Bože, představuji si to takhle! (Mt 16, 21-23)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 19. dubna 2020

I. Úvod

Pokoj vám a milost milovaní svatí! Stále ještě trvá stav, kdy se nemůžeme scházet. Bůh nám vzal společná bohoslužebná shromáždění. A my se musíme zamýšlet, proč to Bůh činí. Jaký je náš postoj ke společným bohoslužbám a k církvi? Jakým způsobem se jich zúčastním já a má rodina? Jsme náležitě připraveni, nebo jsme sytí a ztrácíme poznání hodnoty této Boží milosti? Jak jsme si již několikrát řekli z knihy Přísloví, sytý hladovému nevěří a pohrdne i pláství medu. Př 27, 7.

Kdykoli Bůh dopouští ztrátu, nebo přivádí na svůj lid soud, vždy to činí z lásky. Aby odhalil, co je skryté v našich srdcích a co musí bezpodmínečně pryč! Jeho výchova bývá krušná, ale nese ovoce spravedlnosti. Žd 12, 11. Také kniha Žalmů mluví jasně a zřetelně o milosti Božích soudů. Mluví i o postoji zbožných mužů a žen k nim. Poslechněte si několik příkladů:

  • Žalmy 97:8 Sijón to slyší a raduje se, jásají dcery judské nad tvými soudy, Hospodine.
  • Žalmy 119:39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
  • Žalmy 119:52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.

Chtěl bych dnes, abychom vedeni Písmem rostli do poznání dobroty Božích soudů. Vnímejme je jako požehnání a příležitost k posvěcení. Aby naše mysl byla proměněna. Abychom zanechali všechny své představy, lidskou „moudrost“ a myšlení tomuto světu. Kéž bychom se přimkli k Písmu, k Boží moudrosti, ke Kristově mysli a myšlení a nechali se tím vším proměňovat do Jeho podoby. Vždyť nám všem mnoho chybí a zbývá v dorůstání do Krista!  Dnes budeme v Mt 16, 21-23. stojí tam:

Matouš 16:21-23 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"

Odkazy: Př 27, 7; Žd 12, 11; Ž 97, 8; 119, 39,52,62,164; Mt 16, 21-23;

II. Bůh zjevuje svou vůli!

A. Jsme seznamování s Boží vůlí.

Ani v takových chvílích, jako je ta současná nejsme ponechání napospas osudu. Přestože jsme vzdálení od sebe fyzicky. Duchovně jsme stále Lid Boží a vyvolení svatí. Nepřestali jsme být nová stvoření narozená z Boha. V našich hrudích stále bijí nová srdce plná Boží bázně. Jsme naplněni i zapečetěni Božím svatým Duchem. A tato pečeť z nás nemůže být sejmuta ani obsah vylit. Kdo se narodil z Boha, má život věčný. J 3, 36;

Dnešní text ukazuje na plné Boží zaopatření, které se dostává všemu Božímu lidu. Podívejte se do prvního verše. Co tam stojí?

  • Matouš 16:21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

Pán Ježíš začal ukazovat svým učedníkům, co se nastane. Oznamoval jim Boží vůli. Připravoval a budoval je, aby obstáli ve všem, co bylo před nimi. Máme zde jasný důkaz toho, že Bůh s námi jedná. Oznamuje nám svou vůli v plnosti. I to, co přijde. Abychom i my byli připraveni.

V dobách Ježíšových to činil sám Pán. Po Něm vedeni Duchem Božím apoštolové a proroci Nového zákona. A dnes to činí Duch svatý prostřednictvím svého Písma. Plně ho vydechl a ono je živé.

  • Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až a rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Není to tak, že vždy a za všech okolností budeme přesně vědět, co nás čeká zítra, v blízké, nebo ve vzdálené budoucnosti. Ale buďme si naprosto jisti, že Bůh nás připraví a vybuduje ke všemu, co se bude dít v našich životech. Víme přeci o tom, že Písmo je dostatečné a dává milost, moudrost i sílu ke každému dobrému činu. 2 Tm 3, 16-17. Také čteme Pavlova slova v listu do Říma o Pánu, který je s námi.

