verš druhé kapitoly, protože tento verš ukazuje cestu k nápravě. Je to velmi jednoduchý a krátký verš, a kdybychom ho jenom rychle přelétli, ztratil by mnoho ze své síly, kterou v sobě skrývá. Ale abychom mu porozuměli, musíme mít na paměti celý tento kontext, který jsem zmínil – tu tristní a zaoufalou situaci církví na Krétě. Co s tím? Jaká je cesta k nápravě? V našem textu nacházíme tři věci.

I. Boží muž

Především je tady Boží muž, Titus, učedník apoštola Pavla, který byl ponechán na Krétě, aby dal do pořádku, co ještě zbývá. V našem verši vidíme veliký kontrast – tento kontrast se týká všeho, co je v prvním verši:

  • Titovi 2:1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení.

Je tady učedník, který stojí v kontrastu k těm lidem, které popisuje druhá polovina první kapitoly. Ty, říká Pavel Titovi, ty buď úplně jiným člověkem, než o jakých jsem ti napsal, a jakých jsou krétské církve plné. A je tam to slovíčko ‚však‘, které ukazuje na tento kontrast mezi lidmi, kterým bylo třeba zavřít ústa a Titem, který měl naopak otevřít ústa a mluvit. A je tady několikerý kontrast – kontrast v charakteru, kontrast v jednání, kontrast v základech, na kterých se staví a kontrast v aplikaci těchto základů do života.

A. Ty vs. oni

Pavel ukazuje na Tita a zdůrazňuje jeho poslání. Už jsme si říkali, že dopis Titovi byl jak osobním listem Titovi, tak zároveň doporučujícím listem pro krétské církve. Proto v něm Pavel hned několikrát zdůrazňuje Titův úkol:

  • Titovi 1:5 Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil.

Pavel byl na Krétě s Titem, vysvětlil mu, co má udělat, dal mu přesné pokyny, nařídil mu, jak má jednat a potom mu poslal dopis, kde to všechno ještě znovu zopakoval. Potom popisuje lidi, které je třeba umlčet a ukáznit a jako vzor, který je s těmito lidmi v křiklavém protikladu, ukazuje na Tita – ty však… Ty nemůžeš jednat jako tito lidé, ty musíš jednat úplně opačně. A totéž znovu zdůrazňuje v závěru druhé kapitoly:

  • Titovi 2:15 Tak mluv, napomínej a přesvědčuj se vším důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.

A ještě jednou v polovině třetí kapitoly:

  • Titovi 3:8 Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním.

Mohli bychom říci, že Pavel tady několikrát potvrzuje Titův mandát, jeho pověření jednat v zastoupení apoštola. Na jedné straně jsou lidé, kteří jednají ze své vůle a jednají svévolně, jednají a učí na základě svých výmyslů, jednají podle toho, co se líbí lidem, jednají pro svůj vlastní zisk a své obohacení, jsou to lháři, zlá zvířata – hladoví vlci, kteří trhají stádo Božího lidu, jsou to lenivá břicha, lidé, kteří nechtějí zkoumat pravdu, zabývat se Božím slovem, nechtějí jít do hloubky, ale raději staví na vnějších věcech, na židovských bájích, na rozlišování čistého a nečistého. Jsou to lidé, kteří vydávají příkazy a staví se do role vedoucích, ale Pavel o nich říká, že jsou poskvrnění a nevěřící. A dodává:

  • Titovi 1:16 Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají.

Ale ty, Tite… Ty však… Ty musíš být úplně jiným člověkem. Titus už takový byl – to byl důvod, proč ho Pavel ponechal na Krétě. Titus už byl nějakých patnáct nebo možná dvacet let Pavlovým spolupracovníkem a přítelem – přesto mu Pavel píše tyto věci, aby ho povzbudil a pomohl mu pevně stát. Podobná slova napsal Timoteovi:

  • 1 Timoteovi 4:16 Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům.

Stejná výzva platí pro každého z nás. Opravdový křesťan by měl být v kontrastu k lidem, kteří žijí jako lidé ze světa, a kteří jimi možná také jsou – jak to napsal Pavel o těch, kteří vedli a vyučovali církev na Krétě. Křesťané mají svítit jako hvězdy v tomto pokolení pokřiveném a zvráceném (Fp 2,15). A na tomto místě musíme všichni, jak jsme tady, slyšet Pavlovo „ty však…“ a rozumět mu naprosto osobním způsobem. Ty, milý křesťane, ty, milá křesťanko, právě ty buď tím člověkem, který bude svým jednáním i svým mluvením ukazovat na Boha. Právě ty, křesťane, jsi možná jedinou Biblí, kterou čtou tvoji nevěřící příbuzní, přátelé, kolegové, spolužáci. Co v ní čtou?

