Znaky živé církve - Sk 2,36-47

Verze pro tiskVytvořit PDF

… abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě,…

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 21. ledna 2007

Dnes již podruhé budeme společně přemýšlet nad tím velkým tématem církve. Minulý týden jsme mluvili o tom, co je to církev a ukázali jsme si, že se jedná o Boží lid, že se jedná o vyvolené, kteří slouží svému králi kněžskou službou. Viděli jsme, že církev jsou lidé, nikoliv budovy nebo organizace, ale jednotlivci, kteří tvoří svatý národ a kteří jsou jedinečným Božím vlastnictvím. Je to lid, který patří Bohu. Církev jsou jednotlivci, kteří nepatří sami sobě, ale mají vlastníka a podle toho vypadá jejich život.

A tito jednotlivci jsou povoláni k tomu, aby hlásali velikost svého Boha a Vykupitele. I toto je důvod, proč jsme se dnes shromáždili. Chceme slyšet o Boží velikosti a zahlédnout slávu Toho, který byl v náruči Otcově, ale opustil ji, aby nám umožnil setkat se s nebeským Otcem. A tak chceme otevřít Písmo, aby skrze něj k nám Bůh dneska promlouval a abychom tak až se odtud rozejdeme, mohli hlásat

  • 1Pt 2,9b: mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Určitě jste si už v životě položili otázku, proč je tak málo křesťanů, kteří jsou věrní tomuto slovu, kteří naplňují cíl, ke kterému je jejich Pán povolal. Minulý týden jsme si ukázali na dvě věci, které za tím mohou stát: Tou první z nich byla identita křesťanů - je mnoho lidí, kteří o sobě prohlašují, že jsou křesťané, ale myslí si to o sobě proto, že např. chodí do církve, nebo proto, že byli pokřtěni nebo proto, že byli vychováni jako křesťané. Ovšem pokud se nesetkali s Bohem a jejich jistota není zakotvena jedině v Něm a v jedinečném díle Ježíše Krista, pokud nestojí na tom, že byli samotným Bohem vybráni jako kněží a odděleni jako svatí, nemohou naplňovat úkol, ke kterému Pán povolal svou církev.

Tou druhou věcí je to, že jsou lidé, kteří se nově narodili z Božího Ducha, ale nevědí, že jejich cílem je žít pro Boží slávu. A jsou další, kteří to vědí, ale nevědí, jakým způsobem to mají ve svém životě naplnit. Tyto dvě věci jsou si velice blízko a mají společného jmenovatele - a tím je církev. Církev, která neukazuje na Boží slávu, takže věřící nevědí, proč tady jsou a církev, která nepomáhá křesťanům plnit Boží povolání.

Díky Bohu, že nejsme odkázaní na své vlastní představy o církvi, ale že je tady něco, podle čeho se můžeme zařídit. Apoštol Pavel napsal Timoteovi:

  • 1 Timoteovi 3,15 Kdybych se ale zdržel, chci, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy.

Bůh nechtěl nechat své milované, svou církev bez pomoci, ale skrze Pavla napsal, že chce aby služebníci věděli, jak je třeba si počínat v domě Božím, jímž je církev.

Jaká je tedy církev, která buduje věřící a pomáhá jim naplňovat jejich poslání? Pojďme otevřít knihu Skutků a společně se přečteme z 2. kapitoly verše 14-47.

Budeme se dnes zabývat posledními jedenácti verši 2. kapitoly. Ale chtěl jsem abychom si přečetli delší oddíl, abychom dobře porozuměli kontextu. Vidíme tady začátek církve. A to první, co je nakonec shrnuto ve 36. verši, je základ, na němž je církev položena.

36 Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!".

Petr pokládá základní kámen církve - slovy apoštola Pavla:

  • 1 K 3,11 Nikdo nemůže položit jiný základ mimo ten, který je již položen, a to je Ježíš Kristus.

Petr zvěstuje Krista. Používá k tomu Boží Slovo - vykládá Starý zákon, mluví o životě Ježíše Krista, o smrti a zmrtvýchvstání, o vyvýšení Krista. Boží Slovo je základem Petrova kázání a centrem je Ježíš Kristus. Jeho slova jsou velice přímá a adresná. Nelechtá uši svých posluchačů, ale předkládá jim jasné pravdy z Božího Slovo - pravdu o Ježíši a jeho vyvýšení a pravdu o lidském hříchu - To je ten Ježíš, kterého vy jste ukřižovali! Neuhýbá před hříchem, ale konfrontuje ho Božím Slovem.

Boží Slovo je mečem Ducha Svatého, proto můžeme vidět velké věci, které následují:

37 Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: "Co máme dělat, bratři?"

Je fascinující sledovat, jak zde Duch Boží jedná. Petr nedělá žádné mohutné výzvy, nehraje na city, ale jednoduše předkládá pravdu. A sami posluchači přicházejí s výzvou! To bylo skutečné Boží dílo.

Pohnutí srdcem, zasažení srdce - to je nádherný popis práce Ducha Svatého. Oni pochopili, že jsou zodpovědní za smrt Ježíše, stejně jako každý z nás tady, a chtěli s tím něco udělat.

Petr měl jednu malou zkušenost se zasažením někoho - než byl Ježíš zatčen v zahradě Getsemane, vytáhl Petr meč a zasáhl sluhu velekněze (J 18,10). Petr tehdy jednal tělesně a použil všechnu svou fyzickou sílu na to aby zasáhl ucho jediného člověka. Po vzkříšení Ježíše a po vylití Ducha Svatého vidíme Petra, jak v moci Ducha Svatého bere to nejlepší, co nám Bůh dává - duchovní meč, jímž je Slovo Boží. Který z těch dvou mečů byl mocnější, moji milí?

Když Bůh pracuje v srdci člověka, tak chce člověk přijít k Bohu. Chce něco udělat, aby přišel k Bohu.

38-39 Petr odpověděl: "Čiňte pokání a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha Svatého, neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko - kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh."

Petr musel být ohromený Božím jednáním v této situaci. Místo aby ho chtěli kvůli Ježíši ukřižovat, tisíce lidí chtělo vyjádřit svou víru v Ježíše jako Pána a Spasitele.

Čiňte pokání a dejte se pokřtít - to byla odpověď na jejich otázku, co tedy máme dělat? Petr jim dává něco, co mají udělat. V srdcích posluchačů mocně působil Bůh a proto je Petr vybízí k dalším krokům. Musíme dát pozor na to, abychom si nemysleli, že spasení nebo následování Ježíše je něco, co se jen tak zničehonic stane. Je třeba činit pokání a dát se pokřtít.

První věc, o které Petr mluví, že jí mají dělat je pokání. Pokání neznamená že se cítíme provinile, ale pokání znamená změnu mysli nebo směru. Je to především změna postoje mysli ohledně Ježíše Krista. Zatímco dříve jsem Krista odmítal a nechtěl jsem ho znát jako Pána, který má nárok na můj život ani jako Spasitele, který je jedinou cestou k záchraně před Božím hněvem, nyní je pro mě Kristus tím nejdůležitějším v mém životě.

Pokání je často hrozným slovem v ústech kazatelů i posluchačů. Jsou dokonce i tací, kteří doporučují nepoužívat toto slovo. Je prý zastaralé a nesrozumitelné a vzbuzuje pocity viny. Způsobí, že lidé už znovu nepřijdou do našeho sboru. Přesto je pokání jednou z podstatných součástí evangelia. Evangelium bez pokání je falešné evangelium.Takové evangelium může vyznávat Ježíše a nazývat Ho Pánem, ale pokud zde není pokání, lidé nebudou zachráněni a zemřou ve svém hříchu.

Když Jan Křtitel kázal, říkal:

  • Matouš 3,2 „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!"

Když začal kázat Ježíš:

  • Matouš 4,17 Od té doby začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!"

Když nyní Petr začal kázat volá lidi k pokání!

Další věcí, o které Petr mluví, že ji mají udělat, je křest ve jménu Ježíše Krista, jako výraz jejich víry a ztotožnění se s tím, koho předtím odmítali.

Křest - to je jasné a veřejné prohlášení. Do tohoto dne nebyli židé křtěni, jenom pohané, kteří se chtěli stát židy.

Zatímco pokání je nezbytnou součástí evangelia, křest vodou je symbolickým ztotožněním se s Ježíšem a veřejným vyznáním víry v Něj. Není ani podmínkou, ale ani důkazem spasení.