  • Římanům 14:4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

Bůh je tedy ten, kdo nám dává plné zaobstarání. Vše, co potřebujeme, abychom svými životy činili Bohu čest a chválu. A v textu vidíme, že Bůh takto činil vždy. Ježíš vlastně káže svým učedníkům evangelium. Jeho spasitelnou podstatu, která je v kříži, který musí podstoupit. Mluví o své cestě.

V tomto čase bychom měli být u Kristových nohou, jak jen to jde. Naslouchat mu na stránkách Písma a v modlitbě. Prosit o to, abychom poznali Boží záměr s námi v tomto čase, ale i se světem. Jenom tak budeme solí země a světlem světa. Tento čas je časem obnovy v Kristu. Je časem pilného a hlubokého studia Písma. Je časem modlitby, ztišení a pokání. To je cesta, kam všude nás povede Pán.  Ježíš nás vede a má vést stejně osobně, jako vedl své učedníky tehdy, i když ne fyzicky. Ke každému z nás dnes promlouvá. Jak? Poslouchejte.

  • Matouš 9:9 Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.

Pán nechce, abychom seděli, ale abychom Ho následovali kamkoli půjde. Jeho výzva všem Božím dětem zní:

  • Marek 8:34 nn "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.

Tato výzva je Božímu lidu jako celku. Tato výzva je ale také velmi intimní a osobní. Když Petr v Janově evangeliu vyzvídá, co bude s apoštolem Janem, dostává ráznou odpověď.

  • Jan 21:22 Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!"

Pamatujme na to, že jsme volání jako jeden Boží lid, jako celek. Pamatujme i na to, že jsme volání Kristem každý osobně. A pamatujme na to, že Bůh nás v každé době zaopatřuje, připravuje na všechno, co přijde a zjevuje nám svou vůli v každý čas. Stejně jako činil Ježíš se svými učedníky.

B. Boží vůle musí být a bude naplněna.

Pojďme za Pánem Ježíšem, aby Boží vůle byla naplněna a Bůh byl oslaven! Boží vůle musí být a bude naplněna. To je druhá věc zaznamenaná v našem prvním verši.

Co čteme ve verši 21? Co začal Ježíš učedníkům ukazovat?

  • Matouš 16:21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

Nečteme zde něco v tom smyslu, že Ježíš možná bude chtít do Jeruzaléma. Nečteme zde, že cesta do Jeruzaléma je pouze Ježíšovou volbou. Není primárně otázkou pouze Kristovi vůle. I když víme, že On se skutečně chvěje úzkostí z toho, aby už byl vykonán křest křížem, podle Boží vůle. Spěje ke kříži ze všech sil a neodkladně! Lk 12, 50;

Nečteme zde, že pokud bude příhodný čas a okolnosti, pak Pán půjde do Jeruzaléma. Je zde jiné slovo. Slovíčko musí. Pán Ježíš musí jít na kříž! Musí! Jde totiž o vůli Boha Otce! A vůle Otcova je pro Krista zákonem. Je pro Pána Ježíše pokrmem, životem. A nepředstavujte si, že tento zákon Otcovy vůle je pro Krista nějakým bičem, knutou, nebo okovem. Z lásky, která má Otce nadevšecko se rodí Ježíšova úcta a dokonalá, plná poslušnost. Vždyť On a Otec jsou jedno J 10, 30; tam, kde je tato plnost lásky a jednoty, tam nemůže být mezi aktéry daného vztahu ani stín jinakosti v myšlení a v konání. Ježíš a Otec jsou prostě jedno!

Ve své lásce k Otci Kristus ani na chvíli, ani v jediné krátké myšlence nezaváhá, nezapochybuje a nepomyslí na jednání v rozporu s vůlí Otce!  Ježíš není jako kněží, které Bůh kárá v Malachiášovi. Je jejich naprostým opakem. Pohleďte na Ježíšovu jednotu s Otcem a poslechněte, jak protikladně jednají ti, kteří jsou od Boha odtrženi svou vzpourou.

  • Malachiáš 1:6 Syn ctí svého otce a služebník svého pána. "Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří zlehčujete mé jméno.

Kněží vědomě jednají v protikladu ke zjevené Boží vůli. Ježíš musí Boží vůli naplnit. Musí! Ježíš je naplno Bohem Synem. Proto má srdce plné lásky a úcty k Otci. Ježíš je naplno člověkem, proto má srdce plné bázně a poslušnosti k Bohu. V Malachiášovi Bůh usvědčuje kněze z toho, že přestupují první dvě přikázání. Ta nejdůležitější. Nemilují, a proto nectí a neposlouchají Boha. Z toho samého důvodu nemilují lid jim svěřený a nepasou ho v souladu s Boží vůlí. Ale Pán Ježíš? On musí do Jeruzaléma a musí na kříž. Musí, protože je to Boží vůli, musí jinak nebude nikdo spasen! Pán Ježíš neváhá, protože miluje. Otce i nás miluje! Zákon, který Ježíš naplňuje a kterým se pro nás stává svým křížem, je zákon lásky agapé.

C. Boží vůle může bolet i všechno vzít.

Poznali a přijali jsme z našeho dnešního textu pravdu, že Bůh zjevuje svou vůli svému lidu, buduje a připravuje ho na všechno, co přijde. Poznali jsme i pravdu, že Boží vůle se musí naplnit a bude naplněna! Nyní se podívejme na skutečnost, která říká, že Boží vůle může mít na nás veliké požadavky. Může brát, může bolet. Hodně bolet a vzít může úplně všechno. I život! Ve verši šestnáct čteme:

  • Matouš 16:21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

Ježíš musí jít do Jeruzaléma. A proč? Aby vydal cele a naprosto vše, co má. I sám sebe. Po příchodu do Jeruzaléma musí mnoho trpět od náboženských vůdců lidu. Musí být zabit a pohřben! Když Pán Ježíš v evangeliu Lk ve dvanácté kapitole mluví k zástupům v podobenství o nepřítomném pánu a o poslušném a neposlušném služebníkovi, končí těmito slovy.

  • Lukáš 12:47-48 Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit. Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Nám bylo dáno opravdu mnoho. Jednomu každému z nás. Dar nevyčíslitelné hodnoty. Z Božích nepřátel jsou Boží služebníci. Z otroků hříchu jsou Boží děti, do jejichž srdce byla vylita Boží láska Agapé, spolu s Duchem svatým! A jestli spolu s Božím Duchem svatým, potom jsme obdrželi podíl na Boží svatosti, ke které jsme povoláni a do které musíme růst! Závdavek tohoto nejslavnějšího a nejkrásnějšího dědictví pečetí právě Duch svatý. Jeho pečeť každý z nás nese. A to vše bylo zaplaceno výkupným, jehož hodnotu nelze sečíst, protože je nekonečná. Ta hodnota je totiž Boží. Jde o cenu života a krve Ježíše Krista, Syna Božího v těle člověka!

Co a kolik se tedy od nás očekává? Nelze to definovat pro každého osobně a konkrétně, ale lze říci, že velmi mnoho a všechno, protože nám bylo velmi mnoho, všechno dáno.  Uvědomme si to, co jsme si již řekli. Jsme povoláni! Jako celý Boží lid, ale i osobně. A k čemu? Celníkovi i Petrovi říká Ježíš to samé: „Ty pojď za mnou a následuj mne! A všem, kdo za Ním chtějí jít říká:

  • Marek 8:34 nn Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.

Následovat Krista i na kříž! Ale to by neměl být problém pro žádného z nás. Ani pro toho nejslabšího. Proč? Protože v Písmu čteme příběh o ženě hříšnici a ten končí těmito slovy:

  • Lukáš 7:47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.

Ten, komu se hodně odpouští, hodně miluje drazí svatí. A neznamená to, že by mezi křesťany byl kdokoli, kdo by mohl říci: „Mně toho moc odpuštěno nebylo. Jo, něco jsem spáchal. Nějaký hříchy jsem učinil, ale moc toho nebylo, samý malý věci!“

Takový člověk nepoznal zhoubu hříchu. Nepoznal Boží svatost a hloubku své vlastní zkaženosti.  Bojím se, že mu ve skutečnosti nebylo odpuštěno nic! A proto mu ani nebylo nic dáno a svěřeno. Natož mnoho v evangeliu Ježíše Krista. Každý, kdo poznal Ježíše Krista v Duchu svatém a pravdě, zná zhoubnou moc hříchu i hloubku vlastního pádu. A proto pro nikoho z nás není těžké následovat Krista. Nést každého dne svůj kříž. Pamatujme ale na to, že nemluvím o bezhříšnosti a o dokonalosti. Ta je teprve před námi. Mluvím o životě víry v Krista. A ta přemáhá svět. 1J 5, 5;  

Odkazy: MT 16, 21; Žd 4, 12; 2 Tm 3, 16-17; Ř 14, 4; Mt 9, 9; Mk 8, 34; J 21, 22;10, 30;  Lk 12, 50; 12, 47-48; Mal 1, 6; Lk 7, 47; 1 J 5, 5;

III. Chléb náš a chléb Boží!

A. Naše představy o tom, jaká by měla být Boží vůle.

Dostáváme se nyní k našemu druhému verši. Poté, co Ježíš začal svým učedníkům odhalovat co se má stát, stalo se následující:

  • Matouš 16:22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"

Dochází zde ke zvláštní situaci. Petr si bere Ježíše stranou a napomíná Ho! Kárá Ho! Je to komické, ale jen na první pohled. Než pronikne poznání toho, co se děje, do naší mysli. Stvoření kárá svého Stvořitele! Zoufalec, který potřebuje milost a záchranu od svého Boha, se rozhodl, že bude svého Boha chránit. Před čím? Před Jeho vlastní vůlí! „Buď dalek Pane takových myšlenek. To se ti rozhodně nestane!“

Pán Ježíš považuje za důležité seznámit své učedníky s tím co nastane. Aby je připravil. On věděl, že i tak to pro ně bude těžké. Ale seznamuje své následovníky s Božím plánem, s Boží vůlí. Jenže Petrovi se to nelíbí. On má jiné představy. „Počkat Pane Ježíši, brzdi Bože! Takhle teda ne!“

V minulém kázání jsem mluvil o tom, jakým pohoršením bylo evangelium pro Židy. Jak nepřijatelné pro ně bylo, aby jejich vyvolený a proroky předpovězený Mesiáš byl přibit na kříž, jako nejhorší zločinec. Ale Petr zde přemýšlí úplně stejně! Jeho myšlení ukazuje na naprosté nepochopení evangelia.

Židé, všichni ti zákoníci a farizejové a spolu s nimi i Petr mají své vlastní představy o tom, jak by to mělo být! Jejich Mesiáš bude jiný. Jeho korunovace bude jiná. Trůn, vláda, davy volající sláva a ne mučení, ne davy proklínající Krista, ne smrt na kříži! Prokazují tím nevíru, neznalost Boha a Jeho slova, Písma. Protože Ježíš odhaluje jen to, co bylo dávno mnohokrát předpovězeno. Například v Iz 53 kapitole.

A co my křesťané? Jsme jiní? Ne, mnohokrát jednáme stejně. Máme své představy, lišící se od Boží vůle. A mnohdy úplně opačné, protichůdné. Být to na nás, udělali bychom to jinak. Děli by se úplně jiné věci. Co Bůh záměrně nedává, nebo nám bere, to my bychom dali anebo ponechali. Především nám samotným bychom tak dopřávali a možná blahosklonně i těm druhým. 

Říká Bůh ve 2 J v desátém verši, že nemáme mít nic společného s těmi, co nepřinášejí Kristovo učení? No a? My chceme mít společenství i s těmi, jejichž evangelium je v rozporu s evangeliem Písma. Ať už jde o ŘKC, nebo Adventisty, či jiné skupiny. Říká Písmo ve 3 J v sedmém verši neber nic od pohanů? No a? My si vezmeme peníze, od státu i od ŘKC.  Dovoluje Písmo staršovství a kazatelství žen, ne? Nám je to jedno, uděláme si to po svém. Znám dokonale vůli Boží pro tuto sestru, či tohoto bratra, ne? Nevadí, já jsem se rozhodl, že je s někým seznámím, aby se ona vdala a on oženil.

Máme ve sboru biblicky rozpoznané starší? Ano, ale pro mě nejsou autoritou, přestože Písmo mluví o tom, že se za mne budou zodpovídat a já je mám poslouchat. To vše je milovaní pýcha, která naplňuje ne Boží zjevenou vůli Písma, ale své představy. Protože je přesvědčena, že to ví a umí lépe než Bůh!

Říkáme tím Bohu: „Pane buď toho uchráněn, takto smýšlet a jednat s námi podle tvé vůle, tohle se rozhodně nestane!“ Pokud takto jednáme, nestojí za tím jen neznalost Boha, Písma a Boží moci, stojí za tím i naše pýcha. My bychom to připravili a udělali rozhodně jinak. Lépe než Bůh! On nám v Písmu něco zjevuje, ale my to vidíme jinak!

B. Naše představy o tom, jak by měl jednat můj bratr, má sestra.

Naše vlastní představy se nám nepromítají jen do vztahu s Bohem. Nejde jen o představy, které jsme si vytvořili o Bohu a Jeho jednání. Úplně stejně nám naše představy ničí ostatní vztahy. Proč dvě největší přikázání jsou právě ta, která říkají miluj plně z celé síly Boha a miluj bližního svého, jako sebe samého?

Protože tato dvě přikázání naprosto a plně určují život člověka. Postihují ho a naplňují ho ve všech směrech a oblastech. K tomu totiž byl člověk stvořen, aby miloval Boha z celé své síly, své duše, svého srdce a z celé své mysli. A aby miloval bližního svého, jako sebe sama. Do toho přišel pád do hříchu a bezbřehého sobectví. Každý chce být uctíván, veleben a vyvyšován druhými jako by byl „Bůh“! Pamatujete na slova Satana v zahradě Edenu? „Ne, nezemřete, ale budete jako Bůh znát dobré a zlé. Otevřou se vám oči.“ Gn 3, 4-5

A z toho se odvíjejí naše požadavky na druhé, naše představy. Upadli jsme do temnoty a převrácenosti. Nevidíme a nechceme vidět, že slabost, chyba a hřích druhého je vždy pro nás třískou a má zůstat třískou. A naopak naše chyby, slabosti a hříchy by nás měli trápit jako obrovské trámy ležící přes naši cestu za Kristem, a proto musí být odstraněny vždy a na prvním místě! Hřích toho druhého je až to druhé, čím se mám zabývat.

  • Matouš 7:3-4 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?  Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ - a hle, trám ve tvém vlastním oku!

A proto nám slabosti, chyby nebo dokonce hříchy těch druhých připadají jako nepředstavitelně obludné a zlé. Nedokážeme se s nimi srovnat. Dráždí nás! Zatímco naše chyby, slabosti, či hříchy nám přijdou ve srovnání s těmi druhými jako možná zlé, ale ne tolik. Vždy jsou opodstatnitelné, nějak omluvitelné. Vždy je po ruce nějaké ale, nebo protože. Vždy se naskytne nějaká polehčující okolnost a skoro vždy je tou polehčující okolností jednání právě těch druhých, které nevyhovuje mým představám.

Ale nemluvme jen o skutečných slabostech, chybách a hříchu druhých. Nemusíme totiž vidět vždy skutečný nedostatek, nebo něco špatného u sourozenců v Kristu. Naše představy o těch druhých budou stejně zhoubné, pokud na ně budeme uvalovat i to, jak by to mělo podle našich představ být. Nevidím sice nic zjevně špatného, ale přesto to bratr nedělá dobře a správně. A jak je to podle mě správně? Tak jak to dělám já, přeci.

Bratr se mi nezdá dost vděčný za to, co pro něho dělám a jeho žena jakbysmet. Není dost otevřený, nebo vřelý. Nenechá se obejmout, co je to za křesťanskou lásku a vřelost? Další je příliš rázný, až vojensky přísný. Třetí nenosí oblek ani košili, nemá tedy tu správnou úctu k Bohu. Jeden kazatel káže moc teologicky. Jiný moc dlouho. Monotónně. Moc nahlas, moc tiše. Třetí rychle, nebo pomalu, pořád to samé. Kázání je moc složité a těžké.  Někdo si nedělá poznámky při kázání. Nespokojenost, kritika, hořkost. Proč? No, nenaplňuje to mé představy!

Nebo srovnáváme: „Můj bratr Leopold Novák? No víte, to je těžký, dělá tohle a tohle. Dělá to takhle a takhle. Škoda, že není jako támhle Šimon Bartoška, nebo aspoň Jáchym Zikmund! To bych si přál.“ Prostě Leopold nenaplňuje mé představy. Stydět by se měl!

Nebo zní: Škoda, že náš starší není jako ten z Kladna, nebo z Prahy. To zní v Ústí. Škoda, že náš starší není a nekáže jako ten z Ústí, nebo z Kladna. To zní v Praze.  To vše jsem už v církvi slyšel. Tráva je vždy zelenější u sousedů, za plotem a dobré bydlo začne dříve, nebo později pálit. To je naše přirozenost!

Takové myšlení je ale pro církev kamenem úrazu, pokušením a zhoubou. Stejně jako bylo Petrovo pro Pána Ježíše. Trvání na našich představách, to, že srovnáváme lidi s druhými a poměřujeme je, není nic jiného než naše pýcha. Stejně jako když máme své představy O Bohu a Jeho jednání. Když máme své představy o bratru a Jeho jednání a lpíme na nich, jsme pyšní. Protože. My to přeci děláme lépe. Ale to jsme v Jakubovi.

  • Jakubův 4:11 Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon.

Říkáme tím nejen, že my to děláme lépe, než bratr. Říkáme také: „Kdybych já stvořil svého bratra, učinil bych ho mnohem lepšího, zbožnějšího!“  A to není nic jiného, než známé Adamovo: „Žena, kterou Ty si mi dal, ta mi dala ovoce a řekla jez! Ty za to můžeš Bože, ty jsi mi dal takového nemožného bratra!“ Tak se stavíme nad zákon Kristův, zákon lásky a stavíme se tak i nad Boha samotného. Tak dosvědčujeme pýchu našich srdcí.

C. Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, až sedmkrát?

Ukazujeme tím na stejnou neznalost Boha, evangelia a naší vlastní hříšnosti, jako Petr a Židé, co nemohli snést Kristův kříž! Naše pýcha a pohoršení kříže nejde dohromady! Ukazujeme na neznalost Písma a moci Boží. Stejně jako saducejové, kteří se ptají Krista, kdo ze sedmi bratrů bude v nebi manželem ženy, postupně za ně provdané. Co jim odpovídá.

  • Matouš 22:29 Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

Na základě čeho, definujeme své představy a nároky na druhé? Velmi často na základě toho, jak co vnímáme a cítíme. Jednáme totiž na základě zkušenosti, výchovy a prostředí, které nás formovalo. Naše východisko není víra a Písmo, ale my sami. Nepředjímáme tak celou věc dopředu a nesprávně, nespravedlivě? Ano, to děláme. Posuzujeme druhé na základě svých pocitů, smyšlenek a představ. Ale měřit život člověka lze pouze na základě pravdy Písma a jeho učení. Je dostatečné!

  • 2 Timoteovi 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Navíc musíme odlišit slabost od chyby a oboje potom od hříchu. Slabost druhému nemáme mít za zlé. Ani chybu druhého. Vždyť všichni přeci mnoho chybujeme Jk 3, 2; Proto bychom neměli nikdy konfrontovat slabost a chybu.

Nikdy bychom si kvůli slabosti a chybám druhých neměli klást jakékoli požadavky ve smyslu: „Jestli to nedáš do pořádku tak; Jestli se okamžitě neomluvíš mně anebo sboru; jestli to uděláš ještě jednou; To se musí okamžitě změnit;“ Nekompromisní postoj máme zaujmout pouze proti hříchu a provinění. Zjevnému hříchu podle Písma, ne domnělému podle mých představ, Které jsou tak sebestředné a vztahovačné, že se jich dotkne i věc, která hříchem není. A u hříchu můžeme trvat na jediné podmínce, na pokání. A ani to si nemůžeme vynutit silou! Musí jednat Boží milost.

Pokud je v oku bratra tříska, pamatujte, že nejprve váš trám musí být odstraněn. A když to učiníte, hledejte v modlitbě a v Písmu jistotu, že to, co vám vadí na bratru není jeho slabost, či chyby. Že to nejsou jen vaše nenaplněné představy, ale skutečně hřích a špatnost, potom jednejte. Vidíte tam věci, které musí pryč? Modlete se a jděte za ním. Mluvte s ním. Ale opakuji s ním! Ne s druhými!

Ne ve stylu, že přijdete a stěžujete si druhým lidem. Že bratr není dost vděčný. Není dost vřelý. Nebo: „Tohle přeci není kázání ze Starého Zákona, to co kázal právě bratr starší, Viď Franto? Tohle je kázání ze Starého zákona. To od Mc Arthura na internetu. Takhle to má vypadat, viď Franto?“

Mějte jistotu. Nemáte-li jistotu, že nejde jen o vaše představy, které uvalujete na bratra, raději mlčte! A modlete se. Máte-li jistotu, že je potřeba bratra s něčím konfrontovat, jděte za ním. Ne za jiným člověkem. Jinak jen šíříte zhoubný kořen hořkosti a pomlouváte. A možná vaše jistota po rozhovoru s bratrem zmizí a zjistíte, že šlo jen o vaše špatné a nenaplněné představy. O vaši ublíženost a vztahovačnost.

Proč má Franta řešit, že vám se to kázání nelíbilo, když on je za něj vděčný? Proč má bratr poslouchat, že se vám nezdá jednání jeho ženy? Proč má kvůli vám zápasit s hořkostí, kterou sejete a trápit se. Vidíte u jeho ženy něco špatně? Jděte za ní. Půjdete snad kvůli mému hříchu za mou ženou? Pokud ano škodíte a šíříte hořkost a svár! Jednejte biblicky, tak, jak to zjevuje Bůh v Písmu, ne podle vašich představ, pocitů a padlé vůle!

Vždyť my musíme láskou přemáhat nejen, když ten druhý nevyhovuje našim představám a našemu naturelu. Ale dokonce i když proti nám zjevně a opakovaně hřeší a proviňuje se proti nám! Co stojí v Písmu?

  • Matouš 18:21-22 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."

Odkazy: Mt 16, 22; 7, 3-4; 22, 29; 18, 21-22; Iz 53; Gn 3, 4-5; Jk 4, 11; 2 Tm 3, 16-17; Jk 3, 2;

IV. Petře, ty satane!

A. Jaké je mé smýšlení?

Očekáváme-li od Boha i od lidí jednání podle našich představ dokazujeme tím jen neznalost Písma a Boží moci spolu s naší pýchou. Střádáme si hořkost a neodpuštění ve vztahu k Bohu i k lidem. Ničíme své životy, i svých rodin a svých sborů. Je potřeba vzdát se svých představ, svých pocitů, domněnek, zkušeností a předjímání. Je potřeba opustit celé své staré, tedy lidské smýšlení a moudrost. Je to důležité, zásadní a nanejvýš životně potřebné. Proč? Jak to nazývá Pán Ježíš? Podívejte se na to, co říká Petrovi, poté co si Ho Petr vzal stranou na kobereček.

  • Mt 16, 23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"

Přesně toto potřebujeme slyšet, když přicházíme k Bohu se svou vlastní cestou. S našimi představami. Přesně toto potřebujeme slyšet, když své představy aplikujeme na životy druhých a chceme, aby je naplňovali. Když své představy, hořkost, pomluvy a snižování druhých šíříme v církvi, místo toho, abychom jednali s daným bratrem. Když vydáváme své nenaplněné představy za Boží vůli, moudrost a za pravou zbožnost a chceme, aby druzí podle toho jednali! V tu chvíli potřebujeme slyšet přesně to, co Petr. Jdi pryč satane, jsi kamenem úrazu, zasíváš pokušení a hořkost, pomlouváš a škodíš! Bohužel všichni s tímto máme problém.

Bojuji s ublížením a hořkostí směrem k mému bratru, směrem ke kazateli, nebo mé ženě, nebo mým dětem, protože oni nenaplňují mé představy? „Protože oni jsou Bože takoví hříšníci. Kdybys to jen věděl, určitě by si mi dal za pravdu. Zastal by ses mne a zatočil s nimi.“ Co pak to Bůh neví? To si opravdu myslíš člověče? Ví to. Ale v souladu se svou vůlí, se svým slovem Bůh jedná na prvním místě s tebou a tvým hříchem. Bůh jedná v souladu se svým slovem a svou vůlí, ne s tvými představami!

Proto mluví vždy o třísce u druhých a vždy o trámu u tebe. A po tobě chce, aby ses vzdal svých představ o tom, jak to má být a důvěřoval Jemu.

B. Lidské smýšlení v rukou ďábla, je potřeba opustit a nahradit!

Proto opusť své představy a nároky na dokonalost druhých. Změň a opusť své smýšlení. Které ukazuje, že neznáš Písma ani moc Boží. Že neznáš evangelium, hloubku Boží milosti a vlastního pádu! Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka. A smýšlení člověka je v rukou ďábla. Protože celý svět v něm leží. Ve zlém leží. Proto i každé lidské smýšlení a každá přirozená lidská mysl. Petrova, moje, tvoje bratře a sestro! Pán Ježíš by přeci jen tak pro nic za nic neřekl tak silná, tvrdá a vážná slova, která Petr slyšel.

  • Matouš 16:23 Ale on (Ježíš) se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"

Co to dělá Pán Ježíš? Apoštola Petra, předního z dvanácti, kterému bylo shůry dáno jako prvnímu pochopit v srdci, že Ježíš je Boží Svatý, toho Pán nazývá satanem. Petra, který první ve víře poznal, že Ježíš je ten Mesiáš! Ale je to pravdivý soud. Boží a dobrý. Petrovi později přinesl požehnání milosti.

Když půjdeme do Jakuba, tam budeme číst podobná slova. Která potvrzují tento Ježíšův pravdivý soud nejen nad Petrovou, ale nad každou přirozenou lidskou myslí, včetně té mé i tvé bratře! Jakub mluví o našem jazyku. O našich ústech, kterými chválíme Pána, ale hned poté proklínáme lidi, stvořené k Božímu obrazu.  Kárá církev za boje, závist a svárlivost. Za to, že místo pokání z těchto věcí se ještě chlubí domnělou moudrostí. A to je přesně to, co dělal Petr, mluvil jako hříšný člověk, co nemá poznání Boha. A ještě si připadal moudrý. A učinil to jen chvíli poté, co těmi samými ústy vyvyšoval Krista, když v Mt 16, 16 velebí Ježíše jako Mesiáše. Tato pravá moudrost mu byla dána Bohem shůry! To Duch svatý a Jeho moudrost mluvili ústy Petra v Mt 16, 16.

Ale Petrova „moudrost“ o kus dále v Mt 16, 22 je jiná. Neobstojí. Je z člověka, nemůže obstát a Ježíš správně postihuje tuto moudrost oslovením satane. Moudrost tohoto světa je přízemní, živočišná, ďábelská. To potvrzuje právě i Jakub ve své třetí kapitole. Jde o naše padlé smýšlení, naše představy, pocity a zkušenosti.

Vše, co k nám patřilo a formovalo nás ve starém životě. To je vše hříchem padlé a trvale, hluboce poškozené. Vede to ke zkáze ve vztazích, v církvi i v životě. Vede to ke smrti. Je potřeba to opustit, činit z toho pokání a nechat svou mysl proměnit mocí Písma a Ducha svatého. Aby již neplatilo, že neznáme Písma, ani moc Boží, ale přesně naopak. Modleme se, čtěme Písmo, prosme o moudrost shůry, abychom jednali jako Petr v Mt 16, 16 a ne v Mt 16, 22.

Abychom nejednali podle svých pocitů, smyšlenek a představ, které budeme aplikovat na druhé lidi, nebo dokonce samotného Boha! Abychom jednali podle dopředu a dostatečně nám v Písmu zjevené Boží vůle. Protože tu nám Bůh zjevuje, protože tak to Bůh po nás chce! Ne naše představy a smyšlenky, ale Písmo, které má moc připravit nás na vše! Bůh nám odňal společná shromáždění. Možná proto, že jsme si jich nevážili v Duchu svatém a v pravdě! Bůh nám odňal společná shromáždění s našimi drahými sourozenci v Kristu. Možná proto, že jsme si jich nevážili a nevážíme úplně stejně, jako společných shromáždění! Přesto, že za ně byla zaplacena stejná cena krve Božího Syna, jako za mne! Amen!

Odkazy: Mt 16, 23; 16, 16

Osnova kázání