To nás vede ke druhému kontrastu, který se týká Tita samotného:

B. Mluv

  • Titovi 2:1 Ty však mluv…

V našem textu je příkaz a my se na něj musíme podívat ze dvou stránek. Jednak se na něj musíme podívat jako na rozkaz, který je v kontrastu s předchozím veršem, což velmi prohlubuje jeho význam, a potom se musíme také podívat na to, že tento rozkaz je nám dán jako příkaz – tedy jde o něco, co nemůžeme ignorovat nebo to přejít, ale co musíme poslechnout. A v kontextu předchozího verše uvidíme také, jak ho máme poslechnout.

V předchozím verši jsme četli o lidech, kteří prohlašují, že znají Boha, ale svým jednáním to popírají. Slovo, které je tam použité pro vyznávání, může znamenat také vyhlašování, dosvědčování nebo se může použít, když se něco slibuje. Je to celkem silné slovo – apoštol Jan ho používá, když mluví o rozlišování duchů a říká, že duch, který:

  • 1 Janův 4:2 …vyznává Ježíše Krista, jenž přišel v těle, je z Boha. (ČSP)

Zde jsou lidé, kteří stejně vyznávají, že znají Boha. Možná o tom hodně mluví, možná to zdůrazňují, možná jsou si tím velmi jistí a svými slovy působí velmi přesvědčivě. Do protikladu k nim je postaven Titus, který má „mluvit“. Je tady slovo, které znamená prostě „mluvit“. Je to úplně všeobecné slovo pro mluvení. Není to kázání, není to zvěstování, vyhlašování, není to vyznávání ani zapřísahání, ale je to prostě mluvení.

  • Titovi 2:1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení.

Když se do toho v tomto kontextu zaposloucháme, nemůžeme neslyšet slova Pána Ježíše Krista, která říkal o našem mluvení:

  • Matouš 5:37 Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.

Jinými slovy: Za tvým slovem musí stát celý tvůj život! Na tvoje slovo musí být spolehnutí. Tvoje slovo musí být pevné jako skála. Člověk, jehož život je v rozporu s jeho slovy, je člověkem z Tita 1,16 – je odporný, neposlušný a neschopný jakéhokoliv dobrého skutku. Ale křesťan – mluví, co odpovídá zdravému učení, jeho slovo je ano, ano, ne, ne. Není to „ano, ale…“, není to „možná“, není to „nevím“, nejsou to žádná otevřená zadní vrátka, ale je to jasné a nepochybné slovo, na které se může člověk spolehnout.

V tomto světle nám pak příkaz, který zde je dává ještě jiný smysl. Není to příkaz k tomu, abychom hodně mluvili, není to povolení k mnohomluvnosti, protože mnohomluvností Pána Boha nikdo nepotěší, ale je to rozkaz k jasnému, přímému a spolehlivému mluvení. Už jsme mluvili o lidech, kteří měli být umlčeni, kterým bylo třeba zavřít ústa (Tt 1,11). Tento příkaz není příkazem mluvit víc než oni nebo příkazem mluvit, ale nikoliv špatně, nýbrž správně – nic takového. Je to příkaz, který nás má vést k tomu, že budeme jednat jinak, než jednali tito lidé, které bylo třeba umlčet. Proto čteme:

  • Titovi 2:1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení.

A to nás vede ke druhému bodu našeho kázání:

II. Boží slovo

Musíme se zabývat nejprve závěrem tohoto verše, abychom se dostali do jeho středu. Titus měl na něčem stavět a z tohoto základu měl potom vycházet ve svém mluvení – je to mluvení, které odpovídá zdravému učení. A zdravé učení je tím, čím se nyní musíme zabývat, zdravé učení je druhým prostředkem, nápravy církve, která je ve zmatku, chaosu a morálním rozkladu.