S pokáním souvisí ještě další věc, o které zde Petr mluví - zaslíbení Ducha Svatého. Zaslíbení pro každého, koho Pán povolá. To není zaslíbení jenom pro židy, není jenom pro úzkou skupinu lidí. Ale každý, kdo je povolaný - kdo patří do církve, tedy do EKKLÉSIA - do skupiny vyvolaných, každý přijal tento dar - totiž Ducha Svatého, který nám dal nové srdce a novou mysl. Za okamžik uvidíme, jak se toto nové srdce a nová mysl projevují v praktickém životě, jak můžeme poznat, že někdo je opravdovým křesťanem a tedy součástí Kristovy církve.

Ovšem Petrovo kázání zde ještě nekončilo.

40 Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!"

Petr pokračoval a vyzýval zástup, aby přišel k Ježíši v pokání a poddanosti.

Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení nebo generace: každá generace, která se nepodřídí v pokoře a v pokání Kristu je zvrácená generace. A každá generace, každé pokolení nese zodpovědnost za Kristovu smrt a potřebuje spasení.

Znovuzrozený člověk se zachraňuje z této zvrácené generace. Mění společenství.

  • 1 Korintským 15,33 Neklamte se: `špatná společnost kazí dobré mravy´.

Nové stvoření potřebuje nové prostředí.

41 Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.

Den Letnic byl dnem veliké žně. Okolo tří tisíc se toho dne dalo pokřtít a připojilo se k církvi. To je veliké dílo Boží.

Všimněme si nádherné posloupnosti tohoto verše - nejprve jsou zde lidé, kteří ochotně přijali Petrova slova.

  • Jakubův 1,21 Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.

Čiňte pokání a přijměte Boží Slovo s tichou pokorou. Ochotně. To slůvko ochotně ukazuje na jednu vlastnost kterou také popisuje Jakubova epištola:

  • Jakubův 1,22 Tím slovem je ale potřeba se řídit - nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat!

Zde byli lidé, kteří se řídili Božím Slovem. Ochotně ho přijali a jednali podle něj - takže vidíme, že se dali pokřtít na znamení sjednocení se s Ježíšem Kristem. Ztotožnili se s Jeho smrtí a ztotožnili se s Jeho vzkříšením k novému životu. To je křesťanský křest. To je křest jako vyznání víry v Ježíše Krista.

Ovšem tito lidé nezůstali jenom u toho, že činili pokání a dali se pokřtít. Oni vzali svou nově nalezenou víru vážně, vzali ji do všech důsledků a my čteme, že se připojili k církvi. Stali se součástí nového společenství - připojili se k oněm 120 učedníkům, kteří zde byli předtím.

Vidíme, že v první církvi nebyli žádní formální křesťané. Vidíme také, že tu nebyli oni žádní nezávislí křesťané. Lidé, kteří uvěřili, ale zůstali někde mimo nebo na okraji. Tito lidé se připojili k církvi a následující verše nám ukazují, co to znamenalo v praxi.

  • 42 Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.

Hned první věc, která by nás měla chytit je slovo „zůstávali“. Připojili se a zůstávali. Nebyli to lidé, kteří by se připojili a zase se odpojili. Nebo se připojili a potom se někdy připojili a někdy dělali, jako že nejsou. Tito lidé zůstávali. To je znakem skutečných křesťanů - stojí pevně. Podívejme se na to v čem máme tak pevně stát. Podívejme se na to, jaké jsou znaky opravdových učedníků Ježíše, jak vypadá nádherná církev Kristova.

Jsou zde čtyři věci, ve kterých tito noví věřící zůstávali.

Za prvé zůstávali v učení apoštolském. Je zde použité slovo DIDACHÉ, vyučování, učení, doktrína. Tito lidé nebyli nijak proti učení, nebyli to lidé, kteří by odmítali Boží Slovo. Oni v něm zůstávali. Každý den. To nebylo něco výjimečného. Oni měli hlad po Božím Slově. Podobně jako jsme to četli o znovuzrozených věřících v 1 Pt.

  • 1 Pt 2,2 a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli

Oni se nikdy nenabažili slyšení Božího Slova. Slovo bylo jejich pokrmem. Ale nebylo to to jediné, na čem stál jejich křesťanský život.

Tou druhou věcí bylo zůstávání ve společenství. Je velice smutné, že je dnes tolik věřících, kteří si myslí, že mohou žít plnohodnotný křesťanský život mimo společenství. A mluvíme-li o společenství, máme tím na mysli velice úzké vztahy mezi lidmi. Vztahy, které znamenají vydání se druhému člověku. Jak nám to připomíná list Židům:

  • Židům 10,24-25 Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.

