Posila pro křesťanský život (Mal 3:13-18)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 30. srpna 2020

 

Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.

Koloským 3:1 

 

I. Úvod: kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce

Milost vám, bratři a sestry, milí hosté, otevíráme dnes opět knihu proroka Malachiáše, poslední knihu Starého zákona, abychom četli Boží slovo, které Duch Svatý přinesl lidem.

  • 2Pt 1:21   Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem Svatým mluvili lidé poslaní od Boha. (CSP)

Nebylo to tak dávno před vystoupením proroka Malachiáše, co Izrael prožíval ohromné Boží požehnání. Po všech těch útrapách, kdy zemi obléhali cizí králové a jejich armády dobývali jedno město v Izraeli za druhým, až nakonec padl i Jeruzalém a téměř celý národ byl kvůli své nevěře Bohu odveden do babylonského zajetí, kdy byl zbořen jeruzalémský chrám, místo, ve kterém se Bůh rozhodl přebývat uprostřed svého lidu, tak tedy po všech těch útrapách trvajících 70 let (Jer 29:10), se mohli znovu židé vrátit domů, do své země. Zajetí bylo u konce, židé se vrátili do své země. Jedna z nejkrásnějších kapitol Starého zákona v Nehemjáši 8 popisuje radost, která doslova zaplavila všechen lid v Izraeli, když Pán Bůh dal do srdcí těchto lidí duchovní probuzení. Chrám byl znovu postaven, v chrámě začali kněží bohoslužbu. Všechen lid se v Jeruzalémě shromáždil na prostranství a kněz Ezdráš přinesl knihu Mojžíšova zákona. Četl z ní a kněží vysvětlovali smysl, aby všichni rozuměli.

  • Neh 8:12  I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili a posílali dárky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována.

Ve světle Písma dal Bůh milost, že lidé porozuměli svému hříchu a tak se vyznávali Bohu a klaněli se mu. Pak obnovili svůj závazek Bohu, že budou žít podle Božího zákona. Sepsali dohodu, podepsali ji a zapečetili. Jejich odhodlání však netrvalo dlouho. Jen o dvacet let později musí Pán, Hospodin zástupů, poslat proroka Malachiáše, aby volal Izraele znovu k pokání a k obnově. Rychle opustili Boha, rychle zapomněli na své sliby. Ztratili bázeň před Pánem. Srdce Izraele ztvrdlo. Jejich služba upadala, jejich věrnost se vytrácela. Připadalo jim, jakoby se Bůh od nich vzdaloval. Ve skutečnosti se Izrael sám vzdaloval od živého Boha.

Také nejeden křesťan už přemýšlel nad otázkou: Jak to, že to v mém životě nevypadá jako v době, když jsem uvěřil Bohu, kdy jsem poznal Pána Ježíše a uvěřil evangeliu? Kde je to nadšení, radost a vděčnost? Kam se poděly ty dny naplněné radostí z nově nalezené svobody v Kristu? Kde je ten pokoj, který zaplavil mou duši, když jsem zakusil Boží odpuštění a přijetí do Jeho rodiny? Taková je z padlé přirozenosti lidská povaha. To, co nás jednou zaujalo, nadchlo, po čase ztrácí na lesku a přitažlivosti. Stává se pro nás obyčejnou věcí, jako mnoho dalších. Lidské srdce je neklidné a pořád hledá naplnění. Ať je to tady ta zábava, tamten zájem, lidé, cestování, vztahy, koníčky. Je to cokoliv, co nás dokáže zaujmout. Ale v žádné věci, zábavě nebo vztahu, v ničem takovém v tomto světě nedokáže naše srdce nalézt trvalý pokoj. A to ani v bohu, který je bohem našich představ, ale není to Bůh Písmem zjevený v Kristu Ježíši.