Když se dneska v církvi řekne učení, tak to zní skoro jako nadávka. Učení není populárním slovem. Setkal jsem se s tím osobně, kdy mi lidé řekli, že v našem sboru to je pořád jenom samé učení a učení. Jeden muž mi nedávno napsal, že zatímco já se dívám na věci teologicky, on je řeší z pohledu božského života, který je v něm. A pastor jednoho sboru napsal v emailu: Mě už ty teologie nějak moc neberou. Podle mě je důležité, abychom žili praxi, jinak žádná teologie nemá vůbec žádný význam. To napsal pastor sboru. A věřte mi, že jeho učení přesně podle toho vypadá – slovy proroka Izajáše „žvást na žvás, tlach na tlach“ (Iz 28,10). Sytí svůj sbor svými zkušenostmi, svými zážitky, svými výmysly. A není v tom žádnou výjimkou. Ale Boží slovo nám tady říká, že musíme stavět na zdravém učení. Už jsme se tím zabývali – starší musí být:

  • Titovi 1:9 …pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.

Je tady stejná fráze – zdravé učení. Je tady slovo, které najdeme ještě dvakrát v listu Titovi:

  • Tt 2:7-8 Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, ať je to zdravé a nepochybné slovo...

A potom ve verši deset, kde čteme, že otroci mají ve všem dělat čest učení našeho Boha. Pokaždé je tu slovo, které můžeme přeložit také jako doktrína, nebo spíš doktríny, soubor nebo souhrn doktrín. Souhrn toho, čemu je potřeba věřit a na čem máme stavět. Na jiném místě se toto slovo překládá jako nauky:

  • Mt 15:9 …marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.
  • 1 Timoteovi 4:1 Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami,

Démonské nauky a lidské příkazy nebo zdravé učení. Dvě naprosto odlišné věci – a Písmo nám ukazuje, že obě najdeme v církvi! Jsou zde lidé, kteří staví na jednom nebo druhém – zdravé učení a falešné učení. Je zajímavé, že tam, kde se mluví o falešném učení – ať už lidském nebo démonském – používá Boží slovo množné číslo – lidské nebo démonské nauky, doktríny, zatímco tam, kde je řeč o zdravém učení, je toto slovo v jednotném čísle – jedna doktrína, nebo lépe jednotný a kompaktní souhrn doktrín, souhrn učení, teologie. Slovy apoštola Pavla je to „celá rada Boží“. Zdravé učení zahrnuje celé Písmo – nevynechává ani nepřeskakuje. Na začátku jsem citoval z dopisu jednoho mě drahého bratra a ocituji ještě jednu část z jeho dopisu: Tím že není bráno Boží slovo, tak jak je napsáno, ale je jeho výklad upraven, nebo z části přeskočen, lidé vlastně nesledují Boží cestu, ale nějaký přelud, jak psal Jakub …klamou sami sebe. Co takoví lidé jednou zjistí! Následky toho mě vyděsily. Kolik lidí a církví míří do záhuby tím, že si upravují Boží slovo tak, aby jim vyhovovalo a měli před sebou obhajobu, že vlastně žijí křesťanský správně. V tomto případě došlo ke zrušení biblického přikázání.

Je to tak, že můžeme říct, že zdravé učení, je učení Božího slova. Nebo ještě lépe – zdravé učení je Boží slovo a to, co z něj vyplývá. Ale když to řekneme takhle, tak s tím budou souhlasit také skoro všichni falešní učitelé, a proto musíme tuto definici doplnit. Zdravé učení je takové učení, které přijímá Boží slovo v Jeho kontextu, nic nepřidává ani nic nevynechává. To je asi nejjednodušší způsob, jak můžeme zdravé učení popsat.

Přijímá Boží slovo v Jeho kontextu. Nevnáší nic do Písma ani ho nevytrhuje z kontextu, takže bychom mohli v Písmu to, co v něm vidět chceme. Farizeové byli skutečnými znalci Písma a mnozí z nich, ne-li všichni, znali celý Starý zákon – to bylo tehdejší Písmo – zpaměti. Přesto celé Písmo vytrhli z Jeho kontextu, takže místo aby se podřizovali záměru Písma, podřídili Písmo svým vlastním záměrům. To byl důvod, proč jim Ježíš musel říct:

  • Jan 5:39-40 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

To potom úzce souvisí s vynecháváním nebo přidáváním k Božímu slovu. Právě takto lidé vytrhují některá místa Písma z jejich kontextu a úplně je převracejí nebo jiná místa úplně ignorují a dělají, jako kdyby v Písmu vůbec nebyla, nebo je vysvětlují dalšími místy, a podsouvají jim úplně jiný smysl. Pokud náš výklad nevychází přímo z daného textu, z verše nebo z oddílu, potom se vždy jedná o špatný výklad, o nezdravé učení.

