Odhalené Boží povolání (Mal 2:1-9)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. dubna 2020

 

Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.

Římanům 6:19  

 

Pokoj vám, bratři  a sestry - církvi, která náležíš Tomu, jenž tě vykoupil svou vlastní krví! Bratři a sestry Prvorozeného z mrtvých, vzkříšeného Pána Ježíše Krista! Ještě jednou vám přeji pokoj Boží, který převyšuje každé lidské pomyšlení a střeží naše duše v Kristu k věčnému životu!

 

I. Úvod: Bůh dnes jedná

Tak jak plynou dny a nemoc koronaviru, jak slyšíme denně ve zprávách, je stále zde, tak nám nepřestávají důsledky této nemoci připomínat jednu důležitou pravdu.  Pravdu, která je už v myslích moderního člověka hluboce zapadlá. Pravdu, která člověku připomíná: Ne, ty nejsi Bůh, ale jsi stvoření.  Hledáme-li něco užitečného na této pandemii, která ovlivňuje život prakticky každého člověka v naší zemi, pak je to jistě tato důrazná připomínka: Člověče, ty nejsi Bůh! A to je jeden z dobrých důsledků jinak hrozné nákazy. Moderní dějiny západního světa mluví hlasitě o tom samém: vyspělé technologie se starají, aby náš život byl čím dál příjemnější, a to nás vede k pyšnému přesvědčení: Ano, my to dokážeme! Snažíme se vytěsnit svou závislost na Bohu, když se mnozí v čele s Darwinem říkají: Boha nepotřebujeme. Máme evoluci. Nepřipomíná vám to starozákonní příběh o pýše lidí, kteří si řekli:

  • Gn 11:4  "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."

Bůh nepřestává jednat s lidmi ani dnes. Jeho způsoby jednání jsou mocné! Jeho hlas je tichý. Jeho zpráva je zřejmá: Jen jeden je Hospodin, Bůh všemohoucí! Jeho se bojte, Jeho ctěte! To je důkaz Boží všeobecné dobroty ke stvoření:

  • Sk 17:27  Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.

Ale co Boží lid? Má Bůh co říci nám, kteří tu dnes uprostřed pandemie koronaviru stojíme a říkáme: my patříme Bohu? Bůh mluvil skrze Malachiáše k Izraeli před téměř 2,5 tisíci lety. Není to úžasné, že Duch Boží ta slova bere, aby dnes skrze ně mluvil k nám? Pojďme do Malachiášovy knihy, 2. kapitoly, verše 1-9.

 

II. Důsledky nevěrnosti (1-4,8-9)

Bůh nepřestává jednat s Izraelským národem skrze poselství proroka Malachiáše. Bůh sám mluví a napomíná Izraelce. Když si přečtete celou krátkou knihu proroka Malachiáše, všech 55 veršů, první dojem z knihy je nepřehlédnutelný: Bůh napomíná Izraelce! Vytýká a obviňuje je. Z čeho? Z nevěrnosti Bohu.

 

A. Povolání kněží

Proč jim vytýká nevěru? Protože je Bůh zahrnul svou láskou:

  • Mal 1:2  "Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin.

Ale jejich odpovědí byl jen výsměch. Jakoby říkali: budeme si hojně užívat, z toho co nám dáváš, ale nečekej, že ti dáme, co Ti náleží. Svou lásku. Ne tu máme pro někoho jiného, než pro Boha. Tu máme sami pro sebe. Na prvním místě se Bůh obrací k vedoucím v Izraeli: ke kněžím. Náš text začíná slovy:

  • Mal 2:1  Nuže, kněží, je o vás rozhodnuto takto:

Bůh kněze Starého zákona povolal, aby byli prostředníky mezi Bohem a lidem. Přicházejí před Něho a obětují za lid, aby byl smířen Boží hněv vůči hříchům. Bůh kněžím také svěřil svůj Zákon, aby z něj vyučovali všechny o Bohu a cestě smíření. Vidíte, jak nesmírně byli požehnaní? Kněží byli lidé, kteří mohli nejlépe znát Boha. Jejich rukama se prolévala krev zvířat ke smíření Božího hněvu, vyučovali Boží slovo, dávali z Božího pověření Jeho jménem požehnání lidem (Dt 21:5).

  • Lk 12:48  Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

Místo lásky, vděčnosti a poslušnosti Bohu, srdce kněží v Izraeli ztvrdla. Navenek vše běželo dál: stále přinášeli Bohu oběti v chrámě. Ne však takové, jaké byly předepsány k Boží slávě. Nikdo nedával Bohu to, co mu náleží:, to nejlepší. Kdybyste mohli vidět do srdce těchto vůdců lidu a prostředníků mezi jejich Bohem a lidmi, zděsili byste se. Bohoslužba se stala byznysem a Bůh sám neměl v srdcích kněží žádnou úctu. Navenek fasáda nádherného paláce, uvnitř hromada odpadků.

  • Mal 2:1-3  Nuže, kněží, je o vás rozhodnuto takto: 2  "Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, že máte oslavovat mé jméno, praví Hospodin zástupů, stihnu vás kletbou a vaše žehnání prokleji. A již jsem je proklel, neboť si to k srdci neberete. 3  Hle, obořím se na vaše potomstvo, vmetu vám do tváře výměty, výměty z vašich svátečních obětí. Vynesou vás i s nimi.

 

B. Úkol kněží

Co je úkolem, který Bůh kněžím dal? Ano! Oslavovat Jeho jméno! (v. 2) To všechno, co měli za úkol: bohoslužba, vyučování Božího slova, ujišťování lidu o Boží lásce skrze požehnání, všechna ta tvrdá a namáhavá práce, všechna ta radost z Boha zároveň v ní obsažená, to je oslava Boha! Místo Boží slávy však tito lidé byli ostudou Izraele. A tak

  • Zaměnili slávu nepomíjitelného Boha  (Ř 1:23)

Za slávu polního kvítí tohoto světa. Násilí ovládlo jejich srdce i ruce, takže si brali, co jim nepatřilo. Brali pro sebe a Bohu dávali to, co nepotřebovali, nebo se na tom nedalo už vydělat. Úplně obrátili smysl svého povolání a zneuctívali Boha před lidmi a přiváděli Jeho jméno v opovržení druhých. Ale Bůh svou slávu nikomu nedá! Nepodstoupí ji modlám, aby je lidi uctívali místo živého Boha, ani nedovolí, aby lidé oslavovali sami sebe místo svého Stvořitele! (Iz 42:8) Kněží měli být služebníky Boha. Jaké služebníky Bůh hledá?

Bůh hledá zbožné a věrné služebníky. A to je něco, co si potřebujeme stále připomínat. Ze své přirozenosti totiž naše první odpověď Bohu na Jeho volání do služby Bohu, ať už jde o cokoliv, je: ale já to neumím, nedokážu, nejsem moudrý, nemám sílu, nerozumím tomu, nemám zkušenosti. Ale Bohu jde na prvním místě o naše srdce, o to, kým jsme. Proto nás vede nejprve k životu ve světle, k posvěcení, k charakteru Kristově a z něj teprve vyvěrá způsobilost ke službě, ovoce zbožnosti. Dobře je to vysvětleno v listu, kde se o služebnících Božích píše

  • Ef 5:8  I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. 9  Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; 10  zkoumejte, co se líbí Pánu.

Kněží byli povoláni ke službě, na které bude vidět jejich láska k Bohu, horlivost v poslušnosti a svatost v uctívání. Na životech těch, kteří stáli v čele celého národa, mělo být pro každého člověka obrazně napsáno: Takový člověk přináší Bohu slávu! Bůh nám jej dal, abychom ho následovali ve vztahu k Bohu. Pisatel listu Židům to stejné připomíná církvi:

  • Žd 13:7  Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!