  • Kol 1:15  On je obraz Boha neviditelného
  • Žd 1:3  On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty,

Musíme střežit svoje srdce. Aby jeho pokladem byl Bůh Božího slova. Jenom živý Bůh zjevený v Písmu Starého a Nového zákona je schopen upokojit naše srdce, aby odpočinulo od neustálého hledání pokoje tam, kde ho nelze nalézt. A je to jen a jen Boží slovo, které nás může držet na cestě poznávání jediného živého Boha v Kristu Ježíši. Když se od této cesty odchýlíme, pak bude brzy zákonitě i naše porozumění kdo je Bůh, mylné.

  • Mt 6:21  Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

 

II. Daleko od Boha (13-14)

A přesně to se stalo Izraelcům v Malachiášově době. Práce, rodina, zodpovědnost. A druhý den znovu to samé. Zanedlouho ztratili ze zřetele živého Boha a začali si myslet, že Hospodin je vzdálený, nezajímá ho, jak se jim daří, je hluchý k jejich prosbám. Došlo to tak daleko, že se zdá, že Bůh neslyší modlitby a sténání, nevidí ani pláč a všechny ty slzy, které před ním prolévají (2:13). Ale Bůh se nezměnil! (3:6). On je stále stejný - včera, dnes i navěky (Žd 13:8).

Ve skutečnosti to jsou oni, Izraelci, kdo se vzdaluje od živého Boha - a to svou nevěrností. Jejich srdce je čím dál víc zatvrzelé, protože místo, aby se dívali na Boha, jsou zaměření čím dál víc na sebe. Na své pohodlí, na svůj zisk, na klidný život a na věci, které nabízí svět kolem. Bůh se stal jen vysněným automatem na splnění přání. Došlo to tak daleko, že sám Bůh jim musí postavit před oči, v jakém vážném stavu je jejich srdce. Proto skrze Malachiáše sám Bůh Izraeli vytýká:

  • Mal 3:13  "Příliš smělá jsou vaše slova proti mně, praví Hospodin.

 

A. Srdce, které nezná Boha

Jak to, že Izraelci, vyvolený a povolaný Boží lid Staré smlouvy, mluví proti Hospodinu? Jak to, že člověk pozvedá svůj hlas proti Bohu, proti svému Stvořiteli, proti tomu, kdo mu dává v každém okamžiku dech a život. Jak to, že člověk vůbec něco začne vyčítat Bohu? Vždyť bez něj bychom neměli nic dobrého a ani bychom nic dobrého nemohli očekávat. Jediné, co bychom bez Boží dobroty měli před sebou jako jistotu, by bylo hrozné peklo naplněné věčným utrpením v trestu za své viny!  Je to pýcha, co se pozvedá proti Bohu! Pýcha, která vykvetla v neúctu k Bohu! K Bohu nebes i země! Jak se může prach země - člověk - ve své pýše pozvedat proti Bohu??? Protože nezná Boha. Protože ho vpravdě nezná.

Máme kolem sebe jen nedokonalé ilustrace takového postoje srdce. V jednom televizním pořadu se majitel nebo ředitel firmy přestrojí a jde pracovat jako řadový zaměstnanec, aby firmu poznal zevnitř. Někteří spolupracovníci, kteří ho nepoznali, mluvili o svém nadřízeném neuctivě a zle. Když pak byli pozváni ředitelem do jeho kanceláře a on se jim dal poznat, byli ve velkých rozpacích. Rukou si zakrývali ústa!Proč se zastyděli? Protože nepoznali svého šéfa a mluvili tak, jak neměli, bez úcty. Kdyby věděli, kdo to je, vůbec by si nedovolili tak mluvit. O co větší bláhovost je mluvit proti živému Bohu!

Pyšné srdce se pozvedá proti Bohu, protože Ho nezná! Bůh pyšného srdce je bůh s malým b. Není to Bůh Písma! Pyšné srdce mluví dokonce směle proti Hospodinu! (v. 13) Jenom člověk, který nezná Hospodina, Boha nebes, může ve své troufalosti pozvedat svůj hlas v neúctě vůči Bohu! To je první důvod – nezná Boha. Druhý důvod je, že považuje sebe sama za důležitější, než ve skutečnosti je, a vyvyšuje se! A to před Bohem, před Nejvyšším! Jaká troufalost! Jaká bláhovost! Uvědomovali si Izraelci, co vlastně dělají, proti komu pozvedají svůj hlas? Zjevně ne. Nikdo neřekl otevřeně: Bůh je malý a já velký. Nikdo neřekl: na Boží vůli nezáleží, ale záleží na tom, co chci já. Jinak by se neptali v 13. verši:

 

B. Slepota hříchu

  • Co mluvíme proti tobě? (v.13)

Neptali by se tak nechápavě: copak mluvíme neuctivě? Že si své neúcty a pýchy nejsou vědomi, to dělá ale celou záležitost ještě závažnější: Hřích totiž oslepuje. Náš hřích nás oslepuje, takže ho ani nevidíme. Jsme hříchem oslepeni vůči citlivosti na hřích! A to je hrůza hříchu. Nebýt Boží milosti, byli bychom ztraceni. Ale díky Bohu, že Pán připravil cestu pokání, která dokáže hříšníka zbavit jeho břemene i té pásky na očích. A: Pokud si začínáme stěžovat na Boha, vyčítat mu, co mě to v životě potkalo, proč zrovna já musím prožívat takové či jiné věci, proč mi Bůh nedává, to co chci a naopak, proč na mě nakládá to, co se mi zdá, že nemohu unést a raději uteču, pak je nejvyšší čas udělat to, co udělal Jób, když Bůh promluvil: zakryl si rukou ústa! (Jb 40:4) a činil pokání.

 

C. Projevená pýcha

Jak se projevila pýcha srdce Izraelců? Způsobem, který je pro srdce postižené tak běžný.

  • Mal 3:14-15  Říkáte: »Sloužit Bohu není k ničemu. Co z toho, že jsme před ním drželi stráž a že jsme chodili před Hospodinem zástupů zachmuřeně? 15  Proto za šťastné pokládáme opovážlivce. Mají úspěch, ač se dopouštějí svévolností, pokoušejí Boha, a přece uniknou.«"

Když se měřítkem dobrého a zlého stane člověk místo Boha. Když začneme srovnávat svůj život s druhými lidmi. Když přestaneme upírat svůj duchovní pohled na Boha, pak jeho místo nahradí naše vlastní Já. Slyšeli jste už někdy takováto slova, která se derou na mysl?

Sloužil jsem Bohu a k čemu to bylo. Samé trápení, lidi kolem se mě ptali: býval jsi tak veselý a teď? Proč máš tak zachmuřenou tvář? Tak k čemu to bylo, všechny ty neděle strávené v církvi? To ranní vstávání, místo abych si přispal. K čemu to bylo, že jsem nejezdil na víkend na chatu a místo toho se vracel už v sobotu, abych byl v neděli ve shromáždění, připravený, vyspalý a pozorný?  Bůh je stejně ode mne daleko a nezajímá ho můj život... Před čí tváří ale takový život člověk vlastně žije? Před kým se vlastně Izraelci pokořovali a měli zachmuřenou tvář? (v. 14) Spíš než před živým Bohem žili pro svou představu boha. Spíše než před Bohem sloužili nakonec sami sobě! To je nebezpečí, když vyměníme vztah s živým Bohem za pouhé náboženství. Protože, když člověk slouží živému Bohu, pak je i ovoce takové služby Bohu milé. Bylo by k naší vlastní radosti a to i na vzdory nepříznivým okolnostem, navzdory těžkostem, trápením a utrpení. Proč? Protože služba živému Bohu přináší radost ne ze služby, z toho co dělám, ale ze samotného Boha. Bůh sám je útěcha ztrápeným, pomoc pohotová. Radost ze samého Boha, z jeho charakteru, který zjevuje Písmo, to je ovoce vztahu s Bohem Bible. Známost Boha přináší člověku radost, že Bůh zná také mě, že mě miluje, a to tak, že dal svého jediného Syna za mě, že mi odpouští hříchy, protože Kristus už za mě zaplatil, že mne vede v každodenním životě, že se skrze mne oslavuje a slíbil mě dovést až do svého království. To je Bůh Božího slova, Bůh Bible. Bůh, kterému stojí za to sloužit celým srdcem, celým životem! Bůh, kterého nejde vyměnit za nic na světě, protože nic na světě se mu nevyrovná!

 

D. Chybné měřítko

Ale Izraelci si vzali pro svůj život špatnou míru, špatné měřítko. Zkoušeli jste si vytisknout někdy obrázek z počítače? Můj program v počítači se mě nejprve zeptá, jak velký ten vytištěný obrázek má být. Potíž je, že mi nabízí několik možností, ale vždy ty rozměry uvádí v podivných jednotkách míry - v palcích (to se používá v některých anglicky mluvících zemích). A já obvykle nevím, co zadat, aby mi tiskárna vytiskla obrázek ve správné velikosti. Ale když se nastaví jako jednotka míry centimetr, hned vím, co zadat a vím, co bude vytištěno. Místo, aby se Izraelci ptali Boha, co je dobré a co zlé, vzali si za měřítko člověka. Ale co může vzejít z měření špatným měřítkem? Jen špatný výsledek... Když říkají:

  • Mal 3:15  Proto za šťastné pokládáme opovážlivce. Mají úspěch, ač se dopouštějí svévolností, pokoušejí Boha, a přece uniknou.«"

pak jen znovu opakovali stejnou chybu, jako jiní v historii před nimi! Jako když člověk říká: Podívej soused - je nevěřící, žije, jako by Bůh nebyl, snad ani svědomí nemá, že dělá takové věci - a podívej, jak se mu daří a vůbec ho Bůh netrestá! Je vysmátej, je za vodou, je bohatej a vypadá, že se mu starosti vyhýbají obloukem, protože když ho potkám, obvykle se usmívá. A já, který jsem chtěl žít správně, jsem pořád ve starostech a žádná radost v životě.

Není to poprvé v dějinách, kdy takto někdo přemýšlel. Žalmista v žalmu 73 se nechal lapit do stejné léčky, když vyznává:

  • Ž 73:2-3  Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, 3  neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.

Sami můžeme říci, že to nebylo ani naposledy, kdy takto někdo přemýšlí. Ani žalmista, ani Izraelci za Malachiáše, ale je to pokušení, které se vkrádá do myslí křesťanů dnes. Co je lék? Jakou pomoc našel žalmista? Co je jedinou nadějí pro Izrael? Jak začít používat správné měřítko v našem životě, abychom nebyli pyšní duchovní slepci? Žalmista dosvědčuje:

  • Ž 73:16-17  Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. 17  Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou (svévolníci) konec.

 

III. Naděje je u Pána

  • Mal 3:16  Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali;

 

A. Nesmírně slitovný Bůh

Kdy se ukáže pravda, jak to s námi doopravdy je? Kdy nám vzejde světlo, abychom rozuměli, jak na tom před Bohem ve skutečnosti jsme? Kdy poznáme, zda je to pravda, že jsme pyšní a stavíme se proti Bohu? Když jsme to probrali v církvi, když jsme slyšeli Boží slovo, když jsme byli vyučeni Boží pravdou Jeho slova. Neboť

  • Ž 119:105  Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

Lék, který nasadil sám Pán do života Izraele, bylo Boží slovo! Odpověď samého Pána nebes na naši duchovní pýchu a slepotu je milost!  Co jiného Pán dělá, než že se smilovává nad Izraelem. Posílá k nim proroka Malachiáše. Bůh nemlčí. Zamiloval si je! (1:2) Jaký je Bůh Písma? Co dělá s lidmi, kteří se zpupně vyvyšují, jsou tvrdošíjní a neposlouchají Hospodinovy příkazy a ani si nevzpomenou na divuplné skutky, které pro ně Bůh činil? Zatratí je hned teď? Skončí s nimi ještě dnes? Ne. Ještě je den. Jeho milosrdenství ještě trvá. On je

  • Neh 9:17  ...však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil.

Náš Pán je Bůh nesmírně slitovný. I když se dopustili Izraelci v minulosti hrozného rouhání, když si místo živého Boha odlili sochu telete a řekli: to je náš bůh, který nás vyvedl z Egypta (Neh 9:18) Bůh je ve svém nesmírném slitování neopustil, ale vedl je k pokání. Jestli zápasíš s takovými myšlenkami i ty: že Bůh je daleko, že vlastně ani nevíš, proč mu sloužit, protože to asi ani nemá cenu, když se podíváš na nevěřící lidi, jak se jim dobře daří, potom se navrať k Hospodinu, abys nakonec neumřel ve své nevěře.

  • Žd 3:7-8  Proto, jak říká Duch svatý: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8  nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru

 

B. Pojď k Pánu!

Jak?

  • 16  Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali;

V kruhu církve, v rodině víry, je místo, kde jeden povzbuzuje druhého k následování Pána. Jeden za druhého se modlí, povzbuzuje a pomáhá. Každý slouží tím darem milosti, který od Pána přijal druhým. To vše na základě Božího slova. Proto ho spolu studujeme, vysvětlujeme a hledáme jeho význam do našich vlastních životů. Proto má smysl poslouchat nedělní výklad Božího slova, proto má důležité místo v životě církve příležitost vyučování biblických hodin - zevrubně pomocí otázek a odpovědí z Písma poznávat, jaký je náš Pán, jaký je Bůh Bible. To je cesta, jak formovat své vlastní srdce, které by bez tohoto prostředku Boží milosti, bylo vydáno napospas své vlastní představě o Bohu. A jak to dopadá, to víme dobře z první kapitoly listu Římanům.

Jeden milý bratr mi řekl: víš, ale v úterý odpoledne už jsem po práci unavený a tam se probírá znovu, co bylo v neděli v kázání. Nevím, jestli to má pro nějaký přínos. Bratři a sestry, ve světle Malachiáše 3 myslím, že biblická hodina má pro nás přínos, který možná ani nedoceňujeme.  Jsme unavení po celodenní práci. To je v pořádku. Úsilí o růst do podoby Pána Ježíše bude vždycky zápas se starou přirozeností našeho srdce i se slabostí těla. Jinak to nebude. Ale je to ta správná cesta, která vede k cíli: dorůstat do plnosti našeho lidství, ke kterému jsme byli Pánem stvořeni. Tou mírou plnosti je sám Bůh v těle, jako máme my - Ježíš Kristus. Proto nám také myslím Pán dává své povzbuzení, své

 

IV. Ujištění od Pána (16b- 18)

Ještě jedno povzbuzení má milující Pán pro své věrné: ujištění.

  • 16  Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali; Hospodin to pozoroval a slyšel. A byla před ním sepsána pamětní kniha se jmény těch, kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno.

Slyšíš Boží volání k návratu? Jdeš cestou pokání ze své marné pýchy, kdy sis začal myslet, že stačí žít náboženský život, ale tvoje srdce bylo daleko od živého Boha? Pak pro tebe, milí křesťane, má Pán nádhernou pomoc na tvé cestě následování. On ti dává novou sílu nechat se vést každý den Duchem svatým (Ř8). Protože

  • Ř 8:10  Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

 

A. Kniha života

Jména těch, kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno, tedy jazykem Nové smlouvy, ti, v nichž přebývá Kristus skrze Ducha svatého, nechal Pán Bůh zapsat do pamětní knihy. Není to obyčejná kniha, která když se naplní, tak se dá do knihovny a nikdo si na ni už nevzpomene. Je to neobyčejně důležitá kniha, která bude otevřena v poslední den! Je to kniha života. Kdo v ní není zapsán, bude souzen podle svých činů a uvržen do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt (Zj 20:12-15). Čí jméno však bude zapsáno do té knihy, k tomu se Pán Ježíš, ten Vítězný Beránek, lev z pokolení Judova, k tomu člověku se Ježíš přizná před svým Otcem a před jeho anděly.

  • Zj 3:5  Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly.

A bude navěky přebývat v Novém Jeruzalémě, té krásné nevěstě, ozdobené pro svého ženicha. A tehdy zakusí to, o čem napsal apoštol Jan v knize

  • Zj 21:3  A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,

To je slavná budoucnost Božích dětí, které žijí z víry. A ta budoucnost započala už nyní. Jak to víme? Protože vaše jména jsou už nyní zapsána v té knize života. Když to Bůh udělal, je to ještě jistější, trvanlivější, než když říkáme, že něco je vytesáno do kamene. Tak jistý je ten zápis, protože nebyl učiněn lidmi, ale Bohem.

 

B. Hospodinovo zaslíbení

Co se stane, když je tvé jméno zapsáno v knize života? Poslouchej Boží zaslíbení, které je určené pro tebe!

  • 17  "Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží."

Pro Izrael je to vyjádření Boží dobroty. Rozuměli tomu, jak se chová otec k poslušnému synu. Je k němu dobrý, protože si váží synova postoje, i když v životě syna nebylo vždy  vše v pořádku. Někdy byl líný, jindy ne úplně radostně poslušný. Ale otec se nad synem slitovává a odpouští. Stejně tak se Bůh slituje nad těmi, kdo budou zapsáni v knize života. Milí křesťané, jaké privilegium zastihlo nás, lidi žijící v dobách Nové smlouvy. Uvěřil jsi Ježíši Kristu? Oblékl tě sám Bůh do Kristovy spravedlnosti skrze víru, aby obstál před spravedlivým soudem v poslední den? Pak se raduj a jásej! Protože Bůh k tobě nebude jen shovívavý, jako bývá otec shovívavý ke svému synu, jenž mu slouží, ale tvůj nebeský Otec k tobě bude v den soudu milostivý, PROTOŽE TY SKUTEČNĚ JSI jeho syn nebo dcera! Tvůj Otec si tě získal Kristem do svého zvláštního vlastnictví. Patříš mu, nikdo tě z jeho ruky nevyrve. Nikdo tě neodsoudí, ani ďábel nebude mít nic, za co bys mohl být odsouzen, protože Bůh tě vykoupil. Zaplatil za otroka hříchu potřebný obnos. Nikdo jiný na trhu s otroky ten dostatečný obnos neměl. Ani ďábel, aby tě mohl  vlastnit napořád. Jen Ježíš Kristus zaplatil požadovanou sumu, když zaplatil svou krví. Proto nyní patříš Otci.

V ten den

  • Mal 3:18  Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce.

Všichni uvidí ten rozdíl, který je nyní tak zastřený. Ale ty pojď a důvěřuj Ježíši! Opusť svoje zažité tzv. „křesťanství“, pokud jedeš jen ve vyjetých kolejích toho, co se stalo kdysi ve tvém životě,, kdy jsi uvěřil. Žij z víry dnes! Přibliž se s důvěrou k Bohu a Bůh se přiblíží k tobě! (Jk 4:7). Židé za Malachiáše nemohli obstát před Bohem nijak jinak než ty dnes - důvěrou Bohu. I oni museli spoléhat ne na své skutky, protože ty byly vždy pošpiněné hříchem, ale na Boha samotného, že On je mocen odpustit hříchy. Ty víš o Ježíši Kristu, jehož oběť smíření za hříchy mnohých lidí Otec přijal. Proto ho také vzkřísil z mrtvých a Ježíš žije! On je ta

  • Mt 7:14  Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
  • Matouš 7:13  Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.

Vy vejděte úzkou branou vírou v dokonané dílo Ježíše Krista a naleznete místo odměny za náboženství opravdový život. Takový, ke kterému vás Bůh stvořil. Život věčný s živým Pánem Pánů a Králem králů. Život s věčným milujícím Bohem Otcem, Synem i Duchem svatým.

 

Osnova kázání