Buďte vděční, moji milí, za Marcuse, za Daniela, za Aleše, protože jsou věrní Božímu slovu a vykládají ho postupně, procházejí textem – a já z vlastní zkušenosti vím, že mnohokrát by raději nějaký text přeskočili a dělali, že v Bibli není, aby se jím nemuseli zabývat, ale jsou věrní, a tak jdou do toho textu a usilovně pracují, aby vám předali celou radu Boží, zdravé učení Božího slova. Nechtějí lechtat vaše uši tím, co by se vám zrovna líbilo, nebo tím, co by vás zrovna přitahovalo, ale vykládají Slovo. A to je rozdíl mezi zdravým učením a falešným učením.

  • 1 Tesalonickým 5:12-13 Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo.

Nechceme používat Boží slovo jako odrazový můstek pro nějaké vlastní myšlenky, které budou třeba inspirované Božím slovem ani nechceme hledat v Božím slově potvrzení svých vlastní zkušeností nebo zážitků a ty vám potom „na základě Božího slova“ předkládat, ale chceme vysvětlovat, co znamená text, který je před námi a potom ukázat, jak ho máme aplikovat do svých vlastních životů. To je totiž základ, na kterém se musí stavět křesťanský život. K tomu vám nestačí přečíst si jeden verš ráno a jeden verš večer, k tomu musíte číst Boží slovo v celku, v kontextu, od začátku až do konce a na něm potom stavět. Jenom tak budete stát na zdravém učení. Podívejme se na to, co o tomto základu říká Pán Ježíš:

  • Lukáš 6:46-49 Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám? Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven. Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká.

To nás přivádí k poslednímu bodu našeho kázání, ke třetímu prostředku, který Pavel uvádí jako prostředek nápravy rozbité církve, a to je:

III. Biblické jednání

  • Titovi 2:1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení.

Je tady Boží slovo, zdravé učení, které je základem, na kterém se staví, je tady Boží muž, který pevně stojí na tomto základu a je tady něco, co z tohoto základu vychází – to je biblické jednání, správné jednání, zdravé jednání. Toto místo Božího slova nám velmi dobře ukazuje, že zdravé učení má vždycky dvě stránky, které k sobě nerozlučně patří – jde o doktrínu, učení, nauku, a jde o to, co odpovídá tomuto učení, co z tohoto učení vyplývá, tedy o praktické dopady biblického učení na lidský život. Jedno vychází z druhého a ani jedno nemůže být bez toho druhého. Nemůžete správně jednat, jestliže se nejdříve nedozvíte, co je správné. A na druhé straně – nemůžete mít zdravé učení, jestliže se nebude projevovat v praxi. Pokud učení, doktrína, nezasahuje lidský život, potom se nejedná o zdravé učení.

Pán Ježíš jednoho dne vypravoval o muži, který měl dva syny:

  • Mt 21:28-31 Řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel. Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?

Náš oddíl v Titovi učí přesně totéž. Titus měl mluvit, co odpovídá zdravému učení. A to, co následuje, je přesně to, co odpovídá zdravému učení. Možná bychom očekávali hluboké biblické pravdy, jako jsou v v prvních jedenácti kapitolách listu Římanům nebo v prvních třech kapitolách Efezským. Ale nic takového zde nenanacházíme.

Víte, ve starověkých řeckých rukopisech není interpunkce, tedy čárky mezi větami, tečky, dvojtečky nebo uvozovky. Ale v našem si můžeme tuto interpunkci úplně jasně představit – Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení – dvojtečka – a po ní následuje výčet toho, co odpovídá zdravému učení. Co to je? Podívejte se se mnou do druhé kapitoly! Jde o to, jak mají jednat starší muži, jak se mají chovat starší ženy, co se mají učit mladší ženy – není to na prvním místě učení o vyvolení nebo o posledních věcech a příchodu Krista, ale je to:

  • Tt 2:4-5 …aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo.

Slyšíte to, k čemu vede zdravé učení – ke zdravému jednání, které vyzdvihuje Boží slovo – aby Boží slovo nebylo zneváženo!

Podobně má Titus učit mladší muže – má je učit jednat správně a jejich jednání ukáže, že jejich učení je nezkažené a důvěryhodné a tak bude zahanben každý protivník a nikdo nebude moci na adresu křesťanů říci nic špatného. Podobné věci má učit otroky, kteří uvěřili v Ježíše Krista:

  • Titovi 2:9-10 Ať jsou úslužní, neodmlouvají, 10  ať nic nezpronevěří a jsou naprosto spolehliví, a tak ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha.