Buďme jedni s druhými a chtějme mít co nejvíce společného času.

Třetí věcí, o níž čteme, je lámání chleba. Je to slovo používané jenom Lukášem a má hodně specifický význam. Ukazuje na lámání chleba v souvislosti s Ježíšovou obětí na kříži. Ukazuje na Večeři Páně. Jako věřící se máme soustředit na Kristův kříž. On musí být v centru. Věřící v Jeruzalémě byli 50 dní od ukřižování, přesto si chtěli stále připomínat Kristův kříž. O co více bychom to měli dělat my, kteří jsme vzdáleni 2000 let?

Tím posledním, co stojí v základech kvalitního křesťanského života je modlitba, společná modlitba. Církev se 10 dní modlila, potom Petr jednou kázal a bylo zde 3000 obrácených. Je smutné, že to chceme dneska obrátit. Je tady církev, která se modlí. Proto vás chci pozvat na společné modlitební shromáždění, které máme každé úterý od 18 hodin.

Všude tam, kde Bůh jedná, je církev, která se modlí.

43 Každou duši naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení.

Cokoliv zde čteme o Boží moci a slávě to všechno vyplývalo ze základů, které byly ve Slově Božím, společenství, připomínání si Ježíšova díla na kříži a modlitby.

Byla zde zjevná Boží moc, protože každou duši zachvátila bázeň. Byla zde zjevná Boží moc, protože skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků. Tak to mnohem později dosvědčoval autor listu Židům:

  • Židům 2,2-4 Jestliže už slovo, které zvěstovali andělé, bylo závazné, takže každý přestupek a každou neposlušnost stihl spravedlivý trest, jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení? Na počátku je zvěstoval sám Pán a nám je potvrdili ti, kteří jej slýchali, což Bůh podle své vůle zároveň dosvědčoval znameními a divy, různými zázraky a udílením Ducha Svatého.

Vidíme tady, jak Bůh dosvědčuje své slovo svou mocí. A to je největší věc v Božím jednání, když lidé jsou ohromeni velikostí Boží. Zdá se, že tato bázeň se netýká jen věřících, ale všech lidí v Jeruzalémě. Podobné Boží jednání vidíme o několik desítek let později v Efezu.

  • Skutky apoštolské 19,17 Když se to rozneslo mezi všemi Židy i Řeky bydlícími v Efesu, na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké vážnosti.

Bylo to něco velikého, co Bůh dává ze své milosti. Není to něco, co bychom mohli nějak vyžadovat, není to ani nic, co bychom nutně měli od Pána očekávat. Je to dar Jeho svrchované milosti, který udílí kdy chce a jak chce.

O několik let později byla situace v Jeruzalémě taková, že v Jeruzalémě kvůli ohromnému pronásledování, nezůstali skoro žádní křesťané.

  • Skutky apoštolské 8,1 Saul s jeho smrtí souhlasil. V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování, takže se všichni kromě apoštolů rozprchli po judských a samařských krajích.

Podobná situace se opakovala v Efezu:

  • Skutky apoštolské 19,34 Jakmile však poznali, že je to Žid, všichni začali jednohlasně křičet: "Veliká je efeská Artemis!" Trvalo to asi dvě hodiny.

Vedlo to k tomu, že Pavel skoro po třech letech opustil Efez a vydal se do Makedonie (Sk 20,1). Pojďme se ale vrátit zpátky do druhé kapitoly Skutků a podívejme se ještě na to, jak je popsána tato první církev.

Byla to církev, která měla otevřené srdce, srdce proměněné Boží milostí.

44-45 Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.

Vypadá to, že tady byli první komunisté! Ne, musím vás zklamat, nebylo to tak. Tito lidé sice byli spolu a měli všechno společné, ale jejich jednání bylo dobrovolné, ochotné, radostné a hlavně - bylo vypůsobené Božím Duchem.

V průběhu dvou tisíc let křesťanství bylo mnoho lidí, kteří se odvolávali na tento text a volali po společném životě, po životě v křesťanské komunitě. Ale my musíme být velmi pečliví a dobře číst Boží Slovo. Když se podíváme do následujícího verše uvidíme, že ne všichni prodali své domy, ale že se u některých lidí scházela církev. Vypadá to, že někteří lidé své domy měli. Podobně později, když v páté kapitole čteme o Ananiášovi a Safiře, tak vidíme, že Petr je nekárá kvůli tomu, že si něco z prodeje svého majetku nechali, ale proto, že podváděli a zatajili část svého zisku - chtěli se tak udělat lepšími v očích druhých a zároveň nechtěli nést celou váhu věci.