Život toho, kdo vede Boží lid, se musí na prvním místě vykazovat láskou k Bohu. Láska k Bohu je zaměřená na Boha samotného - raduje z toho, kdo Bůh je a proto Ho neustále více a více, hlouběji, poznává. Kdo je, jaké jsou jeho vlastnosti, jaké skutky z toho vyplývají, jak Bůh jedná. Láska k Bohu se vyznačuje poslušností Bohu: jestliže Ho miluji, pak chci dělat to, co Boha těší. Je mi smutno, když se ukáže, že moje láska pokulhává a místo poslušnosti se vykazuje neposlušností. To je zármutek, který vede k pokání. Ten působí láska k Bohu proto, aby můj hřích nevěry nestál mezi mnou a Bohem a neodděloval mě od toho vzácného společenství se samotným Bohem, které mi vydobyl Jeho Syn a můj Spasitel Ježíš.

 

C. Varování kněží

Ale kněží Malachiášovy doby milovali víc svůj pohodlný život než Boha. Proto jim Bůh dává své varování:

  • Jestliže mne neuposlechnete a nevezmete si k srdci, co jsem vám svěřil a co jsem vám dal za úkol, budu vás trestat. (v.2)

Víme dobře, že přesně takhle jedná milující Bůh. On si zamiloval potomky Izraele. Kdyby je nemiloval, mlčel by a Jeho spravedlnost by se naplnila. Ale díky Bohu, že Pán Bůh, Hospodin, prokazuje svou lásku! Vždyť říká v listě

  • Žd 12:6  Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.´

Jaká je správná odpověď na Boží varování? Je to přiznání viny a pokání. Ale srdce kněží bylo tvrdé. Nedošli ani k tomu, že by přiznali svou nevěru, ani nečinili pokání. A tak, nejen, že se nyní naplnila první polovina verše z Žd 12:6, kde Pán Bůh kněží varuje, ale je to ještě horší. Bůh přistoupil i k naplnění druhé poloviny verše, k trestu samotnému:

  • Mal 2:2 A již jsem je proklel, neboť si to k srdci neberete.
  • Je hrozné upadnout do ruky živého Boha (Žd 10:31).

To, co mělo být požehnáním, to se obrátilo v prokletí. Kněží měli za úkol žehnat lidu Áronovským požehnáním.

  • Nu 6:24-26  »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, 25  ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, 26  ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.«

Ale Boží požehnání z jejich úst se stalo prokletím. Každý mohl vidět, jaký je rozdíl mezi jejich slovy a skutky. Máme v Písmu příklad, na kterém je vidět, jak se Bůh na takové jednání dívá:

  • 1S 2:12-17  Synové Élího byli ničemníci, neznali se k Hospodinu. 13  Uplatňovali vůči lidu tento kněžský řád: Kdykoli někdo připravil obětní hod, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí, právě když se maso vařilo. 14  Vrazil ji do kotle nebo do hrnce, do kotlíku nebo pekáče, a co vidlice zachytila, to si bral kněz pro sebe. Tak to dělávali všem z Izraele, kteří tam do Šíla přicházeli. 15  Dokonce dříve než obrátili tuk v obětní dým, přicházel kněžský mládenec a říkal obětujícímu muži: "Dej knězi maso na pečeni. Nepřijme od tebe maso vařené, ale syrové." 16  Když mu ten člověk řekl: "Napřed se musí obrátit tuk v obětní dým, pak si vezmi, po čem toužíš", odpovídal: "Nikoli. Dej to hned. Nedáš-li, vezmu si to násilím." 17  Hřích těch mládenců byl před Hospodinem nesmírně veliký, protože lidé znevažovali Hospodinovy obětní dary.

Bůh nebyl oslaven, ale znevažován, nebyl uctíván, ale odmítán. Tak se jednání povolaných Božích služebníků stalo prokletím pro všechny.

 

D. Boží soud

Malachiáš pokračuje:

  • Mal 2:3  Hle, obořím se na vaše potomstvo, vmetu vám do tváře výměty, výměty z vašich svátečních obětí. Vynesou vás i s nimi.

Hřích kněží bude mít důsledky také pro jejich děti, pro jejich potomky. To je tvrdé prohlášení. Stojíme tu před otázkou: trestá Bůh děti za hříchy svých rodičů?  V Písmu jsou místa, kde se o tom mluví. V Dt 5:9 Bůh říká:

  • Dt 5:9  Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, 10  ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

Vina otců se může projevit v dalších generacích, pokud se Bůh nesmiluje. Ale nejde o Boží trest pro syny za hříchy jejich otců. Bůh nikdy netrestá nikoho za cizí hříchy. Udělal to jen jednou a na jednom člověku - Ježíši Kristu, protože Kristus tuto oběť na sebe dobrovolně vzal a také měl dostatek na zaplacení za viny druhých. Nikdo z lidí nezemře za hřích druhého člověka, ani syn za hříchy otce. Je to zapsáno v

  • Dt 24:16  Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.

Jestliže někdo žije v hříchu a nečiní pokání, ponese sám na sobě mzdu hříchu: a tou je smrt, ne jen ta fyzická, ale ta druhá smrt - ve věčném odloučení od zdroje života v hrůze, protože v ní bude absence jakéhokoliv množství Boží lásky. Ale důsledky hříchů otců mohou nést další generace. Otec se rozvedl s matkou mého známého. Vyrůstal bez otce, ale vždy si říkal: nic se neděje, tak to prostě je, lidi se rozvádějí, já to zvládnu. A když dospěl a oženil se, a ačkoli se mu narodily dvě děti, nedokázal udržet své manželství a také rozvedl se. Slyšel jsem z jeho úst stejná slova: tak to prostě je, lidi se rozvádějí. Dětem se budu věnovat a oni to zvládnou. Ale pravda je, že vždy bude dětem chybět přítomnost otce a jeho láska vyjádřená každodenní péčí. Tak si tato rodina nese důsledky hříchu otce do dalších generací. Pokud děti stíhá Boží hněv, pak proto, že samy hřeší. Ne proto, že by byly svaté, ale jejich rodiče hřešili.

Nejen, že tvrdé srdce kněží má vliv na život jejich dětí. Boží prokletí však pokračuje dále. Ovoce jejich znesvěcené "bohoslužby" se jim vrátí. Když kněz obětoval na oltáři zvíře za hříchy lidu, měl zvíře porazit, potřít trochou krve oltář a tuk s některými vnitřnostmi měl spálit. Ostatní maso, kůži a výměty, (tzn. co zbylo z vnitřností) se mělo spálit na ohni venku za hradbami (ŽD 13:11). Tyto zbytky byly nečisté a znesvěcovali by místo, kde Bůh přebývá mezi lidmi. To nečisté nyní Bůh vmete kněžím do tváře a budou vyňati ze služby Bohu. Budou obrazně vynesení s tím, co se má spálit za hradbami mimo místo, kde přebývá Bůh. Boží varování přešlo pro nekajícnost kněží v soud: budete zbaveni své služby a důsledky vaší bezbožnosti dopadnou jak na vás, tak na vaše potomky! Dokonce budete pro svou nevěru a pohrdání Bohem vydáni pohrdání druhých lidí!

  • Mal 2:8  Vy jste však z této cesty sešli, mnohé jste přivedli k tomu, že klopýtli o zákon, porušili jste lévijskou smlouvu, praví Hospodin zástupů. 9  Proto i já jsem způsobil, že jste v nevážnosti a ponížení u všeho lidu, za to, že nestřežíte mé cesty a při výkladu zákona straníte osobám."

Ti, co si vážili Božích služebníků, protože očekávali, že je povedou k Bohu, budou tvrdě zklamáni, jestliže zbožnost vedoucích v Božím lidu bude ukazovat jen na jejich soběstřednost.

Ti, kdo nás v Pánu vedou v našich sborech, potřebují naše vroucí modlitby. Byli povoláni, aby byli příkladem pro ostatní, které jim Bůh svěřil, aby jim šli příkladem ve zbožnosti i službě. Ale kdo to dokáže? Apoštol Pavel prosí církve, aby se za něj modlili, aby obstál. Padne-li křesťan, má to vliv na něj a na lidi v jeho okolí. Padne-li ten, kdo vede, má to ničivý dopad na celé stádo.

 

III. Smlouva s Lévim (4)

To jsou hrozné soudy těch, kteří by měli být příkladem zbožnosti dalších lidí. Tady ale Malachiáš nekončí. Nyní přichází klíčový okamžik. Bůh sám říká ve verši 4 ke svému varování a soudu kněží:

  • Mal 2:4  Věděli jste to, vždyť jsem vám poslal toto rozhodnutí: Chci mít smlouvu s Lévim, praví Hospodin zástupů.

Nemáte výmluvu, kněží, věděli jste, co je váš úkol, ale neplnili ho. Bůh povolal kněží z rodu Lévi ke službě ve stánku a později v chrámě. Už jsme o tom mluvili v první kapitole Malachiáše.

 

A. Novýma očima

Tento 4. verš „Chci mít smlouvu s Lévim“,  je v různých překladech Písma uveden ve dvou významech. Ten první je, že Pán Bůh již smlouvu s Lévim, a tedy i s kněžími Malachiášovy doby, uzavřel. Nyní ji připomíná a volá je, aby se k ní navrátili a plnili ji. Je to legitimní překlad a jeho význam pak leží v Božím volání ke kněžím. Bůh jim připomíná v oddíle od v. 5 do 7, co je náplní jejich služby.

Je jasné, že ale z pohledu křesťanů, tedy Božích dětí novozákonní doby, musíme jít v Duchu svatém dál a rozumět celé knize Malachiáše očima Nového zákona. Kristus zemřel a je vzkříšen. Každý, kdo v Něho věří, je nové stvoření, a jak jsme si minule připomněli, je o nás řečeno u Petra v jeho 1. listě:

  • 1Pt 2:9  Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

A proto ten druhý způsob překladu, který máme také v Ekumenické Bibli, je tento:

  • Chci mít smlouvu s Lévim, praví Hospodin zástupů.

Myslím, že zde leží klíčové místo k pochopení celého oddílu v 2. kapitole, ale i v celé knize proroka Malachiáše. Kdo z kněží Staré smlouvy dokázal naplnit povolání, kterého se mu dostalo tak, aby byl Bůh bezezbytku oslaven? Nikdo! A přeci to byl úkol, který dostal každý jeden kněz!

A proto Bůh připravuje novou smlouvu, ve které Jeho kněží naplní své povolání do služby cele. Ne už z vlastních sil, protože toho nejsou schopni kvůli svému hříchu - jako jsou toho důkazem starozákonní kněží Malachaiášovy doby, ale ze síly, kterou dává sám Bůh Duch svatý skrze znovuzrození člověka z víry v dokonalou Kristovu oběť! Rozumíte, co zde Bůh zaslibuje, když říká: chci mít smlouvu s Lévim? Dokonalou smlouvu, která nemůže být porušena jako ta tenkrát platná za Malachiáše. Dnes jsme skrze víru účastníci nové, lepší smlouvy, jejímž garantem je sám Bůh. On ji nejen připravil, ale také zajistil. Je to dílo Ducha svatého v srdci člověka, co přinese Bohu slávu - a to zcela jistě! Vidíte, jaké světlo vrhá Nový zákon, a dílo Ducha svatého, skrze Ježíšův kříž na pochopení proroctví ve Starém zákoně? Proto je tak důležité, co jsme se spolu učili v úvodních dvou kázáních z Malachiáše o vztahu Starého a Nového zákona!

 

B. Nové povolání

Nyní nám Duch Boží vrhá světlo na volání Boží ke kněžím. To Bůh volá nás! Svoje děti! K věrnosti, abychom projevili svou deklarovanou lásku k Bohu. Jaká měla být služba levijských kněží v Izraeli? Jaká má být služba královského kněžstva novozákonní doby? Čím se má vyznačovat život každého syna a dcery Boží, kterými jsme z Boží milosti byli učiněni skrze víru v Krista? Bůh to skrze Malachiáše odhaluje. Znovu odkrývá podstatu a náplň služby Božího kněze.

 

IV. novu odkrytá náplň služby kněží (5-7)

Bůh nyní připomíná, co je náplň služby kněze.

  • Mal 2:5-7  Má smlouva s ním byla život a pokoj. Dal jsem mu toto: bázeň, aby žil v mé bázni a děsil se mého jména. 6  Zákon pravdy byl v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo; chodil se mnou pokojně a bezelstně a mnohé odvrátil od nepravosti. 7  Vždyť rty kněze střeží poznání; z jeho úst se vyhledává zákon, neboť on je poslem Hospodina zástupů.

 

A. Smlouva pokoje s Bohem

Boží smlouva s Lévim byla život a pokoj. Bylo to zaslíbení dané Pinchasovi, synu Eleazara, synu kněze Árona, protože svou horlivostí pro Boha odvrátil Boží rozhořčení od Izraelců, když začali v Šitímu uctívat Baal -peróna, modlu Midjánců a smilnit s midjánkými ženami. Zatímco Mojžíš s dalšími plakal před Hospodinem nad tou hrůzou modloslužby, jeden s Izraelců vešel s nějakou midjánkou do stanu, aby s ní ležel. Pinchas horlil pro Boha a proto vstal, vzal kopí a oba probodl. Tak odvrátil Boží hněv od Izraele.

  • Nu 25:11-13  "Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mé rozhořčení od Izraelců tím, že dal uprostřed nich průchod mé žárlivosti, takže jsem ve své žárlivosti s Izraelci neskoncoval. 12  Proto vyhlas: Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje. 13  Ta bude pro něho i pro jeho potomstvo smlouvou trvalého kněžství za to, že horlil pro svého Boha. Bude za Izraelce vykonávat smírčí obřady."

Bůh přinesl do života kněží svůj pokoj. Boží pokoj je něco nádherného. Nic podobného v tomto světě nenajdete, protože smíření se svrchovaným Bohem, Vládcem a Soudcem všech lidí, to se nedá s ničím srovnat. Vždyť pokud někdo nenajde v tomto životě smíření s Bohem, i kdyby získal celý svět, slávu království, moc jejich králů, bohatství nejbohatších, nic z toho si na věčnost nevezme a ničím z toho nemůže splatit svůj dluh vůči Boží spravedlnosti. Čím bys chtěl zaplatit za svou nespravedlnost, za svůj hřích? Zážitky z procestování celého světa? Miliony na svém kontě? Svou dobročinností vůči druhým? Svým sebezapíráním a odříkáním si požitků světa?

Nic. Nic z toho tě nemůže usmířit se svatým Bohem. Protože jediným požadavkem Boží spravedlnosti je zase jen dokonalá spravedlnost. A tu nikdo z nás nemá. Jenom Kristus! Zemři tedy vládě hříchu ve svém životě. Slož svou naději v Kristovu oběť na kříži. Zemři spolu s ním a Bůh ti daruje Kristovu spravedlnost. Tak budeš zachráněn od přicházejícího Božího hněvu vůči hříšníkům, kteří nejsou spravedliví. Obleč vírou Kristovu spravedlnost! A nalezneš pokoj, smíření s Bohem!

 

B. Křesťanova cesta k oslavě Boha

Co je náplní křesťanského života, který oslavuje Boha? Je to shrnuto v pouhých 3 verších v Malachiáši 2:5-7. A říká nám to sám Pán:

1) Bázeň před Bohem. Před obrácením sis z Boha nic nedělal. Možná bys to těmito slovy neřekl, protože jsi chodil do kostela a věřil, že Bůh je. Ale prakticky to na tvůj život nemělo velký vliv. Teprve poznání, že jsi bez Ježíše Krista - té dokonalé, jednou provždy obětované oběti smíření, ztracen navěky, tě dovedlo k bázni před Bohem. A to je počátek moudrosti - ne podle světa, ale moudrosti, která má moc tě vést až na věčnost do Boží blízkosti, do společenství Boha Otce s tebou, vykoupeným Božím dítětem, adoptovaným kvůli Kristu do Boží rodiny. Kéž bázeň z Boha v tvém srdci roste s Jeho poznáním den ze dne!

2) Zákon pravdy. Jako křesťanům nám byl svěřen Boží zákon! Celé Písmo, veškerá Boží vůle, podle které je možné Boha poznat ke spáse a zbožnému životu, který jej oslaví. Bůh dal své církvi Slovo. A zdůrazňuji celé církvi, ne jen vedoucím, starším a kazatelům slova, ale každému křesťanu, malému i velkému. Proč? Abychom rozhlašovali jaký náš Bůh je a volali další lidi, aby k Němu přišli! Dal nám své Slovo, abychom rozuměli cestě posvěcení - jak vypadá zbožný charakter člověka Božího? Jak má jednat proměněné srdce v tomto světě? I řeč našich úst bude proměněná poznáním Boha! Ještě mluvíš jako svět? Potřebuješ znát lépe Boží slovo a charakter Boha, který je v Kristu zjeven v Písmu. Jestliže v tobě přebývá stejný Duch Ježíše Krista, budeš chtít mu být podobný -přemýšlet ve svatosti myšlenek jako On, jednat prost bezpráví jako On, mluvit čistě jako On. Kéž je tvá mysl prostoupena známostí Božího slova a tak samotného Boha.

3) Život v pokoji. Kdo chodí v Boží blízkosti, v důvěře Bohu a závislosti na Něm, ten je chodícím svědectvím o Bohu! Jsou situace, kdy dokonce není možné mluvit s druhými o Kristu, dokud je nepřesvědčí náš tichý a zbožný život. Petr to říká ve svém prvním listě křesťanským manželkám, že takto mohou získat své nevěřící manžele pro Krista, ale jistě to platí pro každého křesťana, nejen manželky, ve svědectví nevěřícím lidem, zvláště těm blízkým. Tvůj život mluví tisíc slov, aniž by jediné bylo řečeno nahlas. Svědectví zbožného života má moc bořit kamenná srdce a přivést je do bodu, kdy se budou chtít z Boží milosti podřídit Božímu slovu a odvrátit se od nepravosti a bezbožnosti.

O knězi je skrze Malachiáše řečeno ve verši 7, že je poslem Hospodina zástupů. Moji milí, o křesťanech platí, že jsou poslaní, neboť sám Pán Ježíš nás posílá do celého světa, od prahu vlastního domu k našim rodinám, příbuzným, až na sám konec světa k neznámým lidem. Každého tak, jak jej On sám vede. Vždyť nám říká:

  • Mt 28:19-20  Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20  a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Křesťan vybavený znalostí Božího slova, který chodí Duchem k Boží radosti, je jako rozvitý květ jabloně v jarním sadu. Zaujme každého, kdo jde kolem, aby se přesvědčil o zdroji té krásy a vůně. To udělal Pán Bůh pro svou slávu. Stvořil sobě nový lid, nová stvoření, aby rozhlásil po celé zemi svou slávu. Proto také stvořil mne i tebe, kdo dnes slyšíš Boží volání k následování.

Amen.

 

Osnova kázání