Znovu si všimněte, k čemu vede život postavený na základě, kterým je zdravé učení – ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha. Dělají čest učení! Jak může být samotné učení křesťany zvevažováno a odmítáno? Na čem pak chtějí stavět? Je to jasné – staví na svých vlastních pocitech, na svých myšlenkách a nápadech, staví na lidských výmyslech a tím vším je učení našeho Spasitele Boha znevažováno. Moji milí, jak moc potřebujeme, aby se do naší země vrátilo zdravé učení, které bude znít z kazatelen křesťanských církví, a které bude formovat lidské životy a lidské názory, bude ukazovat, jak mají lidé jednat, jací mají být, jak mají pracovat, jak mají žít, aby Boží slovo nebylo zneváženo. A podívejte se se mnou ještě jednou do našeho textu – vidíme, že nakonec ani učení o vyvolení a učení o posledních věcech a příchodu Pána nezůstává stranou, ale je součástí zdravého učení:

  • Titovi 2:11-13 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.

Doktríny nezůstávají rozhodně stranou, ale jsou základem, z něhož vyrůstá svatý křesťanský život. Správné doktríny vás povedou k posvěcení, k moudrosti, ke zbožnosti a k očekávání příchodu Pána Ježíše Krista. Špatné nebo žádné doktríny vás povedou ke zmatku, k nemoudrému jednání, k hříchu, k rozvrácení rodin, ke spoléhání se na vnější věci – a jejich výsledkem bude, že lidé nebudou chtít mít nic společného s takovým druhem „křesťanství“. Ale zdravé učení povede vždycky ke zdravému jednání, protože zdravé učení stojí na pevném základě, jímž je evangelium slávy našeho Pána Ježíše Krista. Je to evangelium, které je mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří. Je to o tom, co čteme v našem textu, že Kristus:

  • Titovi 2:14 …se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.  

To je základ zdravého učení, ze kterého vychází všechno zdravé jednání! Milí přátelé – je tohle váš život? Je váš život postavený na tomto pevném základě zdravého učení? Můžete jasně prohlásit, že se Kristus obětoval za vás, že jste vykoupeni Jeho obětí? Víte co? Je to ve skutečnosti velmi jednoduché – stačí, když se podíváte na své životy a zeptáte se, zda váš život svědčí o zdravém učení. Zda váš život odpovídá tomu, co jsme četli v našem textu. Je to velmi jednoduchý test – na jedné straně jsou ti, kteří prohlašují, že znají Boha, ale jejich jednání je usvědčuje ze lži a ukazuje na to, že jsou ve skutečnosti nevěřící, jsou poskvrnění a nikdy nebyli očištěni krví Pána Ježíše Krista.

Na druhé straně jsou ti, kdo podle Božího slova také žijí. Ke které skupině patříte vy? Do které skupiny vás řadí váš život? Jestli do té první, potom musíte činit pokání, musíte vyznat Bohu své hříchy a prosit ho o odpuštění, protože váš život je ve strašlivém nebezpečí – a je to nebezpečí Božího soudu, který přichází na bezbožníky, včetně těch, kteří prohlašují, že znají Boha, ale svými skutky to popírají.

Ale pokud máte jistotu a pokoj ve svém srdci, protože sám Duch Boží dosvědčuje vašemu Duchu, že jste Božími dětmi a váš život zcela zjevně stojí na pevném základě Božího slova – což se projevuje tím, že se odvracíte od hříchu a s láskou vyhlížíte příchod našeho Pána, potom jste Božím mužem nebo Boží ženou. A potom je příkaz prvního verše příkazem pro vás:

  • Titovi 2:1 Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení.

Někteří jsou povoláni k tomu, aby tyto věci mluvili z tohoto místa, jiní jsou povoláni k tomu, aby je mluvili ve svých rodinách, když vedou své ženy a své děti, a všichni jsme povoláni k tomu, abychom Boží slovo mluvili ke svým sousedům, kamarádům, příbuzným, dětem, rodičům, spolužákům, bratrům a sestrám v církvi, abychom hlásali evangelium celému stvoření.

  • 2 Timoteovi 4:2 Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.

Milovaní, Kristus vás posílá do tohoto světa s úkolem a tím je mluvit slovo Boží. Amen. 

Osnova kázání