  • Skutky apoštolské 5,3-4 Petr mu na to řekl: "Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu Svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole? Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!"

Bůh nám nezakazuje soukromé vlastnictví, ale učí nás být dobrými správci toho, co máme. V Božím lidu není místo pro soběstředný individualismus. A je tragédií dnešní církve, že tolik lidí chce na církvi jenom těžit.

V Africe se říká, že v současné době je nejrychlejším způsobem zbohatnutí založení vlastní církve. To je nesmírná tragédie. A je smutné, že i u nás často vidíme, že církvi jde více o majetek než o Boží moc, která by byla zjevná mezi lidmi.

Zde byli křesťané, kteří toužili po Boží moci a byli jí natolik uchváceni, že jejich majetek se pro ně stal druhořadou věcí.

Ale my se z tohoto textu můžeme naučit ještě více o církvi. Vidíme tady církev, která se stará. Vidíme tu křesťany, kteří jsou ochotní hodně obětovat.

Tak to připomíná apoštol Pavel církvím v Galácii:

  • Galatským 6,2-10 Neste břemena jedni druhých a tak naplňte Kristův zákon. Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává. Každý ať posoudí své vlastní jednání; ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými. Každý musí nést svůj vlastní náklad. Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem. Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.

A na jiném místě napomíná křesťany:

  • Efezským 4,28 Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo je v nouzi.

A tak vidíme řadu lidí, vůči kterým máme mít jako křesťané velmi otevřené srdce: na prvním místě je to naše vlastní rodina:

  • 1 Tm 5,8 Kdo se nestará o své blízké a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící.

Dále jsou to lidé potřební a nuzní a to hlavně v církvi, především se tu jedná o vdovy a sirotky. A pak by to měli být ti, kdo nás vedou a starají se o nás jako pastýři.

  • 1 Tesalonickým 5,12-13 Prosíme vás, bratři, mějte uznání pro ty, kdo mezi vámi pracují, v Pánu se o vás starají a napomínají vás. Za to, co dělají, si jich nesmírně važte.

Prokazujte jim své uznání, že se o ně budete starat.

A konečně mějte otevřené srdce tam, kde vidíte potřebu. Ale dělejte to s moudrostí, aby vás Bůh nazval dobrými správci toho, co vám svěřil. A mějte na paměti, že když budete jednat s otevřeným srdcem a štědrou rukou, Bůh se oslaví.

46-47 Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán pak církvi denně přidával další zachráněné.

Je tady pevné společenství věřících, které veřejně i doma v soukromí uctívá Pána. Jsou tady lidé, kteří jsou naplněni radostí z Pána. A konečně jsou tu lidé, kteří jsou milí všemu lidu. To je veliké svědectví pro lidi kolem. Jsou tady lidé, kteří vydávají svědectví o Kristu, kteří zvěstují veliké věci, který nás povolal za tmy do svého podivuhodného světla.

Výsledek na sebe nenechá čekat - Pán přidává k církvi - DENNĚ!

Na začátku jsem ukazoval tři důvody, proč lidé nemohou žít takovým životem, který jako křesťanský život popisuje Boží Slovo - protože nejsou skutečně znovuzrozeni, protože nevědí, jak mají žít a protože jsou ve společenství, které dusí tento život. Na závěr chci přidat ještě jeden důvod - jsou lidé, kteří jsou líní a lhostejní. Je jim jedno, co říká Boží Slovo. Oni říkají, já na to nemám sílu, já nemohu, je tolik důvodů, které mi brání …. A tak se ničím neliší od těch, kteří nejsou znovuzrozeni a nemohou žít v plnosti svůj křesťanský život.

Pojďme se nyní modlit a můžeme reagovat na to, co jsme slyšeli z Božího Slova. Chceme být církví a křesťany, kteří zůstávají v učení Božího Slova, kteří žijí v úzkých vztazích s druhými, chceme se v našich životech soustředit na dokonané dílo Ježíše na kříži a chceme se modlit. Tak to pojďme nyní udělat.

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer