Libye: Věrní své víře

Verze pro tiskVytvořit PDF
 

(Persecution.com NewsRoom, 23. března 2015)

„Pokud si chtějí vzít všechny tři naše děti,“ říká vdova Malaka Tawadrosová, „není to příliš vysoká cena, kterou bychom Kristu [nebyli ochotni zaplatit].“

Malaka a její tři děti jsou jednou z rodin truchlících nad ztrátou některého z 21 egyptských koptských křesťanů zavražděných letos v únoru teroristy z řad Islámského státu. Malaku teroristé připravili o manžela, Tawadra Jusufa Tawadrose.

Když spolupracovník Hlasu mučedníků rodiny obětí nedávno navštívil, některé byly očividně naplněny hrdostí na své příbuzné, kteří za Krista položili život. Stejně jako Malaka by byli Kristu ochotni odevzdat všechno, co mají.

Matka mučedníka Gabera Munira Adly prohlásila: „Jsem tak šťastná, že zůstal věrný své víře. Je to o mnoho lepší… mohlo to skončit mnohem hůř.“

Nebylo by snad lepší, kdyby syn navenek svou víru zapřel a po návratu domů činil pokání? „Pokud by opustil svého Krista, ztratil by v našich očích cenu. Jeho smrt pro víru je pro nás nezaslouženým požehnáním. Neznám nic než Modlitbu Páně, ale v srdci prožívám Boží pokoj.“

Bůh naplnil pokojem také rodiče Esama Badira Samira. Ještě než byl unesen a zavražděn, obdržela jeho matka několik snů a vidění o synově smrti. „Věděla jsem, že bude zavražděn – ještě dříve, než se objevilo to video. V srdci jsem však měla nepopsatelný pokoj.“ Esamův otec dodal: „Srdce mě bolí, ale děkuji Bohu, že mi dal tak úžasný dar. Skutečně žil pro Krista bezúhonným a počestným životem a teď pro Krista zemřel. Jsme na Esama pyšní.“

Každá z rodin přišla o důležitou součást svých životů. Zavraždění muži obětovali život v rodinném kruhu, aby mohli svým chudým příbuzným v Egyptě posílat peníze.

Ezzatovi Bišri Nasífovi, dalšímu ze zavražděných mužů, jeho zaměstnavatel řekl: „Jsi opravdu koumák, je tě pro křesťanství škoda. Měl by ses obrátit k islámu, zajistil bych ti dobré živobytí, i nějaký pozemek by se sehnal.“ Přestože představa vlastnictví pozemku musela být pro mladého muže velmi lákavá, Ezzat rozhodně odmítl. „Nikdy se nevzdám svého Pána, ani kdybych měl kvůli tomu zemřít mečem.“ O několik měsíců později mu vrah z IS uřízl hlavu.

Zatímco jsou mnohé rodiny na své zavražděné příbuzné pyšné, jedna dvaadvacetiletá vdova je tak zdrcená, že odmítá jíst a nenechá se utěšit. Některé matky dosud nedokázaly říct dětem, že jejich táta už není naživu – prostě nevědí, jak to udělat. Navzdory hlubokému zármutku však mnohé rodiny vědí, jak by vypadalo setkání s radikály z řad Islámského státu, pokud by se jim taková možnost naskytla.

„[Řekla bych jim] z celého srdce, ‚kéž vám Bůh odpustí, sejme z vašich očí závoj a přivede vás na správnou cestu, cestu světla,‘“ prohlásila Gaberova matka. „Náš Kristus nás učil lásce, pokoji a odpuštění. Neučil nás, abychom se mstili. Neučil nás, abychom proklínali ty, kdo nás proklínají, nebo dokonce zabíjeli, když nás zabíjejí.“

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer